|
| Vydáno | 4. září 2001 |
|---|---|---|
| Natočeno | V průběhu roku 2001 | |
| Studio | Q Division Studios, Somerville, USA, GodCity Studio, Salem, USA, Fort Apache Studios, Boston, USA | |
| Žánr | Metalcore, hardcore punk, post-hardcore | |
| Délka | 45:22 | |
| Label | Equal Vision | |
| Producent | Matthew Ellard a Kurt Ballou |
Toto album do jeho vydání a ani po něm neprovázel žádný singl...
Jane Doe je čtvrtá studiovka americké metalcore kapely Converge, vydaná 4. září 2001 u vydavatelství Equal Vision Records. Produkoval ji Matthew Ellard společně s kytaristou Kurtem Ballou a o vizuální stránku se postaral zpěvák Jacob Bannon.
Šlo o první desku Converge, na které se objevili baskytarista Nate Newton a bubeník Ben Koller, a zároveň poslední nahrávku s kytaristou Aaronem Dalbecem; sestava Converge zůstala od té doby až do dnešní doby stabilní.
Ačkoliv Jane Doe nezaznamenalo umístění v hitparádách, pro kapelu znamenalo komerční průlom a okamžitě si získalo uznání kritiků, kteří chválili jeho poetické texty, dynamiku, brutalitu i produkci. Umístilo se na 61. místě žebříčku '100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob) časopisu Rolling Stone.
Album bylo následně opakovaně řazeno mezi nejlepší desky metalcore žánru a získalo kultovní status, přičemž jeho obal se stal nezapomenutelným symbolem kapely. V roce 2017 vyšla také jeho živá verze s názvem Jane Live.
V rozhovoru pro Decibel frontman Jacob Bannon uvedl, že mnoho skladeb na Jane Doe pochází z 'bočního' projektu Supermachiner; tento projekt měl údajně inspirovat experimentálnější stránku studiovky. Titulní skladba "Concubine" a "Phoenix In Flight" byly původně zamýšleny pro desku Supermachiner Rise Of The Great Machine, ale Bannon se rozhodl, že bude dávat větší smysl nahrát je s Converge.
Kytarista Kurt Ballou také zmínil, že Ben Koller 'znovu oživil' kapelu a posunul ji novým směrem, a že před příchodem Natea Newtona byl hlavním autorem hudby právě on. S příchodem Newtona se podle něj Jane Doe stalo více kolektivním dílem, což dříve neplatilo.
Formace měla na nahrávání (na tehdejší dobu) celkem vysoký rozpočet - 11 000 dolarů, což ovlivnilo celý proces. Album bylo nahráno na šest cívek dvoupalcového pásu ve třech studiích a následně mixováno ve dvou. Většina materiálu vznikla v Q Division Studios, kde nahrávací místnost sousedila s další, kde vznikala deska Jamese Taylora.
Nate Newton později vzpomínal, že Taylorův tým opakovaně posílal techniky a zvukaře, aby je upozornil na hluk: „Pan Taylor se snaží nahrávat vokály, a vy tady jen blbnete a děláte strašný randál!“ Další nahrávání probíhalo ve studiích GodCity Studio a Fort Apache a celý proces trval přibližně tři roky.
Kapela nahrávala sedm dní v Q Division Studios, rozdělených do dvou místností nazvaných 'Studio A' a 'Studio B'. Studio A bylo použito pro pomalejší skladby kvůli zvukově přívětivšejšímu většímu prostoru, který lépe vytvářel atmosféru. Studio B pak sloužilo pro rychlejší songy díky své 'menší a těsnější' akustice.
Newton v rozhovoru uvedl: „Chtěli jsme natočit hardcore desku, kterou budou lidi nenávidět.“ Producent Matthew Ellard popsal album jako „velkou rockovou desku“ spíše než metalové dílo. Kurt Ballou také uvedl, že Jane Doe je první nahrávka Converge, na kterou je skutečně hrdý od začátku až do konce.
Obal navrhl a vytvořil frontman Jacob Bannon. Booklet obsahuje texty ke všem skladbám, které jsou záměrně rozptýlené a obtížně čitelné.
Bannon mimo jiné uvedl: „Vizuálně jsem chtěl zachytit deziluzi z mezilidských vztahů a přetavit negativní emoce, které jsem cítil. Doufal jsem, že tím vytvořím něco pozitivního z veškeré té negativity, kterou jsem prožíval.“ Výsledkem byla koláž vytvořená z různých médií - fotografie, sprej, inkoust a další prvky, které Bannon následně digitálně sestavil. Obraz na obalu se od té doby stal jejich 'de facto' ikonou.
V rozhovoru také zmínil, že kvůli práci na Jane Doe opustil několik dalších rozpracovaných uměleckých projektů, aby se mohl celý měsíc věnovat pouze tomuto dílu. Stejný pečlivý přístup použil i u všech doprovodných ilustrací v 28 stránkovém bookletu CD. Po dokončení základních motivů, včetně obalu, pracoval na typografii vydání. Zpočátku používal starý Letraset, později však přešel na modernější metody typografie, aby zachoval kinetický charakter celé estetiky a sjednotil text s obrazem.
Bannon původně tvrdil, že obal není založen na žádném konkrétním modelu. V roce 2021 však francouzská herečka a modelka Audrey Marnay uvedla, že právě ona je předlohou ikonického obrazu 'Jane Doe'. Tvrdila, že právě fotografie z časopisu Marie Claire Italia z května 2001, pořízená fotografem Janem Weltersem, byla použita jako základ pro stencily obalu (stencil znamená v angličtině šablona nebo propisot. V češtině se tento termín používá hlavně v konkrétních uměleckých, řemeslných a technických významech).
Následně Bannon uznal, že tato fotografie skutečně sloužila jako jeden z hlavních zdrojů pro vytvoření finální podoby artworku alba.
Jane Doe představuje zásadní spojení metalcore, hardcore punku a mathcore, definované neúprosnou agresí a strukturální komplexností. Zvuk alba stojí na disonantních, atonálních kytarových riffech, které hrají obě kytary Kurta Balloua a Aarona Dalbeca, čímž vytvářejí chaotickou, ostrou texturu, vyhýbající se tradiční melodice ve prospěch lomených a neobvyklých postupů.
Náhlé změny tempa a složité rytmické struktury, včetně častých přechodů například ve skladbě "Fault And Fracture", přispívají k dezorientující intenzitě. Blast beaty a rychlé bubnování pohánějí hudbu vpřed v krátkých, výbušných vlnách, přičemž většina skladeb má kolem tří minut, což vytváří kompaktní, ale extrémně intenzivní zvukový blok v rámci přibližně 45 minutové stopáže alba.
Instrumentace zdůrazňuje syrovou sílu a přesnost. Ben Koller tomu dodává agresivní, ale dynamicky vrstevnaté bubnování, které střídá frenetické pasáže s kontrolovanými výpady a ukotvuje jinak turbulentní strukturu skladeb. Baskytara Natea Newtona má spíše minimalistickou roli - poskytuje hutnou nízkofrekvenční oporu, která zesiluje disonanci kytar, aniž by se tato dostávala do popředí.
Toto nastavení nechává dominantní prostor dvojici kytar, které propojují riffy s matematickou přesností uprostřed chaosu. Oproti starším nahrávkám Converge, například When Forever Comes Crashing, přináší Jane Doe větší sevřenost skladeb, méně sludge vlivů a větší důraz na rychlost, intenzitu a jasnost místo atmosférické rozvolněnosti.
Produkční vlivy zahrnují například styl Neurosis a The Dillinger Escape Plan, což se odráží v kombinaci post-metalové šíře a mathcore komplexity. Nahrávací proces, včetně živých záznamů ve studiu GodCity Studio, pomáhá zachytit syrovou energii formace v přirozené podobě.
Lyricky album sleduje první osobu, která mapuje emoční vývoj vztahu od intenzivní oddanosti přes zradu až po určitou formu vyrovnání. Jde o konceptuální strukturu, kde skladby tvoří propojený příběh.
Úvodní "Concubine" otevírá tuto linii motivem obětavé lásky, zatímco skladby jako "Homewrecker" a "The Broken Vow" posilují téma rozpadu a konfliktu. Vrchol přichází v titulní "Jane Doe", kde obrazy záplav symbolizují emoční zahlcení a izolaci. Závěrečné skladby jako "Phoenix In Flight" a "Thaw" pak naznačují regeneraci a postupné 'zklidnění'.
Texty využívají abstraktní poetický jazyk, který záměrně potlačuje konkrétní autobiografické detaily ve prospěch univerzálnějšího vyznění. Bannon k tomu uvedl, že tento přístup mu umožňuje zpracovávat emoce bez jejich přílišného svazování konkrétním příběhem, přičemž ústředními motivy jsou izolace a neřízený hněv.
Vokální projev Jacoba Bannona tuto intenzitu zesiluje extrémně expresivním 'screamem', který podtrhuje témata zuřivosti a osamění, zatímco hudební složka celý lyrický obsah ještě více akcentuje a umocňuje jeho dopad.
Po svém vydání v roce 2001 si Jane Doe získalo silné uznání kritiků díky syrové agresi a emocionální intenzitě. Recenzent AllMusic Thom Jurek udělil albu 4,5 z 5 hvězdiček a vyzdvihl jeho emocionální syrovost i vývoj kapely ve spojování hardcore s komplexní dynamikou.
Christopher Dare z Pitchforku dal desce 7,7 z 10 a ocenil její emoční hloubku i lyrické zpracování stavu 'zlomeného srdce'. U skladeb jako "The Broken Vow" zmínil narativ „zmeškaných telefonátů, spálených mostů a ztracené lásky“. Kritici se shodovali na inovativní kombinaci mathcore brutality a osobní zranitelnosti, i když někteří upozorňovali na náročnou přístupnost mimo hardcore scénu.
Server Punknews.org ocenil oproti předchozím nahrávkám zdrženlivější produkci, ale zároveň upozornil, že album může být pro běžné posluchače až příliš intenzivní, a udělil mu 8 bodů z 10. Přesto si deska okamžitě získala uznání v undergroundových kruzích.
Retrospektivní pohledy tento status dále posílily. V roce 2011 recenze Sputnikmusic označila Jane Doe za „kompletní umělecké dílo“, které překračuje hranice žánru a působí nadčasově díky propojení hudby a vizuální identity.
V roce 2021, při 20. výročí vydání alba, kritici znovu zdůrazňovali jeho význam v proměňujícím se prostředí tvrdé hudby. Kerrang! jej označil za „revoluci v hluku“, která zůstává měřítkem agresivity a inovace, zatímco Stereogum vyzdvihl jeho temnou jednoduchost a dlouhodobý vliv na experimentální podobu metallic hardcore.
Celkově se kritici shodují, že Jane Doe nejen inovovalo svůj žánr, ale také si zachovalo sílu a relevanci napříč generacemi posluchačů.
Ačkoliv album nezískalo nominace na hlavní hudební ceny jako Grammy, v rámci hudební kritiky si vysloužilo výrazná ocenění. Časopis Terrorizer jej označil za nejlepší desku roku 2001.
V retrospektivních žebříčcích se pravidelně objevuje mezi nejdůležitějšími metalovými nahrávkami. Rolling Stone jej v roce 2017 zařadil na 61. místo v seznamu 100 nejlepších metalových alb všech dob a vyzdvihl evoluci Converge směrem k vrcholu newyorské hardcore scény.
V roce 2021 vyšla k 20. výročí vyání speciální reedice u Deathwish Inc. s remasterovaným zvukem a speciálními edicemi, které dále potvrdily jeho dlouhodobý odkaz.
Jane Doe je široce považováno za zásadní dílo, které pomohlo definovat subžánr mathcore díky komplexním rytmům, disonantním strukturám a spojení extrémní hardcore agrese s emoční hloubkou.
Jeho vliv přesáhl samotný žánr - inspirovalo kapely jako The Dillinger Escape Plan v jejich pozdější tvorbě a i Architects v jejich progresivnějším pojetí metalcoru.
Také kapely jako Touché Amoré nebo La Dispute přiznávají vliv tohoto LP na svou tvorbu, zejména v oblasti emocionálně otevřeného, introspektivního hardcore projevu.
Výrazný dopad na celou nahrávku měl i producent Kurt Ballou, jehož práce ve studiu GodCity se stala vzorem pro mnoho dalších hardcore a metalových nahrávek díky své syrové, ale čitelné produkci.
Rozpočet nahrávání byl na poměry kapely poměrně vysoký - zhruba 11 000 dolarů - což umožnilo detailnější a časově náročnější práci než u předchozích nahrávek.
Část nahrávání v Q Division Studios probíhala ve dvou místnostech označených jako Studio A a Studio B. Větší Studio A bylo využíváno pro pomalejší skladby kvůli lepší akustice, zatímco menší Studio B sloužilo pro rychlejší a intenzivnější pasáže.
Na tvorbě se výrazně podílel Kurt Ballou, který později uvedl, že právě Jane Doe bylo prvním deskou Converge, na kterou byl plně hrdý od začátku do konce. Také popisoval, že příchod bubeníka Bena Kollera zásadně změnil energii formace a pomohl ji nasměrovat novým směrem.
Texty a koncept alba čerpají z osobních zkušeností Jacoba Bannona, který popsal lyrickou linii jako reflexi rozpadajícího se vztahu a emocionálních následků této situace. Deska tak funguje jako ucelený emoční příběh.
Významnou roli hraje také artwork, který vytvořil taktéž Jacob Bannon. Koláž vznikla kombinací fotografií, inkoustu, spreje a dalších materiálů, které následně digitálně sestavil. Obal se postupně stal jedním z nejznámějších vizuálních symbolů kapely.
V roce 2021 se objevila informace, že tvář použitá pro ikonický obal pochází z fotografie francouzské modelky Audrey Marnay z časopisu Marie Claire Italia. Bannon následně přiznal, že tato fotografie byla jedním z hlavních zdrojů pro výslednou podobu artworku.
Část skladeb má zajímavý rozdíl mezi texty v bookletu a tím, co je skutečně slyšet ve vokálech. Typickým příkladem je "Concubine", kde booklet obsahuje rozsáhlejší text, zatímco ve skladbě zazní pouze opakované „Zůstaň taková, jaká jsi / Já zůstanu takový, jaký jsem“.
(Produkční a interpretační údaje jsou převzaty z anglické verze Wikipedie)
(Atomic ID byla designérská firma Jacoba Bannona. Veškerá umělecká koncepce a design jsou na reedici vinylu uvedeny pod Bannonovým jménem.)
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Concubine" | Jacob Bannon / Converge | 1:19 |
| 2 | "Fault And Fracture" | Jacob Bannon / Converge | 3:05 |
| 3 | "Distance And Meaning" | Jacob Bannon / Converge | 4:18 |
| 4 | "Hell To Pay" | Jacob Bannon / Converge | 4:32 |
| 5 | "Homewrecker" | Jacob Bannon / Converge | 3:51 |
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 6 | "The Broken Vow" | Jacob Bannon / Converge | 2:13 |
| 7 | "Bitter And Then Some" | Jacob Bannon / Converge | 1:28 |
| 8 | "Heaven In Her Arms" | Jacob Bannon / Converge | 4:01 |
| 9 | "Phoenix In Flight" | Jacob Bannon / Converge | 3:49 |
| 10 | "Phoenix In Flames" | Jacob Bannon / Converge | 0:42 |
| 11 | "Thaw" | Jacob Bannon / Converge | 4:30 |
| 12 | "Jane Doe" | Jacob Bannon / Converge | 11:34 |
| Celkový čas: | 45:22 | ||
Jane Doe se v době svého vydání v roce 2001 neumístila v oficiálních hitparádách (např. Billboard 200 apod.). Vyšla na nezávislém labelu a její dopad byl zpočátku spíše undergroundový než komerční.
Stejně tak nezískala žádnou oficiální certifikaci typu zlato nebo platina (RIAA ani jiné národní organizace).
Přesto je důležité dodat, že album Jane Doe si postupem času vybudovalo mimořádně silnou reputaci a zpětně se pravidelně objevuje v různých žebříčcích a anketách. V mnoha z nich se umisťuje velmi vysoko, často dokonce na prvních příčkách (např. v Decibel, Sputnikmusic nebo Loudwire), a bývá označováno za jedno z nejvlivnějších metalcore děl všech dob.
Jinými slovy - nejde o komerčně oceněné album, ale o kritiky a historií extrémně ceněnou nahrávku, jejíž význam se (jako u dalších) naplno projevil až s odstupem let.
| Zdroj | Hodnocení kritiků |
|---|---|
| AllMusic | 4.5/5 |
| Chronicles of Chaos | 9.5/10 |
| Collector's Guide to Heavy Metal | 10/10 |
| The Encyclopedia of Popular Music | 4/5 |
| Kerrang! | 5/5 |
| Metal.de | 9/10 |
| Pitchfork | 7.7/10 |
| Punknews.org | 4/5 |
| Sputnikmusic | 5/5 |
| Stylus | A- |
| Publikace | Země | Ocenění | Rok | Umístění |
|---|---|---|---|---|
| Terrorizer | GBR | Albums of the Year | 2001 | 1 |
| Decibel | USA | Decibel Hall of Fame | 2007 | 35 |
| MetalSucks | USA | 21 Best Metal Albums of the 21st Century... So Far | 2009 | 5 |
| Noisecreep | USA | Best Albums of the 2000s | 2009 | 1 |
| NPR Music | USA | More Important '00s Music | 2009 | — |
| Terrorizer | GBR | Critics' Albums of the Decade | 2009 | 4 |
| Sputnikmusic | USA | Top 100 Albums of the Decade | 2010 | 1 |
| Decibel | USA | The Top 100 Greatest Metal Albums of the Decade | 2010 | 1 |
| Loudwire | USA | Top 11 Metal Albums of the 2000s | 2011 | 10 |
| Rock Sound | GBR | Rock Sound's 101 Modern Classics | 2012 | 15 |
| LA Weekly | USA | Top 20 Hardcore Albums in History | 2013 | 5 |
| Kerrang! | GBR | 50 Albums You Need to Hear Before You Die | 2015 | 21 |
| Rolling Stone | USA | The 100 Greatest Metal Albums of All Time | 2017 | 61 |
| Loudwire | USA | The 25 Best Metalcore Albums of All Time | 2017 | 1 |
| Kerrang! | GBR | The 21 Best US Metalcore Albums of All Time | 2020 | — |
