|
| Vydáno | 11. června 2013 |
|---|---|---|
| Natočeno | Leden 2013 | |
| Studio | Atomic Garden Studios, East Palo Alto, Kalifornie, USA | |
| Žánr | Blackgaze, post-metal, atmospheric black metal | |
| Délka | 59:58 | |
| Label | Deathwish Inc. | |
| Producent | Jack Shirley a Deafheaven |
 |
 |
| "Dream House" (1. května 2013) | "Sunbather" (21. května 2013) |
Úvodní skladba "Dream House" představuje první singl z Sunbather a zároveň naznačuje směřování celé nahrávky. Kompozice o délce přes devět minut nabízí charakteristickou kombinaci black metalu, shoegaze a post-rocku, kdy se agresivní pasáže s blast beaty přirozeně prolínají s melodickými, až snově působícími kytarovými plochami. Právě tato dynamika a plynulá gradace dělají ze skladby jeden z nejvýraznějších momentů celé desky a zároveň manifest nově formovaného zvuku uskupení.
Textově se "Dream House" soustředí na motiv nedosažitelného ideálu a touhy po lepším životě, inspirovaný osobními zkušenostmi Georgea Clarkea. Impulzem k jeho vzniku byly kontrasty mezi realitou a představami o luxusu a naplnění, symbolizované pohledem na bohaté čtvrti San Francisca. Závěrečná část skladby navíc vychází z reálné SMS komunikace, což podtrhuje intimní a autentický charakter celé kompozice, v níž se prolíná romantická představa s pocitem frustrace a vnitřní prázdnoty.
Singl nemá samostatný, oficiálně vydaný obal v klasickém slova smyslu. V době vydání byl prezentován především digitálně a vizuálně vycházel z estetiky alba Sunbather, tedy z ikonického rozostřeného růžovo-oranžového motivu.
Song "Sunbather", titulní kompozice desky, patří mezi klíčové momenty celé nahrávky a byla vydána jako druhý singl. Více než desetiminutová skladba dále rozvíjí charakteristický zvuk formace. Dynamická struktura střídá intenzivní, hlučné pasáže s jemnějšími, atmosférickými plochami, přičemž důraz je kladen na postupnou gradaci a emotivní vyznění. Díky své rozsáhlé formě a výrazné melodice jde o jednu z nejreprezentativnějších skladeb celé desky.
Lyrikou navazuje na hlavní tematickou linii nahrávky, tedy na kontrast mezi touhou po ideálním životě a realitou plnou frustrace a nenaplněných ambicí. George Clarke zde pracuje s obrazy bohatství, krásy a slunečního světla jako symboly něčeho zdánlivě dosažitelného, avšak ve skutečnosti vzdáleného. Název skladby i alba tak odkazuje na snahu "vyhřívat se" v představě lepší existence, která však zůstává mimo dosah, což dodává celé kompozici silně melancholický a introspektivní rozměr. Stejně jako u prvního singlu neměl tento svůj samostatný obal.
Sunbather je druhá studiovka amerických Deafheaven. Po vydání debutu Roads to Judah začala tehdy dvoučlenná formace složená z Georgea Clarkea a Kerryho McCoye pracovat na nové desce pod hlavičkou labelu Deathwish Inc. Nahrávání proběhlo během několika dnů v lednu 2013 ve studiu The Atomic Garden, které vlastní dlouholetý producent Jack Shirley. Právě během tohoto procesu se k sestavě připojil bubeník Daniel Tracy, jenž se následně stal stálým členem skupiny.
Ačkoliv tvorba Deafheaven vychází z výrazných vlivů black metalu, jejich zvuk byl často přirovnáván k žánrům jako shoegaze, post-rock či alternativní rock, což se na této desce ještě více prohloubilo. Melancholické kompozice pracují s hutnými 'zdmi zvuku', aranžemi typickými pro shoegaze a post-rock, které se střídají s pomalejšími, melodickými pasážemi doplněnými o reverbem zahalený scream Georgea Clarkea. Nahrávka zároveň obsahuje i několik meziher využívajících sampling, field recording a dronové plochy, čímž rozšiřuje svou atmosférickou i zvukovou pestrost.
Sunbather vyšlo v červnu 2013 a setkalo se s mimořádně pozitivním ohlasem kritiků. Server Metacritic jej označil za „nejlépe hodnocené velké album“ daného roku a postupem času se tato deska zařadila mezi nejvýznamnější nahrávky celé dekády let desátých dvacátého století.
Psaní skladeb pro Sunbather začalo na konci roku 2011, krátce po vydání debutu Roads to Judah, přičemž hlavní autorský podíl nesli kytarista Kerry McCoy a zpěvák George Clarke. McCoy vyvíjel počáteční kytarové riffy a vrstvené aranže doma, přičemž vycházel z blackmetalových základů skupiny a postupně do nich integroval prvky shoegaze a post-rocku inspirované interprety jako My Bloody Valentine, Slowdive a Mono. Tento vývoj odrážel záměrné rozšíření zvuku, které kladlo důraz na atmosférickou hloubku a melodický postup namísto tradiční agresivity, přičemž McCoy experimentoval s loopovacími zařízeními, aby vytvořil komplexní riffové základy, které měly tvořit páteř skladeb alba.
Konceptuální inspirace vycházely z osobních úvah Georgea Clarkea a Kerryho McCoye o úniku z reality a nedosažitelných ideálech, přičemž název alba evokuje obraz opalování jako metaforu touhy po teple, lásce a dokonalosti uprostřed skryté smutku, frustrace a pochybností o sobě samém. Clarke, který album pojmenoval, čerpal mimo jiné z pozorování sociálních nerovností v oblasti San Francisco Bay Area - například z nočních procházek kolem výškových budov bohatých - a z širších témat závisti, romantického odcizení a rodinných problémů, včetně Alzheimerovy choroby jeho babičky. Tyto motivy symbolizovaly kontrast mezi vnějším lákadlem a vnitřním chaosem, což vedlo k přístupu ke tvorbě založenému na izolovaných, introspektivních tvůrčích výpadech často poháněných nostalgickou depresí a samotou.
V průběhu zkoušek Clarke spolupracoval s McCoyem na zdokonalení materiálu, kdy spojovali texty, napsané v letech 2011 - 2012 s vyvíjejícími se riffy za účelem dosažení emocionální katarze, zatímco bubeník Daniel Tracy přispíval rytmickými strukturami až v pozdější fázi procesu. Clarke se při vokálních experimentech zaměřoval na použití drsných, 'dřevních' blackmetalových screamů jako instrumentální vrstvy pro zesílení melodických pasáží, přičemž upřednostňoval syrovou sebereflexi a gradaci před konvenční agresivitou. Výsledné struktury zdůrazňovaly rozšířené kompozice v délce průměrně 7 - 10 minut na skladbu, které začínaly základními riffy a následně se rozvíjely do více částí s různými sekcemi a změnami tónin za účelem udržení pozornosti a tematické hloubky.
Nahrávání probíhalo ve studiu Atomic Garden Studios v East Palo Alto v Kalifornii, zařízení vlastněném a provozovaném inženýrem Jackem Shirleym, který byl vybrán díky své předchozí zkušenosti s produkcí těžkých hudebních projektů, včetně kapel Loma Prieta a Dead And Divine.
Relace začaly v lednu 2013 a trvaly několik dní, během nichž proběhlo nejprve nahrávání bicích a následně kytarových overdubů, přičemž kapela vstoupila do studia již 21. ledna, aby zachytila základní materiál.
Plná sestava, která se na nahrávce podílela zahrnovala Georgea Clarkea na vokálech, Kerryho McCoye na kytaru, Daniela Tracyho na bicí, Trevora Hallanda na baskytaru a Stephena Hesse na syntezátory, což znamenalo první plnohodnotné studiové zapojení celé kapely po období fungování jako dua během debutového alba.
Tento proces 'zplodil' sedm skladeb o celkové délce 59 minut a 58 sekund, které zdůrazňovaly rozšířené kompozice s cílem zachovat vyvíjející se dynamiku mezi intenzitou a atmosférou v kontrolovaném studiovém prostředí.
Jack Shirley zde působil jako inženýr, nahrávací technik, mixážní technik a masteringový inženýr, přičemž tyto procesy realizoval ve studiu The Atomic Garden v East Bay v Kalifornii. Jeho přístup k nahrávání se zaměřoval na zachycení živé intenzity kapely prostřednictvím více stop kytar, čímž vytvořil již zmíněnou hustou 'zvukovou zeď' pomocí opakovaného nahrávání stejných partů a jejich rozložení ve stereopoli, což zesílilo shoegaze-inspirované textury mezi tremolo riffy a neúnavnými blast beaty.
Toto vrstvení zachovalo syrovou intenzitu screamovaného vokálu Georgea Clarkea a integrovalo jej bez zjemnění do melodických ploch, což je patrné na vyvážení agrese a čistoty například ve skladbě "Dream House".
V postprodukci Shirleyho mix zdůrazňoval reverb zkreslených kytar, aby vytvořil vířivý, pohlcující charakter, zatímco zachoval údernost bicích bez nadměrné komprese, což umožnilo dynamické přechody mezi ambientními plochami a vysokorychlostními pasážemi.
Mastering využíval analogové páskové zpracování prostřednictvím stroje Ampex ATR-102, které přispělo k teplému, ale průraznému finálnímu zvuku alba, čímž se odlišilo od typické lo-fi estetiky black metalu zvýšením celkové fidelity bez ztráty ostrosti.
Tyto volby, založené na Shirleyho dlouhodobé spolupráci s punkovými a metalovými projekty, vedly k vybroušenému zvukovému profilu, který podporoval rozšířené délky skladeb.
Obal využívá části fotografie plážové scény, která je zpracována do výrazných růžových a oranžových tónů a jejímž autorem je fotograf Ryan Aylsworth. Tyto barevné odstíny byly záměrně zvoleny tak, aby evokovaly barvy, které člověk vnímá na vnitřní straně zavřených víček při vystavení slunečnímu světlu, což přímo navazuje na tematické zaměření alba na 'vyhřívání se' na slunci a s tím spojený pocit úniku do klidu a světla.
Celkový design včetně layoutu a práce s obrazem vytvořil Nick Steinhardt, kytarista kapely Touché Amoré, který dříve navrhl i obal debutu Roads to Judah. Typografie na obalu využívá speciální 'beyond high-contrast' stencil flare-serif písmo v bílé barvě, rovněž vytvořené Steinhardtem, které stojí v ostrém kontrastu k barevnému pozadí. Tento vizuální přístup záměrně narušuje očekávání spojená s blackmetalovou estetikou, která tradičně pracuje s tmavými, špatně čitelnými motivy, a místo toho volí minimalistický a jasně čitelný design s důrazem na vizuální dopad.
Název Sunbather vychází z Clarkeova setkání s ženou opalující se v bohaté čtvrti, které v něm vyvolalo obraz bezstarostného odpočinku, nedosažitelného v kontextu jeho vlastních finančních a emočních potíží. Tento motiv funguje jako metafora pasivního úniku z reality a idealizovaného odstupu od životních těžkostí, přičemž Clarke zdůrazňoval i melancholii, která je s takovou snahou o dokonalost spojená.
Vizuální stránka alba, založená na zářivých růžových a oranžových tónech připomínajících světlo procházející zavřenými víčky, tento motiv dále posiluje. Kontrast mezi klidnou, téměř snovou estetikou obalu a intenzivní hudební stránkou s blast beaty a expresivním screamem symbolizuje napětí mezi aspirací po klidu a vnitřním chaosem. Členové kapely tento koncept popisují jako univerzální lidskou touhu po zlepšení a úniku, která vychází spíše z osobní zkušenosti než z politického nebo ideologického rámce.
Sunbather představuje typický příklad stylu blackgaze díky propojení základních technik black metalu - jako jsou tremolo picking kytarové riffy, blast beaty a vysoké screamované vokály - s vrstvenými, reverbem nasycenými kytarovými texturami shoegaze a rozsáhlou dynamickou výstavbou post-rocku. Toto spojení vytváří dlouhé, dronové pasáže, které si zachovávají atmosférickou intenzitu black metalu, zároveň však přinášejí jasnější a světlejší tónové odstíny, netypické pro tradiční lo-fi syrovost tohoto žánru.
Skladby jako "Dream House" demonstrují tyto postupy prostřednictvím náhlých přechodů z agresivních, rychlých pasáží - s tempy kolem 160 BPM v double-time interpretaci základního rytmu - do euforických, shoegazeově laděných ploch s čistými arpeggii a harmonickým vrstvením. Tyto kontrasty zachovávají hnací energii black metalu, aniž by oslabovaly jeho syrovost, přičemž čerpají z estetiky shoegazeových průkopníků jako My Bloody Valentine, zatímco zůstávají ukotvené v neúnavném riffování black metalu.
Odklon alba od čistého black metalu spočívá v důrazu na melodickou vzletnost a prodloužené struktury skladeb, které využívají post-rockové gradace a často přesahují devět minut, aby vytvořily katarzní oblouky namísto nepřetržité zvukové agrese. Vlivy raných blackgaze projektů, jako je Alcest, se projevují v melodické mlze, avšak Sunbather tento přístup rozvíjí vyvážením s neoslabenou intenzitou black metalu, čímž vzniká hybridní forma kladoucí důraz na emocionální vývoj namísto striktní žánrové ortodoxie.
Základní instrumentace zahrnuje screamovaný vokál Georgea Clarkea, elektrické kytary nahrané Kerrym McCoyem, baskytaru Shiv Mehra a bicí Daniela Tracyho. McCoyho kytarová práce je založena na vrstvení, kdy jsou rytmické party zdvojovány a doplňovány o další linky, čímž vzniká hustá, propojená zvuková struktura upřednostňující harmonii před sólovými výstupy. Tracyho bicí stojí na rychlých blast beatech hraných ve vysokých tempech, zatímco baskytara posiluje spodní frekvenční základ bez výrazné melodické dominance. Instrumentální mezihry jako "Irresistible" a "Windows" navíc využívají klavírní prvky k udržení atmosférické kontinuity mezi těžšími pasážemi.
Formální struktura střídá čtyři rozsáhlé skladby se zpěvem - většinou přesahující devět minut - se třemi kratšími instrumentálními interludii, čímž vytváří souvislý vývoj od klidnějších začátků k intenzivním vrcholům. Tyto songy obvykle začínají čistými či ambientními kytarami, které se postupně vrství do zkreslených ploch a vyvrcholí blast beaty, jak je patrné například v "Dream House" nebo "Vertigo", kde dronové riffy přecházejí do post-rockově inspirovaných vyústění. Titulní skladba "Sunbather" o délce 10 minut a 3 sekund tento princip ilustruje přechodem od disonantních začátků přes narůstající intenzitu až k závěrečnému harmonickému uvolnění, čímž udržuje jednotu celé desky prostřednictvím opakujících se motivů gradace a uvolnění.
Texty, které napsal zpěvák George Clarke, jsou založeny na syrové introspekci vyjádřené křičeným vokálním projevem a zachycují osobní epizody emočního odcizení a sebereflexe bez jasného narativního rozuzlení. Clarke je skládal v izolovaných úsecích od roku 2011 až těsně před nahráváním, často v období nostalgické deprese a osamělosti spojené s alkoholem, přičemž vycházel spíše z každodenních pozorování nedosažitelných životních stylů než z abstraktních filozofických konceptů. Tento přístup vede k repetitivním a fragmentovaným formulacím, které odrážejí psychologickou fixaci, například v úvodní skladbě "Dream House", kde verše jako „Lost in the patterns of youth / And the ghost of your aches comes back to haunt you“ (Ztracený v vzorcích mládí / a duch tvých bolestí se vrací, aby tě pronásledoval) evokují přetrvávající lítost nad idealismem mládí v kontextu vztahového odcizení.
Motiv městského odcizení se objevuje v Clarkeově fascinaci socioekonomickými kontrasty v oblasti San Francisco Bay Area, například ve skladbě "Sunbather", kde popisuje jízdu městem slovy o „maze of wealthy homes“ (bludiště luxusních domů), což kontrastuje s jeho vlastním pocitem nenaplnění a podtrhuje závist vůči zdánlivé bezstarostnosti bez explicitního materialistického poselství. Podobně "Windows" pracuje s abstraktními a opakujícími se obrazy voyeuristické touhy a odcizení, zatímco závěrečná skladba "The Pecan Tree" se přesouvá k tématům rodinné dysfunkce, závislostí a dědičných cyklů, včetně odkazů na Alzheimerovu chorobu jeho babičky. Celkově texty upřednostňují individuální psychologické stavy před ideologickým komentářem a vytvářejí dojem proudu vědomí bez explicitní politické roviny.
Texty vycházejí přímo z Clarkeových zkušeností s ekonomickou nejistotou a sociálním odcizením v San Franciscu, kde vyrůstal uprostřed výrazných majetkových rozdílů, které formovaly motivy závisti a nedosažitelného blahobytu. Clarke popisoval noční procházky městem a pohledy na výškové budovy jako symboly vlastního vyloučení z komfortního života střední a vyšší třídy, což se promítlo například do "Dream House" jako reflexe posedlosti únikem z chudoby. Tato autobiografická rovina zahrnuje i rodinné napětí a témata původu, například ve "The Pecan Tree", která odkazuje na jeho rodinné kořeny v Mississippi a vztahové konflikty, prezentované bez ideologické interpretace jako čistá sebereflexe.
Clarkeův způsob psaní byl založen na obdobích izolace, nostalgické deprese a alkoholem ovlivněné introspekce, kdy transformoval pocity studu a viny spojené s emočním odcizením do podoby zranitelnosti místo popírání. Ve skladbě "Please Remember" použil citát Milana Kundery k vyjádření nejistoty postavy vůči milované osobě, což odráží i jeho vlastní přiznání k problematickému chování vůči blízkým lidem kvůli vnitřním bariérám. Finální části desky podle jeho vzpomínek vznikaly v silně emočně vypjatém stavu, který podtrhuje neidealizovaný charakter celého díla.
Na rozdíl od častého nihilismu black metalu, který odmítá možnost vykoupení, Sunbather klade důraz na uvědomění si vlastních chyb a jejich zpracování prostřednictvím otevřené emocionality. Clarke popisoval album jako 'trhání stránek z deníku', jehož cílem bylo zachytit plné spektrum lidských emocí bez stylizace do neustálé temnoty, ale s důrazem na komplexní, zranitelný a realistický pohled na vlastní selhání a touhy.
Sunbather si vysloužil široké uznání kritiků, přičemž recenzenti vyzdvihovali jeho inovativní propojení intenzity black metalu s atmosférikou shoegaze a post-rocku. Souhrnná hodnocení tuto pozitivní odezvu potvrzovala - server Metacritic uváděl skóre 91/100 na základě 25 recenzí, což odpovídá označení 'univerzální uznání' a zároveň šlo o nejlépe hodnocenou desku daného roku.
Pitchfork ocenil emocionální hloubku a kompoziční ambice nahrávky, udělil jí 9,3/10 a zařadil ji mezi 'Best New Music', přičemž ji popsal jako „kolekci sedmi skladeb, které splývají v jeden masivní šedesátiminutový celek“, evokující širokoúhlý zážitek skrze střídání světla a temnoty. Spectrum Culture vyzdvihl její povznášející melodiku a označil spojení black metalu a shoegaze za „jedinečné vyjádření“, které vyniká emoční rezonancí spíše než pouhou novostí.
Rolling Stone označil nahrávku za „překvapivě skvělý“ průlom v metalu a zdůraznil, jak sanfranciské uskupení dokázalo propojit zuřivost black metalu s mlžnou estetikou shoegaze, čímž vznikl přístupnější, ale stále působivý celek. Taková hodnocení podtrhla roli této studiovky při rozšiřování hranic metalové hudby, přičemž média jako Clash upozorňovala na téměř dokonalá agregovaná skóre už krátce po vydání, což signalizovalo její vliv na širší přijetí hybridních subžánrů.
Retrospektivní hodnocení z roku 2023 potvrdila její trvalý dopad. Grammy.com připsal Sunbather zásluhu na posouvání hranic metalu díky osobním textům a rozmanitým vlivům, které pomohly oslovit širší publikum navzdory odporu puristů. Consequence zase zdůraznil, že si deska zachovává svěžest i po letech a nadále posouvá žánrové hranice, přičemž její síla spočívá ve schopnosti vyvolat katarzi prostřednictvím vrstvené instrumentace a tematické zranitelnosti. Dlouhodobé uznání dokládají i uživatelská hodnocení - například na Album of the Year dosahuje průměru 86/100 z více než 5 000 hodnocení.
Blackmetaloví puristé však po vydání 11. června 2013 reagovali kriticky a označovali Sunbather za neautentický počin. Tvrdili, že uhlazená produkce a začlenění prvků shoegaze a post-rocku narušují syrovou agresi a lo-fi estetiku, která je pro tradiční black metal zásadní. Kritici z metalově orientovaných platforem namítali, že tyto prvky činí hudbu příliš přístupnou a melodickou, čímž oslabují misantropickou intenzitu typickou pro žánr.
Napětí kolem tzv. gatekeepingu (snaha kontrolovat, co je 'správné' a kdo má právo být součástí) zesílilo i kvůli crossoverovému úspěchu nahrávky. Odpůrci považovali její barevný, netradiční obal, zobrazující plážovou scénu pod růžovým nebem za snahu oslovit indie publikum a 'hipster' scénu namísto zachování ortodoxní estetiky black metalu. V roce 2013 to vedlo k vyhroceným debatám na internetových fórech, kde se řešilo, zda jde o legitimní evoluci žánru, nebo jeho rozmělňování ve prospěch širší komerční přitažlivosti.
Uživatelské recenze (například na Encyclopaedia Metallum) tuto kritiku ilustrují - označovaly nahrávku za „zapomenutelný, nesourodý a špatně slepený mišmaš žánrů“, který selhává na všech úrovních a neodpovídá definici black metalu kvůli důrazu na atmosférickou krásu místo nekompromisní agrese.
Retrospektivy z roku 2023 ukazují, že podobné výhrady mezi puristy přetrvávají. Sunbather je v těchto kruzích stále vnímán jako komercializace maskovaná za inovaci, s důrazem na emocionální katarzi a zvukovou uhlazenost, které jsou podle kritiků v rozporu se základní antagonickou povahou black metalu vůči mainstreamu.
Sunbather se umístil na 11. místě v žebříčku Top 40 Albums of 2013 magazínu Decibel. V žebříčku Kerrang! skončil druhý mezi nejlepšími blackmetalovými deskami roku 2013 a první mezi nejlepšími atmosférickými blackmetalovými nahrávkami téhož roku. Uživatelé Sputnikmusic jej zařadili na první místo mezi nejlepšími alby dekády 2010s.
V retrospektivních seznamech dekády se nahrávka umístila na 3. místě v přehledu Top 100 Greatest Metal Albums of the 2010s magazínu Decibel a na 25. místě v seznamu 100 Best Albums of the 2010s serveru Stereogum.
Ačkoliv Sunbather nezískal významná průmyslová ocenění typu Grammy, v srpnu 2023 byl uveden do síně slávy magazínu Decibel, což při příležitosti desátého výročí potvrdilo jeho status zásadního milníku v rámci post-black metalu.
Album Sunbather vznikalo velmi rychle - bylo nahráno během několika dnů v lednu 2013 ve studiu Atomic Garden v Kalifornii pod vedením producenta Jacka Shirleyho. V té době tvořili jádro sestavy pouze George Clarke a Kerry McCoy, kteří materiál napsali jako duo, což byl odlišný přístup oproti debutu Roads To Judah. Do nahrávání se nově zapojil bubeník Daniel Tracy, který následně zůstal stálým členem souboru.
Název Sunbather má konkrétní osobní inspiraci: George Clarke jej odvodil od momentu, kdy viděl ženu opalující se v bohaté čtvrti. Tento obraz pro něj symbolizoval „dokonalý, krásný život“, který je však pro něj samotného nedosažitelný. Jak sám popsal, jde o „pocit smutku, frustrace a hněvu spojený se snahou o dokonalost“.
Textová stránka je silně osobní. Clarke k tomu v roce 2013 uvedl: „»Sunbather« je jako vytrhávání stránek z mého deníku.“ Témata se tak pohybují kolem nejistoty, vztahů, touhy po lepším životě i pocitu nedostatečnosti, což kontrastuje s extrémní hudební formou.
Zajímavostí je i samotná struktura desky. Kratší instrumentální skladby byly vytvořeny z riffů, které se nehodily do hlavních kompozic. Místo jejich vyřazení se je kapela rozhodla využít jako mezihry, aby podpořila plynulost alba. Clarke k tomu uvedl, že cílem bylo, aby nahrávka fungovala jako celek určený k poslechu „od začátku do konce v jednom sezení“.
George Clarke zároveň opakovaně zdůrazňoval, že tvorba Deafheaven není svázaná žánrovými pravidly. V jednom z rozhovorů uvedl: „Je důležité dělat to, co chcete… nebýt omezený žánrovými hranicemi.“ Tento přístup se přímo promítl do výsledné podoby Sunbather, která kombinovala zdánlivě neslučitelné vlivy.
Album také sehrálo klíčovou roli v definování stylu označovaného jako blackgaze. Přestože Deafheaven nevytvořili tento směr jako první, Sunbather jej výrazně zpopularizoval a pomohl dostat extrémní metal k širšímu publiku.
Reakce na desku byly natolik silné, že samotné členy překvapily. Clarke po letech přiznal: „Byl jsem opravdu zaskočený tím, jak kritičtí lidé byli.“ Kontroverze tak paradoxně přispěla k tomu, že se Sunbather stal jedním z nejdiskutovanějších metalových alb své dekády.
Samotný zpěvák také charakterizoval nahrávku jako extrémní protiklad: „Je to naše nejtemnější i nejsvětlejší práce zároveň.“ Tento kontrast - mezi krásou a bolestí - se stal jedním z hlavních poznávacích znaků alba.
(Produkční a interpretační údaje jsou převzaty z anglické verze Wikipedie)
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Dream House" | Deafheaven | 9:15 |
| 2 | "Irresistible" | Deafheaven | 3:13 |
| 3 | "Sunbather" | Deafheaven | 10:17 |
| 4 | "Please Remember" | Deafheaven | 6:26 |
| 5 | "Vertigo" | Deafheaven | 14:37 |
| 6 | "Windows" | Deafheaven | 4:43 |
| 7 | "The Pecan Tree" | Deafheaven | 11:27 |
| Celkový čas: | 59:58 | ||
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 8 | "Punk Rock / Cody" (cover: Mogwai) | Deafheaven | 10:37 |
| Celkový čas: | 70:35 | ||
| Hitparáda 2013 | Vrchol |
|---|---|
| USA (Billboard 200) | 130 |
| USA (Independent Albums, Billboard) | 23 |
| USA (Indie Store Album Sales, Billboard) | 18 |
| USA (Top Hard Rock Albums, Billboard) | 10 |
| USA (Top Rock Albums, Billboard) | 40 |
| Zdroj | Hodnocení kritiků |
|---|---|
| AnyDecentMusic? | 8.8/10 |
| Metacritic | 92/100 |
| AllMusic | 5/5 |
| The A.V. Club | A |
| Consequence of Sound | A- |
| Decibel | 9/10 |
| Exclaim! | 9/10 |
| Kerrang! | 4/5 |
| Pitchfork | 8.9/10 |
| PopMatters | 9/10 |
| Rolling Stone | 3/5 |
| Spin | 8/10 |
| Publikace | Země | Dílo | Žebříček | Rok | Umístění |
|---|---|---|---|---|---|
| The 405 | GBR | Sunbather | Alba roku 2013 | 2013 | 6 |
| Clash | GBR | Sunbather | Nejlepší alba 2013 | 2013 | 37 |
| Consequence of Sound | USA | Sunbather | Top 50 alb 2013 | 2013 | 20 |
| Complex | USA | Sunbather | 50 nejlepších alb 2013 | 2013 | 31 |
| Crack Magazine | GBR | Sunbather | Alba roku | 2013 | 5 |
| The Daily Beast | USA | Sunbather | 13 nejlepších alb 2013 | 2013 | 11 |
| Drowned in Sound | GBR | Sunbather | Oblíbená alba 2013 | 2013 | 31 |
| FasterLouder | AUS | Sunbather | Top 50 alb 2013 | 2013 | 33 |
| musicOMH | GBR | Sunbather | Top 100 alb 2013 | 2013 | 92 |
| No Ripcord | USA | Sunbather | Top 50 alb 2013 | 2013 | 30 |
| PopMatters | Int. | Sunbather | 75 nejlepších alb 2013 | 2013 | 39 |
| PopMatters | Int. | Sunbather | Nejlepší indie rock 2013 | 2013 | 8 |
| Pretty Much Amazing | USA | Sunbather | 40 nejlepších alb 2013 | 2013 | 34 |
| Spin | USA | Sunbather | 50 nejlepších alb 2013 | 2013 | 22 |
| Stereogum | USA | Sunbather | 50 nejlepších alb 2013 | 2013 | 2 |
| Time Out London | GBR | Sunbather | 40 nejlepších alb 2013 | 2013 | 38 |
| Rock Sound | GBR | Sunbather | 50 nejlepších alb 2013 | 2013 | 13 |
| The A.V. Club | USA | Sunbather | 23 nejlepších alb 2013 | 2013 | 3 |
| Exclaim! | CAN | Sunbather | Top 10 metal & hardcore alb 2013 | 2013 | 4 |
| Spin | USA | Sunbather | 20 nejlepších metalových alb 2013 | 2013 | 1 |
| Stereogum | USA | Sunbather | 50 nejlepších metalových alb 2013 | 2013 | 1 |
| Rolling Stone | USA | Sunbather | 20 nejlepších metalových alb 2013 | 2013 | 1 |
| Pitchfork | USA | Sunbather | Top 50 alb 2013 | 2013 | 6 |
| Treble | USA | Sunbather | 50 nejlepších alb 2013 | 2013 | 1 |
| Metacritic | Int. | Sunbather | Nejlepší alba 2013 | 2013 | 1 |
| Metacritic | Int. | Sunbather | Top 10 žebříčky kritiků 2013 | 2013 | 16 |
| Sputnikmusic | USA | Sunbather | Top 50 alb 2013 | 2013 | 3 |
| AbsolutePunk | USA | Sunbather | Top 30 alb 2013 | 2013 | 6 |
| Decibel | USA | Sunbather | Top 40 alb 2013 | 2013 | 11 |
| Pitchfork | USA | Sunbather | Top 40 metalových alb 2013 | 2013 | 1 |
| Publikace | Země | Dílo | Žebříček | Rok | Umístění |
|---|---|---|---|---|---|
| The A.V. Club | USA | Sunbather | 50 nejlepších alb 2010s | 2019 | 19 |
| AllMusic | USA | Sunbather | Přehled dekády | 2019 | Nezařazeno |
| Consequence of Sound | USA | Sunbather | Top 100 alb 2010s | 2019 | 40 |
| Consequence of Sound | USA | Sunbather | Top 25 metalových alb 2010s | 2019 | 3 |
| Crack Magazine | GBR | Sunbather | Top 100 alb dekády | 2019 | 34 |
| Kerrang! | GBR | Sunbather | 75 nejlepších alb 2010s | 2019 | 6 |
| Noisey | GBR | Sunbather | 100 nejlepších alb 2010s | 2019 | 36 |
| Paste | USA | Sunbather | 100 nejlepších alb 2010s | 2019 | 97 |
| Pitchfork | USA | Sunbather | Top alba dekády (2010–2014) | 2014 | 26 |
| Pitchfork | USA | Sunbather | 200 nejlepších alb 2010s | 2019 | 123 |
| Revolver | USA | Sunbather | 25 nejlepších alb 2010s | 2019 | 7 |
| Stereogum | USA | Sunbather | 100 nejlepších alb 2010s | 2019 | 25 |
| Treble | USA | Sunbather | 150 nejlepších alb 2010s | 2020 | 8 |
| Publikace | Země | Dílo | Žebříček | Rok | Umístění |
|---|---|---|---|---|---|
| Rolling Stone | USA | Sunbather | 100 nejlepších metalových alb všech dob | 2017 | 94 |
| Publikace | Země | Dílo | Žebříček | Rok | Umístění |
|---|---|---|---|---|---|
| PopMatters | Int. | "Dream House" | 75 nejlepších písní 2013 | 2013 | 25 |
| Consequence of Sound | USA | "Dream House" | 50 nejlepších písní 2013 | 2013 | 18 |
| Rolling Stone | USA | "Dream House" | 100 nejlepších písní 2013 | 2013 | 92 |
| Pitchfork | USA | "Dream House" | 100 nejlepších skladeb 2013 | 2013 | 9 |
| ChartAttack | CAN | "Sunbather" | 50 nejlepších písní 2013 | 2013 | — |
| Pitchfork | USA | Obal alba | 25 nejlepších obalů alb 2013 | 2013 | Nezařazeno |
Album nezískalo žádná oficiální prodejní ocenění typu zlato nebo platina. V USA tato certifikace spadá pod organizaci RIAA (Recording Industry Association of America), která uděluje zlatou desku za 500 000 prodaných kusů a platinovou za 1 000 000 kusů.
Sunbather vyšlo u nezávislého labelu Deathwish Inc. a přestože se stalo mimořádně úspěšným z hlediska kritiky a vlivu na žánr blackgaze, komerčně se do těchto prodejních hranic nedostalo. Je proto vnímáno spíše jako kultovní a zásadní nahrávka v rámci alternativní metalové scény než jako komerční bestseller...
