|
| Vydáno | 20. června 2000 |
|---|---|---|
| Natočeno | Srpen - prosinec 1999 | |
| Studio | Record Plant (Sausalito, USA) a Larrabee (West Hollywood, USA) | |
| Žánr | Alternative metal, nu metal, art rock, post-rock, shoegaze | |
| Délka | 48:43 | |
| Label | Maverick | |
| Producent | Terry Date, Deftones |
 |
 |
| "Change (In The House Of Flies)" (16. května 2000) | "Back To School (Mini Maggit)" (2000) |
Skladba "Change (In the House of Flies)“, často zkracovaná jen na "Change“, je píseň americké alternativně metalové formace Deftones, vydaná 16. května 2000 u Maverick Records jako první singl z jejich třetí studiové nahrávky White Pony. Autorsky na ní spolupracovali všichni členové a vznikla z původně neorganizovaného jamu ve studiu. Nahrávání zároveň odráželo posun v dynamice formace - zpěvák Chino Moreno se zde výrazně zapojil i jako kytarista po boku Stephena Carpentera. Hudebně se track pohybuje mezi alternative metalem, alternative rockem, nu metalem i shoegaze či art rockem a staví na pomalu gradující struktuře, ambientních samplových plochách a abstraktních textech, které bývají vykládány jako reflexe proměny, vnitřního rozkladu nebo voyeurství. Singl se stal komerčně nejúspěšnější skladbou skupiny v USA, kde dosáhl vysokých příček v žebříčcích Alternative Airplay i Mainstream Rock.
Píseň si vysloužila výrazně pozitivní ohlasy kritiků a dodnes bývá řazena mezi nejlepší kompozice v diskografii Deftones. Často je označována za klíčový moment, který redefinoval identitu kapely na začátku nového tisíciletí a ukázal nové prvky její hudební tváře. Videoklip v režii Liz Friedlander zachycuje členy Deftones během zdánlivě nekončícího, vyčerpaného večírku v luxusním domě, kde nejsou středem pozornosti a splývají s okolím. Atmosféra působí odcizeně, postavy unaveně a bez emocí, což podtrhuje pomalé, napjaté vyznění skladby. Výsledkem je vizuál, který stejně jako samotná píseň stojí na kontrastu mezi přitažlivostí a neklidem a dodnes působí překvapivě nadčasově.
"Back To School (Mini Maggit)" je píseň, která vznikla jako upravená verze tracku "Pink Maggit" z White Pony. Krátce po původním vydání alba ji vydavatelství Maverick Records v kontroverzním kroku přidalo na jeho reedici, přestože nešlo o součást původně odevzdané verze. Singl vyšel samostatně i jako EP a od počátku byl vnímán jako výsledek tlaku labelu na vytvoření výraznějšího hitu. Zpěvák Chino Moreno později uvedl, že reedice neodpovídala původní umělecké vizi a že její vydání vnímal jako určitý kompromis, který negativně zasáhl kapelu i část fanoušků.
Hudebně se song pohybuje v rámci nu metalu a rap rocku, přičemž oproti původní verzi sází na přímočařejší strukturu a výraznější rapové pasáže. Moreno ho zpětně označil za 'vypočítanou' píseň, vytvořenou s cílem stát se singlem a přiznal, že šlo o reakci na kritiku vydavatelství, které postrádalo na albu dostatečně silný hit. Výsledkem byl rychle sestavený track, jenž měl demonstrovat, jak snadné je podobný singl vytvořit. Přestože skladba zůstává kontroverzní součástí diskografie formace, její videoklip byl později zařazen mezi nejvýraznější počiny nu metalové éry.
White Pony je třetí studiovka americké alternativně metalové formace Deftones, vydaná 20. června 2000 u Maverick Records. Na produkci se podílel jejich dlouholetý spolupracovník Terry Date společně s kapelou a nahrávka obsahuje 11 skladeb. Album bylo nahráváno převážně ve studiích Larrabee Sound Studios ve West Hollywoodu a The Plant Studios v Sausalitu mezi srpnem a prosincem 1999 a představovalo zásadní vývoj ve zvuku skupiny, která se odklonila od agresivního nu-metalu svých dřívějších počinů směrem k experimentálnější kombinaci těžkých riffů, ambientních textur a elektronických prvků.
Vydání White Pony posunulo Deftones k výraznému komerčnímu úspěchu, když deska debutovala na třetím místě žebříčku Billboard 200 a 17. července 2002 získala 'platinu' od RIAA za prodej přesahující jeden milion kopií ve Spojených státech. Do července 2025 dosáhla dvojnásobné platiny, což potvrzuje její dlouhodobou popularitu a status nejprodávanější nahrávky kapely. Mezinárodně si vedla rovněž velmi dobře, když se umístila na 13. příčce UK Albums Chart a ve Spojeném království získala zlatou certifikaci za 100 000 distribuovaných kopií. Kritici White Pony vysoce oceňovali pro jeho inovativní produkci a emocionální intenzitu, přičemž vyzdvihovali temnou, snovou atmosféru i všestranný vokální projev China Morena. Server Pitchfork jej označil za „melodický vrchol kariéry Deftones, náladové album zrozené ze sexu, Sade a kokainu“, čímž zdůraznil jeho odklon od žánrových konvencí. Vliv nahrávky se promítl i do tvorby pozdějších alternativních a post-metalových interpretů a upevnil postavení kapely jako průkopníků spojení tvrdosti s jemností.
Mezi výrazné skladby patří hlavní singl "Change (In The House Of Flies)“, vydaný 16. května 2000, který dosáhl třetího místa v žebříčku Billboard Alternative Songs, dále "Elite“, oceněná cenou Grammy za Best Metal Performance v roce 2001, nebo "Passenger“ s hostujícím vokálem Maynarda Jamese Keenana z Tool. Další singly jako "Back To School (Mini Maggit)“, "Digital Bath“ a "Knife Prty“ pak ukazují šíři celého díla od introspektivních poloh až po syrovou agresi. V roce 2020 vyšla k 20. výročí vydání rozšířená edice obsahující remixy a bonusový materiál, která znovu potvrdila jeho význam v rámci rockové hudby.
Po vydání svého druhého alba Around The Fur v roce 1997 se Deftones vydali na rozsáhlé turné, včetně účasti na Ozzfestu 1999, což je sice opět přiblížilo k rostoucí nu-metalové scéně, ale zároveň posílilo jejich snahu se od ní distancovat. Frontman Chino Moreno později vzpomínal na frustraci z toho, že byli řazeni po bok kapel jako Limp Bizkit a zdůraznil, že nikdy nechtěli být součástí nu-metalu, nýbrž dělat vlastní směr hudby.
Toto období nespokojenosti se promítlo do ambicí pro třetí studiovou nahrávku, kdy se formace rozhodla rozšířit svůj zvuk o vlivy trip hopu, inspirovaného interprety jako DJ Shadow a Massive Attack, stejně jako o prvky shoegaze ve stylu My Bloody Valentine, čímž směřovala k atmosféričtějšímu a experimentálnějšímu projevu. Na konci roku 1999 se kytarista Stephen Carpenter přestěhoval do Los Angeles, kde zakoupil dům, jenž se stal centrem tvůrčího procesu. Skladby vznikaly kolektivně, přičemž Chino Moreno a bubeník Abe Cunningham často přicházeli se základy během improvizovaných jamů, zatímco Carpenter a baskytarista Chi Cheng přidávali riffy a groove linky. Vnitřní vztahy však byly napjaté, mimo jiné kvůli Morenově rostoucí závislosti na kokainu - symbolicky odražené v názvu White Pony, což sice vyvolávalo konflikty, ale zároveň vedlo k syrovým a introspektivním textům. Navzdory třenicím se kapela rozhodla znovu spolupracovat s producentem Terrym Datem, aby zachovala kontinuitu a zároveň umožnila zvukový posun, přičemž odmítla tlak vydavatelství směřovat k trendům nu-metalu a dala přednost vlastní umělecké svobodě.
Nahrávání White Pony začalo v srpnu 1999 ve studiu The Plant Studios v Sausalitu v Kalifornii a trvalo čtyři měsíce až do prosince téhož roku, přičemž další části vznikaly v Larrabee Sound Studios ve West Hollywoodu. Šlo o třetí spolupráci Deftones s producentem Terrym Datem, který měl zkušenosti s jejich předchozími deskami Adrenaline (1995) a Around The Fur (1997) a dokázal zachytit jejich dynamiku - od agresivních riffů až po lehké éterické pasáže. Pro větší soustředění se členové - Chino Moreno, Stephen Carpenter, Chi Cheng, Abe Cunningham a Frank Delgado, který se během těchto sessions stal plnohodnotným členem - přestěhovali do společného domu poblíž studia, čímž se stíraly hranice mezi prací a volným časem. Toto prostředí vedlo k intenzivnímu období nepřetržité tvorby prokládané večírky, což se odrazilo i v celkové atmosféře nahrávky. Produkce kladla důraz na experimentování, vrstvení zvuků, využití elektroniky, dozvuků a detailní práci s vokály, přičemž velká část vokálních partů vznikala v Larrabee studiu díky lepší akustice. Proces to byl náročný, protože skupina chtěla překročit hranice nu-metalu a věnovala značný čas rozvíjení nápadů do soudržných skladeb, kombinujících tvrdost i jemnost. Desku obohatili i hosté: Maynard James Keenan z Tool nazpíval část skladby "Passenger“, Rodleen Getsic přidala éterické vokály do "Knife Prty" a Scott Weiland ze Stone Temple Pilots přispěl k intenzitě songu "Rx Queen". Výsledkem byl masivní zvukový celek, který posunul Deftones směrem k art rocku a shoegaze, aniž by ztratili svou základní tvrdost.
Obal White Pony navrhl Frank Maddocks, tehdejší art director Warner Bros. Records a dlouholetý fanoušek Deftones již od éry Adrenaline. Maddocks přišel s konceptem čistého, minimalistického a 'sterilního' designu, který měl kontrastovat s vizuální 'přeplácaností', typickou pro rockové nahrávky přelomu tisíciletí. Tento přístup zároveň reflektoval snahu kapely působit vyzráleji a vyhnout se tradičním rock’n’rollovým klišé. Ústředním motivem je jednoduchý bílý kůň v běhu na šedém pozadí, převzatý z internetového clip artu - právě jeho anonymita a univerzálnost z něj měly vytvořit symbol či jakousi 'vlajku' kapely, jak to členové vnímali během diskusí ve zkušebně v Sacramentu.
Minimalistický přebal, vzniklý úzkou spoluprací Maddockse a skupiny, výstižně zachytil atmosférickou a experimentální povahu nahrávky a zároveň nastavil vizuální směr, který Deftones rozvíjeli i na dalších vydáních. Fotografickou složku propagačních materiálů a vnitřních insertů zajistil James Minchin III, jenž v období vydání v dubnu 2000 pořídil sérii snímků členů formace v civilním, nenuceném duchu. Tyto fotografie se objevují i v bookletu, který jinak zachovává střídmý styl - obsahuje především kredity, produkční informace a základní vizuální motivy bez výrazné grafické ornamentiky, čímž podporuje celkový důraz na atmosféru a jednoduchost.
Existuje celkem pět různých edic alba. V den vydání vyšly limitované číslované verze s plně červenými a černými obaly typu jewel case, přičemž každá barevná varianta obsahovala odlišný booklet. Obě tyto limitované edice zahrnovaly skladbu "The Boy's Republic", ale neobsahovaly "Back To School (Mini Maggit)"". Šedá verze představovala první standardní vydání bez bonusové skladby "The Boy's Republic" a spolu s červenou a černou variantou zachovávala původní pořadí skladeb podle záměru kapely. Později ji nahradila dnes běžná bílá edice, která přidala "Back To School (Mini Maggit)" jako úvodní track, a to čistě z marketingových důvodů, s nimiž Chino Moreno vyjádřil nespokojenost.
K 20. výročí vydání Deftones znovu vydali White Pony 11. prosince 2020 v balení s bonusovým remixovým LP Black Stallion. Tento doprovodný projekt obsahuje kompletní tracklist původní nahrávky, přičemž každou skladbu přepracoval jiný producent v elektronicky orientovaném, beatově výrazném stylu. Myšlenka remixového alba přitom vznikla už před samotným nahráváním White Pony, kdy skupina oslovila DJ Shadowa s návrhem na kompletní remix celé desky. Black Stallion nakonec zahrnuje remixy od autorů jako DJ Shadow, Clams Casino, Robert Smith nebo Mike Shinoda a byl podpořen i videoklipem k remixu skladby "Knife Prty" projektu Purity Ring.
White Pony představuje zásadní vývoj v přístupu Deftones ke skládání, kdy formace upřednostnila intuitivní experimentování před konvenčními strukturami, typickými pro jejich nu-metalové současníky. Bubeník Abe Cunningham uvedl, že šlo o jejich „první skutečný pokus znít jako všechno, čím chceme být“, čímž zdůraznil posun k širší a osobnější zvukové identitě. Zpěvák Chino Moreno popsal proces jako „extrémní verzi [následující naši intuici] a odklon od středu“, přičemž formace vstupovala do studia bez předem daných očekávání a nechávala prostor pro organickou spolupráci všech členů. Tento přístup zahrnoval i plnohodnotné zapojení DJ/klávesisty Franka Delgada, který přidal elektronické textury a pomohl vrstvit instrumentaci nad rámec tradičního schéma kytary-basa-bicí-vokál.
Hudebně album spojuje agresi alternativního metalu s rozmanitými vlivy a vytváří hybridní styl, jenž se vyhýbá rapově orientované tvrdosti nu-metalu. Deftones se vědomě distancovali od „agresivní směsi hip hopu, křičených vokálů a heavy metalových kytar, označované jako nu-metal“ a místo toho čerpali z post-hardcoru, industrialu, trip hopu, shoegaze i ambientu, aby vytvořili „skutečně novou formu“. Kytary jsou často zahaleny efekty a vytvářejí éterickou zvukovou stěnu, zatímco rytmika si zachovává těžký, ale zároveň jemně odstíněný puls, kombinující brutalitu s citlivostí.
Kritik Stephen Thomas Erlewine z AllMusic poznamenal, že Deftones „zjemnili, ale působivou formou, svůj charakteristický punkově thrashový zvuk“, čímž poukázal na rozšířenou zvukovou paletu propojující atmosférickou elektroniku s dynamickými změnami. Morenův vokální projev taktéž prošel výrazným vývojem, když se posunul k melodičtějším frázím a výrazovější interpretaci namísto převládajícího křiku, což posílilo náladovou a introspektivní povahu nahrávky. Skladby jako "Change (In The House Of Flies)" to ilustrují prostřednictvím emotivních, táhlých linek nad gradující instrumentací, zatímco "Passenger" využívá hostující vokál Maynarda Jamese Keenana z Tool k zesílení industriálně laděné atmosféry. Celkově je styl White Pony charakteristický svou 'filmovou' hloubkou a emočním rozsahem, kdy klade důraz na nálady a textury, čímž upevňuje postavení Deftones jako inovátorů v rámci alternativního metalu.
Textová stránka se vyznačuje abstraktním a mnohovrstevnatým přístupem, který se záměrně vyhýbá doslovnosti. Chino Moreno pracuje s náznaky, metaforami, dvojsmysly a fragmenty obrazů, čímž ponechává posluchači (a překladateli - p.p.) prostor pro vlastní interpretaci. Motivy se často pohybují mezi snem, blouzněním a realitou, přičemž reflektují témata odcizení, touhy, závislosti či vnitřního napětí. Namísto přímočarého vyprávění se texty skládají z pocitových scén a překvapivých 'atmosfér', které podporují celkovou náladu nahrávky a fungují spíše jako emocionální otisk nežli konkrétní příběh.
Významnou roli hraje také kontrast mezi jemností a temnotou - lyrika se často dotýká intimních nebo znepokojivých témat, aniž by je explicitně pojmenovávala, pouze naznačuje a 'opisuje'. Inspirace sahá od osobních zkušeností až po imaginativní konstrukce, přičemž Moreno využívá svůj hlas jako další nástroj k vyjádření významu, nikoli jen jako nositele slov. Tento přístup posiluje sugestivnost skladeb a umožňuje, aby texty působily univerzálně i nejednoznačně zároveň. Díky tomu Deftones vytvořili na White Pony lyrický svět, který je stejně podmanivý a neuchopitelný jako je vlastní hudební stránka.
Po vydání debutovalo White Pony na 3. místě žebříčku Billboard 200 za alby Oops!... I Did It Again od Britney Spears a The Marshall Mathers LP od Eminema, přičemž se ho v prvním týdnu prodalo 178 000 kopií. Dodnes jde o nejprodávanější nahrávku Deftones, která 3. července 2025 získala dvojnásobnou platinovou certifikaci od RIAA. Album bylo zároveň oceněno 'platinou' v Austrálii a 'zlatem' v Kanadě, na Novém Zélandu a ve Spojeném království.
White Pony bylo po svém vydání obecně přijato pozitivně, přičemž na serveru Metacritic získalo souhrnné hodnocení 72 ze 100 bodů na základě prvních 15 recenzí. Řada kritiků vyzdvihovala rostoucí textařskou vyspělost China Morena i zvukovou experimentaci, kterou Deftones na této nahrávce prezentovali.
Magazín Billboard udělil desce 4 z 5 hvězdiček, zároveň však upozornil, že „neustálý sklon kapely k drtivému experimentálnímu zvukovému útoku a Morenovy násilné, impresionistické texty činí album pro většinu posluchačů těžko stravitelným“. Podobně i BBC Music desku chválilo, ale poznamenalo: „Skutečnost, že tak progresivní a odvážně riskující LP nebylo oslavováno napříč celým spektrem za své odhodlané znovuobjevení kapely, která byla považována za zaškatulkovanou, není až tak překvapivá - je to velmi náročné album.“ V pozitivní recenzi pak Alternative Press ocenil art-rockové explorace této nahrávky.
Některá média, jako Rolling Stone a Q, byla o něco zdrženlivější. První jmenovaný titul kritizoval přehnanou produkci, která podle něj způsobila, že nahrávka zní až příliš podobně svým vlivům, zatímco Q si kladl otázku, zda jde skutečně o „nejdobrodružnější a nejjistější album“ Deftones do té doby.
V retrospektivním pohledu z roku 2016 označil Jonathan Dick z NPR Music White Pony za zásadní milník, a to nejen v rámci vývoje zvuku Deftones, ale i v širším kontextu těžké a experimentální hudby nového tisíciletí. Podle něj deska signalizovala „nejen změnu pro kapelu, ale i nový směr pro těžkou a experimentální hudbu vstupující do 21. století“. Dick zvláště vyzdvihl posun směrem k post-rockovým a shoegaze vlivům a zdůraznil, že během pouhých pěti let od debutu si skupina vybudovala styl, který už nelze pohodlně zařadit do jediné žánrové škatulky.
Podobně Mike Diver z magazínu Clash uvedl, že White Pony „změnilo všechno - nejen pro Deftones, ale pro metal jako celek“, přičemž upozornil na „výrazný nádech progresivního rocku“ a schopnost propojit elektroniku s agresivními, ale zároveň introspektivními skladbami. Server Pitchfork pak zpětně konstatoval, že album „překonalo problematický žánr nu-metalu tím, že vytvořilo zcela novou formu kombinující post-hardcore, industrial, trip-hop, shoegaze, ambientní elektroniku a synth-pop“.
| Zdroj | Hodnocení kritiků |
|---|---|
| Metacritic | 72/100 |
| AllMusic | 5/5 |
| Entertainment Weekly | B+ |
| Kerrang! | 5/5 |
| Los Angeles Times | 3/4 |
| Melody Maker | 4/5 |
| NME | 8/10 |
| Pitchfork | 8.4/10 |
| Rolling Stone | 3/5 |
| Spin | 4/10 |
| The Village Voice | bomba! |
White Pony je často připisována zásluha za to, že pozvedla Deftones z prostředí nu-metalu mezi průkopníky experimentálního alternativního metalu. Nahrávka ovlivnila celou generaci interpretů díky schopnosti propojit těžké kytarové riffy s atmosférickými a melodickými prvky. Její vydání znamenalo zásadní zlom, který umožnil formaci překročit žánrová omezení a inspirovat další umělce napříč post-hardcorem, metalem ovlivněným shoegaze i emo laděným rockem. Temné 'zvukové krajiny' a zranitelný vokální projev China Morena zároveň proměnily vnímání maskulinity v tvrdé hudbě a otevřely prostor pro introspektivnější výraz v rámci žánru.
Retrospektivní pohledy zdůrazňují trvalý odkaz této desky, přičemž kritici často poukazují na její roli mostu mezi agresivitou 90. let a emocionální hloubkou následující dekády. Skladby jako "Change (In The House Of Flies)" bývají uváděny jako ukázkový příklad tohoto posunu. U příležitosti 20. výročí vydání v roce 2020 vzdali desce hold i hudebníci z formací jako Linkin Park či Mastodon, kteří vyzdvihli inovativní produkci a emocionální sílu nahrávky jako klíčové faktory její dlouhodobé přitažlivosti. Dopad desky reflektovaly také osobnosti mimo hudební scénu, které ji označovaly za soundtrack osobních krizí i tvůrčího hledání na počátku 21. století.
V roce 2025, kdy White Pony oslavil 25 let od vydání, je tato nahrávka nadále vyzdvihována za redefinování hranic tvrdé hudby. Výroční edice i koncertní turné podtrhují její komerční i umělecký vrchol. Recenzenti zpětně oceňují, jak dokázala narušit stereotypy spojené s nu-metalem a přispět k pestřejší podobě alternativního rocku, která ovlivnila festivalové line-upy i vznik hybridních žánrů hluboko do 10. let. Kulturní stopa alba navíc přesahuje samotnou hudbu - symbolizuje odolnost tváří v tvář osobním i průmyslovým krizím, což potvrzují i pozdější rozhovory s členy Deftones, vracející se k jeho bouřlivému vzniku...
White Pony bylo prvním LP, na kterém se jako plnohodnotný člen podílel DJ a klávesista Frank Delgado, jenž do tvorby vnesl výraznější elektronické prvky, samply a atmosférické vrstvy.
Proces nahrávání se výrazně lišil od předchozích počinů - kapela vstupovala do studia bez kompletně připraveného materiálu a skladby vznikaly spontánně během společného jamování, což vedlo k uvolněnější a experimentálnější podobě výsledku.
Název White Pony nemá jednoznačný oficiální význam; členové skupiny jej interpretovali různě, často jako symbol čistoty, úniku nebo euforie.
Na skladbě "Passenger" hostuje Maynard James Keenan z Tool, přičemž jeho účast vznikla spontánně během nahrávání, kdy se nacházel ve vedlejším studiu.
Píseň "Elite" získala cenu Grammy v kategorii Best Metal Performance v roce 2001, což představuje jedno z nejvýznamnějších ocenění v kariéře formace.
Bonusová skladba "The Boy's Republic" byla dostupná pouze na některých raných edicích desky a později se stala mezi fanoušky vyhledávanou raritou.
Zařazení skladby "Back To School (Mini Maggit)"" na reedici bylo výsledkem tlaku vydavatelství Maverick Records, přičemž samotná kapela tento krok zpětně vnímala jako kompromis, narušující původní koncepci desky.
Nahrávání probíhalo mimo jiné ve studiích The Plant Recording Studios v Sausalitu, kde v minulosti vznikaly desky interpretů jako Fleetwood Mac či Metallica.
Píseň "Street Carp" - v refrénu zpívá Chino Moreno útržek „Here’s my new address...“ (Zde je moje nová adresa), následovaný čísly. Později přiznal [zmíněno na Songfacts], že do textu zašifroval svou skutečnou e-mailovou adresu, kterou tehdy používal na službě Gmail. Nikdo z fanoušků si toho ale dlouhé roky nevšiml a nikdy ho na ni nikdy nekontaktoval...
(Produkční a interpretační údaje jsou převzaty z anglické verze Wikipedie)
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Feiticeira" | Deftones | 3:09 |
| 2 | "Digital Bath" | Deftones | 4:15 |
| 3 | "Elite" | Deftones | 4:01 |
| 4 | "Rx Queen" (featuring Scott Weiland) | Deftones | 4:27 |
| 5 | "Street Carp" | Deftones | 2:41 |
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 6 | "Teenager" | Deftones | 3:20 |
| 7 | "Knife Prty" | Deftones | 4:49 |
| 8 | "Korea" | Deftones | 3:23 |
| 9 | "Passenger" (featuring Maynard James Keenan) | Deftones, Maynard James Keenan | 6:07 |
| 10 | "Change (In The House Of Flies)" | Deftones | 4:59 |
| 11 | "Pink Maggit" | Deftones | 7:32 |
| Celkový čas: | 48:43 | ||
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 12 | "The Boy's Republic" | Deftones | 4:35 |
| Celkový čas: | 53:18 | ||
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Back To School (Mini Maggit)" | Deftones | 3:57 |
| 2 | "Feiticeira" | Deftones | 3:09 |
| 3 | "Digital Bath" | Deftones | 4:15 |
| 4 | "Elite" | Deftones | 4:01 |
| 5 | "Rx Queen" | Deftones | 4:27 |
| 6 | "Street Carp" | Deftones | 2:41 |
| 7 | "Teenager" | Deftones | 3:20 |
| 8 | "Knife Prty" | Deftones | 4:49 |
| 9 | "Korea" | Deftones | 3:23 |
| 10 | "Passenger" (featuring Maynard James Keenan) | Deftones, Maynard James Keenan | 6:07 |
| 11 | "Change (In The House Of Flies)" | Deftones | 4:59 |
| 12 | "Pink Maggit" | Deftones | 7:32 |
| Celkový čas: | 52:40 | ||
| Číslo | Název skladby | Remixér | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Feiticeira" | Clams Casino | 2:02 |
| 2 | "Digital Bath" | DJ Shadow | 3:24 |
| 3 | "Elite" | Blanck Mass | 5:20 |
| 4 | "Rx Queen" | Salva | 4:14 |
| 5 | "Street Carp" | Phantogram | 3:31 |
| 6 | "Teenager" | Robert Smith | 3:07 |
| 7 | "Knife Prty" | Purity Ring | 4:29 |
| 8 | "Korea" | Trevor Jackson | 4:31 |
| 9 | "Passenger" (featuring Maynard James Keenan) | Mike Shinoda | 4:46 |
| 10 | "Change (In The House Of Flies)" | Tourist | 5:02 |
| 11 | "Pink Maggit" | Squarepusher | 10:12 |
| Celkový čas: | 50:38 | ||
| Týdenní hitparáda (2000) | Vrchol |
|---|---|
| Austrálie (ARIA) | 2 |
| Rakousko (Ö3 Austria) | 39 |
| Belgie (Ultratop Flanders) | 27 |
| Belgie (Ultratop Wallonia) | 145 |
| Kanada (Billboard) | 8 |
| Nizozemsko (Album Top 100) | 27 |
| Finsko (Suomen virallinen lista) | 13 |
| Francie (SNEP) | 6 |
| Německo (Offizielle Top 100) | 11 |
| Irsko (IRMA) | 21 |
| Itálie (FIMI) | 29 |
| Nový Zéland (RMNZ) | 14 |
| Norsko (VG-lista) | 19 |
| Skotsko (OCC) | 12 |
| Švédsko (Sverigetopplistan) | 35 |
| Švýcarsko (Schweizer Hitparade) | 68 |
| Spojené království (OCC) | 13 |
| USA (Billboard 200) | 3 |
| Týdenní hitparáda (2021) | Vrchol |
|---|---|
| Maďarsko (MAHASZ) | 7 |
| Týdenní hitparáda (2025) | Vrchol |
|---|---|
| Portugalsko (AFP) | 150 |
| Roční hitparáda (2000) | Vrchol |
|---|---|
| Kanada (Nielsen SoundScan) | 174 |
| USA (Billboard 200) | 137 |
| Země | Ocenění | Certifikované jednotky/prodeje |
|---|---|---|
| Austrálie (ARIA) | Platina | 70,000‡ |
| Kanada (Music Canada) | Zlato | 50,000^ |
| Nový Zéland (RMNZ) | Zlato | 7,500‡ |
| Spojené království (BPI) | Zlato | 132,812[83] |
| Spojené státy (RIAA) | 2× platina | 2,000,000‡ |
^ údaje o zásilkách založené pouze na certifikaci.
‡ údaje o prodejích + streamování založené pouze na certifikaci.
