|
| Vydáno | 12. října 2004 |
|---|---|---|
| Natočeno | Srpen 2002 - červenec 2004 | |
| Studio | Brian Harvey's home a Visceralsound (Bethesda, Maryland), USA | |
| Žánr | Grindcore | |
| Délka | 32:16 | |
| Label | Relapse Records | |
| Producent | Scott Hull |
Toto album do jeho vydání a ani po něm neprovázel žádný singl.
Terrifyer je třetí studiové album americké grindcoreové kapely Pig Destroyer. Bylo vydáno v roce 2004 u Relapse Records. Zabývá se pocity limerence, chtíče a posedlosti nepojmenovanou ženou, o níž vypravěč tvrdí, že je zodpovědná za jeho utrpení.
Deska obsahuje i druhý disk nahraný ve formátu DVD-Audio a mixovaný v 5.1 prostorovém zvuku. Tento disk obsahuje téměř čtyřicetiminutovou sludge metalovou skladbu "Natasha". Japonské vydání Terrifyer obsahuje čtyři bonusové skladby a "Natashu" jako druhé CD namísto DVD. "Natasha" byla znovu vydána na běžném CD jako samostatné vydání v roce 2008. Booklet alba obsahuje šestistránkový příběh o tom, jak se Natasha stala "Terrifyerem" (Děsitelem). Některé kopie Terrifyer byly nuceně vydány s přelepkou na obalu, která zakrývala artwork...
V roce 2017 Rolling Stone zařadil Terrifyer na 88. místo v žebříčku '100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)'. Skladba "Gravedancer" se objevila na soundtracku hry Tony Hawk’s American Wasteland ve zkrácené verzi, přičemž byl odstraněn závěrečný sampl.
Pig Destroyer vznikli v roce 1997 v Alexandrii ve Virginii, když se zpěvák J.R. Hayes a kytarista Scott Hull, který zároveň působil v kapele Agoraphobic Nosebleed, spojili s cílem vytvořit extrémně destruktivní grindcore hudbu. Raná tvorba formace, včetně dema z roku 1997 a mini-alba Explosions In Ward 6 z roku 1998, vydaného u Reservoir Records, rychle definovala jejich syrový a agresivní zvuk postavený na krátkých, drtivých skladbách kombinujících grindcore brutalitu s punkovými a metalovými vlivy. Tento debut si získal silné odezvy a pomohl kapele etablovat se jako jednomu z hlavních nových aktérů globální grindcore scény, čímž položil základ pro jejich další vývoj směrem k rozmanitějším a koncepčnějším kompozicím.
Na albu Terrifyer se formace rozhodla překročit svůj dosavadní formát krátkých, vysoce intenzivních skladeb a začlenit delší experimentální prvky, které rozšířily narativní rozsah jejich tvorby. Klíčovým rozhodnutím bylo zařazení 37 minutové, doomem ovlivněné skladby "Natasha", která vznikala paralelně s hlavní částí desky jako koncepční doprovod, rozšiřující její tématický svět prostřednictvím rozsáhlé, atmosférické zvukové plochy. Tento posun umožnil kapele pracovat s delšími strukturami, aniž by opustila svou typickou brutalitu, a navázal na jemněji strukturovanou agresi, kterou rozvinuli na desce Prowler In The Yard z roku 2001.
Temný tón studiovky vycházel z inspirací J.R. Hayese, který čerpal z hororové literatury a osobních reflexí, což vyústilo v šestistránkový příběh v bookletu, jenž popisuje transformaci Natashy v 'Terrifyera'. Narativ, který byl přirovnáván ke stylu Stephena Kinga a Neila Gaimana, vtiskl textům témata posedlosti, násilí a psychického úpadku a odrážel Hayesův záměr vytvořit pohlcující a znepokojivý zážitek.
Během vzniku Terrifyer tvořili Pig Destroyer J.R. Hayes na vokálech, Scott Hull na kytaru a baskytaru a Brian Harvey na bicí. Tato sestava umožnila soustředěné experimentování, které definovalo celý projekt.
Nahrávání Terrifyer probíhalo mezi srpnem 2002 a červencem 2004 v Brian's House a studiu Visceralsound v Bethesdě v Marylandu, v oblasti Washingtonu D.C. Scott Hull v roli producenta, inženýra a mistra zvuku vytvořil zvuk, který byl zároveň vybroušený a extrémně agresivní, což jej odlišovalo v rámci typicky syrového grindcore žánru.
Již zmíněná skladba "Natasha", přesahující 35 minut, byla nahrána jako jeden souvislý celek, zahrnující vrstvené ambientní prvky a byla speciálně připravena pro 5.1 surround mix na doprovodném DVD-Audio disku.
Cover artwork pro Terrifyer vytvořil Chris Taylor (známý jako 'Cris Crude'), člen richmondské grindcore kapely pg.99. Motiv zobrazuje surrealistický a znepokojivý detail ženské postavy s pohmožděnou, zkrvavenou a zohavenou kůží, částečně odhalenými prsy a tváří skrytou ve stínu, což evokuje syrovou zranitelnost a hororovou estetiku. Nápad vznikl na základě náhodně objevené fotografie z pornografického magazínu, kterou Taylor následně výrazně upravoval pomocí kopírky. Tu využíval jako výtvarný nástroj - zatemňoval části obrazu, aby odstranil detaily obličeje, doplňoval bílou korekci pro texturu a vrstvil jednotlivé stopy degradace, čímž původní snímek přetvořil do groteskní a symbolické podoby. Podle zpěváka J.R. Hayese byla tato upravená fotografie objevena náhodně a okamžitě byla rozpoznána jako ideální vizuální vyjádření znepokojivé atmosféry celé desky. Toto vizuální pojetí odpovídá tématům psychologického teroru a rozkladu, která prostupují celou deskou a zesilují atmosféru zejména v rámci příběhu skladby "Natasha", tvořící ústřední narativní prvek.
Zadní strana pokračuje ve stejném vizuálním stylu jako přední cover - využívá další fragmenty podobné upravené fotografie, která opět vznikla 'úpravou' původního snímku pomocí kopírky. Motiv tak opět zobrazuje deformovanou ženskou postavu, přičemž kompozice udržuje dojem degradace, dekadence, anonymity a psychologického rozkladu, místo aby nabízela samostatně čitelný ilustrativní prvek.
Booklet obsahuje především šestistránkový příběh, který rozvíjí narativ postavy 'Natasha' a její transformaci do bytosti označované jako 'Terrifyer'. Text je koncipován spíše jako krátká hororová povídka než běžný doprovodný materiál k hudebnímu vydání a dále rozšiřuje koncept desky, která pracuje s tématy posedlosti, násilí a psychického úpadku.
Pro znovuvydání k 20. výročí v roce 2024 bylo toto vydání rozšířeno o nové liner notes od J.R. Hayese a kytaristy Scotta Hulla, remasterovaný zvuk a další nevydané demoverze; limitovaná deluxe box sada o 500 kusech přidala i další Taylorovy ilustrace. Exkluzivní koncertní varianta, omezená na 50 kopií nabídla alternativní cover art od Ampsock, přičemž hlavní verze reedice zachovala původní ikonický design.
Terrifyer exemplifikuje základní rysy grindcore skrze extrémní rychlost a neúnavnou intenzitu, kterou pohání přesná hra Briana Harveyho na bicí, využívající časté blast beaty k udržení vysokorychlostního 'útoku' po celou délku alba. Kytarová práce Scotta Hulla je postavená na hutných, neustupujících riffech, které spojují hardcore agresi s metalickou disonancí, často hraných na sedmistrunnou kytaru, což vytváří redukovanou, ale zároveň drtivou zvukovou zeď. Většina skladeb si zachovává typickou stručnost žánru a pohybuje se kolem 1 až 2 minut, což zesiluje chaotickou a fragmentovanou energii grindcore kompozice. Zaznamenáno je jedno, velmi technické kytarové sólo.
Přestože je Terrifyer zakořeněn v grindcorové brutalitě, odklání se od čistých žánrových konvencí a začleňuje nejen doomem ovlivněné pomalejší pasáže a noise experimenty, které přidávají vrstvy napětí a nepředvídatelnosti do jinak rychlé struktury. Skladby jako "Pretty In Casts" startují okamžitou explozí rychlosti a agresivity a nastavují model pro brutální otevírací tracky, zatímco "Towering Flesh" přechází do středně tempových, těžkých breakdownů s obratnými riffovými nástupy, které evokují těžší a temnější atmosféru. Tyto prvky čerpají z vlivů noise rocku a umožňují kapele experimentovat s dynamickými kontrasty, které narušují monotónnost neustálé extrémnosti.
Studiovka dále integruje jemné elektronické a ambientní textury, patrné zejména v atmosférických intrech a přechodech jako rádiový šum nebo kapající voda, které předznamenávají budoucí experimentálnější směřování Pig Destroyer v pozdější tvorbě. Tyto prvky rozšiřují grindcore základ, aniž by oslabovaly jeho agresi, a vytvářejí vrstevnatý zvukový prostor, který balancuje mezi syrovou brutalitou a znepokojivou atmosférou.
S 21 hlavními skladbami, vměstnanými do 32 minut Terrifyer mistrovsky vyvažuje typickou stručnost a intenzitu grindcoru a nabízí neustálý zvukový útok, který odměňuje opakovaný poslech díky své strukturální variabilitě.
Texty jsou charakteristické intenzivním, křičeným vokálem J.R. Hayese, který přináší abstraktní hororové narativy inspirované autory jako Stephen King a Neil Gaiman. Jeho projev evokuje neustálé psychologické utrpení a spojuje drastické obrazy s emoční hloubkou do jakéhosi kokonu temného nihilismu, který obklopuje posluchače.
Opakující se motivy ženské viktimizace a surreálního teroru prostupují nahrávkou, často zobrazující posedlost přecházející v násilí v nočních můrách. Výrazná skladba "Natasha", 37 minutový hororový příběh ve formě mluveného slova prokládaný hudebními pasážemi deště a doomových riffů, tento přístup rozvíjí do podoby lineárního narativu: protagonista vypráví o zradě své milenky, jejíž vražda ho vede k návratu na místo jejího zmizení, kde narazí na groteskní nadpřirozený tunel, symbolizující nekonečný zármutek a šílenství. Tento kus ostře kontrastuje se zbytkem desky tím, že nabízí ucelený příběh uprostřed chaosu.
Širší témata zdůrazňují odcizení a tělesný horor, přičemž se odklánějí od explicitně politických motivů některých dřívějších prací Pig Destroyer směrem k introspektivním výpovědím o osobních démonech a morbidních adolescentních impulzech. Fragmentované texty ve skladbách jako "Boy Constrictor" - „Jsem závislý na tvém soucitu / Jsem chladné, plazící se monstrum, které navždy pronásleduje tvé posvátné kroky, miláčku“ - odrážejí chaotickou intenzitu hudby a využívají krátké poetické výbuchy k vyjádření izolace a groteskní proměny. V titulní skladbě surrealistické obrazy jako „Její ruce visí / na tenkých pramíncích kůže / její předloktí jsou jako hlavně zbraní / dýmající karmínově“ zdůrazňují témata fyzického rozkladu a emocionálního úpadku a vykreslují svět definovaný spíše vnitřním než společenským hororem...
Po svém vydání v říjnu 2004 si Terrifyer vysloužilo silné uznání metalových publikací za vycizelovanou produkci a experimentální inovace, zejména za bonusovou DVD skladbu "Natasha". PopMatters ocenili nahrávku jako „skvěle produkovanou Hullem“, přičemž vyzdvihli její dvoudiskovou strukturu kombinující násilný grindcore s 37 minutovou "Natashou", děsivým nadpřirozeným příběhem, zasazeným do pomalého, monumentálního doom metalu, připomínajícího Candlemass.
Lambgoat udělili hodnocení 9/10 a zdůraznili vybroušené skladatelské schopnosti, thrashové vlivy a inovativní přítomnost kytarového sóla, které posunulo zvuk kapely za hranice běžného grindcoru. Chronicles of Chaos rovněž hodnotili 9/10 a popisovali přibližně 30 minut materiálu jako „ostnatým drátem obalenou brutalitu“ s kompaktnější strukturou než na předchozích nahrávkách, přičemž šlo o jedno z nejlepších grindcore vydání roku. Průměrná hodnocení těchto recenzí se pohybovala kolem 9/10 a odrážela široké uznání čistoty produkce i atmosférické hloubky skladby "Natasha".
Zatímco některé zdroje upozorňovaly, že nekompromisní intenzita desky může být pro širší publikum překážkou, album si získalo uznání za syrovou energii, zejména ve výrazné skladbě "Gravedancer". PopMatters připustili, že grindcore je 'získaná chuť', a že chaotická rychlost a agrese mohou nové posluchače zahltit, zároveň ale ocenili znepokojivý poslechový zážitek. Last Rites vyzdvihli "Gravedancer" pro její střednětempý thrashový nádech, jižanské riffy a znepokojivé mluvené samply a označili desku za nejlepší práci formace s výraznou agresí. SouthCoastToday.com shrnuli album jako „brutální jak svině“ a zdůraznili drtivou energii 21 skladeb, které posluchače doslova „audibilně rozbijí“, přičemž "Gravedancer" byl ukázkou zapamatovatelných riffů a katarzní síly.
Fanouškovské recepce na raných metalových fórech ještě zesílily undergroundový 'hype' (obrovský mediální rozruch, přehnanou propagaci nebo masivní nadšení veřejnosti pro určitou věc); uživatelské recenze na Encyclopaedia Metallum z let 2004 - 2005 dosahovaly v průměru 96 % a chválily „zlovolné, nezkrocené a brilantní“ riffy Scotta Hulla i poetická témata posedlosti a násilí, která nahrávku odlišovala v rámci grindcore scény. Punknews.org v listopadu 2004 udělili hodnocení 8/10 a popsali Terrifyer jako progresivní agresivní nahrávku, která spojuje punkové kořeny s grindcorem bez závislosti na blast beatech.
| Zdroj | Hodnocení kritiků |
|---|---|
| AllMusic | 4.5 / 5 |
| Collector's Guide to Heavy Metal | 8 / 10 |
| Lambgoat | 9 / 10 |
| PopMatters | positive |
| Punknews.org | 4 / 5 |
V 2010. a 2020. letech bylo Terrifyer opakovaně označováno za zásadní grindcore nahrávku, oceňovanou pro svou syrovou intenzitu i skladatelskou strukturu, která propojuje chaotický grind s více organizovanými prvky. Vokalista J.R. Hayes v rozhovoru z roku 2023 uvedl, že jde o jedno z nejdůležitějších děl žánru díky emocionální hloubce a schopnosti dlouhodobě rezonovat s posluchači.
Vliv desky se rozšířil i na moderní grindcore formace, přičemž její kombinace thrashových riffů, hardcore agrese a experimentálních prvků ovlivnila další vývoj žánru. Dědictví Terrifyer je patrné i v častém zařazování do žánrových přehledů, kde je vyzdvihováno jako album posouvající grindcore směrem k větší hudební ambici.
Remaster k 20. výročí v roce 2024, vydaný u Relapse Records, znovu potvrdil trvalý význam nahrávky díky lepší zvukové čistotě a bonusovému materiálu včetně dem a nevydané skladby, což umožnilo novým i dlouholetým fanouškům znovu ocenit její drtivou produkci. Kritici i J.R. Hayes zároveň poznamenali, že reedice zdůrazňuje, jak témata násilí a zranitelnosti stále inspirují současnou extrémní hudbu.
Diskuze o doprovodné skladbě "Natasha", 37 minutové nepřerušené kompozici, zahrnuté ve speciálních edicích, ji označují za průkopnický experiment dlouhé grindcorové formy, který přechází od 'noisových' ploch a temných samplů k doomovým pasážím a baladickému vokálu, čímž ukazuje méně typickou tvář Pig Destroyer. Tento ambiciózní odklon je často považován za rozšíření hranic žánru.
V roce 2025 se Terrifyer podle žebříčku Rate Your Music nachází na prvním místě all-time grindcore alb, což odráží jeho vysoké uživatelské hodnocení a status zásadní nahrávky.
Terrifyer bylo nahráváno mezi srpnem 2002 a červencem 2004 ve studiu Brian’s House a Visceralsound v Bethesdě v Marylandu. Produkci, mix i mastering měl na starosti kytarista Scott Hull, což přispělo k výrazně čistějšímu a čitelnějšímu zvuku oproti předchozí tvorbě uskupení Pig Destroyer.
Součástí původního vydání byl druhý disk ve formátu DVD-Audio se skladbou "Natasha", která má přibližně 37 minut a byla navržena pro poslech v 5.1 prostorovém zvuku. Tato kompozice byla koncipována jako samostatný, doomově laděný doprovod k hlavní grindcoreové části alba a výrazně rozšířila jeho konceptuální rámec.
Japonské vydání Terrifyer nahradilo DVD-Audio disk standardním CD a obsahovalo navíc čtyři bonusové skladby: "Dress In Gasoline", "The Cutting Room", "Blurface" a "Doomspell". Samostatná CD verze skladby "Natasha" vyšla až v roce 2008.
Skladba "Gravedancer" se dočkala i videoklipu a její zkrácená verze byla použita na soundtracku videohry Tony Hawk’s American Wasteland, což patří mezi nejznámější přesahy alba mimo metalovou scénu.
Na tvorbě obalu se podílel Chris Taylor ('Cris Crude') z kapely pg.99. Obal vznikl manipulací fotografie pomocí kopírky, čímž byla původní podoba výrazně zdeformována a zneklidňující vizuál měl podpořit témata rozkladu a psychologického teroru.
Některé verze desky byly vydány s cenzurovaným přebalem nebo přelepkou, která zakrývala původní artwork kvůli jeho explicitnímu a kontroverznímu charakteru...
Booklet obsahuje šestistránkový příběh, který rozvíjí příběh postavy "Natasha" a její transformaci do entity označované jako "Terrifyer". Text je pojatý jako krátká hororová povídka a rozšiřuje koncept celého alba mimo samotné texty skladeb.
V roce 2017 se Terrifyer umístilo na 88. místě žebříčku 100 Greatest Metal Albums of All Time magazínu Rolling Stone.
(Produkční a interpretační údaje jsou převzaty z anglické verze Wikipedie)
| Číslo | Název skladby | Autoři textu / hudby | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Intro" | J. R. Hayes / Pig Destroyer | 0:41 |
| 2 | "Pretty in Casts" | J. R. Hayes / Pig Destroyer | 1:16 |
| 3 | "Boy Constrictor" | J. R. Hayes / Pig Destroyer | 0:58 |
| 4 | "Scarlet Hourglass" | J. R. Hayes / Pig Destroyer | 0:57 |
| 5 | "Thumbsucker" | J. R. Hayes / Pig Destroyer | 1:33 |
| 6 | "Gravedancer" | J. R. Hayes / Pig Destroyer | 3:01 |
| 7 | "Lost Cause" | J. R. Hayes / Pig Destroyer | 0:54 |
| 8 | "Sourheart" | J. R. Hayes / Pig Destroyer | 0:53 |
| 9 | "Towering Flesh" | J. R. Hayes / Pig Destroyer | 3:35 |
| 10 | "Song of Filth" | J. R. Hayes / Pig Destroyer | 0:41 |
| 11 | "Verminess" | J. R. Hayes / Pig Destroyer | 1:16 |
| 12 | "Torture Ballad" | J. R. Hayes / Pig Destroyer | 1:21 |
| 13 | "Restraining Order Blues" | J. R. Hayes / Pig Destroyer | 1:32 |
| 14 | "Carrion Fairy" | J. R. Hayes / Pig Destroyer | 2:30 |
| 15 | "Downpour Girl" | J. R. Hayes / Pig Destroyer | 1:30 |
| 16 | "Soft Assassin" | J. R. Hayes / Pig Destroyer | 1:27 |
| 17 | "Dead Carnations" | J. R. Hayes / Pig Destroyer | 1:30 |
| 18 | "Crippled Horses" | J. R. Hayes / Pig Destroyer | 1:34 |
| 19 | "The Gentleman" | J. R. Hayes / Pig Destroyer | 1:23 |
| 20 | "Crawl of Time" | J. R. Hayes / Pig Destroyer | 1:30 |
| 21 | "Terrifyer" | J. R. Hayes / Pig Destroyer | 2:12 |
| Celkový čas: | 32:16 | ||
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 22 | "Dress in Gasoline" (Japanese bonus) | J. R. Hayes / Pig Destroyer | 1:56 |
| 23 | "The Cutting Room" (Japanese bonus) | J. R. Hayes / Pig Destroyer | 0:51 |
| 24 | "Blurface" (Japanese bonus) | J. R. Hayes / Pig Destroyer | 0:48 |
| 25 | "Doomspell" (Japanese bonus) | J. R. Hayes / Pig Destroyer | 2:18 |
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Natasha" | J. R. Hayes / Pig Destroyer | 37:55 |
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Natasha" (DVD-Audio) | J. R. Hayes / Pig Destroyer | 37:55 |
| Publikace | Ocenění | Umístění |
|---|---|---|
| Kerrang! | Kerrang! Albums Of The Year 2004 | 15 |
| Loudwire | 10 Best Metal Albums of 2004 | 8 |
| Loudwire | Top 100 Hard Rock and Heavy Metal Albums of the 21st Century | 51 |
| Loudwire | Top 25 Extreme Metal Albums of All Time | 25 |
| Rolling Stone | The 100 Greatest Metal Albums of All Time | 88 |
| Treblezine | Treble's Top 100 Metal Albums | 46 |
Terrifyer nezískalo ocenění typu zlato, stříbro či platina (RIAA apod.), což je u extrémních grindcore nahrávek běžné, protože tento žánr se pohybuje mimo mainstreamový komerční dosah.
Naopak ale získalo výrazné uznání v žebříčcích a redakčních přehledech. Objevilo se například v žebříčku The '100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)' magazínu Rolling Stone, kde se umístilo na 88. místě. Dále se objevuje v různých výběrech od Loudwire (např. 10 nejlepších metalových alb roku 2004, 25 nejlepších extrémních metalových alb všech dob) a také v dalších redakčních seznamech typu Kerrang! nebo Treblezine.
Celkově je tak vnímáno spíše jako kritiky uznávané a vlivné dílo v rámci žánru, než jako komerčně úspěšná nahrávka.
