South Of Heaven

Singly

Popis alba

Sestava

Seznam skladeb

Hitparády a ocenění

Texty

SLAYER - South Of Heaven


Vydáno5. července 1988
NatočenoProsinec 1987 - únor 1988
StudioHit City West (Los Angeles), Chung King (New York City), USA
ŽánrThrash metal
Délka36:54
LabelDef Jam Recordings
ProducentRick Rubin a Slayer



Singly

"South Of Heaven" (1988) "Mandatory Suicide" (1988)

Prvním singlem z této desky je "South of Heaven", titulní stejnojmenná skladba alba South of Heaven (1988), která jasně signalizuje proměnu zvuku této formace. Už od prvních tónů je patrné výrazné zpomalení oproti předchozí nahrávce Reign in Blood, přičemž soubor sází na hutnou, dusivou atmosféru a minimalističtější, avšak o to účinnější riffy. Dominantním prvkem je těžký, plíživý rytmus doplněný ponurou kytarovou linkou, která podtrhuje temné vyznění celé kompozice. Text se vrací k typickým kontroverzním tématům skupiny, když se zabývá představami Pekla, zla a zvrácené spirituality, čímž vytváří silně nihilistický a znepokojivý obraz.

"South of Heaven" se postupem času stala jedním z nejzásadnějších tracků v diskografii tohoto hudebního uskupení a pravidelně otevírala koncertní setlisty díky své pomalé, ale o to intenzivnější gradaci. Přijetí fanoušků bylo zpočátku rozporuplné právě kvůli odlišnému tempu, nicméně skladba si rychle vydobyla respekt jako důkaz schopnosti kapely pracovat s atmosférou a napětím. Recenzenti často vyzdvihují její hypnotický rytmus a nezaměnitelný riff, který patří k nejikoničtějším v historii thrash metalu. V širším kontextu je titulní píseň považována za klíčový moment, jenž pomohl definovat temnější a pomalejší podobu extrémního metalu na přelomu 80. let.


Druhým singlem z této desky je "Mandatory Suicide", jedna z nejvýraznějších skladeb Slayer z alba South of Heaven (1988), která zároveň dokumentuje výraznou změnu v přístupu této formace. Po extrémní rychlosti a agresi předchozí nahrávky Reign in Blood se soubor rozhodl zpomalit tempo a soustředit se na budování tíživé, temné atmosféry. Typickým znakem je mrazivý úvod s harmonizovanými kytarami, jenž postupně přechází do hutného, střednětempého riffování. Text, na němž se podíleli Tom Araya a Jeff Hanneman, se odklání od satanistických motivů a zaměřuje se na syrovou realitu války, masakrů a nevyhnutelného osudu vojáků, vržených do bezvýchodných situací.

Kompozice si postupně vydobyla status klasiky thrash metalu a stala se pevnou součástí koncertních setlistů této sestavy až do konce její kariéry. Přestože část fanoušků byla v době vydání překvapena pomalejším vyzněním celé studiovky, právě tato skladba si rychle získala respekt díky své atmosféře a síle. Recenzenti často vyzdvihují nejen ikonický úvod, ale i temné outro s mluveným slovem, které ještě více prohlubuje nihilistické vyznění. V širším kontextu bývá tento track označován za jeden z klíčových pilířů, jež pomohly definovat temnější a riffově orientovanou podobu extrémního metalu a nepřímo ovlivnily i vznik death metalové scény.




Popis alba

South of Heaven je čtvrtá studiová deska americké thrashmetalové formace Slayer, vydaná 5. července 1988 u vydavatelství Def Jam Recordings. Po zběsilém tempu předchozí nahrávky Reign in Blood se formace tentokrát nesnažila překonat její extrémnost, ale zvolila opačný přístup. Soubor vědomě zpomalil tempo, pracoval s tlumenějšími vokály a místy využil i méně zkreslené kytary, čímž vytvořil temnější a atmosféričtější celek, který působí jako protipól ke svému předchůdci.

Studiovku opět produkoval Rick Rubin a šlo o poslední počin této sestavy vydaný pod hlavičkou Def Jam, přestože práva byla následně převedena na jeho nové vydavatelství Def American Recordings po ukončení spolupráce s Russellem Simmonsem. Nahrávka se zároveň stala jedním z mála titulů Def Jam distribuovaných společností Geffen Records prostřednictvím Warner Bros. Records, jelikož tehdejší distributor Columbia Records odmítl materiál skupiny vydat. Po vydání se deska setkala s pozitivními ohlasy kritiky, ačkoliv část fanoušků zvyklých na dřívější agresivnější styl reagovala rozpačitě. Přesto se titul dostal do žebříčku Billboard 200, kde dosáhl na 57. příčku, a v roce 1992 získal zlatou certifikaci od RIAA. Skladby "Mandatory Suicide" a titulní "South of Heaven" se navíc staly stálicemi koncertních setlistů tohoto souboru.


Pozadí nahrávky

Nahrávání desky probíhalo v Los Angeles pod dohledem producenta Ricka Rubina, který se podílel už na předchozí studiovce Reign in Blood. Jeho produkční přístup tentokrát ještě více zvýraznil bicí Davea Lombarda, které jsou v mixu posunuté výrazně do popředí. Kytarista Jeff Hanneman později uvedl, že šlo o jedinou desku, o níž členové formace intenzivně diskutovali ještě před samotným skládáním materiálu. Vědomí, že nelze překonat extrémnost předchozí nahrávky, vedlo kapelu k rozhodnutí zpomalit tempo, což bylo v jejich tvorbě do té doby nevídané. Kytarista Kerry King pak dodal, že cílem bylo také „udržet posluchače v nejistotě“, a proto skupina experimentovala s méně zkreslenými kytarami i umírněnějším vokálním projevem.

Samotné nahrávání ale provázely i vnitřní rozpory. Kerry King zpětně označil svůj výkon za jeden z nejslabších, což přičítal osobním změnám v životě a menší účasti na tvorbě materiálu. Jeff Hanneman k tomu poznamenal, že výhodou dvou skladatelsky schopných kytaristů je, že i v obdobích tvůrčí stagnace jednoho z nich skupina nikdy nezůstane bez nápadů. King se navíc kriticky vyjádřil i k celkové podobě desky, zejména k většímu důrazu na zpěv Toma Arayi, který podle něj příliš ustoupil od svého typického stylu. Podobně bubeník Dave Lombardo vnímal určité oslabení energie oproti předchozím nahrávkám, ačkoliv šlo o jeho osobní pohled.

Součástí nahrávky je také coververze songu "Dissident Aggressor" od Judas Priest, což je vůbec první předělávka na studiovém albu této formace, vybraná mimo jiné kvůli válečné tematice textu. Naopak skladba "Cleanse the Soul" se stala terčem ostré kritiky ze strany Kerryho Kinga, který ji označil za jeden z nejslabších momentů v historii kapely, především kvůli jejímu úvodnímu riffu. Závěrečná kompozice "Spill the Blood" pak ukazuje další rozšíření výrazových prostředků, když pracuje s čistými kytarovými tóny a výraznějším pěveckým projevem, čímž podtrhuje experimentálnější charakter celé studiovky.


Obal

Obal South of Heaven navrhli výtvarník Larry Carroll a ilustrátor Howard Schwartzberg, kteří se podíleli už na vizuální podobě předchozí studiovky Reign in Blood. Jejich styl zůstal i zde rozpoznatelný – temný, kolážovitý a znepokojivý, přičemž opět pracuje s náboženskými a existenciálními motivy, které korespondují s hudebním i textovým obsahem nahrávky. Zadní stranu desky zdobí fotografie od Glena E. Friedmana, pořízená už v době vydání Reign in Blood, která byla pro tento účel znovu využita. Dave Lombardo později poznamenal, že snímek působí dojmem, jako by skupina 'dospěla', zatímco sám Friedman jej označil za jeden z nejikoničtějších záběrů této formace.

Samotný motiv předního obalu čerpá inspiraci z lebky KNM-ER 1470, částečně dochované fosilie archaického člověka druhu Homo rudolfensis, objevené roku 1972 v Keni. Tento prvek zapadá do celkově znepokojivé estetiky desky a podtrhuje její temnější, introspektivnější charakter oproti předchozí tvorbě. Vizuální zpracování tak nejen navazuje na předchozí spolupráci autorů s kapelou, ale zároveň rozvíjí její obraz směrem k ještě větší symboličnosti a atmosférické hloubce.

Uvnitř bookletu se nachází texty všech skladeb, podrobné poděkování členů formace a další ilustrace Larryho Carolla, které doplňují temnou a apokalyptickou atmosféru obalu. Texty jsou prezentovány černým písmem na kontrastně barevném pozadí a často doplněny drobnými detaily a symboly, jež odkazují na náboženské, válečné či morální motivy, což koresponduje s hudebními a lyrickými tématy desky.

Zadní stranu obalu zdobí známá fotografie kapely od Glena E. Friedmana, původně pořízená kolem vydání Reign in Blood, doplněná seznamem skladeb a standardními informacemi o vydavatelství a produkci. Obrázek skupiny působí kompaktně a profesionálně a podle Lombarda naznačuje, že kapela 'dospěla a vyrostla' ve své prezentaci.

Vzhledem k typickým kontroverzním vizuálním a textovým motivům Slayer se album setkalo s určitou kritikou a občasnými protesty, zejména ze strany konzervativnějších médií a rodičovských organizací. Přestože žádná konkrétní zákazová opatření nebyla u South of Heaven vydána, formace se stejně jako u předchozích desek musela vypořádat s obviněními z propagace satanismu a násilí. Album tak pokračuje v kontroverzní tradici skupiny, aniž by však ohrozilo jeho komerční dostupnost či dlouhodobý vliv na metalovou scénu.


Hudba a texty

South of Heaven představuje zásadní stylistický posun oproti předchozímu albu Reign in Blood. Kapela vědomě zpomalila tempo většiny skladeb a sáhla po méně zkreslených kytarových linkách a tlumenějším vokálním projevu Toma Arayi. Tento přístup umožnil lepší vyniknutí rytmické práce Davea Lombarda, který byl díky Rubinově produkci výrazně posunut do popředí mixu, a zároveň podpořil dusivou a těžkou atmosféru nahrávky.

Texty skladeb se oprostily od přímého satanistického a šokujícího image předchozích desek a zaměřují se více na sociálně a historicky motivovaná témata. Například "Mandatory Suicide" reflektuje brutální realitu válek a osud vojáků nucených k boji, zatímco titulní "South of Heaven" pracuje s motivy Pekla a zla v metaforickém smyslu. Jeff Hanneman a Tom Araya přitom při psaní textů více diskutovali o jejich směřování než u jakékoli jiné desky.

Kytarové party Kerryho Kinga a Jeffa Hannemana na albu využívají pomalejší, ale těžší riffy, které kontrastují s agresivnějšími rychlými pasážemi minulého materiálu. Nahrávka obsahuje i experimentální prvky, například coververzi "Dissident Aggressor" od Judas Priest, která byla zařazena pro svou válečnou tématiku, a čisté kytarové tóny v úvodu a středu skladby "Spill the Blood", jež umožňují Arayovi projevit širší vokální rozsah.

Některé skladby vyvolaly kritiku i uvnitř samotné formace. Kerry King označil například "Cleanse the Soul" za slabší moment, především kvůli úvodnímu 'happy riffu', který sám považoval za nevhodný pro celkový temný charakter desky. Přesto album díky vyváženému mixu zpomalených temp, hutných riffů a textově znepokojivých motivů zůstává vnímáno jako zásadní krok v evoluci Slayer a formuje temnější podobu thrash metalu na přelomu 80. let.


Ohlas

Kritika se k albu stavěla vesměs pozitivně: někteří recenzenti chválili hudební růst a schopnost kapely nepodlehnout opakování stejných postupů. Alex Henderson z AllMusic označil nahrávku za „znepokojivou a mocnou“, zatímco Joe Matera z Ultimate Guitar poznamenal, že i přes zpomalení tempa „deska neztrácí tíhu typickou pro Slayer“. Adrien Begrand z PopMatters později označil album za „nejvíce nedoceněné“ a vyzdvihl jeho pět skladeb za kvalitu celkového posunu kapely.

Album je často uváděno mezi nejlepšími v diskografii souboru: Peter Atkinson z KNAC.com ocenil „velkolepost a impozantní přítomnost“ nahrávky, Ola Lindgren z Grave a Karl Willetts z Bolt Thrower ji řadí mezi pět nejlepších metalových LP všech dob, a Max Kolesne z brazilské deathmetalové formace Krisiun připomíná inspiraci skladbou "Silent Scream". Podobně Matt Drake z Evile vyzdvihuje, že South of Heaven dokazuje, že kapela dokáže psát i pomalejší materiál, na rozdíl od výhradně rychlého tempa Reign in Blood. Recenze Metal Forces chválily experimentální přístup a originalitu, zároveň ale upozorňovaly, že fanoušci očekávající Reign in Blood 2 mohou být zklamáni.

Ne všichni však byli s deskou spokojeni – Kim Neely z Rolling Stone ji označil za „opravdu urážlivou satanistickou sračku“. Přesto magazín později album zařadil na 47. místo seznamu '100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)'. Někteří fanoušci byli zklamáni pomalejším tempem a novým zvukem, Araya ale poznamenal, že „deska byla pozdním objevem – zprvu nebyla přijata dobře, ale postupně si ji všichni oblíbili“. V lednu 2013 bylo South of Heaven uvedeno do Decibel Magazine Hall of Fame; po Hannemanově smrti v květnu téhož roku se stalo druhým a posledním klasickým albem Slayer s tímto oceněním.

Metal1.info: německý server vyzdvihuje především majestátnost úvodní skladby a ukazuje, že South of Heaven dokazuje, že thrash metal nemusí být pouze rychlý – i střední tempo a temná atmosféra dokáží působit těžce a významně. Recenzent chválí instrumentální výkony, rozmanitost skladeb a Arayovu vokální variabilitu, a shrnuje, že deska patří do každé sbírky fanoušků žánru i přesto, že stojí ve stínu Reign in Blood.

Metal Forces Magazine: v původní tištěné recenzi z roku 1988 redaktor udělil albu hodnocení 8/10 a ocenil snahu kapely rozšířit své hudební obzory bez ztráty identity. Kriticky zmiňuje rychlejší skladby jako "Silent Scream" a "Ghosts of War", které se drží tradiční thrashové agrese, ale také pozoruje odvážné experimenty s čistějšími kytarami a středními tempy. Podtrhuje, že LP je originální a zároveň nabízí „něco nového“ v klíčové fázi kariéry skupiny.

Encyclopaedia Metallum (Metal_Jaw): recenzent hodnotí desku velmi vysoko (93 %) jako jeden z vrcholů tvorby Slayer. I když uznává nižší tempo oproti Reign in Blood, vyzdvihuje hutné riffy, složitější sóla a technický aspekt skladeb. Poukazuje na silnou přítomnost bicích a množství výrazných riffů, které podle něj desku řadí mezi nejlepší v diskografii.

CrazyDiamond.cz: český metalový portál vidí South of Heaven jako jeden z nejodvážnějších kroků Slayer v historii. Recenzent oceňuje propracovanost a atmosféru kompozic, výrazné střídání temp a instrumentální bohatství, včetně netypických prvků jako akustické vybrnkávání v "Spill the Blood". Autor zdůrazňuje, že deska – ačkoliv přišla po kultovním předchůdci – obstála jako samostatný umělecký počin s dlouhotrvající kvalitou.

Metalopolis.net: i zde recenzent chválí album za posun v tvorbě a větší zvukovou hloubku oproti dřívějším fast-thrashovým nahrávkám. Recenze zmiňuje temnou a zhoubnou atmosféru skladeb, propracovanost aranží a fakt, že materiál přináší i jedovaté melodie, které zůstávají po letech relevantní v rámci thrash metalové historie.


Zajímavosti

South of Heaven je jediným v diskografii Slayer, u kterého byla předem diskutována koncepce psaní materiálu – kapela se dohodla, že zpomalí tempo jako vědomý krok stranou od svého extrémně rychlého předchůdce Reign in Blood, což se pak promítlo i do struktury skladeb ještě předtím, než začali tvořit samotné riffy. To je v rámci jejich kariéry unikátní situace, protože u jiných desek takhle plán diskutován nebyl.

Album obsahuje jedinou coververzi, kterou kdy formace nahrála na studiové album – "Dissident Aggressor" Judas Priest. Slayer ji vybrali zejména pro její válečně laděný text a zároveň šlo o skladbu, kterou si oba kytaristé velmi oblíbili, přestože se jinak nikdy na studiových deskách cizí materiál neobjevoval.

Jedna z nejzajímavějších statistik souvisí s živými koncerty: píseň „Cleanse the Soul“ je jedinou původní písní z této desky, která podle databází setlist.fm nebyla nikdy hrána živě na oficiálním turné. To může souviset jak s názorem Kerryho Kinga, který sám řekl, že ji nemá rád, tak s celkovým zaměřením kapely na jiné skladby z tohoto LP.

Certifikace South of Heaven také přináší zajímavé paralely s jeho předchůdcem: i když byla nahrávka vydána o dva roky později než Reign in Blood, oběma albům byla udělena zlatá certifikace v USA ve stejný den – 20. listopadu 1992. To ukazuje, že i přes rozdílný charakter obou nahrávek si fanoušci je nakonec osvojili ve stejném časovém rámci...

Dvě skladby z alba South of Heaven ("Mandatory Suicide" a "South of Heaven") se staly téměř stálými položkami koncertních setlistů Slayer. Objevily se na následujících živých nosičích: DVD Live Intrusion, War at the Warfield, Still Reigning, bonusovém live disku deluxe edice Soundtrack to the Apocalypse a živém dvojalbu Decade of Aggression.

Kritik Adrien Begrand z PopMatters popsal "South of Heaven" jako „neortodoxní úvodní skladbu setu“ a poznamenal, že „píseň působila jako megatonová bomba: desítky obrácených křížů za vysokým bubnovým podiem, svalnaté úvodní tóny, následované předehrou basy, nárazy činelů a tomů, vedoucí k pomalu gradujícímu 'crescendu'“. Bubeník Dave Lombardo vzpomíná: „Člověče! V té písni je tolik groovu. Svým dětem jsem říkal: 'Poslouchejte to! Poslouchejte, jak je to groovy!'' A je to heavy.“

Živá verze "South of Heaven" byla také součástí promo CD JÄGERMUSIC Rarities 2004, distribuovaného na Spring 2004 Jägermeister Music Tour, a bonusového DVD, jež bylo přiloženo k reedici alba Christ Illusion (2007), natočeného během turné Unholy Alliance v roce 2006 ve Vancouveru, British Columbia.

Skladba "Behind the Crooked Cross" se hrála živě jen zřídka, protože Jeff Hanneman ji neměl rád, zatímco Kerry King ji chtěl hrát kvůli „cool úvodu“. King poznamenal: „Existují songy, které chce hrát on, a já je vždy zablokuju.“ King rovněž uvedl, že "Ghosts of War" není jeho oblíbená skladba, přesto ji „všichni chtějí slyšet“ živě. Myšlenku vytvořit setlist kombinující South of Heaven a Seasons in the Abyss Hanneman označil jako něco, co nebylo „vážně uvažováno“. V rozhovoru pro Metal Maniacs v roce 2006 Tom Araya uvedl: „Stává se to teď módní věcí. Nevím. Máme opravdu skvělá alba, ale myslím, že to už nikdy neuděláme.“ King dodal: „Pravděpodobně ne. A prostě nemám dost skladeb ze »South of Heaven«, které bych chtěl hrát.“

Coververze:

Skladby "South of Heaven" a "Mandatory Suicide" se několikrát objevily jako cover verze, zejména na tribute albech věnovaných Slayer. Toni Fergusonová nahrála adaptace obou písní pro smyčcový kvartet na albu The String Quartet Tribute to Slayer: The Evil You Dread, přičemž "South of Heaven" byla kritikem Johnnym Loftusem z AllMusic popsána jako mající „hrozivé akordové posuny“.

Tribute album Slatanic Slaughter z roku 1995 obsahovalo tři skladby ze South of Heaven, konkrétně "South of Heaven", "Mandatory Suicide" a "Spill the Blood", které interpretovaly formace Cemetary, Crown of Thornz a Grope. Jeho pokračování Slatanic Slaughter, Vol. 2 z roku 1996 zahrnovalo jen dvě skladby z této desky: "Silent Scream", upravenou Vader a "Read Between the Lies", interpretovanou Anathemou.

Alba Straight to Hell: A Tribute to Slayer z roku 1999 shromáždila čtyři verze songů z South of Heaven, přičemž "South of Heaven" zahráli Abaddon, Venom a Electric Hellfire Club, "Mandatory Suicide" pokryla kapela Chapter 7 a "Behind the Crooked Cross" upravili Gigantor.

Argentinské tribute album Al Sur Del Abismo (Tributo Argentino A Slayer) z roku 2006 zahrnovalo cover verze skladeb "South of Heaven" a "Mandatory Suicide" od kapel Nafak a Climatic Terra.

Počínaje 2000. lety byly některé skladby z South of Heaven pokryty i mimo tradiční tribute kompilace:




Sestava, která se podílela na vzniku alba

(Produkční a interpretační údaje jsou převzaty z anglické verze Wikipedie)

Skupina


Produkce




Seznam skladeb

Strana 1

Číslo Název skladby Autoři Délka
1 "South of Heaven" Tom Araya, Jeff Hanneman 4:58
2 "Silent Scream" Tom Araya, Jeff Hanneman, Kerry King 3:07
3 "Live Undead" Tom Araya, Kerry King, Jeff Hanneman 3:50
4 "Behind the Crooked Cross" Jeff Hanneman 3:15
5 "Mandatory Suicide" Tom Araya, Jeff Hanneman, Kerry King 4:05

Strana 2

Číslo Název skladby Autoři Délka
6 "Ghosts of War" Kerry King, Jeff Hanneman 3:53
7 "Read Between the Lies" Tom Araya, Kerry King, Jeff Hanneman 3:20
8 "Cleanse the Soul" Tom Araya, Kerry King, Jeff Hanneman 3:02
9 "Dissident Aggressor" (Judas Priest cover) Glenn Tipton, Rob Halford, K. K. Downing 2:35
10 "Spill the Blood" Jeff Hanneman 4:48
Celkový čas: 36:54



Hitparády a ocenění

Roční hitparáda - 1988 Vrchol
Austrálie (ARIA)53
Kanada (RPM Top Albums/CDs)89
Nizozemsko (Album Top 100)31
Finsko (The Official Finnish Charts)11
Německo (Offizielle Top 100)23
Švédsko (Sverigetopplistan)50
Spojené království (OCC)25
USA (Billboard 200)57



Roční hitparáda - 2006 Vrchol
Irsko (IRMA)91



Roční hitparáda - 2016 Vrchol
Belgie (Ultratop Flanders)198



Roční hitparáda - 2025 Vrchol
Maďarsko (MAHASZ Physical Albums)31



Země Ocenění (potřebný počet prodaných kusů)
Kanada (Music Canada) Zlato 50,000^
Spojené království (BPI) Stříbro 60,000^
Spojené státy (RIAA) Zlato 500,000^

^ Počet zásilek založen na samotné certifikaci.