|
| Vydáno | 28. října 1999 |
|---|---|---|
| Natočeno | Březen - duben 1999 | |
| Studio | Trax East, South River, New Jersey, USA | |
| Žánr | Mathcore, hardcorepunk, metalcore, experimental metal, grindcore | |
| Délka | 37:27 | |
| Label | Relapse records, Hydra Head | |
| Producent | Steve Evetts, Ben Weinman, Chris Pennie |
Toto album do jeho vydání ani po něm nedoprovázel žádný singl...
Calculating Infinity je debutové album americké formace The Dillinger Escape Plan, vydané 28. září 1999 u Relapse Records. Tato studiovka obsahuje 11 skladeb o celkové délce přibližně 37 minut a kombinuje prvky extrémního metalu, hardcore punku a progresivní hudby prostřednictvím disonantních kytarových riffů, polyrytmického bubnování a výrazného vokálního projevu.
Příprava skladeb probíhala zhruba 15 měsíců za doprovodu personálních změn a osobních problémů, včetně ochrnutí baskytaristy Adama Dolla po autonehodě krátce před začátkem studiových prací. Deska byla pořízena ve studiu Trax East v South River v New Jersey během března a dubna 1999. Sestavu tehdy tvořili zpěvák Dimitri Minakakis, kytarista Ben Weinman (z výše zmíněného důvodu zranění Adama Dolla zároveň baskytara), doprovodný kytarista Brian Benoit a bubeník Chris Pennie.
Skladby jako "43% Burnt", "Jim Fear" nebo "Variations On a Cocktail Dress" představují typický chaotický rukopis formace, charakteristický náhlými změnami temp a technickou precizností, která posouvala hranice žánru. Nahrávka je často označována za průlomové dílo v rámci metallic hardcore a mathcoru, přičemž redefinovala extrémní hudbu důrazem na muzikantskou zdatnost, rychlost a dynamiku. V roce 2006 byla uvedena do síně slávy magazínu Decibel.
Navzdory počátečním komplikacím, jako byl tlak vydavatelství či finanční obtíže, měla tato studiová nahrávka zásadní vliv na další generace tvrději orientovaných interpretů a upevnila reputaci skupiny pro její intenzitu jak ve studiové podobě, tak naživo. Reedice na vinylu, včetně limitovaných edic, nadále potvrzují její trvalý odkaz, což dokládají i výroční oslavy v roce 2024 a pokračující připomínky v roce 2025.
Po úspěchu stejnojmenného debutového EP z roku 1997, vydaného u Now or Never Records, podepsali The Dillinger Escape Plan v témže roce smlouvu s Relapse Records, přičemž je přitáhla pověst labelu podporujícího extrémní a experimentální metalové žánry, jako jsou grindcore a death metal. Tento krok umožnil vznik druhého EP Under the Running Board (1998), které ukázalo rostoucí intenzitu kvality souboru a připravilo půdu pro první dlouhohrající nahrávku.
Sestava se stabilizovala koncem roku 1998, kdy kytarista Brian Benoit (dříve Jesuit) nahradil Johna Fultona, jenž odešel studovat programování krátce po vydání EP Under the Running Board. Tato změna upevnila jádro formace tvořené kytaristou Benem Weinmanem, bubeníkem Chrisem Penniem a zpěvákem Dimitrim Minakakisem, přičemž Weinman zároveň převzal baskytarové party za zraněného Adama Dolla. Benoit přinesl do tvorby další technickou hloubku a podílel se na riffech skladeb jako „Variations On a Cocktail Dress“ již během skladatelského procesu.
Koncepčně znamenala Calculating Infinity vědomý posun směrem ke 'strukturovanému chaosu', kdy uskupení kombinovalo syrovou agresi grindcoru a hardcore punku s komplexními prvky jazz fusion a progresivního rocku, čímž položilo základy mathcoru. Weinman popisoval záměr jako tvorbu hudby, která se vzpírá snadnému rytmickému vnímání, klade důraz na bezprostřední emoce i technickou preciznost a čerpá z disonantních stupnic, afro-kubánských rytmů i elektronické hudby ve stylu Aphex Twin. Cílem bylo narušit narůstající celkovou stagnaci hardcore scény konce 90. let.
Během předprodukčních sessions v letech 1998 - 1999 skupina zdokonalovala komplexní, provázané riffy a neobvyklé rytmické struktury, často za souběhu koncertování (a osobních problémů). Výsledkem byl zvuk, který si zachoval chaos i emocionální intenzitu, přičemž klíčovou roli sehrál syrový, 'uřvaný' vokální projev Minakakise. Tato studiovka tak zůstává jeho jediným plnohodnotným albovým počinem se sestavou před jeho odchodem v roce 2001.
Nahrávání a produkce - studiové práce na Calculating Infinity probíhaly v Trax East v South River v New Jersey během března, dubna a června 1999, přičemž byly rozděleny do několika etap kvůli pracovním povinnostem členů. Tento 'roztříštěný' proces odrážel tehdejší finanční situaci bandu, kdy se jejich každodenní zaměstnání křížila s náročnou tvorbou debutu. Omezený rozpočet vedl k improvizovaným řešením a nakonec i k tomu, že formace přenechala vydavatelství část publikačních práv, aby mohla projekt dokončit.
Technologická omezení představovala další komplikaci - nahrávání probíhalo primárně na analogový dvoupalcový pás místo digitálních záznamových nástrojů, což znamenalo nutnost opakovat celé pasáže při chybách. Situaci navíc zkomplikovala nehoda baskytaristy Adama Dolla, který ochrnul krátce před začátkem nahrávání, takže se baskytary ujal Weinman. Záznam začal bicími a kytarami, aby se ukotvila rytmická a riffová komplexita, následovaly vokální overduby, zachycující syrovou energii Dimitrie Minakakise.
Atmosféra ve studiu byla vyčerpávající, plná dlouhých hodin práce, které se však promítly do abrazivního charakteru výsledné nahrávky. Náročné pasáže, jako například polyrytmický chaos skladby "43% Burnt", vyžadovaly opakované pokusy, aby bylo dosaženo požadované přesnosti. Mix proběhl v červenci 1999 a sjednotil syrovost materiálu do finální podoby při zachování jeho nekompromisního zvuku.
Klíčové osobnosti produkce - Za produkcí Calculating Infinity stál především Steve Evetts, který působil jako producent i zvukový inženýr a měl zkušenosti například s progresivně metalovou formací Symphony X. Společně s ním se na produkci podíleli i Ben Weinman a Chris Pennie, kteří ovlivňovali kreativní rozhodnutí s důrazem na technickou přesnost a intenzitu.
Minakakis přinesl charakteristický vokální projev kombinující scream a mluvené pasáže, zatímco Weinman a Brian Benoit vytvořili dvojici kytar s komplexními, disonantními riffy, střídajícími extrémní rychlost s atmosférickým napětím. Pennieho bubenická hra pak definovala rytmickou stránku nahrávky prostřednictvím polyrytmů a častých změn tempa. Spolupráce mezi členy a Evettsovým důrazem na čitelnost v rámci chaosu vedla k výsledku, který si zachoval syrovost, ale zároveň zvýraznil strukturu skladeb. Na nahrávce se neobjevili žádní hostující hudebníci, což ještě více podtrhlo vnitřní dynamiku souboru.
Calculating Infinity vyšlo ve dvou hlavních fyzických formátech - standardním CD v plastové krabičce a dvanáctipalcovém vinylu, přičemž první lis vinylové verze realizovalo Hydra Head Records v několika limitovaných barevných variantách. Digitální distribuce v době vydání neexistovala, což odpovídalo tehdejšímu důrazu hudebního průmyslu na fyzická média konce 90. let.
Vizuální podobu nahrávky navrhl producent Steve Evetts, který vytvořil abstraktní, fragmentovanou grafiku odpovídající chaotickému a dezorientujícímu charakteru hudby. Obal pracuje s kolážovitými motivy, typografickými zásahy a neklidnou kompozicí, čímž reflektuje koncept 'řízeného chaosu', jenž prostupuje celou studiovku. Estetika se vyhýbá tradiční metalové ikonografii a místo toho se přiklání k experimentálnímu vizuálnímu jazyku, blízkému undergroundové grafice a DIY scéně.
Booklet CD edice obsahuje texty skladeb, produkční poznámky a poděkování, doplněné o další variace abstraktních vizuálů a fragmentů grafických prvků z přední strany. Typografie je záměrně roztříštěná a místy obtížně čitelná, což podporuje celkový pocit neklidu a napětí. Zadní strana obalu nese tracklist spolu s výrobními a vydavatelskými informacemi, opět zasazenými do vizuálně narušené kompozice.
Distribuce byla zpočátku zaměřena především na americký trh prostřednictvím sítě Relapse Records, přičemž mezinárodní dostupnost byla zajištěna skrze partnerské kanály vydavatelství. Jako nezávislé vydání v rámci úzce profilované mathcore a metalové scény těžila tato nahrávka z rostoucí pozornosti, kterou formace získala po EP Under the Running Board, a přispěla k upevnění její reputace pro technickou inovaci a extrémní intenzitu v undergroundovém prostředí.
Deska představuje zásadní ukázku mathcoru díky neustálému využívání nepravidelných rytmů a lichých taktových struktur, například 7/8, které skladbám dodávají dezorientující rytmickou komplexitu. Formace zde propojuje agresivitu metalcoru s improvizačním přístupem jazz fusion a strukturální ambicí progresivního rocku, čímž vytváří zvukový svět 'řízeného chaosu', kde se punková energie střetává s technickou precizností.
Mezi klíčové prvky patří náhlé změny tempa, atonální kytarová práce a polyrytmické bicí, které zacházejí s disonancí a zpětnou vazbou jako s plnohodnotnými kompozičními nástroji. Chris Pennie ve své hře kombinuje strojovou přesnost inspirovanou Meshuggah s 'lámavou' strukturou math rocku a la Don Caballero, což vede k komplexním přechodům, synkopám a rytmické nestabilitě, jež pohání celkovou dynamiku nahrávky.
Dvojice kytaristů Ben Weinman a Brian Benoit vytváří vrstvené, polyfonní struktury, které mísí disonantní riffy s náznaky neoklasické harmonie. Výsledkem je hutná, zahlcující zvuková masa, v níž se jednotlivé motivy překrývají a rozkládají. Skladby jako "43% Burnt" ukazují extrémní podobu tohoto přístupu prostřednictvím agresivních breaků a prudkých tempových zlomů, zatímco "Sugar Coated Sour" nabízí krátké melodické momenty uprostřed jinak fragmentované struktury.
Celá studiovka má kompaktní formu jedenácti skladeb o délce zhruba tří až čtyř minut, přičemž upřednostňuje intenzitu a rytmickou inovaci před tradiční písňovou strukturou. Absence klasického schématu sloka–refrén podporuje nepředvídatelnost a neustálé napětí, které prostupuje celou nahrávku.
Témata a skladba - Texty se soustřeďují především na rozpadající se vztahy, osobní nejistotu a existenciální frustraci, přičemž čerpají z osobních zkušeností zpěváka Dimitriho Minakakise. Tyto motivy jsou podány abstraktním, proudovým stylem bez jasné narativní linie, který staví na fragmentárních obrazech a emocionální naléhavosti spíše než na jednoznačných významech.
Skladatelský proces byl založen na kolektivní práci hudebníků, kteří nejprve vytvořili instrumentální základ během intenzivních zkoušek a následně Minakakis doplnil vokální linky. Tento postup vedl k tomu, že vokál funguje spíše jako další nástroj než klasický nositel melodie. Texty vznikaly až po dokončení hudby a sloužily jako osobní ventil emocí, což posiluje syrovost výsledného projevu.
Minakakisův vokální přístup zahrnuje široké spektrum výrazových prostředků - od extrémního screamingu přes mluvené pasáže až po vysoké, téměř hysterické výkřiky, které kopírují dynamiku hudby a zdůrazňují vnitřní napětí. Tato studiovka zároveň představuje jeho jediné plnohodnotné album s tímto hudebním uskupením, čímž získává charakter určitého emocionálního uzávěru před jeho odchodem v roce 2001.
Syrová autenticita textů tak doplňuje komplexní hudební strukturu a pomáhá definovat přístup, který se stal typickým pro mathcore - propojení technické náročnosti s intenzivním osobním výrazem.
Calculating Infinity se po vydání setkalo s velmi pozitivní odezvou kritiků. Recenzent Jason Hundey z AllMusic popsal nahrávku jako dílo, které „chrlí hněv a jedovatou mizérii způsobem srovnatelným snad jen se samovznícením“, přičemž vyzdvihl její „ultra-agresivní a lahodně technický přístup“ ke grindcoru a hardcore. Zároveň ji označil za „explozivní a brilantní“ a ocenil kontrast mezi extrémní abrazivitou a temnou estetikou, přičemž zvláštní pozornost věnoval skladbám "43% Burnt" a "Weekend Sex Change".
Kevin Stewart-Panko z magazínu Decibel uvedl, že bez ohledu na osobní preference nelze popřít, že jedenáct skladeb na této studiovce „revolucionalizovalo extrémní hudbu a posunulo laťku v oblasti techniky, muzikality, rychlosti i dynamiky“, a označil ji za průlomové dílo metallic hardcore. CMJ New Music Report pak poznamenal, že jde o nahrávku, která je „téměř bolestivá na poslech, ale zároveň natolik podmanivá, že z posluchače udělá šťastného masochistu“.
V dobových žebříčcích se deska rovněž výrazně prosadila - magazín Terrorizer ji zařadil na 15. místo nejlepších alb roku, zatímco Metal Hammer ji později zahrnul do retrospektivního seznamu deseti nejzásadnějších nahrávek roku 1999.
V následujících letech si Calculating Infinity upevnilo status zásadního milníku nejen v diskografii The Dillinger Escape Plan, ale i v rámci extrémní hudby obecně. Rolling Stone jej v roce 2017 zařadil na 56. místo nejlepších metalových alb všech dob, přičemž ocenil vnitřní strukturu skladeb, která je povyšuje nad pouhý hluk a agresi. V roce 2023 se skladba "43% Burnt" objevila v jejich seznamu nejlepších metalových skladeb všech dob.
Stephen Hill z Metal Hammer uvedl, že nahrávka „změnila tvář metalu“ a ukázala, že členové formace nejsou jen jednostranní tvůrci hluku, ale promyšlení a inovativní hudebníci. Amy Sciaretto z MetalSucks ji označila za klíčovou studiovku, která upevnila renomé skupiny v metalovém undergroundu, zatímco Colin McGuire z Alternative Press ji popsal jako „jednu z nejvlivnějších kolekcí experimentálního metalu za poslední dvě dekády“.
Další uznání přišlo i v tématických žebříčcích - Metal Injection zařadil tuto nahrávku na šesté místo mezi nejlepšími debuty v heavy metalu, zatímco Loudwire ji umístil na desátou příčku obdobného seznamu, kde byla popsána jako extrémně chaotická, matematická a kontrastní nahrávka. V roce 2021 označil Tom Morgan z Invisible Oranges tuto studiovku za „skutečný milník“ a jednu z nejintenzivnějších a nejvýbušnějších nahrávek svého druhu.
V roce 2020 byla deska zahrnuta do seznamu Top 25 Metalcore Albums of All Time podle Loudwire a v roce 2025 ji Bryan Rolli označil za nejlepší nahrávku v diskografii tohoto hudebního uskupení.
Nehoda baskytaristy a role Bena Weinmana
Původní baskytarista Adam Doll se nemohl podílet na nahrávání poté, co utrpěl vážné zranění páteře při autonehodě. Baskytarové party proto na desce nahrál kytarista Ben Weinman.
Nahrávání ve studiu Trax East
Deska byla nahrána v roce 1999 ve studiu Trax East v South River (New Jersey) a produkoval ji Steve Evetts společně s Benem Weinmanem a Chrisem Penniem.
Náročný proces nahrávání
Samotné nahrávání bylo podle členů souboru velmi obtížné, mimo jiné kvůli tehdejším technickým omezením a práci s analogovým záznamem místo digitálních technologií.
Finanční problémy během vzniku alba
Během nahrávání došly prostředky, a hudební uskupení proto prodalo svá vydavatelská práva k materiálu labelu Relapse Records výměnou za finanční podporu potřebnou k dokončení nahrávky.
Změny v sestavě během nahrávání
Kytarista Brian Benoit se připojil v průběhu nahrávacího procesu a podílel se pouze na části skladeb a aranží.
Jediné album s Dimitrim Minakakisem
Calculating Infinity je jedinou studiovou deskou formace, na níž účinkuje původní vokalista Dimitri Minakakis, který kapelu opustil v roce 2001.
Hidden track ve skladbě „Variations On a Cocktail Dress“
Závěrečná skladba obsahuje po delší pauze skrytý track, který využívá samply z filmu The Diary of Anne Frank (1959).
Japonská verze s bonusovými skladbami
Japonské vydání alba obsahuje bonusové skladby převzaté z EP Under the Running Board.
Průkopnická role v mathcoru
Nahrávka je často označována jako jedno z prvních alb, které pomohlo definovat žánr mathcore a ovlivnilo řadu dalších interpretů v extrémní hudbě.
(Produkční a interpretační údaje jsou převzaty z anglické verze Wikipedie)
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Sugar Coated Sour" | Ben Weinman, Dimitri Minakakis | 2:24 |
| 2 | "43% Burnt" | Ben Weinman | 4:31 |
| 3 | "Jim Fear" | Ben Weinman | 2:22 |
| 4 | "*#.." | Chris Pennie | 2:41 |
| 5 | "Destro's Secret" | Ben Weinman, Dimitri Minakakis | 1:56 |
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 6 | "The Running Board" | Ben Weinman, Dimitri Minakakis | 3:21 |
| 7 | "Clip The Apex... Accept Instruction" | Ben Weinman, Dimitri Minakakis | 3:29 |
| 8 | "Calculating Infinity" | Ben Weinman | 2:02 |
| 9 | "4th Grade Dropout" | Ben Weinman, Dimitri Minakakis | 3:35 |
| 10 | "Weekend Sex Change" | Ben Weinman, Chris Pennie | 3:11 |
| 11 | "Variations On a Cocktail Dress" | Ben Weinman, Dimitri Minakakis | 7:55 |
| Celkový čas: | 37:27 | ||
Skladba "Variations On a Cocktail Dress" končí v čase 2:15; po přibližně třech minutách ticha následuje skrytý track obsahující samply z filmu The Diary Of Anne Frank (1959).
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 12 | "The Mullet Burden" | Ben Weinman | 1:50 |
| 13 | "Sandbox Magician" | Ben Weinman, Dimitri Minakakis | 2:31 |
| 14 | "Abe The Cop" | Ben Weinman, Dimitri Minakakis | 3:12 |
| Celkový čas: | 45:00 | ||
Calculating Infinity se po vydání v roce 1999 neobjevilo v hlavních amerických ani britských albových hitparádách, včetně Billboard 200 a UK Albums Chart. V době vydání šlo o čistě undergroundovou nahrávku vydanou u Relapse Records, která cílila především na extrémní metalovou a hardcore scénu.
Album nezískalo žádná oficiální ocenění typu zlato nebo platina od organizací jako RIAA (USA) ani BPI (Velká Británie) a není evidováno jako certifikované vydání v hlavních mezinárodních systémech hudebních ocenění.
Přesto si deska vydobyla silné postavení v rámci kritické recepce a žánrového významu. V roce 2006 byla zařazena do Decibel Hall of Fame a opakovaně se objevuje v žebříčcích nejzásadnějších metalových alb všech dob, například v přehledech magazínů Rolling Stone, Loudwire nebo Metal Hammer.
Dnes je Calculating Infinity považováno za jedno z klíčových děl, které pomohlo definovat žánr mathcore, a za zásadní milník v extrémní hudbě, přestože nikdy nedosáhlo komerčního mainstreamového úspěchu.
