CLARENCE LEONIDAS FENDER se narodil Clarenci Monte Fenderovi a Harriet Elviře Woodové, majitelům úspěšného pomerančového háje mezi Anaheimem a Fullertonem v Kalifornii ve Spojených státech. Ve věku 8 let se Leovi vyvinul nádor v levém oku, což vedlo k tomu, že mu oko bylo odstraněno a nahrazeno okem skleněným, což později během druhé světové války znemožnilo jeho narukování. Když byl mladý, hrál na klavír a poté přešel na saxofon. Jeho zájem o saxofon však netrval dlouho, protože se stále více zaměřoval na elektroniku, o kterou jevil zájem už od ranného věku. Když mu bylo 13 let, jeho strýc, který provozoval obchod s elektrickými přístroji, mu poslal krabici plnou vyřazených dílů autorádií a baterií. Následující rok Leo navštívil obchod svého strýce v Santa Maria v Kalifornii a fascinovalo ho rádio, které jeho strýc postavil z náhradních dílů a které bylo vystaveno v přední části obchodu. Leo později tvrdil, že hlasitá hudba vycházející z reproduktoru rádia na něj udělala trvalý dojem. Brzy poté začal Leo opravovat rádia v malém obchodě v domě svých rodičů.

Na jaře roku 1928 absolvoval Fullertonskou střední školu a od podzimu nastoupil na Fullerton Junior College jako účetní. Zatímco se učil za účetního, pokračoval ve studování elektroniky a opravování rádií a jiných elektrických přístrojů, ale nikdy se neúčastnil žádného elektronického kurzu. Po vysoké škole přijal práci jako doručovatel pro společnost Consolidated Ice and Cold Storage Company v Anaheimu, kde se později stal účetním. Zhruba v tom čase ho oslovil leader místní kapely, zda by pro ni nepostavil PA systém pro vystupování v Hollywoodu. Fender uzavřel smlouvu na stavbu šesti těchto PA systémů. V roce 1933 se setkal s Esther Kloskyovou a v roce 1934 se vzali. Zhruba v té době nastoupil jako účetní na kalifornském dálničním oddělení v San Luis Obispo. Během hospodářské krize byla jeho pozice zrušena, a tak nastoupil do účetního oddělení společnosti vyrábějící pneumatiky. Po šesti měsících přišel o práci i tam.

Na konci roku se Leo Fender přesvědčil, že výroba je výnosnější než opravy, a rozhodl se místo toho soustředit na tento obchod. Kauffman ale zůstal nepřesvědčený a s Fendrem se počátkem roku 1946 přátelsky rozešli. Po ´Docově´ odchodu ještě nějaký čas používal původní název, dokud nevyprodal zásobu štítků se jménem firmy, a poté přejmenoval společnost na Fender Electric Instrument Company. Servisní obchod zůstal otevřený až do roku 1951, ačkoli Leo na něj po roce 1947 osobně nedohlížel.

Na konci 40. let 20. století začal experimentovat s konvenčnějšími návrhy kytar. První Bradcastery provázely problémy – zatímco jejich konstruktér se chlubil silou jednodílného javorového krku, prvotní majitelé bědovali nad jeho tendencí prohýbat se ve vlhkém počasí. Fender neochotně přidal kovový prut do krku svých nástrojů, což umožnilo tolik potřebnou schopnost doladit nástroj podle konkrétních potřeb hudebníka. Zjistilo se ale, že jméno "Bradcaster" už používá firma Gretsch pro svou bicí soupravu, což Lea donutilo nástroj přejmenovat. Masová výroba nově pojmenovaného "Telecasteru" byla zahájena v roce 1950 a vyrábí se v podstatě beze změn dodnes. Konzervativní prodejci jej zpočátku odmítali, ale model si rychle vydobyl zástup fanoušků. Přišroubovaný krk umožnil, aby tělo a krk nástroje byly frézovány a dokončovány samostatně, a aby konečné sestavení bylo provedeno rychle a levně nekvalifikovanými pracovníky. V roce 1959 uvedla firma na trh model "Jazzmaster". Stejně jako slavný "Stratocaster" se i "Jazzmaster" radikálně odklonil od předchozích návrhů. Ofsetové tělo, vibrato systém a inovativní elektronika byly navrženy tak, aby zaujaly jazzový trh, kterému do té doby dominovaly akustické kytary. Leo dokonce propagoval "Jazzmaster" jako prémiového nástupce "Stratocasteru" – vyznamenání, kterého nástroj nikdy nedosáhl. Přestože se vyhýbal jazzové komunitě, kytara si našla domov v rostoucí surf rockové scéně, stejně jako její nástupce "Jaguar" v roce 1962.

V roce 1985, v kampani zahájené tehdejším prezidentem divize CBS Musical Instruments Williamem Schultzem (1926 – 2006), zakoupili zaměstnanci společnosti Fender Electric Instrument Manufacturing Company firmu od CBS a přejmenovali ji na Fender Musical Instruments Corporation (FMIC). Prodej však nezahrnoval původní továrnu ve Fullertonu; FMIC tak musela vybudovat nové výrobní zařízení v nedaleké Coroně.

V roce 1991 přesunula společnost FMIC své centrální sídlo z Corony do Scottsdale v Arizoně, kde probíhají administrativní, marketingové, reklamní, prodejní a exportní operace — nejen pro Spojené státy, ale i pro řadu dalších zemí. Výroba kytar Fender v mexické Ensenadě mezitím převzala hlavní exportní roli, kterou dříve zastávaly japonské modely. Japonské Fendery se dnes vyrábějí především pro domácí trh, s malým podílem určeným na vývoz.

Dne 11. února 1994 postihl závod v Ensenadě ničivý požár, kvůli kterému byla hlavní výroba dočasně přesunuta zpět do Corony.