Biografie
Jalacy Hawkins, známý jako Screamin‘ Jay Hawkins
* 18.července 1929 v Clevelandu, ve státě Ohio, USA
+ 12.února 2000 v Neuilly-sur-Seine, Francie
Mládí
JALACY HAWKINS se narodil a vyrůstal v Clevelandu ve státě Ohio. Ve věku 18 měsíců byl Hawkins připraven k adopci a krátce nato byl adoptován a vychován indiány konfederace Blackfoot (Černonožci). Hawkins jako dítě studoval klasický klavír a na kytaru se naučil ve svých 20 letech. V rozhovoru z roku 1993 Hawkins líčí jak vyprávěl svému učiteli hudby: "... odejít dřív, než ti zničím život ... s typem hudby, kterou chci hrát. Věci, které chci dělat s hudbou nechci dělat starým konvenčním způsobem, jak ho všichni znají. Chci přijít se svými vlastními nápady. Mám od vás všechny informace, které potřebuji, abych mohl dělat, co chci. Když mě budete zadržovat, udělám váš život nešťastným.“
Jeho původním cílem bylo stát se operním zpěvákem (Hawkins v rozhovorech uváděl jako svůj hudební idol Paula Robesona), ale když jeho počáteční ambice selhaly, zahájil svou kariéru jako konvenční bluesový zpěvák a pianista. Do americké armády vstoupil s padělaným rodným listem v roce 1942 (měl 13 let) a údajně sloužil v bojové jednotce, přičemž jeho spolubojovníci a vyšší důstojníci kolem něj ignorovali skutečnost, že byl v podstatě nezletilý. Během této doby také jako součást své služby bavil vojáky. V roce 1944 nastoupil do letectva a byl čestně propuštěn v roce 1952. Hawkins byl během let v americké armáděy (a později u letectva) vášnivým a impozantním boxerem. V roce 1949 byl šampiónem střední váhy na Aljašce. V roce 1951 nastoupil do skupiny kytaristy Lloyda Tiny Grimese a byl uveden i na některých Grimesových nahrávkách. Když se Hawkins stal sólovým umělcem, často vystupoval ve stylovém oblečení s leopardím vzorem, červené kůži a divokých kloboucích.
I Put a Spell on You
Hawkinsova nejúspěšnější nahrávka "I Put a Spell on You" (1956) byla vybrána mezi 500 skladeb Rokenrolové síně slávy, které formovaly rock and roll. Podle AllMusic Guide to the Blues si „Hawkins původně představoval skladbu jako rafinovanou baladu.“ Celá sestava byla však během nahrávání pod vlivem alkoholu, a tak „Hawkins křičel, mručel a probublal si cestu melodií s naprostými opilci.“ Výsledkem nebyla balada, ale „syrová hrdelní skladba“, která se stala jeho největším komerčním úspěchem. Údajně se prodalo milion kopií, přestože se nedostala do žebříčků Billboard ani R&B hitparád.
Ačkoli Hawkins během nahrávání ztratil vědomí a na session si později nevzpomínal, naučil se píseň znovu přímo z nahrávky. Mezitím label vydal druhou verzi singlu, ze které odstranil většinu vrčení – v reakci na stížnosti na zjevnou sexualitu originálu. I tak byla skladba v některých oblastech zakázána v rádiích a přitahovala kritiku skupin jako NAACP, které se obávaly, že Hawkinsovo vystoupení vrhá negativní světlo na Afroameričany. Hawkins později uvedl, že právě kontroverze kolem jeho performance pomohla prodejům.
Krátce po vydání "I Put a Spell on You" nabídl radiožokej Alan Freed Hawkinsovi 300 dolarů za to, že se při vystoupení vynoří z rakve. Hawkins zpočátku odmítl: „Žádný černý frajer do rakve nevleze – nečeká, že se odtamtud dostane živý!“ Nakonec však přistoupil a vytvořil si teatrální pódiovou personu. Jeho show začínala v rakvi, vystupoval v kostýmech ze zlata a leopardí kůže, s voodoo rekvizitami jako kouřící lebka na hůlce (jménem Henry), a gumovými hady. Přestože měly tyto rekvizity voodoo podtext, působily i komicky – Hawkins býval přirovnáván k "černému Vincentu Priceovi".
Navzdory úspěchu mu však tato image vadila. Vnímal ji jako vykořisťující a cítil, že zpochybňuje jeho um jako baladického zpěváka. V rozhovoru z roku 1973 litoval přezdívky ´Screamin'´, kterou mu udělil label Okeh Records: „Kdyby to bylo na mně, nebyl bych Screamin' Jay Hawkins... James Brown taky hodně křičel, ale nikdo mu nikdy neřekl ´Screamin' James Brown... Proč mě nemůžou brát jako normálního zpěváka, a ne dělat ze mě strašidlo?“
"I Put a Spell on You" se stala kultovní klasikou, kterou později předělali např. Creedence Clearwater Revival, Nina Simone, Alan Price, The Animals, Them s Vanem Morrisonem, Arthur Brown, Bryan Ferry, Buddy Guy s Carlosem Santanou, Tim Curry, Leon Russell, Joe Cocker, Nick Cave, Marilyn Manson, Mica Paris s Davidem Gilmourem, Jeff Beck a Joss Stone, Diamanda Galás a Annie Lennox. Hawkinsova originální verze zazněla i v epizodě Simpsonových "I Spelling as Fast as I Can" (2003).
Pozdější kariéra
Hawkins později napsal další originální písně, např. "Constipation Blues" (blues o zácpě – včetně mluveného úvodu, kde uvádí, že píseň vznikla proto, že nikdo nikdy nenapsal blues o "opravdové bolesti"), dále "Orange Colored Sky" a "Feast of the Mau Mau". Nic z jeho repertoáru však nepřekonalo úspěch "I Put a Spell on You". Na koncertech (např. v Paříži 1999 nebo na Taste of Chicago) zpíval "Constipation Blues" za přítomnosti toalety na pódiu.
Hawkins nadále koncertoval a nahrával i v 60. a 70. letech, zejména v Evropě, kde se těšil značné popularitě. V roce 1969 vydal baladu "Too Many Teardrops" a instrumentálku "Makaha Waves" v havajském stylu. V únoru 1976 utrpěl popáleniny obličeje, když explodovala jedna z jeho plamenných rekvizit ve Virginii. Roku 1978 se objevil (v roli sebe sama) ve filmu American Hot Wax od Alana Freeda. Režisér Jim Jarmusch později použil jeho nahrávku "I Put a Spell on You" ve filmu Stranger Than Paradise (1983); Hawkins se také objevil ve filmech Mystery Train a Perdita Durango.
V roce 1983 se přestěhoval do oblasti New Yorku. Mezi lety 1984 – 1985 spolupracoval s garážovou partou Fuzztones, s níž natočil živé album Screamin' Jay Hawkins and Fuzztones Live (Irving Plaza, 1984). V roce 1986 se objevil ve filmu Joey. Roku 1990 nazpíval "Sirens Burnin’" pro horor Night Angel. V červenci 1991 vydal desku Black Music for White People, kde zazněly i dvě písně Toma Waitse: "Heart Attack and Vine" (bez povolení použitá v reklamě na Levi’s, což vedlo k soudnímu sporu) a "Ice Cream Man". První z nich se v roce 1993 stala jeho jediným britským hitem (42. místo v UK Charts).
Když Dread Zeppelin v roce 1992 nahráli své diskotékové LP It Not Unusual, Hawkins hostoval ve skladbách "Jungle Boogie" a "Disco Inferno". V tomto období koncertoval i s The Clash a Nickem Caveem, vystupoval na bluesových i filmových festivalech (včetně premiéry Mystery Train na Telluride Film Festivalu).
V letech 1962 – 1971 žil Hawkins na Havaji. Po návratu do New Yorku si zde pořídil dům a založil vlastní label. Během života byl šestkrát ženatý – jeho poslední žena měla po jeho smrti 31 let. Jedna z jeho partnerek, zpěvačka Shoutin’ Pat Newborn, ho jednou ze žárlivosti pobodala poté, co se oženil s Virginií Sabellonovou. Se svou první manželkou měl tři děti, ale sám občas tvrdil, že jich zplodil 57 až 75. Po jeho smrti vytvořil přítel a životopisec Maral Nigolian web pro identifikaci potomků – bylo jich nalezeno 33, přičemž minimálně 12 se v roce 2001 zúčastnilo rodinného srazu.
Screamin’ Jay Hawkins zemřel 12. února 2000 ve věku 70 let po nouzové operaci aneuryzmatu ve francouzském Neuilly-sur-Seine u Paříže.
Dílo
Studiová alba
1958 - At Home with Screamin' Jay Hawkins
1965 - The Night and Day of Screamin' Jay Hawkins
1969 - ...What That Is!
1970 - Because Is in Your Mind
1972 - A Portrait of a Man and His Woman
1977 - I Put a Spell on You
1979 - Screamin' the Blues
1979 - Lawdy Miss Clawdy
1983 - Real Life
1990 - The Art of Screamin' Jay Hawkins
1991 - Black Music for White People
1991 - I Shake My Stick at You
1993 - Stone Crazy
1994 - Somethin' Funny Goin' On
1998 - At Last (Last Call)
Odkaz
Ačkoli Hawkins nezaznamenal výrazný úspěch se svými alby, jeho divadelní styl po vydání "I Put a Spell on You" mu zajistil stabilní kariéru koncertního umělce na několik desetiletí a hluboce ovlivnil celou řadu dalších interpretů a uskupení. Předskakoval hvězdám jako Fats Domino, Tiny Grimes a The Rolling Stones. Jeho teatrální vystupování mělo vliv na umělce a kapely jako Alice Cooper, Tom Waits, The Cramps, Screaming Lord Sutch, Black Sabbath, Creedence Clearwater Revival, Arthur Brown, Led Zeppelin, Marilyn Manson, Rob Zombie a Glenn Danzig. Server Vox popsal Hawkinse jako "gotickou ikonu".
V roce 2001 natočil řecký režisér a spisovatel Nicholas Triandafyllidis dokument Screamin' Jay Hawkins: I Spell On Me, který mapuje různé etapy Hawkinsova života a kariéry. Zahrnuje i záznam jeho posledního živého vystoupení, které se odehrálo v Aténách 11. prosince 1999 – pouhé dva měsíce před jeho smrtí. Ve snímku o Hawkinsovi a jeho mimořádném talentu hovoří významné osobnosti jako Jim Jarmusch, Bo Diddley, Eric Burdon, Frank Ash, Arthur Brown a Michael Ochs.
