Dark culture (česky Temná kultura, německy Schwarze Szene, portugalsky cultura obscura, španělsky escena oscura, italsky scena Dark nebo scena gotica), někdy označovaná jako 'Temná alternativní scéna', zahrnuje gotickou komunitu a proud Darkwave (hudební styl, jenž se zrodil z hnutí new wave a post-punku na konci 70. let 20. století), dále pak neoklasickou a temně ambientní sféru, části postindustriálního spektra (s žánry jako electro-industrial, EBM, aggrotech či dark electro), fragmenty neofolku i ranou etapu gotického metalu.

Původ temné kultury sahá ke stoupencům Darkwave a nezávislé muziky, nicméně během desetiletí se proměnila v komplexní sociální síť, kterou spojuje sdílené estetické vnímání, stylizovaná sebeprezentace a důraz na individualismus. Hudební vkus této scény je pestrý: od futurismu, elektropopu, staré hudby, (neo)klasiky a folklóru až po punk rock, různé podoby rocku, techno nebo ambientní tvorbu.

Dark culture byla původně používána jako zastřešující označení pro více subkultur, které se jako samostatná hnutí začaly formovat teprve koncem 80. let 20. století. Tento pojem zahrnuje gotickou komunitu, scénu temné vlny, elektro orientované proudy a části neofolkového i postindustriálního prostředí. Někdy se označuje výrazem 'temná alternativní scéna', ten se však v anglicky mluvícím světě používá jen zřídka – přesto sehrál roli při utváření dalších kulturních směrů, jež se objevily v průběhu času. V daném kontextu by 'kultura' neměla být chápána jako izolovaná subkultura, nýbrž jako otevřené sociální prostředí tvořené lidmi s podobným estetickým a hudebním vkusem.

Dark culture bývá vnímána jako společenství definované sdílenými zájmy – uměním, módou, filosofií a především hudbou, která patrně představuje její nejvýraznější pilíř. Základ této kultury vznikl ze společné fascinace temnou vlnou a nezávislou muzikou; tento hudební proud je dnes souhrnně označován jako 'temná hudba'. Temná kultura se tak stala vyjádřením identity lidí, kteří se definují skrze vnitřní symboliku a alternativní média. Ve 21. století je tento kulturní fenomén ceněn jako pestrý celek různorodých subkulturních proudů – není omezen jedním hudebním stylem, ani jednotným způsobem myšlení, chování nebo oblékání. I přesto většina jeho příznivců sdílí podobné zájmy, což je důsledkem jeho historického propojení s temnou scénou.

Temná komunita nepředstavuje esteticky ani hudebně jednotnou skupinu – tvoří ji celá řada směrů, jejichž vizuální či zvuková estetika se může zásadně rozcházet. Jistou symbolickou kotvou, která všechny tyto proudy propojuje, je černá barva – a s ní spojená symbolika. Ta bývá vnímána jako výraz temnoty, vážnosti, melancholie, ale i prázdnoty, beznaděje či mystiky. Zároveň evokuje smrt a truchlení. Temná scéna se vymezuje prostřednictvím specifických módních stylů jednotlivých proudů, ale i vlastními médii a místy setkávání – zejména akcemi, koncerty a tanečními kluby.

Přestože se významné hnutí dark culture objevilo až na konci 80. let 20. století, jeho inspirační kořeny sahají hluboko do historie – konkrétně až do 16. století, ke vzniku představ o čarodějnictví a čarodějnic v raně novověké Evropě. Dalším zdrojem inspirace byla také viktoriánská ikonografie. Samotný pojem dark culture se poprvé objevil v Berlíně a postupně se začal objevovat v různých časopisech a zprávách, až se během 90. let stal široce rozšířeným termínem.

Na počátku se tento výraz používal především pro specifickou skupinu čtenářů alternativních magazínů, kteří sdíleli zájem o temnou scénu. Časopis Zillo byl tehdy považován za klíčovou mediální platformu a sehrál zásadní roli při zakořenění výrazu dark culture v běžném jazyce. Nejčastěji sloužil jako zastřešující označení pro veškeré subscény a trendy v rámci temné kultury. V současnosti je tento termín preferován širokou základnou příznivců. Dá se říci, že do roku 2010 byl výraz plně etablován, především v oblastech sociologie a výzkumu mládežnické kultury.

Vzhledem k tomu, že dark culture má svůj původ v Německu, proběhl v roce 2004 první pokus o její kvantitativní zachycení – tehdejší odhady hovořily o 50 000 až 100 000 příslušnících německé temné scény. Tyto údaje byly v roce 2010 znovu potvrzeny. Od té doby jejich počet neustále roste a kultura se každým dnem šíří i za hranice – dnes se její následovníci formují v mnoha zemích světa.

Široké spektrum temné kultury obsahuje celou řadu prvků, které společně vytvářejí obecnou charakteristiku tohoto hnutí. Za hlavní rysy bývá považována hudba, černá barva a móda – tedy aspekty, které umožňují individuální sebevyjádření v rámci samotné komunity. Náboženství bylo historicky zkoumáno jako možný znak temné kultury, avšak mnozí její příznivci připisují náboženský význam spíše okultnímu způsobu myšlení.

Hudba – Dark culture se dělí na různé proudy, které se mnohdy výrazně liší v hudebních i módních představách. Hudební preference jednotlivých příznivců černé scény tvoří stylově pestrou směs – od avantgardy přes elektronický pop, starou hudbu, neoklasiku, folk, punk rock až po techno a ambient. V rámci kulturně-sociologických studií se upřednostňuje termín 'dark music', který slouží jako souhrnné označení veškeré hudby přijímané uvnitř této sféry. Mezi alternativní temné proudy patří darkcore, dark ambient, dark kabaret, dark folk, dark psytrance a dark wave – ten vychází z hnutí new wave.

Díky světově známým událostem a silnému podílu domácí produkce je německé prostředí vnímáno jako výjimečné. Mnohé základy dark culture vznikly právě v Německu, kde je tato subkultura dodnes oslavována – zejména v oblasti hudby. V celé zemi je temná hudba mimořádně populární a každoročně se zde koná řada festivalů věnovaných tomuto žánru. V Lipsku probíhá prestižní akce Wave-Gotik-Treffen, která vzdává hold 'temné hudbě' a 'temné kultuře' a pravidelně přitahuje 18 000 až 20 000 návštěvníků. Tato událost je jednou z největších celosvětových oslav subkultur jako gothic, cybergoth, steampunk či rivethead a každoročně hostí až 200 alternativních kapel.

Černá barva – V rámci temné kultury lze černou jednoznačně označit za nejmenšího společného jmenovatele – prvek, podle kterého lze rozpoznat základní charakteristiky celého hnutí. Černá je centrálním komunikačním prvkem, symbolizuje široké spektrum hodnot a nálad: melancholii, temnotu, smutek, ale i mystiku, beznaděj nebo rebelii. Je silně spojena s tématy smrti a truchlení a funguje jako vizuální manifest emocí i postoje.

Móda – Kromě dominantní černé je jedním z úhelných kamenů dark culture estetické uvědomění a důraz na individualitu. Stylizace je důležitým nástrojem sebevymezení vůči 'normálnímu' vzhledu a módní kódy se stávají zásadním vyjádřením vlastní identity. Móda zde není diktátem, ale tvůrčí výzvou.

Od svého vzniku se temná kultura rozpadla do celé řady dílčích proudů, což vedlo ke vzniku stylově variabilních směrů, které jsou sice nezávislé, ale zároveň sdílejí určité vizuální znaky typické pro 'gotický styl'. Různé frakce se v čase vzájemně ovlivňovaly a přebíraly jeden od druhého určité prvky. Přestože existovaly vždy dominantní módní rysy daného období, ty byly často kombinovány s jinými, dřívějšími styly – většinou s těmi, které mají své kořeny až ve viktoriánské éře. I když je móda temné kultury hluboce zakořeněná v historii, její vývoj a proměnlivost znemožňují omezit ji na jediný vzhled. Určitá podobnost je patrná především v převažující černé barvě a celkovém vizuálním vyznění, které mívá rysy syntézy různých stylových prvků.

Černá a rostoucí důraz na vizuální estetiku se rozvíjejí prostřednictvím výrazných stylistických forem, které formují celé hnutí. Ačkoli nelze módu této scény redukovat na jediný konkrétní styl, existují mezi jejími členy pozoruhodné společné prvky. Šperky, piercing a tetování jsou běžnou formou sebevyjádření stejně jako oděv sám. Často jsou používány materiály jako stříbro, chirurgická ocel, kůže, síťovina a samet. Symbolika šperků sahá od zvířecích motivů (pavouci, hadi, škorpióni) až po náboženské či mytologické znaky. Rovněž jsou běžné androgynní oděvní prvky – např. pánské sukně nebo ženské oblečení se střihy typickými pro muže, čímž dochází ke zpochybnění tradičních genderových norem.

Náboženství – Víra v rámci dark culture nebývá chápána tradičně. Náboženství je spíše abstraktním a často zpochybňovaným tématem. Koncept smrti, který se v temné kultuře opakuje jako zásadní motiv, bývá některými členy spojován s hlubšími existenciálními otázkami a duchovními významy. V posledních letech se v souvislosti s tím objevuje zájem o hledání vyššího smyslu bytí, zvláště mezi mladšími generacemi. Ačkoli náboženské rituály nejsou přímou součástí kořenů hnutí, esoterické a okultní prvky byly v jeho vývoji vždy přítomny. V tomto smyslu je lze chápat jako součást určitého typu duchovního směřování – i když nikoli v klasickém smyslu náboženství.

Přestože se termín temná kultura objevuje ve scénických médiích a tisku již od 90. let 20. století, zavádějící označení *gotika*, které původně odkazovalo na specifický subproud této scény, bývá dodnes nesprávně používáno k popisu prvků spojených výhradně s temnou kulturou jako celkem. Od roku 2004 je pojem 'gotika' častěji využíván nečleny této komunity k označení osob náležejících k dark culture, což vede k častým nedorozuměním a kontroverzím kolem jednotlivých subkultur a proudů uvnitř širší scény.

Gotická subkultura je přitom úzce spojena s postpunkem a hnutím Nové vlny v hudbě, a tvoří tedy pouze omezený segment v rámci širokého spektra temné kultury. Přesto bývá označení 'gotika' často zneužíváno jako univerzální nálepka pro všechny příslušníky této scény. Takové zjednodušující používání vyvolalo nemalou kritiku – především zevnitř samotné komunity – a stalo se předmětem diskusí zejména v hudebním tisku a při mezinárodním používání tohoto výrazu. Kořen problému spočívá v dlouhodobé neznalosti rozdílů mezi jednotlivými kulturními proudy a jejich unikátními rysy.

V průběhu let vznikla řada významných událostí, které slouží k oslavě a uznání hnutí spojených s temnou kulturou. Mezi nejdůležitější patří Světový den gotiky, jenž vznikl ve Velké Británii v roce 2009. Každoročně připadá na 22. května a jeho oslavy se postupně rozšířily po celém světě. Tento den slouží k oslavě módy, hudby a umění, které dark culture reprezentuje – a zároveň připomíná její historii, inkluzivitu a prostor pro temné sebevyjádření.

Mezi festivaly, které se výslovně zaměřují na oslavu tohoto kulturního fenoménu, patří například Blackfield, Castle Rock a Dark Dance – akce zaměřené čistě na prezentaci a interpretaci hodnot temné kultury. K dalším událostem, které sice nejsou výhradně spojeny s touto scénou, ale pravidelně na nich vystupují temní hudební interpreti a formace, patří Amphi Festival, Dark Malta Festival, Secret Garden a Zita Rock.