Silové akordy se nejčastěji hrají v rámci jedné oktávy, čímž se dosahuje co největší soudržnosti a přesného sladění tónů. Někdy se u těchto akordů přidává zdvojená oktáva, čímž se rozšiřuje spektrum a zvyšuje se zvuková hutnost. Obvyklým rejstříkem pro jejich hru je střední poloha na hmatníku, kde mají nejvýraznější dynamický účinek.

Výše uvedené schéma zobrazuje čtyři příklady akordu F5. Písmena A – D označují různé hlasové uspořádání tónů a neměly by být zaměňovány s označeními akordů běžnými v populární hudbě (například C dur, H moll apod.). Základní variantou je dokonalá kvinta 1 – 5 (varianta A), kterou lze rozšířit přidáním oktávy (1 – 5 – 1, varianta B). Varianta C zobrazuje inverzní akord 5 – 1 (kvarta), která je také považována za silový akord, protože implikuje chybějící základní tón. Varianta D pak zdvojuje tóny o oktávu výš nebo níž (5 – 1 – 5 – 1), což je běžná a silně znějící forma. Často se též používá forma 5 –1 – 5, která na obrázku chybí, ale bývá v praxi velmi rozšířená.

The spider chord (tzv. pavoučí akord) je kytarová technika, která se zrodila na thrashmetalové scéně 80. let. Do širšího povědomí ji uvedl Dave Mustaine ze skupiny Megadeth. Tato technika slouží ke snížení šumu vznikajícího při přeskakování mezi strunami a je zvláště efektivní při rychlých, chromatických riffech, kde se často hrají power akordy přes několik strun najednou.

Ve skladbách "Wake Up Dead", "Holy Wars... The Punishment Due" nebo "Ride the Lightning" je tato technika jasně patrná. Jak ukazuje přiložená tabulatura, pavoučí akord umožňuje zahrát dva po sobě jdoucí power akordy bez potřeby posunu po hmatníku: první se hraje ukazovákem a prsteníkem, druhý prostředníkem a malíčkem. Tím se eliminuje šum ze strun a zároveň zrychlí přechod. Tradiční prstoklad by pro oba akordy využíval stejné prsty, což by vyžadovalo jejich přesun – ten je zde zcela nahrazen elegantní „pavoučí“ kombinací.

Oba akordy jsou od sebe vzdáleny o durovou tercii – pokud první představuje tóniku, druhý odpovídá mollovému submediánu. Tento rozestup vytváří specifickou harmonickou barvu, která se výborně hodí pro dramatické pasáže. Prstoklad spider chordu navíc usnadňuje přechod i k durovému septakordu bez tercie, což rozšiřuje harmonické možnosti techniky.

Pojmenování „pavoučí akord“ vzniklo z důvodu nutnosti zapojit všechny čtyři prsty levé ruky – pohyb po hmatníku připomíná pavoučí běh. Tato technika nejen minimalizuje hluk a usnadňuje rychlou hru, ale zároveň přináší preciznost a čistotu zvuku v náročných pasážích metalových skladeb.

Nejběžnější formou power akordu je provedení 1 – 5 – 1', tedy kořenový tón, kvinta a její oktáva. Pokud jsou zapojené struny od sebe vzdáleny právě o kvintu (což platí zejména pro spodní čtyři struny při standardním ladění), pak se nejhlubší tón hraje na určitém pražci konkrétní struny, zatímco zbývající dva tóny se nacházejí o dva pražce výš na sousedních dvou strunách. Ve standardním ladění je navíc potřeba u první a druhé struny zahrát daný tón o jeden pražec výš, kvůli odlišnému ladění těchto strun.

E|----------------
B|----------------
G|----------------
D|--7-------------
A|--5-----7-------
E|--3-------------
     G5 (3–5–5)

Varianta holé kvinty, tedy pouze dvojice tónů 1 – 5 bez oktávy, se hraje obdobně – pouze se vynechá nejvyšší ze tří uvedených tónů. Tato forma zní méně plně, ale zachovává si základní sílu kvintového intervalu. Pokud je basový tón na druhé struně, prstoklad zůstává stejný jako u power akordu s kořenem na páté nebo šesté struně.

E|----------------
B|----------------
G|----------------
D|--7-------------
A|--5-------------
E|--3-------------
     G5 bez oktávy (3–5)

Další hojně využívanou variantou je obrácené provedení 5 – 1' – 5', kde se nejprve hraje tón o kvartu níže než kořen, následuje kořen a nakonec kvinta. Ačkoliv tato forma bývá někdy označována jako "kvintakord", za skutečný základ se obvykle považuje druhý (tedy prostřední) tón, i přesto, že není nejhlubší. Při ladění strun po kvartách se spodní dva tóny zahrají na vybraných pražcích dvou sousedních strun, zatímco třetí tón je opět posunut o dva pražce výše na další struně. Ve standardním ladění pak platí stejná výjimka: tóny na první a druhé struně je nutné posunout o jeden pražec výš kvůli odlišné kvintové vzdálenosti těchto strun.

E|----------------
B|----------------
G|--9-------------
D|--7-------------
A|--5-------------
E|----------------
     D5 z obrácené polohy (A–D–A)

Power akord sehrál zásadní roli ve vývoji moderní kytarové hudby a stal se zvukovou esencí nespočtu skladeb napříč žánry. Od raných elektrických bluesových nahrávek Willieho Johnsona a Pata Hareho přes rock'n'rollovou éru s Elvisem Presleym, kde zazněl třeba úvodní riff "Jailhouse Rock", až po přelomové skladby "You Really Got Me" od Kinks nebo "My Generation" od The Who.

V sedmdesátých a osmdesátých letech byl power akord klíčový pro heavymetalové "titány" jako Black Sabbath ("Iron Man", "Paranoid"), Judas Priest ("Breaking the Law", "Living After Midnight"), Iron Maiden ("Wrathchild", "Aces High") a Motörhead ("Ace of Spades"). Punková scéna sáhla po této konstrukci v celé své syrovosti: Ramones s "Blitzkrieg Bop", Sex Pistols v "Anarchy in the UK", nebo Misfits se skladbou "Last Caress".

Devadesátá léta přinesla explozi grunge a alternative rocku, kde power akordy tvořily páteř skladeb Nirvany ("Smells Like Teen Spirit", "Breed"), Soundgarden ("Outshined"), Pearl Jam ("Even Flow") i Alice in Chains ("Them Bones").

V novém tisíciletí zůstává power akord živou součástí moderní kytarové hudby – od punk-popových hymen Green Day ("Basket Case", "American Idiot") přes stadionové riffy Foo Fighters ("All My Life") až po progresivnější přístupy Muse ve skladbách jako "Hysteria" či "Stockholm Syndrome". Zkrátka: kde je zkreslená kytara a potřeba údernosti, tam je power akord doma – jednoduchý, ale mocný stavební kámen kytarové energie. Tečka.

Zde je tabulka shrnující významné dekády, představitele a příklady skladeb, které charakteristicky využívají power akordy: