|
| Vydáno | 19. července 1994 |
|---|---|---|
| Natočeno | Srpen - prosinec 1993 | |
| Studio | Criteria (Miami), Le Pig (Beverly Hills), The Record Plant a The Village Recorder (Los Angeles), USA | |
| Žánr | Industrial metal, alternative metal | |
| Délka | 60:52 | |
| Label | Nothing a Interscope | |
| Producent | Roli Mosimann, Marilyn Manson, Trent Reznor |
 |
 |
| "Get Your Gunn" (9. června 1994) | "Lunchbox" (6. února 1995) |
"Get Your Gunn" byla vydána 9. června 1994 jako debutový singl z první studiové nahrávky Marilyn Manson Portrait Of An American Family. Píseň napsal frontman Marilyn Manson společně s kytaristou Daisy Berkowitzem a baskytaristou Gidget Geinem, zatímco produkci obstaral Manson ve spolupráci s Trentem Reznorem. Inspirací se stala vražda lékaře Davida Gunna, který prováděl interrupce, což Mansona silně pobouřilo; vliv měla také jeho dlouhodobá fascinace tímto tématem i osobní střety s odpůrci potratů.
Skladba stojí na pomezí gothic rocku a hard rocku a od kritiků si vysloužila převážně pozitivní ohlasy, ti ji označovali za „noční můru s propracovanou produkcí“, přičemž vyzdvihovali i Mansonův vokální výkon. Nahrávka obsahuje saxofon v podání Hope Nicholls ze skupiny Sugarsmack a využívá autentický audio sampl z televizí vysílané sebevraždy politika R. Budda Dwyera. Podle Berkowitze znamenal její vznik zásadní obrat ve směřování souboru, který se od té chvíle začal více zaměřovat na politicky vyhraněná témata.
"Get Your Gunn" se postupně stala jednou z nejkontroverznějších skladeb v diskografii formace, přičemž byla americkou politickou pravicí obviňována ze spoluzodpovědnosti za masakr na Columbine High School. Videoklip, který režíroval Rod Chong, zachycuje Mansona při vystoupení v opuštěném domě a pracuje s výraznými světelnými efekty a detaily očí; přestože byl přijat stanicí MTV, vysílán byl jen zřídka, objevoval se však v pořadu Headbangers Ball. Kritici jej hodnotili velmi pozitivně a samotná skladba se několik let po vydání dostala až na 11. příčku kanadského žebříčku.
Druhým a posledním singlem z alba je "Lunchbox". Píseň napsal frontman Marilyn Manson opět společně s kytaristou Daisy Berkowitzem a baskytaristou Gidget Geinem. Podle Berkowitze představuje skladba zpěvákovu prosbu, aby byl ponechán na pokoji, a inspirací se stala i situace z jeho dětství, kdy se bránil šikaně pomocí kovového lunchboxu (krabičky na svačinku) s obrázkem skupiny KISS; nahrávka zároveň obsahuje prvky songu "Fire" z roku 1968 Arthura Browna, který měl na tvorbu formace vliv.
Skladba kombinuje prvky gothic rocku a alternative metalu s vlivy death metalu, industrialu a punk rocku a od kritiků si vysloužila převážně pozitivní ohlasy. Redaktoři i čtenáři magazínu Metal Hammer ji označili za jednu z nejlepších metalových skladeb 90. let, přičemž vyzdvihována byla také instrumentalita Daisyho Berkowitze. Využití motivů ze skladby "Fire" zároveň přispělo k obnovení zájmu o Arthura Browna. Singl se prosadil i v hitparádách, když se umístil na páté příčce kanadského žebříčku.
Videoklip, který režíroval experimentální filmař Richard Kern a který byl vydán v roce 1995, zobrazuje mladého Mansona, jehož ztvárnil tehdy šestiletý Robert Pierce. Ve videu je chlapec šikanován na cestě na kolečkové kluziště, kde se rozhodne pro pomstu, změní svůj vzhled a symbolicky se promění v rockovou hvězdu; paralelně jsou zobrazeny záběry formace na roller rinku i scény s aplikací make-upu. Klip vyvolal smíšené reakce kritiků - zatímco někteří jej označili za typicky 'devadesátkový' a dnes stále působivý, jiní jej vnímali jako snahu o šok bez hlubšího sdělení. Natáčení navíc v Mansonovi vyvolalo nepříjemné vzpomínky na dětství, jelikož titulní herec mu připomínal jednoho z jeho tehdejších agresorů.
Portrait Of An American Family je studiový debut americké rockové formace Marilyn Manson. Byl vydán 19. července 1994 prostřednictvím Nothing Records a Interscope Records. Skupina vznikla v roce 1989 zásluhou zpěváka Marilyna Mansona a kytaristy Daisyho Berkowitze, přičemž jejich umělecká jména vznikla kombinací křestního jména popkulturní ikony a příjmení sériového vraha; této konvence se drželi i ostatní členové souboru po následujících sedm let. Nejvýraznější sestavu v rané fázi tvořili klávesista Madonna Wayne Gacy, baskytarista Gidget Gein a bubeník Sara Lee Lucas.
Vizuálně výrazné koncerty přinesly formaci oddanou fanouškovskou základnu na scéně punku a hardcore v jižní Floridě, což nakonec přitáhlo pozornost Trenta Reznora z Nine Inch Nails, který s nimi podepsal smlouvu se svým labelem Nothing Records.
Natáčená debutová deska byla původně produkována Rolim Mosimannem ve studiu Criteria v Miami pod názvem The Manson Family Album. Kapela však s výsledkem nebyla spokojena, a materiál byl následně přepracován a remixován v několika studiích v Los Angeles pod dohledem Mansona a Reznora za asistence producentů Seana Beavana a Alana Mouldera. Část nahrávek vznikla také v Reznorově domácím studiu na adrese 10050 Cielo Drive, kde členové 'Mansonovy Rodiny' v roce 1969 nechvalně prosluli vraždami Tateových.
Gidget Gein nebyl k nahrávacím session v Los Angeles přizván, jelikož byl na konci roku 1993 ze sestavy vyhozen kvůli své závislosti na heroinu, a nahradil jej Twiggy Ramirez. Přesto je Gein uveden jako autor veškerých baskytarových partů na této studiovce. Většina živých bicích Sary Lee Lucase byla nahrazena elektronickým programováním od Charlieho Clousera z Nine Inch Nails. Nahrávka obsahuje široké spektrum kulturních odkazů; vydavatelství Interscope několikrát odložilo její vydání kvůli odkazům na Charlese Mansona i kvůli kontroverznímu obalu. Portrait Of An American Family zaznamenalo omezený komerční úspěch, avšak převážně pozitivní recenze, přičemž v roce 2017 jej magazín Rolling Stone označil za jedno z nejlepších alb v historii heavy metalu. Formace následně vyrazila na několik turné na podporu nahrávky, včetně role předskokana na turné Self Destruct skupiny Nine Inch Nails a vlastního Portrait Of An American Family Tour.
Skladby "Get Your Gunn" a "Lunchbox" vyšly jako komerční singly, zatímco "Dope Hat" byl vydán jako propagační singl; deska získala v roce 2003 zlatou desku od Recording Industry Association of America za více než 500 000 prodaných kopií ve Spojených státech.
Marilyn Manson and the Spooky Kids vznikli v prosinci 1989, kdy se zpěvák Marilyn Manson setkal s kytaristou Daisy Berkowitzem v klubu Reunion Room, malém nočním podniku ve Fort Lauderdale na Floridě. Už na začátku roku 1990 začali tvořit vlastní skladby, přičemž Manson byl výhradním autorem textů a Berkowitz skládal většinu hudby. Jak již bylo řečeno, až do roku 1996 byla jména členů tvořena kombinací křestního jména popkulturní ikony a příjmení sériového vraha; této konvence se drželi i přibyvěí noví členové. Nejranější sestava zahrnovala také baskytaristu Olivii Newton Bundyho a klávesistu Zsa Zsa Specka, spolu s elektronickým bicí automatem. Speck byl najat pouze dočasně, protože původní volba na post klávesisty, Madonna Wayne Gacy, si nemohl dovolit pořídit nástroj. Tato sestava odehrála pouze dva koncerty, z nichž první proběhl v klubu Churchill's Hideaway v Miami před publikem čítajícím dvacet lidí. Jelikož si Gacy stále nemohl dovolit klávesy, objevil se na druhém vystoupení v Reunion Room na pódiu s hračkami vojáčků. Speck i Bundy následně skupinu opustili.
Vizuálně výrazná vystoupení formace čerpala především z prvků šokujícího umění. Jejich koncerty pravidelně zahrnovaly nahé ženy přibité na kříže, malé děti zavřené v klecích, amatérskou pyrotechniku a sadomasochismus, stejně jako pinaty naplněné zbytky zvířat a experimenty s obrácenou psychologií. Tyto show si rychle získaly oddanou fanouškovskou základnu na punkové a hardcore scéně jižní Floridy a během šesti měsíců od vzniku hrála skupina vyprodané koncerty v klubech s kapacitou okolo tří set lidí po celé Floridě. V únoru 1990 Manson, tehdy pracující jako novinář v magazínu 25th Parallel, vedl rozhovor s Trentem Reznorem z Nine Inch Nails. Oba si následně udrželi přátelský vztah a Reznorovi byla později předložena kompilace demo nahrávek souboru. Po jejich poslechu nabídl uskupení možnost vystoupit jako předkapela Nine Inch Nails a Meat Beat Manifesto v klubu Nu v Miami dne 3. července 1990.
Na začátku roku 1991 podepsala formace smlouvu s vydavatelstvím Sony Music, avšak podle Berkowitze je prezident A&R Richard Griffin „během několika minut“ odmítl s tím, že se mu líbí vystoupení i koncept, ale „nelíbí se mu zpěvák“. Finance z této dohody využili k nahrávání dalších demo nahrávek. Baskytarista Gidget Gein a koncertní bubeník Sara Lee Lucas se následně připojili k sestavě, která pokračovala v koncertování a nezávislém vydávání EP po další dva roky. V listopadu 1992 Reznor pozval Mansona do Los Angeles na 'strategická jednání' a také k účasti jako kytarista ve videoklipu ke skladbě "Gave Up" od Nine Inch Nails. Na konci roku se Marilyn Manson and the Spooky Kids stali první kapelou, která uzavřela smlouvu s Reznorovým labelem Nothing Records a na začátku roku 1993 si zkrátili název na Marilyn Manson.
Marilyn Manson zahájili nahrávání svého debutového alba, tehdy nazvaného The Manson Family Album, v červenci 1993 ve studiu Criteria v Miami s producentem Rolim Mosimannem. Nahrávka obsahovala znovu nahrané verze písní, které soubor vytvořil během svých raných let. Podle Loudwire měla Mosimannova původní produkce za cíl „špinavý, groove orientovaný“ zvuk. Nahrávání skončilo na podzim téhož roku a Mosimann vytvořil 'rádiovou' verzi skladby "Snake Eyes And Sissies", která měla být hlavním singlem. Kapela však s výsledkem nebyla spokojena, označila jej za neodpovídající jejich živým vystoupením, a Manson uvedl, že skladby zněly příliš uhlazeně: „Myslel jsem si: 'Tohle nestojí za nic.' Tak jsem to pustil Trentovi a ten si myslel totéž.“
Před přepracováním nahrávky v Los Angeles vystupovala formace na Floridě pod názvem Mrs. Scabtree, což byl projekt zahrnující členy Marilyn Manson, Amboog-a-Lard, Jack Off Jill a The Itch; Manson v roce 1993 produkoval nahrávky posledních dvou zmíněných souborů. Následně se formace přesunula do studia Record Plant v Los Angeles, kde během sedmi týdnů s Reznorem remixovala The Manson Family Album. Manson k tomu uvedl: „Strávili jsme sedm týdnů předěláváním, opravováním, někdy jsme začínali od nuly. Byla to naše první zkušenost s tak velkým projektem ve skutečném studiu. Byly to patnáctihodinové pracovní dny s týmem - Trent, Alan Moulder, Sean Beavan a já - kdy jsme hledali správný zvuk.“ Berkowitz byl zpočátku proti přetáčení materiálu, obával se, že budou působit jako odvozenina Nine Inch Nails, nicméně konečný výsledek označil za vysoce kvalitní.
Berkowitz v Los Angeles znovu nahrál část svých kytarových partů a většina živých bicích Sary Lee Lucase byla nahrazena programováním od Charlieho Clousera z Nine Inch Nails. Gidget Gein se těchto session neúčastnil, protože byl krátce před Vánoci 1993 ze sestavy propuštěn kvůli závislosti na heroinu. Berkowitz upřesnil, že šlo o „druhé nebo třetí vyhození“ kvůli jeho nespolehlivosti. Nahradil jej Jeordie White z Amboog-a-Lard, který přijal jméno Twiggy Ramirez. Po tomto období bylo The Manson Family Album přejmenováno na Portrait Of An American Family, přičemž Mosimann byl v bookletu uveden pouze jako zvukový inženýr.
Části alba byly nahrány a smíchány na adrese 10050 Cielo Drive, tedy v domě, kde členové Manson Family v roce 1969 spáchali vraždy na Tateových. Reznor si nemovitost pronajal v roce 1992 a vybudoval v ní studio nazvané 'Pig', což odkazovalo na slovo napsané krví Sharon Tateové na vstupních dveřích během masakru; v bookletu desky je studio uvedeno jako 'Le Pig'. Reznor odmítl, že by si dům pronajal kvůli jeho temné historii, a kritizoval Mansona za to, že tuto symboliku využívá: „Nesnažil jsem se vytvořit nějakou umělou děsivou atmosféru. Jakýkoliv šok v mé tvorbě měl být způsob, jak propašovat subverzivní myšlenky k širšímu publiku. U Mansona to bylo jiné - přesně věděl, co dělá a co bude šokující. Byla to vědomá rozhodnutí“. Dům byl na konci roku 1994 zdemolován, přičemž Reznor přenesl původní dveře s nápisem 'Pig' do New Orleans, kde se staly vstupem do jeho dalšího studia Nothing Studios.
Čtyřčlenná rodina zobrazená na obalu alba byla DIY vytvořena Mansonem pomocí papírmaše a lidských vlasů. Původně měl být jako obal použit obraz Johna Wayna Gacyho, který se později objevil na obalu desky When the Kite String Pops (1994) skupiny Acid Bath.
Součástí plánovaného vnitřního artworku byla také fotografie Mansona jako dítěte, jak sedí nahý na pohovce v obývacím pokoji. Ačkoli fotografii pořídila jeho matka bez jakéhokoli sexuálního záměru a nejsou na ní viditelné genitálie, mateřská společnost Interscope (Time Warner) požadovala její odstranění s tím, že by mohla být interpretována jako dětská pornografie.
Manson k tomu uvedl: „Když mi bylo šest let, Burt Reynolds tehdy pózoval pro Playboy. Moje matka si myslela, že bude vtipné, když tu pózu napodobím ležící na pohovce. Je to zvrhlé, pokud máš zvrhlou mysl. Bylo to nevinné...“
Další plánovaný vnitřní obrázek zobrazoval panenku Blythe obklopenou polaroidovými fotkami zohaveného ženského těla, které měly být údajně zinscenovány Mansonem a jeho přáteli.
V bookletu a kreditech je deska prezentována pod stylizovaným 'divadelním' rámcem, kde jsou členové formace uváděni jako role v rámci inscenace, například:
Daisy Berkowitz – 'psychoakustické kytary'
Madonna Wayne Gacy – 'varhany Hammond, theremin, saxofon, calliopenis, žestě, děti, zkreslená muzeta, smyčky'
Sara Lee Lucas – 'bubnování'
Mr. Manson – 'obvinění, manipulace s dětmi, zpětné maskování, polaroidy'
Na zadní straně a v grafice bookletu se objevuje pokračování této estetické stylizace, kde jsou hudební role i produkční zásahy prezentovány jako součást 'show' a provokativní fikce, spíše než tradiční kreditní list.
Celková vizuální koncepce alba byla silně ovlivněna šokovou estetikou, surrealismem a záměrnou manipulací s obrazem 'americké rodiny', což odpovídá i názvu alba Portrait Of An American Family.
Portrait Of An American Family obsahuje širokou škálu kulturních odkazů, počínaje první skladbou: báseň recitovaná v "Prelude (The Family Trip)" je adaptací básně původně z románu Karlík a továrna na čokoládu z roku 1964, která se později objevila také ve scéně plavby tunelem ve filmu Willy Wonka & the Chocolate Factory. Ve své autobiografii The Long Hard Road Out of Hell Manson vysvětlil, že texty druhé skladby, "Cake And Sodomy", byly inspirovány cestou do New Yorku v roce 1990. Uvedl, že je napsal v hotelovém pokoji poté, co se několik hodin díval na veřejnoprávní kabelovou televizi a „sledoval Pata Robertsona, jak káže o zlu společnosti, a pak žádá lidi, aby mu volali s číslem kreditní karty. Na vedlejším kanálu si nějaký chlap mazal penis vazelínou a žádal lidi, aby mu volali a dali mu číslo kreditní karty.“ Úvod skladby obsahuje několik samplů, včetně hlasu Marlona Branda z filmu Poslední tango v Paříži z roku 1972, kde říká: „Tak se usměj, ty pičo!“, a postavy Minky Stoleové z filmu Desperate Living z roku 1977, která opakovaně křičí: „Bílý odpad!“.
"Lunchbox" byl inspirován zákonem z roku 1972, který přijal floridský zákonodárný sbor a který zakazoval nošení kovového svačinového boxu na školních pozemcích. Vypráví příběh šikanovaného dítěte, které používá svačinový box jako obrannou zbraň, a prohlašuje, že jednou bude „velká rock 'n' rollová hvězda“. Skladba využívá prvky z písně Arthura Browna "Fire". "Organ Grinder" používá různé dialogové úryvky Dětského chytače z filmu Chitty Chitty Bang Bang (1968), zatímco "Cyclops" obsahuje zkreslený sampl kazatele z filmu Poltergeist II: The Other Side (1986). "Dope Hat" je obohacena o různé dialogové samply Charlese Nelsona Reillyho - herce, který ztvárnil Horatia J. HooDoo - z televizního seriálu Lidsville (1971 - 1973). Texty "Get Your Gunn" byly inspirovány vraždou Dr. Davida Gunna, který byl zabit samozvaným aktivistou proti potratům. Manson později označil jeho smrt za „největší pokrytectví, kdy jsem vyrůstal s tím, že jsem viděl: že tito lidé někoho zabili ve jménu 'pro-life'.“" Skladba také obsahuje audio z televizí živě zachycené sebevraždy státního pokladníka Pensylvánie R. Budda Dwyera.
Název písně "Wrapped In Plastic" je odkazem na televizní seriál Davida Lynche Twin Peaks, konkrétně na scénu z pilotního dílu, kde je tělo Laury Palmer nalezeno zabalené v plastu. Skladba obsahuje audio klipy obrácené řeči Laury Palmer a jejího křiku. V "Dogma" slyšíme sampl dialogu z filmu Johna Waterse Pink Flamingos (1972). Ačkoli jsou klipy z Desperate Living, použité v "Cake And Sodomy" a "Misery Machine" uvedeny v bookletu, tento sampl tam uveden není; Waters je nicméně zmíněn v poděkováních na albu. "Sweet Tooth" je jedinou písní na desce, pro kterou bývalý baskytarista Gidget Gein napsal jak kytarové, tak baskytarové party.
Úvodní věta v Snake Eyes and Sissies - „Vražda je vražda, ať je spáchána z povinnosti, zisku nebo pro zábavu...“ - pochází z rozhovoru se sériovým vrahem Richardem Ramirezem. V "My Monkey" je množství samplů z rozhovorů s Charlesem Mansonem; část jeho slok je odvozena ze skladby "Mechanical Man" z jeho alba Lie: The Love And Terror Cult (1970). Texty jsou podepsány jednoduše 'Manson'. Skladba obsahuje také vokály Roberta Pierce, kterému bylo v době nahrávání šest let. Byl synem kytaristy Richarda Pierce z kapely Rambler a s Marilynem Mansonem se seznámil během sdílení zkušebny na Floridě.
"Misery Machine" je třináctá a závěrečná skladba a nachází se v ní interpolace songu "Beep Beep" od The Playmates. Název je přímým odkazem na díl Mystery Machine z animovaného seriálu Scooby-Doo, zatímco věta „Pojedeme do Opatství Thelema“ je odkazem na náboženské hnutí Theléma 'Pána mravní zkázy' Aleistera Crowleyho: „Čiň, co chceš, budiž celý Zákon. Láska je zákon, láska pod vůlí“. Nepojmenovaná skrytá skladba začíná několik sekund po "Misery Machine" a obsahuje křik Minky Stoleové z Desperate Living: „Jdi domů za svou matkou! Ona se na tebe nikdy nedívá!? Řekni jí, že tohle není nějaká komunistická školka! Řekni své matce, že ji nenávidím! Řekni své matce, že tě nenávidím!“. Poté se ozve telefon, který několik minut zvoní, následovaný rozzlobenou hlasovou zprávou matky jednoho z fanoušků Marilyn Mansona.
Album získalo převážně pozitivní recenze. Stephen Thomas Erlewine z AllMusic uvedl, že pod veškerým šokujícím kýčem jsou patrné známky [Mansonova] neomylného citu pro skutečné pobouření a hudební talent, zejména v trojici skladeb "Cake And Sodomy", "Lunchbox" a "Dope Hat". Rolling Stone byl negativní a uvedl, že album není „ostře vykreslenou kulturní kritikou Ameriky, jak by [Manson] chtěl, abyste věřili. Většina desky působí jako nějaký nízkorozpočtový hororový film.“" Publikace později svůj názor na desku přehodnotila; v roce 2017 ji zařadila na 68. místo v žebříčku 'The 100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)'. Guitar World umístil album na 13. místo v seznamu The 50 Iconic Albums That Defined 1994, přesto však také zařadil "Cyclops" na 47. místo v žebříčku The 100 Worst Guitar Solos. Manson sám se k desce stavěl celkem odmítavě a v žebříčku sestaveném pro Kerrang! v roce 2018 ji označil za poslední v celé diskografii kapely. Naopak Kristy Loye z Houston Press ho označila za nejlepší LP kariéry formace a napsala: „Dopad této desky na hudbu v době vydání nelze podcenit ani ho přesně popsat v krátkém textu. Ať už se vám to líbí nebo ne, Marilyn Manson and the Spooky Kids dali rocku temnou vzpruhu, která byla tehdy potřeba v době, kdy hudba zcela podlehla mdlým a sebestředným emocionálním baladám alt-rockových králů jako Pearl Jam. Hudba potřebovala rovnováhu mezi temnotou a světlem a Manson přinesl temnotu jako málokdo tehdy.“
V článku vydaném k dvacátému výročí vydání desky Tom Breihan ze Stereogum pochválil produkci a kvalitu skladeb, ale uvedl, že Portrait Of An American Family zestárlo špatně a kritizoval Mansonův vokál i množství samplů. Zároveň však argumentoval: „Na Mansonovi nerezonuje ani tak jeho hudba, i když »Mechanical Animals« z roku 1998 si stále stojí jako velmi silná deska. Manson byl kulturní provokatér pro 'naši stranu': někdo, kdo byl ochotný šokovat a kurva vyděsit mocenské struktury, které měly držet teenagery na jejich místě. Jeho celý koncept byl násilné, přehnané odmítnutí rozsáhlých forem útlaku a kontroly a jeho taktiky z něj udělaly terč jak masového kulturního opovržení, tak i nadřazeného alternativního sarkasmu. To všechno bylo záměrné. Vystavil se těm útokům. A v jistém smyslu je za to svatý. Už jen tím, že existoval a posunul hranice, usnadnil život stovkám tisíc teenagerů. To je spíše jeho odkaz než 'Cake And Sodomy'.“
| Zdroj | Hodnocení kritiků |
|---|---|
| AllMusic | 3.5/5 |
| Encyclopedia of Popular Music | 2/5 |
| MusicHound Rock | 3.5/5 |
| Rolling Stone | 2/5 |
Jak již bylo zmíněno, Portrait Of An American Family při vydání komerčně neuspělo. Manson později uvedl: „No, vždycky jsme měli pocit křivdy, že deska nedostala od labelu takovou podporu, jakou jsme si mysleli, že si zaslouží. Bylo to celé o tom, že jsme se kurva dřeli na turné. Tři roky jsme byli pořád na cestách, rok jsme předskakovali Nine Inch Nails a pak jsme dělali vlastní klubová turné. Bylo to jen o vytrvalosti.“ Album nakonec dosáhlo 35. místa v žebříčku Billboard Top Heatseekers. TAké získalo v květnu 2003 zlatou certifikaci RIAA za více než 500 000 prodaných kusů ve Spojených státech. K roku 2015 se ho prodalo přes 645 000 kopií ve Spojených státech. Přestože se nikdy nedostalo do Top 100 britského žebříčku UK Albums Chart, v roce 2013 získalo stříbrnou certifikaci British Phonographic Industry za více než 60 000 prodaných kopií.
Portrait Of An American Family byl původně nahráváno v roce 1993 ve studiu Criteria v Miami pod pracovním názvem The Manson Family Album a později byl přepracováno a přemixován v Los Angeles za účasti Trenta ReznoraNine Inch Nails, Seana Beavana a Alana Mouldera.
Část materiálu byla revidována i v domácím studiu Trenta Reznora 'Le Pig', které se nacházelo v domě na adrese 10050 Cielo Drive v Beverly Hills - místě, spojeném s vraždami Manson Family z roku 1969.
Album obsahuje rozsáhlé použití filmových a televizních samplů, včetně dialogů z filmů jako Last Tango in Paris, Desperate Living, Chitty Chitty Bang Bang, Poltergeist II: The Other Side, seriálu Twin Peaks a dalších.
Skupina byla v době vzniku známá svou extrémně vizuální a shock-artovou estetikou, která zahrnovala divadelní a provokativní koncertní prvky, jež pomohly budovat jejich ranou fanouškovskou základnu na floridské punkové scéně.
Album je první a jediná studiovka Marilyn Manson, na kterém hraje původní baskytarista Gidget Gein v plném rozsahu nahrávek, přestože byl z kapely krátce po dokončení materiálu propuštěn.
V některých skladbách byly použity i rané demo verze z období, kdy formace nesla jméno Marilyn Manson and the Spooky Kids, přičemž některé písně existovaly v upravených verzích již od let 1990 - 1992.
Na produkci se podílel i Trent Reznor, který byl zároveň výkonným producentem a pomohl s kompletním přepracováním původních záznamů, které nebyly kapelou považovány za dostatečně reprezentativní.
Album bylo původně zamýšleno s názvem The Manson Family Album, ale název byl změněn před vydáním na současný titul Portrait Of An American Family.
Deska se stala prvním krokem kapely na velkém labelu Nothing/Interscope a vznikla kombinací živých studiových nahrávek, přepracovaných dem a digitálních zásahů do původních stop.
V rámci bookletu a vizuální identity byly použity stylizované kredity členů formace, které nahrazovaly standardní hudební role provokativními a satirickými popisy, což se stalo jedním z charakteristických poznávacích znaků desky.
(Produkční a interpretační údaje jsou převzaty z anglické verze Wikipedie)
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Prelude (The Family Trip)" | Marilyn Manson, Madonna Wayne Gacy | 1:20 |
| 2 | "Cake And Sodomy" | Daisy Berkowitz | 3:46 |
| 3 | "Lunchbox" | Daisy Berkowitz, Gidget Gein | 4:32 |
| 4 | "Organ Grinder" | Gidget Gein, Daisy Berkowitz | 4:22 |
| 5 | "Cyclops" | Berkowitz, Gein, Madonna Wayne Gacy | 3:32 |
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 6 | "Dope Hat" | Manson, Berkowitz, Madonna Wayne Gacy | 4:18 |
| 7 | "Get Your Gunn" | Daisy Berkowitz, Gidget Gein | 3:18 |
| 8 | "Wrapped In Plastic" | Daisy Berkowitz | 5:35 |
| 9 | "Dogma" | Daisy Berkowitz | 3:22 |
| 10 | "Sweet Tooth" | Madonna Wayne Gacy, Gidget Gein | 5:03 |
| 11 | "Snake Eyes And Sissies" | Madonna Wayne Gacy, Berkowitz, Gein | 4:07 |
| 12 | "My Monkey" | Daisy Berkowitz | 4:29 |
| 13 | "Misery Machine" | Gein, Berkowitz, Madonna Wayne Gacy | 13:08 |
| Celkový čas: | 60:52 | ||
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 14 | "Down In The Park" | Gary Numan | 5:00 |
| 15 | "Brown Bag" | Manson, Berkowitz, Gein | 6:19 |
| Celkový čas: | 72:11 | ||
| Hitparáda 1995 | Vrchol |
|---|---|
| US Heatseekers Albums (Billboard) | 35 |
| Země | Ocenění | (potřebný počet prodaných kusů) |
|---|---|---|
| United Kingdom (BPI) | Stříbro | 60,000 |
| United States (RIAA) | Zlato | 645,000 |
^ údaje o zásilkách vycházejí pouze z certifikace.
