KISS je americká rocková kapela, kterou v roce 1973 v New Yorku založili Paul Stanley, Gene Simmons, Ace Frehley a Peter Criss. Je známá pomalovanými obličeji členů i zvláštním oblečením. Proslavila se v polovině 70. let 20. století šokujícími živými vystoupeními, při kterých muzikanti chrlili oheň, plivali krev, hráli na kouřící kytary, stříleli rakety, nechali levitovat bicí soupravu a používali ve velkém množství pyrotechniku. Kapela prošla několika změnami v sestavě, přičemž jedinými stálými členy byli Stanley a Simmons. Původní a nejznámější sestavu tvořili Stanley (zpěv a rytmická kytara), Simmons (zpěv a baskytara), Frehley (sólová kytara a zpěv) a Criss (bicí a zpěv).

MTV zařadila KISS na deváté místo v žebříčku 'Největší metalová kapela všech dob', umístili se také na desátém místě v žebříčku '100 Greatest Artists of Hard Rock', a časopis Loudwire je zařadil na třetí místo v žebříčku 'Nejlepší metalová a hardrocková koncertní kapela všech dob'.

Kiss mají kořeny v newyorské rockové formaci Wicked Lester, kterou vedli Gene Simmons a Paul Stanley. Toto uskupení nahrálo u Epic Records jedno LP, které však nebylo nikdy vydáno, a odehrálo několik živých vystoupení. Simmons a Stanley, kteří cítili potřebu nového hudebního směru, Wicked Lester v roce 1972 opustili a začali zakládat nový projekt.

Po rozpadu Wicked Lester koncem roku 1972 narazili Simmons a Stanley na inzerát ve východní edici časopisu Rolling Stone, který podal Peter Criss – bubeník z newyorské scény, jenž dříve působil ve skupinách Lips a Chelsea. Simmons a Stanley se s Crissem setkali v nočním klubu, kde hrál na bicí. Poté, co si poslechli jeho zpěv, je napadlo, že by se mohl stát členem jejich nové sestavy. Criss se tedy zúčastnil konkurzu a následně se stal jejich stálým spoluhráčem. Trojice se soustředila na výrazně tvrdší styl rocku, než jaký prezentovali Wicked Lester.

V listopadu 1972 odehráli demonstrační set pro ředitele A&R společnosti Epic Records Dona Ellise, aby získali nahrávací smlouvu. Na začátku ledna 1973 přibyl do ansámblu kytarista Ace Frehley. Hned při prvním konkurzu na Simmonsa a Stanleyho zapůsobil a byl přizván na další. Několik týdnů po jeho příchodu se ustálilo finální obsazení, které přijalo název Kiss. Současně začali experimentovat s image, make-upem a kostýmy.

Jméno vymyslel Stanley během projíždění New Yorkem se Simmonsem a Crissem. Criss se zmínil, že kdysi hrál v kapele Lips, na což Stanley zareagoval: „A co Kiss?“ Frehley poté vytvořil dnes ikonické logo, jehož 'SS' vypadalo jako blesky. Když šel napsat nový název kapely přes starý plakát Wicked Lester, některé jeho kresby obsahovaly jeden blesk pro 'S' ve slově Lester. Stanley pak navrhl finální verzi loga pomocí fixů Sharpie a pravítka, přičemž obě 'S' omylem nenakreslil souměrně, protože to dělal 'od oka'. Když se ho umělecké oddělení zeptalo, zda to chce opravit, odpověděl: „Dostalo nás to tak daleko, nechme to být. Naším pravidlem číslo jedna vždycky bylo žádná pravidla.“

Písmena náhodně připomínala insignie nacistické SS, symbol, který je v Německu zakázán podle § 86a trestního zákoníku. Simmons a Stanley, oba židovského původu, však jakoukoli záměrnou podobnost s touto symbolikou popřeli. Od roku 1979 se na většině přebalů desek a merchandisingu v Německu používá alternativní logo, v němž 'SS' vypadá jako převrácené 'ZZ'. Tato verze se uplatňuje i v Rakousku, Švýcarsku, Litvě, Maďarsku a Izraeli, aby se předešlo kontroverzím.

Název formace byl opakovaně předmětem spekulací o údajných skrytých významech. Mezi tyto fámy patří teorie, že jde o akronym pro 'Knights in Satan's Service', 'Kinder SS' nebo 'Kids in Satan's Service'. Simmons všechny tyto spekulace jednoznačně popřel.

Premiérové vystoupení Kiss se konalo 30. ledna 1973 pro méně než deset lidí v klubu Popcorn (později přejmenovaném na Coventry) v Queensu. Za večer dostali 50 dolarů za dva odehrané sety, a to na základě Simmonsova telefonátu majiteli klubu, kterého přesvědčil, aby angažoval jejich nový projekt na tři večery. Na prvních třech koncertech (30. ledna až 1. února) již používali make-up, ale ikonické znaky spojované s Kiss debutovaly až 9. a 10. března během vystoupení v klubu The Daisy v Amityville ve státě New York.

Paul k tomu poznamenal: „Vůbec první vystoupení se konalo v Coventry. Coventry bylo studií kontrastů. Když jsme tam hráli poprvé, nikdo tam nebyl. Když jsme tam hráli naposledy, sotva jste se dostali dovnitř.“

13. března téhož roku skupina nahrála s producentem Eddiem Kramerem pětipísňové demo. Bývalý televizní režisér Bill Aucoin, který soubor viděl na několika showcases během léta 1973, jim v polovině října nabídl, že se stane jejich manažerem. Kiss souhlasili za podmínky, že jim do dvou týdnů zajistí smlouvu s vydavatelstvím. Dne 1. listopadu 1973 se stali první skupinou, která podepsala smlouvu s nově vzniklým labelem Casablanca Records, vedeným bývalým zpěvákem pop music a manažerem Buddah Records Neilem Bogartem.

„Viděl jsem, že se s námi na cestách objevuje určitý vzorec. Každý večer jsem se před vystoupením někoho zeptal: 'Jak se nám daří?', což znamenalo: 'Jaká je návštěvnost?'. Jeden večer mi řekli: 'Je vyprodáno,' a další večer jsem slyšel to samé. Najednou se to stalo normou. Poprvé jsem poznal, že jdeme nahoru, když jsme hráli v Hara Areně v Daytonu v Ohiu. Před vystoupením jsem vyšel na pódium, podíval se přes oponu, uviděl ten velký dav a řekl jsem si: 'Panebože, tohle se opravdu děje!'“ – Paul Stanley

Alive II bylo čtvrté platinové album Kiss za necelé dva roky a následné turné mělo nejvyšší průměrnou návštěvnost v historii souboru. Hrubý příjem formace za rok 1977 navíc činil 10,2 milionu dolarů. Společně s manažerem Aucoinem usilovali o silnější prosazení značky. Pro rok 1978 byla navržena ambiciózní strategie se dvěma hlavními cíli.

Prvním z nich bylo současné vydání čtyř sólových desek jednotlivých členů. Ačkoli Kiss tvrdili, že sólové počiny měly zmírnit rostoucí napětí uvnitř kolektivu, jejich nahrávací smlouva z roku 1976 skutečně počítala s tímto krokem – každá nahrávka se přitom započítávala jako polovina běžného alba do závazku skupiny vydat pět desek. Každý titul představoval čistě sólový projekt (žádný člen se nepodílel na albu jiného), přesto byly všechny vydány pod značkou Kiss, se stejným vizuálním stylem obalu a plakátovou vložkou. Šlo o vůbec první případ, kdy všichni aktuální členové rockové skupiny vydali svá sólová alba ve stejný den.

První studiový počin Kiss s novým materiálem po dvou letech, Dynasty (1979), pokračoval v platinové sérii bandu. Diskotékově laděný singl "I Was Made for Lovin' You" se stal jedním z největších hitů skupiny, když se umístil na 11. místě. Téměř všechny bicí na desce nahrál session bubeník Anton Fig, zatímco se Criss zotavoval z automobilové nehody. Jediná skladba, v níž Criss bubnoval, byla "Dirty Livin'", v níž také zpíval hlavní vokál. LP je rovněž pozoruhodné tím, že Frehley na něm zpíval tři hlavní vokály oproti Simmonsovým dvěma, což přičítal většímu sebevědomí po úspěchu svého sólového alba.

Turné Dynasty Tour, označované jako 'The Return of Kiss', mělo podle očekávání skupiny a jejího managementu navázat na úspěch předchozích šňůr. Byly vypracovány plány na putovní zábavní park s tematikou Kiss nazvaný 'Kiss World', ale kvůli obrovským nákladům se od nich upustilo. Turné 'The Return of Kiss' tak ve výsledku znamenalo výrazný pokles návštěvnosti.

Diváci na této koncertní šňůře byli mnohem mladší než na předchozích vystoupeních – na většině koncertů bylo mnoho předpubertálních dětí v make-upu Kiss s matkami a otci (kteří se někdy sami líčili) v závěsu. Sami Kiss se snažili tuto novou fanouškovskou základnu neodradit a oblékali si barevné kostýmy, které u těchto mladších příznivců posilovaly kreslenou image.

Mimo nejbližší okruh známých si téměř nikdo nebyl vědom narůstajícího napětí uvnitř bandu. Jedním z velmi veřejných náznaků zvýšených třenic uvnitř skupiny byl nechvalně proslulý rozhovor z 31. října 1979 v nočním pořadu Toma Snydera The Tomorrow Show. Během této epizody se viditelně podráždění Simmons a Stanley neúspěšně pokoušeli zadržet opilého Frehleyho, jehož častý smích a vtipkování zastínily rozhovor mezi Snyderem a zbytkem Kiss. Criss se k Simmonsově nelibosti zmínil o své velké sbírce zbraní.

Na konci turné k Dynasty v prosinci 1979 bylo napětí mezi Crissem a ostatními členy na nejvyšší úrovni. Jeho bubenické schopnosti znatelně poklesly a během některých koncertů dokonce záměrně zpomalil – nebo úplně přestal hrát. Závěrečný koncert turné (16. prosince 1979) byl jeho posledním vystoupením s uskupením na téměř 17 let, ačkoli oficiálním členem zůstal ještě téměř šest měsíců. Na následující desce Unmasked nahrál Anton Fig všechny bicí party, ačkoli – na rozdíl od Crisse – nebyl uveden na obalu.

Unmasked (vydané 20. května 1980), které se vyznačovalo uhlazeným, moderním popovým zvukem, mělo pochybnou pověst prvního neplatinového LP Kiss od dob Dressed to Kill. Brzy po jeho vydání byl oficiálně oznámen Crissův odchod. Fig, jenž byl po jeho odchodu jeden den považován za člena Kiss, byl poté Stanleym a Simmonsem propuštěn, protože se podle nich do bandu nehodil. Nakonec se připojil k Paulu Shafferovi a skupině World's Most Dangerous Band a působil jako bubeník v televizních pořadech Davida Lettermana až do moderátorova odchodu do důchodu.

V červnu 1980 formace vyzkoušela desítky náhradníků za Crisse. Jedním z mnoha, kteří se zúčastnili konkurzu, byl Tico Torres (který později působil ve skupině Bon Jovi). Nakonec se rozhodli pro málo známého bubeníka-kytaristu-klavíristu–zpěváka z Brooklynu jménem Paul Charles Caravello (narozen 12. července 1950), který přijal umělecké jméno Eric Carr.

Jeho první make-up byl vytvořen podle vzoru jestřába, ale byl zamítnut, protože Stanley měl pocit, že vypadá spíše jako kuře. Carr se nakonec rozhodl pro postavu 'lišáka'. V make-upu 'Fox' se představil v pořadu ABC Kids Are People Too! a s bandem debutoval 25. července 1980 v koncertní síni Palladium v New Yorku. Jednalo se o jediné americké vystoupení Kiss na podporu Unmasked. Naproti tomu australsko-novozélandské turné v roce 1980 bylo jedním z největších v jejich historii – hráli pro vyprodané davy a získali převážně pozitivní ohlasy v tisku.

Na dalším studiovém počinu skupina opět spolupracovala s producentem Ezrinem, s nímž zaznamenala úspěch na Destroyer. První zprávy v tisku naznačovaly, že nové LP bude návratem k hardrockovému stylu, který formaci původně přinesl úspěch. Nicméně Music from "The Elder" z roku 1981 bylo koncepčním albem, na němž se objevily středověké rohy, smyčce, harfy a syntezátory. Nahrávka byla prezentována jako soundtrack k filmu, který nebyl nikdy natočen, takže je obtížné sledovat děj. Aby toho nebylo málo, po negativních ohlasech, které obdržela nahrávací společnost po předpremiéře, změnili Kiss ve většině zemí pořadí skladeb tak, aby zvýraznili potenciální singly "The Oath" a "A World Without Heroes", což téměř zaručilo, že posluchači nepochopí již tak zmatený koncept. Po vydání byla reakce fanoušků na desku příkrá; album nedosáhlo zlatého statusu a v žebříčku Billboard skončilo na 75. místě.

Skupina na podporu novinky vystoupila pouze dvakrát – v obou případech v lednu 1982. Jedním z nich bylo účinkování v nočním varietním pořadu ABC Fridays, druhým playbackové vystoupení, které bylo vysíláno přes satelit během italského hudebního festivalu Sanremo. Na satelitním vystoupení chyběl Frehley, který byl stále více frustrován novým hudebním směřováním souboru. Byl rozladěn rozhodnutím nahrát Music from "The Elder", aktivně se na něm nepodílel a poskytl hlavní vokály pouze pro jednu skladbu, "Dark Light". Neobjevil se ani na speciálním koncertu ve Studiu 54 v New Yorku a nechal ostatní hrát jako trio. Své kytarové party nahrál ve svém domácím studiu ve Wiltonu v Connecticutu a poslal je Ezrinovi poštou.

Dalším zdrojem Frehleyho frustrace bylo to, že po odchodu Crisse a vzhledem k tomu, že Carr nebyl v bandu rovnocenným partnerem, byl často při rozhodování přehlasován v poměru 2:1. V červnu 1982 byl vyjednán jeho odchod ze skupiny, i když oficiálně odešel až v prosinci.

Simmons ve své autobiografii Kiss and Make-Up uvedl, že zakladatel formace Van Halen Eddie Van Halen toužil nahradit Frehleyho na postu kytaristy. Simmons a Eddieho bratr Alex jej přesvědčili, aby ve Van Halen zůstal. Eddie byl ochoten kapelu opustit kvůli napětí mezi ním a zpěvákem Davidem Lee Rothem, který nakonec soubor v roce 1985 skutečně opustil. Mezi další významné kytaristy, kteří se ucházeli o Frehleyho místo, patřili Punky Meadows z Angel, Doug Aldrich z Whitesnake a Dio, Richie Sambora z Bon Jovi a Yngwie Malmsteen. Paul Stanley později vyvrátil zvěsti o tom, že by se Eddie Van Halen chtěl ke Kiss připojit.

Krátce poté Kiss provedli zásadní změny ve svém podnikání – hlavní z nich bylo zpřetrhání vazeb s devítiletým manažerem Billem Aucoinem a zjednodušení těžkopádného organizačního aparátu. Přestože se Frehley již rozhodl odejít, byl vyobrazen na obalech nahrávek Killers a Creatures of the Night z roku 1982, ačkoli se nahrávání obou projektů nezúčastnil. LP Creatures of the Night (13. října 1982) patřilo k dosud nejtvrdším počinům Kiss, a přestože se mu dařilo lépe než předchozí kolekci Music from "The Elder", v žebříčku dosáhlo pouze 45. místa a zlatý status obdrželo až v roce 1994. V období Frehleyho absence využila sestava při nahrávání několik různých kytaristů, včetně Vinnieho Vincenta.

Frehley se s formací naposledy (až do reunionu v roce 1996) objevil ve videoklipu k singlu "I Love It Loud", jehož spoluautorem byl právě Vincent. Objevil se také na původním přebalu Creatures of the Night. Když bylo LP v roce 1985 remixováno a znovu vydáno s obalem bez make-upu a mírně změněným pořadím skladeb, které mělo reflektovat změny v sestavě a odklon od maskování a kostýmů, Vincent na obalu opět chyběl – místo něj se na něm objevil tehdejší kytarista Bruce Kulick. V poznámkách k remixované verzi ale byli jako sóloví kytaristé připsáni jak Frehley, tak Vincent. Vincent oficiálně nahradil Frehleyho na pozici hlavního kytaristy v prosinci 1982, kdy kapela vyrazila na turné k desátému výročí.

Vincent chtěl původně v uskupení používat své rodné jméno (Cusano), ale Simmons to vetoval s odůvodněním, že zní příliš etnicky. Konkrétně podle něj jméno připomínalo prodavače ovoce. Simmons dále poznamenal, že ať už spravedlivě, nebo nespravedlivě, rock and roll je o image. Vincent poté navrhl jméno 'Mick Fury', ale i to bylo zamítnuto. Simmons nakonec přišel s variantou 'Vinnie Vincent'.

Vincent začal aktivně usilovat o to, stát se plnohodnotným členem Kiss. Navzdory obavám, které Stanley i Simmons měli ohledně jeho povahy, byl do skupiny přijat. Stanley pro něj navrhl postavu 'Wiz', známou též jako 'egyptský bojovník', a make-up založený na egyptském kříži ankhu. Podle oficiální biografie Kiss od Davida Leafa a Kena Sharpa se 'egyptský bojovník' vztahoval k Vincentovu make-upu a postavě, zatímco přezdívka 'Wiz' odkazovala na jeho kytarovou virtuozitu. Podle Simmonsovy autobiografie byla Vincentova postava v Kiss výhradně 'Wiz'. Persona typu 'egyptský bojovník' v knize uvedena není.

V letech 1982 až 1983 tvořili novou sestavu Kiss Simmons (Démon), Stanley (Hvězdné dítě), Eric Carr (Lišák) a Vincent (egyptský válečník nebo "Wiz").

Vincentova povaha se bohužel neslučovala ani se Stanleym, ani se Simmonsem, a tak byl po skončení turné k Creatures z formace propuštěn. Před zahájením nahrávání LP Lick It Up byl však narychlo znovu přijat, neboť Simmons a Stanley neměli čas najít nového sólového kytaristu. Vincent se tak objevil na přebalu nahrávky a byl uveden jako hlavní kytarista. Podepsán byl pod osmi z deseti skladeb na albu.

Skupina cítila, že je čas na změnu, a rozhodla se opustit svůj charakteristický make-up a kostýmy. Poprvé od svých počátků se oficiálně objevila na veřejnosti bez líčení 18. září 1983 v pořadu MTV, který se konal současně s vydáním desky Lick It Up. Turné na podporu nové nahrávky a odmaskovaných členů začalo 11. října 1983 v portugalském Lisabonu v Pavilhao Dramático de Cascais – šlo o první koncert bez make-upu od počátku roku 1973. Lick It Up se stala první zlatou deskou po třech letech, ale turné bylo ještě méně navštěvované než to předchozí.

Opět se však objevily osobnostní problémy a Vincent byl po šňůře k Lick It Up propuštěn, mimo jiné kvůli nadměrnému sólování na koncertě v Quebecu v roce 1984. Nahradil ho Mark St. John. Vincenta později využili jako spoluautora skladeb na albu Revenge z roku 1992, kde se podílel na písních "Unholy", "Tough Love", "Heart of Chrome" a "I Just Wanna".

Mezi fanoušky kolovaly přetrvávající fámy o skutečném důvodu Vincentova odchodu, přičemž alespoň jeden člen se odmítl vyjádřit a uvedl, že z právního hlediska to není předmětem diskuse. Gene Simmons později uvedl, že důvodem byly neetické praktiky, ale detaily neupřesnil.

S novým kytaristou St. Johnem vydali Kiss 13. září 1984 nahrávku Animalize. Ta navázala na úspěch předchozího LP a díky častému hraní videoklipu "Heaven's on Fire" na MTV se stala nejprodávanější deskou souboru v Americe během desetiletí – prodalo se jí přes dva miliony kusů.

Díky tomuto úspěchu a následnému turné se Kiss přiblížili své dřívější slávě (byť nedosáhli vrcholu ze 70. let). St. John však během zkoušek onemocněl reaktivní artritidou a odehrál jen několik vystoupení, než byl v prosinci 1984 nahrazen. Na jeho místo skupina angažovala Bruce Kulicka, který za něj už dříve zaskakoval během prvních měsíců turné k Animalize. Kulick se stal čtvrtým sólovým kytaristou Kiss během necelých tří let, ale v sestavě zůstal dvanáct let. Jeho působení bylo nejdelší po Simmonsovi a Stanleym, dokud ho nepřekonali Tommy Thayer (2014) a Eric Singer (2016).

Jeden z prvních koncertů, který Kulick odehrál jako oficiální člen, se uskutečnil v Cobo Hall v Detroitu a byl zaznamenán pro MTV speciál Animalize Live. Sestava Stanley, Simmons, Carr a Kulick se ukázala jako nejstabilnější od dob původní formace. Během zbytku osmdesátých let Kiss vydali několik platinových počinů: Asylum (1985), Crazy Nights (1987) a kompilaci Smashes, Thrashes & Hits (1988). Zejména Crazy Nights slavilo výrazný úspěch v Evropě – singl "Crazy Crazy Nights" dosáhl 4. místa v britském žebříčku, což bylo nejlepší umístění skupiny v této zemi.

Osmdesátá léta zakončili Kiss albem Hot in the Shade, vydaným v říjnu 1989. Ačkoli nezískalo platinový status, přineslo hitovou baladu "Forever", na které se autorsky podílel Michael Bolton. Píseň dosáhla v USA 8. místa a stala se nejúspěšnějším singlem kapely od "Beth", zároveň druhým, který pronikl do Top 10.

V této době se soubor potýkal s krizí identity i úbytkem fanoušků. Gene Simmons, který byl v 70. letech dominantní postavou, se v osmdesátkách více věnoval herecké kariéře, což vedlo k tomu, že většinu odpovědnosti převzal Paul Stanley.

V únoru 1991 požádala skupina znovu Boba Ezrina o produkci nového alba. Než se však mohlo začít s nahráváním, postihla je tragédie – v březnu 1991 byl Ericu Carrovi diagnostikován nádor na srdci. Ten byl sice úspěšně odstraněn, ale později se objevily další nádory na plicích. Carr podstoupil chemoterapii a v červenci byl prohlášen za uzdraveného. V září však utrpěl krvácení do mozku a 24. listopadu 1991 ve věku 41 let zemřel.

Navzdory ztrátě dlouholetého kolegy Kiss pokračovali dál a představili zkušeného bubeníka Erica Singera (narozen 12. května 1958 v Clevelandu jako Eric Doyle Mensinger). Singer dříve hrál s Paulem Stanleym jako člen jeho sólové doprovodné kapely v roce 1989.

19. května 1992 vydali Kiss studiový počin Revenge, který přinesl tvrdší a syrovější zvuk, jak naznačil i první singl "Unholy". Skupina překvapivě přizvala zpět Vincenta jako spoluautora několika skladeb. LP debutovalo v Top 10 a získalo zlatou desku. Na jaře téhož roku vyrazili Kiss na krátké klubové turné po USA a v září zahájili plnohodnotné americké turné. To bylo zachyceno na živém albu Alive III, které vyšlo 14. května 1993. Čtyři dny poté byli Kiss uvedeni do hollywoodského RockWalku.

V roce 1995 vydala skupina rozsáhlou publikaci Kisstory, která na 440 stranách detailně mapovala jejich kariéru a vážila 4,1 kg. Ve stejném roce se Kiss vydali na výjimečné celosvětové turné Kiss Convention Tour. Akce zahrnovaly výstavy historických kostýmů, nástrojů a memorabilií, vystoupení revivalových kapel, prodej tematického zboží a dvouhodinové akustické sety samotné skupiny, složené z přání fanoušků. Během prvního amerického koncertu 17. června 1995 se k nim na pódiu připojil Peter Criss a zazpíval "Hard Luck Woman" a "Nothin' to Lose". Bylo to jeho první veřejné vystoupení s Kiss po téměř 16 letech.

Dne 9. srpna 1995 se skupina připojila k dlouhé řadě hudebníků, kteří vystoupili na MTV Unplugged. Kontaktovali Crisse a Frehleyho a pozvali je k účasti na této akci. Oba se ke Kiss připojili na pódiu na několik písní na konci setu. Vystoupení na Unplugged odstartovalo několikaměsíční spekulace o možném reunionu původní sestavy. V týdnech následujících po koncertu Unplugged se však skupina (s Kulickem a Singerem), poprvé po třech letech vrátila do studia, aby nahrála pokračování alba Revenge pod názvem Carnival of Souls: The Final Sessions bylo dokončeno v únoru 1996, ale jeho vydání se zpozdilo o téměř dva roky. Mezi fanoušky mezitím hojně kolovaly bootlegové kopie alba. Zatímco Kiss nadále veřejně existovali jako Simmons, Stanley, Kulick a Singer, probíhaly přípravy na reunion původní sestavy.

Tyto snahy vyvrcholily veřejnou akcí, která byla stejně dramatická jako všechny, které kapela uspořádala od svého odhalení v roce 1983 na MTV. Následujícími výroky představil Tupac Shakur původní sestavu Kiss v plném make-upu a pódiovém oblečení z éry alba Love Gun a sklidil bouřlivé ovace na 38. ročníku udílení cen Grammy: „Víte, jak to na Grammy vypadalo dřív, samí heterosexuálně vypadající lidé v oblecích. Všichni vypadali unaveně. Žádné překvapení. Už nás to unavovalo. Potřebujeme něco jiného, něco nového, potřebujeme lidi šokovat ... tak pojďme lidi šokovat!“

16. dubna uspořádali členové kapely tiskovou konferenci na palubě lodi USS Intrepid v New Yorku, kde oznámili své plány na plnohodnotné reunionové turné s pomocí nového manažera Doca McGheeho. Konference, kterou moderoval Conan O'Brien, byla simultánně přenášena do 58 zemí. 20. dubna bylo téměř 40 000 vstupenek na první koncert turné vyprodáno za 47 minut.

Prvním veřejným koncertem, na kterém vystoupili nově sjednocení Kiss, byla hodinová zahřívací show 15. června pro každoroční KROQ Weenie Roast v kalifornském Irvine, během níž skupina téměř zapálila pódium amfiteátru Irvine Meadows. 28. června pak začalo turné Kiss Alive/Worldwide Tour na Tiger Stadium v Detroitu před vyprodaným hledištěm s 39 867 fanoušky. Turné obsahovalo 192 koncertů v průběhu jednoho roku a vydělalo 43,6 milionu dolarů, čímž se Kiss stali nejúspěšnějším koncertním počinem roku 1996. Průměrná návštěvnost 13 737 diváků je nejvyšší v historii skupiny.

Paul Stanley k tomu poznamenal: „Bylo mnoho večerů, kdy jsem se rozhlížel po pódiu a říkal si: 'Tohle je kouzlo. Tohle je kouzlo. Tohle překonává všechny nejdivočejší představy.' Důležité na těchto vystoupeních bylo, že jsme měli mnohem větší úkol, než lidé chápali. Naší největší konkurencí byla naše historie. Nemuseli jsme být tak dobří jako dřív. Museli jsme být tak dobří, jak si lidé mysleli, že jsme. Přehlídka neměla být replikou toho, co jsme dělali, měla být tím, co si lidé představovali, že jsme dělali. Museli jsme být naprosto odhodlaní. a také naprosto přesvědčení, že dokážeme legendě nejen dostát, ale také ji překonat. Co se týče pódiové show pro reunionové turné, chtěli jsme se na show z roku 77 dívat v jistém smyslu jako na vrchol. Rozhodli jsme se na něm stavět, ale nekopírovat ho. Jsou tam také prvky z jiných show v tom smyslu, že tam jsou bomby a létající zařízení a rozbíjení kytar. V té době to byla vrcholná show Kiss v tom smyslu, že jsme se podívali na show, kterou jsme považovali za naši nejlepší, a řekli jsme si: 'Tohle překonat.' Tohle je pro nás nejlepší.“

V září 1998 vydala znovu sjednocená skupina album Psycho Circus. Přestože šlo o první album s původní sestavou od alba Dynasty z roku 1979, Frehleyho a Crissev podíl na něm byl minimální. Zatímco podobizny Frehleyho a Crisse se na albu objevují na viditelném místě, později vyšlo najevo, že většinu sólových kytarových partů obstaral budoucí člen skupiny Tommy Thayer. Bývalý člen Kulick se objevil v úvodu písně "Within". Většinu bicích obstaral session hudebník Kevin Valentine.

Navzdory tomu se album umístilo na 3. místě hitparády, což bylo nejvyšší umístění alba Kiss až do roku 2009, kdy deska Sonic Boom debutovala na 2. místě. Titulní skladba získala nominaci na cenu Grammy za nejlepší hardrockový výkon. Turné k albu bylo zahájeno na Dodger Stadium v Los Angeles o Halloweenu v roce 1998 a bylo simultánně vysíláno FM rádiem po celých Spojených státech. Ukázalo se jako další úspěch a stalo se historicky prvním, které do pódiové show zapojilo 3D vizualizace.

11. srpna 1999 byla skupina Kiss uvedena na Hollywoodský chodník slávy v kategorii "Recording Industry". Následující měsíc skupina ve spolupráci s World Championship Wrestling vytvořila wrestlera s motivem Kiss, známého jako Démon, jehož obličej byl pomalován tak, aby se podobal Simmonsovu make-upu. Při debutu této postavy skupina živě zahrála skladbu "God of Thunder" v pořadu WCW Monday Nitro. Za toto vystoupení, které se uskutečnilo během jedné noci a zahrnovalo jednu píseň, skupina obdržela 500 000 dolarů.

V březnu 2000 Kiss zahájili rozlučkové turné po Spojených státech. Skupina ale rychle přidala další termíny a turné trvalo až do dubna 2001.

Paul Stanley k tomu řekl: „Reunionové turné z nás udělalo opět kapelu číslo jedna. Během jednoho roku jsme hráli asi pro dva miliony lidí. Pak jsme absolvovali turné Psycho Circus a po něm jsme si řekli: 'Už to bylo, už to bylo'. Jsme zase šampióni, pojďme do důchodu na vrcholu a cítili jsme, že není nic horšího, než když někdo odejde a vy se s ním nemáte možnost rozloučit, takže tohle turné je opravdu pro fanoušky a na oslavu celé historie kapely.“

V předvečer japonské a australské části turné Farewell Tour 31. ledna 2001 Criss náhle opět opustil Kiss, protože se s ní nemohl dohodnout na výši svého smluvního platu. Na jeho místo nastoupil předchozí bubeník Eric Singer, který v rámci pokračování Farewell Tour převzal, což bylo mezi dlouholetými fanoušky příčinou vášnivých sporů, Crissovu postavu Kocoura.

Vzhledem k tomu, že Kiss měla údajně odejít do důchodu počátkem roku 2001, vyšla v listopadu téhož roku kolekce zahrnující celou kariéru nazvaná jednoduše The Box Set, která obsahovala 94 skladeb na pěti CD, zatímco v létě se objevil dosud asi nejskandálnější kus zboží Kiss - Kiss Kasket (jedná se o rakev zdobenou logem a obrázky členů Kiss). Při představování Kiss Kasket Simmons zavtipkoval: „Miluju život, ale s tímhle vypadá alternativa zatraceně dobře.“

Dne 4. prosince 2001 byli Kiss jedním z oceněných na slavnostním předávání cen National Academy of Recording Arts and Sciences v newyorské pobočce NARAS. NARAS má 12 poboček po celých Spojených státech, tudíž 12 ceremoniálů v průběhu roku, přičemž každý z oceněných je vyznamenán pobočkou, která je nejblíže jeho bydlišti. Získáním této pocty, kterou NARAS přejmenovala na 'Recording Academy Honors', Kiss fakticky získali druhé nejvyšší ocenění v kariéře, hned po ceně Grammy za celoživotní dílo.

V únoru 2002 Kiss (se Singerem za bicími a Frehleym na sólovou kytaru) vystoupili během závěrečného ceremoniálu Zimních olympijských her 2002 v Salt Lake City v Utahu, což bylo Frehleyho poslední vystoupení jako člena Kiss.

Dne 6. března 2002 Kiss vystoupili na soukromém koncertě v letovisku v Trelawny na Jamajce. Frehley, který již neměl smlouvu, se Kiss nevystoupil. Nahradil ho Thayer, který si na své první živé vystoupení s Kiss namaloval Frehleyho make-up a oblékl kostým Spacemana. Ten měsíc Kiss (s Thayerem) natočili vystoupení v americkém sitcomu That '70s Show. Epizoda s názvem That '70s Kiss Show byla odvysílána v srpnu 2002. Thayer se Kiss znovu vystoupil v dubnu 2002, kdy Kiss zahráli skladbu "Detroit Rock City" (s předem nahranou hudbou a živými vokály) pro vystoupení v pořadu Dicka Clarka 'American Bandstand 50th Anniversary show', který byl odvysílán 3. května.

V únoru 2003 Kiss odcestovali do Austrálie a na Marvel Stadium (tehdy známém jako Telstra Dome) v Melbourne natočili s Melbourne Symphony Orchestra album Kiss Symphony: Alive IV. Thayer opět nahradil Frehleyho, zatímco Criss se vrátil do Kiss.

Po více než deseti letech od posledního studiového alba a po letech popírání, že by kdy chtěli natočit nové album, si to Stanley a Simmons rozmysleli. V listopadu 2008 Stanley prohlásil rockovému fotografovi Rossu Halfinovi, že se na novém albu pracuje. Producentem by byl sám Stanley a album by mělo mít "skutečný zvuk Kiss 70. let". Později téhož měsíce Simmons i Stanley informaci o novém albu veřejně potvrdili: „Máme nahrané čtyři skladby. Pokud jste fanoušky našich věcí z období kolem roku 1977, budete se cítit jako doma. Všichni jsme přijali výzvu ke skládání písní do zbraně ve stejném duchu jako kdysi - bez starostí a bez externích autorů. Nikomu nemusíme nic dokazovat. Prostě děláme to, co nám přijde přirozené. Bez ohledu na módu, trendy a s osobním slibem nás všech: žádné rapování. Venku je spousta lidí, kteří to dělají, a nepotřebují čtyři bledé tváře předstírající, že jsou z Kiss. Kromě toho si nejsem jistý, jak se správně vyslovuje 'wassu'. Uvidíme se tam... Nebo možná později!“

V květnu 2009 se Kiss objevili v soutěži American Idol, kde s Adamem Lambertem předvedli písně "Detroit Rock City" a "Rock and Roll All Nite".

V říjnu 2009 vyšlo nové studiové album s názvem Sonic Boom, které obsahovalo CD s novým materiálem, znovu nahrané verze slavných hitů Kiss (dříve vydané jako Jigoku-Retsuden, exkluzivní japonské album v roce 2008) a živé DVD nahrané v Buenos Aires v Argentině. 19. srpna 2009 vyšla jako hlavní singl ze Sonic Boom skladba "Modern Day Delilah". Píseň byla prvním vydaným singlem Kiss po 11 letech, od vydání písně "You Wanted the Best" v roce 1998. Získala pozitivní ohlasy kritiků i fanoušků a byla přirovnávána k tvorbě Kiss ze 70. let. Na podporu nového alba vystoupili Kiss 6. října 2009 živě v pořadu Late Show with David Letterman a 7. října 2009 v pořadu Jimmy Kimmel Live! Album Sonic Boom debutovalo na 2. místě v žebříčku Billboard 200.

Dne 25. září 2009 bylo v Cobo Hall v Detroitu zahájeno severoamerické turné Kiss Alive/35 a oba večery byly natočeny pro budoucí DVD. Jednalo se o poslední vystoupení Kiss v této hale, protože později byla v rámci rekonstrukce Cobo Center uzavřena. V roce 2009 Kiss vystoupili jako hlavní hvězda na festivalu Voodoo Experience, který se konal o halloweenské noci v City Parku v New Orleans ve státě Louisiana. Během jejich vystoupení v MTS Centre 9. listopadu 2009 ve Winnipegu ve státě Manitoba vzplál jeden z osvětlovacích trámů od pyrotechniky. Hrazda musela být spuštěna, aby mohl být požár uhašen. Během zhruba pěti minut, které trvalo uhašení požáru, kapela zahrála píseň "Firehouse". Nikomu se nic nestalo a show pokračovala.

V květnu 2010 Kiss zahájili evropskou část turné Sonic Boom Over Europe Tour. Potřetí zasáhla kapelu tragédie, když 28. června 2010 ve věku 66 let zemřel na rakovinu jejich bývalý manažer Bill Aucoin. Stanley a Simmons o něm řekli, že byl jako pátý člen Kiss.

Turné zahrnovalo jejich první koncerty v britské aréně po 11 letech a první návštěvu Slovenska. Později vystoupili na dvou koncertech v amerických městech Cheyenne ve Wyomingu a North Dakota State Fair v Minotu v Severní Dakotě v červenci 2010. V srpnu hráli také na státním veletrhu v Indianě a v září na státním veletrhu v Minnesotě. Krátce vystoupili také 17. srpna 2010 v Saratoga Performing Arts Center v Saratoga Springs ve státě New York. Dne 23. července zahájili turné The Hottest Show on Earth Tour po Spojených státech.

Dne 13. dubna 2011 začali Kiss nahrávat nové album, které mělo být vydáno později v tomto roce. Simmons prohlásil, že toto LP bude dalším krokem Sonic Boom. Velmi podobné - přímočaré rockové písně, žádné balady, žádné klávesy, nic, jen rock. Kapela také použila staré analogové vybavení namísto populárnějšího digitálního nahrávacího zařízení. Simmons k tomu řekl: „Vždycky jsem si myslel, že je to tak. Technologie je svůdná mrcha, svede vás. Když zmáčkneš tohle tlačítko, nemusíš dělat nic. Ale analog je láska na celý život. Můžete na něj pořádně zatlačit a on vám to vždycky vrátí. Pro nové album se vlastně nahrávalo na 24stopý pásek a starou desku Trident. A co nejvíc elektronek. Potřebujete lampy, elektřinu a tlusté dřevo, abyste vytvořili ten hutný zvuk.“

Kiss strávili léto 2011 koncertováním na místech v USA a Kanadě, kde navštěvovali města, ve kterých už nějakou dobu nehráli; turné bylo nazváno 'Lost Cities Tour'.

Jejich další album Monster vyšlo v říjnu 2012. V březnu 2012 byl v Las Vegas otevřen minigolf KISS by Monster. Jedná se o kryté minigolfové hřiště s 18 jamkami, arkádovými hrami, obchodem se suvenýry a mnoha vystavenými memorabiliemi Kiss. Slavnostního otevření se zúčastnila kompletní současná verze Kiss.

Dne 16. října 2013 byla skupina Kiss opět oznámena jako kandidát na členství v Rock and rollové síni slávy a následně byla 17. prosince kandidatura proměněna.

V roce 2013 společnost Kiss zakoupila podíl v rozšiřující se franšíze Arena Football League, která měla v roce 2014 začít hrát v Honda Center v kalifornském Anaheimu. Simmons, Stanley a manažer McGhee společně vlastnili tým s názvem Los Angeles Kiss (Simmons i Stanley jsou známí fanoušci AFL). LA Kiss nabídli volnému hráči National Football League quarterbackovi Timu Tebowovi smlouvu, aby se připojil k jejich týmu a hrál v AFL, ten se však nepřipojil. Tým se v roce 2016 rozpadl.

V roce 2014 absolvovali Kiss turné jako spoluhráči skupiny Def Leppard. Poté, co Simmons absolvoval turné s Joe Elliottem v Jižní Americe, hovořili oba o spolupráci svých kapel. Od 23. června do 31. srpna 2014 kapely absolvovaly turné po 42 městech, přičemž jeden dolar za vstupenku byl věnován na vojenské charitativní účely, jako je například Wounded Warrior Project.

Poprvé v 41leté historii skupiny se Kiss objevili na obálce časopisu Rolling Stone z 10. dubna 2014 (číslo 1206). Dne 10. dubna 2014 byla skupina uvedena do Rock and Rollové síně slávy. Ačkoli rockeři nevystoupili, původní čtyři členové se dostavili na 29. výroční slavnostní uvedení do Síně slávy v Brooklynu, aby převzali tuto poctu. V listopadu 2014 kapela odehrála historické vystoupení s devíti koncerty v Hard Rock Hotel & Casino v Las Vegas.

Dne 28. ledna 2015 vydala skupina Kiss společný singl s japonskou ženskou idolovou skupinou Momoiro Clover Z s názvem "Yume no Ukiyo ni Saite Mi na". Bylo to poprvé, co Kiss vydali společnou nahrávku s jiným umělcem. V Japonsku vyšla fyzicky ve dvou verzích. Alternativní mix titulní písně singlu byl také zařazen jako úvodní skladba na japonském SHM-CD albu Best of Kiss 40, které vyšlo v Japonsku ve stejný den. Členové skupiny se před touto spoluprací dívali na koncertní videa skupiny Momoiro Clover Z. Stanley se k tomu později vyjádřil v jednom rozhovoru: „Velkolepá show! Skvělá choreografie! Hudba, jakou jsme nikdy předtím neslyšeli. Řekli jsme si: 'Tohle je něco, co můžeme udělat!'. Zeptali se nás: 'Kiss, proč to děláte?'. 'Protože můžeme!' Je to spojení dvou světů, které dělají něco neuvěřitelného. Síla hudby otřásá světem.“

Dne 15. září 2015 oznámila RIAA, že skupina získala více zlatých desek než kterákoli jiná americká skupina v 63leté historii asociace, celkem 30 zlatých alb (včetně čtyř sólových alb skupiny z roku 1978).

V roce 2016 kapela uskutečnila letní turné nazvané Freedom to Rock Tour, které se soustředilo na méně navštěvovaná města a menší sály. Turné probíhalo po celé léto a jako předskokani na něm vystoupili Caleb Johnson a Dead Daisies. 13. prosince 2016 Kiss vystoupili během finále 11. sezóny soutěže The Voice, kde je doprovázel vítěz sezóny Sundance Head.

O tom, zda Kiss natočí další album, kolovaly rozporuplné informace. Simmons v rozhovorech říkal, že ano, že už má napsané a připravené písně pro nové album. Stanley a Thayer to však zpochybňovali a tvrdili, že neslibovali, že nějaké natočí, a že kapela může pokračovat i bez nové hudby. 25. března 2021 však Stanley prohlásil, že nevyloučil možnost, že Kiss vyprodukují novou hudbu, přičemž Simmons i Stanley v pozdějších rozhovorech uvedli, že kapela nemá potřebu nahrávat další album.

V letech 2017 a 2018 skupina pokračovala v koncertech v Severní Americe a Evropě v rámci turné Kissworld Tour. Dne 19. září 2018 po vystoupení v soutěži America's Got Talent skupina oznámila, že v roce 2019 ukončí svou kariéru po turné End of the Road World Tour, což Stanley komentoval: „Tohle bude naše poslední turné. Bude to ta nejvýbušnější a největší show, jakou jsme kdy udělali. Lidé, kteří nás mají rádi, přijďte se na nás podívat. Pokud jste nás ještě nikdy neviděli, je ten správný čas. Tohle bude ta show.“

V říjnu 2018 se kapela znovu sešla s Ace Frehleym a Brucem Kulickem na albu Kiss Kruise. Zazněly skladby "2,000 Man", "New York Groove", "Nothin' to Lose" a "Rock and Roll All Nite". Bylo to poprvé od roku 2002, kdy Frehley a skupina společně vystoupili na závěrečném ceremoniálu zimních olympijských her v roce 2002, a poprvé, kdy Kulick s kapelou živě vystoupil od svého odchodu v roce 1996.

Poslední turné skupiny začalo 31. ledna ve Vancouveru v kanadské Britské Kolumbii. Obsahovalo dalších 186 koncertů až do 3. října 2020 ve Fort Worthu ve Spojených státech. V únoru 2019 Simmons uvedl, že rozlučkové turné pravděpodobně vydělá 150 až 200 milionů dolarů, nepočítaje v to vedlejší aktivity, licence, merchandise a podobné věci. Během první části světového turné End of the Road Tour byla skupina obviněna fanoušky z playbacku a používání doprovodných skladeb. Tři roky předtím Simmons kritizoval kapely, které na koncertech používají doprovodné skladby. Bývalý zpěvák skupiny Skid Row Sebastian Bach se skupiny zastal s tím, že na koncertu, kterého se zúčastnil, kapela playback nepoužívala. Stanley to nepotvrdil ani nevyvrátil a uvedl, že se stará o svůj hlas.

Dne 14. listopadu 2019 skupina oznámila, že koncerty v Austrálii a na Novém Zélandu v rámci závěrečného turné byly zrušeny kvůli Stanleyho zdravotním problémům, a uvedla: „V prosinci 2019 se ke kapele na japonské části turné v Tokiu a Ósace připojil Yoshiki z X Japan, aby na klavír zahrál skladbu "Beth" a na bicí "Rock and Roll All Nite". Později spolupracovali na televizním silvestrovském vystoupení v Japonsku, kde pod společným názvem "YoshiKiss" zahráli skladbu "Rock and Roll All Nite".“

Kiss se znovu objevili jako speciální hosté v soutěži America's Got Talent 17. února 2020 s televizním vystoupením s písní "Rock and Roll All Nite". 4. března 2020 během vystoupení v losangeleském Staples Center skupina věnovala píseň "Do You Love Me" Kobemu Bryantovi a obětem havárie vrtulníku v Calabasas v roce 2020.

V souvislosti s událostmi 'pandemie COVID-19' skupina dočasně přerušila své poslední turné, přičemž Simmons poznamenal, že turné bude pokračovat, jakmile vědci potvrdí, že je bezpečné v něm pokračovat. Akce 2020 Kiss Kruise byla v důsledku 'pandemie' odložena na říjen 2021.

20. listopadu 2020 kapela oznámila, že odehrají exkluzivní livestreamovou show na Silvestra 2020. Lifestreamový koncert produkovala společnost City Drive Studios a režíroval ho Daniel Catullo. Placený koncert byl součástí série Landmarks Live Series a byl natáčen více než padesáti 4K kamerami s 360stupňovým záběrem na 250metrovém pódiu na pláži The Royal Beach v Atlantis The Palm v Dubaji. Vystoupení překonalo dva Guinnessovy rekordy: jeden za nejvyšší plamennou projekci na hudebním koncertě a druhý za nejvíce plamenných projekcí spuštěných současně na hudebním koncertě.

2. prosince 2020 Simmons potvrdil, že kapela bude v létě 2021 pokračovat ve svém posledním turné; na kterém zbývá odehrát ještě 150 koncertů. V rozhovoru z června 2021 Stanley zůstal optimistický, že kapela dokončí své poslední turné, když hraní koncertů je bezpečné, a hovořil o nevyhnutelném odchodu Kiss do důchodu. Nevyloučil ani možnost, že by na závěrečném turné vystoupili bývalí členové Ace Frehley a Peter Criss, a uvedl, že je této myšlence otevřen. Simmons později pozval Frehleyho, aby s kapelou na závěrečném turné zahrál přídavky, Frehley však pozvání odmítl.

Dne 15. prosince 2020 bylo oznámeno, že se pracuje na biografickém filmu o kapele, přičemž se doufá, že bude vydán v době posledního koncertu skupiny. Manažer kapely Doc McGhee k tomu řekl: „Doufejme, že v příštím týdnu za tím bude stát nějaká společnost, začneme dokončovat scénář a doufejme, že než skončíme, budeme mít film hotový na červenec příštího roku.“ Server Deadline uvedl, že společnost Netflix téměř dokončila dohodu o produkci biografického filmu Kiss s názvem Shout it Out Loud. Film vznikne za úzké spolupráce Simmonse i Stanleyho a zaměří se na formativní léta kapely.

Po oznámení biografického filmu byl o kapele natočen dvoudílný dokumentární film s názvem Biography: Kisstory. Byl rovněž odvysílán na stanici A&E 27. a 28. června 2021, přičemž po jeho premiéře na filmovém festivalu Tribeca 11. června 2021 následovalo exkluzivní živé vystoupení.

V rozhovoru z 6. října 2021 Stanley potvrdil, že k poslednímu koncertu skupiny dojde pravděpodobně během příštího roku a půl, a uvedl: „Pevně věřím, že začátkem roku 2023 skončíme, zdá se přirozené, že poslední koncert bude v New Yorku. Tam kapela začínala, a to bylo skutečně zázemí pro to, aby se dala dohromady a napsala tyhle písničky a hrála na půdních večírcích a v klubech, kde začínala s publikem čítajícím pravděpodobně deset lidí. Zdá se, že bychom měli dokončit kruh.“

15. února 2022 kapela oznámila, že nadcházející ročník Kiss Kruise v říjnu až listopadu 2022 bude jejím posledním vystoupením na palubě. Kromě toho, že do roku 2023 přidá dalších 100 měst na turné, Simmons uvedl, že bude pokračovat ve spolupráci s restaurací Rock & Brews inspirovanou americkým rockem a po skončení závěrečného turné bude vystupovat se svou sólovou kapelou. Později uvedl, že kapela končí z úcty k sobě samému a z lásky k fanouškům a že během posledního vystoupení kapely bude velmi emotivní.

30. září 2023 Kiss vystoupili jako hlavní hvězda předzápasové zábavy na Velkém finále AFL 2023 v Austrálii před více než 100 000 diváky na stadionu a televizními diváky, kterých bylo jen v Austrálii zhruba 1,2 milionu, bez započítání online přenosů. Týden po vystoupení na AFL odehráli své poslední australské vystoupení v Sydney.

Přestože turné bylo jejich poslední, Simmons i Stanley nevyloučili, že by Kiss mohli pro 'novou generaci' pokračovat bez nich nebo původních členů s možností příležitostných hostujících vystoupení. Simmons po oznámení posledních koncertů skupiny vyjádřil zájem o koncertní rezidenci v Las Vegas, ale Stanley později tuto možnost vyloučil s tím, že si to nedokáže představit.

Simmons později v listopadu 2023 potvrdil, že turné bylo sice poslední, ale že značka bude pokračovat kreslenou show, dalším merchandisem a putovními show s tématikou Kiss s různými hudebníky. Znovu také zopakoval, že kapela neplánuje natočit další album, a jako faktory uvedl streamování a stahování hudby. Poslední koncert odehráli Kiss 2. prosince 2023 v Madison Square Garden v New Yorku, ten byl streamován prostřednictvím služby Pay-per-view.

Na konci posledního koncertu skupiny v New Yorku bylo oznámeno, že skupina bude žít dál jako digitální avataři pro plně virtuální pódiová vystoupení, která vytvořily společnosti Industrial Light and Magic a Pophouse, jež předtím vytvořily podobnou digitální prezentaci ABBAtar. Simmons sice uvedl, že do avatarů bylo investováno 200 milionů dolarů, ale první vystoupení mají začít až v roce 2027. Simmons v současné době pokračuje v práci s restaurací Rock & Brews inspirovanou americkým rockem a bude vystupovat se svou sólovou kapelou; své první vystoupení uskuteční v dubnu 2024 v Brazílii.

Kiss bývají řazeni k žánrům hard rock, shock rock, heavy metal, glam metal a v menší míře i glam rock. Většina desek ze sedmdesátých let, zejména prvních šest vydaných v letech 1974-1977 a také Creatures of the Night z roku 1982 a Animalize z roku 1984, se vyznačovala hard rockovým nebo tradičním heavy metalovým stylem. Na deskách Dynasty z roku 1979 a Unmasked z roku 1980 se objevil spíše disco/poprockový zvuk a na albu Music from "The Elder" z roku 1981 se skupina přiklonila k progresivnímu rocku. V roce 1983, počínaje deskou Lick It Up a odstraněním charakteristického make-upu, začala skupina do svého zvuku a vizuální podoby začleňovat glam metal. Později, na počátku 90. let, její zvuk ztěžkl a glam metalový zvuk opustila. V polovině 90. let se skupina vrátila ke svému původnímu zvuku.