|
| Vydáno | 25. března 1991 |
|---|---|---|
| Natočeno | Srpen 1990 - jaro 1991 | |
| Studio | Morrisound Recording, Tampa, Florida, USA | |
| Žánr | Thrash metal, death metal | |
| Délka | 42:26 | |
| Label | Roadrunner Records | |
| Producent | Sepultura a Scott Burns |
 |
 |
| "Arise" (1991) | "Dead Embryonic Cells" (1991) |
 |
| "Under Siege (Regnum Irae)" (1991) |
"Arise" je první oficiální singl Sepultury a zároveň první ze tří singlů vydaných ze stejnojmenného alba. Skladba patří k nejznámějším písním kapely a bývá označována za mistrovské dílo thrash metalu. Max Cavalera uvedl, že jde o jeho oblíbenou skladbu a že je na ni obzvlášť hrdý.
K písni vzniklo kontroverzní hudební video, které lze najít na VHS vydání Third World Chaos, později znovu vydaném na DVD jako součást Chaos DVD. Klip byl natočen v Death Valley a kombinuje záběry kapely, hrající za denního světla se snímky postavy podobné Kristu, oblečené do plynové masky a přibité na kříži. Video bylo staženo stanicí MTV America kvůli apokalyptické náboženské symbolice.
"Dead Embryonic Cells" je druhý singl z Arise. Ke skladbě vzniklo hudební video, které lze také najít na VHS vydání Third World Chaos, později znovu vydaném na DVD jako součást Chaos DVD. Klip zachycuje kapelu, hrající v divočině, doplněnou o obrazové motivy z desky.
V této fázi kariéry měla Sepultura k dispozici jen málo nahraného materiálu na B-strany, což je důvod, proč jsou singly z Arise tak podobné. Tento singl a následující "Under Siege (Regnum Irae)" mají naprosto stejný obal (detail obalu Arise od Michaela Whelana) i B-strany.
(Skladba zazní na rádiové stanici Liberty City Hardcore ve hrách Grand Theft Auto IV: The Lost and Damned i Grand Theft Auto: The Ballad of Gay Tony. Roli rozhlasového DJ na této stanici, jak si zde všimnete, namluvil sám Max Cavalera.)
"Under Siege (Regnum Irae)" je třetím a posledním singlem z Arise. Na B-straně se nachází cover verze skladby "Orgasmatron" od Motörhead a živě nahraná verze písně "Troops Of Doom", původně pocházející z debutu Morbid Visions (1986).
Max Cavalera o songu v roce 1991 prohlásil, že jde o nejpodivnější píseň na desce - na rozdíl od typického 'sepulturovského' stylu je pomalá a obsahuje pasáž, kde on místo zpěvu jen mluví. Cituje úryvek z knihy Poslední pokušení Nikose Kazantzakise, pojednávající o tom, že být Bohem není žádná sranda. Text skladby se podle Cavalery týká toho, že si lidé nemohou vybrat své náboženství - je jim vnuceno rodiči/společností už od narození.
Arise je čtvrté studiové album brazilské kapely Sepultura, vydané 25. března 1991 u vydavatelství Roadrunner Records. Nahrávalo se ve studiu Morrisound Recording v Tampě na Floridě na přelomu let 1990 a 1991 pod vedením producenta Scotta Burnse, který si své jméno 'vybudoval' prací s death metalovými legendami jako Morbid Angel, Death, Obituary a dalšími. Sestavu tehdy tvořili Max Cavalera (zpěv, rytmická kytara), Andreas Kisser (sólová kytara), Paulo Jr. (baskytara) a Igor Cavalera (bicí). Deska obsahuje devět skladeb o celkové stopáži přes 42 minut.
Po průlomovém albu Beneath the Remains (1989) následné Arise rozvíjí jeho death/thrashový styl i technickou a progresivní stránku hry a zároveň přináší první 'výlety' do industrialu, hardcore punku i latinské perkuse. Po vydání se studiovka dočkala mimořádně kladného přijetí v metalovém tisku a přinesla hned několik singlů. Podpůrné turné k ní bylo v té době nejdelší v historii formace - čítalo 220 koncertů ve 39 zemích v letech 1991 - 1992. Během turné deska získala zlatou certifikaci v Indonésii, což pro band znamenalo vůbec první hudební ocenění tohoto druhu, a do konce turné se jí celosvětově prodalo v 'platinovém nákladu'. Rovněž jako první album Sepultury vstoupila do žebříčku Billboard 200, kde debutovala na 145. místě a později vystoupala na 119. pozici.
Podle hudebníka a publicisty Hagena Kennedyho z časopisu Whiplash je Arise často považováno za nejlepší album Sepultury a jeden z klíčových počinů nejen thrashe, ale extrémního metalu obecně. Do síně slávy magazínu Decibel byla deska uvedena jako třetí v pořadí - po počinech Roots a Beneath The Remains - čímž se Sepultura stala první kapelou vůbec, která měla v této síni slávy zastoupeny nejméně tři vlastní studiové nahrávky. Magazín Revolver ji navíc považuje za zásadní počin thrash metalového žánru.
Po vydání alba Beneath The Remains (1989) se Sepultura rozhodla svůj styl dál posunout směrem k death metalu a dosáhnout ještě syrovějšího a agresivnějšího výrazu. Hnací silou této proměny byl především Max Cavalera, kterému šlo o to opustit kořeny speed metalu a najít větší brutalitu i osobitost. Skladby pro Arise začaly vznikat už v roce 1990 během pauz na turné k předchozí desce, přičemž formaci inspirovaly jak zážitky ze zahraničních cest, tak společensko-politické dění v jejich vlasti Brazílii.
V tomto období se band přestěhoval z Brazílie do Phoenixu v USA a získal nový management. Zvýšenou pozornost mezinárodní metalové scény si skupina vysloužila i díky vystoupení na festivalu Rock in Rio II a hojně vysílanému videoklipu ke skladbě "Inner Self". V srpnu 1990 pak parta odcestovala na Floridu, aby zde nahrála své nové album.
Nahrávání se odehrálo ve studiu Morrisound Recording v Tampě - místě, které si díky produkci klíčových desek žánru (mimo jiné Death - Leprosy a Spiritual Healing, Obituary - Slowly We Rot nebo Morbid Angel - Altars Of Madness) vydobylo pověst jedné z hlavních 'kováren' death metalu. Sepultura navíc k Morrisoundu měla vazbu již z minula - právě tady se mixovalo předchozí album Beneath The Remains. Produkce se opět ujal Scott Burns, tentokrát ve svém domovském studiu, což spolu s rozpočtem 40 000 dolarů od Roadrunner Records umožnilo výrazně vyšší kvalitu nahrávky. Jako první se nahrávaly bicí Igora Cavalery - jemu a Burnsovi zabralo testování ladění bicí soupravy a mikrofonních technik celý týden.
Mix desky nakonec proběhl v Quantum Sound Studios v Jersey City pod vedením Andyho Wallace, mastering pak obstaral Howie Weinberg ve studiu Masterdisk v New Yorku. Podle Encyclopaedia Metallum přitom Burns album nejprve smíchal sám, ale tehdejší viceprezident Roadrunneru Monte Conner nebyl s výsledkem spokojený, a nechal proto desku - bez vědomí samotné kapely - přemíchat právě Wallacem. Zajímavostí zůstává i to, že ačkoliv je jako baskytarista na desce kreditován Paulo Jr., basové linky ve skutečnosti nahráli Andreas Kisser a Max Cavalera.
Obal Arise vytvořil uznávaný fantasy a sci-fi ilustrátor Michael Whelan, pro kterého šlo o již druhou spolupráci se Sepulturou po předchozí desce Beneath The Remains. Zakázku zadalo přímo vydavatelství Roadrunner Records. Whelan pro obal zvolil neobvyklý kolážovitý postup: nejprve vytvořil sadu tónových renderů různých textur a zdeformovaných tváří, ty pak okopíroval, vystříhal a znovu poskládal do jedné kompozice. Výslednou asambláž nechal vyfotografovat a vytvořit z ní sépiový podklad, který následně domaloval akrylovými barvami.
Výsledkem je znepokojivý, téměř pekelný obraz bytosti, vynořující se z chaotických tvarů - výtvarnými kritiky bývá identifikována jako Yog-Sothoth z Lovecraftovy mytologie. V kompozici se objevují i motivy připomínající Stonehenge, mayské a incké symboly, čímž obal navazuje na starší vizuální jazyk kapely. Logo skupiny je na obalu v horní polovině, takže veškerou pozornost strhává právě detailní, 'nočně-můrovitá koláž'. Zadní strana, která je barevně obdobně lazena obsahuje fotografie členů kapely, seznam songů a veškeré kredity. Texty se nachází uvnitř, včetně dalších fotografií.
K reedici alba z roku 1997 přibyl šestnáctistránkový booklet obsahující dobové černobílé fotografie členů skupiny, kompletní anglické texty písní a podrobný přehled výrobních a nahrávacích údajů.
Hudebně představuje Arise zásadní fúzi thrash a death metalu, pro niž jsou typická vysoká tempa, propracované riffy, hrdelní vokály a intenzivní dvoukopáková hra na bicí, umocňující extrémní ráz desky. Styl staví na syrové rychlosti předchozí nahrávky Beneath The Remains, zároveň ale přináší posun směrem ke groovové těžkosti i střednětempým pasážím, které kladou důraz na rytmickou dravost víc, než na neustálou rychlost. Sepultura tím album staví jako most mezi thrashovou agresivitou a death metalovou brutalitou, s komplexními kytarovými strukturami a dynamickými aranžemi, střídajícími chaos s kontrolovanou zuřivostí.
Brazilská identita kapely se na desce projevuje i skrze tribální perkuse, nejzřetelněji v titulní skladbě "Arise", která je otevírána rituálním bubnováním, než přejde do těžkých riffů. Vlivy amerického death metalu a hardcore punku dodávají nahrávce agresivní hranu, zatímco melodické refrény v některých skladbách kontrastují s okolní zvukovou 'bouří' a LP tak činí o něco přístupnějším i přes jeho extremitu. Nástrojově vyniká dvojice kytaristů Max Cavalera a Andreas Kisser - Kisserova technická sóla fungují jako melodický protipól riffy nabité základně, zatímco Igor Cavalera svou dvoukopákovou hrou dodává desce svižný a přesný rytmický základ. Baskytara pak podtrhuje nízké pásmo a doplňuje tak celkovou vrstevnatost zvuku.
Kytarista Andreas Kisser sice v roce 1997 prohlásil, že „vzalo si to (»Arise«) hodně ze směru předchozího alba“, přesto bylo zřejmé, že se styl posouval experimentálnějším směrem. Pro Sepulturu typické zběsilé tempo o něco polevilo a bubeník Igor Cavalera začal víc pracovat s groovovými rytmy. Podle hudebního publicisty Dona Kayeho toto LP „dovedlo jejich původní death/thrashový zvuk k logickému vyústění“, zatímco hudební novinář T. Coles ocenil, že „špinavý řev Maxe Cavalery dodal kapele osobitou, undergroundovou estetiku“.
Arise zároveň otevřelo formaci i mimometalovým vlivům - v jejich tehdejším poslechovém playlistu už figurovaly kapely jako Einstürzende Neubauten, Nine Inch Nails, The Young Gods nebo Ministry, a jemné industriální nádechy lze na desce vysledovat právě díky použití samplů a zvukových efektů. Latinské perkuse a 'tribální' bubnování, které se později stalo jedním z poznávacích znamení jejich pozdější tvorby, se poprvé objevuje v písni "Altered State". Starou lásku k hardcore punku pak band prokazuje na skladbách "Subtraction" a "Desperate Cry".
Texty se věnují převážně protiválečným tématům - patrné je to už v titulním songu "Arise", kde Max Cavalera kritizuje náboženské konflikty vedoucí k násilí a vyzývá k odmítnutí lhostejnosti tváří v tvář celosvětové zkáze. Podobně skladba "Desperate Cry" pracuje s motivem koloběhu oběti a utrpení pod útlakem a vybízí k odporu vůči šílenství, které udržuje smrt a zoufalství při životě. Tato témata se rozšiřují i do obecnější kritiky dopadu války na lidstvo, patrné například v písni "Dead Embryonic Cells" - tady Cavalera podle svého dobového vyjádření popisuje, jak se současné i budoucí generace rodí do světa zničeného vlastními předky. Oproti okultní obrazotvornosti dřívějších alb tak Arise znamená posun k vyzrálejším, humanističtějším tématům, soustředěným na realitu chaosu a přežití.
Song "Altered State" se zase noří do psychického neklidu a duchovních pochybností, s abstraktní obrazností podvědomého strachu a bezejmenné víry, odrážející vnitřní konflikt. "Under Siege (Regnum Irae)" pak nabízí filozofickou kritiku náboženství a lidské touhy po božskosti - Cavalera sám uvedl, že v jedné pasáži cituje úryvek z knihy Poslední pokušení, aby zpochybnil nevyzpytatelná tajemství víry a moci. Cavalerův styl psaní je poetický a abstraktní, mísí angličtinu - kterou se naučil překládáním textů oblíbených metalových desek pomocí slovníku - s jemnými portugalskými vlivy, odrážejícími brazilskou společensko-politickou situaci počátku 90. let, včetně hyperinflace, korupce a neklidu po skončení vojenské diktatury. Tento přístup dodává textům emocionální a duchovní naléhavost, umocněnou Cavalerovým vokálním projevem, který střídá growlované sloky s syrovými, čistě křičenými pasážemi.
Arise sklidilo chválu široké škály zdrojů. V době vydání už o kapele 'věděla' i významná brazilská periodika, kterým vydavatelství zaslalo promo kopie desky - ohlasy byly převážně kladné. Artur G. Couto Duarte z listu O Estado de Minas popsal zvukové krajiny Sepultury jako „příběhy popisující pusté světy, kde vládne nemoc, hlad, mučení a smrt“. Sérgio Sá Leitao z Folha de S.Paulo zase upozornil na rostoucí kompoziční schopnosti formace a ocenil, jak jí občasná zdrženlivost prospívá.
Ohlasy si nenechal ujít ani zahraniční pop tisk - přední britské týdeníky jako Melody Maker a NME věnovaly formaci obsáhlé, vesměs pochvalné články, přičemž uváděly Sepulturu jako skupinu s největším potenciálem stát se ještě větší hvězdou, než jejich tehdejší hlavní konkurent Slayer. I žánrové magazíny reagovaly pozitivně - německý Thrash zvolil Sepulturu nejlepší kapelou světa, když v anketě porazila i takové soupeře jako Metallica a Slayer. Skupina se prosadila i na stránkách tehdy nejvýznamnějších metalových titulů, mimo jiné Kerrang!, Rock Hard a Metal Forces. Časopis Select ohodnotil desku plným počtem pěti hvězdiček a označil ji za „klasickou ukázku rockové hudby jako čisté katarze“.
Kladné hodnocení Arise provázelo i v následujících letech, a to nejen jako klíčovou nahrávku v historii Sepultury, ale extrémního metalu obecně. V listopadu 1996 magazín Q popsal desku jako vrchol jejich thrashové tvorby, přirovnávaje její zvuk k „naštvanému muži, demolujícímu záchodky za předčítání Janova Zjevení“. Přispěvatel AllMusicu Eduardo Rivadavia označil album za „klasiku death metalového žánru“. Deska se také dostala do knihy 1001 Albums You Must Hear Before You Die (2006) editora Roberta Dimeryho. V lednu 2016, u příležitosti pětadvacátého výročí vydání, byla uvedena do síně slávy magazínu Decibel jako jejich třetí deska po Roots a Beneath The Remains - čímž se kapela stala první, která má v této síni slávy zastoupena hned tři vlastní alba. Decibel navíc Arise později prohlásil za nejlepší LP roku 1991. Adam McCann z Metal Digest pak desku označil za bránu, kterou se Sepultura po předchozím Beneath The Remains definitivně 'protáhla' do mainstreamové éry MTV, se skladbami jako "Dead Embryonic Cells" a "Desperate Cry", jež položily základ úspěchu formace v polovině devadesátých let - podle mnoha fanoušků jde přitom o poslední skutečně 'velké' album Sepultury.
Ohlasy se objevily i na české scéně. Zin CrazyDiamond.cz hodnotí Arise devadesáti procenty a k desce přistupuje jako k logickému, byť o něco strukturovanějšímu pokračování Beneath The Remains - oceňuje zejména skladbu "Desperate Cry", kterou popisuje jako shrnutí všeho, co album nabízí, a všímá si i tehdejší nepsané rivality mezi Sepulturou a Slayerem, patrné na skladbě "Altered State". Recenze zároveň připomíná, že i přes všechny úspěchy Arise zůstává pro autora recenze osobně nepřekonaným favoritem stále Beneath The Remains.
(Produkční a interpretační údaje jsou převzaty z anglické verze Wikipedie)
Poznámka: ačkoliv je jako baskytarista na desce uváděn Paulo Jr., basové linky ve skutečnosti nahráli Andreas Kisser a Max Cavalera.
Veškerou hudbu složila Sepultura, není-li uvedeno jinak.
| Číslo | Název skladby | Text | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Arise" | Max Cavalera | 3:18 |
| 2 | "Dead Embryonic Cells" | Max Cavalera | 4:52 |
| 3 | "Desperate Cry" | Andreas Kisser | 6:40 |
| 4 | "Murder" | Max Cavalera | 3:26 |
| 5 | "Subtraction" | Andreas Kisser | 4:46 |
| Číslo | Název skladby | Text | Délka |
|---|---|---|---|
| 6 | "Altered State" | Andreas Kisser | 6:34 |
| 7 | "Under Siege (Regnum Irae)" | Max Cavalera | 4:52 |
| 8 | "Meaningless Movements" | Andreas Kisser | 4:40 |
| 9 | "Infected Voice" | Andreas Kisser | 3:18 |
| Celkový čas: | 42:26 | ||
| Číslo | Název skladby | Autoři hudby/textu | Délka |
|---|---|---|---|
| 10 | "Orgasmatron" (cover Motörhead) | Lemmy Kilmister, Michael Burston, Pete Gill, Phil Campbell/Lemmy Kilmister | 4:15 |
| Číslo | Název skladby | Text | Délka |
|---|---|---|---|
| 11 | "Intro" | (instrumentální) | 1:32 |
| 12 | "C.I.U. (Criminals In Uniform)" | Katherine Ludwig Moses | 4:17 |
| 13 | "Desperate Cry (mix Scotta Burnse)" | Andreas Kisser | 6:43 |
| Hitparáda (1991) | Vrchol |
|---|---|
| Nizozemsko (Album Top 100) | 68 |
| Finsko (The Official Finnish Charts) | 14 |
| Německo (Offizielle Top 100) | 25 |
| Švédsko (Sverigetopplistan) | 46 |
| Švýcarsko (Schweizer Hitparade) | 24 |
| Velká Británie (Official Charts) | 40 |
| USA (Billboard 200) | 119 |
| Země | Ocenění | (potřebný počet prodaných kusů) |
|---|---|---|
| Indonésie | Zlatá deska (1992) | (25 000 +) |
| Velká Británie (BPI) | Stříbrná deska (2001) | (60 000 +) |
