| Původ: | Los Angeles, Kalifornie, USA |
| Aktivní roky: | 1981 - současnost |
| Styl: | Heavy metal, thrash metal, groove metal, hard rock, speed metal |
| Vydavatelé: | Megaforce, Elektra, Vertigo, Warner Bros., Blackened |
| Web: | metallica.com |
| Podrobnosti: | Metallica - Metal Archives |
METALLICA je americká heavy metalová kapela. Založili ji v roce 1981 v Los Angeles zpěvák a kytarista James Hetfield a bubeník Lars Ulrich a po většinu své kariéry působila v San Franciscu. Díky rychlému tempu, instrumentálnímu obsazení a agresivnímu muzikantství se METALLICA zařadila mezi zakladatelské skupiny 'velké čtyřky' thrash metalu, vedle MEGADETH, ANTHRAX a SLAYER. Současnou sestavu tvoří zakládající členové a hlavní autoři Hetfield a Ulrich, dlouholetý kytarista Kirk Hammett a baskytarista Robert Trujillo. Mezi bývalé členy patří kytarista Dave Mustaine (který po vyhazovu z kapely založil MEGADETH) a baskytaristé Ron McGovney, Cliff Burton a Jason Newsted.
METALLICA poprvé zaznamenala komerční úspěch s vydáním své třetí desky Master of Puppets (1986), která je uváděna jako jedno z nejvýznamějších metalových alb a nejlepší dílo skupiny. Další LP, ...And Justice for All (1988), přineslo Metallice první nominaci na cenu Grammy. Eponymní páté album Metallica (1991) bylo prvním, které nezakořenilo převážně v thrash metalu. Oslovilo mainstreamovější publikum, dosáhlo značného komerčního úspěchu a do dnešního dne se ho ve Spojených státech prodalo přes 16 milionů kopií; díky tomu se stalo nejprodávanější deskou éry SoundScan. Po experimentování s různými žánry a směry v následujících vydáních se METALLICA vrátila ke svým thrashmetalovým kořenům vydáním devátého počinu Death Magnetic (2008), které sklidilo podobnou chválu jako jejich předchozí alba. Poslední deskou je Hardwired... to Self-Destruct (2016).
V roce 2000 vedla MEATALLICA soudní spor proti peer-to-peer službě pro sdílení souborů Napster. Kapela a několik dalších umělců podalo na tuto službu žalobu za to, že bez souhlasu sdílela jejich materiál chráněný autorskými právy, a nakonec dosáhla dohody. Byl o nich v roce 2004 natočen uznávaný dokumentární film Metallica: Some Kind of Monster, který dokumentoval problematickou produkci jejich osmého alba St. Anger (2003) a vnitřní boje v kapele v té době. V roce 2009 byla METALLICA uvedena do Rock and Rollové síně slávy. Kapela se podílela na scénáři a hrála po boku Danea DeHaana v koncertním filmu Metallica: Through the Never z roku 2013: V tomto filmu vystupovala živě na pozadí fiktivního thrillerového příběhu.
Vydala deset studiových, čtyři živá alba, dvanáct videoalb, jedno cover album, dvě prodloužené verze, 37 singlů a 39 videoklipů. Získala devět cen Grammy z 23 nominací a jejích posledních šest studiových desek (počínaje albem Metallica) postupně debutovalo na prvním místě žebříčku Billboard 200. Řadí se mezi komerčně nejúspěšnější kapely všech dob, neboť od roku 2018 prodala celosvětově více než 125 milionů kopií svých desek. Byla zařazena mezi největší umělce všech dob časopisy jako Rolling Stone, který ji zařadil na 61. místo v žebříčku 100 nejlepších umělců všech dob. K roku 2017 je METALLICA třetím nejprodávanějším hudebním umělcem od roku 1991, kdy společnost Nielsen SoundScan začala sledovat prodeje, ve Spojených státech prodala celkem 58 milionů alb.
Metallica vznikla v Los Angeles koncem roku 1981, kdy dánský bubeník a nadějný tenista Lars Ulrich podal do losangeleských novin The Recycler inzerát, který zněl: „Bubeník hledá další metalové hudebníky na jamování s Tygers of Pan Tang, Diamond Head a Iron Maiden.“ Na inzerát odpověděli kytaristé James Hetfield a Hugh Tanner z Leather Charm. Přestože Ulrich ještě nezaložil kapelu, požádal zakladatele Metal Blade Records Briana Slagela, zda by mohl nahrát píseň pro připravované kompilační album Metal Massacre tohoto vydavatelství. Slagel souhlasil a Ulrich angažoval Hetfielda, aby zpíval a hrál na rytmickou kytaru. 28. října 1981, pět měsíců poté, co se Ulrich a Hetfield poprvé setkali, byla skupina oficiálně založena.
Název kapely vzešel od Ulrichova přítele Rona Quintany, který vymýšlel názvy pro fanzin a uvažoval o MetalManii nebo Metallice. Poté, co Ulrich slyšel oba názvy, chtěl pro svou kapelu Metallicu, a tak Quintanovi navrhl, aby místo toho použil MetalMania. Na inzerát hledající sólového kytaristu odpověděl Dave Mustaine; Ulrich a Hetfield ho naverbovali poté, co viděli jeho drahé kytarové vybavení.
Na začátku roku 1982 nahrála Metallica svou první původní píseň "Hit the Lights" pro kompilaci Metal Massacre I. Hetfield nahrál baskytaru, rytmickou kytaru a zpíval, zatímco Lloyd Grant si připsal kytarové sólo a Lars Ulrich nahrál bicí. Sampler vyšel 14. června 1982. Na prvních výliscích byla skupina uvedena nesprávně jako 'Mettallica', což kapelu rozzlobilo. Píseň vyvolala ohlas a kapela odehrála své první živé vystoupení 14. března 1982 v Radio City v Anaheimu v Kalifornii s nově přijatým baskytaristou Ronem McGovneyem. První koncertní úspěch se dostavil záhy; byli vybráni jako předskokani britské heavymetalové skupiny Saxon na jednom z koncertů jejího amerického turné v roce 1982. Jednalo se o druhé vystoupení Metallicy. Počátkem roku 1982 Metallica nahrála své první demo Power Metal, jehož název byl inspirován Quintanovými prvními vizitkami. Termín 'thrash metal' vymyslel v únoru 1984 novinář časopisu Kerrang! Malcolm Dome v narážce na píseň skupiny Anthrax "Metal Thrashing Mad". Předtím Hetfield označoval zvuk Metallicy jako 'power metal'.
Koncem roku 1982 se Ulrich a Hetfield zúčastnili koncertu v nočním klubu Whisky a Go Go v západním Hollywoodu, na kterém vystoupil baskytarista Cliff Burton ze skupiny Trauma. Oba byli unešeni Burtonovým používáním wah-wah pedálu a požádali ho, aby se připojil ke skupině. Hetfield a Mustaine chtěli, aby McGovney odešel z kapely, protože si mysleli, že ničím nepřispěl, jenom se účastnil. Ačkoli Burton nabídku zpočátku odmítl, koncem roku ji přijal pod podmínkou, že se kapela přestěhuje do El Cerrita v oblasti Sanfranciského zálivu. První živé vystoupení Metallicy s Burtonem se uskutečnilo v březnu 1983 v nočním klubu The Stone a první nahrávkou, na které se Burton podílel, bylo demo pro Megaforce (1983).
Metallica byla připravena nahrát svůj debutový počin, ale když Metal Blade nebyl schopen pokrýt náklady, začala se poohlížet po jiných možnostech. Koncertní promotér Jonathan 'Jonny Z' Zazula, který slyšel demo No Life 'til Leather (1982), se nabídl, že zprostředkuje nahrávací smlouvu mezi sestavou a newyorskými nahrávacími společnostmi. Poté, co tyto společnosti neprojevily zájem, si Zazula půjčil dostatek peněz na pokrytí rozpočtu na nahrávání a podepsal smlouvu s Metallicou u svého vlastního vydavatelství Megaforce Records. V květnu 1983 se Metallica vydala do Rochesteru ve státě New York, aby zde nahrála svou debutovou nahrávku Metal Up Your Ass, kterou produkoval Paul Curcio. 11. dubna 1983 se ostatní členové rozhodli vyhodit Mustaina ze sestavy kvůli jeho zneužívání drog a alkoholu a násilnému chování těsně před nahráváním. Kytarista Exodus Kirk Hammett nahradil Mustaina ještě téhož odpoledne. První živé vystoupení Metallicy s Hammettem se uskutečnilo 16. dubna 1983 v nočním klubu The Showplace v Doveru ve státě New Jersey; jako support vystoupila původní sestava Anthrax, ve které byli Dan Lilker a Neil Turbin. Bylo to první společné živé vystoupení obou formací.
Mustaine, který později založil Megadeth, v rozhovorech vyjádřil svou nelibost vůči Hammettovi a řekl, že mu Hammett 'ukradl' práci. Mustaine byl naštvaný, protože podle něj se Hammett stal populárním díky tomu, že hrál kytarové linky, které ve skutečnosti napsal on. V rozhovoru pro Metal Forces v roce 1985 Mustaine řekl: „Je to opravdu legrační, jak Kirk Hammet ukradl všechna má sóla, která jsem nahrál v No Life 'til Leather a vy jste ho ještě zvolili nejlepším kytaristou časopisu.“ Na debutovém počinu Megadeth Killing Is My Business... and Business Is Good! (1985) Mustaine zařadil skladbu "Mechanix", kterou Metallica předtím přepracovala a přejmenovala na "The Four Horsemen" na nahrávce Kill 'Em All. Mustaine řekl, že to udělal, aby Metallicu srovnal, protože o Mustainovi mluvili jako o opilci a tvrdili, že neumí hrát na kytaru.
Kvůli konfliktům se svým vydavatelstvím a odmítnutí distributorů vydat nahrávku s názvem Metal Up Your Ass bylo debutové dílo přejmenováno na Kill 'Em All. V USA vyšlo u Megaforce Records, v Evropě u Music for Nations a v roce 1986 se umístilo na 155. místě žebříčku Billboard 200. Přestože počáteční náklad nahrávky činil v USA 15 000 kusů, do konce evropského turné Seven Dates of Hell v roce 1984 se jí prodalo 60 000 kusů po celém světě. Do žebříčku Billboard 200 se dílo dostalo až v roce 1986, kdy se umístilo na 155. místě, a to po komerčním úspěchu třetí studiové nahrávky Metallicy Master of Puppets; reedice od Elektry z roku 1988 se umístila na 120. místě.
Tato nahrávka byla v době svého vydání kritikou chválená a od té doby je považována za přelomovou nahrávku thrash metalu díky svému preciznímu muzikantství, které spojilo novou vlnu britských heavymetalových riffů s hardcore punkovými tempy. Zpětně se také dostala na seznamy nejlepších počinů několika publikací. Nahrávka se svým hudebním přístupem a texty výrazně lišila od rockového mainstreamu počátku 80. let a inspirovala řadu formací, které ji podobným způsobem následovaly. V roce 1999 získala nahrávka 3× platinový certifikát od Americké asociace nahrávacího průmyslu (RIAA) za prodej tří milionů kopií ve Spojených státech.
Svoji druhou studiovou nahrávku Ride the Lightning nahrávala formace ve Sweet Silence Studios v dánské Kodani od února do března 1984. Vyšla 27. července 1984 u nezávislého vydavatelství Megaforce Records. Nahrávku produkoval Flemming Rasmussen. Na obalu, který vychází z konceptu formace, je zobrazeno elektrické křeslo, do kterého uhodí blesk vycházející z loga skupiny. Název byl převzat z pasáže románu Stephena Kinga The Stand, v níž jedna z postav používá tuto frázi pro označení popravy elektrickým křeslem.
Ačkoli má nahrávka kořeny v thrashmetalovém žánru, ukázala hudební růst sestavy a lyrickou propracovanost. Baskytarista Cliff Burton zavedl do formace základy hudební teorie a měl větší podíl na tvorbě písní. Kromě rychlých temp jako na debutovém díle skupina rozšířila svůj přístup o akustické kytary, rozšířené instrumentálky a složitější harmonie. Celkové náklady na nahrávání zaplatil evropský label Metallicy Music for Nations, protože Megaforce je nebyl schopen pokrýt. Jedná se o poslední nahrávku, na které se autorsky podílel bývalý kytarista Dave Mustaine, a první, na které se autorsky podílel jeho nástupce Kirk Hammett.
Ride the Lightning se setkalo s pozitivním ohlasem hudebních kritiků, kteří jej považovali za ambicióznější počin než jeho předchůdce. Metallica tuto nahrávku propagovala na evropském turné nazvaném 'Bang That Head That Doesn't Bang' koncem roku 1984 a na jeho severoamerické části v první polovině roku 1985. Formace později téhož roku vystoupila na významných hudebních festivalech, jako byly Monsters of Rock a Day on the Green. Ředitel A&R společnosti Elektra Records Michael Alago a spoluzakladatel Q-Prime Management Cliff Burnstein se v září 1984 zúčastnili koncertu Metallicy. Vystoupení na ně udělalo dojem a skupina se stala klientem Q-Prime Managementu.
Dva měsíce po vydání nahrávky podepsala společnost Elektra Records s Metallicou víceletou smlouvu a nahrávku znovu vydala. Umístila se na 100. příčce žebříčku Billboard 200, aniž by se dostala do rádií. Přestože pro americký trh bylo původně vylisováno 75 000 kopií, do listopadu 1987 se prodalo půl milionu. V roce 2012 získala 6× platinovou desku od Americké asociace nahrávacího průmyslu (RIAA) za to, že se jí ve Spojených státech prodalo šest milionů kopií. Mnoho rockových publikací zařadilo Ride the Lightning na seznamy nejlepších počinů s tím, že mělo trvalý vliv na tento žánr. Francouzská tiskárna omylem vytiskla zelené obaly nahrávky, které jsou dnes považovány za sběratelské kousky. Mustaine obdržel autorské uznání za skladby "Ride the Lightning" a "The Call of Ktulu".
Rostoucí úspěch Metallicy byl takový, že britský label Music for Nations vydal Creeping Death jako limitovaný singl, kterého se v USA prodalo 40 000 kusů jako import. Dvě ze tří písní na desce - coververze písní "Am I Evil?" od Diamond Head a "Blitzkrieg" od Blitzkrieg - se objevily na reedici studiového počinu Kill 'Em All od Elektry z roku 1988. Metallica vyrazila na své první velké evropské turné s formací Tank pro průměrně 1 300 diváků. Po návratu do USA se vydala na turné, na němž vystupovala společně s W.A.S.P. a podporovala ji skupina Armored Saint. Svůj největší koncert odehrála Metallica 17. srpna 1985 na festivalu Monsters of Rock v anglickém Donington Parku společně s Bon Jovi a Ratt, kde hrála pro 70 000 lidí. Na koncertě v kalifornském Oaklandu na festivalu Day on the Green hrála formace pro 60 000 diváků.
Třetí studiová nahrávka, Master of Puppets, byla nahrána ve Sweet Silence Studios od září do prosince 1985 a vydána v březnu 1986. Deska se dostala na 29. místo v žebříčku Billboard 200 a strávila v něm 72 týdnů. 4. listopadu 1986 získala jako první nahrávka formace zlatou certifikaci. Obal LP, který navrhli Metallica a Peter Mensch a namaloval Don Brautigam, zobrazuje hřbitovní pole bílých křížů přivázaných k provázkům, s nimiž manipuluje pár rukou na zatažené, krvavě rudé obloze s ohnivou oranžovou září na obzoru.
Nahrávka získala široký ohlas kritiků, kteří chválili její hudbu a politické texty. Je všeobecně považována za jedno z nejlepších a nejvlivnějších thrashmetalových počinů všech dob a je jí připisována zásluha na konsolidaci americké thrashmetalové scény. V roce 2003 získala šestinásobnou platinovou desku od RIAA za prodej šesti milionů kopií ve Spojených státech a později byla šestkrát platinová od Music Canada a platinová od BPI. V roce 2015 se stala první metalovou nahrávkou, kterou Kongresová knihovna vybrala k uchování v Národním registru nahrávek, protože je kulturně, historicky nebo esteticky významná.
Místo vydání singlu nebo videoklipu před vydáním desky se Metallica vydala na pětiměsíční americké turné. Tour začalo v březnu 1986 a formace strávila březen až srpen na turné jako předskokan Ozzyho Osbourna, což bylo první turné, na kterém hrála sestava před publikem velikosti arény. Během zvukových zkoušek kapela hrála riffy Osbournovy předchozí formace Black Sabbath, což Osbourne vnímal jako výsměch. Ulrich však prohlásil, že Metallica byla poctěna, že mohla hrát s Osbournem, který se k formaci na turné choval dobře.
Média také zaznamenala nadměrný pitný režim uskupení během turné a vysloužila si tak přezdívku 'Alcoholica'. Členové sestavy dokonce občas nosili satirická trička s nápisem 'Alcoholica/Drank 'Em All'. Formace obvykle hrála 45 minutový set, po kterém často následoval přídavek. Podle Ulricha bylo publikum ve větších městech s hudbou Metallicy již obeznámeno, na rozdíl od menších měst, která navštívili: „V béčkových městech lidé opravdu nevědí, o čem jsme. Ale po 45 nebo 50 minutách můžeme říct, že jsme si je získali. A fanoušci, kteří si přišli poslechnout Ozzyho, odcházejí domů s tím, že mají rádi Metallicu.“ Skupina si získala Osbourneovy příznivce a pomalu si začala získávat příznivce z řad mainstreamu. Hetfield si při nehodě na skateboardu uprostřed turné zlomil zápěstí a na několika koncertech hrál na rytmickou kytaru kytarový technik John Marshall.
Evropská část turné začala v září, doprovodnou formací byla sestava Anthrax. Dne 27. září 1986 si členové kapely losovali karty, aby určili, na kterých lůžkách v tourbusu budou spát. Burton vyhrál a vybral si spaní na Hammettově lůžku. Kolem východu slunce poblíž švédského Dörarpu ztratil řidič autobusu kontrolu nad vozem a dostal smyk, v důsledku čehož se autobus několikrát převrátil. Ulrich, Hammett a Hetfield neutrpěli žádná vážná zranění, Burton však byl pod autobusem přimáčknut a zemřel. Hetfield uvedl: „Viděl jsem, jak autobus leží přímo na něm. Viděl jsem, jak mu trčí nohy. Vyděsil jsem se. Řidič autobusu, jak si vzpomínám, se snažil zpod něj vytrhnout deku, aby ji mohl použít pro další lidi. Řekl jsem: Tohle kurva nedělej! Už jsem ho chtěl zabít. Nevím, jestli byl opilý, nebo jestli narazil na nějaký led. Jediné, co jsem věděl, bylo, že řídil a Cliff už nebyl naživu“. Řidič tvrdil, že narazil do kusu černého ledu, ale ostatní se domnívali, že byl buď opilý, nebo za volantem usnul. Poté byl obviněn z neúmyslného zabití, ale nebyl odsouzen. Zdrcená formace se vrátila do San Franciska aby se rozhodla o budoucnosti skupiny.
Master of Puppets se objevilo v žebříčcích nejlepších desek několika publikací. V seznamu 500 nejlepších alb všech dob časopisu Rolling Stone se umístilo na 167. místě, přičemž toto hodnocení si udrželo i v revidovaném seznamu z roku 2012 a v revidovaném seznamu z roku 2020 se dostalo na 97. místo. Časopis jej později zařadil na druhé místo v seznamu 100 nejlepších metalových počinů všech dob z roku 2017, hned za album Paranoid skupiny Black Sabbath. IGN označil Master of Puppets za nejlepší heavymetalový počin všech dob. Webová stránka uvedla, že je to nejlepší deska Metallicy, protože staví na všem, s čím experimentovali předtím, a zdokonaluje to a že všechny kousky se spojují ve slavné soudržnosti. Hudební novinář Martin Popoff ho také označil za nejlepší heavy metalový počin.
Master of Puppets se stalo prvním platinovým LP thrash metalu a počátkem 90. let thrash metal úspěšně zpochybnil a redefinoval hlavní proud heavy metalu. Metallica a několik dalších formací vystupovaly jako headlineři koncertů v arénách a pravidelně se objevovaly na MTV, ačkoli hraní v rádiích zůstávalo neúměrné jejich popularitě. Deska je všeobecně přijímána jako nejdokonalejší počin žánru a připravila půdu pro další vývoj. Rok 1986 je považován za vrcholný rok pro thrash metal, v němž se žánr vymanil z undergroundu díky albům jako Peace Sells... but Who's Buying od Megadeth a Reign in Blood od Slayer. Anthrax vydali v roce 1987 Among the Living a do konce roku byly tyto formace spolu s Metallicou označovány za 'velkou čtyřku' thrash metalu.
Burtonova smrt zanechala budoucnost Metallicy v nejistotě. Tři zbývající členové se rozhodli, že Burton by chtěl, aby pokračovali, a s požehnáním Burtonovy rodiny začali hledat náhradu. Do konkurzu se přihlásilo zhruba 40 lidí, včetně Hammettova přítele z dětství, Lese Claypoola z Primus, Troye Gregoryho z Prong a Jasona Newsteda, bývalého člena Flotsam and Jetsam, který se naučil celý setlist Metalliky; po konkurzu ho Metallica pozvala do Tommy's Joynt v San Franciscu, kde mu oznámili, že se pro něj rozhodli. Newstedovo první živé vystoupení s formací se konalo v Country Clubu v kalifornské Resedě. Členové souboru Newsteda zasvětili tím, že ho lstí přinutili sníst kuličku wasabi. Tato sestava ukončila turné v únoru 1987.
Poté, co se Newsted připojil k Metallice, formace opustila své zkušební prostory v El Cerrito - předměstský dům, který si dříve pronajímal zvukař Mark Whitaker a kterému se přezdívalo 'Metalli-mansion' - a přestěhovala se do přilehlých měst Berkeley a Albany, než se nakonec usadila v okresním městě Marin San Rafael severně od San Franciska. V březnu 1987 si Hetfield při jízdě na skateboardu opět zlomil zápěstí, což partu přinutilo zrušit vystoupení v pořadu Saturday Night Live. V srpnu 1987 vyšlo EP s názvem The $5.98 E.P. - Garage Days Re-Revisited, která byla složena výhradně z coververzí. EP bylo nahráno ve snaze využít nově vybudované nahrávací studio uskupení, vyzkoušet Newstedův talent a zmírnit smutek a stres po Burtonově smrti. V roce 1987 bylo vydáno video s názvem Cliff 'Em All, které připomínalo Burtonovo tříleté působení v Metallice, obsahovalo basová sóla, domácí videa a fotografie.
První studiový počin po Burtonově smrti, ...And Justice for All, byl nahrán od ledna do května 1988 a vydán v září. Metallica album nahrála s producentem Flemmingem Rasmussenem ve studiu One on One Recording Studios v Los Angeles. Vyznačuje se agresivní složitostí a rychlým tempem. Obsahuje texty o politické a právní nespravedlnosti, jako je vládní korupce, cenzura a válka. Obal, který navrhl Roger Gorman a ilustroval Stephen Gorman, vychází z konceptu kytaristy Jamese Hetfielda a bubeníka Larse Ulricha a zobrazuje Lady Justice svázanou provazy, která je jimi tažena až k prasknutí, a na jejích vahách se vrší dolarové bankovky. Název desky je odvozen z posledních čtyř slov americké přísahy věrnosti. Tři z jeho písní byly vydány jako singly: "Harvester of Sorrow", "Eye of the Beholder" a "One"; titulní skladba byla vydána jako propagační singl.
Nahrávka byla hudebními kritiky oceněna pro svou hloubku a komplexnost, ačkoli byl kritizován její suchý mix a téměř neslyšitelná basová kytara. Steve Huey z AllMusic uvedl, že Ulrichovy bicí spíše cvakají než duní a kytary 'bzučí tence'. V roce 1989 získala Metallica za desku svou první nominaci na cenu Grammy v nové kategorii Nejlepší hardrockový/metalový vokální nebo instrumentální výkon. Metallica byla favoritem na vítězství, ale cena byla udělena formaci Jethro Tull za LP Crest of a Knave. Ocenění vyvolalo kontroverze u fanoušků i tisku; Metallica stála mimo pódium a čekala na převzetí ceny po provedení písně "One". Její manažer doporučil skupině Jethro Tull, aby se ceremoniálu neúčastnila, protože očekával, že vyhraje Metallica. Cena byla zařazena do žebříčku časopisu Entertainment Weekly Grammy's 10 Biggest Upsets."
Po vydání LP ...And Justice for All vydala formace svůj debutový videoklip k písni "One", který natočila v opuštěném skladišti. Záběry byly zremixovány s filmem Johnny Got His Gun. Místo toho, aby skupina zajistila průběžnou licenční smlouvu, zakoupila práva na film. Remixovaný videoklip byl předložen MTV spolu s alternativní verzí, která se týkala pouze vystoupení a která byla zadržena pro případ, že by MTV zakázala remixovanou verzi. MTV remixovanou verzi přijala; videoklip byl pro diváky prvním setkáním s Metallicou. V roce 1999 se videoklip umístil na 38. místě v žebříčku MTV '100 nejlepších videoklipů všech dob' a byl zařazen do jubilejního 25. vydání ADD Video, v němž stanice představila nejpopulárnější videoklipy na MTV za posledních 25 let.
Ve Spojených státech byla deska úspěšná, v žebříčku Billboard 200 se umístila na šestém místě, byla první deskou kapely, které se dostalo do Top 10 a získala devět týdnů po vydání platinový certifikát. V roce 2003 pak získala 8× platinovou desku od Americké asociace nahrávacího průmyslu (RIAA) za prodej osmi milionů kopií v USA. LP bylo znovu vydáno 2. listopadu 2018 ve formátech vinyl, CD a kazeta a dostalo se mu i deluxe box setového zpracování s bonusovými skladbami a dosud nevydanými videozáznamy. Reedice dosáhla 37. a 42. místa v žebříčcích Billboard Top Album Sales a Top Rock Albums. K propagaci desky Metallica vyrazila na turné nazvané Damaged Justice.
V říjnu 1990 Metallica vstoupila do studia One on One Recording v severním Hollywoodu, aby nahrála svůj další studiový počin. Jako producent byl najat Bob Rock, který předtím spolupracoval se soubory Aerosmith, The Cult, Bon Jovi a Mötley Crüe. Deska byla vydána 12. srpna 1991 u vydavatelství Elektra Records a kvůli designu obalu bývá označována jako The Black Album. Jeho nahrávání probíhalo ve studiu One on One Studios v Los Angeles po dobu osmi měsíců, během nichž se Metallica často dostávala do sporů se svým novým producentem Bobem Rockem. Nahrávka znamenala změnu v hudbě formace od thrashmetalového stylu předchozích čtyř alb k pomalejšímu, těžšímu a propracovanějšímu zvuku. Metallica propagovala tento počin sérií turné. K propagaci desky vydali také pět singlů: "Enter Sandman", "The Unforgiven", "Nothing Else Matters", "Wherever I May Roam" a "Sad but True", které byly považovány za jedny z nejznámějších písní skupiny. Krátce po vydání alba byla do rockových rádií uvedena také skladba "Don't Tread on Me", která se však nedočkala komerčního singlového vydání.
Nahrávka získala široký ohlas kritiky a stala se nejprodávanější deskou kapely. Debutovala na prvním místě v deseti zemích a strávila čtyři týdny po sobě na vrcholu žebříčku Billboard 200, čímž se stala prvním albem Metallicy, které se dostalo na vrchol albové hitparády. Je jedním z nejprodávanějších alb na celém světě a také jedním z nejprodávanějších v USA od začátku sledování Nielsen SoundScan. V roce 2012 získalo album 16× platinovou desku od Americké asociace nahrávacího průmyslu (RIAA) a ve Spojených státech se ho prodalo více než šestnáct milionů kopií, což se mu podařilo jako prvnímu albu v éře SoundScan.
Během evropského turné Black Album Tour 2012 jej Metallica přehrála celé. V roce 2020 se deska umístila na 235. místě v žebříčku 500 nejlepších alb všech dob časopisu Rolling Stone. V prosinci 2019 se Metallica stala čtvrtým albem v americké historii, které překonalo hranici 550 týdnů v žebříčku Billboard 200. Stala se také druhým nejdéle prodávaným tradičním titulem v historii a druhým, který strávil 550 týdnů v albovém žebříčku. Deska byla třikrát remixována, stála 1 milion dolarů a skončila tři manželství. Vznik alba a následné turné Metallica zdokumentovala ve filmu A Year and a Half in the Life of Metallica. Turné na podporu desky nazvané Wherever We May Roam Tour trvalo 14 měsíců a zahrnovalo koncerty v USA, Japonsku a Velké Británii. V září 1991 se v Moskvě sešlo 1,6 milionu fanoušků rockové hudby, aby si užili první rockový koncert pod širým nebem, který se konal v bývalém Sovětském svazu v rámci série Monsters of Rock. V rozhovoru z června 2020 však Lars odhadl návštěvnost na zhruba půl milionu během jejich časového úseku.
V dubnu 1992 se Metallica objevila na koncertě The Freddie Mercury Tribute Concert a odehrála set o třech písních. Hetfield později vystoupil se skladbou "Stone Cold Crazy" se zbývajícími členy Queen a Tony Iommim. Dne 8. srpna 1992 během společného turné Guns N' Roses/Metallica Stadium Tour utrpěl Hetfield popáleniny druhého a třetího stupně na rukou, obličeji, rukou a nohou. Došlo ke zmatkům s novým nastavením pyrotechniky, což mělo za následek, že Hetfield během skladby "Fade to Black" vstoupil do 12 stop (3,7 m) vysokého plamene. Newsted uvedl, že Hetfieldova kůže „bublala jako v Toxickém mstiteli.“ Skupina se vrátila na pódium o 17 dní později s kytarovým technikem a členem kapely Metal Church Johnem Marshallem, který Hetfielda nahradil na kytaře po zbytek turné, ačkoli Hetfield byl schopen zpívat. Později v roce 1993 se Metallica vydala na turné Nowhere Else to Roam Tour, během kterého odehrála pět koncertů v Mexico City.
Po téměř třech letech turné na podporu desky, včetně vystoupení na Woodstocku '94, se Metallica vrátila do studia, aby napsala a nahrála své šesté studiové album. V létě 1995 si kapela dala krátkou přestávku a odehrála krátké turné Escape from the Studio '95, které zahrnovalo tři venkovní koncerty, včetně hlavního vystoupení v Donington Parku, kde ji podpořili Slayer, Skid Row, Slash's Snakepit, Therapy? a Corrosion of Conformity. Uskupení strávilo asi rok psaním a nahráváním nových písní, což vyústilo ve vydání desky Load v roce 1996.
Deska debutovala na prvním místě v žebříčcích Billboard 200 a ARIA Charts; bylo to druhé album kapely na prvním místě. Obal s názvem Blood and Semen III vytvořil Andres Serrano, který mezi plexisklo vtiskl směs vlastního spermatu a krve. Vydání desky znamenalo další změnu v hudebním směřování kapely a novou image, členové skupiny si ostříhali vlasy. Studiová nahrávka získala od kritiků kladné až smíšené hodnocení. Rolling Stone napsal: „Čtveřice tlumí bombastičnost a žene se na půl plynu dopředu, usazujíc se v naprosto magnetizujícím groovu, který spojuje oldschoolový motorkářský rock s doomovější stránkou post-grungeového rocku 90. let.“
Melody Maker měl výhrady k těžkopádnosti Loadu ve srovnání s jeho předchůdci: „Deska Metallicy je tradičně vyčerpávající událostí. Měla by vás rozválcovat k vyčerpání, zanechat vás zničené a vyčerpané. Tahle není výjimkou. Je to však první deska Metalliky, u které jsem si občas řekl: 'Co to kurva bylo?'. Je to, jako kdyby si těžká bota brousící lidskou tvář dělala občasné přestávky na pedikúru.“ AllMusic považoval desku za repetitivní, nezajímavou a špatně provedenou.
„Některé z těch věcí byly docela v pohodě,“ poznamenal Lars Ulrich k albu a jeho pokračování, „U »Load« bylo zklamáním, že reakce některých lidí na hudbu byla zkreslená tím, jak se vypořádali s obrazy - vlasy a všechny tyhle blbosti. Lidé za mnou po letech přišli a říkali: Nikdy jsem té desce nedal férovou šanci, protože jsem se nedokázal přenést přes Jasona Newsteda s očními linkami. Ale "The Outlaw Torn" ..., některé z těch sraček jsou kurva úžasné.“
V polovině roku 1996 byla Metallica headlinerem alternativního rockového festivalu Lollapalooza.
Další studiová nahrávka Reload byla nahrána na podzim 1997 ve studiu The Plant v kalifornském Sausalitu. Producentem nahrávky byl opět Bob Rock, který produkoval i dvě předchozí desky. Původní záměr byl vydat Load a Reload jako dvojalbum. Vzhledem k problémům s nahráváním tolika písní najednou se však kapela rozhodla, že vydá polovinu skladeb a na zbývajících bude dále pracovat a vydá je v následujícím roce. Kytarista Kirk Hammett v rozhovoru pro časopis Guitar World o nahrávání uvedl: „Chtěli jsme obě desky udělat jako dvojalbum, ale nechtěli jsme ve studiu strávit tak dlouhou dobu. Navíc, kdybychom udělali dvojalbum, bylo by to pro lidi mnohem více materiálu, který by museli strávit, a něco z toho by se mohlo ztratit ve změti.“
Bylo to poslední studiové album souboru, na kterém se podílela sestava z éry ...And Justice for All. V lednu 2001 opustil kapelu baskytarista Jason Newsted, i když to nebylo jeho poslední album s kapelou. Reload představuje první album, na kterém hostuje zpěvačka (Marianne Faithfull v písni "The Memory Remains"). Obal opět vytvořil Serrano, tentokrát s použitím směsi krve a moči. Deska debutovala na prvním místě v žebříčku Billboard 200 a dostala se na druhé místo v žebříčku Top Canadian Album.
V roce 1998 Metallica sestavila dvojalbum coververzí Garage Inc.. První disk obsahoval nově nahrané covery písní od Diamond Head, Killing Joke, Misfits, Thin Lizzy, Mercyful Fate, Black Sabbath a dalších. Druhý disk obsahoval původní verzi alba The $5.98 E.P. - Garage Days Re-Revisited, které se stalo vzácným sběratelským artiklem. Deska se umístila v žebříčku Billboard 200 na druhém místě.
Ve dnech 21. a 22. dubna 1999 Metallica nahrála dvě vystoupení se Sanfranciským symfonickým orchestrem pod vedením Michaela Kamena, který předtím spolupracoval s producentem Rockem na skladbě "Nothing Else Matters". Kamen oslovil Metallicu v roce 1991 s nápadem spojit hudbu kapely se symfonickým orchestrem. Kamen a jeho více než stočlenný tým složili další orchestrální materiál ke skladbám Metallicy. Metallica pro tuto událost napsala dvě nové písně, které Kamen složil: "No Leaf Clover" a "- Human". Zvukový záznam a záznam koncertu byly vydány v roce 1999 jako album a koncertní film S&M. V žebříčku Billboard 200 se umístilo na druhém místě a v australském žebříčku ARIA a Top Internet Albums na prvním místě.
V roce 2000 Metallica zjistila, že demo její písně "I Disappear", které mělo být vydáno v kombinaci s albem Mission: Impossible II, se dostávalo do rozhlasového vysílání. Po vystopování zdroje úniku kapela objevila, že soubor se nachází v síti peer-to-peer pro sdílení souborů Napster, a také zjistila, že celý katalog kapely je volně dostupný. Metallica podala žalobu u okresního soudu USA, Centrální okres Kalifornie, v níž tvrdila, že Napster porušil tři oblasti práva: porušení autorských práv, nezákonné použití digitálního zvukového rozhraní a zákon o organizovaném zločinu (RICO). Ulrich poskytl 11. července 2000 prohlášení senátnímu výboru pro soudnictví ohledně porušování autorských práv. Federální soudkyně Marilyn Hall Patelová nařídila, aby stránka do 72 hodin umístila na program filtr, jinak bude uzavřena. K vyrovnání mezi Metallicou a Napsterem došlo, když německý mediální konglomerát Bertelsmann BMG projevil zájem o koupi práv k Napsteru za 94 milionů dolarů. Podle podmínek urovnání Napster souhlasil s blokováním uživatelů, kteří sdíleli hudbu umělců, kteří si sdílení své hudby nepřejí. Dne 3. června 2002 Napster požádal o ochranu podle kapitoly 11 amerických zákonů o bankrotu. Dne 3. září 2002 americký konkurzní soudce zablokoval prodej společnosti Napster společnosti Bertelsmann a donutil společnost Napster k likvidaci jejího majetku podle kapitoly 7 amerických konkurzních zákonů.
Na předávání cen MTV Video Music Awards v roce 2000 Ulrich vystoupil s moderátorem Marlonem Wayansem ve scénce, která kritizovala myšlenku používání Napsteru ke sdílení hudby. Wayans hrál vysokoškolského studenta, který poslouchá skladbu "I Disappear" od skupiny Metallica. Ulrich přišel a požádal o vysvětlení. Ulrich na Wayansovu výmluvu, že používání Napsteru je jen 'sdílení', odpověděl, že Wayansova představa sdílení je 'půjčování si věcí, které nejsou tvoje, bez ptaní'. Přivolal komando Metallicy, která Wayansovi zabavila všechny věci a nechala ho téměř nahého v prázdné místnosti. Tvůrce Napsteru Shawn Fanning na to později během ceremoniálu reagoval předáním ceny v tričku Metallicy slovy: „Tohle tričko jsem si půjčil od kamaráda. Možná, že když se mi bude líbit, koupím si vlastní...“Ulrich byl později na pódiu při předávání cen vypískán, když uváděl závěrečné hudební vystoupení skupiny Blink-182.
17. ledna 2001, když se připravovaly plány na vstup do nahrávacího studia, opustil Metallicu Jason Newsted. Uvedl, že odešel ze soukromých a osobních důvodů a kvůli fyzickému poškození, které si za ta léta způsobil při hraní hudby, kterou miluje. Během rozhovoru pro Playboy Newsted řekl, že chtěl vydat album se svým vedlejším projektem Echobrain. Hetfield byl proti a řekl: „Když někdo dělá boční projekt, ubírá to Metallice na síle.“ A že boční projekt je jako „svým způsobem jako podvádět manželku.“ Newsted řekl, že Hetfield nahrál vokály pro píseň použitou ve filmu South Park: Bigger, Longer & Uncut a objevil se v té době na dvou albech skupiny Corrosion of Conformity. Hetfield odpověděl: „Moje jméno na těch deskách není. A nesnažím se je prodávat.“ A vznesl otázky typu: „Kde by to skončilo? Začne s ní jezdit na turné? Bude prodávat trička? Je to jeho kapela?“
V dubnu 2001 začali filmaři Joe Berlinger a Bruce Sinofsky sledovat Metallicu, aby zdokumentovali proces nahrávání jejího dalšího studiového počinu. Během dvou let natočili více než 1 000 hodin materiálu. Před přípravami na vstup do nahrávacího studia nastoupil 19. července 2001 Hetfield na odvykací kúru, aby se léčil ze svého alkoholismu a dalších závislostí. Veškeré nahrávací plány byly pozastaveny a budoucnost formace byla nejistá. 4. prosince 2001 Hetfield odvykací kúru opustil a 12. dubna 2002 se soubor vrátil do nahrávacího studia. Musel ale omezit svou práci na čtyři hodiny denně mezi polednem a čtvrtou hodinou odpolední a zbytek času trávit s rodinou. Záběry, které Berlinger a Sinofsky natočili, byly zpracovány do dokumentu Metallica: Some Kind of Monster, který měl premiéru na filmovém festivalu Sundance v lednu 2004. V dokumentu Newsted prohlásil, že rozhodnutí jeho bývalých spoluhráčů najmout si terapeuta, aby jim pomohl vyřešit problémy, které by podle něj mohli vyřešit sami, bylo „opravdu kurevsky ubohé a slabé...“.
Poslední studiová nahrávka Metallicy vydaná u vydavatelství Elektra Records a zároveň poslední spolupráce formace s dlouholetým producentem Bobem Rockem, se kterým soubor spolupracoval od roku 1990, St. Anger, se začalo natáčet 23. dubna 2001, ale bylo odloženo poté, co rytmický kytarista a zpěvák James Hetfield nastoupil na odvykací kúru a pokračovalo až v květnu 2002. Svým alternativním metalovým stylem, syrovou produkcí a absencí kytarových sól se St. Anger odklonil od charakteristického stylu Metallicy. Obrázek vytvořil častý spolupracovník souboru Brian Schroeder, známý jako Pushead.
Album mělo být vydáno 10. června 2003, ale kvůli obavám z nelicencovaného šíření prostřednictvím sítí pro sdílení souborů peer-to-peer bylo vydáno o pět dní dříve. Navzdory smíšeným recenzím debutovalo na předních příčkách prodejních žebříčků ve 14 zemích, včetně amerického žebříčku Billboard 200. Po vydání strávila Metallica dva roky na turné, aby nahrávku propagovala. Album získalo dvojnásobnou platinovou desku od Americké asociace nahrávacího průmyslu (RIAA) za prodej dvou milionů kopií v USA; celosvětově se ho prodalo téměř šest milionů kopií. Vyvolalo smíšené reakce kritiků. Kritiky se dočkal zejména Ulrichův 'ocelově' znějící virbl a absence kytarových sól. Kevin Forest Moreau ze serveru Shakingthrough.net uvedl, že „kytary se potácejí v monotónním, středně zpracovaném chrapláku; bicí ani tak nepohánějí, jako spíše se snaží zamaskovat až příliš táhlé tempo; a vztek je jednak nesoustředěný, jednak zkvašený příliš narcistickým pupkem“. Brent DiCrescenzo z Pitchforku ji označil za 'naprostý odpad'. Časopis Blender ji však označil za nejponuřejší a nejpochmurnější nahrávku z produkce Boba Rocka a New York Magazine za naprosto syrovou a rockovou. Titulní skladba "St. Anger" získala v roce 2004 cenu Grammy za nejlepší metalový výkon; byla použita jako oficiální znělka zápasu WWE SummerSlam 2003.
Po dobu nahrávání alba St. Anger hrál na baskytaru producent Bob Rock, který se podílel na nahrávání desky i na několika živých vystoupeních, na kterých Metallica v té době vystupovala. Jakmile byla nahrávka dokončena, začala formace pořádat konkurzy na Newstedovu stálou náhradu. O tuto roli se ucházeli mimo jiné baskytaristé Pepper Keenan, Jeordie White, Scott Reeder, Eric Avery, Danny Lohner a Chris Wyse. Po třech měsících konkurzů byl novým baskytaristou vybrán Robert Trujillo, bývalý člen Suicidal Tendencies a Ozzy Osbourne. Newsted, který se v té době připojil ke kanadské thrashmetalové kapele Voivod, byl Trujillovým náhradníkem v Osbournově kapele během turné Ozzfest 2003, jehož součástí byli i Voivod.
Před vystoupením souboru na festivalu Download v roce 2004 byl Ulrich po záchvatu úzkosti převezen do nemocnice a nebyl schopen vystoupit, Hetfield na poslední chvíli hledal dobrovolníky, kteří by Ulricha nahradili. Dobrovolně se přihlásili bubeník Slayer Dave Lombardo a bubeník Slipknot Joey Jordison. Lombardo zahrál "Battery" a "The Four Horsemen", Ulrichův bubenický technik Flemming Larsen zahrál "Fade to Black" a Jordison odehrál zbytek setu. Poté, co Metallica absolvovala dvouleté turné na podporu desky St. Anger v rámci Summer Sanitarium Tour 2003 a Madly in Anger with the World Tour, na kterém ji podporovala multiplatinová rocková formace Godsmack, si dala pauzu od koncertování a většinu roku 2005 strávila s přáteli a rodinou. Ve dnech 13. a 15. listopadu 2005 předskakovala formace skupině The Rolling Stones v SBC Parku v San Franciscu.
V únoru 2006 Metallica na svých oficiálních webových stránkách oznámila, že po 15 letech nebude její dlouholetý producent Bob Rock produkovat další studiový počin. Místo toho se hudební uskupení rozhodlo spolupracovat s producentem Rickem Rubinem. Přibližně ve stejné době byla na internetu zveřejněna petice podepsaná 1 500 fanoušky, která se snažila formaci přimět k tomu, aby Rockovi zakázala produkovat nahrávky Metallicy s tím, že má příliš velký vliv na zvuk a hudební směřování souboru. Rock uvedl, že petice ranila city jeho dětí; řekl: „Někdy i se skvělým trenérem tým stále prohrává. Musíte tam dostat novou krev.“
V prosinci 2006 Metallica vydala DVD s názvem The Videos 1989 - 2004, kterého se v prvním týdnu prodalo 28 000 kusů a v žebříčku Billboard Top Videos se umístilo na třetím místě. Hudební formace také nahrála kytarovou interpretaci skladby Ennia Morriconeho "The Ecstasy of Gold" pro tribute album s názvem We All Love Ennio Morricone, které vyšlo v únoru 2007. Skladba získala nominaci na cenu Grammy v 50. ročníku udílení cen Grammy v kategorii 'Nejlepší rockový instrumentální výkon'. Nahrávka "The Ecstasy of Gold" se hraje na úvod vystoupení uskupení již od 80. let.
Metallica naplánovala vydání studiového počinu Death Magnetic na 12. září 2008 a formace natočila videoklip k prvnímu singlu z nahrávky "The Day That Never Comes". Dne 2. září 2008 začal jeden obchod s hudebními nosiči ve Francii prodávat kopie počinu Death Magnetic téměř dva týdny před plánovaným celosvětovým datem vydání, což vedlo k tomu, že album bylo zpřístupněno na peer-to-peer klientech. To přimělo britského distributora uskupení Vertigo Records, aby album oficiálně vydal 10. září 2008. Zvěsti o tom, že Metallica nebo Warner Bros. podnikli právní kroky proti francouzskému prodejci, se ale nepotvrdily.
Studiový počin Death Magnetic debutoval na prvním místě v USA s prodejem 490 000 kusů; Metallica se tak stala první hudební formací, jejíž pět po sobě jdoucích studiových počinů debutovalo na prvním místě v historii Billboard 200 (pro zajímavost: desky Plni Energie kapely Citron se v tehdejším patnáctimiliónovém Československu prodalo více bež 500 000 kusů). Týden po vydání se nahrávka udržela na prvním místě Billboard 200 a evropského albového žebříčku; stalo se také nejrychleji prodávaným albem roku 2008 v Austrálii. Death Magnetic zůstalo na prvním místě albového žebříčku Billboard 200 tři týdny po sobě. Metallica byla jedním ze dvou umělců, jejichž album - druhým bylo album Jacka Johnsona Sleep Through the Static - se v roce 2008 udrželo tři po sobě jdoucí týdny na prvním místě žebříčku Billboard 200. Také se pět týdnů po sobě udrželo na prvním místě v žebříčcích Billboard's Hard Rock, Modern Rock/Alternative a Rock. Nahrávka se dostala na první místo ve 32 zemích mimo USA, včetně Velké Británie, Kanady a Austrálie. V listopadu 2008 skončila nahrávací smlouva uskupení se společností Warner Bros. a parta zvažovala vydání dalšího studiového počinu prostřednictvím internetu.
Dne 14. ledna 2009 bylo oznámeno, že Metallica bude 4. dubna 2009 uvedena do Rock and Rollové síně slávy a že na slavnostním ceremoniálu s formací vystoupí bývalý baskytarista Jason Newsted, který soubor opustil v roce 2001. Původně bylo oznámeno, že se o tom jednalo a že baskytarista Trujillo souhlasil s tím, že nebude hrát, protože chtěl vidět sestavu z období Černého alba. Během setu hudební skupiny, při kterém zazněly skladby "Master of Puppets" a "Enter Sandman", však byli na pódiu jak Trujillo, tak Newsted a jeho jménem poctu přijal Ray Burton, otec zesnulého Cliffa Burtona. Ačkoli neměl být uveden do funkce spolu s nimi, Metallica pozvala Davea Mustainea, aby se slavnostního uvedení do funkce zúčastnil. Mustaine odmítl kvůli svým závazkům na turné v Evropě.
Metallica, Slayer, Megadeth a Anthrax vystoupili poprvé společně 16. června 2010 na varšavském letišti Babice v rámci série festivalů Sonisphere. Koncert v bulharské Sofii 22. června 2010 byl přenášen přes satelit do kin. 26. června 2010 formace odehrály koncerty také v Bukurešti a 27. června 2010 v Istanbulu. Dne 28. června 2010 získal počin Death Magnetic od RIAA dvojnásobnou platinovou desku. 21. listopadu 2010 skončilo v Melbourne turné Metallica World Magnetic Tour. Uskupení bylo na turné na podporu nahrávky více než dva roky. K závěrečným koncertům turné v Austrálii a na Novém Zélandu bylo vydáno živé, limitované EP z minulých vystoupení v Austrálii s názvem Six Feet Down Under. 12. listopadu 2010 následovalo EP Six Feet Down Under (Part II), které obsahuje dalších osm písní nahraných během prvních dvou oceánských etap World Magnetic Tour. Dne 26. listopadu 2010 Metallica vydala živé EP s názvem Live at Grimey's, které bylo nahráno v červnu 2008 v Grimey's Record Store, těsně před vystoupením formace na hudebním festivalu Bonnaroo v témže roce.
V rozhovoru pro italskou Rock TV v červnu 2009 Ulrich uvedl, že Metallica plánuje pokračovat v turné až do srpna 2010 a že desátý studiový počin neplánuje. Řekl, že si je jistý, že hudební uskupení bude opět spolupracovat s producentem Rickem Rubinem. Podle serveru Blabbermouth.net formace zvažovala nahrávání dalšího alba v druhé polovině roku 2011. V listopadu 2010 v rozhovoru pro The Pulse of Radio Ulrich řekl, že se Metallica v roce 2011 vrátí k psaní. Ulrich řekl: „Pro rok 2011 je ve vzduchu spousta koulí, ale myslím, že tou hlavní je, že se opravdu chceme vrátit ke psaní. Nepsali jsme od roku 2006 nebo 2007 a chceme se vrátit k tomu, abychom byli zase kreativní. Právě teď se chystáme jenom odpočívat a pak pravděpodobně začneme znovu, řekl bych, že v březnu nebo dubnu, a začneme pravděpodobně znovu nasazovat tvůrčí čepici a začneme psát nějaké písně.“
9. listopadu 2010 Metallica oznámila, že bude 25. září 2011 headlinerem festivalu Rock in Rio v Riu de Janeiru. 13. prosince 2010 byla uvedena další zpráva, že 8. července 2011 bude Metallica opět hrát jako součást 'velké čtyřky' během festivalu Sonisphere v Knebworth House v Hertfordshire. Bylo to poprvé, kdy všichni členové 'velké čtyřky' vystoupili na jednom pódiu ve Velké Británii. 17. prosince 2010 bylo oznámeno další vystoupení 'velké čtyřky' na festivalu Sonisphere, které se uskuteční 9. července ve Francii a 25. ledna 2011 bylo oznámeno další vystoupení na 23. dubna 2011 v Empire Polo Clubu v kalifornském městě Indio. Bylo to poprvé, kdy všichni členové 'velké čtyřky' vystoupili na jednom pódiu v USA. V německém Gelsenkirchenu se vystoupení uskutečnilo 2. července 2011, 3. července 2011 v Göteborgu a v Miláně 6. července 2011. 14. září 2011 se konal poslední koncert 'velké čtyřky' v New Yorku na stadionu Yankee.
V rozhovoru po koncertě v dubnu 2011 Robert Trujillo uvedl, že Metallica bude na novém albu opět spolupracovat s Rickem Rubinem jako producentem a že jsou opravdu nadšeni, že mohou napsat novou hudbu. „Ve světě Metalliky teď není nouze o riffy,“ dodal, „První album s Rickem bylo zároveň mým prvním albem, takže v mnoha ohledech tak trochu zkoušíte vodu. Teď, když jsme se s Rickem a jeho neuvěřitelným inženýrem Gregem Fidelmanem, který vlastně pracoval na poslední desce se Slayer - je to můj hrdina -, cítili dobře, je to skvělý tým. A bude to jenom lepší, tomu opravdu věřím. Takže jsem super nadšený.“ V červnu 2011 Rubin řekl, že Metallica začala psát nové album.
Dne 15. června 2011 Metallica oznámila, že nahrávací sezení se zpěvákem a skladatelem Lou Reedem skončilo. Album, které dostalo název Lulu, se nahrávalo několik měsíců a obsahovalo deset písní. Album vyšlo 31. října 2011. Nahrávání alba bylo občas problematické; Lars Ulrich později uvedl, že ho Lou Reed vyzval na 'pouliční bitku'. 16. října 2011 Robert Trujillo potvrdil, že kapela je zpět ve studiu a píše nový materiál. Řekl: „Proces psaní nového alba Metallicy začal. Byli jsme ve studiu s Rickem Rubinem, pracovali jsme na několika věcech a budeme nahrávat během většiny příštího roku.“
Metallica měla poprvé vystoupit v Indii na koncertě 'India Rocks', který měl podpořit Velkou cenu Indie 2011. Koncert byl však zrušen, když se ukázalo, že místo konání není bezpečné. Fanoušci během akce vtrhli na pódium a organizátoři byli později zatčeni za podvod. Metallica debutovala v Indii 30. října 2011 v Bangalore. Dne 10. listopadu bylo oznámeno, že skupina bude v sobotu 9. června 2012 headlinerem hlavního pódia na Download Festivalu v Donington Parku a že zahraje celé Black Album. 30. výročí založení oslavila Metallica čtyřmi koncerty ve Fillmore v San Franciscu v prosinci 2011. Koncerty byly exkluzivní pro členy Met Clubu a vstupenky byly zpoplatněny 6 dolary za kus nebo 19,81 dolaru za všechny čtyři večery. Koncerty se skládaly ze skladeb z celé kariéry kapely a hostovali na nich umělci, kteří kapele buď pomáhali, nebo ji ovlivnili. Tyto koncerty byly pozoruhodné tím, že se na pódiu při všech vhodných skladbách k Metallice připojili Lloyd Grant, Dave Mustaine, Jason Newsted, Glenn Danzig, Ozzy Osbourne, Jerry Cantrell, Apocalyptica, členové skupiny Diamond Head a King Diamond. V prosinci 2011 začala Metallica na internetu zveřejňovat písně, které byly napsány pro Death Magnetic, ale na album se nedostaly. 13. prosince 2011 skupina vydala digitální EP Beyond Magnetic, které vyšlo exkluzivně na iTunes a v lednu 2012 bylo vydáno na CD.
Dne 7. února 2012 Metallica oznámila, že zahájí nový hudební festival s názvem Orion Music + More, který se konal 23. a 24. června 2012 v Atlantic City. Kapela také potvrdila, že bude po oba dny headlinerem festivalu a že zahraje dvě ze svých kritikou nejoceňovanějších alb v plném znění: V červenci 2012 Ulrich v rozhovoru pro kanadskou rozhlasovou stanici 99.3 The Fox uvedl, že Metallica nevydá nové album přinejmenším do začátku roku 2014. V listopadu 2012 kapela opustila Warner Bros. Records a založila nezávislé vydavatelství Blackened Recordings, které bude produkovat její budoucí nahrávky. Kapela získala práva na všechna svá studiová alba, která byla všechna znovu vydána prostřednictvím nového vydavatelství. Vydání Blackened bylo licencováno prostřednictvím dceřiné společnosti Warner Rhino Entertainment v Severní Americe a mezinárodně prostřednictvím Universal Music. 20. září 2012 Metallica prostřednictvím svých oficiálních webových stránek oznámila, že v prosinci téhož roku vyjde nové DVD obsahující záznam koncertů, které odehrála v Quebecu v roce 2009; fanoušci budou mít možnost hlasovat pro dva setlisty, které se na DVD objeví. Snímek s názvem Quebec Magnetic vyšel v USA 10. prosince 2012.
V rozhovoru pro Classic Rock 8. ledna 2013 Ulrich k nadcházejícímu albu Metallica řekl: „To, co děláme teď, zní určitě jako pokračování (»Death Magnetic«)," a dodal, „Mám rád Ricka. Všichni máme Ricka rádi. S Rickem jsme neustále v kontaktu. Uvidíme, kam to povede. Ohromilo by mě, kdyby deska vyšla v roce 2013.“ V roce 2013 také Metallica hrála ve 3D koncertním filmu s názvem Metallica:Through the Never. V rozhovoru z 22. července 2013 Ulrich pro Ultimate Guitar uvedl: „Rok 2014 bude celý o natáčení nové desky Metallicy.“ Album podle něj s největší pravděpodobností vyjde v průběhu roku 2015. Kirk Hammett a Robert Trujillo později potvrdili záměr Metallicy vstoupit do studia. Na druhém ročníku festivalu Orion Music + More, který se konal v Detroitu, hrála Metallica pod názvem Dehaan - odkaz na herce Danea DeHaana, který si zahrál ve filmu Metallica:Through the Never. Metallica odehrála své debutové album Kill 'Em All celé, čímž oslavila 30. výročí jeho vydání. 8. prosince 2013 odehrála Metallica na Antarktidě show nazvanou 'Freeze 'Em All', čímž se stala první kapelou, která hrála na všech sedmi kontinentech. Vystoupení bylo natočeno a ještě téhož měsíce vydáno jako živé album.
Na 56. ročníku udílení cen Grammy v lednu 2014 Metallica zahrála skladbu "One" s čínským pianistou Lang Langem. V březnu 2014 Metallica zahájila turné nazvané 'Metallica By Request', v rámci kterého si fanoušci žádají písně, které by Metallica měla zahrát. Pro koncerty byla napsána nová píseň s názvem "Lords of Summer", která byla v červnu 2014 vydána jako demo first take. V červnu 2014 Metallica vystoupila jako headliner na festivalu Glastonbury ve snaze přilákat nové fanoušky. Ulrich řekl: „Máme jen jednu šanci, nikdy nevíte, jestli vás pozvou znovu.“ V listopadu 2014 vystoupili na závěrečném ceremoniálu BlizzConu 2014.
V lednu 2015 Metallica ohlásila 'Noc Metallicy' se San Jose Sharks, která zahrnovala sezení s Metallica a otázky a charitativní aukci ve prospěch San Francisco Bay Chapter of the Sierra Club, ale bez vystoupení. V březnu 2015 bylo oznámeno, že Metallica budou headlinery festivalu Lollapalooza, kam se vracejí poprvé po 20 letech. 2. května 2015 vystoupili na třetím ročníku Metallica Day v AT&T Parku. 2. května 2015 bylo také oznámeno, že Metallica poprvé zahraje na X Games v Austinu ve státě Texas. Dne 14. června 2015 Hetfield a Hammett živě zahráli The Star-Spangled Banner prostřednictvím elektrických kytar před pátým zápasem finále NBA mezi Cleveland Cavaliers a Golden State Warriors v Oracle Areně v Oaklandu v Kalifornii. Koncem října Metallica představila novou webovou stránku s Ulrichovým úvodem, která obsahovala záběry ze studia, na nichž Metallica pracuje na novém materiálu. 2. listopadu bylo oznámeno, že Metallica zahraje "The Night Before" na Super Bowlu 50 v AT&T Parku.
20. srpna 2016 Metallica oznámila, že bude otevírat U.S. Bank Stadium, jako support vystoupí Avenged Sevenfold a Volbeat. V dubnu 2016, během týdne předcházejícího Record Store Day, jehož byla Metallica ambasadorem pro rok 2016, Ulrich řekl časopisu Billboard, že rozšířená role Metallica v hudebním průmyslu sehrála roli v tom, kolik času si vyžádalo psaní a nahrávání alba. „Způsob, jakým děláme věci teď, se velmi liší od toho, jak jsme je dělali v dobách Kill 'Em All a Ride the Lightning. V dnešní době rádi děláme spoustu různých věcí.“ Ulrich byl také optimistický v tom, že produkce alba je téměř u konce. „Pokud se nestane něco radikálního, bylo by pro mě těžké uvěřit, že nevyjde v roce 2016.“ 18. srpna 2016 Metallica prostřednictvím svých webových stránek oznámila, že desáté studiové album Hardwired... to Self-Destruct vyjde celosvětově 18. listopadu 2016 prostřednictvím jejich nezávislého labelu Blackened Recordings. Odhalili také seznam skladeb, obal alba a zveřejnili videoklip k prvnímu singlu alba "Hardwired". Album vyšlo podle plánu a debutovalo na prvním místě v žebříčku Billboard 200.
Po vydání alba Metallica oznámila, že v létě 2017 vyrazí na turné WorldWired Tour po USA. Na stadionovém turné se jako předskokani představí také Avenged Sevenfold, Volbeat a Gojira. 7. srpna 2017 byla Metallica opět pozvána týmem San Francisco Giants na pátý ročník 'Metallica Night', na kterém Hammett a Hetfield zazpívali národní hymnu.
V lednu 2018 Metallica oznámila, že 13. dubna na Record Store Day znovu vydá E.P. The $5.98. - Garage Days Re-Revisited a o několik týdnů později byl ohlášen také šestý ročník 'Metallica Night', tentokrát v dubnu, přičemž veškerý výtěžek půjde na nadaci All Within My Hands, kterou Metallica založila koncem roku 2017. V únoru 2018 Metallica oznámila druhou sadu termínů severoamerického turné, z nichž většina se týkala měst, která nenavštívila až třicet let.
V rozhovoru pro oficiální podcast australského časopisu The Music v březnu 2019 Trujillo uvedl, že Metallica začala jamovat na novém materiálu pro své další studiové album. „Na další desku se těším, protože věřím, že bude zároveň vyvrcholením obou předchozích desek a další cestou. O originální nápady není nouze, v tom je krása působení v této kapele.“ Odhadl, že album vyjde mnohem dříve než předchozí dvě... „Myslím, že tentokrát se na něj budeme moci vrhnout mnohem rychleji, skočit do studia a začít pracovat. Všichni jsme si slíbili, že to rozjedeme dřív než později.“ V rozhovoru pro australský časopis Mixdown následující měsíc Hammett uvedl, že Metallica má předběžné plány vstoupit do studia po skončení turné WorldWired Tour. Uvedl: „Jsme ve třetím roce od vydání desky Hardwired. Možná se nám podaří trochu více se soustředit a jít do studia o něco dříve.“ Poté, co se na Hardwired... to Self-Destruct autorsky nepodílel, Hammett ohledně svých nápadů na nové album řekl: „Mám spoustu materiálu. Překompenzoval jsem se, takže jsem připraven kdykoli se do toho pustit.“
V březnu 2019 Metallica oznámila, že její turné WorldWired Tour bude v říjnu pokračovat do Austrálie a na Nový Zéland, kde ji podpoří skupina Slipknot. Později téhož měsíce kapela oznámila, že v září vystoupí na slavnostním otevření nového sanfranciského Chase Center se Sanfranciským symfonickým orchestrem u příležitosti dvacetiletého výročí alba S&M. Vzpomínkové koncerty s názvem S&M2 byly 9. října promítány ve více než 3 000 kinech po celém světě. Na akci zazněly aranže z původních koncertů S&M i nové aranže písní nahraných od té doby a coververze skladby Alexandra Mosolova "Iron Foundry". Dirigovali je Edwin Outwater a hudební ředitel San Francisco Symphony Michael Tilson Thomas. S&M2 vydělal v pokladnách kin 5,5 milionu dolarů, čímž se stal největší celosvětovou rockovou událostí v kinech všech dob; na základě toho bylo později ohlášeno druhé promítání na 30. října. V srpnu 2020 skupina oznámila, že představení S&M2 vydá jako album, DVD a box set.
V červenci 2019 Metallica oznámila soubor koncertů jihoamerického turné na duben 2020 s kapelou Greta Van Fleet jako supportem. V září, před Global Citizen Festivalem, bylo oznámeno, že Metallica vystoupí na následujícím ročníku festivalu v září 2020 spolu s umělci jako Billie Eilish, Miley Cyrus a Coldplay, což bude závěrečná akce celoročního projektu Global Poverty Project Global Goal Live. Následujícího dne, 27. září, kapela oznámila, že Hetfield znovu nastoupil na rehabilitační program a že turné po Austrálii a Novém Zélandu bude odloženo. V prohlášení Ulricha, Hammetta a Trujilla kapela hovořila o zdrcující zprávě a uvedla, že Hetfield se se závislostí potýkal opakovaně mnoho let a že všechny vstupenky budou plně vráceny. Ulrich později dodal, že Hetfield je v procesu léčení se a že kapela doufá, že se do Austrálie a na Nový Zéland vrátí v roce 2020. Další závazky kapely, včetně benefičního koncertu v březnu 2020, měly stále pokračovat podle plánu; v říjnu bylo oznámeno dalších pět vystoupení na amerických festivalech. Tato vystoupení byla později odložena nebo zrušena kvůli 'pandemii' COVID-19 a na podporu Hetfieldova zotavení.
V březnu 2020 zahájila Metallica na YouTube a Facebooku sérii #MetallicaMondays, kde každé pondělí streamovala kompletní archivované koncerty, aby si ulevila od nudy při pobytu doma a sociální distanci uprostřed pandemie. V květnu 2020, během karantény, Metallica zahrála virtuální akustickou verzi skladby "Blackened" s názvem "Blackened 2020", která byla později k dispozici ke stažení. V rozhovoru s Marcem Benioffem v dubnu 2020 Ulrich prohlásil, že Metallica by mohla během karantény pracovat na svém dalším studiovém albu, Trujillo v červnu pro The Vinyl Guide uvedl, že kapela je nadšená z pěstování nových nápadů pro své nové album. „Komunikujeme spolu každý týden, což je opravdu skvělé, takže naše spojení zůstává neporušené [...] to, co jsme začali dělat, je v podstatě jen to, že se opravdu soustředíme na naše domácí studia a jsme kreativní z našich domovů a procházíme nápady a stavíme na nových nápadech. A v tom se právě teď nacházíme.“ Řekl také, že kapela pracuje na tom, aby nakonec vstoupila do studia, kde by nahrála album.
Dne 10. srpna 2020 odehrála Metallica koncert ve vinařství Gundlach-Bundschu v kalifornské Sonomě, kterého se zúčastnilo jen několik členů štábu, a 29. srpna byl zaznamenán a přehrán pro drive-in kina po celých Spojených státech a Kanadě.
V květnu 2021 Metallica oznámila, že 24. května uspořádá ještě jeden koncert #MetallicaMondays ve prospěch své nadace All Within My Hands Foundation, který se uskuteční 6. září 2018 v Lincolnu ve státě Nebraska. Na Svátek práce, 6. září 2021, vybrala kapela ve prospěch své nadace All Within My Hands Foundation 377 450 dolarů. Metallica se při této iniciativě spojila se značkou pracovních oděvů Carhartt, přičemž značka oděvů věnovala veškerý výtěžek z prodeje v tento svátek na iniciativu Metallica Scholars, která poskytuje příležitosti zájemcům o základní pracovní pozice.
28. listopadu 2022 vydala skupina singl "Lux Aterna" a oznámila, že jedenácté studiové album 72 Seasons vyjde 14. dubna 2023. 19. ledna 2023 vyšel další singl s názvem "Screaming Suicide" a 1. března 2023 ho následoval další s názvem "If Darkness Had a Son". Dne 30. března 2023 Metallica vydala videoklip k titulní skladbě alba "72 Seasons".
Nové album získalo vesměs pozitivní recenze. Na serveru Metacritic, který recenzím mainstreamových kritiků přiřazuje normalizované hodnocení ze 100 bodů, získalo album na základě 18 recenzí průměrné skóre 77 bodů ze 100, což znamená 'obecně příznivé hodnocení'. Na serveru AnyDecentMusic?, který shromažďuje kritické recenze z více než 50 mediálních zdrojů, získalo album na základě 18 recenzí 7,3 bodu z 10.
V první zveřejněné recenzi udělil časopis Classic Rock albu známku 4 z 5, přičemž hudbu popsal jako titanový moderní metal a texty označil za trýznivé a ponuré. Tato recenze shrnula 72 Seasons celkově jako intenzivní album, které jde tvrdě za každou vteřinou své 77minutové stopáže, a také uvedla, že i když chybí balady a i velkých melodií je málo, album nezklame nikoho kromě nejotrlejších fanoušků. V deníku The Daily Telegraph ohodnotil Neil McCormick toto album také čtyřmi hvězdičkami z pěti. Podobně pozitivní pocity sdílí i recenze v časopise Rolling Stone, kde se píše, že na albu Metallica hraje s větším nasazením než v dobách speedových démonů a obsahuje segmenty, které nezní jako nic, co thrasheři nahráli předtím. Smíšenější recenze časopisu Metal Hammer uvedla, že 72 Seasons je album, na kterém Metallica působí jako prostě solidní metalová kapela, ale přesto stojí za to se nad ním pozastavit kvůli skutečně dojemným textům Jamese Hetfielda, v nichž se hlouběji než kdykoli předtím noří do svých raných traumat. Ačkoli recenze poznamenává, že hudba na albu je masivní, křupavá, poločasová, a stadionová, upozorňuje, že většina z ní udržuje po celou dobu podobný tón a tempo a často se nemůže vyrovnat dynamickému rozsahu, který Hetfieldovy texty vykazují. Recenze končí konstatováním, že skutečnost, že Metallica opět našla něco nového, co říct (když už ne zahrát), si zaslouží respekt a je tím nejlepším, v co se reálně dalo doufat.
Zvuk Metallicy bývá charakterizován jako heavy metal, thrash metal, hard rock a speed metal. Tato formace čerpala inspiraci z raných metalových a hard rockových souborů a osobností jako Black Sabbath, Deep Purple, KISS, Led Zeppelin, Queen, Ted Nugent, AC/DC, Rush, Aerosmith, Judas Priest a představitelů nové vlny britského heavy metalu (NWOBHM) jako Raven, Venom, Motörhead, Saxon, Diamond Head, Blitzkrieg či Iron Maiden. Silný vliv měly také evropské formace Scorpions, Accept a Mercyful Fate. Kromě toho na styl Metallicsy zapůsobily i punkové legendy Ramones, Sex Pistols a Misfits, stejně jako postpunková sestava Killing Joke a hardcore punkové party Discharge, GBH a Suicidal Tendencies. Lars Ulrich označil jako největší vliv na tvorbu Metallicy právě Iron Maiden.
Raný materiál této bandy se vyznačoval rychlým tempem, harmonizovanými mezihry a dlouhými instrumentálními kompozicemi. Steve Huey z AllMusic uvedl, že Ride the Lightning přinesla jak rozšířené, progresivní skladby, tak hutné a kompaktní groove-rockové pecky. V následujících studiovkách si uskupení osvojilo širší kompoziční paletu a vyvinulo agresivnější styl. Texty se soustředily na osobní i sociální témata – od náboženství a válek po šílenství, závislosti a monstra – což se výrazně projevilo na Master of Puppets.
V roce 1991 podle Hueyho Metallica s novým producentem Bobem Rockem zjednodušila svůj styl a přijala komerčnější přístup, aby oslovila širší publikum. Robert Palmer z časopisu Rolling Stone konstatoval, že se sestava vzdala agresivních temp a rozšířila výrazový rejstřík. Tento krok se ukázal jako obchodně úspěšný – Black album se stalo prvním počinem souboru, který dobyl vrchol žebříčku Billboard 200.
Hudebníci reagovali i na změny způsobené nástupem grunge scény. S Load se parta pustila do téměř alternativně rockových vod a odklonila se od čistého metalu. Textová stránka se začala více věnovat hněvu, ztrátě a pomstě, místo dosavadních monster a drog. Část fanoušků a kritiků však tuto proměnu nepřijala kladně – nelíbily se jim ani ostříhané vlasy, ani obal desky, ani účast na festivalu Lollapalooza v roce 1996. David Fricke z Rolling Stone to ale označil za „rozloučení s plesnivou strohostí a slepou uličkou puritánství bezobsažného thrashe“ a Load nazval nejtěžší deskou roku. S následující nahrávkou »ReLoad« v roce 1997 se do tvorby promítly vlivy blues a klasického hard rocku, přibylo rytmických a harmonických prvků.
Studiovka St. Anger znamenala další radikální odklon. Kapela zcela vypustila kytarová sóla a vsadila na syrový, neotesaný zvuk. Použilo se drop C ladění, ale obzvlášť kritizovaný byl Ulrichův snare buben. Lyricky se St. Anger věnovala Hetfieldovu boji se závislostí a dotkla se i témat jako ďábel, protidrogové poselství, klaustrofobie, apokalyptické vize a náboženské pokrytectví.
Na radu producenta Ricka Rubina se skupina na devátém LP Death Magnetic vrátila ke klasickému ladění a kytarovým sólům. Tato deska byla vnímána jako návrat ke kořenům thrashe – plná riffů, intenzivních sól a textů zabývajících se smrtí, vykoupením a sebevraždou.
Metallica se zařadila mezi nejzásadnější heavymetalové formace historie a tvoří tzv. 'velkou čtyřku' thrashe spolu se Slayer, Anthrax a Megadeth. Celosvětově prodala přes 125 milionů nosičů, z toho 66 milionů podle RIAA a dalších 58 milionů dle Nielsen SoundScan v USA. V očích mnohých kritiků i fanoušků patří mezi nejúspěšnější metalové bandy vůbec. Autoři The Rolling Stone Encyclopedia of Rock & Roll napsali, že Metallica dodala metalu potřebný šok. Stephen Thomas Erlewine a Greg Prato z AllMusic dodali, že Metallica „rozšířila hranice thrashe, přičemž rychlost a hlasitost nepoužívala pro ně samotné, ale k vylepšení svých složitě strukturovaných kompozic“, a označili ji za nejlepší a nejvlivnější heavymetalovou kapelu 80. let, která vrátila hudbu zpět na zem.
Jonathan Davis z Korn označil Metallicu za svou nejoblíbenější partu: „Líbí se mi, že si dělali věci po svém, že v průběhu let vytrvali a že jsou dodnes aktuální. Myslím, že jsou jednou z nejlepších kapel vůbec.“ Shannon Larkin, bubeník Godsmack, prohlásil, že mu Metallica změnila život, když mu bylo šestnáct: „Nikdy předtím jsem neslyšel nic tak heavy.“
V roce 2012 se Metallica stala nejoblíbenější metalovou skupinou všech dob. Chuck Billy z Testament zmínil nejen Metallicu jako inspiraci, ale i Hetfielda: „Jeho chytré texty mě hodně ovlivnily. Když jsem ho slyšel poprvé, jeho hlasový styl pro mě představoval úplně nový rozměr.“
Robb Flynn ze Machine Head při tvorbě The Blackening z roku 2007 řekl: „Chtěli jsme udělat album, které bude mít sílu, vliv a epickou velkolepost jako »Master of Puppets« – nadčasovou desku.“ Corey Beaulieu a Matt Heafy z Trivium potvrdili, že díky Metallice začali hrát na kytaru. Shadows z Avenged Sevenfold označil společné turné za vrchol kariéry: „Prodávat tuny desek a hrát obrovské koncerty se nikdy nevyrovná setkání s vašimi idoly Metallicou.“
Dne 4. dubna 2009 byla Metallica uvedena do Rock And Roll Hall Of Fame. Do Rock and Roll Hall of Fame vstoupili druhým rokem, kdy měli nárok na vstup, a prvním rokem, kdy byli nominováni. Do Síně slávy byla uvedena současná sestava Metalliky, tedy James Hetfield, Kirk Hammett, Robert Trujillo a Lars Ulrich, a její bývalí členové Jason Newsted a Cliff Burton.
MTV zařadila Metallicu na třetí místo v žebříčku 'Největší heavymetalová kapela v historii', Metallica se umístila na 42. místě v žebříčku VH1 '100 Greatest Artists of All Time', na pátém místě v přehledu VH1 '100 Greatest Artists of Hard Rock' a na prvním místě v žebříčku VH1 '20 Greatest Metal Bands'. Časopis Rolling Stone umístil formaci na 61. místo v seznamu '100 největších umělců všech dob"; její desky Master of Puppets a Metallica se dostaly na 167., resp. 252. příčku v žebříčku The 500 Greatest Albums of All Time. Deska Master of Puppets byla zařazena do žebříčku časopisu Q Magazine '50 Heaviest Albums of All Time', obsadila první místo v přehledu IGN 'Top 25 Metal Albums' i na Metal-rules.com v seznamu 'Top 100 Heavy Metal Albums'. Skladba "Enter Sandman" se umístila na 399. místě žebříčku časopisu Rolling Stone '500 Greatest Songs of All Time'.
Kerrang! vydal tributní desku s názvem Master of Puppets: Remastered, která vyšla 8. dubna 2006 u příležitosti 20. výročí vydání Master of Puppets. Studiovka obsahovala coververze skladeb Metallicy od uskupení Machine Head, Bullet for My Valentine, Chimaira, Mastodon, Mendeed a Trivium – všechna tato jména byla Metallicou výrazně ovlivněna. Bylo vydáno minimálně 15 poctových alb věnovaných této metalové ikoně.
Dne 10. září 2006 Metallica hostovala v premiérové epizodě osmnácté sezóny Simpsonových, 'The Mook, the Chef, the Wife and Her Homer'. Hlasy Hammetta a Hetfielda zazněly ve třech dílech animovaného seriálu Metalocalypse. Finská violoncellová formace Apocalyptica vydala tributní studiovku Plays Metallica by Four Cellos, obsahující osm skladeb Metallicy interpretovaných výhradně na violoncella. Parodická parta Beatallica kombinuje prvky skladeb The Beatles a Metallicy. Beatallica čelila právním problémům, když společnost Sony, vlastník katalogu Beatles, vydala příkaz k zastavení činnosti a tvrdila, že uskupení způsobilo značnou a nenapravitelnou škodu. Lars Ulrich, fanoušek Beatalliky, požádal právníka Metallicy Petera Paterna, aby pomohl spor urovnat.
7. března 1999 byla Metallica uvedena do Sanfranciského chodníku slávy. Starosta San Francisca Willie Brown vyhlásil tento den 'oficiálním dnem Metallicy'. V roce 2003 parta obdržela ocenění MTV Icon a byl uspořádán speciální koncert, během něhož různí interpreti přehráli její songy. Vystoupili například Sum 41 s medley "For Whom the Bell Tolls", "Enter Sandman" a "Master of Puppets", Staind s písní "Nothing Else Matters", Avril Lavigne s "Fuel", rapper Snoop Dogg s "Sad but True", Korn s "One" a Limp Bizkit se skladbou "Welcome Home (Sanitarium)".
Videoherní série Guitar Hero zahrnovala několik songů Metallicy. "One" byla použita v Guitar Hero III. Deska Death Magnetic byla následně zpřístupněna jako stažitelný obsah. Píseň "Trapped Under Ice" se objevila v pokračování Guitar Hero World Tour. V roce 2009 Metallica ve spolupráci s vývojáři uvedla na trh vlastní titul Guitar Hero: Metallica, který obsahoval bohatý výběr skladeb. Série Rock Band od Harmonix zařadila do playlistu skladby "Enter Sandman" a "Battery", zatímco "Ride the Lightning", "Blackened" a "...And Justice for All" byly k dispozici ke stažení. Kvůli vypršení licencí však tyto tracky v roce 2013 zmizely z nabídky.
V říjnu 2020 oznámila Miley Cyrus záměr natočit coverové LP věnované Metallice a 7. ledna 2021 uvedla, že nahrála vlastní verzi "Nothing Else Matters", v níž se objevili Elton John na klavír, bubeník Chad Smith z Red Hot Chili Peppers a violoncellista Yo-Yo Ma. Produkce se ujal Andrew Watt.
