Psychedelický rock - charakteristika
Psychedelický rock je rocková hudba inspirovaná, ovlivněná nebo reprezentující psychedelickou kulturu, jejímž středobodem jsou halucinogenní drogy měnící vnímání. Cílem této hudby je napodobit a umocnit prožitky měnící mysl při užívání psychedelických drog, zejména LSD. Mnoho psychedelických kapel se od sebe liší stylem a toto označení se často používá i neoprávněně.
Psychedelický rock, který vznikl v polovině 60. let 20. století mezi britskými a americkými hudebníky, se ve svém zvuku odvolává na tři základní účinky LSD: depersonalizaci, dechronizaci a dynamizaci, které uživatele odpoutávají od reality. Hudebně mohou být tyto účinky zastoupeny prostřednictvím nových studiových efektů a postupů, elektronické nebo nezápadní instrumentace, nesouvislých písňových struktur a prodloužených instrumentálních částí.
Někteří z ranných psychedelických rockových muzikantů 60. let vycházeli z folku, jazzu a blues, zatímco jiní předváděli explicitní vliv indické klasiky nazývaný "raga rock".
V šedesátých letech existovaly dvě hlavní varianty žánru: rozmarnější, surrealistická britská psychedelie a tvrdší americký "acid rock" ze západního pobřeží. Ačkoli se pojem "acid rock" s pojmem "psychedelický rock" někdy zaměňuje, označuje také konkrétněji těžší, tvrdší a extrémnější větev tohoto stylu.
Psychedelický rock dosáhl svého vrcholu v letech 1967 – 1969, kdy se stal mezinárodním hudebním hnutím spojeným s široce rozšířenou kontrakulturou, poté začal upadat, protože měnící se postoje, ztráta některých klíčových osobností a hnutí "back-to-basics" vedly přeživší interprety k přesunu do nových hudebních oblastí. Tento žánr překlenul přechod od raného blues a folku k progresivnímu rocku a hard rocku a přispěl tak k rozvoji subžánrů, jako je například heavy metal. Od konce 70. let 20. století byl oživován v různých formách neopsychedelie.
Témata skladeb – Hlavním tématem většiny skladeb psychedelického rocku je dětství, nostalgie a smutek za ztracenou dětskou nevinností. Psychedelická díla jsou silně ovlivněná surrealismem. Příkladem může být skladba "Living In A Child's Dream" z roku 1967 australské formace The Masters Apprentices. Dětské hlasy byly použity v mnoha dalších písních, například dětský dívčí hlas v mluvené předehře ke skladbě "Hole In My Shoe" od Traffic. Název The Piper at the Gates of Dawn od Pink Floyd pochází ze 7. kapitoly Barrettovy oblíbené knihy Kennetha Grahama The Wind in the Willows. Skladba "Gnome" na tomto studiovém počinu je částečně inspirovaná knihou J.R.R. Tolkiena Pán prstenů a vypráví o cestě hobita Froda za velkým dobrodružstvím. Texty jiných skladeb tohoto žánru meditují o existenciálních tématech a vyjadřují kritický postoj k fetišizaci materiálních hodnot západní konzumní kultury. Příkladem je "Within You Without You" od George Harrisona.
Vícestopé nahrávání – Využívání vícestopého nahrávání bylo významným mezníkem v práci v nahrávacích studiích. Ovlivnilo způsob produkce a zvuk celého spektra nahrávek nejen populární hudby následujících let až dodnes. Do poloviny 60. let byla alba nahrávána rychle a v krátkém čase. Singly se točily naživo a desky se většinou nahrávaly po jednotlivých skladbách během několika hodin. Například první deska The Beatles, Please Please Me (1963), byla nahraná během jednoho dne, zatímco jejich studiovka Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band vznikala přes šest měsíců v rámci 700 produkčních hodin.
Vizuální prezentace – Psychedelie velmi výrazně ovlivnila vizuální prezentaci populárních nahrávek, zejména vzhled obalů. Do roku 1967 platilo pravidlo, že přední strana alba obsahuje název interpreta, desky a jednoduchý portrét. Zadní strana byla čistě textová se seznamem skladeb a pár informacemi o tvůrcích. V červnu 1967 vydáním již zmíněného Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band od The Beatles se tento přístup změnil. Beatles spolu s Robertem Fraserem (umělecký vedoucí), Peterem Blakem (grafikem) a fotografem Michaelem Cooperem vytvořili obal, který dlouhodobě změnil způsob vizuální prezentace populární hudby. Šlo o jeden z prvních pokusů sladit výtvarný obsah alba s jeho hudebním obsahem.
Historie
Předchůdci a vlivy (1960 - 1965)
Hudební kritik Richie Unterberger říká, že pokusy určit první psychedelickou desku jsou téměř stejně nepolapitelné jako pokusy o určení první rock'n'rollové desky. Mezi "za vlasy přitažená tvrzení" patří instrumentálka "Telstar" (produkovaná Joem Meekem pro Tornados v roce 1962) a masivně reverbovaná "Any Way You Want It" (1964) od Dave Clark Five. První zmínkou o LSD na rockové nahrávce byla surfová instrumentálka "LSD 25" Gamblers z roku 1960. Singl The Ventures "The 2000 Pound Bee" z roku 1962 obsahoval zkreslenou fuzz kytaru a na plodné londýnské rock'n'rollové scéně se začalo vážně experimentovat s možnostmi těžkého tranzistorového zkreslení a dalších efektů, jako je vylepšený reverb a echo. Do roku 1964 bylo možné fuzzový tón slyšet na singlech P. J. Probyho a Beatles použili zpětnou vazbu v písni "I Feel Fine", což byl jejich šestý hit číslo 1 v Británii za sebou.
Vliv amerického folkového zpěváka Boba Dylana byl zásadní pro vznik folkrockového hnutí v roce 1965 a jeho texty zůstaly prubířským kamenem pro psychedelické písničkáře konce šedesátých let. Virtuózní sitárista Ravi Shankar zahájil v roce 1956 misi, jejímž cílem bylo přenést indickou klasickou hudbu na Západ a inspirovat jazzové, klasické a folkové hudebníky. V polovině 60. let se jeho vliv rozšířil na generaci mladých rockových muzikantů, kteří brzy učinili z ragga rocku součást psychedelické rockové estetiky a jeden z mnoha vzájemně se prolínajících kulturních motivů této doby.
Na britské folkové scéně se blues, drogy, jazz a východní vlivy mísily na počátku 60. let v tvorbě Davyho Grahama, který si osvojil modální ladění kytary, aby transponoval indické ragga a keltské reely. Graham měl v polovině 60. let velký vliv na skotského folkového virtuosa Berta Jansche a další průkopnické kytaristy napříč spektrem stylů a žánrů. Podobný vliv měl i jazzový saxofonista a skladatel John Coltrane, jehož exotické zvuky na albech My Favorite Things (1960) a A Love Supreme (1965), z nichž druhé bylo ovlivněno Shankarovými ragami, se staly výchozím materiálem pro kytaristy a další, kteří chtěli improvizovat nebo "jamovat".
Formativní psychedelické scény a zvuky (1965)
Barry Miles, vůdčí osobnost britského undergroundu šedesátých let, říká, že hippies se neobjevili jen tak přes noc a že rok 1965 byl prvním rokem, kdy se v USA začalo objevovat zřetelné hnutí mládeže. V tomto roce vzniklo mnoho klíčových psychedelických rockových uskupení. Na západním pobřeží USA pomohli undergroundový chemik Augustus Owsley Stanley III a Ken Kesey (spolu se svými následovníky známými jako Merry Pranksters) tisícům lidí podniknout nekontrolované tripy na Keseyho Acid Testech a v nových psychedelických tančírnách.
V Británii Michael Hollingshead otevřel Světové psychedelické centrum a básníci Beat Generation Allen Ginsberg, Lawrence Ferlinghetti a Gregory Corso četli v Royal Albert Hall. Miles dodává: „Lidé si najednou uvědomili, kolik je kolem nich podobně smýšlejících. V tomto roce také Londýn začal barevně rozkvétat otevřením obchodů s oblečením Granny Takes a Trip a Hung On You.“ Díky medializaci se rozšířilo užívání LSD.
Podle hudebního kritika Jima DeRogatise, v jeho knize o psychedelickém rocku Turn on Your Mind, jsou Beatles považováni za "acidové apoštoly nové doby". Producent George Martin, který byl zpočátku znám jako specialista na komediální a novinkové nahrávky, reagoval na požadavky Beatles a poskytl řadu studiových triků, které skupině zajistily vedoucí úlohu ve vývoji psychedelických efektů. V předstihu před jejich otevřeně psychedelickou tvorbou se ve skladbě "Ticket to Ride" (duben 1965) objevilo jemné, drogami inspirované bzučení naznačující Indii, hrané na rytmickou kytaru.
Muzikolog William Echard píše, že Beatles v letech do roku 1965 používali několik technik, které se brzy staly prvky psychedelické hudby, což znamená, že byli stejně jako Yardbirds prvními průkopníky psychedelie. Jako důležité aspekty, které soubor do tohoto žánru přinesl, Echard uvádí rytmickou originalitu a nepředvídatelnost, vůdčí postavení v začleňování prvků indické hudby a studiových technik a jejich přijetí avantgardy.
Podle Unterbergerova názoru byli za rozeznění psychedelické sirény více než Beatles zodpovědní Byrds, vzešlí z losangeleské folkrockové scény, a Yardbirds, pocházející z anglické bluesové scény. Užívání drog a pokusy o psychedelickou hudbu se přesunuly od akustické hudby založené na folku k rocku brzy poté, co Byrds, inspirováni filmem Beatles A Hard Day's Night z roku 1964, přijali elektrické nástroje a vytvořili v létě 1965 hitparádovou verzi Dylanovy písně "Mr. Tambourine Man".
O hudebním uskupení Yardbirds Unterberger uvádí, že jejich hlavní kytarista Jeff Beck položil základ psychedelické kytary, a říká, že jejich zlověstné mollové melodie, hyperaktivní instrumentální přestávky (tzv. rave-upy), nepředvídatelné změny tempa a používání gregoriánských chorálů pomohly definovat manický eklekticismus typický pro raný psychedelický rock. Skladba "Heart Full of Soul" (červen 1965), která obsahuje zkreslený kytarový riff napodobující zvuk sitáru, se ve Velké Británii umístila na 2. místě a v USA na 9. místě. The Kinks v písni "See My Friends" (červenec 1965), která se stala hitem Top 10 ve Velké Británii, použili otevřeně laděné kytary napodobující tamburaš.
Píseň Beatles "Norwegian Wood" z alba Rubber Soul, z prosince 1965, znamenala první vydanou nahrávku, na které člen západní rockové formace hrál na sitár. Skladba vyvolala šílenství po sitáru a dalších indických nástrojích – trend, který podpořil rozvoj raga rocku, kdy se indická exotika stala součástí podstaty psychedelického rocku. Hudební historik George Case uznává Rubber Soul jako první ze dvou alb Beatles, která znamenala autentický začátek psychedelické éry, hudební kritik Robert Christgau podobně napsal, že psychedelie začíná zde.
Ačkoli byla psychedelie představena v Los Angeles prostřednictvím uskupení Byrds, podle Shawa se hlavním městem tohoto hnutí na západním pobřeží stalo San Francisco. Několik kalifornských folkových formací následovalo Byrds a přineslo do folk rocku psychedelické vlivy, čímž vznikl "San Francisco Sound".
Hudební historik Simon Philo píše, že ačkoli někteří publicisté uvádějí, že centrum vlivu se v roce 1967 přesunulo z Londýna do Kalifornie, byly to britské kapely jako Beatles a Rolling Stones, které v polovině 60. let pomáhaly inspirovat a "živit" novou americkou hudbu, formující se zejména na sanfranciské scéně. Tamní hudební scéna se rozvinula v městské čtvrti Haight-Ashbury v roce 1965 na sklepních koncertech pořádaných Chetem Helmsem z Family Dog a v nočním klubu The Matrix, který zakladatel Jefferson Airplane Marty Balin spolu s investory otevřel v létě téhož roku a začal zde uvádět svou a další místní kapely, jako byli Grateful Dead, Steve Miller Band a Country Joe & the Fish.
Helms a manažer San Francisco Mime Troupe Bill Graham na podzim roku 1965 zorganizovali rozsáhlejší multimediální komunitní akce, na nichž vystoupili Jefferson Airplane, Diggers a Allen Ginsberg. Počátkem roku 1966 Graham zajistil rezervaci v The Fillmore a Helms v Avalon Ballroom, kde ve vlastní světelné show s psychedelickou tematikou replikovaly vizuální efekty psychedelického zážitku. Graham se stal významnou postavou v rozvoji psychedelického rocku a přilákal do The Fillmore většinu významných psychedelických rockových kapel té doby.
Podle autora Kevina McEneaneyho skupina Grateful Dead "vynalezla" acid rock před davem návštěvníků koncertu v kalifornském San Jose 4. prosince 1965, tedy v den, kdy spisovatel Ken Kesey a formace Merry Pranksters uspořádali druhý Acid Test. Jejich pódiové vystoupení spočívalo v použití stroboskopických světel, která měla reprodukovat 'surrealistickou fragmentaci' nebo 'živé izolování zachycených okamžiků' s LSD. Experimenty na Acid Testu následně odstartovaly celou psychedelickou subkulturu.
Růst a počáteční popularita (1966)
V roce 1966 se výrazně změnilo mediální pokrytí rockové hudby, která byla spolu s rostoucí "psychedelickou" komunitou přehodnocena jako nová forma umění. V únoru a březnu 1966 byly vydány dva singly, které později dosáhly uznání jako první psychedelické hity: "Shapes of Things" od Yardbirds a "Eight Miles High" od Byrds. První z nich dosáhl třetího místa ve Velké Británii a jedenáctého v USA a pokračoval ve zkoumání kytarových efektů, východně znějících stupnic a měnících se rytmů. Beck pomocí overdubingu navrstvil několikrát sólo, které zahrnovalo rozsáhlé použití fuzz tónu a harmonické zpětné vazby. Text písně byl interpretován jako proenvironmentální nebo protiválečný. The Yardbirds se stali první britskou formací, pro jejíž jednu z písní byl použit termín 'psychedelická'.
V písni "Eight Miles High" se dvanáctistrunná kytara Rickenbacker Rogera McGuinna postarala o psychedelickou interpretaci free jazzu a indické rágy, v níž se inspirovali Coltranem, respektive Shankarem. Text skladby byl široce chápán jako odkaz na užívání drog, ačkoli to Byrds v té době popírali. "Eight Miles High" se v USA dostala na 14. místo a ve Velké Británii se umístila v top 30.
K nástupu psychedelie do popového mainstreamu přispělo vydání alb Pet Sounds formace Beach Boys (květen 1966) a Revolver souboru Beatles (srpen 1966), které jsou často považovány za jedny z prvních desek v kánonu psychedelického rocku. Pet Sounds obsahovalo mnoho prvků, které se později začlenily do psychedelie, s uměleckými experimenty, psychedelickými texty založenými na citových touhách a pochybách o sobě samém, propracovanými zvukovými efekty a novými zvuky na konvenční i nekonvenční nástroje. Skladba z desky "I Just Wasn't Made for These Times" obsahovala první použití zvuků thereminu na rockové nahrávce.
Skladba "Rain" Beatles z května 1966, nahraná během natáčení Revolveru, byla první popovou nahrávkou obsahující obrácené zvuky. Spolu s dalšími studiovými triky, jako je varispeed, obsahuje píseň dunějící melodii, která odrážela rostoucí zájem formace o nezápadní hudební formy, a text vyjadřující rozkol mezi osvíceným psychedelickým pohledem a konformismem.
Echard mezi klíčovými psychedelickými nahrávkami roku 1966 vyzdvihuje rané desky souborů 13th Floor Elevators a Love, spolu se skladbami "Shapes of Things", "Eight Miles High", "Rain" a albem Revolver. První z těchto nových formací, původem z texaského Austinu, se k žánru dostala prostřednictvím garážové scény a v prosinci téhož roku vydala debutovou desku The Psychedelic Sounds of the 13th Floor Elevators. Bylo to první rockové LP, které obsahovalo tento přívlastek ve svém názvu, ačkoli nahrávka vyšla na nezávislém labelu a v té době byla opomíjena. Poté, co parta koncem roku 1965 vznikla s cílem šířit povědomí o LSD, nechala si vyrobit vizitky s obrázkem třetího oka a nápisem 'Psychedelic rock'.
Časopis Rolling Stone vyzdvihuje 13th Floor Elevators jako pravděpodobně nejdůležitější rané předchůdce psychedelického garážového rocku. Další ranou popovou písní, která obsahovala psychedelické texty a zvuky, byl singl "Good Vibrations" souboru The Beach Boys z října 1966. Úspěch singlu vyvolal nečekané oživení thereminů a zvýšil povědomí o analogových syntezátorech. S tím, jak se psychedelie dostávala do popředí, se harmonie ve stylu Beach Boys začleňovaly do nově vzniklého psychedelického popu.
Další rozvoj (1967 - 1969)
V roce 1967 se psychedelickému rocku dostalo široké pozornosti médií a širšího publika i mimo místní "psychedelickou" komunitu. V letech 1967–1968 tento styl v rockové hudbě převládal, ať už v rozmarnější britské variantě, nebo v tvrdším americkém acid rocku ze západního pobřeží. Za dvě klíčová kulturní centra byly uznávány San Francisco a Londýn. Ve srovnání s americkou formou byla britská psychedelická hudba často umělečtější ve svých experimentech a měla tendenci držet se v rámci popových písňových struktur.
Hudební publicista Mark Prendergast říká, že kromě tvorby Byrds, Love a Doors existovaly v USA tři kategorie psychedelie: 'acid jams' sanfranciských formací, které dávaly přednost albům před singly; popová psychedelie typická pro soubory jako Beach Boys a Buffalo Springfield; a 'wigged-out' hudba po vzoru Beatles a Yardbirds kapel jako byli Electric Prunes, Nazz, Chocolate Watchband a Seeds.
V únoru 1967 vydali Beatles oboustranný singl "Strawberry Fields Forever"/"Penny Lane", který podle Iana MacDonalda odstartoval jak 'anglickou popově-pastorální náladu' typickou pro sestavy jako Pink Floyd, Family, Traffic a Fairport Convention, tak LSD inspirovanou nostalgií po nevinné dětské vizi.
Mellotronové party ve skladbě "Strawberry Fields Forever" zůstávají nejslavnějším příkladem tohoto nástroje na popové nebo rockové nahrávce. Album Surrealistic Pillow kapely Jefferson Airplane (únor 1967) bylo jedním z prvních alb, které vyšlo v San Francisku a prodávalo se natolik dobře, že přitáhlo celostátní pozornost k hudební scéně města. Skladby "White Rabbit" a "Somebody to Love" se následně staly hity, které se v USA dostaly do první desítky.
Skladby "Arnold Layne" (březen 1967) a "See Emily Play" (červen 1967) formace Pink Floyd, jejichž autorem byl Syd Barrett, pomohly ve Velké Británii stanovit vzor pop-psychedelie. Tamní undergroundové podniky jako UFO Club, Middle Earth Club, The Roundhouse, Country Club a Art Lab přitahovaly publikum psychedelickým rockem a průkopnickým show s tekutými světly (Liquid light show). Významnou postavou ve vývoji britské psychedelie byl americký promotér a hudební producent Joe Boyd, který se v roce 1966 přestěhoval do Londýna. Spoluzakládal místa konání koncertů, včetně klubu UFO, produkoval singl "Arnold Layne" kapely Pink Floyd a dále se věnoval managementu folkových a folkrockových formací, včetně Nicka Drakea, Incredible String Band a Fairport Convention.
Popularita psychedelického rocku se zvýšila po vydání alba Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band souboru Beatles v květnu 1967 a po uspořádání Monterey Pop Festivalu v červnu. Sgt. Pepper byl prvním komerčně úspěšným dílem, které kritika uznala jako přelomový aspekt psychedelie, a masový ohlas Beatles znamenal, že se deska hrála prakticky všude. Album mělo velký vliv na kapely americké psychedelické rockové scény.
V rámci Summer of Love 1967 se do Haight-Ashbury sjelo obrovské množství mladých lidí z celé Ameriky i ze světa, což zvýšilo počet obyvatel této oblasti z 15 000 na přibližně 100 000. Předcházela mu březnová akce Human Be-In a vrcholu dosáhl červnový Monterey Pop Festival, který pomohl udělat z Janis Joplin, zpěvačky souboru Big Brother and the Holding Company, Jimiho Hendrixe a kapely The Who velké americké hvězdy. K psychedelické revoluci se připojilo několik zavedených britských formací, včetně Erica Burdona (dříve ze sestavy Animals) a The Who, jejichž deska The Who Sell Out (prosinec 1967) obsahovala psychedelií ovlivněné skladby "I Can See for Miles" a "Armenia City in the Sky".
Podle autora Edwarda Macana nakonec existovaly dokonce tři odlišné větve britské psychedelické hudby. První, které dominovali Cream, Yardbirds a Hendrix, vycházela z těžké, elektrické adaptace blues hraného Rolling Stones a přidávala prvky jako power akordový styl The Who a zpětnou vazbu.
Druhá, podstatně komplexnější forma, čerpala výrazně z jazzových zdrojů a byla typická pro Traffic, Colosseum, If a kapely canterburské scény, jako byly Soft Machine a Caravan.
Třetí větev, reprezentovaná formacemi Moody Blues, Pink Floyd, Procol Harum a Nice, byla ovlivněna pozdější hudbou Beatles. Několik anglických psychedelických souborů po vydání alba Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band rozvinulo klasické vlivy Beatles dále než samotní Beatles nebo soudobé psychedelické kapely ze západního pobřeží. Mezi těmito uskupeními se Pretty Things vzdali svých R&B kořenů a vytvořili desku S.F. Sorrow (prosinec 1968), první psychedelickou rockovou operu.
Hlavními centry psychedelické hudby byly Spojené státy a Velká Británie, ale koncem šedesátých let se začaly rozvíjet scény po celém světě, včetně kontinentální Evropy, Australasie, Asie a Jižní a Střední Ameriky. V pozdějších šedesátých letech se psychedelické scény rozvinuly v mnoha zemích kontinentální Evropy, včetně Nizozemska s partami jako The Outsiders a Misunderstood, Dánska, kde byli průkopníkem Steppeulvene, a Německa, kde hudebníci začali spojovat psychedelii a elektronickou avantgardu. V roce 1968 se konal první velký německý rockový festival Internationale Essener Songtage v Essenu a Hans-Joachim Roedelius a Conrad Schnitzler založili v Berlíně klub Zodiak, který pomohl uskupením jako Tangerine Dream a Amon Düül získat kultovní status.
Průkopníky vzkvétající psychedelické hudební scény v Kambodži, ovlivněné psychedelickým rockem a soulem vysílaným rádiem amerických ozbrojených sil ve Vietnamu, byli umělci jako Sinn Sisamouth a Ros Serey Sothea. V Jižní Koreji hrál Shin Jung-Hyeon, často považovaný za kmotra korejského rocku, psychedelicky ovlivněnou hudbu pro americké vojáky umístěné v zemi. Po Shin Jung-Hyeonovi následovala formace San Ul Lim (Mountain Echo), která často kombinovala psychedelický rock s folkovějším zvukem.
V Turecku anatolský rockový umělec Erkin Koray mísil klasickou tureckou hudbu a blízkovýchodní témata do svého psychedelicky laděného rocku a pomohl založit tureckou rockovou scénu s hudebníky jako Cem Karaca, Mogollar, Baris Manco a Erkin Koray. V Brazílii hnutí Tropicalia spojilo brazilské a africké rytmy s psychedelickým rockem. Mezi hudebníky, kteří byli součástí tohoto hnutí, patří Caetano Veloso, Gilberto Gil, Os Mutantes, Gal Costa, Tom Zé a básník/lyrik Torquato Neto, kteří se podíleli na albu Tropicália: ou Panis et Circencis z roku 1968, jež sloužilo jako hudební manifest.
Úpadek (1969 - 1971)
Koncem 60. let byl psychedelický rock na ústupu. Psychedelické trendy vyvrcholily v roce 1969 na festivalu Woodstock, kde vystoupila většina významných psychedelických uskupení, včetně Jimiho Hendrixe, Jefferson Airplane a Grateful Dead.
LSD bylo v září 1966 ve Velké Británii a v říjnu v Kalifornii postaveno mimo zákon a v roce 1967 zakázáno v celých Spojených státech. V roce 1969 přispěly k odporu proti hippies vraždy Sharon Tateové a Leno a Rosemary LaBiancových, které spáchal Charles Manson a jeho sekta stoupenců, kteří tvrdili, že se inspirovali skladbami Beatles, například "Helter Skelter".
Koncem téhož roku se stal festival Altamont Free Concert v Kalifornii, jehož hlavním hostem byla formace Rolling Stones, nechvalně proslulý smrtelným pobodáním černošské teenagerky Meredith Hunterové ochrankou Hells Angels. Soubory George Clintona Funkadelic a Parliament a jejich různé odnože využily psychedelii a funk k vytvoření vlastního jedinečného stylu a vyprodukovaly více než čtyřicet singlů (včetně tří v první desítce amerických hitparád) a tři platinová alba.
Brian Wilson z Beach Boys, Brian Jones z Rolling Stones, Peter Green a Danny Kirwan z Fleetwood Mac a Syd Barrett z Pink Floyd byli prvními 'kyselinovými oběťmi', které pomohly změnit zaměření příslušných formací, jejichž byli vůdčími osobnostmi. Některé kapely, například Jimi Hendrix Experience a Cream, se rozpadly. Hendrix zemřel v Londýně v září 1970, krátce po natočení desky Band of Gypsys (1970), Janis Joplin zemřela na předávkování heroinem v říjnu 1970 a těsně ji následoval Jim Morrison z Doors, který zemřel v Paříži v červenci 1971.
V té době se již mnoho přeživších uskupení odklonilo od psychedelie a přešlo buď k 'roots rocku', folku založenému na tradicích, pastorálnímu nebo náladovému folku, k experimentálnímu progresivnímu rocku nebo heavy rocku založenému na riffech.
Acid rock
Acid rock je volně definovaný typ rockové hudby, který se vyvinul z hnutí garage punku v polovině 60. let a pomohl nastartovat psychedelickou subkulturu. Tento styl, pojmenovaný podle diethylamidu kyseliny lysergové (LSD), je obecně charakterizován těžkými, zkreslenými kytarami, texty s odkazy na drogy a dlouhým improvizovaným jamováním. Styl se do značné míry překrývá s garážovým punkem 60. let, proto-metalem a raným heavy hard rockem založeným na blues.
Steve a Alan Freemanovi uvádějí, že termíny psychedelický rock a acid rock jsou víceméně synonyma a že to, co se běžně označuje jako acid rock, představuje obecně extrémnější směr psychedelického rocku. Tím se rozumí psychedelie, která je těžší, hlasitější nebo tvrdší. Pokud je acid rock definován konkrétně jako hardrocková varianta psychedelie, rozlišuje se, že se vyvinul z garážového punkového hnutí šedesátých let 20. století, přičemž mnohé z uskupení se nakonec transformovaly do heavymetalových formací. Perkusionista John Beck definuje acid rock jako synonymum hard rocku a heavy metalu. Termín nakonec zahrnoval i heavymetalové kapely vycházející z blues.
Vývoj od garážových kapel
Garážový punk, který vznikl na počátku 60. let 20. století, byl převážně americkým hnutím, zahrnujícím garážové party inspirované R&B, poháněné elektrickými kytarami a varhanami. Byl doménou především neškolených teenagerů zaměřených na zvukové efekty, jako jsou wah-wah a fuzz tone, a spoléhal se hlavně na riffy. Později se hudba prolnula do psychedelie. Americká garážová uskupení, která začala hrát psychedelický rock, si zachovala syrovost a energii garážového rocku a do svých verzí psychedelické tvorby začlenila těžké zkreslení garážového rocku, zpětnou vazbu a vrstvené zvukové efekty, čímž vznikl acid rock.
Skladba "Psychotic Reaction" formace Count Five, která patří mezi první úspěšné acid rockové písně, obsahovala charakteristiky, jež později definovaly acid rock: použití zpětné vazby a zkreslení, které nahradily melodičtější elektrické kytary rané rockové hudby. První známé použití termínu 'garage punk' se objevilo v poznámkách Lennyho Kaye ke skladbám na kompilaci Nuggets: Original Artyfacts from the First Psychedelic Era, 1965-1968.
Muzikolog Simon Frith uvádí tuto antologii jako ukázku garážové psychedelie šedesátých let a přechodu mezi garážovým rockem raných šedesátých let a propracovanějším acid rockem konce šedesátých let. Formace jako Count Five se svým hitem "Psychotic Reaction" z roku 1966, stejně jako další soubory obsažené na kompilaci Nuggets, ztělesňovaly přesah garážového rocku 60. let a psychedelického punku, tedy acid rocku.
Další soubor zařazený na album, 13th Floor Elevators, začínal jako čistě garážová rocková formace, než se stal jedním z prvních raných acid rockových uskupení a inovátorem psychedelického rocku obecně, se zvukem složeným ze zkreslení, často ječivých vokálů a občas znepokojivých textů. Jejich debutové studiové dílo The Psychedelic Sounds of the 13th Floor Elevators, obsahující garážový hit "You're Gonna Miss Me", patřilo k prvním psychedelickým rockovým deskám. V roce 1966 newyorská garážová parta Blues Magoos označovala svůj kvílivý blues rock jako psychedelickou hudbu a jejich tvrdá varianta psychedelie s kořeny v garážovém hnutí je stále častěji nazývána acid rockem.
Odlišnosti od psychedelického rocku
Acid rock zahrnuje extrémnější stránku žánru psychedelického rocku, často obsahuje hlasitý, improvizovaný a kytarový zvuk. Alan Bisbort a Parke Puterbaugh uvádějí, že acid rock lze nejlépe popsat jako psychedelii v její nejsyrovější a nejintenzivnější podobě. Špatné tripy stejně jako dobré, nepokoje stejně jako klid, bolest stejně jako potěšení – acid rock zachytil celé spektrum reality, nejen idylické momenty. Koncem šedesátých let se acid rock kromě záměrného používání zkreslení a zpětné vazby vyznačoval také dlouhými kytarovými sóly a častým používáním elektronických varhan. Časté byly i textové odkazy na užívání drog, příkladem je skladba "White Rabbit" formace Jefferson Airplane z roku 1967 a píseň "Purple Haze" od Jimi Hendrix Experience z téhož roku. Textové narážky na drogy, například LSD, bývaly často kryptické.
Někdy docházelo ke křížení dvou hlavních variant psychedelického rocku (acid rocku a psychedelického rocku ovlivněného britskou hudbou). Skladba "Sky Pilot" od The Animals patřila k několika málo písním té doby, které stavěly proti sobě propracovanou orchestraci britského psychedelického rocku inspirovaného Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band a americký acid rock, jenž byl více ovlivněn Hendrixem a zaměřoval se na elektrické kytary. V době, kdy mnoho britských psychedelických formací hrálo rozmarný či surrealistický psychedelický rock, vyvinulo mnoho amerických souborů 60. let, zejména ze západního pobřeží, syrovější či tvrdší verzi psychedelie, obsahující energii garážového rocku.
Americký psychedelický rock a garážové party jako 13th Floor Elevators ztělesňovaly frenetický, temnější a psychotičtější zvuk amerického acid rocku, charakterizovaný duněním kytarových riffů, zesílenou zpětnou vazbou a zkreslením kytar. Hoffman uvádí, že acid rock postrádal 'triky' z nahrávacího studia, typické pro psychedelický rock více ovlivněný Beatles, ačkoli i acid rock experimentoval s kytarovými efekty.
Tónové zkreslení bylo rovněž jedním z určujících znaků San Francisco Sound. Tento styl zahrnoval výraznou hudební improvizaci, jamování, opakované údery na bicí, experimentální zvukové a páskové efekty a záměrnou zpětnou vazbu. Sanfranciský acid rock obecně zastával nekomerční přístup k tvorbě skladeb, často zahrnoval téměř freejazzové, volně pojaté hardrockové improvizace spolu se zkreslenými kytarami. Texty bývaly často sociálně uvědomělé, triphopové či protietablishmentové. Mnozí z hudebníků této scény, včetně formací jako Charlatans a Quicksilver Messenger Service, se zapojili do psychedelické komunity Kena Keseyho, známé jako Merry Pranksters, která se opírala o LSD.
Přechod k hard rocku a heavy metalu
Heavy metal se vyvinul z psychedelické hudby a acid rocku, když jejich prvky přidal k základní struktuře blues rocku. V šedesátých letech 20. století byl těžký, bluesem ovlivněný, psychedelický hardrockový zvuk formací jako Jimi Hendrix Experience, Deep Purple a Cream klasifikován jako acid rock. Další acid rockové party, jako Blue Cheer, Iron Butterfly a Vanilla Fudge, sloužily jako příklady raného heavy metalu neboli proto-metalu, vytvářejícího odosobněný, hlasitý, intenzivní a "rozbředlý" acid rock nebo hard rock. Kapely jako Blue Cheer, Cream a hardrocková sestava The Amboy Dukes byly označovány za přední představitele tvrdší varianty psychedelického rocku známé jako acid rock. Mnohé acid rockové uskupení se později stalo heavy metalovými.
Skladba "In-A-Gadda-Da-Vida" skupiny Iron Butterfly bývá někdy označována za příklad přechodu acid rocku v heavy metal nebo jako bod zlomu, kdy se z acid rocku stal heavy metal. Album In-A-Gadda-Da-Vida slouží jako pozoruhodný příklad acid rocku či těžké psychedelie šedesátých a počátku sedmdesátých let a formace pokračovala v experimentování se zkreslenou, "rozmazanou" těžkou psychedelií i později. Toto album i deska Blue Cheer Vincebus Eruptum z roku 1968 jsou označovány za příklad přechodu acid rocku do heavy metalu.
Původ acid rocku v heavy metalu lze spatřovat také v hlasitém acid rocku sestavy Steppenwolf, která přispěla svou skladbou "Born to Be Wild" na soundtrack k filmu Easy Rider z roku 1969, který tento žánr idealizoval. Na soundtrackovém albu se objevilo několik písní, které připravily půdu pro elektrifikovaný, bluesový zvuk raného heavy metalu.
Počátkem 70. let formace jako Deep Purple, Led Zeppelin a Black Sabbath spojily hlasité, syrové zkreslení acid rocku s okultními texty, čímž vytvořily základ žánru, který je dnes známý jako heavy metal. V době, kdy se rocková hudba začala obracet zpět k soft rocku, se mnoho acid rockových uskupení místo toho přeměnilo v heavy metalové.
Heavy metalová hudba jako svébytné hnutí pokračovala v duchu acid rockových kapel přinejmenším do osmdesátých let a stopy psychedelického rocku lze spatřovat i v hudebních excesech pozdějších metalových formací. V devadesátých letech žánr stoner metalu kombinoval acid rock s dalšími hardrockovými směry, jako je grunge, a aktualizoval těžké riffy a dlouhé jamy, které se objevovaly v acid rocku a psychedelií ovlivněném metalu kapel jako Black Sabbath, Blue Cheer, Hawkwind a Blue Öyster Cult.
Vedle hard rocku a heavy metalu dal acid rock vzniknout také progresivnímu rockovému hnutí. V sedmdesátých letech se prvky psychedelické hudby rozdělily do dvou pozoruhodných směrů, které se vyvinuly v hard rock a heavy metal na jedné straně a progresivní rock na straně druhé. Formace jako Yes, Pink Floyd, King Crimson a Emerson, Lake and Palmer udržovaly psychedelické hudební hnutí po určitou dobu při životě, ale nakonec se od hudby s drogovou tematikou odklonily k experimentům v oblasti elektronické hudby a přidávání témat klasické hudby do rockové tvorby.
Psychedelický rock, vzniklý v polovině 60. let, přinesl revoluční změny v hudbě díky svému experimentálnímu přístupu, využití nových zvukových efektů a propojení s kontrakulturními hnutími. Acid rock, jako tvrdší a syrovější podoba psychedelie, se vyznačoval hlasitými zkreslenými kytarami, dlouhými improvizacemi a často kryptickými texty o drogách. Tento styl byl úzce spjat s garážovým punkem a postupně přerostl v raný heavy metal, který spojoval psychedelické prvky s blues rockem a vytvářel základy pro tvrdší rockové směry 70. let.
Heavy metal tak vznikl jako pokračování acid rocku, zformoval se díky kapelám jako Black Sabbath, Deep Purple a Led Zeppelin a dodnes nese stopy psychedelického dědictví. Zároveň psychedelická hudba ovlivnila i progresivní rock, který přinesl další hudební experimenty a prolínání žánrů. Celkově lze říci, že psychedelie a acid rock byly klíčovými hnacími silami pro rozvoj mnoha moderních hudebních žánrů a stylů.
