V 50. letech 20. století začali mnozí jazzoví kytaristé – například Les Paul, Barney Kessel nebo Tal Farlow – experimentovat s technikou přejezdu trsátkem po strunách pro rychlé sekvence tónů, dnes známou jako sweep picking. Skladba "How High the Moon" od Les Paula obsahuje jednu z prvních nahrávek této techniky. Ke konci 60. let se vývoj kytarové techniky v rockové scéně posunul ještě dál díky ikonickým postavám jako Jimi Hendrix, Eric Clapton a Jeff Beck.

Za jednoho z prvních shredderů bývá považován Ritchie Blackmore, proslulý svou virtuózní hrou ve formacích Deep Purple a Rainbow. Ve svých technicky propracovaných sólech mistrně kombinoval prvky blues, jazzu a klasické hudby. Skladby jako "Highway Star" a "Burn" od Deep Purple či "Gates of Babylon" od Rainbow jsou ranými příklady shreddingu. Blackmore byl známý používáním složitých arpeggií a harmonických mollových stupnic. Jeho vliv na Randyho Rhoadse a Yngwieho Malmsteena je považován za zásadní pro budoucí vývoj tohoto stylu.

V roce 1969 složil kytarista Jimmy Page ze skupiny Led Zeppelin skladbu "Heartbreaker", jejíž kytarové sólo obsahovalo kombinaci technik jako velmi rychlé běhy, hammer-ony a pull-offy. Při živém provedení pak Page do sóla často vkládal citace klasické hudby. Téhož roku zazněly na Woodstocku bleskurychlé pasáže Alvina Leeho, které jsou považovány za další ukázku raného shreddingu.

V září 1973 využil Glen Campbell techniku shreddingu mezi slokami při jazzové verzi písně "(Back Home Again in) Indiana", kterou předvedl v pořadu The Tonight Show.

Rok 1974 přinesl na debutové desce Lynyrd Skynyrd skladbu "Free Bird", jejíž kytarové sólo je dodnes považováno za raný a vlivný příklad shreddingu. Ve stejném roce natočili němečtí Scorpions spolu s novým kytaristou Ulim Rothem studiovku Fly to the Rainbow, jejíž titulní skladba obsahuje jednu z nejmrazivějších 'whammy-bar dive bombs' v historii nahrávací techniky. O rok později se Rothova sólová hra na albu In Trance stala vzorem shred kytary – obsahuje sweep-picked arpeggia, harmonické mollové běhy, technicky náročné prstoklady i dechberoucí práci s vibrátem.

Shredding zahrnuje obtížné kytarové techniky, jako je sweep picking, alternate picking, tremolo picking, přeskakování strun, víceprstý tapping, slapy, trioly a další pokročilé přístupy. Shredující kytaristé často využívají dvou- až tříoktávové stupnice, triády či specifické prstoklady, hrané rychle nahoru a dolů. Tyto běhy bývají organizovány do složitých sekvenčních vzorců, které vytvářejí dojem komplexnosti a technické náročnosti.

V kytarové hře se termín lick vztahuje na krátkou, melodicky nebo rytmicky zajímavou frázi. Nejslavnějším příkladem je "The Lick" – často hraná jazzová sekvence vycházející z mollové stupnice. Objevila se v mnoha jazzových a popových skladbách a bývá označována jako "nejproslulejší jazzové klišé vůbec".

Při shreddingu může být lick značně zkomplikován – obsahuje náročné techniky a bývá hraný v rychlém tempu. Rytmicky se často využívají šestnáctinové noty nebo trioly, což znamená, že na každé kliknutí metronomu musí hráč zahrát čtyři nebo tři noty podle zvolené rytmické figury. Vzhledem k rychlosti a přesnosti, kterou styl vyžaduje, bývá shred technicky náročný zejména pro méně zkušené hráče. Každý tón musí znít čistě a jasně.

Připravené sekvence tónů (licky) se běžně používají buď jako součást improvizovaných sól, nebo k tréninkovým účelům. Kytaristé si často tyto fráze vzájemně "vyměňují" a sdílejí je jako inspiraci i cvičný materiál.

Lick může být zahrán buď metodou alternate pickingu – střídavým pohybem trsátka nahoru a dolů – nebo jen lehkým úderem na první tón a následnou sérií hammer-onů a pull-offů. Pokud se alternate picking používá rychle na jedné struně či v rámci opakovaného tónu, hovoříme o tremolo pickingu nebo tzv. double pickingu.

Rytmická stránka shreddingu často zahrnuje synkopy a polyrytmy. Synkopa narušuje pravidelný tok rytmu tím, že důrazy klade na nečekaná místa v taktu. Polyrytmus pak spočívá ve současném použití dvou či více nezávislých rytmických struktur – například třídobého a čtyřdobého vzorce – které spolu tvoří zajímavé napětí.

Sweep picking slouží ke hraní rychlých arpeggií po celém hmatníku, často přes všechny struny. Technika spočívá v plynulém "přejezdu" trsátka přes po sobě jdoucí struny v jednom směru, zatímco prsty levé ruky vytvářejí konkrétní sérii tónů. Obě ruce přitom pracují unisono a přesně, aby výsledkem byla plynulá a rytmicky souvislá fráze.

Hráči na kytaru často používají elektrické nástroje s pevným tělem od značek jako Charvel, ESP, Fender, Gibson, Ibanez, Jackson, Kiesel/Carvin, Kramer a Schecter. Někteří shred kytaristé sázejí na komplikovaně tvarované modely B.C. Rich nebo Dean, stejně jako na moderní verze klasicko-radikálních konstrukcí, například legendární modely Flying V a Explorer od Gibsonu. Neodmyslitelnou součástí shredové hry je vibráto (také známé jako "whammy bar") – výkyvný můstek s pákou, která umožňuje ohýbání tónu směrem nahoru nebo dolů. Toto zařízení umožňuje efekty jako "dive bombing" (podladění pomocí páky) a řadu zvukových variací, které u kytar s pevnou kobylkou nejsou možné.

Kytary s dvojitým výřezem poskytují hráčům lepší přístup k vyšším pražcům, čímž rozšiřují možnosti hry ve vyšších polohách hmatníku. Někteří shredisté, například Ulrich Roth ze Scorpions, používali na míru upravené vibráto páky a jiné speciální úpravy nástrojů. Jeho proslulá "Sky Guitar" disponovala výrazně rozšířeným rozsahem a umožnila mu hrát tóny, které byly dříve vyhrazené violoncellu nebo houslím.

Většina kytaristů využívá širokou škálu efektových zařízení, včetně zkreslení a kompresorů, které prodlužují sustain a usnadňují provádění technik shreddingu jako jsou tapping, hammer-on a pull-off. Mezi další oblíbené efekty patří delay, flanger či chorus, které pomáhají vytvářet charakteristický zvuk. Shred kytaristé často sázejí na elektronkové zesilovače značek jako Bogner, Marshall, Carvin, Peavey, Soldano, Mesa Boogie, Orange, Laney, Hughes & Kettner či Randall. Pro dosažení potřebné zpětné vazby a zvukové dynamiky používají vysoké nastavení gainu, zkreslovací pedály a hrají na vysokou hlasitost během koncertů.

V roce 2011 se časopis Guitar World zaměřil na shred kytaristy mimo oblast heavy metalu a v článku rozebral pět nejlepších bluegrassových skladeb podle svého výběru. V seznamu se objevily skladby instrumentalistů jako Tony Rice, Josh Williams, Bryan Sutton, Chris Thile a David Grier. V žebříčku dvaceti nejlepších shredových kytaristů všech dob, který sestavil časopis Music Radar, obsadili první tři příčky Al Di Meola, John Petrucci a Steve Vai. Guitar World ocenil také alba a interprety Al Di Meola – Elegant Gypsy, Van Halen – Van Halen a Ozzyho Osbourna – Blizzard of Ozz (s Randym Rhoadsem na kytaře) jako tři nejlepší studiové počiny shredové kytary všech dob, a to právě v tomto pořadí.

V roce 2017 vydalo nakladatelství Jawbone Press knihu Shredders!: The Oral History of Speed Guitar (and More) od Grega Prata, která mapuje kompletní historii shreddingu. Kniha obsahuje předmluvu od Alexe Lifesona, doslov od Uliho Jona Rotha a originální rozhovory s legendami jako Joe Satriani, Steve Vai, Billy Sheehan, Paul Gilbert, George Lynch, Kirk Hammett, Michael Schenker, Ace Frehley, Guthrie Govan, Alexi Laiho a dalšími.

Shred kytara nadále zaujímá klíčovou roli v mnoha hudebních žánrech, a to nejen v heavy metalu, ale také v jazzu, fusion, blues či progresivním rocku. Moderní shreddující kytaristé, jako jsou Tosin Abasi z Animals as Leaders, John Petrucci ze Dream Theater nebo Plini, kombinují tradiční techniky s inovativními prvky a často využívají digitální efekty a modelovací zesilovače, jako jsou Line 6 Helix nebo Kemper Profiling Amp. Tyto technologie umožňují širokou paletu zvukových textur a výrazovou rozmanitost, která dříve nebyla dostupná.

Například Tosin Abasi je známý svou technickou precizností a komplexními polyrhythmickými frázemi, které propojují shredding s jazzovými a progresivními vlivy. John Petrucci je mistrem kombinace rychlých běhů s melodickými pasážemi a emocionálním výrazem, což dokládají skladby jako "The Dance of Eternity". Plini pak vnáší do shreddingu prvky ambientu a neoklasiky, čímž rozšiřuje možnosti žánru do méně tradičních oblastí.

Další příklady zahrnují Andyho Tilmana, který vnáší do shreddingu vlivy blues a country, či Guthrie Govana, známého svou virtuózní technikou a schopností prolínat různé styly v jedné skladbě. Moderní kytaristé rovněž často sdílejí své techniky a licky prostřednictvím YouTube a dalších online platforem, čímž shreddingu poskytují novou dimenzi vzdělávání a komunitní interakce.

Celkově lze říci, že shredding dnes není jen o rychlosti a technice, ale i o kreativitě, výrazu a inovaci, což potvrzují i současné produkce a živá vystoupení nejlepších světových kytaristů.