Charakteristika neoklasického metalu
Název neoklasického metalu vychází ze širokého pojetí klasické hudby. V tomto se jedná o koncept odlišný od toho, jak je neoklasicismus chápán v rámci tradice klasické hudby. Neoklasická hudba se obvykle vztahuje k hnutí v hudebním modernismu, které se vyvinulo zhruba sto let po skončení klasického období a vyvrcholilo v letech mezi dvěma světovými válkami.
Na druhou stranu se neoklasická metalová hudba neomezuje na návrat ke klasickým estetickým ideálům, jako je rovnováha a formalismus. Mezi jeho vlivy patří jak romantické hudební období, tak i barokní období sedmnáctého a první poloviny osmnáctého století. Hudba pozdně barokních skladatelů, jako jsou Vivaldi, Handel a Bach, byla často velmi dekorativní. Neoklasicistní metaloví hudebníci jako Yngwie Malmsteen a Joshua Perahia jsou inspirováni tímto aspektem barokní hudby a také pozdějšími skladateli, jako je houslista Niccolo Paganini při používání běhů a jiných dekorativních a nápadných technik ve svých představeních. Neoklasická metalová hudba se tak dívá na klasickou hudbu tak, jak ji široká veřejnost chápe, a ne jako na specializovanější technickou definici používanou v klasických kruzích.
Styly a teorie – Ačkoli se neoklasicistní metal liší v teorii a struktuře od neoklasicistní orchestrální hudby, existují postupy, díky nimž je metalová skladba neoklasicistní. Složitost a komplexnost tónin a stupnic ztěžuje hraní neoklasického metalu bez silného základu v hudební teorii. Na rozdíl od většiny běžné hudby neoklasický metal často přechází z tóniny do tóniny během skladby, aby se navzájem doplňovaly a umožňovaly více umělecké svobody. Molové tóniny se často používají pro jejich jedinečný průběh not a disonanční zvuky, které obohacují výrazovou škálu žánru.
Typickou harmonií v neoklasickém metalu je použití rozložených zmenšených septakordů, které díky své ekvidistantní struktuře naskládané z molových tercií umožňují plynulé modulace a vytváření napětí. Převažují také pentatonické stupnice, které jsou v metalové hudbě běžné, a hraní mezi nimi a složitějšími stupnicemi, jako jsou harmonická moll či lokrický mód, pomáhá vytvářet melodické a rytmické kontrasty. Tento styl často pracuje s polyfonními prvky a kontrapunktem, což je přímý odkaz na barokní hudbu.
Neoklasický metal klade velký důraz na technickou virtuozitu, často projevovanou ve formě rychlých běhů, tremol, arpeggií a složitých rytmických vzorců, což vyžaduje vysokou úroveň hudební zdatnosti. Současně ale zůstává silně emotivní a expresivní díky využití dramatických dynamik a neobvyklých harmonických řešení.
Historie neoklasického metalu
Vlivy
V šedesátých a sedmdesátých letech existovalo mnoho děl, která ovlivnila tento subžánr, jedním z nejdůležitějších byl Concerto for Group and Orchestra od Deep Purple. Jiné kapely, jako Rainbow, také využívaly neoklasické prvky. Rané klasické vlivy v hard rocku a heavy metalu se nejvíce projevují ve hře Jon Lorda, Keitha Emersona, Ritchieho Blackmora, Uli Jon Rotha a Randyho Rhoadse. Nicméně teprve v 80. letech se neoklasický metal vyprofiloval jako samostatný metalový subžánr.
Technika hry na kytaru v heavymetalu se od konce 60. let rychle vyvíjela, ale již před 80. lety někteří kytaristé předvedli virtuozitu a technickou zdatnost, jež se staly charakteristickými pro neoklasický metal. Popularizace stylu souvisí úzce s fenoménem shred guitar. Zlatý věk neoklasického metalu v druhé polovině 80. let souvisel s nahráváním převážně instrumentálních alb na labelu Shrapnel Records, který vedl Mike Varney. Švédský kytarista Yngwie Malmsteen, považovaný za zakladatele a krále neoklasického metalu, byl v roce 1982 Varneym pozván do USA podepsat smlouvu s tímto labelem.
Na konci 80. let se prosadilo mnoho dalších umělců neoklasického stylu, například Tony MacAlpine, Vinnie Moore, Joey Tafolla, Michael Angelo Batio, Paul Gilbert, David T. Chastain, Jason Becker a Marty Friedman. Tito kytaristé rozšířili techniku a zvuk žánru o nové prvky, často kombinované s progresivním a power metalem. V posledních dekádách zůstává neoklasický metal převážně v undergroundu, kde jej oceňují především kytaristé a nadšenci technické hry. Dnes však vzniká více kompletních kapel, které do žánru přinášejí širší hudební kontext než jen sólové instrumentální projekty. Častou praxí je aranžování klasických skladeb pro rockovou či metalovou kapelu, přičemž barokní a klasické období zůstávají hlavními inspiracemi díky jedinečnému zvuku a technikám, jež skvěle zapadají do metalového prostředí (které z nich mimochodem vychází).
Kromě zmíněných umělců stojí za pozornost i další osobnosti, jako například Frank Marino nebo Michael Romeo ze Savatage, kteří do svých skladeb začleňovali orchestrální aranže a neoklasické motivy. V 90. letech pak došlo k prolínání neoklasických prvků s progresivním metalem a dalšími směry, což žánr obohatilo o nové výrazové možnosti.
Za zmínku stojí také německý kytarista Wolf Hoffmann ze skupiny Accept. Jeho druhé sólové album Headbangers Symphony, vydané v roce 2016 u Nuclear Blast, představuje moderní pojetí neoklasického metalu. Stejně jako debut Classical, i toto dílo obsahuje klasické skladby v rockových aranžích – například od Musorgského, Beethovena nebo Čajkovského. Producentem byl sám Hoffmann, na albu se podílel i jeho spoluhráč Peter Baltes a Český národní symfonický orchestr. Za zmínku stojí i jeho geniální zpracování Smetanovy Mé Vlasti.
Československá scéna neoklasického metalu
Neoklasický metal v Československu a později v samostatných státech České republiky a Slovenska začal nabývat na síle od 80. let 20. století. Tento subžánr metalové hudby kombinuje vlivy barokní a romantické klasiky s technickou virtuozitou a intenzitou heavy metalu, což vytvořilo specifický hudební styl, který se postupně etabloval na domácí scéně.
Česká scéna
V Česku patřily mezi první, kdo začal neoklasické prvky začleňovat do svého metalového projevu, legendární kapely jako Arakain a Citron. Tyto formace byly silně ovlivněny britskou heavy metalovou vlnou a postupně rozvíjely své aranže, kde se objevovaly složitější kytarové pasáže a harmonické struktury inspirované klasickou hudbou. Arakain je známý svou technickou precizností a občasnými neoklasickými motivy, které dotvářely jejich energický a agresivní zvuk.
Další výraznou kapelou je Insania, která v 90. letech začala experimentovat s neoklasickými prvky více systematicky. Jejich album Trans-Mystic Anarchy (2001) obsahuje komplikované instrumentální pasáže a sofistikované harmonie, které jsou charakteristické pro neoklasický metal. K dalším relevantním uskupením patří například Ataraxie nebo progresivnější formace jako Silent Stream of Godless Elegy, které někdy čerpají z klasické hudby a folklóru v rámci metalové estetiky.
Slovenská scéna
Na Slovensku se neoklasický metal začal rozvíjet především v 90. letech a později. Kapely jako Tublatanka začaly začleňovat melodické a neoklasické prvky do svých metalových skladeb. Moderní vliv představuje formace Malokarpatan, která kombinuje prvky speed metalu, progresivního rocku a black metalu s místními folklorními motivy a psychedelickými prvky. Jejich styl je často chválen za unikátní syntézu tradiční hudby a moderních metalových postupů, což rezonuje i s neoklasickými tendencemi v metalové tvorbě.
Další významné kapely a interpreti
- Arakain – průkopníci českého neoklasického metalu, známí technickou precizností a experimentováním s klasickými prvky.
- Citron – jedna z prvních českých kapel, která začala v 80. letech aplikovat klasickou hudbu v metalových aranžích.
- Insania – kapela kombinující progresivní metal s neoklasickými motivy a bohatou instrumentací.
- Tublatanka – slovenská legenda, která do svého melodického heavy metalu vnáší prvky klasiky.
- Malokarpatan – moderní slovenská formace, která spojuje metalové styly s folklórem a psychedelií, obohacenou o neoklasické inspirace.
- Silent Stream of Godless Elegy – kapela často používající klasické a folklorní prvky v rámci metalové tvorby.
Tento vývoj ilustruje, jak se neoklasický metal v československém prostředí postupně rozvíjel a stal se významnou součástí domácí metalové scény. Kapely dnes často experimentují s klasickými aranžemi a technikami, čímž rozšiřují hranice a hloubku tohoto jedinečného stylu.
Seznam skupin spjatých s neoklasickým metalem (podle roku založení)
1975
Rainbow (GBR)
1978
Electric Sun (NSR)
1984
Stratovarius (FIN), Yngwie Malmsteen (SWE/USA)
1986
Cacophony (USA), The Great Kat (USA), Rata Blanca (ARG)
1987
Citron (ČSSR)
1989
Royal Hunt (DNK)
1990
Tourniquet (USA)
1991
Angra (BRA), Arakain (ČSSR), Citron (ČSSR)
1992
Edguy (GER), Jablkoň (ČSSR), Arzen (ČSSR)
1993
Rhapsody of Fire (ITA), Symphony of Heaven (SVK), Dymytry (CZE, vznik 1993, přechodné vlivy)
1994
Heavenly (FRA), Symphony X (USA), Sunburst (CZE)
1998
At Vance (GER), Cold's Eye (SVK)
1999
Silent Force (GER), Alien Diva (CZE)
2000
Adagio (FRA), Ring of Fire (USA), Votchi (SVK)
2003
Wintersun (FIN), Hevelius (CZE), Lucid Dream (CZE)
2008
Revolution Renaissance (FIN), Silent Stream of Godless Elegy (CZE)
2012
Dark Sarah (FIN), Arallu (SVK), Suncatcher (CZE)
2017
Nita Strauss (USA), Seven Sins (CZE)
2022
Ultima Grace (CZE), Morose Dawn (SVK)