Charakteristika Neue Deutsche Härte
Hudba - Neue Deutsche Härte je crossover styl, který kombinuje alternativní metal a groove metal s prvky elektroindustrialu a techna. Texty jsou většinou v němčině. NDH využívá tradiční nástroje heavy metalu – elektrickou kytaru, basu, bicí a zpěv – doplněné o klávesy, syntezátory, samply a další perkuse. Charakteristický je důraz na artikulaci slabik a písmen (např. uvulární nebo alveolární vibranta). Vokály bývají hluboké, mužské a čisté, ale často obsahují i screaming či growling, například u Oomph!, Rammstein, Joachim Witt, Megaherz a Eisbrecher. Vizuálně jsou videoklipy NDH často stylizovány do maskulinní, militaristické estetiky. Kytary jsou laděny nízko (obvykle do D nebo C) a silně zkreslené.
Hudebně NDH čerpá z hard rocku a heavy metalu riffy s monotónním, hutným zvukem. Rytmika se blíží groove metalu, kde převažují střední tempa a synkopované riffy. Často se používají zkreslené, tlumené power akordy a výrazná basová linka. Elektronické prvky pak přinášejí syntetické smyčcové aranže, melodické fragmenty a rytmické smyčky, které odkazují k techno hudbě 90. let. Některé skladby obsahují také bicí generované počítačem.
Vokální styl je často kladen na artikulaci a výraz, přičemž zpěv někdy přechází do mluveného slova. V žánru jsou ženské vokalistky spíše výjimečné, např. Luci van Org z Üebermutter nebo Greta Czatlos z Untoten. Typické je také tzv. válené „R“, oblíbené především u Rammstein.
Obsah - Texty bývají postavené na jednoduchých, často opakovaných rýmech s tématy lásky, nenávisti, sexuality, náboženství a smrti. V průběhu vývoje se v nich objevují i šokující motivy jako sadomasochismus, nekrofilie, incest či kanibalismus, často překračující tabu. Vizuální a textová tématika NDH často operuje s maskulinní pózou a agresivním postojem, což vedlo ke kritikám ohledně možných totalitních či fašistických narážek.
Scéna - Přestože je NDH populární, nemá výraznou samostatnou subkulturu. Propojuje se s metalovými i alternativními scénami a často se prezentuje na festivalech jako Wacken Open Air. Kapely NDH jsou přijímány i v blackmetalové scéně, kde je recenzují časopisy jako Orkus či Sonic Seducer. Rammstein například doprovázeli Project Pitchfork na turné Alpha Omega v roce 1995, což ilustruje žánrovou otevřenost a křížení stylů.
Historie konceptu - Termín Neue Deutsche Härte vznikl v roce 1995 po vydání debutového alba Rammstein Herzeleid. Postupně se rozšířil s úspěchem alba Rammstein Sehnsucht a začal zahrnovat širokou škálu interpretů bez jednoznačného hudebního stylu. Kniha Wolf-Rüdigera Mühlmanna Last Exit: Germania - Phenomenon called New German Hardship (1999) zmapovala tento fenomén, avšak bez konkrétního definování stylistických znaků. Kromě Rammstein, Oomph! a Megaherz zahrnoval i kapely z různých hudebních žánrů jako Drecksau, Totenmond, Kind Tot, Letzte Instanz, In Extremo, Subway to Sally, Die Allergie či Rinderwahnsinn.
Judith Platz v roce 2004 a později v roce 2010 se svými kolegy poskytla komplexnější definice a zúžila seznam charakteristických kapel, ale termín NDH zůstal v hudebním tisku často nekonzistentní.
Obvinění z potenciální blízkosti pravicového extremismu - Žánr byl kritizován za možnou afinitu k totalitním ideologiím, zejména v 90. letech. Kritici jako Martin Büsser a Alfred Schobert poukazovali na archaickou maskulinitu a „hrdinskou“ estetiku, která podle nich může podporovat protofašistické narativy. Symbolika a vizuální styl některých kapel, například Joachim Witt, Rammstein a Weissglut (projekt Josefa Maria Klumba), vyvolávaly diskuse o zneužití nacistických motivů. Sociolog Thomas Pfeiffer upozornil na album Etwas kommt in deine Welt od Weissglut jako na jeden z prvních komerčně úspěšných nosičů s pravicově extremistickými odkazy v post-nacistickém Německu.
Martin Büsser charakterizoval NDH v roce 2001 jako žánr, který „je pouze hrou, ignoruje otázky vlastní identity a podporuje oportunismus jednotlivců.“
Historie Neue Deutsche Härte
Předchůdci
NDH se vyvinulo v polovině 90. let. Ve fázi vývoje a hudebních charakteristik NDH existovaly zpočátku paralely k groove metalu a hudbě kapel jako Laibach, Die Krupps nebo Ministry.
Počáteční fáze
Za průkopníky NDH jsou považováni zejména Oomph!. Na svém albu Sperm z roku 1994 vyvinuli – v té době ovlivněni skupinami jako Sepultura, Prong a Pantera – rytmickou směs elektroniky a hard rocku, která posloužila jako inspirace kapelám jako Rammstein. Kromě zmíněného alba od Oomph! přinesl rok 1994 další průkopnická alba pro interprety NDH. Prager Handgriff vydal Täterschaft & Teilnahme, které se obešlo bez kytary, ale bylo charakteristické hlubokým německým zpěvem. Skupina Schweisser vydala album Eisenkopf s výrazným důrazem na jazyk, později typickým pro Rammstein, včetně váleného „R“. Ještě před Oomph! a Schweisser vydala kapela Fleischmann album Fleischwolf, které mísilo doom metal s hardcore punkem a obsahovalo coververzi písně „Alles ist Gut“ od DAF. V následujícím období se objevili další umělci směřující podobným směrem, například Stahlhammer, Eisenvater, Rammstein a Von Den Ketten. Bývalá deathmetalová kapela Atrocity v roce 1995 spolupracovala s projektem NDT a dark wave skupinou Das Ich na mashupovém albu Die Liebe, které obsahuje skladby, které lze zařadit do NDH, včetně coveru „Die Liebe“ od Laibach. Do roku 1997 se v hudebním průmyslu prosadila široká škála kapel a projektů NDH.
Komerční průlom
Od roku 1997, díky komerčnímu úspěchu Rammstein, se začaly prosazovat další NDH kapely. Po albu Sehnsucht vznikl zájem o další projekty, které často kombinovaly tvrdý zvuk, zpěv v němčině a specifickou estetiku, i když s rozdílným hudebním stylem. Hudební průmysl využil tento úspěch k vytvoření jádra pro německý alternativní metal. Ve stejném roce vyšla kompilace Neue Deutsche Härte od Edel Media and Entertainment, která představila skupiny jako Megaherz, Schweisser a Richthofen, ale také crossoverové formace jako Megavier, Blackeyed Blonde a Such a Surge s německými texty. Na přelomu tisíciletí vznikaly kapely s různým hudebním zaměřením, které byly NDH přičleněny kvůli stylistickým přesahům, zejména kombinaci tvrdosti, vizuálního stylu a německého jazyka, což bylo často kritizováno průkopníky žánru.
Mezi významné představitele patřily projekty jako Megaherz, ovlivněné crossoverem a používající mluvené slovo, a Eisbrecher, který měl zpočátku elektronickyji laděný zvuk než Megaherz. Joachim Witt změnil svůj hudební styl a estetiku v rámci tzv. „Bayreuthské trilogie“ a s podporou vokalisty Petera Heppnera dosáhl v roce 1998 druhého místa v německých hitparádách s písní „Die Flut“. Spolupráce dosáhla přes 900 000 prodaných kusů, což z ní činí jeden z komerčně nejúspěšnějších singlů NDH. V témže roce dosáhli úspěchu i Oomph! s pátým albem Unrein. Společnost Sony Music v roce 1998 podepsala Weissglut a vydala jejich debut Etwas kommt in Deine Welt.
Částečná blízkost NDH a středověkého rocku přispěla k zájmu o tuto druhou scénu. Po průlomu Rammstein v 90. letech byli první známí představitelé středověkého rocku na konci desetiletí ještě často řazeni k NDH. V roce 1997 podepsala společnost BMG Ariola kapelu Subway to Sally. V roce 1999 vydali In Extremo album Verehrt und angespien a EMI téhož roku debutové album skupiny Tanzwut, která se vyznačuje podobným stylem i elektronickými prvky.
Zavedený a vlivný styl
Styl, zpočátku populární jen v "podzemí" německé rockové hudební scény, zažil své nejpopulárnější období od poloviny 90. let do roku 2001, zejména v Německu a USA, a od té doby je součástí hlavního proudu rockové hudby. Zhruba od roku 2002 pak široký zájem veřejnosti o tento žánr začal klesat. V průběhu mediálního a obchodního zájmu o německou rockovou a metalovou hudbu Dark culture vydala společnost BMG Ariola v roce 1999 sampler Feuertanz - Neuer Deutscher Liederwahn a na konci 90. let byla NDH věnována také samplerová řada Crossing All Over od Sony Music. V první polovině první dekády po roce 2000 se nadbytek nových skupin pomalu vytratil. Příležitostně se ale dostaly v průběhu let do německých hitparád. S úspěchem Rammstein se styl postupně homogenizoval. Mezitím je v žebříčcích alb trvale zastoupeno mnoho dalších zástupců NDH, včetně: Oomph!, Eisbrecher, Unheilig, Megaherz, Hämatom, Ost + Front (z Berlína) a Stahlmann. Ve Skandinávii a východní Evropě se různé kapely po vrcholné fázi NDH orientovaly na tento styl a částečně či úplně jej přijaly. Například Ostfront (Kyjev, Ukrajina), Schwarztag a Stark Treiben (obě z Ruska). Ruoska z Finska, stejně jako Raubtier a Zavod ze Švédska jsou silně ovlivněni stylem NDH, ale zpívají ve svých národních jazycích. Z mnoha cover kapel Rammstein, které dosáhly mezinárodního úspěchu na turné, vznikly i samostatné skupiny jako Heldmaschine, Maerzfeld a Der Bote.
Československá scéna
Československá scéna Neue Deutsche Härte, i když menší než ta německá, se v průběhu 90. let a počátku 21. století postupně rozvíjela a našla si své místo mezi fanoušky tvrdé hudby. Styl NDH ovlivnil řadu domácích kapel, které kombinovaly tvrdé metalové riffy s elektronickými prvky a zpěvem v češtině nebo slovenštině, často s temnou a někdy provokativní lyrikou inspirovanou původním německým fenoménem.
Mezi průkopníky české a slovenské NDH patří například kapela Dymytry (Česká republika), která se v posledních letech stala jednou z nejvýraznějších formací tohoto žánru ve střední Evropě. Jejich styl kombinuje agresivní riffy, industriální zvukové prvky a charakteristický vokál Tomáše „Kamy“ Kamoše, který připomíná německou NDH tradici, ale s vlastní expresivní a dramatickou interpretací.
Dále lze zmínit skupiny jako Hentai Corporation (Česká republika), které používají silné industriální a elektronické prvky spojené s metalovým základem, i když jejich styl není čistě NDH, ale výrazně NDH ovlivněn. Na Slovensku se obdobné tendence projevují u kapel jako Infected Rain, které míchají metalcore a industriální prvky s vokály, jež částečně připomínají styl NDH, ačkoliv často zpívají v angličtině.
Menší, avšak zajímavou součástí scény jsou i další projekty a sóloví interpreti, kteří experimentují s žánrovými prvky NDH v kombinaci s dalšími styly, například AGENT FALCK či Madmoney. Ti často využívají německý jazyk, elektroniku a maskulinní estetiku, která je typická pro žánr.
Československá NDH scéna je tedy dynamická a neustále se vyvíjející, i když nedosahuje komerčních rozměrů svých německých předchůdců. Přesto má své věrné publikum a pravidelně se objevuje na festivalech, koncertech a v undergroundových médiích, kde se žánr stále udržuje živý a relevantní.
Seznam skupin spjatých s Neue Deutsche Härte (podle roku založení)
1980
Joachim Witt (NSR), Die Krupps (NSR), Laibach (YUG), Ministry (USA), Die Toten Hosen (NSR)
1985
Atrocity (NSR)
1988
Schweisser (NSR)
1989
Crematory (NSR), Fleischmann (NSR), Oomph! (NSR), Prager Handgriff (ČSSR)
1992
Stahlhammer (AUT)
1993
Megaherz (GER)
1994
Rammstein (GER), Untoten (GER), Knorkator (GER)
1996
Letzte Instanz (GER), Samsas Traum (GER), Weissglut (GER)
1997
Richthofen (GER), Subway to Sally (GER)
1998
Tanzwut (GER)
1999
Unheilig (GER), ASP (GER)
2002
Ruoska (FIN)
2003
Eisbrecher (GER), Stoneman (CHE)
2004
Hämatom (GER), Maerzfeld (GER)
2006
Üebermutter (GER)
2007
Schwarzer Engel (GER)
2008
Heldmaschine (GER), Ost + Front (GER), Raubtier (SWE)