Symfonický metal

Charakteristika symfonického metalu

Hlavními hudebními vlivy, které stály u zrodu symfonického metalu, jsou raný gotický metal, power metal a Nová vlna britského heavy metalu. Klávesy, případně zapojení orchestrů, tvoří často ústřední bod hudby, což tento žánr zásadně odlišuje od jiných metalových podžánrů. Ostatní nástroje, jako jsou kytary, basa a bicí, zpravidla hrají relativně jednoduché party – na rozdíl od propracovaných a jemných orchestrálních nebo klávesových pasáží. Formace, které na nahrávkách nebo během koncertů nepoužívají živou orchestrální instrumentaci, často sáhnou po továrních předvolbách na klávesových pracovních stanicích. To je typické hlavně pro méně známé soubory s omezeným rozpočtem. Některé symfonické metalové skupiny se vyhýbají klávesovým nástrojům zcela a dávají přednost doprovodným orchestrálním stopám – ať už pořízeným živým orchestrem nebo sborem během studiové relace, nebo vytvořeným pomocí virtuálních nástrojů v sekvenceru. Tento přístup je častý u uskupení s komplexnějšími hudebními strukturami, které by pro jednoho, nanejvýš dva klávesisty, bylo obtížné naživo reprodukovat.

V rámci tohoto stylu je obtížné zobecnit hru na kytaru či basu. Stejně jako v případě gothic metalu lze mluvit o syntéze různých rockových a metalových přístupů – nejčastěji black metalu, death metalu a power metalu, často obohacených o progresivní prvky. Na rozdíl od gothic metalu jsou však v symfonickém metalu běžné i vlivy klasické hudby. Většina sestav v tomto subžánru využívá své nástroje (a hlavní vokály) k interpretaci melodičtějších a jednodušších linek, díky nimž je symfonický metal – spolu s power metalem, který sdílí tuto charakteristiku – pravděpodobně jedním z nejpřístupnějších odnoží metalu. Kompozice bývají silně atmosférické, zpravidla však pozitivnější než skladby jiných metalových proudů. Klíčovou roli při vytváření nálady hraje právě volba zvuků na klávesách.

Textová stránka pokrývá široké spektrum témat. Stejně jako v případě dvou hlavních vlivů – power metalu a opery (ale i symfonického progresivního rocku) – dominují fantasy a mytologické motivy, často ve formě konceptuálních alb, inspirovaných operními strukturami nebo epickou poezií. Hudební tělesa v tomto žánru často nasazují zpěvačky, obvykle sopranistky. Často je doplňuje mužský vokál – podobně jako v gothic metalu. Vokály ve stylu death metalu se rovněž objevují, ale méně často než v žánrech, kde dominují (výjimku tvoří Mark Jansen z Epica). Někdy bývají přidány i další hlasy až po plnohodnotný sbor. Je běžné, že soubory s ženským zpěvem využívají hlavní vokál v operním stylu. Tyto formace lze označit jako operní symfonický metal. Mezi zástupce patří Epica, Nightwish (Tarja Turunenová, později Floor Jansenová), Haggard, Therion, Operatika, Dremora, Dol Ammad, Visions of Atlantis, Aesma Daeva, Almora a nespočet dalších. Operní prvky však nejsou výlučné jen pro symfonický metal – nacházíme je i v avantgardním, progresivním, gotickém či melodickém metalu.


Historie symfonického metalu

Počátky

Kořeny symfonického metalu se nacházejí u raných deathmetalových a gothicmetalových formací, které ve své tvorbě částečně využívaly symfonické prvky. Mezi nejvýraznější patří švýcarští pionýři extrémního metalu Celtic Frost, zejména na své desce z roku 1987 Into the Pandemonium. Průkopníci symfonického metalu Therion si své jméno zvolili podle předchozího alba Celtic Frost z roku 1985 To Mega Therion. Jednou z prvních skladeb v duchu symfonického metalu byla "Dies Irae" od americké thrashmetalové party Believer. Tato píseň se objevila na jejich nahrávce z roku 1990 Sanity Obscure a předznamenala operní přístup, který později rozvíjely formace jako Therion a Nightwish. Jeff Wagner ve své publikaci Mean Deviation označil tuto skladbu za kreativní milník v metalu – kromě Mekong Delta tehdy žádná jiná extrémní metalová parta nespojovala metal s klasickou hudbou tak plynule.

Therion sehráli zásadní roli při formování stylu díky využití živého orchestru a klasických skladatelských technik – tyto prvky nakonec převážily nad jejich původními deathmetalovými kořeny. Významný vliv mělo i album finské progresivní metalové sestavy Waltari Yeah! Yeah! Die! Die! Death Metal Symphony in Deep C. V roce 1996 přišli němečtí Rage s LP Lingua Mortis, na němž poprvé spolupracovali s Pražským symfonickým orchestrem. V roce 1997 pak vyšly zásadní debuty Nightwish a Within Temptation, silně ovlivněné orchestrálním vývojem Therion. Zatímco Within Temptation čerpali více z gothic metalu a byli zvukově přímočařejší, Nightwish se přiklonili k epičtějšímu, power metalem ovlivněnému pojetí. Obě skupiny však sdílely klíčové znaky – silné ženské vokály (Tarja Turunenová a Sharon den Adelová) a klávesové party ovlivněné klasikou. Haggard, kteří původně hráli progresivní death metal, vydali nejprve dema a EP čistě v tomto duchu, ale v roce 1997 učinili zásadní posun. Přešli ke stylu spojujícímu metal s klasickou a středověkou hudbou – včetně použití houslí, viol, violoncell, fléten, hobojů, klarinetů a crumhornu – a vydali svůj první symfonický studiový počin.

Vývoj

Od počátku 21. století až do poloviny dvacátých let se objevila řada nových formací, které si získaly značnou pozornost v rámci symfonického metalu – například Rain Fell Within, After Forever, Epica, Delain, Leaves' Eyes, Xandria a Edenbridge. Všechny se vyznačují charakteristickými klávesami a ženskými vokály. Power metal s typickými fantasy tématy a syntetizátorovými party měl zásadní vliv na tyto soubory.

Výraz 'symfonický metal' se ale někdy používá i pro jednotlivé skladby nebo studiovky, které primárně spadají do death metalu (včetně death-doomu), gothic metalu, power metalu nebo black metalu. Je třeba poznamenat, že tento pojem popisuje spíše stylistické prvky než přesně definovaný subžánr – lze jej nalézt téměř v jakémkoliv metalovém stylu.




Subžánry symfonického metalu

Termín 'symfonický metal' se vztahuje na jakoukoli metalovou kapelu, která do své hudby integruje symfonické nebo orchestrální prvky. Nejde tedy o samostatný žánr, ale o mezižánrové označení, které se prolíná napříč metalovou scénou.

Symfonický black metal

Symfonický black metal je subžánr, který kombinuje prvky black metalu se symfonickými aranžemi. Vznikl v 90. letech a charakterizují ho buď klávesy, nebo plnohodnotné orchestrální prvky – včetně dechových nástrojů, bicích, smyčců či živých orchestrů. Některé formace zapojují i sólové nástroje, například housle. Vokály se pohybují od čistého až po operní styl, přičemž struktura skladeb bývá symfonická, ale zároveň zachovává riffové základy. Mnoho charakteristik klasického black metalu zůstává – například výkřiky, vysoká tempa, tremolo picking a silně zkreslené kytary. Tematicky se kapely často obracejí k vampirismu (Theatres des Vampires, Cradle of Filth) nebo okultismu a paranormálním jevům (Carach Angren), přičemž politická témata, typická pro jiné větve black metalu, zde ustupují do pozadí.


Symfonický power metal

Tento styl označuje power metalová uskupení, která výrazně využívají klávesy nebo nástroje známé z klasické hudby. Tyto prvky jsou zásadní pro atmosféru a strukturu skladeb – dodávají jim vrstvenost a pompézní náboj. Formace tohoto typu většinou zpívají čistým hlasem, ačkoliv některé zapojují i agresivnější vokální techniky. Za první prototyp tohoto stylu lze považovat "Art of Life", téměř třicetiminutovou skladbu japonské heavy metalové skupiny X Japan z roku 1993. Následně se symfonickým power metalem výrazně proslavili finští Nightwish – příklady skladeb, které reprezentují styl, jsou "Wishmaster" z Wishmaster, "Ghost Love Score" z Once, "The Poet and the Pendulum" z Dark Passion Play a "The Greatest Show on Earth", čtyřiadvacetiminutová epopej z Endless Forms Most Beautiful. Tyto kompozice se vyznačují epickým rozsahem a masivním využitím orchestrálních aranží. Mezi další známé představitele patří Twilight Force, Kamelot, Rhapsody of Fire a Epica.

Dalším výrazným představitelem stylu je Avantasia, projekt metalové opery vytvořený Tobiasem Sammetem, zpěvákem a skladatelem uskupení Edguy, v roce 1999. Z původně jednorázového projektu, pod jehož hlavičkou na počátku 21. století vyšla dvě power metalová konceptuální alba, se roku 2006 stala plnohodnotná hudební formace tvořená duem Sammet a Sascha Paeth, přičemž druhý jmenovaný kromě kytaristy zastává i roli producenta a organizátora nahrávání. Sammet se místo fiktivních fantasy příběhů začal soustředit spíše na své vlastní pocity, a tři studiová počiny vydané v letech 2008 až 2010 tak kombinují více hudebních stylů – od power metalu přes symfonický až po pop rock – a textově představují vnitřní zpověď tohoto skladatele. K formě konceptuálního příběhu se Avantasia navrátila na dalších třech deskách, přičemž na druhém z nich, Ghostlights (2016), je patrný také jistý návrat k hudebnímu stylu prvních dvou alb. Zároveň jsou zde zastoupeny i motivy z dalších nahrávek projektu. Na všech albech se podílelo velké množství hostujících vokalistů a instrumentalistů, k stálým spolupracovníkům patří například Michael Kiske, Oliver Hartmann, Jorn Lande, Bob Catley, Michael Rodenberg či Amanda Somerville. Přestože se jedná o projekt s množstvím hudebníků, Sammetovi s Paethem se daří v rámci podpory desek pořádat samostatná turné po téměř celé Evropě, Americe či také v Japonsku.


Symfonický gotický metal

Jednou z prvních gothicmetalových formací, které vydaly celé album se zpěvem ve stylu 'kráska a zvíře', kde deathmetalové vokály kontrastují s čistými ženskými party, byla v roce 1995 norská parta Theatre of Tragedy. Po odchodu sólové zpěvačky Liv Kristine, která v roce 2003 založila spolu se svým budoucím manželem Alexandrem Krullem symfonickou metalovou formaci Leaves' Eyes, se tato sestava zařadila mezi průkopníky stylu „kráska a zvíře“. Tento přístup převzaly i další uskupení, například nizozemští Within Temptation. V roce 1997 vydali debutové album Enter, krátce poté následovalo EP The Dance. Obě nahrávky využívaly zmíněný styl vokálů, které sdíleli zpěvačka Sharon den Adelová a Robert Westerholt. Jejich druhý počin Mother Earth z roku 2000 znamenal odklon od deathmetalových vokálů, kdy se soustředili výhradně na majestátní schopnosti Sharon, kromě jedné skladby na b-straně, jež na finálním vydání chyběla. Album sklidilo komerční úspěch a singl "Ice Queen" se dostal do hitparád v Belgii a Nizozemsku. Třetí deska The Silent Force (2004) představila ambiciózní projekt s plným orchestrem a 80hlavým sborem doprovázejícím kapelu. Výsledek znamenal další komerční úspěch, při kterém Within Temptation představili svět těžkých kytar a ženských vokálů mainstreamovému publiku v celé Evropě. Ve svém pojetí gothic metalu kapela kombinuje sílu hard rocku poháněného kytarou s rozmachem a vznešeností symfonické hudby. Kritik Chad Bowar z webu About.com popisuje jejich styl jako optimální rovnováhu mezi melodičností a chytlavostí hlavního proudu rocku, hloubkou a složitostí klasické hudby a temnou hranou gothic metalu. Komerční úspěch Within Temptation podnítil vznik velkého množství dalších ženských gothicmetalových uskupení, zejména v Nizozemsku.

Další nizozemskou formací prosazující se v symfonickém gotickém metalu jsou After Forever. Jejich debutová studiovka Prison of Desire z roku 2000 byla odvážnou, i když ještě nedokonalou prvotinou, která představila nepochybně ambiciózní závazek – spojit heavy metal s progresivními rockovými aranžemi a orchestrací klasické hudby. Zakládající člen, kytarista a zpěvák Mark Jansen odešel z After Forever jen několik měsíců po vydání této desky, aby založil další nizozemskou formaci Epica, jež kombinuje gotický a symfonický metal. Debut The Phantom Agony (2003) přinesl hudbu spojující Jansenovo deathové chroptění s andělskými tóny klasicky trénovaného sopránu Simone Simonsové, nad mohutným základem symfonického power metalu. Hudba skupiny byla popsána jako kombinace temné, strašidelné gotické atmosféry s bombastickou a symfonickou hudbou. Stejně jako u Within Temptation a After Forever je i Epica známa svým hojně využívaným orchestrálním aranžmá. Jejich konceptuální album The Divine Conspiracy (2007) se vyšplhalo na deváté místo v holandských hitparádách.

Ke spojení symfonického a gotického metalu došlo i opačným směrem. Finská kapela Nightwish začala jako symfonický power metalový projekt a do svého zvuku začlenila gotické prvky zejména na albu Once (2004), konkrétně na singlu „Nemo“. Na následné desce Dark Passion Play (2007) dále rozvíjeli bombastický, symfonický a filmový metal s gotickou atmosférou. Švédská formace Therion rovněž integrovala gotické prvky do svého symfonického metalu na albu Gothic Kabbalah z roku 2007.


Symfonický death metal

Mezi formace řazené do symfonického death metalu patří Ex Deo, Septicflesh, Children of Bodom, MaYaN a Fleshgod Apocalypse. Album Haggard z roku 2000 Awaking the Centuries bylo popsáno jako symfonický metal v deathmetalovém stylu. Make Them Suffer je sestava, která ve svém dřívějším repertoáru kombinuje deathcore s klasickými a symfonickými prvky. Mezi další kapely spojující deathcore a symfonický metal patří Winds of Plague a francouzští Betraying the Martyrs, kteří zmírňují tvrdou brutalitu deathcore melodickými symfonickými a progresivními pasážemi, čímž do své hudby vnášejí divadelnost a evropský výraz.




Československá scéna

V roce 1993 vzniká v Plzni skupina Interitus.

Velmi unikátní projekt na pomezí rocku, metalu a opery vznikl v Praze. Projekt nese název Antigona, rocková opera s hudbou Milana Steigerwalda a libretem Pavly Forest. Světová koncertní premiéra se uskutečnila v roce 2006 v pražském Kongresovém centru. O dva roky později proběhla světová divadelní premiéra na prknech Divadla v Dlouhé. V této rockové opeře vystupuje i přední česká operní pěvkyně Eva Urbanová, alternovaná sopranistkou Lívií Vénosovou v roli bohyně osudu Moiry. Další z řad operních pěvců je basista Pavel Opava, v roli Háda. Tato rocková opera se setkala s velmi kladnou kritikou a těší se velké návštěvnosti publika. Je ukázkou propojení tvrdě rockové hudby s klasickými pěvci a hudebníky, což je v zahraničí již běžnou praxí.

Antigona je moderní interpretací antické tragédie od Sofokla, zaměřenou na generační vzpouru a lásku až za hrob. Hudba spojuje prvky rocku, metalu a opery, čímž vytváří silný dramatický zážitek.

Mezi hlavní postavy patří Antigona, kterou ztvárnila sopranistka Eva Urbanová, a její sestra Isméné, kterou alternovala Lívia Vénosová. V dalších rolích vystupují např. Viktor Dyk, Žántí či Daniela Gildenlöw Langrová. Scénografii a režii zajistil Roman Štolpa, choreografii měla na starosti Tereza Georgievová. Inscenace se vyznačuje výraznou vizuální stránkou, včetně použití ohňové show a dynamických kostýmů. Délka představení je přibližně 145 minut.

Oficiální nahrávka Antigony byla vydána na CD a je dostupná i na digitálních platformách, například Bandcampu.

Antigona představuje významný počin v české hudební kultuře, spojující prvky klasické opery s moderními žánry. Díky své originalitě a kvalitnímu zpracování se opera těší dlouhodobému zájmu diváků a kritiků a je příkladem úspěšného propojení hudby, divadla a vizuálního umění na domácí scéně.

Více informací o představeních a aktuálním programu naleznete na oficiálních stránkách RockOpera Praha.


Seznam českých a slovenských kapel hrajících symfonický metal:




Seznam symfonických metalových skupin (podle data vzniku)

1979


1981


1982


1984


1986


1987


1988


1989


1990


1991


1993


1994


1995


1996


1997


1998


1999


2000


2001


2002
2003


2004


2005


2006


2007


2008


2009


2010


2011


2012


2013


2014


2015


2016


2017


2018


2019


2020


2021


2024