|
| Vydáno | 13. února 1970 |
|---|---|---|
| Natočeno | 16. října 1969 | |
| Studio | Regent Sounds, Londýn, Anglie | |
| Žánr | Heavy metal | |
| Délka | 38:08 | |
| Label | Vertigo (GBR), Warner Bros. (USA) | |
| Producent | Rodger Bain |
 |
| "Evil Woman" (2. ledna 1970) |
Evil Woman se na debutovém albu představuje jako raná a syrová podoba tvorby kapely. Skladba je coververzí písně amerického souboru Crow z jejich desky Crow Music z roku 1969, která původně dosáhla 19. místa v americkém žebříčku Billboard Hot 100 a 65. příčky v Austrálii.
'Sabati' ji přetvořili do své charakteristické temné a hutné podoby – výrazné kytarové riffy, těžké tempo a zlověstná atmosféra dávají písni vlastní identitu. Cover ukazuje, jak kapela dokázala převzít existující materiál a vtisknout mu styl, který se později stal základem heavy metalu.
Byla vydána v Anglii jako první singl kapely 2. ledna 1970. Objevila se také na původní verzi debutového alba Black Sabbath, ačkoli na pozdějších amerických verzích byla nahrazena B-stranou singlu, skladbou "Wicked World". Když se debut začal prosazovat ve Velké Británii, singl byl znovu vydán 26. března 1970.
Oficiálně nebyl vydán v Severní Americe až do roku 2002, kdy byl zařazen do kompilačního alba Symptom of the Universe: The Original Black Sabbath 1970 – 1978. Později se objevil i na dalším kompilačním LP Black Sabbath: The Ultimate Collection z roku 2016.
Oficiální recenze konkrétně na singl samotný z doby jeho vydání existují jen zřídka, protože neměl velký komerční dopad a rychle zapadl mezi ostatní rockové nahrávky té doby. Historické texty i fanoušci ale dnes hodnotí jeho význam spíše z pohledu rané tvorby Black Sabbath než jako samostatný hit – písni se přisuzuje role brány do jejich temnější estetiky, i když jde o cover a ne vlastní kompozici.
V retrospektivních recenzích a fanouškovských komentářích bývá "Evil Woman“ popisována jako spíše blues-rockový a méně výrazný kus ve srovnání s originálními skladbami z debutu, ale zároveň se oceňuje, že jeho hutná atmosféra a basové party naznačují styl, který kapela později rozvinula do svého charakteristického heavymetalového soundu.
Některé metalové archivní recenze zmiňují technickou stránku provedení – Iommiho riffy a Butlerův baskytarový přínos – jako zajímavé prvky, i když samotný song není považován za zásadní dílko kapely
Black Sabbath se na svém eponymním studiovém počinu, který vyšel 13. února 1970 u Vertigo Records ve Velké Británii a 1. června 1970 u Warner Bros. Records v USA představují coby počátek anglické heavy metalové scény. Deska je všeobecně považována za první opravdové metalové LP a úvodní titulní skladba "Black Sabbath" byla časopisem Rolling Stone označena za nejlepší heavy metalovou píseň všech dob. Tato skladba bývá často považována také za první doom metalový song.
Při vydání získalo Black Sabbath od kritiků převážně negativní recenze, ale komerčně se nahrávka stala úspěšnou – dosáhla 8. místa v britském žebříčku UK Albums Charts a 23. místa v americkém Billboard Top LPs. S odstupem času je deska hodnocena jako jedna z nejvlivnějších heavy metalových nahrávek všech dob a mezi fanoušky i hudebními odborníky se těší kultovnímu statusu. Formace si tímto počinem položila základní kámen pro svůj charakteristický zvuk.
Album je také zahrnuto v hudební referenční knize Roberta Dimeryho 1001 Albums You Must Hear Before You Die z roku 2005, což potvrzuje jeho význam a trvalou relevanci v rámci rockové historie. Sestava tím ukázala, že i přes původně chladné přijetí kritiky dokáže kombinovat klasický rock 60. let s hutnou, temnou a zlověstnou estetikou, která později definovala heavy metalovou éru.
LP bylo nahráno ve studiu Regent Sounds Studios na Denmark Street v Londýně během jediné (!) 12 hodinové session 16. října 1969. Tony Iommi vzpomíná: „Šli jsme do studia a nahráli to za jeden den, hráli jsme náš živý set a tím to skončilo. Opravdu jsme si mysleli, že celý den je dost dlouho, a další den jsme už jeli hrát za 20 liber do Švýcarska.“ Kromě zvukových efektů zvonů, hromu a deště na začátku titulní skladby a dvojitě nahraných kytarových sól ve skladbách "N.I.B." a "Sleeping Village" nebyly na desku přidány prakticky žádné overduby. Iommi dále vysvětluje: „Mysleli jsme, 'Máme na to dva dny a jeden z těch dnů je mixování.' Takže jsme hráli živě. Ozzy zpíval zároveň, dali jsme ho jen do samostatné kabiny a jeli jsme. Většinu věcí jsme ani nenahrávali napodruhé.“
Klíčem k novému zvuku formace na desce byl Iommiho charakteristický kytarový styl, který si vyvinul po nehodě v továrně na plechy ve věku 17 let, při níž přišel o špičku prostředníčku levé ruky. Iommi si vytvořil náhradní špičku z plastu z láhve s mycím prostředkem a změnil ladění strun na kytaře: druhou strunu nahradil první, třetí druhou a tak dále a první strunu nahradil banjovou, aby bylo snadnější struny napínat a stlačovat. Později Iommi na albu Master of Reality ladění dále snížil, aby bylo hraní pro něj ještě méně bolestivé. V Mojo v roce 2013 vysvětlil: „Hrál jsem spoustu akordů a musel jsem hrát kvinty, protože jsem nemohl hrát čtvrtky kvůli prstům. Pomohlo mi to vyvinout si můj styl hraní, ohýbat struny a zároveň udeřit do volné struny, aby byl zvuk divočejší.“ Baskytarista Geezer Butler dodal: „Tehdy měl baskytarista dělat všechny ty melodické kudrlinky, ale já jsem nevěděl jak, protože jsem byl vlastně původně kytarista, tak jsem jen sledoval Tonyho riffy. To udělalo zvuk těžší.“
Iommi začal nahrávat se svou bílou kytarou Fender Stratocaster, dokud ho porouchaný snímač nepřinutil dokončit nahrávky s Gibson SG, který si nedávno pořídil jako záložní a nikdy předtím na něj vlastně nehrál. SG byl pro praváky, takže levák Iommi hrál obráceně. Krátce po nahrávání potkal praváka, hrajícího na levostrannou SG taktéž obráceně a oba si kytary vyměnili; tato SG se stala Iommiho hlavní kytarou, kterou později odložil do výlohy v Hard Rock Cafe na Times Square v New Yorku.
Zpěvák Ozzy Osbourne vždy nadšeně vzpomínal na nahrávání debutu a ve své autobiografii I Am Ozzy říká: „Jakmile jsme skončili, strávili jsme pár hodin zdvojováním nahrávek některých kytarových pasáží a vokálů, a to bylo vše. Hotovo. V hospodě jsme byli včas na poslední objednávky. Nemohlo to celé trvat déle než 12 hodin. Podle mě by se takhle měly dělat všechny desky.“ Bubeník Bill Ward pro Guitar World v roce 2001 dodává: „Myslím, že první album je naprosto neuvěřitelné. Je naivní a má absolutní pocit jednoty – není nijak promyšlené. Nebyli jsme dost staří, abychom byli chytří. Miluji ho celé, včetně všech chyb!“ Ve vysílání Classic Albums v roce 2010 Butler doplnil: „Bylo to doslova živě ve studiu. Myslím, že Rodger Bain je génius, jak nás dokázal zachytil v tak krátkém čase.“ Iommi ve své autobiografii Iron Man: My Journey Through Heaven & Hell with Black Sabbath přitom roli producenta poněkud zlehčuje: „Nezvolili jsme si Rodgera Baina, byl nám určen... Bylo fajn, že tu byl, ale moc nám neradil. Možná navrhl pár věcí, ale písně byly už dost strukturované a hotové.“
Úvodní ikonická fotografie na obalu Black Sabbath byla pořízena u vodního mlýna Mapledurham Watermill na řece Temži v Oxfordshiru v Anglii fotografem Keithem McMillanem, uvedeným jako Keef, který měl na starosti i celkový design. Před mlýnem stojí postava oblečená v černém plášti, kterou ztvárnila modelka Louisa Livingstone, jejíž identita nebyla široce známá až do roku 2020. Louisa vzpomíná: „Jsem si jistá, že (McMillan) říkal, že je to pro Black Sabbath, ale nevím, zda mi to tehdy cokoli říkalo. Bylo neskutečně mrazivo. Musela jsem vstát kolem čtvrté ráno. Keith pobíhal s suchým ledem a házel ho do vody. Nezdálo se, že to moc funguje, tak nakonec použil kouřový stroj."
Podle McMillana neměla Livingstone pod černým pláštěm nic, a při focení se experimentovalo i s několika 'trochu odvážnějšími' snímky. „Rozhodli jsme se, že nic z toho nefunguje. Jakákoli sexualita odváděla pozornost od temné atmosféry. Ale byla to skvělá modelka. Měla úžasnou odvahu a chápání toho, co jsem se snažil vytvořit,“ podotkl později fotograf.
Vnitřní gatefold obalu původního vydání obsahoval obrácený kříž s básní* napsanou Rogerem Brownem, asistentem fotografa McMillana. Kapela byla údajně rozrušena, když to objevila, protože to podnítilo obvinění, že jsou satanisté nebo okultisté; podle Osbournových pamětí však nikdo podle jeho vědomostí s tímto zahrnutím neměl problém. Iommi vzpomíná poněkud jinak: „Najednou se na našich vystoupeních objevovali všichni ti šílení lidé. Myslím, že Alex Sanders (vysoký kněz wiccanské víry) se jednou objevil na koncertě. Bylo to všechno dost zvláštní.“
Poznámky k albu Reunion z roku 1998 uvádějí: „Bez vědomí kapely bylo »Black Sabbath« uvedeno v USA na večírku, kterému předsedal Anton Szandor LaVey, hlava Církve Satanovy... Najednou byli 'Sabati' považováni za Satanovu pravou ruku.“
V letech po pořízení ikonického obalového snímku Louisa Livingstone vydávala elektronickou hudbu pod jménem Indreba.
* Pro zajímavost (a pro fajnšmekry), zde je zmíněná báseň, která byla obsažena v původním vydání desky, přeložena (autorem tohoto profilu) do češtiny:
Stále padá déšť,
závoje temnoty halí zčernalé stromy,
zkroucené neviditelnou silou,
shazující unavené listoví
a klonící větve k šeré zemi, pokryté rozervanými ptačími křídly.
Mezi lístky trávy pláčou máky před gestikulující Smrtí,
a mladí králíčci, zrozeni v pasti mrtví,
stojí nehybně,
hlídajíce ticho,
které obklopuje a hrozí pohltit všechny, kdož by mu naslouchali.
Oněmělí ptáci, unaveni opakováním včerejších hrůz,
shromažďují se v tmavých skrytech,
hlavy odvráceny od mrtvé černé labutě,
jež hledí vzhůru v malém jezírku v prohlubni.
Z jezírka vychází jemná, smyslná mlha,
stoupá vzhůru,
by pohladila rozdrásané nohy sochy bezejmenného mučedníka,
jehož jediným úspěchem bylo zemřít příliš brzy,
a jež netrpělivě čekal svou oběť.
Vodopád temnoty se plně rozprostírá,
začíná dlouhá černá noc,
přesto u jezera čeká mladá dívka,
nevědoma si, že je viděna.
Slabě se usmívá na vzdálený odbíjející zvon,
zatímco déšť stále padá...
Hudba a texty byly na svou dobu velmi temné a pronikavé. Úvodní skladba stojí téměř celá na tritónovém intervalu, hraném pomalým tempem na elektrickou kytaru. V dokumentu Classic Albums z roku 2010 o vzniku druhého alba Paranoid baskytarista Geezer Butler uvádí, že riff byl inspirován skladbou "Mars, Bringer of War" z Holstovy orchestrální suity The Planets. Tony Iommi riff mírně přepracoval a definoval tím směr formace. Bubeník Bill Ward uvedl: „Když Oz zpíval 'Co je to, co stojí přede mnou?', bylo to úplně jiné... text i pocit se změnily. Hrával jsem na bicí podle slov.“ Texty skladby se týkají 'postavy v černém', kterou Butler, jak tvrdí, spatřil po probuzení z noční můry.
V poznámkách k živému albu Reunion z roku 1998 Butler vzpomíná: „Byl jsem vychován jako katolík, takže jsem v Ďábla naprosto věřil. Četl jsem týdeník Man, Myth and Magic, který byl celý o Satanovi a podobných věcech, a také knihy Aleistera Crowleyho a Dennise Wheatleyho, zejména »The Devil Rides Out«... Přestěhoval jsem se do bytu, který jsem vymaloval černě a všude dal obrácené kříže. Ozzy mi dal starou knihu o magii ze šestnáctého století, kterou někde ukradl. Dal jsem ji do sušáku, protože jsem si nebyl jistý. Později v noci jsem se probudil a spatřil černý stín na konci postele. Byla to hrozná událost, která mě vyděsila k smrti! Utíkal jsem k sušáku, abych knihu vyhodil, ale kniha zmizela. Od té doby jsem se vším tím přestal. Strašně mě to vyděsilo.“
Podobně texty skladby "N.I.B." jsou psány z pohledu Lucifera, který se zamiluje do lidské ženy a podle Butlera „se stává lepším člověkem“. Na rozdíl od všeobecného přesvědčení název skladby není zkratkou pro "Nativity in Black"; podle Osbournovy autobiografie jde pouze o narážku na ostře zastřiženou bradku bubeníka Billa Warda, připomínající hrot plnicího pera.
Texty dvou dalších skladeb na albu vycházejí z mytologických témat. "Behind the Wall of Sleep" odkazuje na krátký příběh H. P. Lovecrafta Beyond the Wall of Sleep, zatímco "The Wizard" byl inspirován postavou Gandalfa z Hobbita a Pána Prstenů a obsahuje Osbournovu hru na harmoniku. Kapela také nahrála cover písně "Evil Woman", která byla, jak již bylo zmíněno, americkým hitem skupiny Crow. Iommi ve své autobiografii přiznává, že kapela se ke skladbě nechala přemluvit jen kvůli manažerovi Jimu Simpsonovi, který trval na něčem komerčním...
Album Black Sabbath bylo původně nahráváno pro Fontana Records, ale nahrávací společnost rozhodla přesunout formaci pod jiný svůj label, Vertigo Records, který zastřešoval progresivnější projekty. Manažer kapely Jim Simpson vzpomíná: „Telefonoval mi chlápek, Olav Wyper, z nově vzniklého labelu Vertigo. Olav byl dříve v CBS, když jsem tam album přinesl, a teď řekl, že by chtěl podepsat smlouvu. To bylo jen proto, že u druhé várky nových vydání Vertiga někdo nedodal master pro [vydání s katalogovým číslem] V06. Takže dali »Black Sabbath« jako náhradu, protože my jsme měli hotové mastery, které šly rychle dodat.“
Vydáno bylo v pátek 13. února 1970 a dosáhlo osmého místa v UK Albums Charts. Po vydání v USA v červnu 1970 pod Warner Bros. Records se deska dostala na 23. místo žebříčku Billboard Top LPs, kde setrvala více než rok a prodalo se jí více než milión kusů.
Album získalo od současných kritiků obecně negativní recenze. Lester Bangs z Rolling Stone kapelu popsal: „prostě jako Cream! Ale horší“ a desku označil za „švindl – přes temné názvy písní a nesmyslné texty, které zní jako Vanilla Fudge vzdávající nesouvislý hold Aleisteru Crowleymu, album nemá nic společného s spiritualismem, okultismem, nebo čímkoli, kromě tuhé reprodukce 'Cream klišé'...“ Robert Christgau pro The Village Voice kritizoval LP jako „bullshit necromancy“ (sračkovou nekromancii) a později jej popsal jako odraz „toho nejhoršího z protikultury“, zahrnující „reakční dobu ovlivněnou drogami“ a „dlouhá sóla“. V knize Micka Walla Black Sabbath: Symptom of the Universe Geezer Butler vzpomíná: „Londýnský tisk nás naprosto nenáviděl, když jsme to natočili, protože o nás předtím nikdy nenapsali článek, nevěděli o nás. Když naše první album první týden rovnou vstoupilo do hitparád, londýnský tisk se divil, jako, co se tady sakra děje? Zmeškali to. A od té doby nás nenávidí.“
Retrospektivní ohlasy na Black Sabbath byly převážně pozitivní. Recenzent AllMusic, Steve Huey, označil debut za vysoce inovativní desku s několika klasickými metalovými skladbami, včetně titulní písně, u níž cítil, že obsahuje „nejdefinitivnější heavy metalové riffy všech dob“. Huey byl také ohromen tím, jak kapela svým „zpomalovaným, temným kytarovým rockem zasahuje posluchače téměř halucinatorním způsobem, vychutnávající si vlastní zmatený, narkotický stav vědomí“.
V The Rolling Stone Album Guide (2004) novinář Scott Seward vyzdvihl velkolepou produkci Rodgera Baina na „desce, která snídá hipísáky“. Podle Mika Stagna ze Sputnikmusic „fanoušci bluesově ovlivněného hard rocku i heavy metalu všech druhů by na albu měli najít něco, co je zaujme“. Pete Marsh z BBC Music označil Black Sabbath za „desku, která změnila tvář rockové hudby“. Kanadský novinář Martin Popoff nazval LP 'mezníkovým debutem' a jediné v diskografii, které prodělalo „přechodný krok směrem ke konceptu plného metalu“.
V roce 1989 umístil Kerrang! Black Sabbath na 31. místo v žebříčku 100 Greatest Heavy Metal Albums of All Time. V roce 1994 byla deska zařazena na 12. místo v Top 50 Heavy Metal Albums Colina Larkina, který vyzdvihl „drtivou atmosféru doom metalu“, popsanou jako „intenzivní a neúprosná“. V roce 2000 zahrnul Q Black Sabbath do seznamu Best Metal Albums of All Time s poznámkou: „tato deska byla natolik vlivná, že zůstává šablonou pro metalové kapely i tři dekády poté“. V roce 2003 se album umístilo na 241. místě v žebříčku Rolling Stone 500 Greatest Albums of All Time, v roce 2012 na 243. místě a v roce 2020 na 355. místě. Rolling Stone zařadil Black Sabbath také na 44. místo v seznamu 100 Best Debut Albums of All Time, přičemž titulní skladbu označil jako „píseň, která definovala zvuk tisíce kapel“. V roce 2017 magazín umístil desku na 5. místo v žebříčku 100 Greatest Metal Albums of All Time. Album bylo rovněž zahrnuto do knihy 1001 Albums You Must Hear Before You Die.
Po vydání hudební kritik The Boston Globe označil hudbu Black Sabbath za 'hard blues-rock'. S odstupem času Steve Huey z AllMusic považuje debut za zrození heavy metalu, jak ho dnes známe. Podle jeho názoru album překračuje své jasné blues-rockové a psychedelické kořeny a stává se něčím víc. Huey připisuje jeho „sonickou ošklivost“ odrazu „ponuré průmyslové noční můry“ rodného města kapely, Birminghamu v Anglii. Upozorňuje na první stranu desky, která obsahuje odkazy na témata, charakteristická pro heavy metal, včetně zla, pohanství a okultismu, filtrující je přes hororové filmy a díla J. R. R. Tolkiena, H. P. Lovecrafta a Dennise Wheatleyho. Druhá strana je podle něj věnována volnému blues-rockovému jamování, naučenému prostřednictvím poslechu anglické kapely Cream.
Podle autora a bývalého šéfredaktora magazínu Metal Maniacs, Jeffa Wagnera, je Black Sabbath obecně uznávaným výchozím bodem, kdy se heavy metal oddělil od rock and rollu. Podle jeho názoru album představovalo přechod od blues-rocku do 'něčeho ošklivějšího', přičemž zvuk „získal hlubší váhu díky smutnému zpěvu a zlověstnému rytmickému pulzu“. Podle magazínu Rolling Stone „toto LP, které pravděpodobně vynalezlo heavy metal, bylo postaveno na hromovém blues-rocku“. Mike Stagno ze Sputnikmusic upozorňuje, že Black Sabbath kombinovalo prvky rocku, jazzu a blues s těžkou distorzi, čímž vzniklo jedno z nejvlivnějších alb v historii heavy metalu.
S odstupem času je debut často označován za první skutečné heavy metalové album a byl také uváděn jako první nahrávka v žánru stoner rock. Pete Prown z Vintage Guitar dodává: „Debutové album Black Sabbath z roku 1970 bylo nejen mezníkem v hard rocku, ale bylo také součástí širšího trendu umělců, producentů a zvukařů, kteří již směřovali k zvuku, který dnes nazýváme hard rockem a heavy metalem...“
(Produkční a interpretační údaje jsou převzaty z anglické verze Wikipedie)
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Black Sabbath" | Iommi / Osbourne / Butler / Ward | 6:20 |
| 2 | "The Wizard" | Iommi / Osbourne / Butler / Ward | 4:24 |
| 3 | "Behind the Wall of Sleep" | Iommi / Osbourne / Butler / Ward | 3:37 |
| 4 | "N.I.B." | Iommi / Osbourne / Butler / Ward | 6:08 |
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 5 | "Evil Woman" (cover Crow) | Larry Wiegand / Dick Wiegand / David Wagner | 3:25 |
| 6 | "Sleeping Village" | Iommi / Osbourne / Butler / Ward | 3:46 |
| 7 | "Warning" (cover The Aynsley Dunbar Retaliation) | Aynsley Dunbar / Alex Dmochowski / Victor Hickling / John Moorshead | 10:28 |
| Celkový čas: | 38:08 | ||
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 8 | "Wicked World" | Iommi / Osbourne / Butler / Ward | 4:47 |
| Celkový čas: | 42:55 | ||
| Číslo | Název skladby | Délka |
|---|---|---|
| 1 | "Wicked World" (single B-side, TF1067) | 4:44 |
| 2 | "Black Sabbath" (studio outtake) | 6:22 |
| 3 | "Black Sabbath" (Instrumental) | 6:13 |
| 4 | "The Wizard" (studio outtake) | 4:46 |
| 5 | "Behind the Wall of Sleep" (studio outtake) | 3:41 |
| 6 | "N.I.B." (instrumental) | 6:08 |
| 7 | "Evil Woman" (alternative version) | 3:47 |
| 8 | "Sleeping Village" (intro) | 3:45 |
| 9 | "Warning" (part 1) | 6:58 |
| Celkový čas: | 46:24 | |
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Black Sabbath" | Iommi / Osbourne / Butler / Ward | 6:20 |
| 2 | "The Wizard" | Iommi / Osbourne / Butler / Ward | 4:22 |
| 3 | "Wasp / Behind the Wall of Sleep / Bassically / N.I.B." | Iommi / Osbourne / Butler / Ward | 9:44 |
| 4 | "Wicked World" | Iommi / Osbourne / Butler / Ward | 4:47 |
| 5 | "A Bit of Finger / Sleeping Village / Warning" | Iommi / Butler / Ward / Osbourne / Dunbar / Dmochowski / Hickling / Moorshead | 14:15 |
| Celkový čas: | 39:28 | ||
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 6 | "Evil Woman" | L. Weigand / D. Weigand / Wagner | 3:25 |
| 2 | "Black Sabbath" (studio outtake) | Iommi / Osbourne / Butler / Ward | 6:22 |
| 3 | "Black Sabbath" (Instrumental) | Iommi / Osbourne / Butler / Ward | 6:13 |
| 4 | "The Wizard" (studio outtake) | Iommi / Osbourne / Butler / Ward | 4:46 |
| 5 | "Behind the Wall of Sleep" (studio outtake) | Iommi / Osbourne / Butler / Ward | 3:41 |
| 6 | "N.I.B." (instrumental) | Iommi / Osbourne / Butler / Ward | 6:08 |
| 7 | "Evil Woman" (alternative version) | L. Weigand / D. Weigand / Wagner | 3:47 |
| 8 | "Sleeping Village" (intro) | Iommi / Osbourne / Butler / Ward | 3:45 |
| 9 | "Warning" (Part 1) | Dunbar / Dmochowski / Hickling / Moorshead | 6:58 |
| Celkový čas: | 45:05 | ||
| Země / Hitparáda | Vrchol |
|---|---|
| Austrálie (Australian Albums, Kent Music Report) | 8 |
| Kanada (Top Albums/CDs, RPM) | 29 |
| Nizozemsko (Albums Top 100) | 6 |
| Finsko (The Official Finnish Charts) | 13 |
| Francie (SNEP) | 10 |
| Německo (Offizielle Top 100) | 8 |
| Velká Británie (UK Albums, OCC) | 8 |
| USA (Billboard 200) | 23 |
| Země / Hitparáda | Vrchol |
|---|---|
| Belgie (Ultratop Flanders) | 96 |
| Řecko (IFPI) | 18 |
| Maďarsko (Physical Albums, MAHASZ) | 14 |
| Skotsko (OCC) | 24 |
| Velká Británie – nezávislá (UK Independent Albums, OCC) | 11 |
| Velká Británie – rock & metal (UK Rock & Metal Albums, OCC) | 3 |
| Země | Ocenění | (potřebný počet prodaných kusů) |
|---|---|---|
| Kanada (Music Canada) | Zlato | 50,000^ |
| Velká Británie (BPI, 2009 deluxe edition) | Zlato | 100,000^ |
| Spojené státy (RIAA) | Platina | 1,000,000^ |
^ Údaje o počtech prodaných kusů jsou založeny pouze na certifikacích.
