|
| Vydáno | 6. srpna 1971 |
|---|---|---|
| Natočeno | 7. - 15. únor 1971 a 6. - 13. dubna 1971 | |
| Studio | Island studios (Londýn, GBR) | |
| Žánr | Heavy metal | |
| Délka | 34:29 | |
| Label | Vertigo (Evropa), Warner Bros. (USA) | |
| Producent | Rodger Bain |
 |
| "Children Of The Grave" (srpen 1971) |
Skladba "Children of the Grave" z alba Master of Reality, které v roce 1971 vydala britská Black Sabbath tematicky navazuje na protiválečné motivy známé z předchozí desky Paranoid, především ze skladeb "War Pigs" a "Electric Funeral". Text reflektuje obavy z budoucnosti lidstva a apeluje na mladou generaci, aby dokázala změnit svět a zabránit dalším konfliktům. Charakteristický je i energický riff Tonyho Iommiho a výrazné tempo, díky nimž patří skladba k nejdynamičtějším momentům celé studiovky.
Píseň vyšla také jako singl v editované verzi s délkou 3:47 (původní má 5:17), přičemž na druhé straně se objevila skladba "Solitude". "Children of the Grave" se postupně zařadila mezi nejikoničtější nahrávky repertoáru Black Sabbath a pravidelně se objevovala na výběrových i živých albech souboru. Do svého koncertního programu ji zařazoval rovněž zpěvák Ozzy Osbourne během své sólové kariéry.
Velký vliv skladby potvrzuje i množství reinterpretací. Jednu z nejznámějších pořídila americká formace White Zombie, která píseň nahrála v roce 1994 pro tribute kompilaci Nativity in Black: A Tribute to Black Sabbath. Jejich verze se později objevila i jako promo singl a získala určité rozhlasové vysílání na amerických rockových stanicích. V roce 2025 skladbu připomněla také americká groove metalová parta Lamb of God, jež ji zahrála během rozlučkového koncertu Black Sabbath nazvaného Back to the Beginning a následně vydala jako samostatný singl.
I přes značnou koncertní popularitu se singl neumístil v žádném z tehdejších žebříčků...
Master of Reality je třetí studiové album anglické heavymetalové legendy Black Sabbath, vydané 6. srpna 1971 u vydavatelství Vertigo Records. Někteří kritici jej považují za jeden ze základních kamenů žánrů stoner rock a sludge metal. Desku produkoval Rodger Bain, který produkoval také dvě předchozí desky skupiny. Master of Reality bylo nahráváno v londýnských Island Studios od února do dubna 1971. Kytarista Tony Iommi a baskytarista Geezer Butler během produkce podladili své nástroje, čímž dosáhli toho, co Iommi popsal jako „větší, těžší zvuk“.
Album se dostalo na páté místo britského žebříčku UK Albums Chart a na osmou příčku amerického Billboard 200. Přestože bylo po vydání kritiky přijato spíše negativně, dnes je považováno za jedno z nejlepších heavymetalových LP všech dob. Ve Spojených státech získalo dvojplatinovou certifikaci od Recording Industry Association of America (RIAA) poté, co se ho prodalo více než dva miliony kopií.
Master of Reality bylo Bainovou poslední spoluprací s kapelou, protože na dalších několika albech převzal produkci kytarista Tony Iommi. Bubeník Bill Ward později vysvětlil: „Dříve jsme vlastně neměli tušení, co ve studiu dělat, a hodně jsme spoléhali na Rodgera. Tentokrát jsme ale byli mnohem sehranější, chápali jsme, co všechno to obnáší, a měli jsme jasnější představy o tom, jak by se měly věci dělat.“
Ve skladbách "Children of the Grave", "Lord of This World" a "Into the Void" Iommi podladil kytaru o jeden a půl tónu, aby snížil napětí strun a hra pro něj byla méně bolestivá. Tato bolest byla důsledkem pracovního úrazu z dřívějších let, při němž přišel o konečky dvou prstů. Podladění navíc pomohlo kytaristovi dosáhnout toho, co označil jako „větší, těžší sound“. Geezer Butler si svou baskytaru podladil také, aby odpovídala Iommiho ladění. „Pomohlo to i výslednému zvuku,“ vysvětlil Butler v roce 1994 magazínu Guitar for the Practicing Musician. „Později jsme ladili ještě níž, aby to bylo jednodušší pro zpěv. Jenže Ozzy pak zpíval výš, takže to vlastně ztratilo smysl.“
V biografii Black Sabbath: Symptom of the Universe z roku 2013 Mick Wall napsal, že „zvuk 'Sabatů' se propadl do ještě větší temnoty. Bez dozvuku, suchý jako staré kosti, vykopané z pouštního hrobu, měl výsledný hudební materiál tak brutální sílu, že kritiky doslova vyděsil. Ti pak 'Sabbath' v tisku trestali za to, že jsou otevřeně hrubí, záměrně primitivní, děsiví a protivní.“ Dodává, že o dvacet let později kapely jako Smashing Pumpkins, Soundgarden a zejména Nirvana objevily podobně těžký a dusivý zvuk – a sklidily za něj uznání kritiků. Ve své autobiografii I Am Ozzy zpěvák Ozzy Osbourne uvedl, že si z nahrávání Master of Reality příliš nepamatuje, „kromě toho, že Tony podladil kytaru, aby se na ni hrálo snáz, Geezer napsal "Sweet Leaf" o vší té trávě, co jsme kouřili, a "Children of the Grave" byla ta nejvíc nakopávající věc, jakou jsme kdy nahráli.“
V poznámkách k živé desce Reunion z roku 1998 bubeník Ward uvedl, že Master of Reality bylo „objevné album“. V rozhovoru pro magazín Metal Hammer v roce 2016 to rozvedl: „Na první desku jsme měli jen dva dny a na »Paranoid« taky nebylo o moc víc času. Tentokrát jsme si ale mohli dát na čas a zkoušet různé věci. Všichni jsme tu příležitost využili: Tony přidal klasickou kytaru, Geezerova baskytara měla skoro dvojnásobnou sílu, já jsem zkusil větší basové bubny a experimentoval s overduby. A Ozzy byl mnohem lepší. Poprvé jsme také neměli domluvené koncerty a mohli jsme se soustředit jen na to, aby z alba vznikl milník.“ V roce 2013 označil magazín Mojo Master of Reality za „nahrávku kapely, která se ve studiu cítí stále jistěji.“
Iommi však později uvedl, že se formace možná cítila až příliš pohodlně. V roce 1992 řekl magazínu Guitar World: „Během nahrávání »Master of Reality« jsme začali víc experimentovat a věnovali jsme nahrávání až příliš času. Myslím, že nás to nakonec trochu zmátlo. Někdy bych se rád vrátil k tomu, jak jsme nahrávali první dvě alba. Vždycky jsem měl raději, když jsme prostě přišli do studia a hráli, bez dlouhého zkoušení nebo hledání zvuků.“ Skladba "Into the Void" byla podle něj obzvlášť problematická: „Zkoušeli jsme ji nahrát v několika různých studiích, protože Bill ji prostě nedokázal zahrát správně. Když se to dělo, začal věřit, že to nezvládne. Říkal: ‚Kašlu na to – tohle dělat nebudu!‘ Na každém albu byla jedna taková skladba a na »Master of Reality« to byla právě "Into the Void".“
Ve své autobiografii Iron Man: My Journey Through Heaven and Hell with Black Sabbath Iommi popisuje také potíže, které měl Ozzy při nahrávání vokálu: „Je tam pomalá část, ale pak přijde riff, do kterého Ozzy nastupuje, a ten je strašně rychlý. Musel zpívat opravdu hrozně rychle: ‚Rocket engines burning fuel so fast, up into the night sky they blast,‘ taková rychlá slova. Geezer mu je všechny napsal na papír… Sledovat ho při tom bylo docela legrační.“ Ve skladbě "Solitude" hrál Iommi kromě kytary také na flétnu a klavír. Na Osbourneův zpěv byl později přidán efekt zpoždění, který měl vytvořit dojem zdvojené vokální stopy.
Původní vydání Master of Reality vyšlo ve speciálním 'envelope sleeve' obalu, který obsahoval také plakát členů Black Sabbath. Název alba byl na přední straně vyražen reliéfním černým písmem, takže byl na dotek vystouplý. U pozdějších vydání, která již reliéfní tisk neměla, byl název desky zobrazen šedou barvou. Šlo rovněž o první obal skupiny, na jehož zadní straně byly vytištěny texty skladeb. Tony Iommi později ve své autobiografii popsal vzhled přebalu s nadsázkou jako „trochu ve stylu Spinal Tap, jenže dávno před Spinal Tap“.
Také etikety na samotné desce se lišily od běžného provedení vydavatelství Vertigo. Strana A používala známou 'swirl' etiketu, ovšem s obrácenými barvami – černé kruhy byly bílé a bílé kruhy černé. Strana B, která obsahovala základní informace o nahrávce, byla černá s bílým textem, tedy opak tradičního designu. Tato varianta vertigo etikety se později už znovu nepoužila.
První severoamerická vydání alba obsahovala také několik podtitulů jednotlivých částí skladeb, takže se zdálo, že deska obsahuje více písní, než tomu ve skutečnosti bylo. Úvod skladby "After Forever" byl označen jako "The Elegy", závěrečná část "Children of the Grave" nesla název "The Haunting", intro "Lord of This World" bylo uvedeno jako "Step Up" a úvod "Into the Void" jako "Deathmask". Podobný způsob označování částí skladeb byl použit i u severoamerických vydání dvou předchozích alb Black Sabbath. Tato vydání navíc chybně uváděla název desky jako Masters of Reality. Pozdější reedice název opravily a většinu těchto podtitulů odstranily; zachován zůstal pouze "The Elegy".
Hudební stránka Master of Reality představuje další krok ve vývoji charakteristického zvuku Black Sabbath. Během nahrávání Tony Iommi i Geezer Butler podladili své nástroje, čímž vznikl hutnější a temnější zvuk než na předchozích studiových nahrávkách. Tento přístup se výrazně projevil zejména ve skladbách jako "Children of the Grave", "Lord of This World" nebo "Into the Void", jejichž těžké riffy a pomalejší tempo patří k nejvýraznějším momentům celé desky. Vedle tvrdších kompozic se však na albu objevují i klidnější pasáže a experimenty s akustickými nástroji – například ve skladbě "Solitude", kde Iommi kromě kytary použil také flétnu a klavír.
Jedním z nejznámějších momentů nahrávky je úvod skladby "Sweet Leaf". Ten vznikl náhodou během studiové práce, když Ozzy přinesl Iommimu velký joint, po němž kytarista začal nekontrolovatelně kašlat. Tento záznam byl zachycen na pásce a producent Rodger Bain jej následně použil jako úvodní efekt skladby. "Sweet Leaf" je otevřenou poctou marihuaně a odkazuje na životní styl členů Black Sabbath v raných letech existence souboru. Butler později vzpomínal, že nápad na název vznikl ve studiu, když si prohlížel krabičku irských cigaret Sweet Afton, na jejímž víčku stálo heslo „it's the sweetest leaf that gives you the taste“ („je to ten nejsladší list, který ti dává chuť“). Bubeník Bill Ward později poznamenal, že text písně popisuje jakési „setkání s marihuanou“ a vztah k ní, který byl v té době součástí jejich každodenního života.
Textovou stránku nahrávky měl převážně na starosti Geezer Butler, jehož tvorbu výrazně ovlivnila katolická výchova. To se nejvýrazněji projevuje ve skladbě "After Forever", jejíž text je postaven na křesťanských tématech a úvahách o víře. V době vydání přitom někteří pozorovatelé podezřívali Black Sabbath ze satanismu, především kvůli temné hudbě, image i textům. "After Forever" tak představovala nečekaný kontrast k těmto představám a v roce 1971 vyšla také jako singl společně se skladbou "Fairies Wear Boots".
Master of Reality dosáhlo výrazného komerčního úspěchu krátce po vydání. V britském žebříčku UK Albums Chart vystoupalo na 5. místo a v americkém Billboard 200 na 8. příčku. V průběhu let se desky ve Spojených státech prodalo více než dva miliony kopií. Navzdory těmto prodejním výsledkům však byla nahrávka v době vydání přijata částí hudebních kritiků spíše odmítavě. Robert Christgau v deníku The Village Voice desku označil za „tupou a amorální exploataci“. Lester Bangs z magazínu Rolling Stone ji popsal jako „monotónní“ a jen málo lepší než předchozí nahrávku, zároveň však uznal, že texty jsou otevřenější a nabízejí „některé odpovědi na temné slepé uličky alba »Paranoid«“.
S postupem času se však hodnocení nahrávky výrazně změnilo a Master of Reality je dnes často považováno za jednu z nejzásadnějších metalových studiovek historie. V roce 1994 ji Colin Larkin zařadil na 28. místo v seznamu Top 50 Heavy Metal Albums a označil ji za „první skutečný mezinárodní průlom ´Sabatů´ a pozoruhodné dílo“. Autoři Gary Graff a Daniel Durchholz v publikaci MusicHound Rock: The Essential Album Guide popsali desku jako „brilantní drtič lebek“ a skladby "Children of the Grave" a "Sweet Leaf" označili za nadčasové. Magazín Q v roce 2001 zařadil album mezi padesát nejtěžších desek všech dob a charakterizoval jej jako „zlovolné – jako by Black Sabbath hráli na palubě Titaniku v předvečer Armageddonu“. Jeden z kritiků zároveň poznamenal, že jde o „nejucelenější nahrávku z prvních tří desek kapely“.
Magazín Rolling Stone zařadil Master of Reality v roce 2003 na 298. místo seznamu 500 nejlepších alb všech dob, v revidované verzi z roku 2012 na 300. příčku a v aktualizovaném vydání z roku 2020 na 234. místo. Redakce zároveň uvedla, že album představuje „největší sludge-metalovou kapelu všech dob v jejím vrcholném období“. Tentýž magazín zařadil nahrávku také na 34. pozici v seznamu '100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)'.
Lídr Smashing Pumpkins Billy Corgan později prohlásil, že právě Master of Reality je deska, která „dala vzniknout grunge“. Bubeník John Stanier, známý z Helmet a Tomahawk zase uvedl, že šlo o album, které ho inspirovalo k tomu stát se hudebníkem. Biograf Black Sabbath Mick Wall v roce 2013 vyzdvihl Iommiho schopnost „vměstnat do jediné skladby více chytrých riffů a nečekaných rytmických změn, než kolik by většina kapel zvládla na celé LP“.
| Zdroj | Hodnocení |
|---|---|
| AllMusic | 5/5 |
| Christgau's Record Guide | C- |
| MusicHound Rock | 4.5/5 |
| Q | 5/5 |
| The Rolling Stone Album Guide (1992) | 3/5 |
| The Rolling Stone Album Guide (2004) | 4/5 |
| Sputnikmusic | 4/5 |
| Uncut | 9/10 |
Také mezi samotnými členy souboru má deska výjimečné postavení. Bubeník Bill Ward v roce 2017 uvedl, že Master of Reality je jeho nejoblíbenější album Black Sabbath, na kterém se kdy podílel.
Velmi pozitivně je nahrávka hodnocena i v českém hudebním prostředí. Recenze na serveru Metalopolis označila desku za „jednu z nejzásadnějších nahrávek v dějinách těžké hudby, která definovala podobu doomového a stonerového zvuku na další desetiletí“. Podle autora textu jde o „dílo, kde se hutnost riffů a temná atmosféra spojily v téměř dokonalém poměru“. Podobně hodnotí nahrávku také český metalový magazín Spark, který o ní napsal, že „»Master of Reality« představuje moment, kdy Black Sabbath definitivně zformovali podobu heavy metalu – těžký zvuk, temné riffy a hypnotickou atmosféru, kterou dodnes napodobují celé generace kapel“.
Úvod skladby "Sweet Leaf" vznikl zcela náhodou. Ozzy přinesl během nahrávání Iommimu velký joint, po kterém kytarista začal kašlat. Tento záznam producent Rodger Bain následně použil jako úvodní efekt skladby, čímž vznikl jeden z nejikoničtějších momentů alba.
Podladění kytary Tonyho Iommiho a baskytary Geezera Butlera mělo původně usnadnit hru pro zraněné prsty kytaristy. Tento technický postup však zároveň výrazně ovlivnil zvuk celé desky, dodal riffům hutnost a těžkost a stal se charakteristickým znakem nahrávky.
Skladba "After Forever" odráží Butlerovo katolické vychování a představuje unikátní kontrast k tehdejším spekulacím o satanistických tendencích Black Sabbath. Text písně se soustředí na křesťanská témata, čímž ukazuje, že kapela dokázala kombinovat temnou hudbu s morální a filozofickou hloubkou.
První vydání desky obsahovalo obal typu 'envelope sleeve' s vyraženým reliéfním názvem desky a plakátem kapely. Zadní strana byla poprvé u Black Sabbath využita k reprodukci textů skladeb, což bylo pro fanoušky novinkou. Také etikety vinylu měly unikátní barevnou variantu, která se později již nepoužívala.
Během nahrávání se formace poprvé cítila ve studiu skutečně komfortně a experimentovala s různými aranžemi a zvukovými efekty. Tony Iommi přidával klasické kytarové pasáže, Geezer Butler zesiloval basu, a Bill Ward experimentoval s většími basovými bubny a overduby, zatímco Ozzy zpíval s větší jistotou než na předchozích studiovkách.
(Produkční a interpretační údaje jsou převzaty z anglické verze Wikipedie)
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Sweet Leaf" | Black Sabbath | 5:05 |
| 2 | "After Forever" | Tony Iommi | 5:27 |
| 3 | "Embryo" (instrumentální) | Tony Iommi | 0:28 |
| 4 | "Children of the Grave" | Black Sabbath | 5:18 |
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 5 | "Orchid" (instrumentální) | Tony Iommi | 1:31 |
| 6 | "Lord of This World" | Black Sabbath | 5:27 |
| 7 | "Solitude" | Black Sabbath | 5:02 |
| 8 | "Into the Void" | Black Sabbath | 6:13 |
| Celkový čas alba: | 34:29 | ||
| Číslo | Název skladby | Délka |
|---|---|---|
| 1 | "Sweet Leaf" | 5:02 |
| 2 | "After Forever (včetně The Elegy)" | 5:25 |
| 3 | "Embryo" | 0:29 |
| 4 | "Children of the Grave" | 4:30 |
| 5 | "The Haunting" | 0:45 |
| Číslo | Název skladby | Délka |
|---|---|---|
| 6 | "Orchid" | 1:30 |
| 7 | "Step Up" | 0:30 |
| 8 | "Lord of This World" | 4:55 |
| 9 | "Solitude" | 5:02 |
| 10 | "Deathmask" | 3:08 |
| 11 | "Into the Void" | 3:08 |
| Celkový čas alba: | 34:30 | |
Poznámka: I když je celková délka skladby "Deathmask/Into the Void" přibližně správná, rozdělení času mezi dvě části písně může být libovolné, protože hranice 3:08 připadá na střední osmiveršovou vokální pasáž skladby "Into the Void" („Bojovníci za svobodu posláni ke slunci ...“). Časy uvedené u revidovaného amerického vydání, zobrazené níže, tento pravděpodobný omyl ještě zhoršují.
| Číslo | Název skladby | Délka |
|---|---|---|
| 1 | "Sweet Leaf" | 5:02 |
| 2 | "After Forever (včetně The Elegy)" | 5:25 |
| 3 | "Embryo" | 0:30 |
| 4 | "Children of the Grave" | 5:15 |
| Číslo | Název skladby | Délka |
|---|---|---|
| 5 | "Orchid" | 2:00 |
| 6 | "Lord of This World" | 4:55 |
| 7 | "Solitude" | 8:08 |
| 8 | "Into the Void" | 3:08 |
| Celkový čas alba: | 34:29 | |
Poznámka: Délka skladby "Orchid" na revidovaných amerických vydáních je nesprávná, protože zahrnuje úvodní část "Step Up" ze skladby "Lord of This World". Délka skladby "Solitude" na těchto vydáních je rovněž chybná, protože obsahuje první polovinu skladby "Into the Void", zatímco časy skladeb "Deathmask" a "Into the Void" z originálního amerického vydání měly být dohromady.
Americká vydání Master of Reality na kompaktním disku nadále uvádějí nesprávné časy podle revidovaného amerického LP v bookletu CD. Skladby však nejsou na CD indexovány podle těchto časů – přestávky mezi písněmi jsou správně umístěny.
Dvoudisková deluxe edice vyšla ve Spojeném království 29. června 2009 a v USA 14. července 2009 jako import. Tato edice byla remasterována Andy Pearcem, který se podílel také na deluxe edicích alb Black Sabbath a Paranoid.
| Číslo | Název skladby | Délka |
|---|---|---|
| 1 | "Sweet Leaf" | 5:05 |
| 2 | "After Forever" | 5:27 |
| 3 | "Embryo" | 0:28 |
| 4 | "Children of the Grave" | 5:18 |
| 5 | "Orchid" | 1:31 |
| 6 | "Lord of This World" | 5:27 |
| 7 | "Solitude" | 5:02 |
| 8 | "Into the Void" | 6:13 |
| Celkový čas: | 34:29 | |
| Číslo | Název skladby | Délka |
|---|---|---|
| 1 | "Weevil Woman '71" | 3:00 |
| 2 | "Sweet Leaf" (studio outtake s alternativními texty) | 5:04 |
| 3 | "After Forever" (studio outtake – instrumentální) | 5:20 |
| 4 | "Children of the Grave" (studio outtake s alternativními texty) | 4:36 |
| 5 | "Children of the Grave" (studio outtake – instrumentální) | 6:01 |
| 6 | "Orchid" (studio outtake – s Tonyho odpočítáváním) | 1:41 |
| 7 | "Lord of This World" (studio outtake s pianem a slide kytarou) | 5:38 |
| 8 | "Solitude" (studio outtake – intro s alternativním laděním kytary) | 3:35 |
| 9 | "Spanish Sid (raná verze 'Into the Void')" (studio outtake – alternativní verze) | 6:24 |
| Celkový čas: | 41:29 | |
| Týdenní hitparáda | Vrchol |
|---|---|
| Austrálie (Kent Music Report) | 4 |
| Kanada (RPM Top Albums/CDs) | 6 |
| Nizozemsko (Album Top 100) | 10 |
| Finsko (Oficiální Finské Charts) | 3 |
| Německo (Offizielle Top 100) | 5 |
| Itálie (Musica e Dischi) | 8 |
| Norsko (VG-lista) | 12 |
| Velká Británie (OCC) | 5 |
| USA (Billboard 200) | 8 |
| Týdenní hitparáda | Vrchol |
|---|---|
| Chorvatsko (HDU) | 11 |
| Řecko (IFPI) | 5 |
| Skotsko (OCC) | 13 |
| Velká Británie (OCC) | 51 |
| Velká Británie – nezávislé (OCC) | 3 |
| Velká Británie – Rock & Metal (OCC) | 1 |
| USA – Top Catalog Albums (Billboard) | 22 |
| Hitparáda | Pozice |
|---|---|
| Nizozemsko (Album Top 100) | 74 |
| Německo (Offizielle Top 100) | 40 |
| Hitparáda | Pozice |
|---|---|
| USA (Billboard 200) | 76 |
| Země | Ocenění | (potřebný počet prodaných kusů) |
|---|---|---|
| Kanada (Music Canada) | Platina | 100,000^ |
| Velká Británie (BPI) | Zlato | 100,000‡ |
| USA (RIAA) | 2× Platina | 2,000,000^ |
^ Počty vycházejí pouze z certifikace zásilek.
‡ Počty vycházejí pouze z certifikace prodejů a streamingu.
