Kořeny Soundgarden sahají ke skupině The Shemps, která vystupovala v Seattlu na počátku 80. let 20. století a jejímiž členy byli baskytarista Hiro Yamamoto a bubeník a zpěvák Chris Cornell. Po Yamamotově odchodu kapela angažovala jako nového baskytaristu Kima Thayila. Thayil se přestěhoval do Seattlu z Park Forest ve státě Illinois spolu s Yamamotem a Brucem Pavittem, který později založil nezávislou nahrávací společnost Sub Pop. Cornell a Yamamoto zůstali v kontaktu a po rozpadu skupiny Shemps začali společně jamovat; nakonec se k nim připojil i Thayil.

Ze společného jamování vznikli nakonec v roce 1984 Soundgarden ve složení Cornell (bicí a zpěv), Yamamoto (baskytara) a Thayil (kytara). Kapela se pojmenovala podle zvukové skulptury s názvem 'A Sound Garden', která se nachází na pozemku Národního úřadu pro oceán a atmosféru na adrese 7600 Sand Point Way, vedle Magnuson Parku v Seattlu a kterou navrhl a postavil sochař Douglas Hollis v letech 1982 až 1983. Skládá se z dvanácti ocelových věžových konstrukcí vysokých 6,4 m, na vrcholu každé z nich je zavěšena varhanní píšťala připevněná k meteorologické lopatce. Při roztočení lopatky větrem vydává píšťala jemné tóny.

Ačkoli o sestavu projevovala zájem řada velkých vydavatelských společností, v roce 1988 podepsala smlouvu s nezávislým vydavatelstvím SST Records a vydala své debutové dílo Ultramega OK. To bylo nahráno na jaře 1988 v Seattlu ve státě Washington a v Newbergu v Oregonu za asistence producenta Drewa Canuletta a spatřilo světlo světa 31. října 1988. Výsledná nahrávka obsahovala prvky heavy metalu, psychedelického rocku i hardcore punku. Jako jediný singl vyšla skladba "Flower", jejíž videoklip, režírovaný Markem Miremontem, se pravidelně vysílal v pořadu 120 minut na MTV a pomohl upozornit na ranou grungeovou scénu v Seattlu.

Později v rozhovoru z roku 1995 Cornell přiznal, že kapela s debutem chybovala, protože využila služby producenta navrženého SST, který neměl přehled o dění v Seattlu: „U »Ultramega OK« jsme udělali obrovskou chybu, protože jsme opustili naše domácí prostředí a lidi, se kterými jsme spolupracovali, a využili jsme služeb tohoto producenta, který naše album ovlivnil v negativním smyslu. Toho producenta nám navrhla společnost SST, protože s ním mohla uzavřít dobrou smlouvu. Mrzí mě to, protože co se týče materiálu, mohla to být jedna z nejlepších desek, které jsme kdy udělali. Ve skutečnosti zpomalila náš rozmach, protože nezněla úplně jako my.“

Přibližně ve stejné době začal veterán a producent ze Seattlu Jack Endino, který produkoval také první EP Soundgarden Screaming Life, s remixováním debutu a dokončil hrubý mix skladby "Flower". Kvůli touze kapely posunout se dál a kvůli finančním nákladům spojeným s opětovným lisováním a distribucí však byl projekt pozastaven. V roce 2014 jej Endino společně s Kimem Thayilem obnovili a o tři roky později dokončili.

Jasona Evermana brzy nahradil baskytarista Ben Shepherd a nová sestava se mohla na jaře roku 1991 vrhnout na nahrávání třetího alba. Cornell později řekl, že Shepherd přinesl do procesu svěží a kreativní myšlení a celá formace si pochvalovala, že jeho hudební znalosti a skladatelské schopnosti Soundgarden nově definovaly.

Při nahrávání alba na jaře 1991 bylo využito tří studií: Studio D v Sausalitu v Kalifornii, Bear Creek Studios ve Woodinville ve státě Washington a A&M Studios v Los Angeles v Kalifornii. Producentem se znovu stal Terry Date, protože kapela s ním podle Cornella měla dobrý vztah a nechtěla podstupovat tlak při hledání nového producenta. Stejně jako na předešlém počinu se opět nebránila experimentování; jedním z příkladů inovativních technik je úvodní skladba "Rusty Cage", kde Kim Thayil použil wah pedál jako zvukový filtr, což podle něj vedlo k neobvyklému zvuku kytary, díky němuž riff zní téměř jako hraný pozpátku.

Výsledné dílo Badmotorfinger vyšlo 8. října 1991 u vydavatelství A&M Records (původně mělo vyjít 24. září 1991, ale vydavatelství kvůli produkčním problémům termín přesunulo). Na trh se tak dostalo měsíc a půl po Ten skupiny Pearl Jam a dva týdny po albech Nevermind Nirvany a Blood Sugar Sex Magic Red Hot Chili Peppers (obě desky vyšly 24. září). Přičítá se mu zásluha na proniknutí alternativního rocku a grunge do mainstreamu a ačkoliv bylo v době vydání zastíněno náhlou popularitou Nevermind, pozornost, kterou přineslo seattleské scéně, pomohla Soundgarden k širšímu zviditelnění.

Album obsahovalo singly "Jesus Christ Pose", "Outshined" a "Rusty Cage", které získaly značný prostor v alternativních rockových rádiích. Videoklipy k "Outshined" a "Rusty Cage" získaly také značný vysílací čas na MTV, ale klip k "Jesus Christ Pose", hlavnímu singlu, byl z playlistu MTV odstraněn kvůli údajnému protikřesťanskému poselství písně i videoklipu. Propagace "Jesus Christ Pose" vyvolala během turné ve Spojeném království i výhrůžky smrtí kapele.

Nahrávka si zachovala heavymetalový zvuk a zároveň se oproti předchozím počinům více zaměřila na tvorbu skladeb. Různí kritici Badmotorfinger řadí mezi grunge, alternativní metal, heavy metal i hard rock. Steve Huey z AllMusic uvedl, že skladby znamenaly obrovský skok v soustředění a důslednosti, a dodal: „Na kapelu, která se uchází o přízeň mainstreamového metalového publika, je to překvapivě cerebrální a umělecká hudba, která však útočí s vědeckou přesností.“

Na novém studiovém počinu začali Soundgarden pracovat asi dva měsíce po skončení turné Lollapalooza v roce 1992. Jednotliví muzikanti zpracovávali nápady sami a poté přinesli demosnímky, do kterých přispěli ostatní členové party. Frontman Chris Cornell uvedl, že si tentokrát nechali více volnosti než na minulých deskách. Thayil poznamenal, že i když formace strávila stejně času psaním a aranžováním jako na předchozích albech, mnohem více času věnovala nahrávání skladeb. Další změnou bylo, že po dvou deskách s producentem Terrym Dateem se kapela rozhodla hledat jiného spolupracovníka. Nakonec zvolili producenta Michaela Beinhorna, který neměl svůj vlastní charakteristický zvuk, který by se kapele snažil vnutit, a měl nápady, které schvalovala.

Nahrávání desky probíhalo od července 1993 do září 1993 ve studiu Bad Animals v Seattlu ve státě Washington, protože podle Cornella v Seattlu nikdy nebylo pořádné studio a teď tam bylo jedno s pultem Neve, takže se zdálo samozřejmé ho použít. Adam Kasper, který se stal producentem následujících studiovek Soundgarden, asistoval Beinhornovi při nahrávání. Kapela nahrávala jednu skladbu po druhé; pro každou byly nejprve nahrány bicí a basa a poté Cornell a Thayil přidali své party. Spoustu času strávili experimentováním s různými zvuky bicích a kytar a také využíváním technik, jako je vrstvení, což vedlo k expanzivnímu zvuku produkce.

Cornell to shrnul slovy: „Michael Beinhorn byl zažraný do zvuků. Byl v tom tak, skoro, anální, že nás to až štvalo.... Než se vám podařilo nahrát zvuky, které jste chtěli, už jste měli dost toho, jak jste to hráli.“ Beinhorn se také snažil upozorňovat na své oblíbené hudebníky, aby zformoval nový zvuk kapely, což Billboard popsal jako odstavení party od hrubé síly, které jí dalo impuls investovat energii do té jemnější. Například před nahráváním vokálů skladby "Black Hole Sun" přiměl Beinhorn Cornella poslouchat Franka Sinatru.

Uprostřed nahrávání si Soundgarden udělali krátkou přestávku, aby mohli předskakovat Neilu Youngovi na desetidenním turné po Spojených státech. Poté přivedli Brendana O'Briena, aby desku smíchal, protože Beinhorn měl pocit, že potřebují čerstvý pár uší; O'Briena doporučil kytarista Pearl Jam Stone Gossard. Thayil označil proces mixování za velmi bezbolestný a baskytarista Ben Shepherd jej popsal jako nejrychlejší část nahrávání.

Superunknown je všestrannější, náročnější a také delší než předchozí studiovky. Má 15 písní a trvá přibližně 70 minut, protože se podle Cornella nechtěli dohadovat, co by se mělo vystřihnout. Steve Huey z AllMusic uvedl, že dřívější punkové vlivy uskupení jsou na něm jen zřídkakdy zjistitelné a jsou nahrazeny překvapivě účinným přivlastněním popu a psychedelie.

Písně neztrácejí metalové vlivy předchozí tvorby souboru a zároveň ukazují její nově se vyvíjející styl, jsou experimentálnější a rozmanitější než předchozí nahrávky sestavy, některé mají blízkovýchodní nebo indický nádech (například "Half", kterou zpívá Shepherd). Podle The A.V. Club album redefinovalo i překročilo grunge. Michael Beinhorn uvedl, že aby dosáhl této intenzity, inspiroval se u evropské elektronické hudby jako je britský Aphex Twin a nizozemský gabber, který popsal jako jednu z nejsyrovějších hudebních produkcí. V některých skladbách je také patrný vliv Beatles, například v "Head Down" a "Black Hole Sun".

V rozhovoru pro časopis Guitar World z roku 1994 Thayil vysvětlil: „Podívali jsme se hluboko do nitra našich duší a tam seděl malý Ringo. Jistě, rádi lidem říkáme, že je to John Lennon nebo George Harrison; ale když se opravdu podíváte hluboko do nitra Soundgarden, je tam malý Ringo, který chce ven.“

Po textové stránce je deska poměrně temná a tajemná, protože její velká část pojednává o problémech, jako je zneužívání návykových látek, sebevražda a deprese, a hraje si s tématy pomsty, zničení, odloučení, strachu, ztráty, smrti a objevování.

Studiová nahrávka získala všeobecné uznání hudebních kritiků. D. Considine z časopisu Rolling Stone byl ohromen rozsahem počinu a navzdory kritice skladeb "Black Hole Sun" a "Half" řekl, že Superunknown nabízí trýznivější zobrazení odcizení a zoufalství než cokoli na In Utero. Jon Pareles z The New York Times ocenil, že se parta snaží překonat konvenční heavy metal a rozšířit své publikum tím, že prolamuje heavy-metalové žánrové bariéry. David Browne z Entertainment Weekly napsal, že Soundgarden jsou na napumpovaní a nabušení a chválil desku jako hardrockový milník – vroucí káď vulkanické síly, nahrávacího umu, anomie a úzkosti 90. let, která nastavuje nový standard pro cokoli, co se nazývá metal.

Ann Powersová z časopisu Blender uvedla, že kytarista Thayil pomohl vytvořit stoner-rockovou šablonu a že jde o mistrovské dílo Soundgarden. Kritik časopisu Village Voice Robert Christgau, který se kapele už léta 'vysmíval' za jejich konceptuální nároky, měl sice stále pocit, že jejich předvídavé, pesimistické texty postrádají podstatu, ale řekl, že se zlepšili v komponování, aranžování a produkci. Album získalo nominaci na ceny Grammy 1995 v kategorii Nejlepší rockové album.

Superunknown bylo průlomovým albem, které kapele přineslo mezinárodní uznání. Po svém vydání v březnu 1994 debutovalo na prvním místě albového žebříčku Billboard 200 a nakonec uzavřelo rok jako 13. nejprodávanější deska roku 1994 s 2,5 miliony prodaných kopií. Nakonec získalo šestinásobnou platinu ve Spojených státech, třikrát platinovou desku v Kanadě a Austrálii, dvakrát platinovou desku ve Švédsku, platinovou desku ve Spojeném království a zlatou desku v Nizozemsku a Itálii. K roku 2019 se ho podle agentury Nielsen prodalo ve Spojených státech 3,9 milionu kopií.

Kolotoč koncertů k nové desce začal v lednu 1994 v Oceánii a Japonsku, tedy v oblastech, kde deska vyšla předčasně a kde kapela nikdy předtím nekoncertovala. Tato část turné skončila v únoru 1994 a v březnu 1994 se Soundgarden přesunuli do Evropy. Na přelomu dubna a května se pak měli připojit ke společnému americkému turné s Nine Inch Nails, které mělo mít 20 koncertů, ale museli ho zrušit. Jako alternativu uskutečnili 27. května 1994 turné po divadlech, na kterém byli předskokany Tad a Eleven.

Koncem roku 1994 lékaři zjistili, že Cornell má vážně přetížené hlasivky, díky čemuž muselo být zrušeno několik dalších koncertů (kapela si to vynahradila v příštím roce), aby si je trvale nepoškodil. Cornell k tomu poznamenal: „Myslím, že jsme to trochu přehnali! Hráli jsme pět nebo šest večerů týdně a můj hlas se dost potloukl. Ke konci amerického turné jsem cítil, že ještě tak nějak zpívám, ale už jsem tomu nedával pořádně zabrat. Nekupujete si lístek, abyste viděli, jak nějaký chlap dvě hodiny kváká! To mi přišlo trochu jako zlodějina.“

Po celosvětovém turné začala parta pracovat na novém materiálu a rozhodla se, že si ho bude produkovat sama. Během nahrávání však údajně ve skupině narůstalo napětí, Thayil a Cornell se prý střetli kvůli Cornellově touze odklonit se od těžkých kytarových riffů, které se staly charakteristickým znakem sestavy. Páté studiové dílo uskupení, Down on the Upside, které vyšlo 21. května 1996, tak bylo o poznání méně heavy než předchozí nahrávky a znamenalo další odklon od grungeových kořenů bandy. Soundgarden to tehdy vysvětlovali tak, že chtěli experimentovat i s jinými zvuky, včetně akustických nástrojů. David Browne z časopisu Entertainment Weekly řekl: „Od dob Led Zeppelin jen málokterá kapela tak ostře kombinovala akustické i elektrické nástroje.“ Také celková nálada textů na desce je méně temná než na předchozích počinech.

Z alba vzešlo několik singlů, včetně "Pretty Noose", "Burden in My Hand" a "Blow Up the Outside World", přičemž píseň "Pretty Noose" byla v roce 1997 nominována na cenu Grammy za nejlepší hardrockový výkon. Deska ale nedosáhla ani takové prodejnosti ani chvály kritiky jako předchozí pecka Superunknown.

Po rozpadu Cornell nejdříve v září 1999 vydal sólové album s názvem Euphoria Morning, na kterém se ve skladbě "Disappearing One" podílel také Matt Cameron a v květnu 2001 se připojil k platinové superskupině Audioslave s Tomem Morellem, Timem Commerfordem a Bradem Wilkem, tehdejšími členy Rage Against the Machine, s kterou nahrál tři alba. Na začátku roku 2007 Audioslave opustil, což vedlo k rozpadu této formace. Jeho druhé sólové dílo Carry On vyšlo v červnu 2007 a třetí Scream, produkované Timbalandem, v březnu 2009; obě se setkala se smíšeným komerčním i kritickým úspěchem. Cornell také nazpíval píseň "Promise" na Slashově debutovém sólovém albu Slash (2010), ke které napsal text.

Thayil spojil své síly s bývalým zpěvákem uskupení Dead Kennedys Jello Biafrou, bývalým baskytaristou kapely Nirvana Kristem Novoselicem a bubeníkem Ginou Mainwalem, aby 1. prosince 1999 vystoupili jako The No WTO Combo během ministerské konference WTO v Seattlu. Podílel se také na albu Steva Fiska (999 Levels of Undo z roku 2001) a Davea Grohla z roku 2004, které bylo vedlejším projektem Probot. V roce 2006 nahrál kytaru na albu Altar, společném projektu uskupení Sunn O))) a Boris.

Cameron se zpočátku věnoval svému vedlejšímu projektu Wellwater Conspiracy, na kterém se podíleli Shepherd i Thayil. Poté krátce spolupracoval s bandou Smashing Pumpkins na albu Adore z roku 1998. V roce 1998 hrál také po odchodu Jacka Ironse na bicí s Pearl Jam na jejich turné Yield Tour a později se k nim připojil jako oficiální člen. Jako bubeník této skupiny nahrál sedm studiových počinů a v roce 2017 byl jako člen Pearl Jam uveden do Rock and Rollové síně slávy. Cameron hrál také na bicí na albu My Favourite Headache Geddyho Leeho.

Shepherd zpíval na debutovém studiovém díle Wellwater Conspiracy z roku 1997, ale po jeho vydání kapelu opustil. Koncertoval s Markem Laneganem a hrál na baskytaru na dvou Laneganových nahrávkách I'll Take Care of You (1999) a Field Songs (2001). Shepherd a Cameron přiložili společně ruku k dílu při nahrávání alba Tonyho Iommiho IOMMI (2000). Ještě v době, kdy byli členy Soundgarden, byli také součástí vedlejšího projektu uskupení Hater, v roce 2005 Shepherd vydal dlouho odkládané druhé album této party The 2nd.

V rozhovoru pro časopis Rolling Stone z července 2009 Cornell vyvrátil zvěsti o reunionu a uvedl, že rozhovory mezi členy kapely se omezily na diskusi o vydání box setu nebo alba B-stran rarit Soundgarden a že o reunionu se vůbec nemluvilo. Zájem skupiny o nová vydání vyplynul ze schůzky v roce 2008, kde se jednalo o jejich společném majetku, finančním i právním, a kde si uvědomili, že Soundgarden nemají online prezentaci, jako jsou webové stránky nebo stránka na Facebooku. Jak shrnul Thayil: „za posledních deset let jsme tak trochu zanedbávali náš merchandise.“ Nakonec se hudebníci rozhodli vytvořit oficiální stránky, o které se stará Ten Club Pearl Jam, obnovit svůj katalog a podle Camerona vyhledat spoustu nevydaných věcí, které by mohli zkusit vydat.

V březnu 2009 se Thayil, Shepherd a Cameron dostali na pódium během koncertu Tada Doylea v Seattlu a zahráli několik písní Soundgarden. Cornell uvedl, že právě tento okamžik tak nějak zažehl myšlenku, že když se mohou Kim, Matt a Ben sejít v jedné místnosti, nacvičit pár písní a zahrát, možná by to mohli udělat i jako kompletní Soundgarden.

6. října 2009 se všichni členové zúčastnili třetího večera čtyřkoncertního vystoupení skupiny Pearl Jam v Gibson Amphitheatre v Universal City v Kalifornii. Během přídavku Temple of the Dog se poprvé od vystoupení Pearl Jam v Santa Barbara Bowl 28. října 2003 znovu sešli. Chris Cornell se připojil a zazpíval píseň "Hunger Strike". Bylo to první veřejné vystoupení Soundgarden od jejich rozpadu v dubnu 1997. Následně se na internetu začaly šířit zvěsti o chystaném reunionu.

1. ledna 2010 Cornell na svém účtu na Twitteru naznačil reunion Soundgarden a napsal: „Dvanáctiletá přestávka je u konce a škola je opět v plném proudu. Přihlaste se nyní. Rytíři Soundtable opět jedou!“

Zpráva odkazovala na webovou stránku, kde byla fotografie uskupení vystupujícího živě a místo, kam mohli fanoušci zadat své e-mailové adresy pro aktuální informace o reunionu. Po zadání údajů se odemkl videoklip k písni "Get on the Snake" z desky Louder Than Love z roku 1989.

Dne 1. března 2010 Soundgarden oznámili svým e-mailovým odběratelům, že znovu vydají starý singl "Hunted Down" s písní "Nothing to Say" na sedmipalcové vinylové desce. Ta vyšla 17. dubna, v den Record Store Day. Vydali také živák "Spoonman" z koncertu na výstavišti Del Mar v kalifornském San Diegu z roku 1996. Svůj první koncert od roku 1997 uskutečnili Soundgarden 16. dubna v Showbox at the Market v rodném Seattlu a 8. srpna skupina vystoupila jako headliner festivalu Lollapalooza.

V září bylo k prvním dodávkám hry Guitar Hero: Warriors of Rock přibaleno kompilační album Telephantasm: A Retrospective, na kterém se objevila dříve nevydaná píseň "Black Rain". Album, které oficiálně vyšlo o týden později 28. září 2010, získalo po prvním dni status platinové desky. Skladba "Black Rain" se dostala do rockových rádií 10. srpna 2010 a byla prvním singlem skupiny od roku 1997. V listopadu 2010 byli Soundgarden druhým hudebním hostem v pořadu Conan, což bylo jejich první televizní vystoupení po 13 letech. V březnu 2011 vydali Soundgarden své první živé album Live on I-5.

V únoru 2011 kapela na své domovské stránce oznámila, že začali nahrávat nové album. Později upřesnili, že ho bude produkovat Adam Kasper a bude obsahovat materiál, který bude z 90 procent nový, zbytek budou tvořit aktualizované verze starších nápadů. Poznamenali také, že mají 12 až 14 písní, které jsou tak nějak více méně připravené. Ačkoli Cameron tvrdil, že album vyjde v roce 2011, nahrávání se nakonec protáhlo, protože Thayil řekl, že čím víc je to to bude bavit, tím víc by to mělo bavit fanoušky. Thayil také uvedl, že některé písně znějí v jistém smyslu podobně jako na Down on the Upside a že album bude pokračovat tam, kde minule skončili.

V dubnu 2011 Soundgarden oznámili rozpis letního turné, které se skládalo z 16 koncertů po celých Spojených státech s různými předskokany. Později kapela o halloweenském víkendu roku 2011 vystoupila jako headliner Voodoo Experience v City Parku v New Orleans. V březnu 2012 se na oficiální stránce kapely na Facebooku objevil příspěvek, že nová píseň "Live to Rise" bude zařazena na soundtrack k připravovanému filmu The Avengers podle komiksové série Marvel. Byla to první nově nahraná píseň, kterou skupina vydala od svého znovuzformování v roce 2010.

5. května, těsně předtím, než The Offspring začali hrát svůj set, se kapela objevila jako speciální host na 20. ročníku KROQ Weenie Roast v kalifornském Irvine a v červnu téhož roku vystoupila na Download Festivalu v anglickém Doningtonu. 27. září vyšel první singl "Been Away Too Long" z nového alba King Animal a ačkoliv Soundgarden na jaře sdělili časopisu Rolling Stone, že plánují vydání nové nahrávky na říjen, album nakonec až vyšlo 13. listopadu 2012. Na začátku roku 2013 kapela vydala videoklip k druhému singlu "By Crooked Steps", který režíroval Dave Grohl, třetím vydaným singlem z alba byla skladba "Halfway There".

15. listopadu 2013 bubeník Matt Cameron oznámil, že v roce 2014 nebude se Soundgarden na turné, protože měl závazky při propagaci alba Lightning Bolt skupiny Pearl Jam, na koncertech v Jižní Americe a Evropě jej nahradil bývalý bubeník Pearl Jam Matt Chamberlain.

Thayil později v několika rozhovorech zmínil, že je pravděpodobné, že kapela začne pracovat na materiálu pro nové album v roce 2015, což Cornell v srpnu toho roku potvrdil. Práce pokračovaly i v následujícím roce, v červenci 2016 baskytarista Ben Shepherd a bubeník Cameron uvedli, že kapela napsala šest skladeb pro novou desku, přičemž další budou psát v srpnu.

17. května Soundgarden vystoupili v divadle Fox Theatre v Detroitu ve státě Michigan. Následujícího dne po půlnoci byl podle svého právního zástupce Briana Bumberyho nalezen Chris Cornell mrtvý se cvičebním páskem kolem krku v koupelně svého pokoje v hotelu a kasinu MGM Grand. Vyšetřování zpěvákovy smrti bylo od počátku místním policejním mluvčím popisováno jako "možná sebevražda" na základě blíže nespecifikovaných detailů v pokoji, kde bylo jeho tělo nalezeno. Následně úřad soudního lékaře okresu Wayne určil příčinu smrti jako sebevraždu oběšením. Vdova po Cornellovi Vicky však zpochybnila, že by úmyslně ukončil svůj život a uvedla, že k sebevraždě ho mohl vést lék Ativan, který její manžel užíval. Řekla: „Vím, že miloval naše děti a neublížil by jim tím, že by si úmyslně vzal život.“

Po Cornellově smrti Soundgarden zrušili zbytek svého turné v roce 2017, včetně hlavních vystoupení na festivalech Rock on the Range a Rocklahoma koncem téhož měsíce.

V září 2017 řekl bubeník Matt Cameron redaktorovi časopisu Billboard, že on a ostatní žijící členové Soundgarden se po Cornellově smrti ještě nerozhodli o budoucnosti kapely: „Nemyslím si, že jsme připraveni říct něco jiného než ... Kim a Ben a já jsme si určitě vědomi toho, jak moc naši fanoušci trpí, a my určitě trpíme spolu s nimi. Jsme ale nesmírně soukromí si chránící lidé a každý z nás svůj smutek stále zpracovává po svém a ve svém vlastním čase. Rozhodně ale na naše fanoušky myslíme a máme je moc rádi.“

Situace se nezměnila ani o rok později, v září 2018 řekl kytarista Kim Thayil v rozhovoru pro časopisu Billboard, že on a ostatní přeživší členové Soundgarden si stále nejsou jisti budoucností kapely: „Často se odvoláváme na rockovou historii a často komentujeme, co udělaly jiné skupiny v podobných situacích, ne jako plán nebo něco takového, jen komentujeme, jak se kapely s podobnými situacemi vypořádaly a které kapely byly elegantní a důstojné v tom, jak zvládly své další hudební snažení, a které možná byly neohrabané a bezcitné. Přemýšlíme o těchto věcech. Snažíme se do těch rozhovorů moc nezabředávat, ale po pár pivech na to dojde.“ Cameron nicméně řekl časopisu Rolling Stone, že zbávající členové by se určitě rádi pokusili pokračovat v nějaké činnosti, kterou by mohli dělat společně. V rozhovoru pro Seattle Times v říjnu 2018 nakonec Thayil uvedl, že název Soundgarden nebude určitě použit, i když nevylučuje možnost spolupráce s Cameronem a Shepherdem v jiném projektu.

V lednu 2019 se zbývající členové kapely ještě naposled sešli na koncertu a benefiční akci v The Forum v kalifornském Inglewoodu, kterou uspořádala Cornellova vdova Vicky Cornellová. Členové Soundgarden, Temple of the Dog, Audioslave, Alice in Chains, Melvins, Foo Fighters a Metallicy spolu s dalšími významnými umělci předvedli písně z Cornellovy kariéry. Taylor Momsen, Marcus Durant, Brandi Carlile a Taylor Hawkins si zazpívali se Soundgarden, kteří zahráli skladby "Rusty Cage", "Flower", "Outshined", "Drawing Flies", "Loud Love", "I Awake", "The Day I Tried to Live" a "Black Hole Sun", což bylo jejich jediné vystoupení po Cornellově smrti.

V červenci 2019 Thayil v rozhovoru pro Music Radar uvedl, že se přeživší členové Soundgarden snaží dokončit a vydat desku, na které pracovali s Cornellem. Master soubory Cornellových vokálních nahrávek jsou však v současné době zadržovány, a když Thayil žádal o povolení tyto soubory použít, bylo mu to odepřeno.

V prosinci 2019 podala vdova Vicky Cornellová žalobu na pozůstalé členy uskupení kvůli sedmi nezveřejněným nahrávkám, které Cornell pořídil před svou smrtí v roce 2017, a tvrdila, že se 'bezostyšně spikli, aby neoprávněně zadržovali statisíce dolarů, které nesporně náleží vdově a nezletilým dětem Chrise, a to v nezákonném pokusu donutit Chrisovu pozůstalost, aby vydala určité zvukové nahrávky, které Chris vytvořil před svou smrtí'. V žalobě bylo uvedeno, že Cornell pořídil sedm nahrávek ve svém osobním studiu na Floridě v roce 2017, že nikdy nedošlo k výslovné dohodě, že tyto skladby jsou určeny pro Soundgarden, a že Cornell byl jediným vlastníkem skladeb.

V únoru 2020 Thayil, Cameron a Shepherd požadovali po Vicky vydání nevydaných nahrávek s tím, že na těchto závěrečných skladbách pracovali společně s Chrisem a že Vicky nemá právo jim zadržovat to, co nazývají závěrečným albem Soundgarden. Členové sestavy poukazovali na rozhovory, které Chris a jeho spoluhráči v té době poskytli a v nichž potvrdili, že společně pracují na tom, co bude osmým studiovým počinem. V březnu 2020 Soundgarden požádali soud o zamítnutí žaloby a v květnu podali protižalobu na Vicky, v níž tvrdili, že se dopustila "podvodného navádění", když se údajně pokusila využít výnosy z koncertu I Am the Highway: A Tribute to Chris Cornell z ledna 2019, který měl jít na konto Nadace Chrise a Vicky Cornellových, pro osobní účely. V červenci 2020 kapela od žaloby na tuto benefiční akci upustila.

Dne 10. srpna 2020 získala společnost Hipgnosis Songs Fund Nila Rodgerse a Mercka Mercuriadise 100 % práv na písně Chrise Cornella (241 skladeb), včetně katalogu Soundgarden. Rodgers se přátelí s Cornellovou vdovou.

V únoru 2021 podala Vicky Cornellová další žalobu, v níž tvrdila, že zbývající členové Soundgarden podhodnotili její podíl ve skupině a nabídli jí zlotřile nízkou částku, která činí méně než 300 000 dolarů. Vicky tvrdila, že jí kapela nabídla 300 000 dolarů, přestože od jiného investora obdržela nabídku 16 milionů dolarů za master jejich nahrávky. Vicky uvedla, že investor za kolektivní podíly formaci nabídl 12 milionů dolarů, což odpovídá 4 milionům dolarů za každého přeživšího člena, což odmítli. Poté jim nabídl 21 milionů dolarů za podíly kapely, a i tato nabídka byla odmítnuta. Soundgarden ve svém prohlášení uvedli: „Nabídka odkupu, kterou požadovala pozůstalost, byla hrubě zkreslena a jsme přesvědčeni, že u soudu dojde k vyjasnění. Všechny nabídky na odkoupení našich podílů byly nevyžádané a jednoznačně odmítnuté.“

Kapela rovněž poznamenala, že neměla přístup ani ke svým účtům na sociálních sítích, což mělo za následek klamání a matení jejich fanoušků a donutilo je to k vytvoření nových účtů na Twitteru, Instagramu a Facebooku pod názvem Nude Dragons, což je anagram pro Soundgarden. Dne 19. března 2021 federální soudce doporučil zamítnout tvrzení, že pozůstalí členové kapely neoprávněně zadržovali statisíce dolarů a že manažer kapely porušil svou povinnost starat se o zájmy Vicky, s odkazem na nedostatek důkazů o zadržování tantiém ze strany kapely. 25. března 2021 si Soundgarden vyžádali hesla ke svým sociálním médiím a webovým stránkám. 15. června 2021 kapela na základě dočasné dohody s Vicky získala zpět své webové stránky a účty na sociálních médiích. 17. dubna 2023 bylo oficiálně oznámeno, že po ukončení sporu mezi členy a Vicky Cornellovou bude vydáno sedm posledních nahrávek s Cornellovým zpěvem.