Nirvana byla především dítětem Kurta Cobaina a odrážela tak jeho vnímání světa, i když Krist Novoselic měl na její růst také výrazný vliv. Dave Grohl byl pak třetím dílkem skládačky, která kapelu nasměrovala do rockové historie. Počátky životní dráhy členů skupiny odráží osud jejich generace. Všichni tři prošli rozvrácenými rodinami a v dětství trpěli silným pocitem odcizení, dva nedokončili střední školu. I když bývají považováni za součást 'seattleského proudu', paradoxně ze Seattlu nejsou. Cobain i Novoselic pocházejí z 'odříznutého' dřevařského města Aberdeenu, ležícího na pobřeží státu Washington. V době, kdy v něm Kurt a Chris vyrůstali, byl ale dříve prosperující dřevařský průmysl, který město v podstatě živil, v težkém úpadku a Aberdeen se pomalu měnil v město duchů. Formace dozrávala především tady a v blízké Olympii.

Kurt Donald Cobain se narodil 20. února 1967 v nemocnici Grays Harbor Hospital v Aberdeenu jako syn servírky Wendy Elizabeth a automechanika Donalda Lelanda Cobaina. Příjmení Cobain pochází od jeho irských předků, kteří v roce 1875 emigrovali z Carrickmore, vesnice poblíž Omagh v hrabství Tyrone v Ulsteru, severní provincii Irska. Badatelé zjistili, že byli obuvníky, původně se jmenovali Cobane (zkomolenina Coburn) a byli to ulsterští Skotové, kteří pocházeli z oblasti Inishatieve v Carrickmore. Kurtovy kořeny jsou ale mnohem širší. Mezi jeho předky jsou, kromě skotů a irů také holanďané, angličané, francouzi a němci.

Když bylo Cobainovi devět let, jeho rodiče se rozvedli, poněvadž jeho otec byl často mimo domov kvůli své profesi trenéra a rozhodčího v amatérském baseballu, což dramaticky změnilo Kurtovu osobnost - trpěl depresemi, stal se vzpurným a uzavřeným. Následkem toho začal hledat únik z reality kouřením marihuany a rodiče, zejména otce, postupně více a více nenáviděl. Jeho rebelantské povaze neprospělo ani časté střídání prostředí, ve kterém vyrůstal. Oba rodiče uzavřeli nová manželství a Kurtovo dětství bylo poznamenáno neustálým stěhováním od matky k otci, jeden čas bydlel dokonce u prarodičů. Během pobytu u rodiny svého přítele Jesseho Reeda, který byl 'znovuzrozeným' křesťanem, se Cobain sám stal oddaným praktikujícím křesťanem a pravidelně navštěvoval bohoslužby. Později se však křesťanství zřekl a začal se věnovat tomu, co bylo popsáno jako 'protináboženské' tirády. Spiritualita však zůstala důležitou součástí jeho osobního života a přesvědčení.

Sport, do kterého ho nutil jeho otec, začal logicky brzy nenávidět, zato rád kreslil. Právě v hodinách výtvarné výchovy a elektroniky se Kurt seznámil s Buzzem Osbornem, zpěvákem a kytaristou skupiny Melvins a Fantômas, který se stal jeho přítelem a zasvětil ho do punk rocku a hardcore. Jak potvrzuje několik Cobainových spolužáků a členů rodiny, prvním koncertem, který navštívil, byl koncert Sammyho Hagara a Quarterflash, který se konal v Seattle Center Coliseum v roce 1983. Cobain však tvrdil, že prvním živým koncertem, který navštívil, byl koncert skupiny Melvins, kteří hráli zdarma před supermarketem Thriftway, kde Buzz Osborne pracoval. Kurt se o této zkušenosti zmiňoval ve svých denících i v rozhovorech a zdůrazňoval, jaký vliv na něj skupina Melvins měla. Jako teenager žijící v Montesanu ve státě Washington nakonec Cobain našel únik v prosperující punkové scéně severozápadního Pacifiku a chodil na punkrockové koncerty v Seattlu. K jeho 14. narozeninám mu strýc nabídl na výběr buď kolo, nebo použitou kytaru; Kurt si vybral kytaru.

Během druhého ročníku na střední škole začal opět žít se svou matkou v Aberdeenu. Několik týdnů před maturitou ale z Aberdeen High School odešel, když si uvědomil, že nemá dostatek kreditů k absolvování, a jeho matka mu dala ultimátum: najít si práci nebo odejít... Po dalším týdnu našel své oblečení a další věci zabalené v krabicích. Kurt použil část výživného od otce a pronajal si s přítelem Jessem Reedem byt. Nájem platil z peněz, které si vydělával prací v restauraci v jednom z rekrečních středisek na washingtonském pobřeží. V bytě zůstal ještě několik měsiců po Jesseho odchodu, ale nezaplacený nájem jej brzy dostal na ulici, nezaměstnaného a bez vindry v kapse. Bydlel u přátel, občas se vkrádal zpět do sklepa své matky, nějaký čas strávil pod mostem přes řeku Wishkah, což byla zkušenost, která inspirovala píseň "Something In The Way".

Aaron Buchard měl své mouchy, ale byl veselý, energický a navíc to byl jediný bubeník z Aberdeenu, kterého Kurt s Kristem znali. Jeho divočejší povaha ale přinášela nemálo problémů. Měl sice stálé místo v restauraci Burger King, ale hotovost na nový nástroj se mu i tak nepodařilo dát dohromady; bicí musela začínající kapela poskládat z pozůstatků několika různých odepsaných souprav.

Poté už mladíci nelenili, vzali si příklad z tvrdě pracujících Melvins a začali poctivě zkoušet. Kurt chtěl konečně kapelu někam dotlačit a jeho elán se brzy přenesl i na Krista s Aaronem. Všechnu svou energii upřeli na brzké uskutečnění koncertu. V Olympii se to napoprvé ještě nepovedlo - když dojeli na místo, zjistili, že koncert byl mezitím zrušen. K jejich prvnímu vystoupení tak došlo až na soukromé party v blízkém Raymondu, ještě větší díře než byl Aberdeen, kde sice během koncertu způsobili značný zmatek, ale získali si pár nadšených obdivovatelů.

Během prvních měsíců existence kapela prošla řadou názvů, včetně Skid Row, Pen Cap Chew, Bliss a Ted Ed Fred. Mezitím se Krist s Shelli přestěhovali do Tacomy a tak se Kurt přestěhoval do blízké Olympie ke své přítelkyni Tracy Maranderové. Jejich vztah byl blízký, ale napjatý kvůli finančním problémům a později i Kurtově časté nepřítomnosti během trvání turné. Tracy podporovala pár prací v jídelně továrny Boeing v Auburnu a Cobain trávil většinu času spánkem, sledováním televize a soustředěním se na umělecké projekty. Tracy trvala na tom, aby si našel práci, což vedlo k hádkám, které Cobaina inspirovaly k napsání písně "About a Girl", která se později objevila na debutovém albu Bleach. Maranderová je uvedena jako autorka fotografie na obalu desky a také fotografií na přední a zadní straně singlu "Blew". Až několik let po Cobainově smrti se dozvěděla, že Kurt napsal píseň "About a Girl" právě o ní.

V listopadu 1988 vydala Nirvana u nezávislého seattleského vydavatelství Sub Pop svůj první singl, coververzi písně "Love Buzz" od Shocking Blue. Být to na Kurtovi, asi by nepůvodní skladbu nevybral, ale k této jednoduché taneční písničce se nakonec nechal přemluvit. Singlu se vylisovalo pouhých 1000 kusů, z čehož nebyla zpočátku kapela vůbec nadšena. Nahrávka se ale okamžitě stala objektem sběratelského zájmu, celý náklad se rychle vyprodal a stal se pro Nirvanu výbornou reklamou. Svůj první rozhovor pak poskytli Johnu Robbovi v časopise Sounds, který jejich singl vyhlásil singlem týdne.

Po vydání svého debutového singlu Nirvana dva až tři týdny zkoušela, aby se připravila na nahrávání celého alba, i když Sub Pop původně požadoval pouze EP. Hlavní práce na Bleach proběhla v Reciprocal Recording Studios v Seattlu s místním producentem Jackem Endinem. Tři skladby z desky – "Floyd the Barber", "Paper Cuts" a "Downer" – byly nahrány během předchozího pobytu ve studiu v lednu 1988 s bubeníkem Melvins Dale Croverem. Přes pokusy o jejich nové ztvárnění s bubeníkem Chadem Channingem se kapela nakonec rozhodla pouze remixovat verze nahrané s Croverem i pro finální verzi alba. Skladba "Big Long Now" byla z desky vynechána, protože frontman Kurt Cobain měl podle Endina pocit, že „na »Bleach« už bylo dost pomalých těžkých písní a nechtěl, aby ta skladba vyšla“. Uvedení desky na trh se ale výsledku o několik měsíců zpozdilo, než Sub Pop zajistil dostatečné finanční prostředky na její vydání.

Samotný pobyt ve studiu vyšel na tu dobu neskutečně levně. Endino si účtoval třicet hodin nahrávání za 606,17 dolarů (1 541,34 dolarů v roce 2024). Peníze poskytl Jason Everman, kytarista, který byl ohromen demem Nirvany s Daleem Croverem. Na krátkou dobu se připojil ke skupině i jako druhý kytarista a byl také uveden v poděkováních na obalu desky a je tam také vyobrazen, i když na albu nehrál. Basista Krist Novoselic to vysvětlil: „Chtěli jsme, aby se v kapele cítil jako doma.“

V dubnu 1990 začala Nirvana s producentem Butchem Vigem ve Smart Studios v Madisonu ve Wisconsinu pracovat na svém dalším studiovém počinu. Atmosféru ale negativně ovlivňovaly vztahy mezi muzikanty. Cobain a Novoselic byli zklamáni Channingovým bubnováním a Channing zase vyjádřil frustraci z toho, že se nepodílí na skládání písní. Když se v hudebním průmyslu začaly šířit bootlegy demosnímků Nirvany s Vigem a přitáhly pozornost velkých nahrávacích společností, bylo potřeba situaci konečně vyřešit a Channing byl nucen kapelu opustit (on tvrdí, že odešel sám).

V červenci téhož roku Nirvana nahrála singl "Sliver" s bubeníkem Mudhoney Danem Petersem a starý známý Dale Crover zase nahradil Channinga během sedmidenního turné Nirvany se Sonic Youth po západním pobřeží USA v srpnu téhož roku.

22.září vystoupila Nirvana s Petersem v Motor Sports International and Garage s předkapelami Dwarves a Melvins. S patnácti sty diváky to byl v té době jejich největší koncert v Seattlu. Mezi diváky divokého spektáklu, který prý nelze podle několika svědectví nazvat jinak než blázincem, byl také jistý Dave Grohl.

David Eric Grohl se narodil 14. ledna 1969 ve Warrenu v Ohiu. Jeho otec pracoval jako žurnalista a matka učila na střední škole. Když mu byli tři roky, rodina se přestěhovala (Dave má ještě o tři roky starší sestru Lisu) do Springfieldu ve Virginii. Po dalších třech letech se jeho rodiče rozvedli, což jej ale prý vzhledem k jeho věku moc nepoznamenalo. Když mu bylo dvanáct, začal hrát na kytaru a několik let dokonce navštěvoval i kytarové lekce, alespoň do doby, než přičichl k Beatles a Rolling Stones a později k punku, 'trávě' a bicím. Hra na bicí, kterým dal v té době přednost před kytarou, jej v šestnácti dovedla až k mistní hardcorové kapele Scream a k odchodu ze střední školy. Při jednom z koncertů Scream v San Francisku se seznámil se svými oblíbenci Melvins.

Dave nahrál se Scream, ze kterých se stala jedna z nejvýraznějších amerických hardcorových kapel, jedno studiové a dvě živá alba a jezdil s nimi po Státech a Evropě až do září 1990, kdy od nich odešel basista Skeeter a oni na čas přerušili činnost. Dave naráz zůstal trčet bez prostředků v Los Angeles a nezbývalo mu než zavolat kamarádu Buzzu Osbornovi, který jej hned spojil s Kurtem, protože věděl, že byl nadšen jeho bubnováním. Grohl se tedy přesunul na sever a ubytoval se u Krista Novoselica a Shelli. Během pár dní absolvoval konkurz a prakticky ihned zapadl do sestavy. Následujících čtyři nebo pět měsíců zkoušela Nirvana od deseti večer do jedné ráno skoro každou noc.

Novoselic později řekl: „Za dvě minuty jsme věděli, že je náš. Měl tvrdej úhoz. Měl dobrou dynamiku. Byl pohotovej, precizní a vitální. Šlapalo to.“ Grohl řekl magazínu Q: „Pamatuju si, jak jsem s nimi byl v jedné místnosti a říkal si: ´Cože? To je Nirvana? Děláte si srandu?', protože na obalu jejich desky vypadali jako psychopatičtí dřevorubci... Říkal jsem si: ´Cože, ten malý chlapík a ten velký hajzl? Děláte si srandu?´“

Po několika týdnech si Dave s Nirvanou střihl v olympijském klubu North Shore Surf během jediného dne vyprodaný první společný koncert, po kterém následovala evropská šňůra s L7, odehrávajíci se většinou v přeplněných sálech (každý večer chodilo kolem tisíce lidí). Potom přišel čas konečně dotáhnout do konce věci kolem nové smlouvy. Zklamaní Sub Popem a díky zájmu, který vzbudily nahrávky ze Smart Studios, snažila se Nirvana o spolupráci s velkou nahrávací společností, protože žádná nezávislá si nemohla dovolit vykoupit jejich smlouvu. Doba jim přála, protože alternativní rock byl na vzestupu a velké firmy cítily zisk. Poslední skladbou, kterou Nirvana nahrála u vydavatelství Sub Pop byl singl "Molly's Lips" (cover na skladbu od The Vaselines), který vyšel na počátku roku 1991.

Rok 1993 zahájila Nirvana dvěma povedenými brazilskými koncerty se starými známými L7 - první se odehrál šestnáctého ledna na stadionu Morubi v Sao Paulu a další o týden později v Riu de Janeiru na stadionu Apoetose s kapacitou sedmdesát tisíc míst. Poté už byl nejvyšší čas na další návštěvu studia, ale mezitím ještě Kurt stihnul zadat Fenderu zakázku na kytaru, typově něco mezi Jaguarem a Mustangem. Původně se plánoval jen omezený počet kusů, později se ale začalo uvažovat také o sériové výrobě.

Nirvana si jako producenta své třetí desky vybrala Steva Albiniho. Cobain chtěl využít Albiniho techniku zachycení přirozené atmosféry místnosti pomocí rozmístění několika mikrofonů, což předchozí producenti Nirvany nechtěli ani vyzkoušet; dával také přednost analogovému nahrávání před digitálním. Albini navíc produkoval dvě z Kurtových oblíbených desek, Surfer Rosa (1988) od Pixies a Pod (1990) od Breeders.

Nebylo to ale tak jednoduché. Albini, který byl na americké nezávislé hudební scéně známý svou kritikou hudebního mainstreamu, poslal britskému hudebnímu tisku prohlášení, ve kterém popřel zvěsti o své spolupráci s Nirvanou. O několik dní později mu ale zavolal management kapely. Albini Nirvanu nejdříve odmítl jako „R.E.M. s fuzzboxem“ a „nezajímavou verzi seattleského zvuku“. Nakonec však práci přijal, protože mu bylo muzikantů líto a vnímal je jako „stejný druh lidí jako všechny malé kapely, se kterými pracuji“, které jsou vydány na milost a nemilost své nahrávací společnosti.

Před začátkem nahrávání poslala Nirvana Albinimu kazetu s demy, které natočili v Brazílii. Na oplátku Albini poslal Cobainovi kopii tehdy ještě nevydaného LP Rid of Me zpěvačky P.J. Harveyové , aby měl představu o akustice studia, kde budou nahrávat. Albini řekl, že Cobain byl ohromen zvukem Harveyina zpěvu: „Moc se mu líbilo, jak její zpěv zněl. Byl jejím fanouškem.“

Začátkem třetího únorového týdne se Nirvana vydala do Pachyderm Studia v Cannon Falls v Minnesotě, aby začala práci na svém třetím studiovém počinu. Koncepty všech písniček měl Kurt v hlavě už delší dobu, takže se nahrávání opět zbytečně netáhlo. Albini a Nirvana nahráli desku během dvou týdnů za 24 000 dolarů (sám Albini si účtoval 100 000 dolarů).

Po dokončení nahrávání se v Chicago Tribune a Newsweeku objevily články, které citovaly zdroje tvrdící, že DGC považuje album za „nevydatelné“ a fanoušci kapely se začali obávat, že kreativní vize Nirvany by mohla být ohrožena jejich vydavatelstvím. Ačkoli zprávy o tom, že DGC nahrávku odložilo nebyly pravdivé, formace opravdu nebyla spokojená s některými aspekty Albiniho mixů. Byl proto přizván zvukový mistr Bob Ludwig, aby pomohl upravit zvuk tak, aby byl přijatelný pro DGC Records a kapela zvažovala také spolupráci s Andym Wallacem, který mixoval Nevermind. Albini to vehementně odmítl a řekl, že kapela souhlasila, že nebude upravovat skladby bez jeho účasti. Nakonec byly v seattleském studiu Bad Animals Studio v květnu 1993 předělány písně určené jako singly - "Heart Shaped Box" a "All Apologies". K remixu těchto dvou songů byl přizván dlouholetý producent R.E.M. Scott Litt a Cobain při té příležitosti přidal další nástroje a doprovodné vokály. Zbytek desky zůstal nezměněn, kromě remasteringu

Azerrad ve své biografii z roku 1993 Come as You Are: The Story of Nirvana tvrdil, že LP In Utero odráželo rozporuplné pocity drsnosti a přístupnosti, vycházející z otřesů, které Cobain zažil před dokončením alba. Napsal: „Beatlesovská skladba "Dumb" šťastně koexistuje vedle totálně šíleného punkového graffiti "Milk It", zatímco "All Apologies" je na hony vzdálená apoplektické "Scentless Apprentice". Několik skladeb na desce bylo napsáno několik let před nahráváním, některé dokonce už v roce 1990.

Cobain u písní upřednostňoval dlouhé názvy, jako například "Frances Farmer Will Have Her Revenge on Seattle", jako reakci na současné alternativní rockové skupiny, které používaly názvy tvořené jediným slovem. Na textech pokračoval i během nahrávání. Azerrad tvrdil, že texty jsou méně impresionistické a přímočařejší než v předchozích písních Nirvany a poznamenal, že „prakticky každá skladba obsahuje nějaký obraz nemoci a utrpení“.

Podle psychologa Thomase Joinera je zřejmé, že Kurt při práci na albu uvažoval o sebevraždě, protože texty písní ilustrují spojení smrti s tématy péče a života, někdy velmi drsným a znepokojivým způsobem. Příkladem je skladba "Milk It" s frází „I am my own parasite“ (Jsem svým vlastním parazitem), která je podle Joinera stručným a dokonce vznešeným způsobem, jak spojit touhu po smrti a životě. Slova „Její mléko je moje hovno, moje hovno je její mléko“ dokazují, že „Cobain měl zjevně zálibu v znepokojivých obrazech, v nichž se témata péče spojují s tématy nemoci a odpadu“. Dalším příkladem je Cobainova zmínka o „pupeční oprátce“ v písni "Heart Shaped Box."

In Utero se dostalo na vrchol amerických a britských albových žebříčků a získalo v USA šestinásobnou platinovou desku za 6 milionů prodaných kusů. Celosvětově se prodalo 15 milionů kopií. Ačkoli LP nebylo komerčně tak úspěšné jako Nevermind, získalo si široké uznání kritiků, i když mnozí ho po vydání považovali za horší. Kritik Christopher John Farley z časopisu Time napsal ve své recenzi: „Navzdory obavám některých fanoušků alternativní hudby se Nirvana nestala mainstreamovou kapelou, i když toto silné nové album může opět donutit mainstream, aby se stal Nirvanou.“ Recenzent časopisu Rolling Stone David Fricke řekl, že deska je „mnoho věcí – brilantní, korozivní, rozzuřená a přemýšlivá, většinou vše najednou. Ale především je to triumf vůle.“ Recenzent Entertainment Weekly David Browne poznamenal, že „Kurt Cobain to všechno nenávidí“, a uvedl, že tento pocit prostupuje celou deskou. Dále argumentoval: „Hudba je to často hypnotizující, katarzní rock & roll, ale je to rock & roll bez uvolnění, protože kapela se obává oldschoolových rockových klišé, která by takové uvolnění vyvolalo.“

Několik kritiků zařadilo In Utero mezi nejlepší desky roku; v anketách kritiků Rolling Stone a Village Voice Pazz & Jop na konci roku se umístilo na prvním a druhém místě v kategorii alb a The New York Times jej zařadil na seznam deseti nejlepších alb roku. Bylo nominováno na cenu Grammy v kategorii Nejlepší alternativní hudební album v roce 1994.

V říjnu téhož roku se Nirvana vydala na své první turné po Spojených státech za poslední dva roky, s podporou Half Japanese a The Breeders. Pro turné kapela přibrala Pata Smeara z punkrockové formace Germs jako druhého kytaristu.

V listopadu roku 1993 se Nirvana objevila v pořadu MTV Unplugged. Bylo nečekané, že takřka polovina písní, které zahrála, byly převzaté. Prakticky jediným hitem, který na koncertě zazněl, byla píseň "Come as You Are". Na pódiu se společně s Cobainem, Grohlem a Novoselicem objevili ještě bratři Kirkwoodovi z Meat Puppets, doprovodná violoncellistka a stálý host Lori Goldstonová a Pat Smear, který se o několik měsíců dříve stal členem skupiny.

Na začátku roku 1994 se Nirvana vydala na evropské turné. Jejich poslední koncert se konal 1. března v Mnichově v Německu. V Římě, ráno 4. března, našla Cobainova manželka Courtney Love Cobaina v bezvědomí v jejich hotelovém pokoji a byl ihned převezen do nemocnice. Nirvana byla uprostřed evropského turné a tato událost jí znemožnila pokračovat ve vystoupeních, během nichž měla mimo jiné poprvé navštívit 11. března i Prahu. Cobain byl sice zanedlouho propuštěn, ale v týdnech po jeho hospitalizaci v Římě se znovu objevila jeho závislost na heroinu. Byl přemluven, aby znovu nastoupil do léčebny pro drogově závislé, v které se nicméně dlouho nezdržel, po necelém týdnu přelezl zeď a uprchl zpátky do Seattlu.

6. dubna 1994 bylo oznámeno, že Nirvana odstoupila od plánovaného vystoupení na turné Lollapalooza 94 kvůli Cobainovým přetrvávajícím zdravotním problémům, přičemž se objevily zprávy, že se skupina rozpadla. O dva dny později, 8. dubna, byl Cobain nalezen mrtvý ve svém domě v čtvrti Denny-Blaine, kde si dle oficiální policejní zprávy sám způsobil střelné zranění hlavy brokovnicí. Zemřel přibližně tři dny předtím. Až do objevení jeho těla byl pohřešován, od výše zmíněného útěku z rehabilitačního centra.

Jeho smrt přitáhla mezinárodní pozornost a stala se předmětem veřejného zájmu a debat. Během několika hodin se v amerických obchodech vyprodaly zásoby desek Nirvany a dramaticky vzrostl také jejich prodej ve Velké Británii. Dokonce i nepoužité vstupenky na koncerty Nirvany se na trhu s použitým zbožím prodávaly za přemrštěné ceny. 'Inflaci' vyvolal manažer Brixton Academy, který v BBC Radio 1 lhal, že fanoušci kupují vstupenky jako „kus historie“, aby vydělal zpět peníze, o které přišel kvůli vrácení vstupenek. Veřejná vigilie za Cobaina se konala 10. dubna 1994 v parku v Seattle Center a přilákala přibližně 7 000 truchlících, následovaná závěrečnou ceremonii 31. května 1999.

V roce 1994 založil Grohl novou kapelu Foo Fighters a domluvil se s Novoselicem, že se k ní Krist nepřipojí. Grohl řekl, že by pro ně bylo naprosto přirozené znovu spolupracovat, ale pro ostatní členy skupiny by to bylo nepříjemné a vyvíjelo by to na Grohla větší tlak. Novoselic se, kromě vlastních projektů, začal věnovat také politickému aktivismu.

I plány na živé album Nirvany, Verse Chorus Verse, byly zrušeny, protože Novoselic a Grohl shledali sestavování materiálu tak brzy po Kurtově smrti emocionálně příliš náročným. Místo toho vydala společnost DGC v listopadu 1994 vystoupení v MTV Unplugged jako MTV Unplugged in New York. Deska debutovala na prvním místě žebříčku Billboard a Nirvaně vynesla cenu Grammy za nejlepší alternativní album na udílení cen Grammy v roce 1996. Následovalo první celovečerní živé video Nirvany na VHS, Live! Tonight! Sold Out!!. V roce 1996 se živá deska From the Muddy Banks of the Wishkah stala třetím po sobě jdoucím albem Nirvany, které debutovalo na prvním místě žebříčku Billboard.

V roce 1997 založili Novoselic, Grohl a Kurtova manželka Courtney Love společnost s ručením omezeným Nirvana LLC, která měla dohlížet na projekty Nirvany. V říjnu 2001 mělo vyjít 45 skladbové boxové vydání rarit skupiny. Krátce před jeho emisí však Courtney Love podala k soudu návrh na soudní zrušení Nirvana LLC a byl vydán soudní příkaz, který zakazoval vydání jakéhokoli nového materiálu Nirvany, dokud nebude případ vyřešen. Love tvrdila, že Cobain byl Nirvana, že Grohl a Novoselic byli pouze doprovodnými hudebníky a že ona podepsala partnerskou smlouvu na základě špatné rady. Grohl a Novoselic podali protižalobu a požádali soud, aby Love z partnerství vyloučil a nahradil ji jiným zástupcem Cobainovy pozůstalosti.

Den předtím, než měl případ v říjnu 2002 jít k soudu, Love, Novoselic a Grohl oznámili, že dosáhli dohody. Následující měsíc vyšla kompilace nejlepších skladeb kapely s dosud nevydanou písní "You Know You're Right", poslední skladbou, kterou Nirvana nahrála. Debutovala na třetím místě v žebříčku Billboard. V listopadu 2004 vyšlo boxové album With the Lights Out. Obsahovalo rané Cobainovy demosnímky, 'hrubé' nahrávky ze zkoušek i živé skladby. Koncem roku 2005 vyšlo také Sliver: The Best of the Box s výběrem skladeb z boxového alba.

V dubnu 2006 prodala Courtney Love 25 procent svého podílu v katalogu písní Nirvany společnosti Primary Wave za odhadovanou částku 50 milionů dolarů. Snažila se však ujistit fanoušky Nirvany, že hudba nebude jednoduše licencována tomu, kdo nabídne nejvyšší cenu: „Zůstaneme velmi 'vkusní' a věrní duchu Nirvany, zatímco přineseme její hudbu na místa, kde dosud nebyla.“

V roce 2012 se Grohl, Novoselic a Smear připojili k Paulu McCartneymu na koncertě 12-12-12: The Concert for Sandy Relief. V rámci vystoupení zazněla premiéra nové skladby, napsané touto čtveřicí, "Cut Me Some Slack". Studiová nahrávka byla vydána na soundtracku k dokumentu Sound City, který natočil Grohl. 19. července 2013 skupina opět hrála s McCartneym během přídavku na jeho koncertě 'Out There' v Safeco Field v Seattlu. Bylo to poprvé za více než 15 let, co členové Nirvany vystoupili společně ve svém 'rodném' městě.

V roce 2014 byli Cobain, Novoselic a Grohl uvedeni do Rock and Roll Hall of Fame. Na slavnostním ceremoniálu Novoselic, Grohl a Smear zahráli čtyři písně s hostujícími zpěvačkami Joan Jettovou, Kim Gordonovou, St. Vincentovou a Lorde. Grohl také poděkoval Burckhardovi, Croverovi, Petersovi a Channingovi za jejich působení v Nirvaně. Účastnil se také Everman.

Na každoroční 'předgrammyové party' Clivea Davise v roce 2016 se Novoselic a Grohl znovu sešli, aby zahráli píseň Davida Bowieho "The Man Who Sold the World", kterou Nirvana předvedla ve svém vystoupení MTV Unplugged. Na akustickou kytaru a zpěvem je doprovázel Beck. Další společná vystoupení proběhla během finále festivalu Cal Jam v Glen Helen Amphitheater v okrese San Bernardino v Kalifornii, kde se k nim připojili Jettová a John McCauley jako zpěváci v lednu 2020.

K 30. výročí vydání alba Nevermind vysílala BBC v září 2021 dokument When Nirvana Came to Britain, který obsahoval rozhovory s Grohlem a Novoselicem. V tom samém měsíci bylo oznámeno znovuvydání desky Nevermind, které obsahovalo 70 dosud nevydaných živých nahrávek ze čtyř koncertů a Blu-ray Live in Amsterdam. A k 30. výročí alba In Utero ho DGC 27. října 2023 znovu vydalo v několika formátech, které obsahovaly kompletní koncert z roku 1993 v Great Western Forum v Los Angeles a koncert z roku 1994 v Seattle Centre Arena.

30. ledna 2025 se Novoselic, Grohl a Smear poprvé po pěti letech sešli, aby vystoupili na benefičním koncertě Fire Aid v Los Angeles. K nim se připojili St. Vincentová ve skladbě "Breed", Kim Gordonová v "School", Joan Jettová v "Territorial Pissings" a Violet Grohlová v "All Apologies". U příležitosti oslav 50. výročí Saturday Night Live 14. února se Novoselic, Grohl a Smear znovu sešli, aby společně s Postem Malonem zahráli skladbu "Smells Like Teen Spirit".

Hudební styl Nirvany je popisován hlavně jako grunge nebo punk rock, občas jako hard rock. Kapela, charakteristická svou punkovou estetikou, často spojovala popové melodie s 'hlukem' a Billboard popsal jejich tvorbu jako „geniální směs Cobainova chraplavého hlasu a skřípavých kytar, neúnavného bubnování Dave Grohla a sjednocující basové linky Krista Novoselice, která spojovala fanoušky v přívalu střídavě melodických a tvrdých písní“. Když Nirvana nahrávala album Bleach, Cobain cítil, že musí splnit očekávání grungeového zvuku Sub Pop, aby si vybudoval fanouškovskou základnu, a potlačil své umělecké a popové skladatelské ambice ve prospěch rockovějšího zvuku. Životopisec Nirvany Michael Azerrad tvrdil: „Ironicky to byly právě omezení zvuku Sub Pop, které kapele pomohly najít její hudební identitu.“ Azerrad uvedl, že tím, že přiznali, že vyrůstali na Black Sabbath a Aerosmith, byli schopni se posunout od svého raného zvuku, který byl odvozený od jiných kapel.

Nirvana často používala dynamické přechody od tichých k hlasitým. Cobain se snažil míchat heavy a popové hudební zvuky a řekl: „Chtěl jsem být v jistém smyslu úplně jako Led Zeppelin, pak úplně extrémní punk rock a pak dělat opravdu lehké popové písničky.“ Když Cobain po nahrání alba Bleach slyšel album Pixies z roku 1988, Surfer Rosa, cítil, že má zvuk, kterého chtěl dosáhnout, ale byl příliš zastrašený, aby to zkusil. Následná popularita Pixies jej ale povzbudila, aby následoval své instinkty jako skladatel. Ke konci svého života Cobain řekl, že kapela se začala nudit 'omezenou' formulí, ale vyjádřil pochybnosti, zda jsou dostatečně zruční, aby vyzkoušeli něco jiného.

Cobainův styl hry na rytmickou kytaru, který se opíral o power akordy, riffy v nízkých polohách a volnou techniku levé ruky, byl klíčovým prvkem skladeb kapely. Často zahrál základní fiff skladby s čistým zvukem a poté jej při opakování této části zdůraznil zkreslením. V některých slokách kytara zcela chyběla, aby bicí a baskytara mohly podpořit vokály, nebo hrála pouze sporadické melodie, jako například dvounotový vzorec, použitý v písni "Smells Like Teen Spirit". Cobain hrál zřídka standardní kytarová sóla a raději zkoušel variace základní melodie písně. Jeho sóla byla většinou založena na blues a byla disonantní. Členové formace neměli žádné formální hudební vzdělání; Cobain jednou řekl: „Nemám vůbec ponětí, jak být hudebníkem... Nezvládl bych ani kurz Guitar 101.“

Grohlovo bubnování podle Azerrada posunulo kapelu na zcela novou úroveň, jak vizuálně, tak hudebně: „Ačkoli je Dave nemilosrdný bubeník, jeho party jsou také zřetelně hudební – nebylo by těžké poznat, kterou píseň hraje, i bez zbytku hudby.“ Až do začátku roku 1992 skupina hrála naživo v základním ladění. Poté začala někdy ladit buď o půl tónu, nebo o celý tón níže, někdy se všechny tři ladění objevily v jednom koncertě. V létě téhož roku se nakonec ustálila na ladění o půl tónu níže.

Texty psal Cobain obvykle doslova několik minut před jejich nahráváním. Řekl: „Když píšu píseň, text je nejméně důležitým tématem. V jedné skladbě mohu projít dvěma nebo třemi různými tématy a název nemusí vůbec nic znamenat.“ Cobain v roce 1993 řekl magazínu Spin, že mu bylo úplně u prdele o čem jsou texty na desce Bleach („Prostě budeme křičet negativní texty a pokud nebudou sexistické a nebudou příliš trapné, bude to v pořádku“), zatímco texty na albu Nevermind byly převzaty z poezie, kterou během dvou let nashromáždil, rozstříhal a vybral z ní verše, které se mu líbily. Ve srovnání s tím uvedl, že texty na In Utero byly „více zaměřené, téměř postavené na tématech“. Cobain často představil myšlenku a pak ji odmítl: „Polovinu času jsem takový nihilistický blbec a jindy jsem tak zranitelný a upřímný. Písničky jsou jako směs obojího. Taková je většina lidí v mém věku.“

V kombinaci s tématy ponížení a odcizení se Nirvana během svého krátkého působení stala nesmírně populární a je jí připisováno uvedení alternativního rocku do mainstreamu. Stephen Thomas Erlewine z AllMusic napsal, že před Nirvanou „byla alternativní hudba odsunuta do specializovaných sekcí hudebních obchodů a velké nahrávací společnosti ji považovaly nanejvýš za daňový odpis“. Po vydání Nevermind „už nic nebylo jako dřív, v dobrém i ve zlém“. Zatímco jiné alternativní kapely dosáhly úspěchu, Nirvana podle Erlewinea navždy prolomila bariéry; tento průlom ale neodstranil underground, spíše mu dal větší publicitu. Po Cobainově smrti se v mnoha titulcích objevovalo jeho označení coby 'hlas generace', ačkoli on sám to za svého života odmítal.

Michael Azerrad ve své biografii Come as You Are: The Story of Nirvana (1993) tvrdil, že Nevermind znamenalo epochální generační změnu v hudbě, podobnou rock'n'rollové explozi v 50. letech a konci dominance generace ´baby boomers´ na hudební scéně. Napsal: „»Nevermind« přišlo přesně v pravý čas. Byla to hudba od, pro a o zcela nové skupině mladých lidí, kteří byli přehlíženi, ignorováni nebo shazováni.“

Od svého rozpadu se Nirvana těší i nadále velkému uznání. V roce 2003 byla vybrána jako jeden z členů Mojo Hall of Fame 100. Kapela také v roce 2004 získala nominaci od UK Music Hall of Fame na titul 'Největší umělec 90. let'. Rolling Stone zařadil Nirvanu na 27. místo svého seznamu '100 největších umělců všech dob' v roce 2004 a na 30. místo svého aktualizovaného seznamu v roce 2011. V roce 2003 vybral šéfredaktor časopisu David Fricke Kurta Cobaina jako 12. nejlepšího kytaristu všech dob. Rolling Stone později zařadil Cobaina na 45. místo v žebříčku nejlepších zpěváků v roce 2008 a na 73. místo v žebříčku nejlepších kytaristů všech dob v roce 2011. VH1 zařadil Nirvanu na 42. místo mezi největšími umělci rock and rollu v roce 1998, na 7. místo mezi největšími umělci hard rocku v roce 2000 a na 14. místo mezi největšími umělci všech dob v roce 2010.

I přínos Nirvany pro hudbu byl také oceněn. Rock and Rollová Síň slávy zařadila dvě písně, "Smells Like Teen Spirit" a "All Apologies", do svého seznamu 'The Songs That Shaped Rock and Roll' (Písně, které formovaly rock and roll). Muzeum také zařadilo desku Nevermind v roce 2007 na 10. místo svého seznamu '200 nejlepších alb všech dob'. V roce 2005 přidala Knihovna Kongresu Nevermind do Národního registru nahrávek, který shromažďuje „kulturně, historicky nebo esteticky významné“ zvukové nahrávky z 20. století. V roce 2011 se čtyři skladby Nirvany objevily na aktualizovaném seznamu časopisu Rolling Stone '500 nejlepších skladeb všech dob', přičemž "Smells Like Teen Spirit" se umístila na 9. místě. Tři studiové desky kapely se umístily na jejich seznamu '500 nejlepších alb všech dob', přičemž Nevermind se umístilo nejvýše - na 17. místě. Stejná tři alba se také umístila na seznamu časopisu Rolling Stone z roku 2011 '100 nejlepších alb devadesátých let, přičemž Nevermind se umístilo na nejvyšším 1. místě, což z něj dělá nejlepší desku desetiletí. Časopis Time zařadil v roce 2006 Nevermind na svůj seznam '100 nejlepších alb všech dob'a označil ho za 'nejlepší album devadesátých let'. V roce 2011 časopis také přidal skladbu "Smells Like Teen Spirit" na svůj seznam '100 nejlepších skladeb všech dob' a skladbu "Heart-Shaped Box" na svůj seznam '30 nejlepších hudebních videoklipů všech dob'. Pitchfork zařadil desky Nevermind a In Utero na šesté a třinácté místo v žebříčku nejlepších alb 90. let a označil kapelu za „nejlepší a nejlegendárnější kapelu 90. let”.

17. prosince 2013 bylo oznámeno uvedení Nirvany do Rock and Roll Hall of Fame. Slavnostní ceremoniál se konal 10. dubna 2014 v Barclays Center v Brooklynu v New Yorku. Jelikož ocenění bylo uděleno pouze Cobainovi, Novoselicovi a Grohlovi, bývalý bubeník Chad Channing nebyl do aktu zahrnut a o svém vynechání byl informován textovou zprávou. Channing se přesto slavnostního ceremoniálu zúčastnil, Grohl mu veřejně poděkoval za jeho přínos a poznamenal, že napsal některé z nejznámějších bicích partů Nirvany. V roce 2023 byla Nirvana (zastoupená Novoselicem, Grohlem a Smearem) oceněna cenou za celoživotní dílo na udílení cen Grammy 2023.

Poslední sestava

• Kurt Cobain - zpěv, kytara (1987 - 1994)
• Krist Novoselic - baskytara (1987 - 1994)
• Dave Grohl - bicí (1990 - 1994)

Bývalí členové

• Aaron Burckhard - bicí (1987, 1988)
• Dale Crover - bicí, doprovodný zpěv (1988, 1990)
• Dave Foster - bicí (1988)
• Chad Channing - bicí (1988 - 1990)
• Dan Peters - bicí (1990)
• Jason Everman - kytara, doprovodný zpěv (1989)

Diskografie (studiová alba)

Bleech (1989)