|
| Vydáno | 22. června 1993 |
|---|---|---|
| Natočeno | Jaro 1993 | |
| Studio | Morrisound Recording, Tampa, Florida, USA | |
| Žánr | Technický death metal | |
| Délka | 40:12 | |
| Label | Relativity Records | |
| Producent | Scott Burns, Chuck Schuldiner |
Jediným singlem, který album Individual Thought Patterns doprovázel, se stala skladba "The Philosopher", která na desce figuruje jako závěrečná položka o délce přibližně čtyř minut a deseti sekund. Singl však nevyšel na fyzickém nosiči..
Těžiště celé propagace nesl videoklip, který natočil režisér Josh Klausner a ve kterém se objevili Chuck Schuldiner, Steve DiGiorgio, Gene Hoglan a kytarista Ralph Santolla, jenž kapelu doprovázel na koncertním turné (Andy LaRocque ne). Klip dostal výrazný prostor na stanici MTV, zejména v pořadu Headbangers Ball, a v roce 1994 se dokonce objevil v jedné epizodě animovaného seriálu Beavis and Butt-Head, kde byl ovšem zesměšněn. Podle záznamu na Discogs existuje také promo videokazeta (VHS) s tímto klipem, určená k testovacímu promítání pro MTV.
Text skladby se obrací proti pokrytectví a sebejistému poučování druhých, tedy proti lidem, kteří radí, jak má kdo žít, ale o sobě samých nevědí nic. Podle některých neověřených zdrojů mířil na bývalého kytaristu Paula Masvidala, který spolu se Seanem Reinertem opustil Death kvůli vlastní kapele Cynic.
Individual Thought Patterns je páté studiové album americké death metalové kapely Death, které vyšlo 22. června 1993 u společnosti Relativity Records. V Evropě desku distribuovalo vydavatelství Roadrunner Records. Na deseti skladbách o celkové délce přibližně čtyřiceti minut navazuje Death na technický death metal předchozího počinu Human (1991) a posouvá jej do ještě komplexnější a progresivnější podoby. Server Invisible Oranges později označil nahrávku za „jedno z nejprogresivnějších děl žánru“.
Deska sklidila příznivé ohlasy jak v době vydání, tak zpětně, a obsahuje skladbu "The Philosopher", k níž vznikl videoklip, který se dočkal značného vysílacího prostoru na MTV. Studiovka je také mimořádná složením sestavy, protože se na ní poprvé objevil bubeník Gene Hoglan, dříve působící ve skupině Dark Angel. Baskytarista Steve DiGiorgio z Sadus se k Death vrátil po hostování na desce Human a Individual Thought Patterns bylo jeho druhým a zároveň posledním albem s touto formací.
Kytarista Andy LaRocque z King Diamond se na nahrávce podílel jako další hudebník a ta se tak stala jediným albem v diskografii Death, na kterém hrál. Za kytaru a zpěv byl jako vždy zodpovědný Chuck Schuldiner, který desku produkoval spolu se Scottem Burnsem. Při následném turné Andyho LaRocquea nahradil Ralph Santolla. Mimochodem, jde zde o setkání jedněch z nejgeniálnějších instrumentalistů a autorů muziky své doby.
Po turné po Americe a Evropě na podporu desky Human (1991) se Chuck Schuldiner pustil do kompletace nové sestavy pro další studiovku. Na rozdíl od předchozího počinu, na kterém hostovali členové Cynic Paul Masvidal a Sean Reinert, tentokrát oslovil bubeníka Gena Hoglana, známého z Dark Angel, a geniálního kytaristu Andyho LaRocquea z legendárních King Diamond. Do studia pozval také baskytaristu Steva DiGiorgia (Sadus), který hrál na Human jako host. Podle Stevových vzpomínek, zveřejněných v bookletu reedice z roku 2011, se k němu zpráva dostala až na poslední chvíli: v mrazivém období mezi Vánocemi 1992 a Silvestrem zrovna natíral dům v Oaklandu, když mu zavolal producent Scott Burns s tím, že kapela potřebuje basáka a studio mají rezervované na první týden v lednu.
Steve odletěl na Floridu a na Silvestra 1992 už s Gene Hoglanem seděli u Schuldinerových v obýváku (zkoušelo se v garáži domu Schuldinerovy matky). Chuck s Gene Hoglanem měli skladby už precizně připravené a zaranžované, takže se Steve DiGiorgio materiál učil jen několik málo dní. Poté se celá trojice přesunula do Tampy a nahrávání začalo prakticky okamžitě. Album vznikalo ve studiu Morrisound Recording, kde jej produkoval (spolu s Chuckem Schuldinerem) legendární Scott Burns. Nahrávalo se cca tři jarní týdny, deska vyšla 22. června 1993.
Scott Burns se při práci soustředil mimo jiné na to, aby basa nezanikla v mixu, jak tomu podle mnohých bylo na Human. DiGiorgio hrál na svou, nově postavenou bezpražcovou baskytaru, která měla syrový, výrazně prosazující se zvuk, (nejen) v roce 1993 v death metalu neobvyklý. Chuck jí právě kvůli jejímu zvuku, který díky technice 'sjezdů' připomínal žábu, začal říkat 'The Frog' (Žába) a Steve DiGiorgio tuto přezdívku svého nástroje dokonce uvedl v poděkování na desce. Základní stopy se podle něj nahrávaly živě: bicí, basa a kytarové aparáty hrály společně, přičemž Chuck hrál pouze pomocnou stopu, a po výběru nejlepšího záznamu se v basových partech případně opravovala jednotlivá místa...
Andy LaRocque měl od začátku jasně vymezenou roli. Schuldiner ho chtěl jen na sóla a podle některých zdrojů mu poslal pouze několik taktů z míst, kde se mělo sólo objevit. Andy pak do studia přijel (prý) s minimální přípravou a většinu sól údajně improvizoval, čímž ohromil všechny přítomné. V rozhovoru z roku 2021 však tuto verzi zmírnil a uvedl, že si pro každé sólo připravil několik nápadů i alternativních melodických linek. Kromě sól nakonec nahrál také zdvojené rytmické stopy k několika Chuckovým kytarovým partům (což jde slyšet). Chuck sám uváděl, že potřeboval jeho sóla zhruba ve čtyřech skladbách, a vysvětloval, že dvě kytary považuje pro opravdu těžký zvuk za důležité, protože přinášejí pestrost a že práce s tak nadaným kytaristou ho motivovala, aby sám hrál co nejlépe (což se více než povedlo). Andy ve studiu strávil jen několik dní a nabídku stát se součástí koncertní sestavy musel odmítnout kvůli svým pracovním závazkům.
Gene Hoglan nahrával na bicí soupravu Pearl řady Custom Z s činely Paiste. Podle jeho vzpomínek znělo pracovní jméno skladby "Overactive Imagination" jako "Overactive Vagina" (slovní hříčka, doslova 'přehnaně aktivní vagína'). Při natáčení bicích k této skladbě ho prý z režijní místnosti pozoroval John Tardy z Obituary, který tehdy zavítal do studia na návštěvu, a Hoglan si na jeho soustředěný upřený pohled pamatuje dodnes.
Přední strana obalu Individual Thought Patterns je laděná do tmavé, vínově červené a černé barvy s bílými plochami. Uprostřed dominuje rentgenový snímek lidské lebky, který je v horní části splývá s bílým pozadím. V horní polovině se nachází logo Death v odstínu purpurové, doplněné kosou a postavou smrti v kápi s plamenem v ruce, která vyrůstá z pravého horního rohu písmene H. Celou plochu kolem lebky pokrývají černé inkoustové cákance a skvrny, rozbíhající se od středu do všech stran jako výbuc. Ve spodní části se zvedá kulatý, světle šedý a tmavě skvrnitý útvar připomínající planetu či měsíc. Název alba je vepsán v oblouku podél jeho horního okraje purpurovými písmeny.
Zadní strana má hnědý, sépiově laděný nádech a hlavním motivem je koláž z fotografií členů kapely. Uprostřed vévodí největší portrét Chucka Schuldinera se skloněnou hlavou, po stranách jsou menší snímky ostatních. Vlevo stojí kytarista Andy LaRocque, vpravo Steve DiGiorgio s bezpražcovou basou a ve spodní části je Gene Hoglan za bicí soupravou. Seznam skladeb je vytištěn žlutě a rozdělen podle stran vinylu: strana A obsahuje pět skladeb od "Overactive Imagination" po "Nothing Is Everything" a strana B čtyři od "Mentally Blind" po "The Philosopher". Vpravo nahoře je malým písmem uvedena sestava a produkční kredity. Dole je copyright Relativity Records a Roadrunner Productions BV z roku 1993, licenční doložka a logo Roadrunner Records.
Podle dostupných databázových záznamů je autorem artworku René Miville, uměleckým ředitelem David Bett a grafický design provedla Kathy Miloneová.
Na Individual Thought Patterns navázal Chuck Schuldiner na technický death metal z Human a posunul jej do progresivnější a rafinovanější podoby. Skladby jsou stavěny na krátkých, svižných formách, do kterých se vešlo pozoruhodné množství nápadů, a podle recenzentů stojí deska od tradičních měřítek death metalu, pokud jde o brutalitu, o kus stranou. Server WhatCulture oceňuje především úroveň hráčských výkonů, v nichž se prog prvky vměstnávají do rychlých death metalových skladeb. Chuck sám doufal, že nahrávka pozvedne metal jako umělecký žánr na vyšší úroveň. Chtěl (mimo jiné) dokázat, že kytary nemusí být laděny extra nízko, aby zněly zároveň těžce i melodicky (což se povedlo), a opakovaně zdůrazňoval, že se jako skladatel nebojí riskovat, nestanovuje si hranice a že právě posun vpřed udržuje hudbu zajímavou.
Kytarové riffy využívají staccatové rytmy, tapping, arpeggia i nepravidelné taktové členění, takže některé z nich jsou podle recenzentů 'zrádně' složitější, než ve skutečmosti znějí. Chuckův kytarový zvuk je na rozdíl od spodně těžšího zvuku Human postavený na středních frekvencích a Steve DiGiorgio přispívá výraznou hrou na bezpražcovou basu, která je v mixu velmi dobře slyšitelná. Sólové party mají shredový charakter a předním kytarovým partům se věnovali Schuldiner i Andy LaRocque. Dynamiku zdůrazňuje i úvod skladby "Destiny", postavený na akustické kytaře a syntezátoru, který podle Chucka nezměkčuje, nýbrž dává následným těžkým pasážím větší účinek.
Přes technickou náročnost celé desky patří závěrečná "The Philosopher" k 'nejpřístupnějším' skladbám pozdějšího období Death a bývá označována za jejich největší hit a evidentně tak byla plánována. Podle webu MetalSucks naopak čtvrtá skladba "Trapped In a Corner" propojovala evropský melodický death metal s tím, co se v té době rodilo v Americe.
Po textové stránce se album věnuje (mimo jiné) i poměrům v hudebním 'průmyslu'. Schuldiner v rozhovorech uváděl, že texty vycházejí z jeho osobních zkušeností a názorů na lidi, se kterými musel v byznysu jednat, a že se snaží hlídat, aby ho znovu nikdo neokradl. Manažer Eric Greif označil desku za „rozzlobenou nahrávku, rozzlobenou textově“ a vysvětloval to svým tehdejším konfliktem s Schuldinerem.
Texty na Individual Thought Patterns tedy spojuje společné téma, kterým je kritika pokrytectví, klamání a úzkoprsosti, a většina skladeb míří na konkrétní typy člověka. Výjimku tvoří "Nothing Is Everything" a "Destiny", které mají jiný, osobnější podtón.
"Overactive Imagination" popisuje manipulátora, který žije podle vlastního scénáře, každý krok si režíruje předem a klamání mu přerostlo v závislost. Jeho představivost ho zotročuje, lži se šíří jako nákaza, ale nápady mu nakonec dojdou a příběh se sám ukončí.
"In Human Form" varuje před predátorským a chamtivým jedincem, který se skrývá v lidské podobě, vydělává na cizích vizích a hledá další oběť. Text využívá sci-fi obraz cizí 'bytosti' a připomíná, že vzhled klame a že pravda nakonec vždy vyjde najevo.
"Jealousy" se obrací k závistivci, který chce to, co mu nepatří, a živí se tím, co vytvořili jiní. Vypravěč zdůrazňuje, že jeho nitro nelze nikomu vzít ani nahradit, a nechápe, proč se z dobra musí stát zlo.
"Trapped In a Corner" je výhrůžka falešnému a lživému člověku, jehož 'maškaráda' se chýlí ke konci. Vypravěč patří k mnoha lidem, kteří jeho lži prohlédli, a slibuje mu, že se jednou ocitne v pasti, ze které není úniku.
"Nothing Is Everything" stojí stranou ostatních, protože se nezaměřuje na útok. Text lze číst jako pohled na lidi žijící ve vlastním mentálním světě, který je podobný našemu, ale přitom jiný, kde se smích proměňuje v bolest a emoce ovládají každodenní život. Vypravěč vybízí k tomu, abychom si představili, jaké to je být zbaven toho, co život nabízí.
"Mentally Blind" se zaměřuje na sarkastického, úzkoprsého a posuzujícího člověka, který vidí jen vlastní vizi a "svými slovy" lidi doslova ničí. Skladba mu předpovídá, že jeho názory jsou toxické, bez moci zůstane prázdný a jeho budoucnost nikam nevede.
Titulní "Individual Thought Patterns" kritizuje rychlé odsuzování a ty, kdož se stávají nekritickými následovníky vůdců masové manipulace, přičemž sami žijí jen ze zlehčování druhých. Text se ptá, kde leží neviditelná hranice, kterou je třeba překročit, aby člověk mohl myslet sám za sebe, a vyzývá k osvobození se od mentálních klamů.
"Destiny" je nejosobnější a nejpozitivnější písní desky. Mluví o víře v osud, o bolesti, kterou je třeba prožít, než člověk najde svou 'druhou polovinu', a o důvěře, že se za zmatkem skrývá pravda. Vypravěč přitom lituje, že nemůže vrátit čas.
"Out Of Touch" kritizuje ty, kteří se při své tvorbě spoléhají na šokující extrémnost jako na mentální berličku, a tím jen zakrývají, že ztratili kontakt s realitou. Vypravěč jim říká, že čas ukáže, kdo vydrží, a nepřipouští pochybnosti o vlastní upřímnosti. Někteří recenzenti na Metal Archives ji čtou jako Schuldinerův odstup od death metalové scény.
"The Philosopher" míří na samozvaného myslitele, který káže druhým, jak mají žít, a přitom toho ví o skutečnosti velmi málo. Text mluví o slepých, kteří vedou jiné slepé, o slovech, která zužují myšlení, a o tom, že dotyčný nemá vlastní názor. Jedna z řádek si dokonce utahuje z kazatelovy nejasné vlastní sexuality.
Album sklidilo po vydání převážně příznivé ohlasy. Jason Arnopp z magazínu Kerrang! ho označil za nejlepší počin Death od desky Leprosy (1988) a částečně to připsal Chuckovu výběru spoluhráčů. Vyzdvihl zejména Hoglanovo bubenické umění a kytarovou práci Schuldinera s Andym LaRocquem, která spolu s bezpražcovou basou Steva DiGiorgia podle něj vytváří hutnější zvuk než na Human a zároveň přidává tradiční i progresivní prvky. Steve Huey z AllMusic později napsal, že deska upevnila pověst Death nejen jako jednoho ze zakladatelů death metalu, ale i jako jedné z jeho nejtvořivějších, nejzdatnějších a nejpřístupnějších kapel.
S odstupem času se hodnocení desky spíše upevňovalo. Martin Popoff jí v knize The Collector's Guide to Heavy Metal udělil 7 bodů z 10 a při reedici v roce 2011 získala vysoké známky od Metal Forces (9,5 z 10) i dalších webů. Recenzent Last Rites ji označil za dílo jen o vlásek vzdálené brilantnosti a ocenil, že reedice vylepšila dobově zastaralý zvuk Morrisoundu (údernější bicí, slyšitelnější basu a hutnější kytary). Invisible Oranges mu v témže roce přiznal zásluhu o to, že vynesl Death do čela progresivního death metalu, a WhatCulture, které album zařadilo vysoko do žebříčku sedmi studiovek kapely, a zdůraznilo vysokou úroveň muzikantských výkonů. Nechyběly ale ani kritické hlasy: část posluchačů a recenzentů vytýkala desce přílišnou cerebrálnost (intelektuálnost), nevýraznost a příliš velký odklon od brutality starších nahrávek... Progres je zřejmě ne vždy oceňován, ale názory jsou každého svobodná volba.
V americké hitparádě Billboard Top Heatseekers Albums se Individual Thought Patterns dostalo na 30. místo. Podle dostupných údajů se ho v USA prodalo přibližně 66 000 kusů. Videoklip k "The Philosopher" přispěl k rozšíření povědomí o formaci i žánru mezi posluchače mimo extrémní scénu, a to i díky parodii v seriálu Beavis and Butt-Head. Relapse Records vydalo v říjnu 2011 remixovanou a remasterovanou reedici ve dvoj a tří CD podobě s koncertními záznamy z Německa z dubna 1993, demo nahrávkami z prosince 2012 a nedokončenou studiovou verzí songu "The Exorcist" (Possessed).
Z českých recenzí vybíráme dvě, které se v hodnocení liší. Louis z Metalopolis (28. prosince 2005) udělil nahrávce 7 bodů z 10. Podle něj po výměnách v sestavě Death čekal velké vítězství, ale deska je sice vytříbená a plná technických fines, přesto v něm po poslechu zůstal jen téměř neutrální pocit solidně odvedené práce a dojem, že jde o slabší odvar Human. Silný dojem na něj udělalo pět skladeb ("Overactive Imagination", "Jealousy", "Trapped In a Corner", "Nothing Is Everything" a "The Philosopher") a vyzdvihl "práci" rytmické sekce, zejména DiGiorgiovu bezpražcovou basu. Redakce Metalopolis album ohodnotila v průměru 9,3 z 10 a čtenáři 9,5 z 10 (105 hlasů).
| Zdroj | Hodnocení kritiků |
|---|---|
| AllMusic | 4,5/5 |
| Collector's Guide to Heavy Metal | 7/10 |
| Kerrang! | 4/5 |
| Metal Forces | 9,5/10 |
| Metal Hammer | 5/5 |
| Record Collector | 4/5 |
Naopak recenzent Stray z CrazyDiamond.cz (22. června 2019) ohodnotil desku celými 100 %. Podle něj je LP kytarově ještě promyšlenější než Human, a co skladbám chybí na divokosti, nahrazuje perfekcionismus a pestrost nápadů. Jako nejlepší píseň označuje "Mentally Blind", protože v ní vidí propojení hitovosti s progresivními prvky, a "The Philosopher" považuje za vrchol Chuckova skladatelského umění v jeho progresivním období. Texty popisuje jako náročné obrazy mezilidských vztahů, existenciálních témat a filozofie, které jsou zasazeny do propracované mozaiky melodií, a všímá si, že složení hvězdné sestavy ukázalo, že Death je jen a pouze Chuck Schuldiner...
Název alba byl znám ještě před vstupem do studia. V rozhovoru pro britský Terrorizer z počátku roku 1993 (autor Borivoj Krgin) Chuck Schuldiner potvrdil, že pátou desku, tehdy pracovně nazvanou Individual Thought Patterns, nahraje Gene Hoglan, který nahradí Seana Reinerta, protože ten dokončoval debutové album Cynic pro Roadrunner. V rozhovoru jmenoval také některé z nových skladeb, mimo jiné "The Philosopher", "Overactive Imagination" a titulní kus.
Na zadní straně obalu je Hoglan uveden jako autor 'drums and prop' (v databázích se to často rozepisuje jako 'propeller', tedy 'vrtule' či 'lodní šroub', tedy rotační pohonné zařízení).
Autorem obalu je René Miville, floridský fotograf, který pro Death vytvořil již tři po sobě jdoucí obaly (Human, Individual Thought Patterns a Symbolic). Podle manažera Erica Greifa přišel Chuck s jeho jménem poté, co dospěl k názoru, že komiksový styl dřívějších obalů Eda Repky již splnil svou roli a kapela potřebuje svěží, abstraktnější výtvarný jazyk.
Při natáčení bicích a basy se Death pokusili nahrát také song "The Exorcist" od formace Possessed, ale nikdy ho nedokončili. Podle Steva DiGiorgia nikdo neznal všechny riffy a Gene Hoglan (bicí) je ovládal lépe než Schuldiner, který mu při zkoušce dokonce dělal žáka. Podle DiGiorgia k ní nebyly nahrány vokály. Nahrávka vyšla až v roce 2011 na bonusovém disku reedice jako studiový 'outtake' (podle seznamu kreditů hrál Hoglan v tomto případě také na kytaru).
Na obalu alba se Gene Hoglan v poděkování zmiňuje o 'Rectal Diggerovi' (doslova 'Hrabači v konečníku'), což byl podle DiGiorgia vtip, který se zrodil ze skupinových historek.
Titulní skladba "Individual Thought Patterns" končila na původním vydání tak náhle, že to podle recenzenta Invisible Oranges působilo jako technická chyba. To se opravilo až při remixu reedice, kterou v říjnu 2011 vydal Relapse Records (remix Jamal Ruhe, mastering Alan Douches). Dvoudiskové i třídiskové vydání obsahuje také koncertní záznam z německého turné z 13. dubna 1993, instrumentální demo nahrávky z prosince 1992 a Chuckovu 'riffovou kazetu' z roku 1992. K 25. výročí vydání vyšla v roce 2018 limitovaná dvojitá vinylová edice na stříbrném vinylu.
Na koncertní podporu desky musel Chuck dokonce dvakrát hledat druhého kytaristu, protože Andy LaRocque se do turné zapojit nemohl. Podle Wikipedie se Ralph Santolla z floridské formace Eyewitness přidal ke kapele v dubnu 1993 k evropskému turné Full of Hate ještě před vydáním alba a poté i k začátku turné k desce, které začalo v červenci 1993. Protože však byl vytížen aktivitami vlastní skupiny, nahradil ho od září na evropské části turné Craig Locicero z Forbidden. Podle DiGiorgia vyrazil Chuck kvůli zkouškám dokonce na týden do Oaklandu, protože dva ze tří nových členů pocházeli z oblasti San Francisco Bay Area a Gene Hoglan z Los Angeles. S Locicerem v sestavě zahráli občas na koncertech i předělávku "Black Magic" od Slayer. DiGiorgio mohl tentokrát na rozdíl od Human jet na turné, kde vzpomíná například na koncert ve Florencii, kde fanoušci před vystoupením plivali na předskokany Anacrusis a Chuck dokonce zvažoval, že nebude hrát. Nakonec publikum začalo skandovat „Death!“, žádný plivanec už nedoletěl a koncert se uskutečnil.
Už v roce 1993 Chuck naznačil, že by se rád věnoval i melodičtějšímu, přímočařejšímu heavy metalovému projektu se zpěvákem v duchu Roba Halforda. V rozhovoru s Krginem jako vysněného zpěváka jmenoval Christiana Augustina, bývalého člena Sortilège. Záměr později naplnil projektem Control Denied, jehož debut vyšel ovšem až o několik let později...
(Produkční a interpretační údaje jsou převzaty z anglické verze Wikipedie)
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Overactive Imagination" | Chuck Schuldiner | 3:30 |
| 2 | "In Human Form" | Chuck Schuldiner | 3:57 |
| 3 | "Jealousy" | Chuck Schuldiner | 3:41 |
| 4 | "Trapped In a Corner" | Chuck Schuldiner | 4:14 |
| 5 | "Nothing Is Everything" | Chuck Schuldiner | 3:19 |
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 6 | "Mentally Blind" | Chuck Schuldiner | 4:49 |
| 7 | "Individual Thought Patterns" | Chuck Schuldiner | 4:01 |
| 8 | "Destiny" | Chuck Schuldiner | 4:06 |
| 9 | "Out Of Touch" | Chuck Schuldiner | 4:22 |
| 10 | "The Philosopher" | Chuck Schuldiner | 4:13 |
| Celkový čas: | 40:12 | ||
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Leprosy" (live in Germany - April 13, 1993) | Chuck Schuldiner | 6:03 |
| 2 | "Suicide Machine" (live in Germany - April 13, 1993) | Chuck Schuldiner | 4:29 |
| 3 | "Living Monstrosity" (live in Germany - April 13, 1993) | Chuck Schuldiner | 5:12 |
| 4 | "Overactive Imagination" (live in Germany - April 13, 1993) | Chuck Schuldiner | 3:40 |
| 5 | "Flattening Of Emotions" (live in Germany - April 13, 1993) | Chuck Schuldiner | 4:27 |
| 6 | "Within The Mind" (live in Germany - April 13, 1993) | Chuck Schuldiner | 5:45 |
| 7 | "In Human Form" (live in Germany - April 13, 1993) | Chuck Schuldiner | 4:02 |
| 8 | "Lack Of Comprehension" (live in Germany - April 13, 1993) | Chuck Schuldiner | 3:55 |
| 9 | "Trapped In a Corner" (live in Germany - April 13, 1993) | Chuck Schuldiner | 4:27 |
| 10 | "Zombie Ritual" (live in Germany - April 13, 1993) | Chuck Schuldiner | 4:32 |
| 11 | "The Exorcist" (studio outtake) | Possessed | 4:26 |
| Celkový čas: | 50:59 | ||
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Overactive Imagination (instrumental)" (four-track demos - December 1992) | Chuck Schuldiner | 3:39 |
| 2 | "In Human Form (instrumental)" (four-track demos - December 1992) | Chuck Schuldiner | 3:44 |
| 3 | "The Philosopher (instrumental)" (four-track demos - December 1992) | Chuck Schuldiner | 4:05 |
| 4 | "Trapped In a Corner (instrumental)" (four-track demos - December 1992) | Chuck Schuldiner | 3:29 |
| 5 | "Individual Thought Patterns (instrumental)" (four-track demos - December 1992) | Chuck Schuldiner | 4:03 |
| 6 | "Jealousy (instrumental)" (four-track demos - December 1992) | Chuck Schuldiner | 3:45 |
| 7 | "Nothing Is Everything (instrumental)" (four-track demos - December 1992) | Chuck Schuldiner | 3:21 |
| 8 | "Destiny (instrumental)" (four-track demos - December 1992) | Chuck Schuldiner | 3:54 |
| 9 | "Mentally Blind (instrumental)" (four-track demos - December 1992) | Chuck Schuldiner | 4:23 |
| 10 | "Out Of Touch (instrumental)" (four-track demos - December 1992) | Chuck Schuldiner | 4:21 |
| 11 | "In Human Form (instrumental)" (Chuck's riff tape - 1992) | Chuck Schuldiner | 3:40 |
| 12 | "The Philosopher (instrumental)" (Chuck's riff tape - 1992) | Chuck Schuldiner | 3:35 |
| 13 | "Trapped In a Corner (instrumental)" (Chuck's riff tape - 1992) | Chuck Schuldiner | 2:29 |
| Celkový čas: | 48:29 | ||
| Týdenní hitparáda | Vrchol |
|---|---|
| USA (Top Heatseekers Albums - Billboard) | 30 |
