|
| Vydáno | 4. června 1990 (Evropa), 7. prosince 1990 (USA) |
|---|---|---|
| Natočeno | Prosinec 1989 | |
| Studio | Sunlight Studio (Stockholm, Švédsko) | |
| Žánr | Death metal | |
| Délka | 39:16 | |
| Label | Earache, Combat (USA) | |
| Producent | Tomas Skogsberg, Entombed |
Toto LP do jeho vydání a ani po něm neprovázel žádný singl.
Left Hand Path je debutové studiové album švédské deathmetalové formace Entombed. Nahrávka vyšla ve Spojeném království u vydavatelství Earache Records 4. června 1990 a ve Spojených státech ji 7. prosince 1990 uvedla na trh společnost Combat Records.
Dnes je tato deska považována za zásadní milník žánru death metal a bývá připomínána jako titul, který dostal švédský death metal 'na mapu světa'.
Nahrávání Left Hand Path proběhlo na sklonku roku 1989 ve stockholmském studiu Sunlight a celé se stihlo za méně než týden. Skladby "Left Hand Path", "Drowned" a "Bitter Loss" vznikly jen několik dní před vstupem hudebníků do studia, přičemž kytarista Uffe Cederlund se později vyjádřil, že mu tyto kusy zpětně připadají nedodělané a „opravdu dost odfláknuté“.
Produkci měl na starosti Tomas Skogsberg ve spolupráci s kapelou samotnou.
Zpěvák Lars-Göran Petrov vzpomínal, že část textů byla měněna přímo ve studiu a že během nahrávání vokálů za ním stál bubeník Nicke Andersson s papírem s texty a ukazoval mu, které řádky má právě zpívat.
Kytarové stopy Uffeho Cederlunda byly rozmístěny doleva a doprava, zatímco party Alexe Hellida byly ponechány uprostřed stereobáze. V době vzniku nahrávky neměla sestava stálého baskytaristu, takže se oba kytaristé střídali v nahrávání basových linek zhruba „v každé druhé skladbě“. Není přesně známo, kdo nahrál basu ke kterému kusu, Cederlund se však domnívá, že mohl mít na starosti baskytaru ve skladbách "Drowned" a "Revel in the Flesh". Podle oficiálních kreditů se ovšem o baskytarové party dělili kytarista Cederlund a bubeník Nicke Andersson.
Název této desky odkazuje na filozofii takzvané 'levé cesty'. Termín objevil kytarista Alex Hellid v Satanské bibli Antona Szandora LaVeye, konečné slovo ohledně názvu alba však měl Nicke Andersson, který byl v té době považován za 'hlavního šéfa' souboru.
Titulní skladba "Left Hand Path" navíc v čase 3:54 obsahuje citaci hudebního motivu z hororového filmu Phantasm z roku 1979.
Obal alba Left Hand Path patří k nejikoničtějším vizuálům v historii death metalu. Autorem ilustrace je britský výtvarník Dan Seagrave, který se v přelomu 80. a 90. let proslavil temnými, detailně propracovanými obaly pro řadu extrémně metalových nahrávek.
Přední strana zobrazuje ponurou, surrealistickou krajinu s křivolakou stezkou vedoucí temným lesem, obklopeným pokroucenými stromy, rozkládajícími se postavami a bizarními, až snovými tvary. Celá scéna působí klaustrofobicky a bezútěšně a vizuálně odkazuje na koncept'levé cesty', tedy duchovní a filozofickou orientaci mimo tradiční náboženské a morální normy.
Vnitřní část obalu původního LP i CD vydání obsahuje texty skladeb a základní informace o nahrávce, doplněné o logo vydavatelství Earache Records. Součástí balení byly rovněž fotografie členů Entombed, které kontrastují se silně fantastickým pojetím titulní ilustrace.
Zadní strana desky je pojata střídměji a dominuje jí seznam skladeb, doplněný o produkční kredity. Celkové grafické zpracování drží jednotnou temnou estetiku, která odpovídá zvuku i atmosféře nahrávky.
Obal Left Hand Path je často označován za jeden z nejvlivnějších a nejnapodobovanějších vizuálů deathmetalové scény. Ilustrace Dana Seagravea se postupem času stala symbolem raného švédského death metalu a výrazně přispěla k tomu, že se album zapsalo do historie nejen hudebně, ale i po vizuální stránce.
Zvuk alba Left Hand Path bývá popisován jako „monumentální“ – kombinuje extrémnost britské grindcoreové stáje vydavatelství Earache s propracovanějšími skladatelskými strukturami floridské deathmetalové scény. Autorka Natalie J. Purcell upozorňuje také na „punkově laděné a groovující rytmy, vyvažované hlubokými, doomově znějícími pasážemi“. Stylově je tato nahrávka často srovnávána s tvorbou Napalm Death, Carcass, Death, Obituary, Morbid Angel či Godflesh.
Magazín Metal Hammer tehdy uvedl, že Entombed na této desce projevili „zálibu v hororovém kýči a skrytou punkovou dravost“. Joe Matera z časopisu Decibel označil skladbu "But Life Goes On" za raný příklad toho, „jak může death metal využívat rockové struktury a přesto zůstat naprosto intenzivní“. Chris Krovatin z Kerrang!u pak vyzdvihl schopnost spojit chytlavé melodie s hrubým, drsným kytarovým tónem, který podle něj světu ukázal, „jak překvapivě sladký může death metal být“. Andy O’Connor ze Spin shrnul dopad alba slovy, že Left Hand Path „vrhlo autopsí, špínou nasáklé, brutální krédo do ostrého světla a odhalilo hořící kostru uvnitř“.
Nahrávka je považována za klíčový titul definující zvuk švédského death metalu, mimo jiné proto, že šlo o jedno z prvních alb, na němž se objevil silně zkreslený, podladěný, 'pilovitý' kytarový zvuk, známý jako takzvaný 'Sunlight sound'. Tento charakteristický zvuk se později stal standardem celé regionální scény. Joe Matera z Guitar World jej výstižně přirovnal k tomu, že „zněl jako roj včel“.
Kytarového zvuku bylo dosaženo pomocí kytar laděných do B standardu, zapojených přes pedál Boss HM-2 Heavy Metal se všemi ovladači nastavenými na maximum. Tyto kytary byly rozprostřeny do levého a pravého kanálu, zatímco třetí kytara s pedálem Boss DS-1 byla umístěna do středu stereobáze společně s baskytarou. Za 'tvůrce' typického švédského deathmetalového kytarového tónu je často označován Leif 'Leffe' Cuzner, někdejší kytarista Nihilist (pojmenování první fáze kapely). Uffe Cederlund k tomu později poznamenal, že pedál HM-2 měl tehdy kdekdo, ale právě Leffe byl tím, kdo jako první otočil všechno na desítku. Nicke Andersson dodal, že klíčovou roli sehrál zejména středový ovladač, a že jakmile na tento postup přišli, začali stejný pedál používat i další hudebníci, včetně formace Dismember. Významnou roli měl sehrát také kombo zesilovač Peavey Studio Pro 40, který byl při nahrávání používán.
Textová stránka Left Hand Path se pohybuje na pomezí deathmetalové morbidity, hororové obraznosti a existenciální beznaděje. Skladby se často zabývají smrtí, rozkladem těla i mysli, ztrátou smyslu a temnými duchovními cestami, přičemž důraz není kladen na samoúčelné násilí, ale spíše na tísnivou atmosféru a pocit nevyhnutelnosti.
Například titulní skladba "Left Hand Path" tematizuje odklon od tradiční morálky a víry a vykresluje cestu vedoucí do duchovní temnoty, zatímco "Revel in the Flesh" pracuje s motivy tělesnosti, zániku a chorobné fascinace fyzickým rozpadem. "Drowned" evokuje pocity bezmoci a pomalého zániku, které jsou podtrženy jak textem, tak hutnou, táhlou hudební strukturou.
Typické jsou pro LP obrazy rozkladu, hniloby a opuštěnosti, vyjádřené jednoduchým, ale účinným jazykem. Texty často působí spíše jako fragmenty nočních můr než jako klasicky vystavěné příběhy a využívají opakujících se motivů temnoty, smrti a prázdnoty. Charakteristické jsou i krátké, úderné obraty a slogany, které podtrhují syrovost sdělení, například v duchu „kráčet cestou bez návratu“ či „oslavovat rozklad těla i duše“.
Na rozdíl od mnoha soudobých amerických deathmetalových textů se lyrika Left Hand Path méně soustředí na explicitní gore a více na ponurou, depresivní náladu a existenciální úzkost. Právě tato kombinace hororových motivů s pocitem chladné, všudypřítomné zkázy významně přispěla k osobité identitě alba a jeho dlouhodobému vlivu na švédskou deathmetalovou scénu.
Podle Jasona z AllMusic bylo Left Hand Path významným počinem v rámci deathmetalového žánru a předznamenalo klíčovou roli, kterou Skandinávie brzy sehrála ve vývoji tehdy rozvíjejícího se stylu. Magazín Metal Hammer zařadil album mezi nejlepší metalové nahrávky 90. let a uvedl: „»Left Hand Path« zůstává jedním z nejgroteskněji dokonalých kousků švédského death metalu, které kdy byly nahrány. Hlavně však debut této švédské formace ukázal Američanům, že nemají monopol na žhavý death metal. Kapely jej kopírují stále i 30 let poté.“
LP se umístilo na 82. místě v žebříčku Rolling Stone '100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)'. V srpnu 2005 bylo Left Hand Path uvedeno do Decibel Magazine Hall of Fame jako první 'skutečné' švédské deathmetalové album a jeho 'buzzsaw' kytarový zvuk byl korunován jako legendární „Entombed sound“. Deska byla označena za vrchol švédského death metalu, přičemž titulní skladba byla magazínem Invisible Oranges vyzdvihnuta jako „jedna z nejlepších metalových skladeb vůbec“.
Metal Hammer později hodnotil Left Hand Path jako 9. nejlepší deathmetalové album všech dob, označil jej za „brutální a temné“ a „plné skutečně skvělých skladeb“, přičemž vyzdvihl, že psaní textů kapely byl ostřejší, chytlavější a lépe zapamatovatelný než u většiny jiných aktů v žánru.
V roce 2021 Greg Pratt z Decibel napsal: „Entombed excelovali na »Left Hand Path« v mnoha ohledech: je průkopnické, má spoustu atmosféry – i divoké pasáže posluchače zavedou dál než jen k totálnímu rozstřílení – a obsahuje skvělé texty v rámci extrémního metalu. A za některé z těchto aspektů si Entombed zaslouží větší uznání. Podle mého názoru formace vše posunula ještě o stupeň výš na desce »Clandestine«, ale pro účely dneška je »Left Hand Path« takřka dokonalým švédským deathmetalovým albem roku 1990.“
V roce 2023 Andy O’Connor ze Spin zařadil desku do seznamu 15 nejlepších švédských metalových nahrávek a napsal: „Debut Entombed, »Left Hand Path«, možná nejvíce kopírovaná švédská metalová deska vůbec. Když lidé mluví o 'buzzsaw' kytarovém zvuku, odkazují na tuto nahrávku. Kdo jej zná, touží po něm a pravděpodobně se jej snažil napodobit. Mnoho skupin ve Švédsku i v zahraničí se tímto albem inspirovalo – ale jen málokteré se k němu přiblížily...“
Metal-Rules.com (zhruba 2023): recenzent označuje Left Hand Path za klasické deathmetalové dílo, které stále patří mezi nejlepší ukázky žánru. Výrazná temná atmosféra, drtivé riffy a syrový zvuk podle něj vytvářejí nemilosrdný, ale chytlavý celek", který stojí za opakované poslechy. Jako příklad vyzdvihuje skladby "Drowned" s výrazným riffem i "Revel in Flesh" s úderným středním tempem a chytlavou linkou. Hudebníci podle něho už na debutu plně ukázali své schopnosti, což je obdivuhodné vzhledem k jejich mládí při psaní materiálu.
Metal Archives (uživatelské recenze - souhrn): některá hodnocení album označují za jeden z nejlepších deathmetalových počinů vůbec – chválí drtivou energii, dobře strukturované skladby různých temp a 'řetězovou' kytarovou zvukovou paletu, která vyvolává pocit neustálého tlaku a intenzity. V recenzi se píše, že titulní skladba je „naprostým vrcholem s perfektně vyváženými pasážemi“ od rychlých úseků až po doomově znějící klidnější momenty, a že album jako celek nemá slabé místo.
Metalopolis.cz: redakce popisuje Left Hand Path jako jeden z nejklasičtějších vzorků severského death metalu, který se vyznačuje „zběsilými, kakofonickými sóly a pevnými, houpavými riffy podpořenými dynamickou rytmikou“. Titulní song je podle recenze okamžitě identifikovatelný i pro fanouška nováčka, a deska jako celek nezaostává za svou pověstí klasiky.
CrazyDiamond.cz: podle české recenze je zvuk alba hororově podlazený a riffy obou kytaristů jsou "brutálně neučesané, což přispívá k ponuré atmosféře a síle nahrávky. Pozornost si zaslouží i sóla, která recenzent označuje za nadstandardní. Textury brutálního death metalu jsou tu vyváženy jistými melodickými prvky, které dávají debutu specifický charakter a činí ho dodnes jedním z nejdůležitějších vydání na scéně.
Metalopolis.cz – hodnocení čtenářů: v komentářích českých fanoušků se album opakovaně objevuje jako „neodmyslitelná položka v kolekci každého deathmetalového posluchače“ a někteří jej označují za absolutní kult nebo desku, které se v death metalu jen těžko něco vyrovná. Kritika se občas dotýká přímého, nekompromisního stylu, který nemusí sednout každému, ale i tak je deklarována jeho zásadní role v dějinách žánru.
| Zdroj | Hodnocení |
|---|---|
| AllMusic | 4,5/5 |
| Collector's Guide to Heavy Metal | 3/10 |
| Entertainment Weekly | C |
Vznik alba Left Hand Path je spojen s rychlým a improvizovaným nahráváním ve stockholmském Sunlight Studio na konci roku 1989, kdy kapela zvládla celou desku během jediné nahrávací seance. Některé skladby vznikly jen několik dní před vstupem do studia, což vedlo k tomu, že kytarista Uffe Cederlund zpětně označil některé pasáže za „nedokončené a fakt dost špinavé“.
Deska se proslavila svým excentrickým, silně zkresleným kytarovým tónem, tzv. 'buzzsaw' nebo 'Entombed sound', který vznikl díky pedálu Boss HM-2 Heavy Metal s ovladači nastavenými na maximum a podladěným kytarám, a tento zvuk inspiroval celou generaci švédských deathmetalových kapel.
Od svého původního vydání v roce 1990 vyšlo několik remasterovaných a reedicí alb, například limitovaná edice z roku 2015 s bonusovým obalem a patchem, nebo 'Full Dynamic Range Edition' z let 2022/2023 dostupná na CD, vinylu i digitálně. Některé reedice obsahují bonusové skladby, jako jsou "Carnal Leftovers" či "Premature Autopsy", původně vydané na demoverzích či EP, které doplňují klasický tracklist a poskytují tak fanouškům širší pohled na ranou tvorbu formace. Originální první náklad z roku 1990 byl omezený, kolem 900 kusů, což z každého z nich dnes činí vysoce ceněný sběratelský kousek.
Celkově se Left Hand Path stal milníkem švédského death metalu, který nejen definoval jeho charakteristický zvuk a atmosféru, ale také inspiroval řadu dalších kapel a nadále zůstává kultovním albem. Legendární 'buzzsaw' kytarový tón spolu s temnou atmosférou, rychlými i doomově laděnými pasážemi a unikátními texty vytvořily nahrávku, která dodnes patří mezi nejvlivnější a nejuznávanější v historii žánru.
Levá cesta (Left Hand Path) je pojem používaný především v ezoterice, okultismu a filozofii. Označuje směr zaměřený na individualismus, osobní sílu a seberealizaci, často stavěný do opozice vůči tradičním náboženským či morálním systémům.
Základní myšlenkou levé cesty je, že jedinec je sám zodpovědný za svůj vývoj a neměl by se podřizovat vnějším autoritám, dogmatům ani kolektivním pravidlům, pokud mu brání v poznání sebe sama.
Typické rysy levé cesty:
Levá cesta bývá často mylně ztotožňována se zlem nebo satanismem, což je značné zjednodušení. Některé směry sice pracují se satanistickou symbolikou, ta je však většinou chápána symbolicky – jako archetyp vzdoru, individuality a odmítnutí vnucené morálky, nikoli jako doslovné uctívání 'ďábla'.
Pro kontrast:
Pravá cesta (Right Hand Path) klade důraz na:
Zjednodušeně řečeno:
V moderní kultuře se pojem Left Hand Path často objevuje i v hudbě (zejména v metalu), literatuře a umění jako symbol vzdoru, temnoty, svobody a odmítnutí konvencí – přesně v tomto významu jej použili Entombed jako název svého debutového alba.
(Produkční a interpretační údaje jsou převzaty z anglické verze Wikipedie)
| Číslo | Název skladby | Autoři textů / hudby | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Left Hand Path" | Andersson, Alex Hellid / Andersson, Cederlund, Leif Cuzner | 6:41 |
| 2 | "Drowned" | Andersson, Alex Hellid / Andersson, Cederlund, Leif Cuzner | 4:04 |
| 3 | "Revel in Flesh" | Andersson, Alex Hellid / Andersson, Cederlund, Leif Cuzner | 3:45 |
| 4 | "When Life Has Ceased" | Andersson, Alex Hellid / Andersson, Cederlund, Leif Cuzner | 4:13 |
| 5 | "Supposed to Rot" | Andersson, Alex Hellid / Andersson, Cederlund, Leif Cuzner | 2:06 |
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 6 | "But Life Goes On" | Andersson, Alex Hellid / Andersson, Cederlund, Leif Cuzner | 3:02 |
| 7 | "Bitter Loss" | Andersson, Alex Hellid / Andersson, Cederlund, Leif Cuzner | 4:25 |
| 8 | "Morbid Devourment" | Andersson, Alex Hellid / Andersson, Cederlund, Leif Cuzner | 5:27 |
| 9 | "Abnormally Deceased" | Andersson, Alex Hellid / Andersson, Cederlund, Leif Cuzner | 3:01 |
| 10 | "The Truth Beyond" | Andersson, Alex Hellid / Andersson, Cederlund, Leif Cuzner | 3:28 |
| Celkový čas: | 39:16 | ||
| Číslo | Název skladby | Délka |
|---|---|---|
| 11 | "Carnal Leftovers" | 3:00 |
| 12 | "Premature Autopsy" | 4:26 |
Left Hand Path se sice nestalo mainstreamovým komerčním úspěchem a neprobojovalo se do běžných hitparád jako Billboard 200 či jiných velkých oficiálních žebříčků, což je typické pro deathmetalové debuty té doby a zejména pro extrémní hudbu obecně.
V případě certifikací (např. zlaté či platinové desky) neexistují žádné oficiální certifikace tohoto alba od velkých certifikačních organizací jako RIAA, BPI apod. – i když se deska během let prodávala v solidních počtech uvnitř undergroundové scény (odhadem přes 100 000 kopií celosvětově - podle některých zdrojů), nevedlo to k oficiálnímu certifikátu.
Nadstandardní uznání Left Hand Path však přišlo ve formě ocenění kritiků a umístění v dlouhodobých žebříčcích, které reflektují jeho dopad a kultovní status v metalové komunitě: LP bylo zařazeno na 82. místo v žebříčku 100 Greatest Metal Albums of All Time časopisu Rolling Stone, což je významné ocenění v rámci žánru; dále bylo uvedeno do Decibel Magazine Hall of Fame jako jedna z nejdůležitějších deathmetalových desek vůbec.
Tato ocenění a uznání od specialistů a kritiků de facto nahrazují tradiční komerční úspěch v kontextu extrémní hudby a potvrzují, že Left Hand Path má trvalý vliv a status klasiky death metalu navzdory absenci běžných oficiálních žebříčkových umístění či certifikací...
