|
| Vydáno | 3. září 1984 |
|---|---|---|
| Natočeno | únor - červen 1984 | |
| Studio | Compass Point (Nassau, Bahamy) | |
| Žánr | heavy metal | |
| Délka | 51:12 | |
| Label | EMI | |
| Producent | Martin Birch |
 |
 |
| "2 Minutes to Midnight" (6. srpna 1984) | "Aces High" (22. října 1984) |
Skladba "2 Minutes to Midnight", vydaná" 6. srpna jako první ochutnávka z připravovaného alba, se stala už desátým singlemv diskografii kapely. Dosáhla 11. příčky britské singlové hitparády a v americkém žebříčku Billboard Top Album Tracks se vyšplhala na 25. místo. Šlo zároveň o první singl bandu, jehož délka přesáhla pět minut – prvenství si držel až do vydání "nfinite Dreams" v listopadu 1989.
Je to čirý 'protestsong', zaměřený na téma jaderné války a závodů ve zbrojení. Autory jsou kytarista Adrian Smith a zpěvák Bruce Dickinson. Text ostře kritizuje komercializaci války a způsob, jakým je ozbrojený konflikt využíván k pohánění světové ekonomiky („The golden goose is on the loose and never out of season“ – „Zlatá husa je na útěku, ale nikdy ji nepřestanou lovit“). Poukazuje také na zisky, které z války plynou bohatým politikům („as the reasons for the carnage cut their meat and lick the gravy“ – „zatímco viníci krveprolití si užívají své hostiny a lížou šťávu“), a na skutečnost, že po každém konfliktu zůstává svět v horším stavu než před jeho vypuknutím, což vede k dalším válkám a vývoji ještě ničivějších zbraní („to the tune of starving millions to make a better kind of gun“ – „na úkor milionů hladovějících vyrábíme lepší druhy zbraní“).
Název skladby odkazuje na takzvané Hodiny posledního soudu (Doomsday Clock), symbolický ukazatel, který vytváří organizace Bulletin of the Atomic Scientists a jenž znázorňují pomyslné odpočítávání k celosvětové katastrofě. V září 1953 se ručičky těchto hodin přiblížily na dvě minuty do půlnoci – nejblíže v celém 20. století – poté, co Spojené státy a Sovětský svaz v rozmezí devíti měsíců otestovaly vodíkové bomby. V roce 1972 byly hodiny nastaveny na dvanáct minut před půlnocí, avšak s rostoucím napětím mezi oběma mocnostmi se opět posouvaly dopředu, až v roce 1984 – tedy v roce vydání této písně – dosáhly tří minut do půlnoci, což tehdy představovalo nejnebezpečnější stav od roku 1953.
Podle Dickinsona skladba kriticky reflektuje 'romantizování válek' obecně, nikoli pouze tehdejší napětí 'studené války'. Ironií osudu zůstává, že píseň, která brojí proti věku jaderných zbraní, vyšla přesně 39 let po prvním použití atomové bomby – 6. srpna 1945 v Hirošimě.
B-strana singlu obsahuje cover verzi skladby "Rainbow’s Gold", původně britské progresivní rockové formace Beckett. Píseň pochází z jejich stejnojmenného alba Beckett vydaného v roce 1974. Autory skladby jsou zpěvák Terry Slesser a kytarista Kenny Mountain. Na původním vydání byla uvedena pod názvem "A Rainbow’s Gold".
Podle bubeníka Nicka McBraina, který na singl vzpomínal v pořadu 'Listen with Nicko Part VI' ze série The First Ten Years, se členové Iron Maiden kamarádili s kluky z Beckett. Manažer ´Maiden´ Rod Smallwood k této verzi dodal: „Původně to byla skladba kapely Beckett, kterou měla naše parta moc ráda. Adrian kdysi hrával cover jiné jejich písně "Rainclouds" se svou kapelou Evil Ways. Beckett pocházeli z Newcastlu a měli skvělého zpěváka jménem Terry Wilson Slesser. Mimochodem, byl jsem jejich agentem ještě předtím, než jsem poznal 'Maiden'...“
Druhá skladba na B-straně nese název "Mission from ’Arry´" a představuje záznam hádky mezi baskytaristou Stevem Harrisem a bubeníkem Nickem McBrainem, která se odehrála při koncertu v Allentownu v Pensylvánii během turné World Piece Tour. Během vystoupení došlo k poruše Harrisovy basové aparatury, a ten tak požádal nejbližšího technika, aby McBrainovi vzkázal, že má prodloužit své bicí sólo, než bude závada odstraněna. Technik však zprávu nepředal správně, což bubeníka zmátlo a jeho výkon narušilo – následně na Harrise rozčilený McBrain po koncertě křičel. Zpěvák Bruce Dickinson škodolibě uvedl, že mu celá ta situace připadala natolik komická, že hádku tajně nahrál na svůj diktafon.
Píseň, kterou napsal baskytarista Steve Harris, se stala A-stranou druhého singlu, provázejícího album Powerslave.
Příběh skladby je vyprávěn z pohledu řadového pilota britského Královského letectva (RAF), bojujícího v bitvě o Británii v roce 1940 – vůbec prvního vojenského střetu v dějinách, vedeného výhradně ve vzduchu. Obal singlu zobrazuje maskota Eddiego v kokpitu legendárního stíhacího letounu Supermarine Spitfire, jednoho z hlavních typů stíhaček, které se této bitvy zúčastnily.
"Aces High" patří k nejznámějším skladbám Iron Maiden a dočkala se řady coververzí. Objevila se mimo jiné ve videohrách Madden NFL 10 či Carmageddon II: Carpocalypse Now, v televizním pořadu Nitro Circus a také v části 'horskokolového' filmu New World Disorder III se závodníkem Stevem Peatem. Profesionální skateboardista Colin McKay ji použil ve svém segmentu slavného videa Plan B Questionable.
Videoklip k písni vznikl v září 1984 v Polsku během turné World Slavery Tour a režíroval jej Jim Yukich. Záběry jsou proloženy autentickými filmovými snímky z bitvy o Británii, převzatnými z dobových filmových týdeníků. Mimochodem, velmi zajímavý videozáznam z polské části tohoto turné byl vydán jako Iron Maiden: Behind The Iron Courtain.
„Aces High“ je tradiční otevírací skladbou koncertů Iron Maiden. Jak lze vidět ve videích Live After Death či Iron Maiden: Flight 666, jejich vystoupení s touto písní obvykle začíná slavným projevem tehdejšího ministerského předsedy Spojeného království Winstona Churchilla „We shall fight on the beaches“, doprovázeným zvuky motorů stíhaček a úvodní částí skladby. Stejný úvod byl použit i ve zmíněném oficiálním videoklipu.
V rozhovoru pro časopis Q z roku 2014 zpěvák Gerard Way (My Chemical Romance) uvedl, že právě live provedení "Aces High" z živého alba Live After Death ho poprvé inspirovalo k vlastnímu koncertnímu vystupování.
Píseň zazněla na šesti turné formace. Byla úvodní skladbou čtyř z nich (World Slavery Tour, The Ed Hunter Tour, Somewhere Back in Time World Tour a Legacy of the Beast World Tour) a první písní přídavku během dalších dvou (Maiden England World Tour a Run for Your Lives World Tour).
První B-stranu singlu tvoří cover verze songu "King of Twilight" progresivní rockové skupiny Nektar, původně vydané na jejich albu A Tab in the Ocean z roku 1972. V podání Iron Maiden jde o medley složené ze skladeb "Crying in the Dark" a "King of Twilight", tedy dvou závěrečných kompozic z uvedené desky. Japonské dvanáctipalcové vydání pak kombinovalo tuto nahrávku s cover verzemi z B-stran singlů "The Trooper" a "2 Minutes to Midnight".
Powerslave je pátá studiová deska britského heavymetalového souboru Iron Maiden, vydaná 3. září 1984 prostřednictvím EMI Records v Evropě a 14. září 1984 přes sesterské vydavatelství Capitol Records v USA. V roce 2002 byla v USA znovu vydána společnostmi Sanctuary a Columbia Records.
Kromě titulních písní z obou doprovodných singlů je zde například stejnojmenná skladba, protchnutá egyptskými motivy, určující styl vizuální prezentace celého díla. Album taktéž obsahuje hudební převyprávění básně Samuela Taylora Coleridge The Rime of the Ancient Mariner, přičemž text tohoto opusu obsahuje některé verše přímo z tohoto díla. S délkou 13 minut a 45 sekund byla tato skladba nejdelší nahrávkou Iron Maiden po více než 30 let, až ji v roce 2015 překonala 18 minutová "Empire of the Clouds" z desky The Book of Souls.
Powerslave je rovněž první studiovkou, na které se formace prezentuje se stejnou sestavou jako u předchozí desky. Toto obsazení zůstalo nezměněno ještě u dvou dalších studiových počinů. A je taktéž třeba uvést, že je na dlouhou dobu poslední, které obsahuje instrumentální skladbu, a to až do nahrávky Senjutsu (2021). Jde taktéž o jedinou desku Iron Maiden, kde dlouholetý člen a kytarista Dave Murray nesložil žádnou z písní.
Po závěru velmi úspěšného turné World Piece Tour v prosinci 1983, během něhož Iron Maiden byli poprvé v kariéře hlavními hvězdami velkých sálů a arén v USA, si parta v lednu 1984 dala tři týdny volna, než se znovu sešla v hotelu Chalet v Jersey, kde šest týdnů zkoušela a skládala. Stejně jako u předchozí desky Piece of Mind (1983) zde vznikla většina materiálu pro album; následně band zahájil nahrávání v Compass Point Studios v Nassau na Bahamách. Vznikající Powerslave bylo natáčeno od února do června 1984.
Po dokončení nahrávání si formace dala krátkou pauzu, zatímco deska byla mixována pod profesorským dohledem Martina Birche v Electric Lady Studios v New Yorku, a pak se opět sešla ve Fort Lauderdale na Floridě, aby nacvičila materiál pro turné World Slavery Tour. To začalo v Polsku v srpnu 1984 a skončilo v Kalifornii v červenci 1985. Celá koncertní scéna byla inspirována obalem alba, včetně monumentálních podstavců vysokých několik pater, na kterých se hudebníci během vystoupení objevovali. Kulisy dokonale zaplnily i obrovský jevištní prostor Radio City Music Hall.
Šlo o první případ, kdy heavymetalová formace absolvovala kompletní turné za Železnou oponou, navštívila Polsko a Maďarsko, což bylo tehdy mimořádným úspěchem. Turné pokračovalo koncerty po Jižní Americe – vůbec poprvé, kdy kapela navštívila tento kontinent – kde na prvním ročníku festivalu Rock in Rio vystoupila před publikem, jehož počet byl odhadován na 350 000 lidí jako speciální host skupiny Queen. Celkově trvalo turné jedenáct měsíců a obsáhlo 28 zemí (!)
Z turné vzniklo živé album a video Live After Death, na které si kapela najala režiséra Jima Yukicha, aby natočil dva koncerty z jejich čtyřdenního turné v Long Beach Arena v Kalifornii ve dnech 14. až 17. března 1985. Bruce k tomu později poznamenal: „Celé to mělo být z Hammersmith [Odeon] v Londýně. Tamní vystoupení byla lepší než ta v Los Angeles. Ale osvětlovač Dave Lights se pohádal s kameramany, a výsledkem bylo, že celé to bylo příliš tmavé. Měli jsme tedy skvělý zvukový záznam, ale většina koncertního záznamu byla nepoužitelná.“
Dvojité LP bylo také nahráno v Long Beach, ačkoli strana čtyři obsahuje skladby nahrané v Hammersmith Odeon v Londýně ve dnech 8., 9., 10. a 12. října 1984. Basista Steve Harris prohlásil, že i kdyby měli čas, nepřidali by k soundtracku žádné studiové overdubbingy: „Stejně jsme byli proti tomu. Byli jsme velmi nakloněni myšlence, že to musí být zcela živé, víte?“ Podle Harrise bylo ve videu použito záběrů ze dvou večerů v Long Beach, ale zvuková verze obsahuje pouze jedno vystoupení, i když přesné datum není uvedeno. Během skladby "Running Free" na zvukové verzi však zpěvák Bruce Dickinson zmiňuje, že se jedná o čtvrtý koncert v tomto místě, což by mělo znamenat, že zvuková verze byla nahrána v neděli 17. března. Ve videoverzi Dickinson po skladbě "2 Minutes to Midnight" zmiňuje, že se jedná o druhou noc (pátek 15. března), zatímco v dokumentu 12 Wasted Years se uvádí, že skladby "The Trooper" a "The Number of the Beast" byly nahrány v sobotu 16. března.
Album sklidilo jednoznačně kladné ohlasy kritiků, kteří ho označili za jedno z nejlepších živých alb tohoto žánru; tato živá nahrávka i video se vyšplhaly v britských hitparádách na 2. a 1. místo. Pro kapelu bylo vydání alba výhodné, protože díky němu mohli odložit nahrávání svého dalšího studiového alba Somewhere in Time z roku 1986. Volno bylo pro kapelu prospěšné, protože po náročném programu turné World Slavery Tour zoufale potřebovala odpočinek.
Obal Powerslave patří mezi nejrozsáhlejší a nejdetailněji zpracované ilustrace v diskografii Iron Maiden. Centrální motiv — stylizované staroegyptské okolí s pyramidami a Eddiem upraveným do podoby faraona — funguje nejen jako dekorace, ale jako vizuální 'text', který doplňuje hudební obsah desky.
Autor ilustrace Derek Riggs popisoval zadání a svou práci slovy: „Řekli mi, že mají egyptské téma a chtějí Eddiego jako součást pyramidy; to byl nápad, se kterým jsem pracoval.“ Riggs přistupoval k obrazu jako k vyprávění — každá figura a ornament měla v jeho pojetí nějaký smysl nebo nadsázku.
Přístup k tvorbě byl ryze rukodělný a vrstevnatý. Riggs vzpomínal na pracovní metodu: „Začal jsem kreslit na menší listy A3 a nakonec jsem je slepil do velkého plátna; výsledný obraz měl rozměr přibližně pět stop čtverečních.“ Tímto postupem získal dostatek prostoru pro detailní malé motivy, které se na finálním reprodukovaném obalu objevují jako tzv. drobné detaily pro pozorného diváka.
Technicky vyšla ilustrace v několika tiskových variantách — původní rozkládací LP obal (gatefold) nabízelo plné panorama, zatímco verze pro kazetu a CD byly často oříznuty nebo upraveny. V průběhu dalších reedic se objevily různé tiskové korekce a doplňky, včetně limitovaných vydání a sběratelských edic; k výročí čtyřiceti let desky vyšlo speciální vinylové vydání Zoetrope.
Ikonografie obalu zahrnuje vícero vrstev: zjevné egyptské motivy, symbolické objekty, hieroglyfické panely i drobné narážky na popkulturní prvky. Riggs tyto detaily vkládal záměrně — ne kvůli skryté 'záhadě', ale aby obal fungoval současně jako poutavý plakát i jako hravý test pro zasvěcence.
Obal měl i přímý dopad na vizuální identitu kapely. Motivy zobrazené na desce se staly zdrojem inspirace pro plakáty, trička, propagační materiály i inscenaci pódia turné, čímž se artwork transformoval v rozpoznatelnou "značku" tohoto období. Reprodukční kvalita a plastika kresby zajistily, že se motiv uplatnil i v merchandisingu a pozdějších sběratelských vydáních.
Stručně řečeno: obal Powerslave není jen ilustrací — je to pečlivě vytvořený vizuální text, který doplňuje a rozvíjí hudební narativ desky.
Stejně jako u předchozích studiových počinů byly texty inspirovány filmy, literaturou nebo historickými událostmi.
V popisu obou singlů (viz. singly), provázejících toto album, již byly oba songy, v tracklistu alba s čísly 1 a 2 podrobně popsány.
Následující "Losfer Words (Big 'Orra)"" je třetí skladbou desky a první instrumentálkou, kterou vydali po "Genghis Khan" z desky Killers (1981); zároveň šlo o jejich první instrumentálku od doby, kdy do formace nastoupili Bruce Dickinson a Nicko McBrain. Stejně jako u songu "Transylvania" (z eponymního debutu) sice původně plánovali text, ale nenašli vhodné téma; po poslechu hudby se shodli, že skladbu nechají instrumentální a název pojali jako slovní hříčku.
Dickinsonova "Flash of the Blade" byla ovlivněna jeho vášní pro šerm, zatímco závěrečná skladba první strany, "The Duellists", byla podle Harrise inspirována britským historickým dramatem z roku 1977 stejného názvu. "Back in the Village", napsaná duem Smith a Dickinson, je pokračováním písně "The Prisoner" z roku 1982 a vychází z britského sci-fi seriálu The Prisoner. Skladba "Powerslave“, určující jméno a téma celé desky i scénografii následného turné, je vyprávěna z pohledu egyptského faraona, který přemýšlí, proč musí zemřít, přestože byl svým lidem považován za Boha; Dickinson ji napsal částečně jako alegorii svého života rockové hvězdy.
Závěrečná a nejdelší, "Rime of the Ancient Mariner", je zkrácenou hudební verzí básně Samuela Taylora Coleridgea stejného názvu. Baskytarista a autor Steve Harris vzpomínal, že pod tlakem času byla napsána relativně rychle. Silně čerpá z Coleridgeova glosu z let 1815 – 1816 a přímo cituje dvě její pasáže, přičemž první obsahuje slavné verše: „Water, water everywhere – nor any drop to drink“. S délkou přes třináct minut obsahuje několik odlišných částí s různou náladou a stala se velmi oblíbenou mezi fanoušky. Během turné Somewhere Back in Time World Tour 2008 – 2009 označili Dave Murray, Dickinson a Harris tuto skladbu za svou nejoblíbenější pro živé hraní.
Powerslave získalo příznivé recenze a ocenění a v roce 2017 se umístilo na 38. místě v žebříčku časopisu Rolling Stone '100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)'. Podle Nicka McBraina a Adriana Smithe začalo Powerslave dělat z Iron Maiden velmi rychle slavnou kapelu, nejen v Anglii a USA, ale například i v Brazílii, kde stovky fanoušků čekaly před hotely a restauracemi na jejich příjezd.
V roce 2024 oslavili Iron Maiden 40. výročí alba speciálním limitovaným vydáním na vinylu Zoetrope.
„Desce se nedaří jít tak úplně tvrdě dopředu, spíše volí lehčí, popovější přístup s důrazem na chytlavé refrény. A to ale vůbec není špatné.“
„»Powerslave« téměř nikdy nesleví z tempa. Udržuje posluchače v energii a houpání hlavou po celou dobu, kromě pomalejších sól ve "2 Minutes to Midnight" a "Powerslave", a minuty basové linky v "Rime of the Ancient Mariner".“
„Moje jediná menší kritika je nedostatek výraznějšího bubnování. Nicko McBrain tu hraje spíš na pozadí a nedělá nic zásadně zajímavého.“
„Nejenže je každá skladba silná, ale toto album obsahuje také nejlepší skladbu Iron Maiden vůbec, ohromující, hrdinskou, oslnivou a prakticky bezchybnou "Rime of the Ancient Mariner". S délkou 13 minut je to nejdelší skladba Iron Maiden a odráží také vliv progresivního rocku 70. let, který Iron Maiden čerpá od kapel jako Yes. Ale co říci o této fenomenální skladbě? Nejzajímavější je její střední část, která je čistá a instrumentálně atmosférická a obsahuje temné recitování slavné básně. Je to mrazivý moment, jedna z nejunikátnějších věcí, které Iron Maiden kdy udělali. V této epické skladbě najdete nejen báseň, ano, zatracenou báseň, ale také spoustu riffů. Od 10:12 jsou riffy a harmonie na svém místě a bez námahy se doplňují, čímž dokonale uzavírají skladbu. A intro? Proč ztrácet čas vysvětlováním každého jemného náznaku geniality? To je něco, co musíte poslouchat, pokud chcete pochopit, jak je tato skladba neskutečná, což je těžké vysvětlit slovy.“
„Epická poslední skladba "Rime of the Ancient Mariner" s délkou zhruba 14 minut obsahuje výňatek z básně Coleridge uprostřed. To je v heavy metalu velmi neobvyklé.“
»Powerslave« je velmi profesionálně provedený počin, vybavený riffy a 'Iron Maiden–stylovými' melodiemi, přesto mě ovšem trochu mrzí, že se kapela nepustila dál – žádné posouvání hranic, spíš bezpečný krok.“
„Závěrečné dvě skladby desky jsou skutečnými vrcholy. Titulní píseň je silná, zlověstná, hrozivá a zároveň zasáhne. "Rime of the Ancient Mariner" je pak perfektní příklad, jak napsat dlouhou píseň.“
„Celkově je »Powerslave« klíčovou deskou. Je to jako starší, mohutnější a také lépe vypadající bratr desky »The Defenders of the Faith« (Judas Priest. Má vše, co fanoušek Iron Maiden chce – v každé skladbě.“
Skladba "Flash of the Blade" byla zařazena do soundtracku hororového filmu Daria Argenta Phenomena z roku 1985 a byla převzata americkou kapelou Avenged Sevenfold na jejich dvojitém živém albu/DVD Live in the LBC & Diamonds in the Rough (později byla zahrnuta i na jejich desce s výběrem největších hitů). Kapela Rhapsody of Fire rovněž nahrála cover této skladby, který je součástí deluxe edice jejich desky From Chaos to Eternity.
Powerslave patří mezi nejsilnější okamžiky rané fáze tvorby Iron Maiden. Pod povrchem kompozic a monumentálního obalu se ale skrývá spousta maličkostí a produkčních detailů, které desku posouvají z pouhého dobrého počinu na ikonický počin s bohatým pozadím.
Autor ilustrace Derek Riggs do podoby obálky zakomponoval řadu drobných narážek a skrytých motivů — od odkazů na filmovou a popkulturní ikonografii až po malé humorné detaily, kterých si můžeme všimnout až při pozorném studiu. Riggs popisuje vznik motivu přímo: „Řekli mi: ‚Máme to egyptské téma a chceme Eddiego jako součást pyramidy.‘ … A on (Steve) si přál tam mít Eddieho hlavu. To byl jeho nápad.“
Nahrávalo se v Compass Point v Nassau (Bahamy), kde atmosféra a režim studia výrazně ovlivnily pracovní tempo. Producent Martin Birch udržoval profesionální, ale přitom přátelské prostředí — jak o jeho roli mluvili členové i pozdější komentátoři: „Martin Birch má skvělý cit pro zvuk a už poslechem okamžitě pozná, jaký zvuk jim (kapele) sluší, aniž by zastíral jejich podstatu…“. To se ukázalo v čitelnosti kytar, jasně slyšitelné basě a prostorovém mixu desky.
Podoba jeviště byla přímým přenesením motivů obalu desky do reality: monumentální podstavce, sarkofágy, mumifikované prvky a obrovské dekorace vytvořily divadelní tableaux, odpovídající tématu alba. Takové vizuální ztvárnění pomohlo živé vystoupení povýšit na audiovizuální spektákl a přispělo k tomu, že album začalo kapelu dělat slavnou 'velmi rychle' — jak to sami členové popisovali (viz níže).
Na rozdíl od náhodných narážek šly inspirace na Powerslave do hloubky. "Rime of the Ancient Mariner" je skutečnou adaptací Coleridgeovy básně a obsahuje i přímé citace: jak Steve Harris vzpomínal na vznik této dlouhé skladby: „"Rime of the Ancient Mariner" jsem napsal kompletně v mém malém jednopokojovém bytě poblíž Compass Point. Prostě to vyšlo.“. To vysvětluje i organický, vyprávěčský charakter skladby.
"Losfer Words (Big 'Orra)"" zůstala instrumentální z tvůrčích důvodů — kapela zkoušela texty, ale nakonec souhlasila, že její hudba funguje lépe beze slov. Tento kontrast mezi vyprávěním a čistě hudebním kusem dává desce rytmickou a atmosférickou pestrost.
Martin Birch opět sehrál rozhodující roli při doladění zvuku: kromě technické práce byl důležitý i jeho přístup k vedení kapely ve studiu a 'man-managementu', takže nahrávání probíhalo efektivně i během intenzivních zkoušek. Adrian Smith o Birchovi později řekl, že producent „nechtěl kapelu přetvořit — nechal nás znít tak, jak jsme zněli“. To vysvětluje, proč album působí živě a přitom kontrolovaně.
Vizuální i hudební ambice desky se projevily i v expanzi na nové trhy: turné World Slavery Tour bylo průlomové (průchod za 'Železnou oponu', první velká brazilská vystoupení, Rock in Rio apod.) a podle členů (Nicko McBrain a Adrian Smith) začalo kapelu dělat slavnou „velmi rychle, okamžitě“
Některé písně z desky se objevily v jiných médiích — např. "Flash of the Blade" byla použita filmovým režisérem Dariem Argentem — což rozšířilo dosah nahrávky i mimo tradiční metalovou komunitu.
Riggs vzpomínal, že obal pro Powerslave vznikal vrstveným skicováním a výsledné plátno bylo mnohem větší, než bylo obvyklé — to umožnilo detailní skryté motivy v malbě. „Začal jsem kreslit… dělal jsem to na papír formátu A3… Když jsem to dokončil, bylo to asi pět stop čtverečních a vše jsem to slepil dohromady...“.
Powerslave je deska, u níž se vyplatí jít pod povrch — už samotné nahrávací prostředí, volba producenta, drobné výtvarné narážky i scénické zpracování ukazují, jak promyšlený a vícerozměrný projekt to byl.
(Produkční a interpretační údaje jsou převzaty z anglické verze Wikipedie)
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Aces High" | Steve Harris | 4:31 |
| 2 | "2 Minutes to Midnight" | Bruce Dickinson, Adrian Smith | 6:04 |
| 3 | "Losfer Words (Big 'Orra)" | Steve Harris | 4:11 |
| 4 | "Flash of the Blade" | Bruce Dickinson, Dave Murray | 4:09 |
| 5 | "The Duellists" | Steve Harris | 5:52 |
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 6 | "Back in the Village" | Adrian Smith, Bruce Dickinson | 4:31 |
| 7 | "Powerslave" | Bruce Dickinson | 6:46 |
| 8 | "Rime of the Ancient Mariner" | Steve Harris | 13:45 |
| Celkový čas: | 50:11 | ||
| Týdenní hitparády | Vrchol |
|---|---|
| Austrálie (Kent Music Report) | 26 |
| Rakousko (Ö3 Austria) | 15 |
| Kanada (RPM Top Albums/CDs) | 21 |
| Nizozemsko (Album Top 100) | 5 |
| Finsko (Oficiální Finské žebříčky) | 4 |
| Německo (Offizielle Top 100) | 9 |
| Itálie (Musica e dischi) | 21 |
| Japonsko (Oricon) | 13 |
| Nový Zéland (RMNZ) | 11 |
| Norsko (VG-lista) | 5 |
| Švédsko (Sverigetopplistan) | 5 |
| Švýcarsko (Schweizer Hitparade) | 10 |
| Velká Británie (OCC) | 2 |
| USA (Billboard 200) | 21 |
| Norsko (VG-lista, 1992) | 4 |
| Itálie (FIMI, 2006) | 64 |
| Španělsko (PROMUSICAE, 2006) | 96 |
| Finsko (Suomen virallinen lista, 2013) | 64 |
| Norsko (VG-lista, 2013) | 25 |
| Švédsko (Sverigetopplistan, 2013) | 23 |
| Belgie (Ultratop Flanders, 2019 – 2024) | 188 |
| Belgie (Ultratop Wallonia, 2019 – 2024) | 109 |
| Maďarsko (MAHASZ, 2019 – 2024) | 23 |
| Itálie (FIMI, 2019 – 2024) | 35 |
| Skotsko (OCC, 2019 – 2024) | 4 |
| Španělsko (PROMUSICAE, 2019 – 2024) | 73 |
| UK Rock & Metal Albums (OCC, 2019 – 2024) | 8 |
| Velká Británie (OCC, 2019 – 2024) | 33 |
| Země | Ocenění | (počet prodaných kusů) |
|---|---|---|
| Kanada (Music Canada) | 2× platina | 200 000^ |
| Německo (BVMI) | Zlato | 250 000^ |
| Japonsko (RIAJ) | Zlato | 100 000^ |
| Španělsko (PROMUSICAE) | Zlato | 50 000^ |
| Velká Británie (BPI) | Zlato | 100 000^ |
| Spojené státy (RIAA) | Platina | 1 000 000^ |
^ Počty vycházejí ze samotné certifikace, nikoliv ze skutečného počtu prodaných kusů.
