|
| Vydáno | 28. ledna 1991 |
|---|---|---|
| Natočeno | Koncem roku 1990 | |
| Studio | Razor's Edge, San Francisco, Kalifornie, USA | |
| Žánr | Sludge metal, stoner metal, grunge | |
| Délka | 34:52 | |
| Label | Boner Records | |
| Producent | Jonathan Burnside |
Toto album do jeho vydání a ani po něm neprovázel žádný singl...
Bullhead je třetí studiovka americké formace Melvins, vydaná 3. května 1991 prostřednictvím vydavatelství Boner Records. Nahrána byla koncem roku 1990 ve studiu Razor's Edge Recording v San Franciscu v Kalifornii. Album má stopáž 34 minut a 56 sekund a obsahuje osm skladeb, přičemž klade důraz na delší kompozice a pomalejší, těžší tempa ve srovnání s předchozími nahrávkami skupiny. Produkce se ujal Jonathan Burnside a na desce se představuje tato sestava: Buzz Osborne (kytara a zpěv), Lori Blacková (také známá jako ´Lorax´) na baskytaru a Dale Crover na bicí.
Bullhead je považováno za zásadní nahrávku žánru sludge metal, která kombinuje prvky punku, doomu a grunge do hutného, dusivého zvuku, jenž staví na nízkých frekvencích a atmosférické tíze. Jeho inovativní přístup k tempu a struktuře ovlivnil pozdější podobu těžké hudby, včetně japonské skupiny Boris, která si své jméno vypůjčila z úvodní skladby alba. Nahrávka byla kritiky velmi dobře přijata díky svým hrozivým riffům a čistotě produkce a dodnes si udržuje silnou reputaci, což dokládá i hodnocení 3,7 z 5 na Rate Your Music na základě více než 7 000 uživatelských hlasů, a je často označována za jedno z mistrovských děl Melvinů.
Skupina Melvins vznikla v roce 1983 v Montesanu ve státě Washington, malém městě nedaleko Aberdeenu, původně jako punkrockové trio, silně ovlivněné hardcore kapelami jako například Black Flag, než se postupně vyvinula v průkopnické uskupení sludge a doom metalu. Jejich raný zvuk vycházel ze syrové energie západopobřežního punku, přičemž kytarista a zpěvák Buzz Osborne (také známý jako 'King Buzzo') vedl skupinu společně s bubeníkem Daleem Croverem a baskytaristou Mattem Lukinem. Kapela hrála coververze i vlastní skladby na lokálních pódiích v Aberdeenu, Olympii a Seattlu. V následujících letech začali Melvins do své tvorby začleňovat pomalejší a těžší riffy inspirované Black Sabbath, čímž se postupně odklonili od rychlé punkové agrese.
Na konci 80. let vydali své debutové album Gluey Porch Treatments (1987) u Alchemy Records, které obsahovalo směs krátkých, drsných punkových skladeb, zachycujících jejich syrový a experimentální přístup. Následník desky Ozma vyšel v roce 1989 u Boner Records a ukázal výrazný posun k delším a promyšlenějším kompozicím s pomalými 'sludgy' tempy a podladěnými kytarami, čímž upevnil jejich pověst hutné a tísnivé hudební síly. Tyto nahrávky pomohly etablovat Melviny jako inovátory na vznikající scéně severozápadu USA a ovlivnily širší grungeové hnutí.
Po přesunu do San Francisca na konci 80. let se skupina stala součástí tamní experimentální hudební scény. V období alba Bullhead tvořili sestavu Buzz Osborne (kytara, zpěv), Dale Crover (bicí) a Lori Blacková (baskytara); šlo o její druhé a zároveň poslední dlouhohrající album s kapelou, jelikož po turné v roce 1991 odešla. Blacková, dcera geniálního herce a komika Leslieho Nielsena, známá pod uměleckým jménem 'Lorax', se připojila v roce 1988 během éry Ozma a přinesla novou dynamiku do rytmické sekce, zatímco Crover přispěl svým typickým přesným a zároveň hromovým stylem hry na bicí. Viditelnost kapely v undergroundu posílil i fakt, že Crover krátce zaskakoval jako bubeník v Nirvaně během turné v srpnu 1990, což zvýšilo povědomí o Melvins v rámci grungeové scény, aniž by to přímo ovlivnilo vznik alba.
Nahrávání Bullhead probíhalo v roce 1990 ve studiu Razor's Edge v San Franciscu v Kalifornii a trvalo přibližně pět dní. Tento relativně krátký čas umožnil kapele zachytit výkon s bezprostředností, přesto však měli Melvins více studiového prostoru než u předchozích nahrávek, což jim dovolilo soustředit se na rozsáhlejší kompozice. Jonathan Burnside působil jako producent i zvukový inženýr a dohlížel na zachování jejich intenzivního a syrového projevu, přičemž zdůraznil hluboké frekvence, které definují zvuk desky.
Jeho přístup kladl důraz na přirozenou dynamiku nástrojů, což vedlo k hutnému a tísnivému zvuku, zvýrazňujícímu podladěné kytary i masivní rytmickou sekci. Produkční rozhodnutí odrážela snahu kapely experimentovat s pomalejšími tempy a větší precizností, čímž se vzdálila od rychlejších punkových vlivů předchozí tvorby směrem k rozvážnějšímu a monumentálně těžkému stylu. Tento přístup vedl k prodloužení stopáže jednotlivých skladeb a výsledné délce alba 34:54 minut, rozdělených do osmi tracků. V postprodukci Jonathan Burnside zajistil mix, který zvýraznil "kovový" charakter nahrávky a její rané prvky drone estetiky, čímž posunul zvuk Melvins do nové fáze vývoje. Některé části byly dodatečně remixovány, aby se zvýšila čitelnost bez ztráty přirozené syrovosti.
Přední strana obalu Bullhead využívá velmi jednoduchý, až minimalistický vizuál: na modrém pozadí je umístěn košík s tropickým ovocem a menší sklenice (pohár) ve spodní části kompozice. Název Melvins je umístěn v horní části, zatímco název alba se nachází dole. Celkový vzhled působí záměrně neokázale a kontrastuje s extrémně těžkým a pomalým zvukem samotné nahrávky.
Autor obalu není v dostupných oficiálních materiálech jednoznačně uveden. Stejně tak nejsou dohledatelné konkrétní kredity k fotografiím či grafickému návrhu, což naznačuje, že mohlo jít o použití nalezeného nebo 'ready-made' vizuálu bez standardního připsání autorství, což nebylo v DIY undergroundové scéně té doby neobvyklé.
Zadní strana obalu zachovává podobnou barevnou estetiku s modrým podkladem a obsahuje seznam skladeb. Dále zde figurují základní vydavatelské informace, včetně označení Boner Records a copyrightu z roku 1991. Na některých fyzických verzích je uvedeno i místo výroby (Printed in Canada) a čárový kód.
Vnitřní část (booklet) obsahuje černobílé fotografie členů kapely, často stylizované a komponované spíše jako koláž než klasický portrét. Typickým motivem je, že členové drží charakteristickou 'Devil head' kytaru Buzze Osbornea. Texty skladeb zde vytištěny nejsou, což odpovídá minimalistickému přístupu celé edice.
Obal bývá zpětně hodnocen jako nesmírně výrazný a zapamatovatelný právě díky své jednoduchosti a zvláštní 'nepatřičnosti' vůči hudebnímu obsahu. Někteří jej přirovnávají k estetice pop-artu, protože spojuje obyčejný, téměř banální motiv s výrazným barevným kontrastem a nechává působit napětí mezi obrazem a zvukem.
Mezi zajímavosti patří neověřená fanouškovská domněnka, že použitý vizuál mohl pocházet z prostředí jisté restaurace v San Franciscu, nicméně tato informace nebyla nikdy oficiálně potvrzena (ani vyvrácena). Přesto obal zůstává jedním z nejrozpoznatelnějších vizuálních symbolů spojených s tvorbou Melvinů.
Bullhead je obecně považováno za zásadní dílo sludge metalu, které kombinuje prvky doom a drone metalu prostřednictvím důrazu na pomalá, tísnivá tempa a hutný, nízkofrekvenční zvuk. Tato nahrávka představovala významný vývoj pro Melvins, kteří se posunuli od rychlého hardcore punku svých dřívějších počinů, jako je Gluey Porch Treatments, k promyšlenějšímu a těžkopádnějšímu projevu, charakterizovanému delšími skladbami s průměrnou stopáží kolem čtyř až pěti minut. Mezi klíčové zvukové rysy patří repetitivní, riffově orientované struktury, výrazně podladěné kytary vytvářející atmosférické napětí a důraz na hutnost namísto rychlosti.
Styl alba silně čerpá z ikonických riffů a doomového tempa Black Sabbath, které Buzz Osborne označil za zásadní inspiraci, přičemž Bullhead doporučoval právě fanouškům této skupiny. Jistý vliv měl také Jimi Hendrix, zejména jeho experimentování se zpětnou vazbou a zvukovou deformací, což se promítlo do Osborneova kytarového přístupu a dodalo skladbám vrstvy abrazivní textury. Nastupující sludge a grunge prvky z punkových kapel jako Flipper, známých svým rozkladem hardcore zvuku do pomalých, bahnitých struktur, nebo The Accüsed s jejich agresivním, podladěným crossover stylem, dále formovaly těžší směřování Melvins a propojily undergroundový punk s metalovou 'váhou'.
Tento posun ke „klidnější, ale zlověstnější“ náladě, jak bylo uvedeno v popisu reedice, postavil Bullhead do role raného předchůdce drone metalu, kde dlouhé, hypnotické gradace vytvářejí ponurou intenzitu. Osbornova podladěná kytara produkuje vrstvy fuzzového hluku a subsonického dunění, zatímco Dale Crover svým přesným a střídmým bubnováním podporuje rytmickou pulzaci. Baskytara Lori Blackové ukotvuje skladby výrazným spodkem, který ještě zesiluje celkovou sludge estetiku.
Všechny skladby na Bullhead napsal kytarista a zpěvák Buzz Osborne, který v tomto období nesl hlavní autorskou zodpovědnost. Texty mají kryptický, neliterární charakter odpovídající jeho proudu vědomí a často kombinují surrealistické a dadaistické prvky s absurditou a bizarními obrazy. Tematicky evokují exorcismus, rituální absurditu a existenciální podivnost, například ve skladbě "If I Had An Exorcism", kde fragmentované fráze vytvářejí rituální a nadpozemské scénáře.
Osm skladeb alba ukazuje strukturální posun díky delším stopážím oproti dřívější tvorbě. Využívají pomalu budované riffy, vrstvy zpětné vazby, změny rytmu a drone pasáže, které přecházejí od chaotické energie k hypnotické tíze. "Boris" (8:35) otevírá album jako epická kompozice s podladěnými riffy a masivní zvukovou stěnou, zakončenou syrovým 'sólem' plným feedbacku. "Anaconda" (2:23) přináší kratší, agresivní punk-metalový útok ve středním tempu.
"Ligature" (3:49) pracuje s napětím prostřednictvím utlumených kytar, tomových rytmů a jemných zvukových detailů, zatímco "It's Shoved" (2:36) vnáší energii ovlivněnou punkem s důrazem na údernou souhru bicích a kytary. "Zodiac" (4:14) rozvíjí drone přístup s charakteristickým zvukovým efektem vzniklým ohýbáním strun přes krk kytary, což vede k těžkým zlomům a lineární struktuře.
"If I Had An Exorcism" (3:07) stojí na repetitivní baskytarové lince a rituálním opakování, zatímco závěrečná "Your Blessened" (5:39) staví na hypnotickém opakování a postupném zvukovém nárůstu. "Cow" (4:31) uzavírá celek jako riffově orientovaná skladba, která potvrzuje celkový posun k těžšímu a kontemplativnějšímu vyznění alba.
Texty jsou dílem Buzze Osborna, který je psal v duchu proudu vědomí bez snahy o jednoznačný výklad nebo lineární narativ, jsou plné novotvarů a náhodných slov, která vyjadřují melodii, nikoliv sdělení. Jeho přístup stojí na kombinaci surrealismu, dadaistické absurdity a záměrně fragmentovaného jazyka, kde jednotlivé obrazy a věty fungují spíše jako náladové impulzy než klasické významy. Smysl textů tak není pevně daný, ale vzniká z atmosféry, opakování a zvukové rytmiky slov a 'novoslov'.
Tematicky se objevují motivy rituálů, exorcismu, odcizení a bizarní každodennosti, často podané s ironickým nebo zneklidňujícím odstupem. Osborne pracuje s kontrastem mezi banalitou a zlověstností, čímž podporuje celkový tísnivý charakter díla. Texty zároveň odrážejí jeho odpor k doslovnosti - místo konkrétních příběhů vytváří spíše velmi abstraktní koláže, které mohou působit jak groteskně, tak zmateně a znepokojivě.
Důležitou roli hraje i samotná fonetika a rytmus slov, které jsou podřízeny hudbě. V mnoha případech funguje hlas jako další nástroj, jenž doplňuje repetitivní struktury skladeb. Tento přístup posiluje hypnotický účinek nahrávky a zapadá do její celkové estetiky, kde význam není sdělován přímo, ale vzniká z celkového zvukového a emočního dojmu a je otevřený individuální interpretaci posluchače, jehož fantazii tímto zapojuje do 'tvorby'...
Po svém vydání získalo Bullhead jen omezenou pozornost mainstreamu, což souviselo s nezávislým statusem Melvins u vydavatelství Boner Records. V rámci undergroundové rockové scény a fanzinů však bylo přijato pozitivně, přičemž recenzenti oceňovali jeho těžký, promyšlený zvuk jako posun oproti dřívější tvorbě ovlivněné punkem. Deník Richmond Times-Dispatch tehdy vyzdvihl „strohou, valivou intenzitu“ alba, která dokázala stále překvapovat.
Retrospektivní hodnocení postupně upevnila jeho status jako jednoho ze základních kamenů sludge metalu. V roce 2017 magazín Rolling Stone zařadil Bullhead na 60. místo seznamu 100 nejlepších metalových alb všech dob s tím, že právě zde Melvins „oznámili, že jsou metalovou kapelou“ prostřednictvím extrémně těžkých a pomalých riffů, které působí zároveň drtivě i hypnoticky. I v hodnoceních po roce 2020 si deska drží silnou reputaci, mimo jiné díky reedici na vinylu z roku 2015, která znovu upozornila na její zvukovou čistotu a váhu.
Moderní reflexe až do roku 2025 nadále zdůrazňují její nadčasovost. Například analýza z roku 2024 ji označila za „zásadní ranou nahrávku a mistrovské dílo“ Melvins, zatímco retrospektiva na Encyclopaedia Metallum z roku 2025 ji popsala jako „pravděpodobně jedno z nejdůležitějších a nejvlivnějších alb v celé historii rockové hudby“. Kritici se obecně shodují, že nahrávka inovovala sludge metal díky dlouhým, riffově orientovaným kompozicím, i když někteří poukazují na její repetitivnost, která je zároveň vnímána jako klíčový prvek její hypnotické atmosféry.
Bullhead je rovněž považováno za důležitý předstupeň drone a post-metalové estetiky, zejména díky důrazu na repetici, pomalé gradace a hutné zvukové textury. Jeho vliv je patrný u raných průkopníků drone metalu, jako jsou například Earth, kteří rozvíjeli podobný přístup k minimalismu a tíživé atmosféře. V oblasti post-metalu předznamenalo spojení hlukových experimentů a riffové dynamiky směr, kterým se později vydaly formace, kombinující metal s ambientními a shoegaze prvky.
Přímý dopad alba lze sledovat i u konkrétních skupin. Japonská kapela Boris si zvolila své jméno právě podle úvodní skladby "Boris" a otevřeně navázala na sludge-drone přístup Melvinů. Další sludge metalové formace, jako třeba Baroness, Torche nebo Eyehategod označují zvuk Melvins - reprezentovaný právě Bullhead - za klíčovou inspiraci své tvorby. Steve Brooks z Torche například zdůraznil DIY přístup a experimentální povahu nahrávky jako zásadní vliv na jejich vlastní styl.
Album zároveň pomohlo propojit syrovou energii grunge s hutností heavy metalu, čímž ovlivnilo i seattleskou scénu včetně kapel jako Nirvana nebo Soundgarden. Tato fúze postavila Melvins do role průkopníků těžšího, experimentálního zvuku na pomezí žánrů. V historických přehledech metalu 21. století zůstává Bullhead klíčovým dílem undergroundu, pravidelně zmiňovaným jako jeden ze základních pilířů sludge metalu a důkaz dlouhodobého vlivu Melvins na vývoj extrémně těžké hudby.
Bullhead představuje zásadní zlom v tvorbě Melvins - jde o první nahrávku, na které se naplno prosadil jejich extrémně pomalý a těžký styl, jenž později definoval sludge metal. Kapela zde vědomě opustila kratší, rychlé skladby typické pro jejich rané období a začala experimentovat s délkou a repetitivností kompozic, což bylo na tehdejší scéně poměrně neobvyklé.
Zajímavým faktem je, že japonská experimentální skupina Boris si zvolila své jméno právě podle úvodní skladby "Boris", což dokládá přímý vliv alba na další generace hudebníků.
Nahrávka byla po svém vydání dostupná v několika formátech včetně vinylu, CD a kazety, přičemž později se dočkala reedice - například v roce 2015 vyšla znovu na dvojvinylu společně s albem Ozma.
Kytarista Buzz Osborne v různých rozhovorech opakovaně zdůrazňoval svůj vztah k undergroundové scéně a odmítání mainstreamového přístupu k hudbě, což se promítlo i do přístupu k Bullhead. Preferoval syrovost, experimentování a autenticitu před komerční přístupností, což vedlo k vytvoření nahrávky, která záměrně ignoruje tradiční struktury i očekávání posluchačů a kritiků.
Album je často zmiňováno jako jeden z prvních kroků směrem k drone metalu - jeho dlouhé, hypnotické pasáže a důraz na zvukovou masu ovlivnily pozdější projekty, včetně skupiny Earth, jejíž člen Dylan Carlson uváděl Melvins jako zásadní inspiraci.
Z produkčního hlediska je zajímavé, že nahrávka si zachovala relativně 'čistý' zvuk ve srovnání s jinými extrémně těžkými deskami té doby, což bylo později vyzdvihováno i kritiky jako jeden z důvodů její nadčasovosti. Tento přístup umožnil vyniknout detailům ve strukturách skladeb i dynamice jednotlivých nástrojů.
Navzdory svému pozdějšímu vlivu nebylo Bullhead při vydání komerčně úspěšné, což odpovídá tehdejšímu postavení Melvins jako čistě undergroundové formace. Právě tato nezávislost ale umožnila skupině tvořit bez kompromisů a experimentovat s extrémními hudebními polohami, které by u větších labelů s největší pravděpodobností neprošly.
Mezi fanoušky i kritiky je album často považováno za jedno z nejdůležitějších děl v diskografii Melvins a zároveň za jednu z nejvlivnějších nahrávek v rámci těžké hudby obecně. Jeho kombinace jednoduchosti, extrémní pomalosti a zvukové tíhy zůstává i po desetiletích unikátní.
(Produkční a interpretační údaje jsou převzaty z anglické verze Wikipedie)
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Boris" | Buzz Osborne | 8:34 |
| 2 | "Anaconda" | Buzz Osborne | 2:23 |
| 3 | "Ligature" | Buzz Osborne | 3:49 |
| 4 | "It's Shoved" | Buzz Osborne | 2:35 |
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 5 | "Zodiac" | Buzz Osborne | 4:14 |
| 6 | "If I Had An Exorcism" | Buzz Osborne | 3:07 |
| 7 | "Your Blessened" | Buzz Osborne | 5:39 |
| 8 | "Cow" | Buzz Osborne | 4:31 |
| Celkový čas: | 34:52 | ||
Bullhead se po svém vydání v roce 1991 neprosadilo v žádných hlavních oficiálních hitparádách, včetně amerického žebříčku Billboard 200. Vyšlo u nezávislého vydavatelství Boner Records, což spolu s jeho extrémně nekomerčním zvukem výrazně omezilo jeho komerční dosah.
Nahrávka rovněž nezískala žádná oficiální prodejní ocenění typu zlaté nebo platinové desky (RIAA ani jiné certifikační organizace). V době vydání šlo o čistě undergroundové vydání, jehož význam byl spíše kulturní a vlivový než komerční.
Navzdory absenci hitparádového úspěchu je dnes Bullhead považováno za zásadní a velmi vlivné album v rámci sludge metalu a těžké alternativní hudby obecně, přičemž jeho reputace vyrostla především zpětným hodnocením kritiků, fanoušků i hudební scény jako takové.
| Zdroj: | Hodnocení kritiků: |
|---|---|
| AllMusic | 4/5 |
