|
| Vydáno | 3. března 1986 |
|---|---|---|
| Natočeno | 1. září - 27. prosince 1985 | |
| Studio | Sweet Silence (Copenhagen), Dánsko | |
| Žánr | Thrash metal | |
| Délka | 54:52 | |
| Label | Elektra rec. | |
| Producent | Flemming Rasmussen, Metallica |
 |
| "Master of Puppets" (2. července 1986) |
Titulní skladba a zárověň jediný singl ze stejnojmenného alba amerického hudebního uskupení Metallica, vydaná 2. července 1986. Píseň se stala pravidelnou součástí koncertních setlistů a média ji chválila za její výrazný a těžký zvuk.
Nahrávání probíhalo v období od října do prosince 1985 ve studiu Sweet Silence Studios v Kodani, Dánsko.
Podle Davea Mustaina (Megadeth) složil Lars Ulrich úvodní riff skladby ještě v době, kdy byl Mustaine členem Metallicy.
V Master of Puppets je citován riff z písně Davida Bowieho "Andy Warhol". Jde o poctu od Cliffa Burtona a Kirka Hammetta, pro které byl Bowie velkou inspirací.
Skladba byla nahrána v nižším tempu a ladění, později však producent Rasmussen zrychlil pásky, což vrátilo ladění zpět na standardních 440 Hz. To umožnilo, aby nástroje byly co nejvíce 'utažené' při vyšším tempu. Ulrich později přiznal, že se mu verze na desce zdá 'příliš utažená'.
Živá provedení písně jsou zahrnuta ve videích Cliff 'Em All, S&M a S&M2. Zkrácená verze se objevuje i ve videu Cunning Stunts. Obě verze jsou také součástí video částí box setu Live Shit: Binge & Purge.
Je nejčastěji hranou skladbou Metallicy naživo; poprvé byla předvedena 31. prosince 1985 v San Franciscu v Bill Graham Civic Auditorium před publikem čítajícím 7 000 lidí. Během turné World Magnetic Tour byly natočeny další živé verze, a to v Mexico City, Nîmes ve Francii a v Sofii v Bulharsku. Tyto záznamy byly na videu vydány v listopadu 2009 (Mexico a Nîmes) a říjnu 2010 (Sofie).
Ocenění a hodnocení:
Song "Master of Puppets" získal velké uznání kritiků i fanoušků a byl oceněn několika prestižními žebříčky. VH1 jej zařadila na třetí místo mezi nejlepšími heavy metalovými skladbami všech dob. V březnu 2005 jej magazín Q umístil na 22. příčku svého seznamu 100 nejlepších kytarových skladeb.
Kniha Martina Popoffa z roku 2003 The Top 500 Heavy Metal Songs of All Time řadí skladbu na druhé místo. Autor sestavil žebříček na základě hlasování metalových fanoušků, hudebníků a novinářů, přičemž do databáze bylo zaznamenáno téměř 18 000 hlasů.
V roce 2020 magazín Metal Hammer umístil "Master of Puppets" na první místo seznamu 50 nejlepších skladeb všech dob.
V roce 2021 se píseň objevila na 256. místě v seznamu Rolling Stone Top 500 Best Songs of All Time a v roce 2023 byla zařazena na druhou pozici v jejich žebříčku 100 Greatest Heavy Metal Songs of All Time.
Master of Puppets je třetí studiový počin americké heavy metalové formace Metallica, vydaný 3. března 1986 vydavatelstvím Elektra Records. Nahrávání probíhalo v dánské Kodani, ve studiu Sweet Silence Studios pod vedením producenta Flemminga Rasmussena. Album je posledním, na kterém se podílel baskytarista Cliff Burton. Během turné na jeho podporu Burton 27. září 1986 zemřel při nehodě kapelního tour busu v Dörarpu ve Švédsku.
Deska je poslední nahrávkou formace s délkou kratší než jedna hodina. Místo vydání singlu či videa před samotným LP Metallica absolvovala pětiměsíční americké turné na podporu Ozzyho Osbournea. Evropská část turné však byla zrušena po Burtonově smrti v září 1986 a kapela se vrátila domů, aby hledala nového baskytaristu.
Master of Puppets dosáhlo 29. místa v žebříčku Billboard 200 a získalo široké uznání kritiků, kteří vychvalovali hudbu i 'politické' texty. Je považováno za jedno z nejlepších a nejvlivnějších metalových děl všech dob a je přičítáno konsolidaci americké thrash metalové scény. V roce 2025 získalo osmkrát platinovou certifikaci Recording Industry Association of America (RIAA) za prodej osmi milionů kopií v USA, později šestinásobnou platinovou certifikaci od Music Canada a platinovou od British Phonographic Industry (BPI). V roce 2015 se Master of Puppets stalo první metalovou nahrávkou, která byla vybrána Library of Congress pro zachování v National Recording Registry jako „kulturně, historicky nebo esteticky významná“.
Debutová deska Kill 'Em All z roku 1983 položila základy thrash metalu díky agresivnímu hudebnímu provedení a ostrým textům. Tento studiový počin oživil americkou undergroundovou scénu a inspiroval podobné nahrávky současníků. Druhá nahrávka Ride the Lightning posunula hranice žánru díky propracovanějšímu psaní skladeb a lepší produkci. Album upoutalo pozornost zástupce vydavatelství Elektra Records Michaela Alaga, který na podzim 1984 s formací uzavřel smlouvu na nahrání osmi LP. Elektra 19. listopadu následně znovu vydala Ride the Lightning a soubor začal během roku 1985 hrát po větších sálech a festivalech. Po rozchodu s manažerem Jonem Zazulou začala parta spolupracovat s Cliffem Burnsteinem a Peterem Menschem z Q Prime. V létě hráli na festivalu Monsters of Rock v Castle Donington spolu s Bon Jovi a Ratt před publikem, čítajícím 70 000 lidí.
Formace byla motivována vytvořit desku, která zaujme kritiky i fanoušky, a v polovině roku 1985 začala psát nový materiál. Hlavními skladateli byli zpěvák a rytmický kytarista James Hetfield a bubeník Lars Ulrich, jež připravovanou nahrávku pojmenovali Master of Puppets. Nápady vznikaly ve 'zkušební' garáži v El Cerrito v Kalifornii, než byli k zkouškám přizváni i baskytarista Cliff Burton a kytarista Kirk Hammett. Hetfield a Ulrich popisovali proces skládání takto: „začínali jsme kytarovými riffy, sestavovanými a přestavovanými, dokud nezačaly znít jako píseň.“ Poté vymysleli název skladby a téma, ke kterému Hetfield napsal text. Master of Puppets je první studiový počin Metallicy, na kterém nepřispěl nápady bývalý hlavní kytarista Dave Mustaine. Ten tvrdil, že se podílel na napsání "Leper Messiah" na základě staré skladby "The Hills Ran Red". Kapela to odmítla, ale připustila, že přece jen v jedné části využila Mustaineovy nápady.
„Když jsem viděl dva kluky v Londýně, kteří nosili trička místní sanfranciské kapely, věděl jsem, že jde o něco zajímavého. Když jsem pak slyšel jejich desku, uvědomil jsem si, že je to ta jediná formace, která dokáže oslovit mainstreamové i undergroundové fanoušky metalu.“
Cliff Burnstein (zakladatel a manažer Q-Prime), o podpisu smlouvy s Metallicou
Sestava nebyla spokojena s akustikou amerických studií, a proto se rozhodla nahrávat v rodné zemi Larse Ulricha, Dánsku. Ulrich si vzal lekce bubnování a Hammett pracoval s Joem Satrianim, aby se naučil efektivněji nahrávat. Bubeník jednal s basistou a zpěvákem kapely Rush, Geddym Leem, o produkci alba, ale kvůli nesouladu v harmonogramech spolupráce neproběhla. Metallica tedy od 1. září do 27. prosince 1985 nahrávala desku s producentem Flemmingem Rasmussenem ve Sweet Silence Studios v Kodani. Všechny skladby kromě "Orion" a "The Thing That Should Not Be" byly dokončeny před příjezdem souboru do Kodaně. Rasmussen uvedl, že formace přinesla dobře připravené demo verze skladeb a ve studiu byly provedeny pouze drobné úpravy. Nahrávání trvalo déle než u předchozí studiovky, protože sestava si rozvinula smysl pro perfekcionismus a měla vyšší ambice.
Parta se vyhnula 'lesklé produkci' a syntetizátorům tehdejších hard rockových a glam metalových desek. S pověstí milovníků alkoholu zůstávali členové během nahrávání střízliví. Hammett vzpomínal, že soubor tehdy „jen tvořil další album a netušil, že deska bude mít takový vliv.“ Dodal, že sestava „rozhodně dosahovala vrcholu a album mělo znění party, která opravdu funguje a učí se spolupracovat.“. Instrumentální části byly většinou nahrávány samostatně, skladby začínaly klikacím trackem a průvodní 'orientační kytarou' Jamese Hetfielda.
Rasmussen s kapelou však nezvládli dokončit mixy podle plánu, a tak byly vícekanálové nahrávky v lednu 1986 poslány Michaelu Wagenerovi, který finální mix dokončil.
Deska byla nahrána s následujícím vybavením: Hammettovy kytary byly 1974 Gibson Flying V, Jackson Randy Rhoads a kopie Fernandes Stratocaster; Hetfield použil Jackson King V přes zesilovač Mesa Boogie Mark IIC+ upravený jako preamp; Burton hrál na Aria Pro II SB1000 přes Mesa Boogie zesilovače a reprobedny; Ulrich bubnoval na soupravu Tama a půjčil si vzácný Ludwig Black Beauty 'šroťák' od bubeníka Def Leppard Ricka Allena.
Vizualita Master of Puppets patří mezi nejikoničtější v historii heavy metalu a je považována za nedílnou součást celkového uměleckého vyznění desky. Přední stranu navrhli členové Metallicy společně se svým manažerem Peterem Menschem a ilustrátor Don Brautigam dostal za úkol převést tento koncept do finální malby. Výsledkem je silný obraz, který dokonale rezonuje s tématy kontroly, manipulace a obětování, jež deska zpracovává.
Na přední straně je vidět pole bílých křížů, které vypadají jako vojenský hřbitov, každý připoutaný k provázkům, vedoucím vzhůru ke dvěma obrovským rukám Loutkáře. Nad tím se rozprostírá krvavě červená obloha, která umocňuje pocit beznaděje a drastického symbolického poselství. Tento motiv evokuje, že životy – ať už vojáků, narkomanů nebo jiných 'figurek' – jsou řízeny silami, které je ovládají z pozadí, což reflektuje hlavní témata skladeb jako "Disposable Heroes" i "Master of Puppets" samotné.
Vizuální koncept začal jako 'skica (hrubý předběžný náčrt)' Jamesa Hetfielda, který předal Brautigamovi jako vodítko. Hetfield chtěl zachytit marnost a cenu závislosti i manipulace, a Brautigam jeho koncept přesně vystihl. Výsledná práce, provedená akrylovými barvami na ilustrativní desce o rozměrech přibližně 17 × 17 palců, vznikla v prosinci 1985 během pouhých tří dnů.
Originální malba Brautigama byla později vlastněna Jonem a Marshou Zazulovými (prodejci původní Metallicy u Megaforce Records) a byla několikrát dražena — například v roce 2008 se prodala za 28 000 USD v aukci v Rockefeller Plaza v New Yorku.
Na samotném obraze lze při bližším pohledu najít i drobné detaily: ve spodním rohu jsou skryty Brautigamovy iniciály 'D.B.''. Kříže nejsou označené jmény, což podtrhuje anonymnost osudů, které představují — a některé interpretace dokonce vidí ve vyobrazené scenérii odkaz na skutečné vojenské hřbitovy, jako je Arlington National Cemetery.
Zadní strana se u klasického vinylového či CD vydání běžně věnuje praktickým informacím — obsahuje seznam skladeb, délku stop, kredity (kdo nahrával a kde), katalogové číslo a právní texty. U některých starších vydání můžeme vidět i fotografie kapely či detaily o nahrávání. Digitální booklety CD/LP často obsahují ještě další texty a doprovodné info o jednotlivých skladbách.
Na obalu se objevuje také ironická nálepka Parental Advisory, kterou Metallica použila jako parodii na varovné štítky PMRC. Kapela tam uvedla vtipný text o tom, že jedinou skladbou, kterou si možná nebudete chtít pustit, je "Damage, Inc.", kvůli častému použití slavného 'F slova' — a že na desce jinak není žádný jiný vulgární výraz.
Obal se stal nejen vizuálním symbolem desky, ale také inspirací pro merch, plakáty i tetování fanoušků po celém světě a patří dodnes k ikonám rockové a metalové kultury.
Studiovka Master of Puppets představuje dynamickou hudbu s hutnými aranžemi. Sestava přistoupila k tvorbě s větší vyzrálostí a precizností než u předchozích dvou desek, skladby jsou vrstvené a technicky náročné. Tato nahrávka a její předchůdce Ride the Lightning mají podobné rozvržení stop – obě začínají energickou skladbou s akustickým úvodem, následuje obsáhlá titulní věc a čtvrtá stopa má 'baladické' zaměření. Ačkoli mají obě studiovky podobnou strukturu, muzikálnost na Master of Puppets působí silněji a epicky, s pevnými rytmy a precizními sóly. Podle hudebního kritika Joela McIvera tato nahrávka posunula thrash metal na novou úroveň těžkosti a komplexnosti s atmosférickými a přesně vykonanými skladbami. Hetfieldův vokál se vyvinul z drsného křiku prvních dvou počinů do hlubší, kontrolovanější, ale stále agresivní stylizace.
Texty se věnují tématům jako kontrola a zneužití moci. Popisují důsledky odcizení, útlaku a pocitu bezmoci. Autor Ryan Moore považoval lyriku za zobrazení „zlověstných, ale nejmenovaných sil moci, které ovládají bezmocné lidské subjekty“. Texty byly považovány za vědoucí a děsivé a byly chváleny za upřímnost a společenské vědomí kritikem Brockem Helanderem. Eamonn Stack z BBC Music k epickým proporcím skladeb uvedl, že „v této fázi své kariéry Metallica vůbec nepsala písně, ale vyprávěla příběhy“. Kompozice a aranže těžily z klasického hudebního vzdělání Cliffa Burtona a jeho porozumění harmonii.
Úvodní "Battery" odkazuje na zuřivý násilný čin, jak se používá v termínu „assault and battery“, a někteří kritici tvrdili, že název může odkazovat i na dělostřeleckou baterii, což by znamenalo zobrazit Hetfielda „zpívajícího o válečné taktice jako agresor“. Skladba začíná basově těžkými akustickými kytarami, které se přes více vrstev připojí k mohutné zdi zkreslených elektrických kytar. Následuje rychlé, agresivní riffování s rytmickými off-beat sekcemi a silně zkreslenými durovými kvintakordy tam, kde by se očekávaly tradiční power akordy. Hetfield složil tento riff během dovolené v Londýně.
"Master of Puppets" je vyprávěna z pohledu personifikace závislosti. Kritik Mick Wall konstatuje, že hlavním tématem je manipulace „neviditelnými silami kontroly, které řídí všechny naše životy“. Skladba sestává z několika riffů s neobvyklými metry a čistou akustickou střední části s melodickým sólem. Struktura připomíná "The Four Horsemen" z jejich první studiovky: dvě opakování verš-refrén vedou k dlouhé mezihře a další části verš-refrén. Úvodní a předveršové sekce obsahují rychlé 'downpicked' chromatické riffy kolem 212 úderů za minutu. V každém čtvrtém taktu jsou přerušeny o více než jedno tempo; časové podpisy jsou občas idealisticky analyzovány jako 5/8, ale ve skutečnosti jsou provedeny s posunem po třetím úderu, což je blíže 21/32. Po druhém refrénu následuje dlouhá mezihra, začínající čistým kytarovým vybrnkáváním, přes kteroé Hetfield přispívá melodickým sólem; riffování se dále stává zkresleným a stále těžším a Hammett přidává virtuózní sólo před návratem k hlavnímu verši. Ve skladbě je citován riff z písně "Andy Warhol" Davida Bowieho jako pocta od Burtona a Hammetta, kteří byli Bowieem silně ovlivněni. Skladba končí postupným zpomalováním tempa ve fade-outu se zlověstným smíchem. (Lyrickým tématem je závislost na kokainu).
"The Thing That Should Not Be" byla inspirována mýty o Cthulhu slavného hororového spisovatele H.P. Lovecrafta, s přímými odkazy na knihu The Shadow over Innsmouth a samotného Cthulhu, který je tématem refrénu. Jde o nejtvrdší stopu na desce, hlavní riff evokuje bestii, vystupující z moře. Kytary jsou naladěny níže, což vytváří pomalou, ponurou atmosféru s vlivy Black Sabbath.
"Welcome Home (Sanitarium)"" se zabývá tématem šílenství a slouží jako metafora pravdy a upřímnosti. Podle filosofa Williama Irwina jde o možná nejodhalující píseň Metallica pojednávající o šílenství. Skladba vychází z románu One Flew Over the Cuckoo’s Nest a přenáší myšlenky pacienta nespravedlivě zavřeného v léčebně. Úvodní část používá čisté jednotlivé struny a harmonické tóny, hlavní riff je arpeggiovaný ve střídání 4/4 a 6/4 taktu. Skladba je strukturována střídáním smutných čistých kytar ve verších a zkreslených těžkých riffů v refrénech, které gradují do agresivního závěru. Tento vzorec power ballad kapela nastavila s "Fade to Black" na Ride the Lightning a pokračovala s "One" na …And Justice for All a později "The Day That Never Comes" na Death Magnetic.
"Disposable Heroes" je protiválečná skladba o mladém vojákovi, jehož osud je ovládán nadřízenými. S částmi provedenými až při 220 úderech za minutu je jedním z nejintenzivnějších tracků na nahrávce. Kytarová pasáž na konci každého verše je Hammettova interpretace hudby, kterou nacházel ve válečných filmech.
Syncopované riffování v "Leper Messiah" zpochybňuje pokrytectví Televangelismu, který se objevil v 80. letech. Skladba popisuje, jak jsou lidé dobrovolně proměněni v slepé náboženské následovníky, kteří bezmyšlenkovitě dělají, co jim je řečeno. Riff v 136 úderech za minutu graduje v refrénu sestupným chromatickým motivem a tempo roste až do galopujících 184 úderů za minutu, a následně kulminuje zkresleným výkřikem „Lie!“. Název vychází z lyriky písně Davida Bowieho "Ziggy Stardust".
"Orion" je vícedílný instrumentální opus, který zvýrazňuje Burtonovo baskytarové umění. Začíná zesilující se basovou sekcí silně zpracovanou tak, aby připomínala orchestr. Pokračuje středním tempem, následuje basová linka v polovičním tempu, tempo se později zrychluje a skladba končí postupným stlumováním. Burton zaranžoval prostřední část, která obsahuje ponurou basovou pasáž a vícedílné kytarové harmonie.
"Damage, Inc."" vyjadřuje nesmyslné násilí a odvetu namířenou proti neurčitému cíli. Začíná sérií reverzovaných basových akordů, založených na chorální předloze Johanna Sebastiana Bacha "Komm, süßer Tod" (Bachovo chorální preludium). Skladba poté přechází do rychlého rytmu s pedal-point riffem v E, který byl podle Hammetta ovlivněn Deep Purple.
Studiovka Master of Puppets byla kritiky mimo thrash metalovou scénu oslavována jako mistrovské dílo a někteří ji označili za vůbec nejlepší nahrávku žánru. V recenzi pro Rolling Stone Tim Holmes uvedl, že sestava redefinovala heavy metal technickým umem a subtilností, kterou deska prezentuje, a označil ji za „sound globální paranoie“. Kerrang! napsal, že Metallica se konečně dostala do velké ligy, kam patří. Redaktor Tom King uvedl, že kapela byla v době nahrávání na „neuvěřitelném vrcholu skládání písní“, částečně díky Burtonovu přínosu k songwritingu. Naproti tomu Spinův Judge I-Rankin byl z desky zklamán a poznamenal, že ačkoliv je produkce výjimečná a experimenty kapely chvályhodné, nahrávka opouští méně 'intelektuální přístup z Kill 'Em All a směřuje k MDC-inspirovanému směru, který působí nekonzistentně.
V retrospektivních hodnoceních Steve Huey z AllMusic označil Master of Puppets za nejlepší desku Metallicy a poznamenal, že ačkoli nebyla tak překvapivá jako Ride the Lightning, jde o hudebně a tematicky konzistentnější nahrávku. Greg Kot z Chicago Tribune uvedl, že skladby jsou v té době nejintenzivnější a mají tendenci směřovat k 'progresivnímu stylu Rush'. Adrien Begrand z PopMatters ocenil produkci jako 'metalovou verzi Phil Spector's Wall of Sound' a domníval se, že žádná z pozdějších studiovek kapely nemůže dosáhnout stejné vášnivé a intenzivní hudební kvality. Eamonn Stack z BBC Music označil desku za „tvrdou, rychlou rockovou s obsahem“ a přirovnal skladby k příběhům 'biblických proporcí'. Kanadský novinář Martin Popoff porovnal Master of Puppets s Ride the Lightning a shledal, že nejde o remake, i když je podobná ohromující silou a efektem. Kritičtější byl Robert Christgau, který v Christgau's Record Guide: The '80s (1990) poznamenal, že energie a politická motivace kapely jsou respektuhodné, ale hudba vyvolává klišé obrazy „revolučních hrdinů“ a „mužských chauvinistů příliš nezkušených, aby věděli lépe“.
Deska vyšla 3. března 1986 a strávila 72 týdnů v žebříčku Billboard 200, přičemž kapele přinesla první zlatou certifikaci. Debutovala 29. března na 128. místě a dosáhla vrcholu na 29. pozici. Billboard uváděl, že během prvních tří týdnů bylo prodáno 300 000 kopií, v prvním roce se prodalo více než půl milionu exemplářů i bez prakticky jakéhokoliv radiového vysílání či videoklipů. V roce 2025 byla Master of Puppets certifikována 8× platinovou v USA (RIAA) za osm milionů distribuovaných kusů. Od začátku éry Nielsen SoundScan v roce 1991 do roku 2023 se prodalo 7 980 000 kopií. Mezinárodně byla deska méně úspěšná, i když debutovala v Top 5 ve Finsku a v Top 40 v Německu a Švýcarsku. V roce 2004 se dostala do Top 15 ve Švédsku a v roce 2008 do Top 40 v Austrálii a Norsku. Deska získala 6× platinovou certifikaci od Music Canada a zlatou od British Phonographic Industry (BPI) za 600 000 a 100 000 kusů.
Baskytarista Robert Trujillo označil Master of Puppets za svou oblíbenou desku: „Cítím, že »Master of Puppets« má všechno. Jsou tam instrumentály, skvělé přechody, fantastické riffy. Obsahuje jednu z mých nejoblíbenějších písní od Metallicy, a to je "Disposable Heroes". Kdykoli tuto skladbu slyším, jsem nadšený. "Battery" je úžasná píseň. Prostě tam je všechno, co miluji na Metallice.“
Recenze v českých médiích:
CrazyDiamond.cz hodnotí Master of Puppets jako zásadní a přelomovou desku thrash metalu, která vyrůstá z předchozích počinů Metallicy s akcentem na energii, tvrdost i vrstvenou instrumentaci. Recenzent popisuje, jak album překonalo očekávání a spojilo divokost s výpravností, přičemž zmínil zejména ostré riffy, silné sóla a výrazné momenty jako "Welcome Home (Sanitarium)"" a "The Thing That Should Not Be".
Metal-Line.cz v recenzi připouští, že se jedná o jeden z nejdrsnějších a nejintenzivnějších metalových počinů vůbec. Autor oceňuje masivní zvuk, kreativitu v aranžích a variabilitu stylů na desce, kde se prolínají rychlé nářezy s pomalejšími, atmosférickými pasážemi, a konstatuje, že Metallica s tímto počinem vyrostla v jednu z vůdčích formací žánru.
Metallica se rozhodla místo vydání singlu či videa propagovat Master of Puppets rozsáhlým turné. Damage, Inc. Tour začalo v březnu 1986, kdy kapela od března do srpna koncertovala jako předskokani Ozzyho Osbourna ve Spojených státech – šlo o první turné, kde Metallica hrála na arénových pódiích. Během soundchecků skupina hrála riffy od Osbournovy předchozí kapely Black Sabbath, což Ozzy vnímal jako zesměšnění. Ulrich však uvedl, že Metallica naopak považovala za poctu hrát s Ozzym, který se k bandě choval dobře.
Média samozřejmě zaznamenala nadměrné pití členů během turné a kapela si vysloužila přezdívku 'Alcoholica'. Občas dokonce nosili satirická trička s nápisem 'Alcoholica - Drank 'Em All'.
Během koncertů hrála formace obvykle 45 minutový set, často zakončený přídavkem. Podle Ulricha bylo publikum ve větších městech již obeznámena s hudbou Metallicy, na rozdíl od menších měst. „V B-marketech lidé opravdu nevědí, o co nám jde. Ale po 45 či 50 minutách vidíme, že jsme je získali. A fanoušci, kteří přišli na Ozzyho, odcházejí s tím, že se jim Metallica líbí.“ Kapela si tak získala fanoušky Osbourna a postupně si budovala mainstreamovou základnu.
Hetfield si během turné poranil zápěstí při skateboardové nehodě a několik koncertů za něj odehrál rytmický kytarista John Marshall.
Evropská část turné začala v září s Anthrax jako předskokany. Ráno po vystoupení 26. září ve Stockholmu se jejich tourbus vyboural, Cliff Burton byl vyhozen oknem a okamžitě zemřel. Řidič tvrdil, že dostal smyk na náledí, ale jiní spekulovali, že byl opilý nebo usnul za volantem, což se ale nepotvrdilo. Řidič byl obviněn z trestného činu zabití z nedbalosti, ale nebyl odsouzen. Formace se vrátila do San Francisca a angažovala basistu Jasona Newsteda z Flotsam and Jetsam jako Cliffovu náhradu.
Mnohé skladby, které se později objevily na ...And Justice for All, byly složeny ještě během Cliffovy éry.
Skupina během nahrávání Master of Puppets pracovala téměř vždy večer a v noci. Podle Larse Ulricha začínali nahrávat kolem 19:00 a končili až ráno, takže většinu času téměř neviděli denní světlo. Tento režim dal studiovce zvláštní 'noční' atmosféru.
Producent Flemming Rasmussen při finálním mixování lehce zrychlil pásku, aby bylo ladění a rytmus ještě přesnější. Lars později přiznal, že díky tomu zní nahrávka „možná až příliš pevně“, což kontrastuje s drsnou energií skladeb.
Ve fade-outu titulní skladby "Master of Puppets" je slyšet smích, který byl přidaný jako efekt pro zvýšení temného dojmu písně.
Skladba "Disposable Heroes" původně nebyla myšlena jako válečná píseň. Hetfield čerpal inspiraci z dokumentu o fotbalistech, kteří byli zraněni a 'odhozeni' sportovním průmyslem. Píseň se tak stala širší kritikou exploatace a bezmoci jednotek, ať už na bojišti, nebo jinde.
"Leper Messiah" nese název inspirovaný textem z písně Davida Bowieho "Ziggy Stardust", což ukazuje, jak různorodé vlivy kapela čerpala při psaní textů i názvů skladeb.
Instrumentálka "Orion" se živě hrála až během turné v roce 2006, více než 20 let po vydání nahrávky, což je unikátní případ pro jednu z nejslavnějších kompozic basisty Clifa Burtona.
Díky použití skladby "Master of Puppets" v seriálu Stranger Things se píseň poprvé dostala do žebříčku Billboard Hot 100, téměř 36 let po jejím původním vydání, což ukazuje její nadčasovou popularitu a vliv i mimo metalovou scénu.
(Produkční a interpretační údaje jsou převzaty z anglické verze Wikipedie)
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Battery" | Hetfield, Ulrich | 5:13 |
| 2 | "Master of Puppets" | Hetfield, Ulrich, Burton, Hammett | 8:36 |
| 3 | "The Thing That Should Not Be" | Hetfield, Ulrich, Hammett | 6:37 |
| 4 | "Welcome Home (Sanitarium)" | Hetfield, Ulrich, Hammett | 6:28 |
| 5 | "Disposable Heroes" | Hetfield, Ulrich, Hammett | 8:17 |
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 6 | "Leper Messiah" | Hetfield, Ulrich | 5:40 |
| 7 | "Orion" (instrumental) | Hetfield, Ulrich, Burton | 8:28 |
| 8 | "Damage, Inc." | Hetfield, Ulrich, Burton, Hammett | 5:33 |
| Celkový čas: | 54:52 | ||
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 9 | "Battery" (Live) | Hetfield, Ulrich | 4:53 |
| 10 | "The Thing That Should Not Be" (Live) | Hetfield, Ulrich, Hammett | 7:02 |
| Celkový čas: | 66:42 | ||
V roce 2017 bylo Master of Puppets remasterováno a znovu vydáno v omezené edici deluxe box setu s rozšířeným seznamem skladeb a bonusovým obsahem.
Deluxe edice obsahuje originální desku na vinylu a CD, spolu s dvěma doplňkovými vinylovými deskami obsahujícími živé nahrávky z Chicaga; devět CD s rozhovory, hrubými mixy, demo nahrávkami, outtakes a živými záznamy pořízenými v letech 1985 – 1987; kazetu s fanouškovskou nahrávkou koncertu Metallicy ze září 1986 ve Stockholmu, což bylo poslední vystoupení Cliffa Burtona před jeho smrtí; a dvě DVD s rozhovory a živými nahrávkami, pořízenými v roce 1986.
| Země | Vrchol |
|---|---|
| Austrálie (ARIA) | 33 |
| Rakousko (Ö3 Austria) | 10 |
| Belgie (Ultratop Flanders) | 94 |
| Kanada (Billboard) | 28 |
| Kanada (RPM) | 52 |
| Nizozemsko (Album Top 100) | 17 |
| Finsko (The Official Finnish Charts) | 5 |
| Francie (SNEP) | 111 |
| Německo (Offizielle Top 100) | 4 |
| Maďarsko (MAHASZ) | 24 |
| Irsko (IRMA) | 42 |
| Itálie (FIMI) | 65 |
| Japonsko (Oricon) | 87 |
| Nový Zéland (RMNZ) | 33 |
| Norsko (VG-lista) | 30 |
| Polsko (ZPAV) | 3 |
| Portugalsko (AFP) | 8 |
| Skotsko (OCC) | 26 |
| Španělsko (PROMUSICAE) | 26 |
| Švédsko (Sverigetopplistan) | 14 |
| Švýcarsko (Schweizer Hitparade) | 17 |
| Velká Británie (OCC) | 41 |
| USA Billboard 200 | 29 |
| USA Top Rock Albums (Billboard) | 7 |
| Rok / Hitparáda | Pozice |
|---|---|
| 1986 – US Billboard 200 | 87 |
| 2002 – Canadian Metal Albums (Nielsen SoundScan) | 89 |
| 2015 – US Billboard 200 | 182 |
| 2015 – US Top Catalog Albums (Billboard) | 13 |
| 2016 – US Top Catalog Albums (Billboard) | 11 |
| 2018 – US Top Rock Albums (Billboard) | 81 |
| 2020 – Polsko (ZPAV) | 37 |
| 2021 – Polsko (ZPAV) | 42 |
| Země | Certifikace | Počet prodaných/zaslaných kusů |
|---|---|---|
| Argentina (CAPIF) | Platina | 60 000^ |
| Austrálie (ARIA) | 3× Platina | 210 000‡ |
| Belgie (BRMA) | Gold | 25 000* |
| Kanada (Music Canada) | 6× Platina | 600 000^ |
| Finsko (Musiikkituottajat) | Platina | 81 051 |
| Německo (BVMI) | Platina | 500 000‡ |
| Itálie (FIMI) | Gold | 25 000* |
| Nový Zéland (RMNZ) | Platina | 15 000^ |
| Polsko (ZPAV) | Platina | 20 000‡ |
| Velká Británie (BPI) | Platina | 300 000‡ |
| USA (RIAA) | 8× Platina | 8 000 000‡ / 7 980 000 |
* Prodeje založeny pouze na certifikaci.
^ Počet zaslaných kusů založen na certifikaci.
‡ Prodeje + streamy založené na certifikaci.
