|
| Vydáno | 30. října 1987 |
|---|---|---|
| Natočeno | Srpen 1987 | |
| Studio | J. G. Estudio (Belo Horizonte, BRA) | |
| Žánr | Thrash metal, death metal | |
| Délka | 37:49 | |
| Label | Cogumelo (BRA), Roadrunner Records (mezinár.) | |
| Producent | Sepultura, Tarso Senra |
Toto LP do jeho vydání a ani po něm neprovázel žádný singl.
Schizophrenia je druhá studiová deska brazilské metalové smečky Sepultura, vydaná 30. října 1987 vydavatelstvím Cogumelo Records v Brazílii. Album představuje debut sólového kytaristy Andrease Kissera, který nahradil Jaira Guedese, a zobrazuje základní sestavu, tvořenou zpěvákem a rytmickým kytaristou Maxem Cavalerou, baskytaristou Paulem Jr. a bubeníkem Igorem Cavalerou. Nahráno bylo v srpnu 1987 v brazilském studiu J.G. Estudios v Belo Horizonte na šestnáctistopém záznamovém zařízení a produkovala jej skupina společně s producentem Tarsem Senrou.
Tato studiovka představovala výrazný vývoj oproti debutu Morbid Visions (1986), protože se odklonila od vlivů black metalu směrem k techničtějšímu a vyhraněnějšímu spojení thrash a death metalu, které ukázalo rostoucí skladatelskou vyspělost formace a Kisserovu propracovanou kytarovou práci. Název alba byl inspirován demem Total Schizophrenia italské skupiny Schizo, které patřilo mezi oblíbené nahrávky Maxe Cavalery, zatímco song jako "Escape To The Void" byl přepracovaným materiálem z Kisserovy předchozí skupiny Pestilence a "To The Wall" obsahoval text Vladimira Korga z formace Chakal.
Navzdory 'lo-fi' produkci, typické pro tehdejší undergroundový brazilský metal získala Schizophrenia uznání kritiků za svou intenzitu a inovativnost, obdržela vysoká hodnocení od metalových médií a pomohla Sepultuře získat v roce 1988 smlouvu s vydavatelstvím Roadrunner Records pro mezinárodní distribuci. V průběhu let byla Schizophrenia uznána jako jeden ze základních pilířů rané diskografie Sepultury a jako klasické thrashmetalové album, které ovlivnilo celosvětovou extrémně metalovou scénu a vedlo k vydání dalších reedicí, včetně remasterované verze z roku 1990 s nově nahranou bonusovou skladbou "Troops Of Doom". V roce 2024 Max a Igor Cavalerovi znovu nahráli celou desku pod hlavičkou svého projektu Cavalera, aktualizovali jeho zvuk a zároveň zachovali jeho odkaz, čímž dále zdůraznili jeho trvalý význam.
Po vydání debutu Morbid Visions v roce 1986, které obsahovalo syrový blackened deathmetalový zvuk ovlivněný skupinami jako Venom a Sarcófago, začala Sepultura přecházet k strukturovanějšímu thrashmetalovému stylu, charakterizovanému rychlejšími tempy a propracovanými riffy. Tento vývoj odrážel snahu formace zdokonalit svou agresivitu a zároveň začlenit technické prvky, což znamenalo posun od prvotního 'chaosu' jejich rané tvorby ke zvuku, který lépe představil jejich rostoucí hudební schopnosti.
Zásadní změna v sestavě nastala na začátku roku 1987, kdy původní sólový kytarista Jairo Guedz odešel věnovat se jiným deathmetalovým projektům, což přimělo ostatní hledat za něj náhradu - získali Andrease Kissera ze Sao Paula. Kisser, který se setkal s bratry Maxem a Igorem Cavalerovými během koncertu kapely Mutilator, si s nimi rychle vytvořil pouto prostřednictvím společných zkoušek v Belo Horizonte, což vedlo k 'okamžité chemii', která upevnila jeho pozici. Jeho příchod přinesl do kytarové práce vyšší technickou úroveň, zvýšil složitost skladeb Sepultury a přispěl k dvojkytarovým harmoniím, které měly definovat thrashově zaměřenou stránku desky.
Skládání skladeb pro Schizophrenii začalo koncem roku 1986 a během roku 1987 nabíralo na intenzitě, přičemž Max Cavalera vedl tento proces tvorbou technických riffů, silně inspirovaných agresivní přesností skupiny v a death-thrashovou zuřivostí kapely Possessed. Skladby jako "From The Past Comes The Storms" vznikly v rané fázi procesu a původně byly nahrány jako dema s hrubými anglickými texty, zatímco instrumentální opus "Inquisition Symphony" se vyvíjel prostřednictvím rozsáhlých zkoušek, zahrnujících stovky variant riffů, aby dosáhl své symfonické intenzity.
Uprostřed rostoucí popularity na rozvíjející se metalové scéně v Belo Horizonte - kde se Sepultura posunula od undergroundových kultovních oblíbenců k místním hlavním hvězdám - se kapela rozhodla pro úzkou spolupráci s nezávislým vydavatelstvím Cogumelo Records, aby si zachovala uměleckou kontrolu nad produkcí, což jí umožnilo sama si řídit syrový, ale vyvíjející se zvuk alba bez vnějších zásahů.
Nahrávací frekvence probíhaly v srpnu 1987 ve studiu J.G. Estudios v Belo Horizonte v Brazílii a využívaly analogové šestnáctistopé zařízení, typické pro nezávislou metalovou produkci té doby. Desku produkovala sama Sepultura pod dohledem Tarco Semry z Cogumelo Records, nahrávání technicky zajišťoval Gauguin a Enrique přispěl dodatečnými party syntetizátoru ve skladbách, vyžadujících atmosférické prvky. Omezený rozpočet nezávislého vydavatelství vedl k produkci zdůrazňující syrovou, neupravenou estetiku, která upřednostňovala energii živé kapely před rozsáhlými dodatečnými nahrávkami nebo zdokonalováním, což vedlo k přímému zachycení agresivní dynamiky skupiny prostřednictvím standardních technik, jako bylo zdvojení kytarových stop (zajímavostí je, že baskytaru nahrál kytarista Andreas Kisser, zatímco basák Paolo Jr. se tehdy ještě záznamu neúčastnil)...
Tento přístup vycházel z omezených možností mladých hudebníků jako teenagerů v Brazílii, kde nebyl dostupný špičkový aparát ani prodloužený čas ve studiu, přesto však desce dodal autentickou, niternou intenzitu. Časový rámec nahrávání pokryl přibližně celý srpen 1987 a umožnil skupině zaznamenat všechny hlavní části skladeb v soustředěném období, které odráželo jejich vyvíjející se sehranost po Kisserově nedávném začlenění po odchodu Jaira Guedze. Problémy vznikaly kvůli základnímu vybavení studia a finančním omezením, která znemožňovala rozsáhlé míchání nebo následné studiové úpravy, ale krátké trvání procesu a mladistvá energie interpretů nakonec přispěly k trvalé, neupravené thrashmetalové přitažlivosti nahrávky.
Obal alba Schizophrenia skupiny Sepultura navrhl brazilský umělec Ibsen Otoni. Výrazně na něm dominuje zkreslená a rozdělená lidská tvář, ztvárněná v kontrastních červených a černých odstínech, která vytváří abstraktní a noční můrou inspirovaný obraz vyvolávající témata psychického chaosu.
Návrh čerpá inspiraci ze surrealistické a stínové estetiky desky Blackout kapely Scorpions z roku 1982 a vydání Spreading The Disease formace Anthrax z roku 1985. Vytvořen byl v roce 1987 v době, kdy se skupina nacházela v brazilském undergroundu, a výtvarné zpracování odráží tehdejší omezení nízkorozpočtové produkce. Využívá jednoduché grafické prvky k vyjádření syrové intenzity a hrůzy bez potřeby složitých prostředků.
Tento přístup odpovídá DIY filozofii vydavatelství Cogumelo Records u jeho raných vydání, která kladla důraz na bezprostřední působivost před dokonale uhlazeným vizuálním zpracováním.
Jednotlivé edice se v některých detailech liší. Původní vinylové vydání z roku 1987 představuje výraznou verzi s vysokým kontrastem, která odpovídala tehdejším omezením tisku tohoto formátu. Pozdější reedice na CD, včetně remasterované edice Roadracer z roku 1990, obsahují zvýrazněnou sytost barev a vyšší čistotu obrazu pro lepší reprodukci.
V roce 2024 vydali bratři Cavalerovi pod svým projektem Cavalera znovu nahranou verzi alba, u které aktualizovali také obal. Nové výtvarné zpracování vzniklo jako ručně malovaná akvarelová pocta původnímu obalu, přičemž zachovalo jeho základní motiv zkreslené lidské tváře.
Výtvarné zpracování obalu bylo oceňováno pro svou výraznost a zapamatovatelnost, protože účinně zachycuje agresivní a zlověstnou atmosféru alba. Postupem času se stalo ikonickým prvkem vizuální historie thrash metalu.
Schizophrenia představuje vývoj Sepultury směrem k thrash metalu s výraznými deathmetalovými vlivy a odklon od primitivního, syrového black-deathmetalového zvuku svého debutu Morbid Visions k propracovanějšímu a agresivnějšímu stylu. Zvuk je zde je silně ovlivněn americkými průkopníky thrash metalu, jako byli Slayer, jejíchž agresivní riffování formovalo intenzitu Sepultury, a skupinou Metallica, což přispělo k propracovanějším strukturám skladeb a technickým prvkům.
Vlivy brazilských punkových skupin dodaly jejich hudbě vysokou energii a rebelské nasazení, čímž spojily celosvětové metalové trendy s místní undergroundovou zuřivostí. Mezi klíčové zvukové prvky patří bleskově rychlá tempa, složité a drtivé kytarové sóla nového člena Andrease Kissera, zuřivé a přesné bubnování Igora Cavalery a hrdelní vokály Maxe Cavalery, které spojují deathmetalový growl s thrashovým řevem.
Produkce si zachovává syrový undergroundový charakter, který zesiluje brutální atmosféru nahrávky, zároveň však přináší 'melodické thrashmetalové pasáže' a větší technickou přesnost, čímž vyvažuje extrémnost s nově se objevující přístupností. V rámci jihoamerické metalové scény vyniká Schizophrenia spojením mezinárodních thrashmetalových vlivů s intenzivní a bezprostřední energií rozvíjející se brazilské extrémní hudební scény a ustanovuje Sepulturu jako průkopníka regionálních inovací v oblasti heavy metalu.
Texty se zaměřují především na témata duševních poruch, války, úniku z chmurné reality a společenského úpadku, což představuje odklon od otevřeného satanismu debutu Morbid Visions směrem k více introspektivnímu pohledu a společenské kritice vycházející z osobních zkušeností Maxe Cavalery ze Sao Paula. Témata duševních poruch jsou patrná například ve skladbě "Septic Schizo", která se zabývá společenským úpadkem a sebedestruktivní nespokojeností a vykresluje svět plný narůstající izolace a utrpení prostřednictvím veršů jako „To, co vidím před sebou, / je jen odraz mého šílenství“, které odrážejí Cavaleraův zájem o téma ztráty rozumu.
Válka a touha po úniku dominují songům jako "From The Past Comes The Storm" a "Escape To The Void", v nichž Cavalera vyjadřuje protiválečné postoje prostřednictvím obrazů pomstychtivých bouří, spalující bolesti a odrazů potřísněných krví z neklidné minulosti. "From The Past Comes The Storm" zahajovala proces skládání materiálu pro album a původně byla nahrána jako demo s neobratnou formulací názvu "The Past Reborn The Storms" kvůli Cavaleraově omezené znalosti angličtiny. Postupně se však vyvinula v příběh nevyhnutelného historického násilí a chaosu.
"Escape To The Void" tento motiv dále rozvíjí zobrazením zoufalého útěku do 'prázdnoty' uprostřed chaosu a zdůrazňuje záměr skupiny vyjádřit agresivitu a dezorientaci prostřednictvím opakujících se, úderných struktur. Cavaleraův způsob psaní textů se výrazně opíral o osobní intuici a bilingvní vlivy, protože se učil anglicky překládáním metalových textů legend jako Motörhead a Black Sabbath pomocí portugalsko-anglického slovníku. Výsledkem byly autentické, ale nerýmované formulace, které dodaly anglickým textům 'brazilský rytmus'.
Tento přístup posunul celou desku směrem k hlubším konceptům, určeným pro mezinárodní publikum a spojil anglické verše s temnými portugalskými kořeny. Instrumentální skladba "Inquisition Symphony" se prostřednictvím svého názvu a rozsáhlé kompozice, založené na riffech zabývá náboženským pokrytectvím a evokuje historii inkvizice bez použití slov.
Jedinečné atmosférické prvky dále posilují tematický chaos, včetně "Intra", která využívá ukázku ze soundtracku k filmu Psycho Mistra hororu režiséra Alfreda Hitchcocka a vytváří atmosféru blížící se hrůzy a psychického rozpadu. Celkově texty využívají kratší a agresivnější struktury, než předchozí tvorba a dávají přednost syrovému emocionálnímu dopadu před uhlazeností, aby odrážely zkušenosti skupiny se společenským neklidem.
Po svém vydání získala Schizophrenia pozitivní ohlas v brazilských metalových zinech díky své energické interpretaci a inovativnímu spojení prvků thrash a death metalu, což znamenalo vývoj Sepultury z undergroundové kapely v prominentní sílu místní scény. Album si také vysloužilo mezinárodní uznání v americkém a britském metalovém tisku, přičemž časopis Kerrang! vyzdvihoval jeho přesné thrashmetalové provedení a syrovou intenzitu, což přispělo k podpisu smlouvy skupiny s vydavatelstvím Roadrunner Records.
Retrospektivní recenze upevnily postavení Schizophrenie jako základního díla extrémního metalu, oceňovaného za propojení thrash a death metalu prostřednictvím složitých riffů a technické zdatnosti. AllMusic udělil desce hodnocení 4 z 5 hvězd a ocenil její úlohu při zvýšení celosvětového uznání Sepultury díky příchodu Andrease Kissera a propracovaným strukturám skladeb.
Na platformě Rate Your Music má hodnocení 3,7 z 5 od téměř 6 000 uživatelů, kteří jej chválí za agresivní autentičnost a vliv na žánr. Uvedení do síně slávy časopisu Decibel Magazine v roce 2022 popsalo desku jako nahrávku, která proměnila Sepulturu „z místních blackened deathmetalových talentů v mnohostrannou metalovou národní sílu“.
Kritici upozorňovali na syrovou produkci - vycházející z omezení nízkorozpočtového nahrávání - jako na občasný nedostatek, který zamlžuje některé složitosti, mnoho z nich ji však chválilo za posílení bezprostřední autentičnosti hudby a undergroundového působení. Retrospektiva magazínu Riffology z roku 2024 zdůraznila „zásadní vývoj v žánru thrash metalu“ prostřednictvím přechodu k thrash/deathmetalovému hybridu a upozornila na komplexní riffy, které album výrazně odlišily od tehdejších současníků.
Recenze znovu nahrané verze projektu Cavalera z roku 2024, například hodnocení 10/10 od Metal Injection, ji příznivě porovnávaly s originálem a potvrdily trvalou sílu písní navzdory tehdejším produkčním omezením. Celkově je Schizophrenia považována za průlomové album Sepultury, přičemž souhrnná hodnocení na platformách jako Album of the Year dosahují přibližně 80 %, což zdůrazňuje jeho trvalý vliv tehdejší na extrémní metal.
Po vydání v roce 1987 dosáhla Schizophrenia v Brazílii mírného komerčního úspěchu a během doprovodného turné se prodalo 10 000 kopií - číslo srovnatelné s tehdejšími prodeji nosičů formací jako Slayer či Anthrax. Turné k desce přilákalo na brazilských koncertech nejméně 2 000 návštěvníků na každé zastávce a upevnilo pozici Sepultury jako vedoucí síly místní, a s dalšími nahrávkami později i světové metalové scény. Na mezinárodní úrovni sice deska při původním vydání nezískala až tak významné umístění v hitparádách, ačkoli reedice z roku 2022 dosáhla na 34. místa v portugalském žebříčku alb, což zdůraznilo její trvalou popularitu a vliv na scénu.
Prodejní vývoj alba pak získal další dynamiku díky celosvětovému šíření prostřednictvím výměny kazet (tapetradingu - celosvětovému komunitnímu sdílení a vyměňování hudebních nahrávek, především demo snímků a záznamů koncertů na magnetofonových kazetách, které největší rozmach zažilo v 80. a 90. letech 20. století, zejména v undergroundových žánrech jako heavy metal, thrash metal, death metal, ale i v punku) a undergroundových sítí, což přitáhlo pozornost vydavatelství Roadrunner Records a vedlo v roce 1988 k uzavření smlouvy o plnohodnotné mezinárodní distribuci. Tato událost pomohla Sepultuře se proměnit z 'regionální formace' v jednoho z hlavních vývozců brazilského metalu a ovlivnila širší 'globalizaci' vysoce ceněné jihoamerické extrémní hudby na konci 80. a začátku 90. let.
Přechod od syrových místních 'blackened' deathmetalových vlivů a produkce k propracovanějšímu thrashmetalovému zvuku Schizophrenie pomohl dotvořit a upevnil Sepultuře jejich popularitu v žánru před následujícími vydáními jako Beneath the Remains a Arise a připravil půdu pro pozdější celosvětové prodeje jejich dalších děl, které přesáhly počet 20 milionů prodaných alb.
Z hlediska odkazu zůstává Schizophrenia základním kamenem mezinárodního 'průlomu' brazilského metalu a inspirovala další generace kapel nejen z tohoto regionu (například Krisiun) díky spojení agresivity a technického vývoje. Její kulturní dopad zasahuje také do metalových dokumentárních filmů, jako je Roots Bloody Roots: The Sepultura Story (2005), které zdůrazňují její úlohu v období formování skupiny, a do znovu nahrané verze z roku 2024 od původních členů Maxe a Iggora Cavalery, která obnovila zájem o materiál a představila jej novému publiku, tentokráte s moderní produkcí. Perličkou je však fakt, že se původní kytarista a spoluautor Andreas Kisser k tomuto 'remaku' v mnoha rozhovorech nevyjádřil příliš kladně, posouzení však zůstává na laskavém posluchači...
Schizophrenia je druhé studiové album skupiny Sepultura a vyšlo 30. října 1987 u brazilského vydavatelství Cogumelo Records.
Představuje první nahrávku kapely s kytaristou Andreasem Kisserem, který nahradil původního kytaristu Jaira Guedze a jenž výrazně ovlivnil techničtější a thrashmetalovější směřování kapely.
Nahrávání probíhalo v srpnu 1987 ve studiu J.G. Estudios v Belo Horizonte na 16 stopý analogový systém.
Přestože je Paulo Jr. uveden jako baskytarista, baskytarové party na albu ve skutečnosti nenahrál; ty obstaral Andreas Kisser.
Úvodní instrumentální "Intro" je inspirováno hudebním motivem z filmu Psycho legendárního režiséra a 'Mistra hororu' Alfreda Hitchcocka.
Skladba "Escape To The Void" vychází z materiálu "Escape Into The Mirror" předchozí Kisserovy skupiny Pestilence (neplést si se stejnojmennou nizozemskou formací).
"To The Wall" je jednou z mála písní v rané historii Sepultury, jejíž text napsal externí autor - Vladimir Korg z kapely Chakal.
Obal vytvořil brazilský výtvarník Ibsen Otoni.
Úspěch nahrávky vedl k mezinárodní 'pozornosti' a následnému podpisu smlouvy s vydavatelstvím Roadrunner Records.
Reedice z roku 1990 obsahovala bonus v podobě od základu znovu nahrané skladby "Troops Of Doom" z předchozího alba Morbid Visions.
V roce 2024 nahráli Max a Iggor Cavalera celé album znovu pod hlavičkou projektu Cavalera.
(Produkční a interpretační údaje jsou převzaty z anglické verze Wikipedie)
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Intro" | Sepultura | 0:31 |
| 2 | "From The Past Comes The Storms" | Sepultura | 4:55 |
| 3 | "To The Wall" | Vladimir Korg (text), Sepultura (hudba) | 5:36 |
| 4 | "Escape To The Void" | Sepultura | 4:38 |
| 5 | "Inquisition Symphony" | Sepultura | 7:13 |
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 6 | "Screams Behind The Shadows" | Sepultura | 4:48 |
| 7 | "Septic Schizo" | Sepultura | 4:31 |
| 8 | "The Abyss" | Sepultura | 1:01 |
| 9 | "R.I.P. (Rest In Pain)" | Sepultura | 4:36 |
| Celkový čas: | 37:49 | ||
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 10 | "Troops Of Doom" | Igor Cavalera, Jairo Guedz, Max Cavalera, Paulo Jr. | 3:17 |
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 11 | "The Past Reborns The Storms (demo version)" | Sepultura | 5:08 |
| 12 | "Septic Schizo (rough mix)" | Sepultura | 4:34 |
| 13 | "To The Wall (rough mix)" | Sepultura | 5:31 |
| Hitparáda (2022) | Vrchol |
|---|---|
| Portugalsko (AFP) | 34 |
Deska nezískala žádná ocenění za prodeje typu zlato či platina (RIAA), protože vyšla jako nezávislé vydání u brazilského labelu Cogumelo Records, a to fungovalo spíše v undergroundu než v mainstreamu.
Brazilský hudební trh měl v té době omezený systém oficiálních certifikací a metalová scéna byla okrajová, takže prodeje se často ani přesně nesledovaly.
Distribuce byla převážně lokální (Brazílie) a mezinárodně se album šířilo hlavně přes tape trading, nikoli přes oficiální prodeje.
Prodeje byly na poměry brazilského metalu solidní (řádově tisíce kusů), ale nedosahovaly hranic, potřebných pro dosažení zlaté nebo platinové desky.
Mezinárodní distribuce přišla až později přes Roadrunner Records, kdy už se certifikace zpětně neudělovaly.
LP bylo zásadní pro scénu jako takovou i kariéru Sepultury, ale fungovalo mimo komerční mainstream, kde se tato ocenění běžně udělují.
