Historie Gojiry sahá do první poloviny 90. let. Když bylo Joemu Duplantierovi sedmnáct, založil během studií na střední škole svůj první projekt nazvaný Eclipse – poté, co o tři roky dříve objevil kouzlo heavy metalu. Jeho mladší bratr Mario, tehdy dvanáctiletý, už v té době rozvíjel vlastní bubenické schopnosti a měl za sebou první pokusy o hraní v kapele. Postupně spolu oba bratři začali po škole jamovat a experimentovat se společnou tvorbou.

Po dokončení mixu ve studiu Impuls pod vedením Stephana Kraemera stála Gojira sice s materiálem v ruce, ale bez vydavatelství, manažera i zázemí. Joe Duplantier tehdy uvedl, že po turné s Immortal se z kapely stala „skutečná valící se mašina“, nicméně vydavatelé je odmítali jako „příliš ambiciózní“ a doporučovali jim, aby se vzdali death metalu a zpívali francouzsky. „Dveře byly zjevně zavřené,“ poznamenal Joe. Chlapi si proto založili vlastní label Gabriel Editions, který jim umožnil vše řídit nezávisle. Jak dodal Andreu, „od té chvíle jsme mohli spravovat veškeré aktivity kapely a financovat si všechno sami“.

Debutová deska Terra Incognita vyšla v březnu 2001 právě pod značkou Gabriel Editions. Podle Johna D. Buchanana z AllMusic „způsobila výrazné vlny“ na tehdejší undergroundové scéně. Členové Gojira si nechali dodat 1 500 kopií přímo do kuchyně rodičů Duplantierových a přesvědčili malý obchod v Bayonne, aby je prodával. Krátce poté podepsali smlouvu s agenturou Sphere Management, jejímž manažerem se stal Richard Gamba, a vydali se na celonárodní turné na podporu Terra Incognita. Sdíleli pódia s francouzskými death–thrashovými soubory jako Scarve, Hertz and Silence, Nihil a No Flag. Později zajistili distribuci nahrávky přes nezávislé vydavatelství Boycott Records–Next Music.

V listopadu 2002 získala Gojira prostor, který se stal zárodkem jejich vlastního studia Le Studio des Milans (známého též jako Red Kites’ Studio) uprostřed lesů v departementu Landes. Objekt byl původně zchátralou stodolou, kterou kapela po dobu dvou let postupně přestavovala mezi nahrávacími cykly a koncertními šňůrami. Joe Duplantier k tomu poznamenal: „Rozpočet na tuto druhou desku je ještě důležitý, ale u té další už bude minimální.“ Dodal také, že od té chvíle budou moci „svou hudbu produkovat od A do Z“.

Práce na druhé studiovce The Link zabrala formaci celý rok. Mario Duplantier tehdy poznamenal, že šlo o období, kdy chtěl „hrát rychle: začínal jsem zvládat grindové pasáže i dvojšlapku pořádně“. Protože nově objednané vybavení ještě nedorazilo do Le Studio des Milans a termín nahrávání už propadl, byla nahrávka narychlo samoprodukována a zaznamenána s Laurencem Etchemendym, jejich koncertním zvukařem. Podle Joa Duplantiera vznikaly skladby bez zbytečných efektů i dozvuků – „všechno bylo velmi syrové a upřímné“.

V dubnu 2003 tedy spatřila světlo světa deska The Link; do francouzských obchodů putovalo 2 500 kusů, stejně jako v případě Terra Incognita prostřednictvím jejich vlastního distribučního systému. Počin se dočkal pozitivního přijetí a Gojira vystoupila v červnu na Furyfestu (předchůdci Hellfestu) mezi převážně hardcore kapelami. Díky pověsti nekompromisního živého projevu si parta upevňovala fanouškovskou základnu během čtyřiceti koncertů po celé Francii, ale i za jejími hranicemi – v Belgii, Švýcarsku a Bilbau.

V březnu 2004 se soubor představil v pařížské La Locomotive po boku Loudblast, No Return, Scarve, The Old Dead Tree a Garwall. Jeden z recenzentů tehdy koncert popsal jako „na milimetr přesný, s fenomenální silou… s gigantickým zvukem – landaiská pohroma právě udeřila v La Locomotive“. Gojira dál propagovala své album a vyrazila na turné se švýcarskou grindcore smečkou Nostromo. Joe Duplantier se spolu se zpěváky Loudblast a Scarve objevil na obálce dubnového čísla časopisu Rock Hard – poprvé v historii kapely. V dubnu 2004 následovalo vydání koncertního DVD The Link Alive, zaznamenaného během vyprodaného vystoupení pro 800 fanoušků v Bordeaux. Nosič, stejně jako jeho pozdější CD verze (limit 500 kusů), byl opět samoprodukován a samodistribuován bez pomoci velkého vydavatelství.

V květnu téhož roku přijala skupina pozvání klubu Le Florida v Agen, kde se spolu s mongolsko-tuvanskou formací Yat-Kha zúčastnila večera, věnovaného metalu a ethno-rocku. Oba soubory nejprve zahrály samostatně, poté společně. Do července 2004 se Terry Incognita prodalo 7 000 kusů a The Link 8 000. Éra druhého alba skončila po téměř dvouletém turné, které sice přineslo úspěch, ale i značné finanční problémy. Gojira proto podepsala smlouvu s labelem Mon Slip, jenž jim poskytl vyšší finanční zálohu, a v prosinci 2004 následovala dohoda s francouzským vydavatelstvím Listenable Records.

Při návratu do Le Studio des Milans, aby složila čtvrtou studiovou desku The Way of All Flesh, měla Gojira již vyvinutý a vycizelovaný zvuk díky předchozím turné. Joe Duplantier uvedl, že album bude intenzivnější, brutálnější a melodičtější, než jeho předchůdce. Nahrávání trvalo čtyři měsíce a tvorba skladeb byla dokončena koncem března 2008. Bicí byly nejprve nahrány v Los Angeles Loganem Maderem spolu s Joem a Mariem Duplantierovými, poté se kapela vrátila do Le Studio des Milans, kde pokračovala ve spolupráci s Laurentxem Etchemendym. Randy Blythe z americké kapely Lamb of God, dlouhodobý podporovatel Gojiry v USA, spoluautorstvím přispěl a hostoval ve skladbě "Adoration for None". V srpnu, dva měsíce před vydáním desky, zahrála Gojira poprvé živě skladbu "Vacuity" na festivalu Rock en France v Arras jako předkapela Metallicy.

The Way of All Flesh vyšlo 13. října 2008 v Evropě pod labelem Listenable Records a následující den v Severní Americe přes Prosthetic Records. Debutovalo na 138. místě amerického žebříčku Billboard 200 s prodejem 4 200 kopií během prvního týdne. Ve Francii se dostalo na 28. místo Top Albums a ve Finsku na 25. příčku. Následně obsadilo první místo v Billboard Heatseekers Albums chart a v dalších čtyřech týdnech zůstalo v žebříčku, zároveň se vyšplhalo na 21. místo Billboard Independent Albums. Eduardo Rivadavia z AllMusic napsal, že deska nabízí „nápadité progresivní headbangery… plné technických ohňostrojů a rozmanitosti skladeb“ a také „několik neúspěšných experimentů“.

Gojira doprovázela In Flames na jejich říjnovém evropském turné a následně v listopadu a prosinci koncertovala v Severní Americe. The Way of All Flesh se umístilo na pátém místě žebříčku Metal Hammer Top 50 Albums 2008 a magazín LA Weekly jej zařadil mezi desku roku v top 10 metalových alb.

V lednu 2009 zahájila Gojira headlinerské turné po Francii, Velké Británii a Irsku na podporu alba. 17. března bylo oznámeno první severoamerické turné s kapelami The Chariot a Car Bomb jako předskokany. V červnu vystoupila na hlavní scéně Hellfestu před více než 20 000 lidmi a objevila se počtvrté na belgickém Dour Festival a Les Eurockéennes de Belfort. Mezitím bylo Terra Incognita 24. srpna v Evropě a 15. října v Severní Americe znovu vydáno s bonusovými skladbami. Gojira doprovázela Metallicu na turné po USA a Kanadě od 14. září do 12. října, kdy hrála před Lamb of God. Randy Blythe začal při společných koncertech doprovázet kapelu v písni "Backbone". Turné zahrnovalo i headlinerské koncerty, podpořené formacemi Burst a Zoroaster. Jak poznamenal Blabbermouth.net, kapela se stala „jedním z nejuznávanějších a nejvíce obdivovaných metalových uskupení“.

Po návratu do Francie odehrála Gojira několik koncertů a zahájila plánovanou šestiměsíční přestávku; Joe Duplantier uvedl, že od roku 2004 měli jen pět dní volna. Přestávka však skončila dříve, když byla Gojira angažována jako předkapela Metallicy na evropském a ruském turné v dubnu 2010. V červenci byla součástí line-upu rockového festivalu Vieilles Charrues v Bretani, kde její 'delikátní misí' bylo uzavřít sobotní večer na scéně Glenmor. Podle článku v Le Télégramme byla kapela „mocnější než Motörhead v roce 2008 na stejné scéně“, a show začala skladbou "Lizard Skin" pro odhadovanou diváckou obec 40 – 50 000 lidí; po dvaceti minutách zůstalo něco mezi 4 – 5 000 posluchači. Podle Le Télégramme „měla show vzácnou zvukovou sílu… tak brutální, že kapela ztratila 90 procent návštěvnosti během svého setu“. Neohroženi pokračovali „jako by jim šlo o život“ s bubenickým sólem „ohromujícího mistrovství“. Od té doby je metal postupně z Vieilles Charrues Festivalu vylučován. V srpnu kapela vystupila jako hlavní hvězdy Rock Altitude Festivalu ve Švýcarsku a pokračovala v propagaci The Way of All Flesh během Wacken Open Air, Bloodstock Open Air a Brutal Assault festivalů v roce 2010.

Do března 2011 měla Gojira značnou část materiálu na páté studiové LP hotovou; Joe Duplantier k tomu řekl, že „tyto skladby jsou originální a dobře odrážejí, kým jsme dnes“. Skupina byla během roku relativně klidná, soustředila se na nové materiály a odehrála několik koncertů v červnu a červenci, včetně Sonisphere Festivalů v Řecku a Francii. V létě 2011, po vypršení smlouvy s Prosthetic Records, se Gojira stala volnou. Oceňovaná Monte Connerem byla 9. listopadu 2011 získána vydavatelstvím Roadrunner Records a v listopadu vstoupila do Spin Studios v New Yorku k nahrávání dalšího počinu.

Pátou studiovou desku L'Enfant Sauvage spoluprodukovali Josh Wilbur a Joe Duplantier. Gojira na albu spojila své deathmetalové kořeny s ambientními a sofistikovanějšími prvky, aby našla „ultimátní zvuk“, na kterém pracovala od začátku své kariéry. V roce 2012 souhlasil John Jackson, zakladatel K2 Agency, s produkcí koncertů Gojira v zahraničí.

V březnu 2012 se Devin Townsend a Fredrik Thordendal z Meshuggah připojili ke Gojiře při nahrávání skladby "Of Blood And Salt" (původně určené pro nevydané EP Sea Shepherd) na festivalu Soundwave v Austrálii. Společně s Volcom Entertainment vydala kapela limitovanou 7" vinylovou singlovou edici obsahující "Bleeding" a "End Of Time" – původně z demo alba Possessed z roku 1997. Po australském turné s Mastodon a Kvelertak zahájila Gojira národní turné na podporu desky.

Po mnoha koncertech s Metallicou byla formace pozvána jako předskokan na evropské Black Album Tour, včetně Stade de France, největšího stadionu ve Francii, dne 12. května 2012. Výkon Gojiry byl v zákulisních prostorách měřen na 120 decibelů, čímž byl nastaven rekord pro 'stadiónní' hlasitost. James Hetfield k motivaci vzít Gojiru na turné řekl: „Objevil jsem jejich hudbu s »From Mars to Sirius«, albem, které jsem miloval. Lidsky řečeno, líbili se mi hodně. Stojí pevně na zemi, jsou inteligentní, citliví. Mám k nim obrovský respekt. A Mario je neuvěřitelný bubeník.“

Během léta 2012 se Gojira představila na evropském Sonisphere Festivalu a sdílela dvě francouzská data vystoupení s Slayer jako headlinerem: 27. května v Toulouse a 29. května v Clermont-Ferrand. 4. června vydalo vydavatelství Mascot Records koncertní DVD/Blu-ray The Flesh Alive v Evropě. V červnu 2012 vyšlo LP L'Enfant Sauvage na Roadrunner Records pro celosvětovou distribuci. Deska se dostala na 34. místo Billboard 200 a prodalo se jí v USA 11 000 kopií během prvního týdne. Album se umístilo na 9. místě Billboard Tastemaker Albums, 13. příčce US Top Rock Albums a 6. místě Billboard Hard Rock Albums, přičemž se dostalo do top 40 v šesti evropských zemích. V Belgii se drželo 10 a 14 týdnů ve Flandrech a Valonsku. Rob Sayce z Terrorizeru uvedl, že deska se umístila „bez jediného kompromisu vůči přístupnosti“. Dom Lawson z The Guardian jí udělil maximální hodnocení pět hvězdiček a Stephen Hill z Metal Hammer nazval album „mostem mezi minulostí a budoucností Gojira“.

V červnu se Gojira účastnila Nova Rock Festivalu. DVD The Flesh Alive vyšlo v USA 31. července a formace zahájila dlouhé světové turné L'Enfant Sauvage World Tour. Setlist obsahoval "Tron", krátkou mezihru, kdy si Mario a Joe Duplantier vyměnili nástroje. Původní turné po Severní Americe s Lamb of God a Dethklok bylo odloženo kvůli uvěznění Randyho Blythe v České republice, a posunuto až na říjen. Přesto skupina pokračovala v turné po Severní Americe a vystoupila na Knotfestu se Slipknot, Cannibal Corpse, Deftones a kapelou Serje Tankiana.

V srpnu 2012 na Heavy Montréal Festivalu oznámil Labadie evropské turné do konce roku a americké a kanadské turné v roce 2013. Joe Duplantier žil od té doby rok v New Yorku, zatímco jeho bratr, Labadie a Andreu zůstali v jihozápadní Francii. Labadie uvedl: „Komunikujeme odlišně kvůli časovému posunu, není to úplně jednoduché, ale je to v pohodě, protože je opravdu šťastný, že žije ve státech… je nadšený pro USA; jeho matka je Američanka“.

15. prosince Gojira vystupovala jako hlavní hvězda na Indian Metal Festivalu v Bangalore; „celé přední řady plakaly“, vzpomíná Joe Duplantier. V roce 2012 získala kapela od fanoušků přezdívku 'Gojiramazing' díky své hudební zručnosti a živým výkonům.

V lednu a únoru 2013 Gojira absolvovala spolu s Devin Townsend Project a Atlas Moth severoamerické turné. V březnu kapela odehrála několik koncertů ve Velké Británii jako předskokani Ghost na Jägermeister Music Tour a uprostřed března byla hlavní hvězdou Trondheim Metal Fesut v Norsku. L'Enfant Sauvage byla nominováno na Album of the Year na Revolver Golden Gods Awards 2. května 2013 v Los Angeles. Gojira získala Metal Hammer Golden Gods Award pro Best Live Band 17. června 2013 v Londýně. Turné pokračovalo a soubor vystoupil na Hellfest Summer Open Air, Wacken Open Air a Bloodstock Open Air. Poprvé zahrála v Izraeli 15. srpna 2013 v Tel Avivu na „vyprodaném koncertě“. Formace v listopadu vystoupila i na Fun Fun Fun Festu v Austinu, následovalo severoamerické turné s 4Arm a Slayer.

V březnu 2014 vydala Gojira Les Enfants Sauvages, live-CD/DVD a picture book, dokumentující více než 150 koncertů na třech kontinentech při podpoře L'Enfant Sauvage. DVD zahrnovalo koncert Jägermeister Music Tour v březnu 2013 v londýnské Brixton Academy, nahrávaný 14 kamerami. V rozhovoru během australského Soundwave Festivalu Mario Duplantier uvedl, že skupina pracuje na novém albu. Gojira předskakovala Mastodonu a Kvelertak během několika severoamerických koncertů v dubnu a květnu. Hrála po celých USA a Evropě, včetně Rock on the Range, Resurrection Festu, Garorock Festivaul v Marmande (poprvé třetí) a Graspop Metal Meetingu. Gojira pokračovala na festivalovém okruhu, byla hlavní hvězdou Sylak Open Air Festivalu 9. srpna 2014 ve Francii a následující den Vagos Open Air Festival v Lisabonu. Mastodon, Gojira a Kvelertak se znovu spojili pro další severoamerické turné v říjnu a listopadu 2014. Joe Duplantier v listopadu začal pracovat na vytvoření nahrávacího studia v Ridgewood, Queens, a Mario se přestěhoval do New Yorku.

Na jaře roku 2015 dokončili Joe a Mario Duplantierovi stavbu studia Silver Cord v New Yorku, které se stalo americkým zázemím Gojiry a druhým 'domovem' vedle francouzského Le Studio des Milans v Ondres. Zvukové nahrávky vznikaly už od konce roku 2013 „na počítači v tourbusu“, jak uvedl Mario Duplantier; nové skladby přinesly změnu stylu, protože Joe začal experimentovat s čistým vokálem. Dvojice bratří zahájila 6. dubna práce na albu Magma právě ve studiu Silver Cord. Po deseti dnech však museli nahrávání přerušit, když se dozvěděli, že jejich matka vážně onemocněla, a odletěli zpět do Francie, maminka však bohužel zemřela.

Úmrtí matky bratrů Duplantierových zásadně ovlivnilo vznik Magmy. Formace odehrála jen několik festivalových koncertů v Evropě, čímž uzavřela turné k L’Enfant Sauvage. Všechny další naplánované koncerty byly zrušeny a práce na nahrávce se opět zastavily. Krátce nato se však Gojira vrátila na pódia – 10. července vystoupila na Musilac Festivalu ve francouzském Aix-les-Bains a 1. srpna se představila na Rock Off Festivalu v Istanbulu po boku Korn. O necelý měsíc později Mario oznámil během koncertu v Dublinu, že nahrávání je téměř u konce. Na podzim pak následovala vystoupení v Brazílii (Rock in Rio), Kanadě, Mexiku, Argentině, Chile, Japonsku (jako support Slayer) a v Izraeli.

Časopis Rolling Stone zařadil očekávané dílo mezi 25 nejočekávanějších metalových alb roku 2016. V květnu téhož roku Gojira oznámila turné po Francii, Itálii, Polsku, Švýcarsku, Belgii a Velké Británii. Začátkem června pak vznikl černobílý záznam soukromého koncertu pro stovku fanoušků, který režíroval Paul Ouazan – záznam byl později odvysílán na stanici Arte. Následovalo vystoupení na předávání cen Metal Hammer Golden Gods Awards a televizní debut v pořadu Le Petit Journal s písní "Silvera".

Studiový počin Magma, který si kapela sama produkovala, vyšel 17. června 2016 u Roadrunner Records. Deska byla k dispozici ke streamování už dva dny před oficiálním vydáním. V americké hitparádě Billboard 200 debutovala na 24. místě s prodejem 17 000 kusů za první týden. Uspěla i v dalších žebříčcích – dosáhla 4. místa v Top Rock Albums, 6. v Tastemaker Albums a dokonce se stala první francouzskou nahrávkou, která ovládla žebříček Hard Rock Albums. V Kanadě skončila na 17. pozici, v Austrálii na 11. a v Evropě se dostala do Top 40 dvanácti zemí. Kritici přijali nahrávku vesměs pozitivně – na portálu Metacritic získala skóre 79. Gojira se zde odklonila od technického death metalu a dala větší prostor progresivní a post-metalové poloze, což část fanoušků rozdělilo. The Independent ji přesto označil za „průkopníky moderního progresivního metalu 21. století“.

'Magma Tour' začalo v létě 2016 evropskými festivaly a pokračovalo 27 zastávkami v Severní Americe s britskými Tesseract jako předskokany. Následovalo společné turné s Alter Bridge, Volbeat a Like a Storm po Velké Británii a Evropě. Metal Hammer v listopadu téhož roku označil Gojiru za „jednu z nejvýznamnějších metalových formací planety“ s „loajální a vášnivou fanouškovskou základnou“. V listopadu 2016 se objevila i naživo v pořadu BBC Radio 1 Rock Show a Kirk Hammett z Metallicy nazval Magmu „neuvěřitelným uměleckým dílem“.

V květnu 2020 Gojira streamovala na YouTube koncert Live At Red Rocks z roku 2017 v Red Rocks Amphitheatre v Morrisonu, Colorado, k oslavě tisícího vystoupení. Skupina vydala 5. srpna singl "Another World", svůj první po čtyřech letech, a zároveň první, který se dostal do žebříčků Billboard. Skladba dosáhla 5. místa na Hard Rock Digital Song Sales a 12. místa na Hot Hard Rock Songs. Koncert z Hellfestu 2019 byl v listopadu 2020 zpřístupněn k streamování na YouTube.

Že bude tvořit 7. studiové album Fortitude, Gojira oznámila 17. února 2021. Produkce začala už na začátku roku 2018 ve Silver Cord Studio a původní vydání plánované na červen 2020 bylo odloženo na září kvůli 'pandemickým opatřením COVID-19'. Deska byla označena jako „jedno z nejvíce očekávaných metalových vydání roku 2021“. Singl "Amazonia" kapela vydala jako součást měsíční sbírky pro brazilskou iniciativu na ochranu práv domorodých obyvatel. Skladba dosáhla 17. místa na Billboard Hot Hard Rock Songs, zatímco singl "Born for One Thing" obsadil 18. místo.

Fortitude, produkovaná a nahraná Joe Duplantierem v Silver Cord Studiu a smíchaná Andym Wallacem, vyšla 30. dubna 2021 na Roadrunner Records. Deska obsahovala různorodé žánry, tempa a sociálně uvědomělé skladby, přičemž kapela pokračovala v objevování nových hudebních teritorií při zachování svého charakteristického zvuku. Fortitude se dostala na první místo žebříčku US iTunes all-genre, debutovala na 12. místě Billboard 200 a obsadila první místo v Billboard Top Rock Albums a Hard Rock Albums. Tato studiovka byla nejprodávanější během prvního týdne v USA s 27 372 album-ekvivalentními jednotkami, z toho 24 104 prodejů alb, překonávající tak výsledky Magma. Album se umístilo na vrcholu UK Rock & Metal Albums, 3. místo v Austrálii a 8. v Německu. Kritici z The Guardian, Rolling Stone, Kerrang!, Metal Hammer a Revolver desku chválili. V polovině května 2021 dosáhla skladba "New Found" 24. místa na Hot Hard Rock Songs, Gojira byla 12. na Billboard Artist 100.

Hlavní turné po USA začalo 24. září 2021. 1. listopadu vystoupil Randy Blythe z Lamb of God jako host na koncertě v Richmondu, což bylo poprvé, kdy společně hráli "Adoration for None". Kapela oznámila turné po Anglii a Evropě od ledna do března 2022 s vystoupeními v Tauron Arena Kraków, Motorpoint Arena Nottingham a Cardiff International Arena. Dále byla oznámena tříkoncertní francouzská šňůra, včetně Accor Arena – poprvé jako hlavní hvězdy vystoupení v Evropě a UK. Turné však bylo odloženo na červenec 2022 a únor 2023 kvůli 'pandemickým opatřením'. Skladba "Amazonia" byla nominována na Best Metal Performance na Grammy 2022. Christian Andreu opustil Gojira na zbývajících osmi datech severoamerického turné s Deftones, aby byl se svým novorozeným dítětem, a dočasně jej nahradil Aldrick Guadagnino z francouzské kapely Klone od 18. do 28. května. 19. června Gojira 'headlinovala' třetí den Hellfest Summer Open Air před 60 000 fanoušky. Formace poté absolvovala čtyřkoncertní turné po Jižní Americe, včetně vystoupení v Movistar Arena a Luna Park Arena.

26. července 2024 Gojira zahrála na zahajovacím ceremoniálu Letních olympijských her v Paříži; koncert se konal v Conciergerie a zahrnoval živé provedení francouzské revoluční písně "Ça Ira" ve spolupráci s Victorem Le Masne a operní zpěvačkou Marinou Viotti. Kapela se tak stala první hard rockovou či metalovou formací, která kdy hrála na olympijském zahajovacím ceremoniálu. 30. srpna vydala studiovou verzi předvedené skladby jako singl "Mea Culpa (Ah! Ça ira!)" na streamovacích platformách. V listopadu byla píseň nominována na Best Metal Performance na Grammy 2025, třetí nominace v této kategorii, kterou nakonec Gojira získala.

Hudební styl a vývoj:

Gojira kombinuje několik hudebních stylů. Její kořeny jsou v technickém death metalu, přičemž její sound zahrnuje také thrash metal, groove metal, progressive metal a post-metal. Do svého repertoáru formace rovněž začlenila math metal a avant-garde metal. Studiovka Magma znamenala významnou změnu zvuku Gojiry. Podle spisovatele Remfry Dedmana deska „reinventovala charakteristický death metalový zvuk kapely, přičemž představila přístupnou linii bez kompromisů s jejich syrovou intenzitou“. Některé skladby tak vykazovaly hudební rysy spojené s post-punkem, neo-psychedelií, a náznaky post-rocku. Bohatá hudební paleta někdy v klidnějších pasážích zasahuje i do progresivního rocku.

Gojira hraje technický, rytmický heavy metal se synkopovanými kytarovými riffy, rychlými dvojitými kopáky, blast beaty, precizním bubnováním, jazzovými výplněmi a polyrhytmickými patterny. Styl Maria Duplantiera na deskách From Mars to Sirius a The Way of All Flesh byl nazván „rájem pro bubenické nadšence“, a od počátku je považujován za oporu souboru. Skladby mají atypické taktové struktury, prezentují technickou přesnost a zvukově se vyznačují „čistou těžkostí“. Charakteristickým rysem jsou pick-scrape techniky, poprvé spontánně použité při hraní "Embrace the World" během turné The Link v roce 2003, a následně se staly typickou vizitkou formace.

Joe Duplantier používal elektrickou kytaru Gibson Flying V pro sóla na studiových počinech. Kytarové party Andreu a Joe Duplantiera zahrnují tapping sóla a na Magma zavedli novou sonoritu s využitím whammy pedalu. Kapela vytváří textury a atmosféry napříč celými deskami. Používají palm-muted riffy a pinch harmonics, minimalistické až avantgardní riffy kontrastují s propracovanými bubenickými vzorci. Studiovky jsou často doplněny instrumentálními mezihrami, ve kterých se prolínají i nemuzikální zvuky.

Vokální styl se měnil od screamingu, typického pro extrémní metal, přes death growl, pitch screaming, až po čistý zpěv. Screamy a čisté vokály jsou někdy kombinovány pro agresivní, melodický efekt. Joe Duplantier používa v některých skladbách Gojiry post-punkový zpěv.

Vlivy:

Gojira byla ovlivněna ranými deskami Death, Metallicy, Sepultury, Tool a Morbid Angel, a uvedla také jako inspiraci Led Zeppelin a debutové album Rage Against the Machine. Mario Duplantier označil Death za „povinnou cestu; oni jsou základem death metalu“ a Andreu souhlasil: „Je to naše kultura, pocházíme z Death“. Jedním z Labadievých nejranějších vlivů bylo Ride the Lightning od Metallicy, první metalové album, které slyšel v jedenácti letech. Joe Duplantier řekl, „»Ride the Lightning« mi zachránilo život, když jsem čelil těžkým chvílím na střední škole“ a jako inspiraci uvedl také LP Burn My Eyes od Machine Head. Desku Covenant od Morbid Angel z roku 1993 popsal jako „krásnou, plnou magie a epické brutality“ a vychvaloval i jejich album Domination z roku 1995. Další vlivy, méně výrazné, zahrnují Slayer, Panteru a Meshuggah.

Hudba Gojiry byla srovnávána s tvorbou Neurosis. V roce 2003 Joe Duplantier vyjádřil obdiv k Sade a v roce 2016 formace připustila zájem i o hudbu The Beatles. Jako inspirace byly také uvedeni Pink Floyd a Mike Oldfield. Na Fortitude se soustředili na přetrvávající vliv 'klasických' rockových kapel 70. a 80. let. Britský zvuk nadále inspiroval jejich psaní, s odkazy na Radiohead a trip-hopové Portishead. V roce 2021 Joe Duplantier řekl, že tradiční rock, blues a Americana byly dětskými vlivy, probuzenými díky dlouhým rozhovorům s kytaristou Mastodonem Brentem Hindsem: „Čím jsme starší, tím více to oceňujeme“.

Při vzpomínce na ranou historii formace Joe Duplantier vysvětlil, jak byli „živeni rockovou energií Baskicka, poměrně unikátní ve Francii“, a ve srovnání s tím popsal svůj životní kontext: odříznutí v lese s americkými hudebními vlivy a izolovaní od lokální scény. Řekl: „Tak jsme si vytvořili vlastní jazyk, vlastní hudební kódy. Zvuk Gojiry pochází odtud“. Andreu a bratři Duplantierovi považovali klasickou hudbu za zvláštní inspiraci; Andreu řekl: „Poslouchám 70 procent klasické hudby“. O skladbách Gojiry, které spoléhají na synkopu a contretemps (na a mimo rytmus), Mario Duplantier řekl: „Joe a já jsme byli s klasickou hudbou seznámeni velmi brzy. V rodině byla láska a porozumění k této hudbě. Existuje silná vazba mezi metalem a klasikou skrze jejich slavnostní stránku a pozornost věnovanou existenčním tématům: život a smrt. Pop [hudba] se více soustředí na romantické pocity“.

Bratři Duplantierovi uvedli, že jejich výchova v domě v Landes „ztraceném v lese, bez sousedů“ se odráží v hudbě a textech Gojiry. Jejich otec Dominique Duplantier byl francouzský architektonický kreslíř a malíř; matka Patricia byla Američanka s azorskými kořeny. Mario Duplantier popsal svou matku jako: „… velmi svobodného ducha, který vždy podporoval naši kreativitu. Na jedné straně jsme měli extrovertní matku, která kreslila, sochala a vytvářela nádherné obrazy z naplaveného dřeva; na druhé straně tichého, 'workaholického' otce, který mohl celé dny strávit gigantickými čínskými inkoustovými kresbami s téměř znepokojivou pečlivostí. Tyto dva aspekty výchovy se odrážejí v Gojiře, směs disciplíny a něčeho extrovertního, bláznivého a chaotického“…

Texty:

Gojira ve svých textech často zkoumá spiritualitu, filozofii a vztah člověka k jeho životnímu prostředí. Texty se věnují otázkám života, smrti, znovuzrození a přírody. Od počátku si formace uvědomovala, že může propojit metalovou 'temnotu' s texty Joe Duplantiera, inspirovanými tajemstvím přírody, životním prostředím, lidskou povahou a psychologií. Když Joe navrhl píseň "Love", jeho kolegové byli nejistí, ale reakce publika byla pozitivní. Duplantier poté psal o svých přesvědčeních týkajících se reinkarnace a existence duše. Texty se často točí kolem lidské podstaty a místa člověka ve světě. Christian Andreu řekl: „Mluvit a angažovat se v oblastech ekologie a spirituality je pro band zásadní“.

Studiová nahrávka From Mars to Sirius byla koncepční deska věnovaná environmentálním problémům, smrti Země a její 'resuscitaci'. Mario Duplantier uvedl, že texty a název alba jsou „allegorií [Joeovy] touhy vidět lidstvo přejít od destruktivní a mužské energie (symbolizované bojovníkem Marsem) k energii založené na emocích a ženskosti“. Texty Gojiry byly popsány jako filozofické reflexe o životě. Mario o textech svého bratra dodal, „každá deska je situační analýzou jeho života. Posloucháním naší hudby mohu znovu vidět jeho přesvědčení a emoce v daném okamžiku“. Studiový počin The Way of All Flesh řešil otázku života po smrti. Joe Duplantier řekl: „O tom to je, Smrt sama ... Je to také o nesmrtelnosti duše. To je pro nás hlavní téma“. Název L'Enfant Sauvage (Divoké dítě) podle Joea nelze plně přeložit do angličtiny: „Sauvage je něco, co není vzdělané, nebo něco, co je svobodné a naprosto volné v přírodě ... Myšlenka »L'Enfant Sauvage« je jako u člověka, který by vyrůstal v přírodě, vychován vlky, například, bez vlivu ostatních a vlivu institucí či společnosti obecně…“. Název desky rovněž odkazuje nepřímo na film Françoise Truffauta Divoké dítě, ale Mario dodal, „jde především o poezii“.

Gojira je známá svou environmentální angažovaností a využívá texty a videoklipy k upozornění na klimatickou změnu, znečištění oceánů a odlesňování amazonského pralesa. Píseň "Global Warming" zkoumá lidský dopad na životní prostředí a "Toxic Garbage Island" odkazuje na Velkou tichomořskou odpadkovou skvrnu, smetiště v Tichém oceánu. "Amazonia" byla označena Alecem Chillingworthem z Metal Hammeru jako protestní píseň „v diskografii, plné takových“. Členové uskupení vyrostli na jihozápadě Francie a v Francouzském Baskicku (Pyrénées-Atlantiques). Drsná pobřežní krajina a okolní scenérie inspirovaly Gojiru k zájmu o přírodu a moře. Mario Duplantier uvedl, že pohled na ropné skvrny v blízkém oceánu vzbudil u formace zájem o environmentalismus. Joe Duplantier věří, že písně mohou přinést konkrétní změny v environmentálních praktikách. Vyjádřil také hněv a frustraci vůči zkorumpovaným politickým systémům a finanční kriminalitě. Paste označil píseň "Into the Storm" za revoluční hymnu.

Aktivismus:

Gojira se aktivně zapojuje do boje proti nespravedlnostem a sociálním nerovnostem. Například 2. března 2004 se v Paříži na náměstí Place de la République konala demonstrace nazvaná Avis de KO Social (Sociální knockoutová výzva), kterou organizovaly dobrovolnické asociace, odbory a nevládní organizace, s cílem diskutovat, vyměňovat si názory a protestovat proti represivním politikám oslabujícím základní lidská práva a prohlubujícím rozdíly mezi bohatými a chudými. Joe Duplantier prosazoval mírný a konstruktivní přístup, popisoval se jako „méně odporující se než ostatní umělci“. Následoval koncert v Zénith, kde byla Gojira jedinou metalovou formací v multižánrovém line-upu. Veškerý výtěžek šel na podporu asociací a organizací; Joe Duplantier konkrétně zmínil boj proti HIV/AIDS a Greenpeace.

Uskupení pravidelně podporuje environmentální iniciativy. Joe Duplantier uvedl, že kdyby nebyl hudebníkem, stal by se environmentálním aktivistou v Greenpeace nebo Sea Shepherd Conservation Society. Formace spolupracuje se Sea Shepherd na získávání finančních prostředků na ochranu mořského života, zejména delfínů, velryb a žraloků. Organizace Sea Shepherd pojmenovala $4 milionovou zachytávací loď MV Gojira, než ji musela přejmenovat na MV Brigitte Bardot kvůli vlastnickým právům Toho k názvu Godzilla/Gojira. Členové obou organizací mohou mít při koncertech Gojiry stánek s merchandisingem a literaturou.

Gojira se účastnila festivalu Le Cabaret Vert v roce 2010 v Charleville-Mézi?res, environmentálně zaměřeného multižánrového festivalu, jehož cílem bylo minimalizovat dopad na životní prostředí. Joe Duplantier vyjádřil podporu Sea Shepherd a jejímu zakladateli Paulu Watsonovi při vystoupení mezi dvěma písněmi Gojiry na Rock am Ring v Německu v červnu 2012. Skupina byla pozvána i na festival Emmaüs Lescar-Pau v roce 2015 ve Francii, pořádaný mezinárodním hnutím proti chudobě a bezdomovectví, s tématem 'klima, nouze, závazek'.

V letech 2017 a 2018 Mario Duplantier spolupracoval s losangeleským art týmem SceneFour na kolekci pláten Vers le Cosmos (K směru kosmu) z videí, kde bubnuje s LED bubenickými paličkami. Výnosy z prodeje jednoho díla byly věnovány organizaci The Ocean Cleanup, která se snaží odstranit plastový odpad z oceánů.

Gojira vydala singl "Amazonia" 26. března 2021, druhý z desky Fortitude. Píseň a videoklip upozorňují na odlesňování amazonského pralesa; video ukazuje lesní požáry v Amazonii v roce 2019, domorodé Brazilce při rituálním tanci a protesty proti odlesňování, které se zvýšily po nástupu prezidenta Jaira Bolsonara v roce 2019. Formace zahájila měsíční sbírku pro brazilskou charitu Articulation of Indigenous People of Brazil (APIB), podporující domorodé obyvatele postižené obtěžováním, násilím, nucenou prací a ztrátou půdy kvůli odlesňování. APIB zastupuje 300 brazilských domorodých komunit. Kampaň čtyřnásobně překročila původní cíl $75,000 a do 30. dubna 2021 získala více než $300,000 prodejem autogramů a předmětů od formací jako Metallica, Slash, Slayer, Tool a Lamb of God. Mezi draženými předměty byly Slashův klobouk, podepsaná kytara Gibson 'Appetite' Les Paul a podepsaná Fender Precision Bass, kterou používal Labadie při nahrávání From Mars to Sirius. Joe Duplantierův kytarový nástroj se prodal za $27,000.

Videoklip ke skladbě "The Chant" z roku 2021, natáčený v Západním Bengálsku, byl inspirován Tenzinem Tsunduem a zachycuje tibetské děti uprchlé při invazi Číny v roce 1949, které se snaží zachovat si svou kulturu. Videoklip napsal a koncipoval Joe Duplantier a režíroval Russell Brownley. Joe Duplantier k písni uvedl, že cítí spřízněnost se všemi domorodými tradicemi.

V roce 2021 zařadil pařížský magazín Rock & Folk Gojiru do světového seznamu 'Top 10 Artists Committed to the Animal Cause'.

Odkaz a vliv:

Gojira byla v roce 2009 zařazena na šesté místo v žebříčku magazínu L'Express, který hodnotil deset nejprodávanějších francouzských hudebních interpretů v USA. V roce 2012 byla Gojira nejlépe hodnocenou ve francouzské metalové kategorii kulturními službami francouzské ambasády v USA. Do srpna 2016 se formace stala jedním z největších francouzských rockových exportů do Spojených států. Francouzský deník Le Monde v roce 2016 uvedl, že Gojira byla první metalovou kapelou země, která dosáhla mezinárodního statutu bez podpory Institutu Français, který propaguje francouzskou kulturu v zahraničí.

Gojira ovlivnila kapely a hudebníky jako the Agonist, Alien Weaponry, Avatar, Betraying the Martyrs, Black Crown Initiate, the Contortionist, Erra, Fit for an Autopsy, Hypno5e, Jinjer, bubeníka Tallah Maxe Portnoye, Miss May I, Rolo Tomassi a Thy Art Is Murder. Když Gojira získala mezinárodní pozornost vydáním From Mars to Sirius, zpěvák Will Garner z Black Peaks řekl, že Gojira změnila jeho vnímání hudby. Zpěvák a kytarista Josh Middleton z Sylosis uvedl, že jeho vokální přístup byl inspirován Gojirou: „Když vyšlo »From Mars to Sirius«, bylo to album obrovské pro většinu lidí, kteří milují těžkou hudbu ... Na této desce je hodně velmi melodických poloh, vždy je cítit výška [Joe Duplantiera] ve zpěvu, a to mě nesmírně ovlivnilo“. Kytarista Tesseract Acle Kahney řekl, že turné s Gojirou ovlivnilo temnější tón čtvrté studiové desky jeho kapely. Myles Kennedy popsal inspiraci při skládání písně "Native Son" pro Alter Bridge: „Když jsem psal ten riff, jistě jsem hodně poslouchal Gojiru“. Norská zpěvačka Aurora uvedla, že byla inspirována texty Gojiry a „Gojira je moje nejoblíbenější kapela všech dob“. Tatiana Shmayluk z Jinjer a Aurora vyjádřily zájem o spolupráci s Gojirou. Spiritbox a Trivium začlenily Gojirovskou techniku 'pick scrape' do své hudby. Niklas Karlsson z Orbit Culture řekl, že jejich zvuk je směs Metallicy a Gojiry, a dodal: „Bez těchto kapel by Orbit Culture jednoduše neexistovala“. Kytarista Born of Osiris Lee McKinney uvedl The Way of All Flesh jako inspiraci a jednu z pěti oblíbených progresivních metalových desek; chválil technickou stránku skladeb a popsal složitost songu "The Art of Dying" jako absolutně ohromující.

Luke Morton pro Metal Hammer sledoval, jak Gojira postupně získávala prominentní postavení. Po jejím vystoupení na Bloodstock Open Air v roce 2018 ji označil za jednu z nejlepších metalových kapel na světě. V roce 2019 Kennedy řekl, že Gojira je nejdůležitější metalová kapela současnosti a že jsou velmi důležití pro vývoj hard rocku a metalu. V prosinci 2019 byla píseň "Stranded" na 8. místě v žebříčku 20 nejlepších kytarových riffů dekády podle Guitar World. V lednu 2020 zařadil Alternative Press "Toxic Garbage Island" mezi Top 50 metalových skladeb posledních 20 let a označil ji za jednu z nejlepších metalových písní všech dob. Kerrang! zařadil Joe Duplantierův tapping v "Silver" mezi20 nejlepších kytarových sól let 2010. V roce 2020 Stereogum označil Gojiru za jednu z nejdůležitějších underground metalových institucí tohoto století. V dubnu 2021 ji Metal Hammer nazval kapelou dekády. V červnu 2021 Brad Angle z Guitar World popsal Gojiru jako „titány groove metalu: progresivní, těžce úderné riffové giganty“ a dodal, že pokračují „v linii Metallicy, Sepultury, Pantery, Lamb of God a dalších“. The Guardian zařadil "Amazonii" na 8. místo seznamu „nejlepších písní o klimatické krizi“. L'Enfant Sauvage byla uvedena v seznamu Revolveru '15 Greatest Title Tracks in Metal History'. From Mars to Sirius bylo na 10. místě a L'Enfant Sauvage na 44. místě v žebříčku Loudwire '100 Best Rock + Metal Albums of the 21st Century'. Will Hodgkinson z The Times po koncertu v roce 2023 označil Gojiru za francouzské mistry metalu.

Vědci Ben Thuy a Lea Numberger z Národního muzea přírodní historie v Lucembursku a Tania Pineda-Enríquez z Florida Museum of Natural History pojmenovali tři fosilie mořských ježovek z období jury – Ophiogojira labadiei, Ophiogojira andreui a Ophioduplantiera noctiluca – po členech Gojiry. Genus Ophiogojira byl podle nich pojmenován na počest Gojiry „za tvorbu skladeb nepředstavitelné intenzity, krásně temných a těžkých, které zkoumají propast života a smrti, lidské síly a omylů, a prosperující, a přitom ohrožené oceány“…

Sestava:

• Joe Duplantier – zpěv, kytara
• Mario Duplantier – bicí
• Christian Andreu – kytara
• Alexandre Cornillon – baskytara (1996-1998)
• Jean-Michel Labadie – baskytara (1998-současnost)

Sestava s Jean-Michel Labadiem 'má na svědomí' všechny studiové nahrávky.

Diskografie (studiová alba):

Terra Incognita (2001)

The Link (2003)

From Mars to Sirius (2005)

The Way of All Flesh (2008)

L'Enfant Sauvage (2012)

Magma (2016)

Fortitude (2021)