| Původ: | Nürensdorf, kanton Curych, Švýcarsko |
| Aktivní roky: | 1982 - 1984 |
| Styl: | Black metal, speed metal, thrash metal |
| Vydavatelé: | Noise, Century Media |
| Web: | hellhammer.org |
| Podrobnosti: | Metal-archives - Hellhammer |
HELLHAMMER byla švýcarská undergroundová formace z počátku 80. let, která zásadním způsobem ovlivnila vývoj extrémního metalu – zejména black, death a doom metalu. Její tvorba byla extrémně surová, temná a primitivní, ačkoli později se ukázala jako vizionářská. Skupina existovala jen krátce, ale její kultovní nahrávky a postava Toma G. Warriora (později CELTIC FROST) se staly základním kamenem pro vývoj celého žánru. Zprvu nenáviděni, později oslavováni – HELLHAMMER dnes patří mezi nejoceňovanější extrémní metalové kapely historie.
Inspirováni hudbou Black Sabbath, Venom, Raven, Motörhead a Angel Witch založili kytarista a zpěvák Thomas Gabriel Fischer (známý jako 'Tom Warrior'), baskytarista a vokalista Urs Sprenger ('Savage Damage' a 'Steve Warrior') a bubeník Pete Stratton v květnu roku 1982 skupinu Hammerhead.
Ačkoli Fischera punk nijak zvlášť nebral, ohromily ho desky britských Discharge Why a Hear Nothing See Nothing Say Nothing, které od té doby zásadně ovlivnily jeho tvorbu. Jak později poznamenal, nedostatek extrémního metalu v té době znamenal, že se příznivci Venom a Motörhead museli pro podobný zvuk často obracet k punkovým formacím. Vliv na něj měly i skupiny GBH a Anti-Nowhere League.
Pokud jde o Tomovy první hudební aktivity, je potřeba vrátit se v čase zhruba o rok zpět a začít u souborů Tarot (nezaměňovat s finskou heavy metalovou skupinou baskytaristy Marko Hietaly, která vznikla v roce 1982) a Grave Hill, jejichž sestavy se víceméně překrývaly. Členy byli kromě Toma Alfredo 'Stonehead' Pappalardo (baskytara), Alois 'Jay Blackwood' Wendelin (bicí), Philipp 'Phil Hunter' Veraguth (zpěv) a Urs (později 'Steve Warrior') Sprenger (vokály). Obojí byla hudební embrya snažící se hrát metal a napodobovat jiné soubory, jejich členové se však teprve učili ovládat své nástroje. Tarot neměli ani zkušebnu a Grave Hill a Hammerhead byly jen náčrty, z nichž následně vzešel Hellhammer.
„Na kytaru jsem začal relativně pozdě. Na začátku osmdesátých let, když mi bylo sedmnáct nebo osmnáct. Předtím jsem zkoušel hrát, když mi bylo asi jedenáct. Matka mě nutila chodit ve škole na hodiny kytary a bylo to hrozné. Dostal jsem akustickou kytaru a nacvičovali jsme takové ty tradiční lidové písničky ze sedmnáctého století nebo něco takového a já se k smrti nudil.
Potom přišly nějaké nahodilé školní kapely, ve kterých jsem se snažil být členem, ale nikdy to nikam nevedlo. Nakonec jsem se zeptal bubeníka jedné z těch školních skupin, jestli by se mnou nechtěl založit soubor, a on z nějakého důvodu skutečně souhlasil. Založili jsme čtyřčlennou formaci Grave Hill, která byla hodně ovlivněná novou vlnou britského heavy metalu. Samozřejmě jsme se snažili znít podobně, ale nevěděli jsme, jak hrát.“
„Když jsem dokončil střední školu, což se mi sotva podařilo, měl jsem narozeniny a babička mi dala nějaké peníze. Místo abych je rozumně investoval, koupil jsem si levnou letenku do Londýna, protože jsme všichni uctívali New Wave Of British Heavy Metal. To bylo koncem roku 81. Letěl jsem do Londýna, zašel do obchodu s deskami a koupil si všechny sedmipalcové singly, které kdy Neat Records vydali. První, který jsem si vzal, byl Venom. Přijel jsem domů a poslechl si singl "In League With Satan", a byla to ta nejtěžší věc, jakou jsem kdy slyšel. Schválně jsem si ten singl na 45 otáček za minutu pustil na 33 otáček za minutu. Chtěl jsem, aby to bylo těžší! Lidé z Grave Hill se na mě tehdy dívali a říkali: 'Ty ses zbláznil!'. Mysleli si, že nejsem normální, a všichni odešli. Jediný, kdo zůstal, byl takzvaný roadie Steve Warrior. Ten říkal: 'Tohle zní skvěle!'. To byl v podstatě zrod Hellhammer. Byli jsme klonem Venom.
První dvě jejich alba mi změnila život. Změnila můj svět. Umožnila mi všechno. Ukázala mi, že extrémnost v heavy metalu nemá hranice. Jejich hudba zastínila všechno ostatní v mém světě, to byl zrod extrémního metalu. Se Stevem jsme neustále hledali tvrdší a radikálnější hudbu – jak v metalu, tak (zejména Steve) v punku. Přitahovalo nás to třeba k Discharge. Když v prosinci 1981 vyšel debut »Welcome to Hell« od Venom, už jsem jednoduše nebyl připravený přešlapovat na místě. Zeptal jsem se Stevea, jestli si dokáže představit, že by se mnou vytvořil novou, extrémnější trojici, jako byli Venom, Raven nebo Angel Witch, a on souhlasil.“
„Mně bylo osmnáct, Steve byl o rok nebo dva mladší. Protože jeho matka byla striktně proti tomu, aby hrál metal s klukem, jako jsem já, odmítla mu koupit hudební nástroj. Půjčil jsem mu svou baskytaru, a aby se náš nový projekt mohl uskutečnit, naučil se na ni hrát od začátku. Upozornil mě však, že neumí pořádně zpívat, nanejvýš ve stylu Cronose z Venom nebo Cala Morrise z Discharge. Byl jsem nadšený. Přesně tohle jsem měl na mysli. A tak jsme na začátku roku 82 založili naše nové trio, aniž bychom tušili, jak významná tato událost pro nás všechny bude. Nejdřív jsme si říkali Hammerhead, ale skupina s tímto názvem už existovala a každopádně se nám to zdálo příliš krotké. Po několika dnech jsme tedy změnili název na Hellhammer. Na tenhle název jsme přišli během noční túry v lesích v okolí našich vesnic.
Většinu zbytku roku 1982 nám trvalo, než jsme konečně našli stálého bubeníka, protože se ukázalo, že naše první volba postrádá ten správný fanatismus, který jsme se Stevem tak zásadně sdíleli. Po více než roce jsme nahráli naše první demo »Triumph of Death« a některé písně z něj hraji dodnes.“
Stálým bubeníkem se na podzim 1982 po Strattonově odchodu stal Jörg Neubart (alias 'Denial Fiend' nebo 'Bruce Day') ze skupiny Moorhead. Nešlo však o jediný problém, který bylo nutné vyřešit — další komplikací, jež tehdy Hellhammer trápila, byla absence vhodné zkušebny. Najít nějakou bylo kvůli mimořádně vysokým nájmům většinou velmi obtížné.
Po překonání těchto potíží přišel červen 1983 — v historii souboru klíčový okamžik. Za pouhých 70 dolarů nahráli ve zkušebně s producentem Rolim Fuchsem pomocí přenosného zařízení demokazetu Triumph of Death. Hellhammer původně plánovali vydat devítipísňovou nahrávku s názvem Death Fiend, která měla obsahovat materiál z rané éry jejich tvorby. Nakonec se však rozhodli od tohoto záměru ustoupit — i přesto, že obaly kazet byly již vytištěny — a vydali druhé demo Triumph of Death, které nabídlo aktuálnější skladby a téměř totožnou grafiku obalu. Oficiální náklad čítal zhruba 30 až 40 kopií. Přestože byli Hellhammer s výsledkem nahrávání poněkud nespokojení, rozeslali kazety do řady heavymetalových magazínů, například do britského Metal Forces. Odezvy kritiků byly svým způsobem příznivé, i když vydavatelství, kterým nahrávku zaslali, ji odmítala. Přesto skupina zaujala tehdy nově vzniklé vydavatelství Noise Records.
Po dokončení Triumph of Death byl Steve Warrior z uskupení vyhozen. Oficiální stanovisko znělo poměrně nekompromisně: „Jeho mizerný zpěv a hraní je slyšet na kazetě »Triumph of Death«. Nikdy nevěřil a nepracoval pro formaci jako ostatní členové…“ Po svém odchodu založil Steve islandskou hardcorově punkovou formaci Kötzen.
Někdy v létě 1983 jej nakrátko nahradil baskytarista Mike 'Grim Decapitator', jeden z mála metalových fanatiků v okolí Curychu, který se už tehdy věnoval NWOBHM a nastupujícímu thrashovému hnutí ze Spojených států. K jeho přednostem patřila znalost Venom, silný zájem o Exciter, vlastnictví dema No Life 'Til Leather od Metallica a schopnost hrát na basovou i elektrickou kytaru. V době, kdy ještě neexistovala žádná extrémní metalová scéna, to představovalo zásadní výhodu. Za tehdejší vrchol extrému byli považováni Venom, Motörhead, Raven nebo Mercyful Fate — a žádná z těchto kapel se ani zdaleka nepodobala tomu, co později definoval black a death metal. Americké thrashové hnutí teprve začínalo: kanadské formace Exciter a Anvil byly v popředí, Slayer ještě nevydali Show No Mercy a Metallica měla za sebou teprve první demo.
V říjnu 1983, během příprav dema Satanic Rites, opustil sestavu bubeník Bruce Day, když se přidal k místnímu motorkářskému klubu. Jeho místo zaujal Steve 'Evoked Damnator' Priestly, který již dříve krátce působil jako baskytarista. V Hellhammer však dlouho nezůstal, protože Bruce se brzy rozhodl k návratu — tentokrát opět pod přezdívkou 'Denial Fiend'.
Hudba Hellhammer byla tehdy považována za primitivní, neumětelskou a příliš radikální – což ale přesně odpovídalo záměru členů, kteří se chtěli co nejvíce vzdálit od komerčního hard rocku. Jejich image byla extrémní až groteskní: nánosy hřebů, obrácené kříže, silný corpsepaint a přehnaná pseudonymní jména jako Tom Warrior, Steve Warrior nebo Bruce Day alias 'Denial Fiend'. Jejich hudba kombinovala doom, punkovou syrovost a blackmetalovou posedlost, čímž se stali předzvěstí nejen black metalu, ale i death metalu a doom metalu.
S Mikem 'Grim Decapitatorem' Owensem si Tom ale příliš nerozuměl, takže se brzy rozešli a Mike byl nahrazen bývalým baskytaristou kapely Schizo, původem Američanem, Martinem Ericem Ainem. Tato změna znamenala začátek vážné a radikální proměny hudby i textů kapely.
Martin zavzpomínal: „Oba jsme se s Tomem potkali ve stejnou dobu na místní 'diskotéce' v evangelickém mládežnickém centru ve Wallisellenu (vlastně malý sklepní prostor pod evangelickým církevním centrem), kde jsme se Stephenem bydleli. Občas tam hráli i nějaké metalové desky, a to byl důvod, proč jsme se tam scházeli. Všechno se odehrálo v roce 1983, včetně nahrávání všech demosnímků a vyhazovu Steva Warriora a Bruce Daye atd. Když se ale Stephen nedostavil na nahrávání Satanic Rites, bylo nám s Tomem jasné, že 'Slayed Necros' bude definitivním baskytaristou Hellhammeru.“
Svůj pohled přidal i Tom: „Vždycky se zdálo nemožné najít někoho, kdo by chtěl ten extrém prožít a ne ho jen hrát. Jednoho dne jsem narazil na chlápka, který se zdál být stejně extrémní jako já a chtěl se dozvědět o všech těch undergroundových kapelách, které byly pro ostatní lidi příliš obskurní. Byl to Martin Ain. Založil si vlastní nahodilou začátečnickou kapelu, ale ta se rozpadla, a tak se v prosinci 1983 přidal k Hellhammer. To byl vlastně zrod Celtic Frost, i když jsme potom ještě vydali EP »Apocalyptic Raids«.“
Tyto změny byly nakonec příčinou toho, že Fischer a Ain začali stále silněji vnímat, že je záměrně primitivní moloch Hellhammer začíná omezovat. Stihli ale ještě pustit do světa EP Apocalyptic Raids, jediné komerční album skupiny, které bylo nahráno a vydáno v březnu 1984. V té době bylo považováno za jednu z nejtěžších a nejextrémnějších nahrávek, které byly vyprodukovány, a dalo vzniknout zástupu napodobitelů hrajících právě se rodící žánry doom metal, thrash metal, black metal a death metal.
Posloužilo například jako inspirace pro tak různorodé a uznávané kapely, jako jsou Napalm Death a Sepultura, které obě nahrály coververze skladby "Messiah". Obal je ovlivněn strohou estetikou německého expresionismu a kombinuje monochromatičnost s krvavě červeným logem kapely. EP bylo znovu vydáno o šest let později pod názvem Apocalyptic Raids 1990 A.D., přičemž se pyšnilo novým obalem a dvěma bonusovými skladbami z kompilace Death Metal, což prý chtěla kapela udělat už v roce 1984. Tato reedice vyšla s novým designem obalu, který vytvořil Martin Ain.
Krátce před tím, než to kapela zabalila, stihla ještě přibrat čtvrtého člena. Martin Ain vzpomínal: „Na poslední chvíli jsme přidali druhého kytaristu jménem Vince Caretti aka ´Dei Infernal´. Sice jsme nejdřív chtěli tenhle titul propůjčit Oliveru Ambergovi, který v té době hrál v dřívější inkarnaci Coroner, ale Olimu se do toho moc nechtělo. Naštěstí, protože Oli se později připojil k Tomovi na albu »Cold Lake«, kde nepředvedl tak dobrý výkon (alespoň pro mé uši!). Ostatně ani Vince se moc nepředvedl, protože se prostě nedostavil na zkoušku.“
Hellhammer se rozpadli pouhé tři měsíce po nahrání prvního EP (11. května 1984 byl oficiálně oznámen konec skupiny) a krátce na to se přeskupili do další extrémní a vlivné smečky s názvem Celtic Frost.
V listopadu 2007 Tom Gabriel Fischer oznámil, že původní master pásky demosnímků Hellhammer (Death Fiend, Triumph of Death a Satanic Rites) budou vydány v únoru 2008 jako 2CD/3LP balíček s názvem Demon Entrails, s novými poznámkami na obálce o kompletní historii Hellhammer, dosud nezveřejněnými fotografiemi a grafikou a všemi skladbami remasterovanými osobně Tomem Gabrielem Fischerem, Martinem Ericem Ainem a Stevem Warriorem. Album vyšlo u Prowlin' Death/Century Media Records.
Kromě toho Tom Fischer vydal v roce 2010 knihu Only Death Is Real: An Illustrated History of Hellhammer and early Celtic Frost 1982–1985, která dokumentuje začátky zmíněných kapel. Kniha obsahuje předmluvu od kytaristy Darkthrone Nocturna Culta a úvod od autora Joela McIvera.
V roce 2016 vydaly Century Media i Prowling Death Records společně dosud nevydaný 7" vinylový singl "Blood Insanity", který kapela původně nahrála v roce 1983. Tom vysvětlil, že Hellhammer uvažovali o vydání materiálu, který nahráli během demo sessions Triumph of Death a který měl obsahovat dvě písně. Bohužel singl zůstal nerealizován až do rozpadu, čímž se veškeré plány staly zbytečnými. Fischer dodal, že od té doby mu to nikdy nešlo z hlavy, a představil myšlenku vydání singlu společnosti Century Media, která souhlasila.
Ačkoli se bývalí členové koncem 80. let cítili na odkaz Hellhammer hrdí, nebylo tomu tak vždy. Tom Warrior se po založení nové formace obával, že by jeho předchozí angažmá mohlo budoucnost Celtic Frost zhatit. Recenze časopisu Kerrang! z roku 1985 shrnula jeho nejhorší obavy: „Skutečně příšerný Hellhammer se teď možná změnili v Celtic Frost, ale pořád stojí za starou belu.“
Také další metalové publikace se k hudebnímu počinu Hellhammer stavěly skepticky. Například Metal Forces skupinu naprosto nesnášel; to odstartovalo dlouhotrvající spor mezi tímto zinem a Warriorem, kvůli němuž Celtic Frost nemohli několik let hrát v Anglii. Ani Rock Power neměl Hellhammer v lásce; považoval je za nejstrašnější, nejodpornější a nejzrůdnější věc, jakou kdy 'muzikanti' směli nahrát. Ve skutečnosti podle Warriora všude dostávali mizerné recenze.
Ke kontroverznímu statusu své bývalé kapely Thomas řekl: „V letech 1984 a 1985, kdy jsme s Martinem Ericem Ainem nahráli první dvě alba Celtic Frost »Morbid Tales« a »To Mega Therion«, na nás Hellhammer doléhali téměř jako prokletí. Přestože právě Hellhammer byl důvodem, proč jsme se zamysleli nad svými cíli a zplodili Frost, zbytky HH nám stále byly mocnými kameny v cestě. Mnoho hlasů považovalo Frost za stejnou kapelu, jen se změnou názvu. Nedostatek hudební kvality HH nám téměř znemožnil získat pro Frost nezaujaté reakce. Zkrátka a dobře, málem to zabilo veškerou naši práci a sny.“
Hellhammer se rozpadli pouhé tři měsíce po nahrání prvního EP (11. května 1984 byl oficiálně oznámen konec kapely) a krátce na to se přeskupili do další extrémní a velice vlivné smečky s názvem Celtic Frost.
