Charakteristika folk metalu
Folk metalová scéna je rozmanitou sbírkou kapel, které následují různé subžánry heavy metalové hudby. Zatímco formace jako Primordial a Finntroll hrají black metal, jiné, například The Lord Weird Slough Feg, pracují s tradičnějším nebo power metalovým základem. Německo-norská sestava Midnattsol kombinuje žánr s gothic metalem. U některých uskupení se projevují progresivní tendence – sem patří například Elvenking, Lumsk a Týr. Některé bandy udržují vícero stylů: Orphaned Land kombinuje folk metal s progresivním a death/doom metalem (přičemž začleňuje židovské, arabské a západoasijské vlivy). Ensiferum pojí lidovou hudbu s power a death metalem. Například Glittertind vnáší do svého zvuku punkové prvky, zatímco Agalloch využívá neofolk a post-rockové pasáže.
Lidové prvky často odrážejí etnické pozadí muzikantů – finnskou tradici najdeme u Finntroll, Korpiklaani a Metsatöll, baltský folk u Skyforger. Z východoasijských vlivů těží například tchajwanská hudba v tvorbě Chthonic. Mongolský hrdelní zpěv používá Tengger Cavalry, blízkovýchodní prvky tvoří páteř tvorby Orphaned Land. Existují také skupiny, které se geografickému a etnickému zázemí vymykají – jako tuniský projekt Ymyrgar, který se soustředí na severskou mytologii.
Keltskou hudbu čerpají irské formace Cruachan a Waylander, stejně jako belgické Ithilien, švýcarské Eluveitie a brazilské Tuatha de Danann (navzdory minimálním kulturním vazbám na keltský původ). Některé bandy kombinují různé folkové tradice – například Elvenking, Ithilien či Ensiferum. Kapely jako brazilské Sepultura a Overdose mísily thrash metal s domorodými zvuky a amazonskými instrumenty; Max Cavalera pak vytvořil projekt Soulfly, který do groove a nu metalu postupně začlenil „kmenové“ a latinské prvky, inspiroval kapely jako Ill Nino, Puya či Tren Loco.
Folk metal přináší různé nálady a atmosféry. Naopak hravá a taneční nálada je typická pro Finntroll a Korpiklaani. Naproti tomu kapely jako Thyrfing či Primordial spoléhají na kontemplativní výraz. Lumsk nabízí jemnější zvuk, zatímco Agalloch je známý svým depresivně ambientním stylem. Epický feeling dominoval u kapel jako Primordial, Moonsorrow, Turisas nebo projektem Folkearth. Zatímco Ensiferum a Wintersun zdůrazňují melodiku, kapely jako Finntroll či Manegarm preferují brutalitu.
Česká a slovenská scéna: V českém a slovenském folk metalu je řada zajímavých jmen. Folk metal s prvky death nebo gothic stylu přinášejí kapely jako Silent Stream of Godless Elegy, Ador Dorath, Gate of Sorrow nebo Time of the Oath. K interpretům s folklorními vlivy patří i Ethno_slayer či F.O.B. (zatímco F.O.B. kombinují folk s epic a power metalem). Výrazné melodické doom či folkové prvky nabízí skupiny jako Scenery, Agnes Dei, Memoria či Llyr.
Nástroje ve Folk metalu
Pro folk metal jsou typické stejné nástroje jako pro heavy metal: kytary, basa, bicí a zpěv. Zatímco několik folkových metalových skupin, jako je Tharaphita, odmítá jakékoliv využití lidové instrumentace a spoléhá se pouze na tradiční metalové nástroje, jiné kapely se obecně opírají o lidové nástroje, které sahají od běžných po exotické. Spousta folk metalových formací má ve své sestavě houslistu. Patří sem Skyclad, Subway to Sally, Schandmaul, Mägo de Oz, Ithilien, Silent Stream of Godless Elegy, Korpiklaani, Lumsk, Elvenking, Eluveitie a Tuatha de Danann. Irskou flétnu a flétnu najdete v keltských metalových souborech jako Cruachan, Waylander, Ithilien a Eluveitie. Flétna se vyskytuje také v dalších skupinách, jako jsou Metsatöll, Schandmaul a Morgenstern. Středověké dudy využívají formace jako Folkstone a In Extremo. O některých kapelách je známo, že propagují exotičtější nástroje odpovídající jejich etnickému původu nebo zemi, odkud pochází: lotyšští Skyforger používají kokle, estonští Metsatöll torupill, finští Korpiklaani finské kantele, Eluveitie a Ithilien niněru a Orphaned Land (z Izraele) oud a saz.
Při absenci lidových nástrojů se jiné kapely v žánru uchylují k používání kláves, aby replikovaly jejich zvuk. Mezi tyto party patří například Storm, Empyrium, Finntroll či Midnattsol. Některé soubory doplňují skutečné lidové nástroje, jako jsou housle, právě o klávesy – to je případ Skyclad, Mägo de Oz a Tuatha de Danann.
Velké množství nástrojů, na které se některé kapely spoléhají při nahrávání svých studiových počinů, může být překážkou při živém vystupování. Zatímco Orphaned Land jsou schopni vystoupit na jevišti s dvaceti hudebníky, pokud hrají ve své domovské zemi (Izraeli), jinde se musejí spoléhat na počítač, který replikuje party hostujících muzikantů. Některé folk metalové formace nahrávají pouze studiovky a nejsou známy žádné jejich koncerty – příkladem budiž Folkearth nebo Falkenbach. Jiné bandy rozšiřují svou základní sestavu o vícero hudebníků, a proto není neobvyklé, že mají šest a více členů. Mezi klasické sextety patří Schandmaul, Cruachan, Korpiklaani, Turisas a Midnattsol, zatímco sedmičlenné party reprezentují Ithilien, Subway to Sally, In Extremo a Lumsk. Silent Stream of Godless Elegy z Moravy a švýcarští Eluveitie se mohou pochlubit osmičlennou sestavou, zatímco španělská skupina Mägo de Oz čítá celkem devět členů. I když kapela zahrnuje muzikanty hrající na lidové nástroje, často se spoléhá na hostující hudebníky, aby ještě více obohatila svůj zvuk. Například Lumsk při svém debutovém LP Asmund Fragdegjevar přizvali třináct hostů ke své sedmičlenné základně. Někdy se hosté stávají plnohodnotnými členy, jak tomu bylo v případě Skyforger a Turisas.
Regionální poznámka: Z oblasti bývalého Československa (ČSSR) vzešlo několik významných folkových metalových projektů. Z České republiky pochází například Silent Stream of Godless Elegy (vytvořeni v roce 1995 na Moravě), Cruadalach (založení 2008 v Praze) či Žrec. Na Slovensku působí folkmetalová formace Ramchat (vznik 2013 v Martině) a dříve i Castaway s folkmetalovými prvky. Některé tyto skupiny čerpají ze slovanského folkloru, jiné se zaměřují na keltské nebo pohanské motivy.
Zpěv ve folk metalu
Rozmanité spektrum vokálních stylů ve folk metalu sahá od „smrtelných výkřiků mrazících páteř“ u Finntroll až po blackmetalovou rašpli u Skyforger nebo Moonsorrow. Nechybí ani extrémní vokály u formací jako Cadacross, Ensiferum, Ithilien a Equilibrium. Naproti tomu některé kapely jako Mägo de Oz a Metsatöll volí „čistý“ zpěv v souladu s tradičnějším metalovým přístupem. Řada dalších folk metalových uskupení kombinuje extrémní vokály s čistým zpěvem – mezi nimi Primordial, Turisas, Windir a Wintersun.
V některých folk metalových souborech se uplatňuje tradiční lidový zpěv – například Joik (severský zpěv) Jonne Järveläho se objevuje v hudbě Shaman, Finntroll a Korpiklaani. Lidový zpěv nebo lidově inspirované vokály využívají také skupiny jako Equilibrium, Metsatöll, Skyforger či Orphaned Land. Hudba této formace navíc zahrnuje chorály a sbory, které jsou v žánru folk metalu běžné. Sbory používají např. Arkona, Turisas, Lumsk nebo Eluveitie, zatímco chorály se objevují v tvorbě Týr a Windir. Některé kapely jako Falconer a Thyrfing pak zahrnují do svých vokálů „yo-ho-ho folkové melodie“ ve stylu vikingského metalu.
Orphaned Land typicky zpívají anglicky, ale používají i jiné jazyky, které „dobře ladí s hudbou a zní exoticky a jedinečně“. Rovněž Týr ve své tvorbě používá více jazyků. Mnohé soubory zpívají výhradně nebo převážně ve svém rodném jazyce – například Mägo de Oz (španělsky), Moonsorrow (finsky), Metsatöll (estonsky) nebo Lumsk (norsky). Některé formace středověkého metalu (subžánr) zpívají především nebo jen německy, včetně Subway to Sally, Morgenstern a Letzte Instanz.
Sólové zpěvačky nejsou ve žánru výjimečné – najdeme je např. v kapelách Cruachan, Otyg, Lumsk, Arkona nebo Midnattsol. Jiné formace, jako Orphaned Land a Elvenking, zahrnují kouzlo doprovodných vokalistek.
Texty ve folk metalu
Mezi populární témata u folk metalu patří pohanství, příroda, fantasy, mytologie a historie. Tento subžánr je spojen s pohanstvím již od svého zrodu, kdy Martin Walkyier opustil svou předchozí formaci Sabbat a založil Skyclad – zčásti proto, že skupina „neměla v plánu jít pohanskou, britskou cestou, kterou jsme se chtěli vydat.“ Výsledkem byly texty Skyclad, které se výrazně věnovaly pohanským tématům.
Formaci Cruachan založil také pohan – jak sám sebe označuje – Keith Fay. Ville Sorvali z Moonsorrow dává přednost označení „pagan metal“, neboť podle něj lépe vystihuje ideologii, nikoli však hudební styl. K dalším skupinám, které používají tento výraz, patří Cruachan, Eluveitie, Obtest a Skyforger. Oproti tomu Orphaned Land se tematicky věnuje abrahamským náboženstvím, zatímco Turisas oslavuje válečnictví prostřednictvím fantasy textů.
Silný vliv má příroda – mnohé folkové metalové uskupení jako Korpiklaani, Elvenking, Midnattsol či Vintersorg staví texty právě na přírodních motivech. Pro Agalloch je příroda všezahrnující metaforou: „protože stojíme na straně toho, kdo je v zásadě obětí ve vztahu, kde je lidstvo nemocí.“ Všichni členové Skyclad podporují organizace typu Greenpeace, protože podle nich brání planetu proti těm, kdo ji ničí. Průkopníci žánru Skyclad se záměrně vyhýbali fantasy, neboť „na světě je fantasie dost – slyšíme ji od našich politiků každý den.“ Přesto jiné formace, jako Ensiferum, Midnattsol a Cruachan, sázejí na fantasy motivy. Elvenking využívají fantasy jako metaforu pro hlubší sdělení, zatímco u Turisas slouží k odhalení závažnějších témat.
Historie Keltů představuje častý inspirační zdroj u formací jako Cruachan, Eluveitie, Primordial a Mael Mórdha. Severskou mytologii zase zpracovávají skandinávské party Falkenbach, Týr, Finntroll a Mithotyn. Lotyšskou historii i mytologii propojuje Skyforger. Historická témata zpracovávají rovněž Falconer a Slechtvalk.
Řada národně socialistických black metalových kapel (NSBM), jako Nokturnal Mortum nebo ruští Temnozor a Kroda, přešla k folk metalu. Zpěvák Waylander, Ciaran O'Hagan, to považuje za „urážku lidí, jako jsem já, kteří se vůbec nedotýkají fašistických ideálů.“ Podle něj takové skupiny hrají folk metal ze všech špatných důvodů. Vzhledem k tomu, že neonacisté zneužívají pohanské symboly, bývají některé kapely mylně považovány za součást NSBM scény. Cruachan, Skyforger, Moonsorrow, Manegarm i Týr se proto veřejně distancovali od jakékoliv formy rasismu či fašismu. Skyforger zašli tak daleko, že na zadní stranu svých desek přidali nápis „No Nazi Stuff Here!“
V dubnu 2008 obvinila německá Antifa účastníky festivalu Paganfest z nacismu. Ville Sorvali (Moonsorrow) a Heri Joensen (Týr) na to reagovali společným videem, kde odmítli veškerá obvinění. Poukázali na to, že jejich symboly – "S" u Moonsorrow a "T" v logu Týr – jsou odvozeny od staroseverských run. Moonsorrow vydali rovněž oficiální písemné vyjádření, zatímco Týr na svém webu uvedli, že inspirací pro jejich runu bylo stejnojmenné album Black Sabbath.
Naopak některé formace se otevřeně hlásí k levicovým postojům – například Glittertind, kteří v bookletu své desky Til Dovre Faller připojili manifest proti neoliberalismu.
Skyclad se věnovali i vážnějším politickým tématům, která však zpracovávali s vtipem a slovními hříčkami. Humor a nadsázka jsou vlastní i jiným formacím. Finntroll si libují v trollích příbězích, zatímco Korpiklaani zpívají o oslavách, alkoholu a dobré náladě. V recenzi The Varangian Way od Turisas uvedl James Christopher Monger z AllMusic, že „někteří posluchači by mohli být odrazeni představou dospělých mužů v kožešinách, kteří zpívají takové texty jako ‚pojďte s námi na jih, napište své jméno na náš svitek.‘“ Heri Joensen (Týr) k tomu dodává, že „posluchač musí mít jistotu své mužnosti, aby si mohl s klidem poslechnout tradiční faerské texty jako je ten náš: ‚mladí chlapci, šťastní chlapci, šlapejte po zemi, tancujte vesele.‘“
Belgická formace Ithilien se na rozdíl od jiných zaměřuje na osobní témata – ztrátu, smutek či vytrvalost. Jejich album Shaping the Soul je inspirováno fázemi smutku podle Elisabeth Kübler-Rossové.
Historie folk metalu
Původ
Anglická skupina Skyclad vznikla v roce 1990 poté, co zpěvák Martin Walkyier opustil svoji předchozí kapelu Sabbat. Začínali jako thrash metalová parta, ale na několik skladeb z jejich debutové desky The Wayward Sons of Mother Earth přidali housle od hudebníka Mika Evanse, což Eduard Rivadavia z AllMusic popsal jako ambiciózní a průkopnické úsilí. Píseň "The Widdershins Jig" z debutu byla oceněna jako obzvláště významná a určitě první v říši metalu. Na druhé desce má uskupení už houslistu na plný úvazek a vyznačuje se nyní legendárním stylem folky jig a výraznějším začleněním houslí hrajícími hlavní linie a melodie, které jsou obvykle spojeny s kytarami u většiny ostatních rockových kapel. I po téměř dvou desetiletích od svého vzniku a po odchodu Martina Walkyiera v roce 2001 zůstává Skyclad aktivní folkovou metalovou skupinou.
Naproti tomu portugalská parta Moonspell měla v žánru krátké působení. Jejich první nahrávkou bylo EP Under the Moonspell z roku 1994 s hudbou, která obsahovala lusitánské folkové a středověké vlivy. Vydáním debutové studiovky Wolfheart v následujícím roce formace přešla do gothic metalu a během několika let se rychle vyvinula v jednoho z hlavních hráčů evropské goth-metalové scény.
Cruachan vznikli v roce 1992 v irském Dublinu. Od počátku měli v úmyslu míchat rodnou irskou lidovou hudbu své domovské země s extrémnější stránkou metalové hudby. Jejich debutové LP Tuatha Na Gael vyšlo v roce 1995 a bylo plnohodnotným folk metalovým albem od začátku do konce. V italské knize FOLK METAL, Dalle Origini Al Ragnarok, která je komplexní žánrovou historií, autor Fabrizio Giosue označuje partu Cruachan jako vůbec první skutečně folk metalovou kapelu. Uznává, že Skyclad měl v některých písních folkové motivy ještě před nimi, ale poznamenává, že Cruachan přistupoval k folkové hudbě stejně vážně jako k metalu. Také poprvé použil úpravy známých folkových písní a melodií, zatímco Skyclad psal jenom folkově znějící části.
Španělská formace Mägo de Oz patřila mezi první folk metalové skupiny, které byly ovlivněny keltskou lidovou hudbou. Uskupení představilo lidové prvky a nástroje ve své power metalové tvorbě už na eponymní debutové nahrávce z roku 1994.
Dalším ranným přispěvatelem do přihrádky folk metalu je finská sestava Amorphis. Vznikli v roce 1990 a s debutovou deskou The Karelian Isthmus přišli o dva roky později. Jejich druhá studiovka Tales from the Thousand Lakes vyšla v roce 1994 a byla naplněná spoustou fascinujících melodií a struktur skladeb, které silně čerpaly z tradiční lidové hudby jejich rodné země. Album získalo příznivý ohlas u fanoušků a jeho obsah rychle vystoupal napříč metalovým undergroundem na samotný vrchol atmosférického death metalu.
Rozvoj
Od poloviny 90. let se začaly objevovat další formace, které kombinovaly heavy metal s folkovou hudbou. Storm byla krátkodobě existující norská superskupina, v níž působili 'Fenriz', 'Satyr' a Kari Rueslatten – členové blackmetalových Darkthrone, Satyricon a doommetalové The 3rd and the Mortal. Jejich jediné album Nordavind vyšlo roku 1995 a využívalo klávesy k imitaci zvuku tradičních lidových nástrojů.
Němečtí Empyrium se při debutové desce A Wintersunset (1996) rovněž spolehli na syntezátory a kytary, aby svému publiku zprostředkovali „temnou folklórní“ podobu black metalu.
Ve stejném roce vyšlo i debutové album one-man projektu německého multiinstrumentalisty Vratyase Vakyase známého jako Falkenbach. Ačkoliv existoval už od roku 1989, výrazněji se prosadil až deskou plnou epických klávesových ploch, vikingských témat a folkových motivů. Falkenbach představoval skutečné spojení viking metalu a folk metalu. V následujících dvou letech jej následovaly další formace kombinující tyto žánry – například Windir, Manegarm a Thyrfing.
Mägo de Oz, jež vznikli ve Španělsku už v roce 1988, vydali své eponymní debutové album v roce 1994. Devítičlenná sestava zahrnovala i houslistu a flétnistu a skupina se postupně vyvinula ve směs power metalu a keltského folk metalu. Prorazili nejen ve své domovině, ale i v Latinské Americe a Mexiku.
Formace The Lord Weird Slough Feg z Pensylvánie v USA sahá svými kořeny až do roku 1990. Jejich debutová deska The Lord Weird Slough Feg spatřila světlo světa v roce 1996 a skupina v ní usilovala o jedinečný styl kombinující tradiční metal, power metal a folk metal.
Česká skupina Silent Stream of Godless Elegy vznikla v roce 1995 jako doommetalový projekt s pohanskou symbolikou a experimentálním přístupem, zahrnujícím housle i violoncella. Vydáním druhého alba Behind the Shadows v roce 1998 začala inklinovat k folklórnějším motivům.
Exploze
„Během devadesátých a dokonce i na konci devadesátých let existovalo jen velmi málo kapel. Byl tu Waylander z Irska. A jeden nebo dva soubory v Evropě, ale bylo velmi vzácné vidět skutečnou folk metalovou kapelu. V dnešní době je to tak trochu exploze.“ – Keith Fay z Cruachan v roce 2006.
Folk metalový žánr se dramaticky rozšířil na přelomu nového tisíciletí. V čele této exploze je parta z Finska známá jako Finntroll. Formace vznikla roku 1997 a jejich debutová studiovka Midnattens widunder vyšla v roce 1999. Od té doby si vytvořili pověst „posedlých všemi trolly“.
Jejich texty jsou zpívány výhradně ve švédštině místo finštiny – „zřejmě proto, že tento jazyk lépe evokoval trolského ducha“, i když skutečný důvod spočívá v tom, že původní vokalista pocházel ze švédsky mluvící menšiny. Jejich hudba představuje skutečnou inovaci v propojení black metalu se stylem finské polky zvané humppa. Převzali z ní například alternativní basové linky doprovázené specifickým bubnováním a použitím akordeonu. Tato nepravděpodobná kombinace polky a extrémního metalu sklidila u kritiků smíšené reakce. Andy Hinds z AllMusic lituje, že vliv polky podkopává zamýšlenou hrozbu deathmetalové kapely, zatímco jeho kolega Alex Henderson chválí uskupení za solidní a trvale sympatické úsilí, když prohlásil, že se Finntroll odlišují od svých vrstevníků díky důrazu na finskou humppu, humoru a ironii, které přinášejí ke stolu. Druhá deska Jaktens tid vyšla roku 2001 a pronikla do hitparád v jejich rodné zemi. Některé písně obsahují vokály Jonneho Järveläho z Korpiklaani, dalšího finského souboru.
Zatímco jiné folk metalové partičky začínaly s metalem a později přidávaly folkové prvky, Korpiklaani začínali přímo s lidovou hudbou, kterou následně obohatili o metalové prvky. Jejich původ sahá ke skupině Shamaani Duo, sámskému folkovému duu založenému roku 1993. Pod tímto jménem vyšlo i jedno čistě folkové album, než se Jonne Järvelä přestěhoval a vytvořil projekt Shaman. Tato folkmetalová formace stavěla právě na hudebním odkazu Shamaani Duo. Dvě alba vznikla v letech 1999 a 2001, poté se přejmenovali na Korpiklaani. S novým názvem přišla i proměna stylu – tradiční sámský yoik i jazyk Sámi byly opuštěny a syntezátory nahrazeny skutečnými lidovými nástroji. Jonne Järvelä přiznává, že práce s Finntroll mu sloužila jako katalyzátor posunu od čistého folku ke kombinaci s metalem.
Zatímco Korpiklaani využívají pro svůj výraz pestrý sortiment tradičních nástrojů, Finntroll se opírají především o klávesy hrající melodie ve stylu humppa. Klávesy zde obsluhuje Henri Sorvali, jenž zároveň působí ve formaci Moonsorrow, další významné finské partě, kterou v roce 1995 založil se svým bratrancem Ville Sorvalim. Před vydáním debutového alba Suden uni v roce 2001 nahráli dvě dema (1997 a 1999). Moonsorrow kombinuje folk metal s viking metalem, a to skrze tradiční finské folklórní prvky vložené do epických symfonických aranží typických pro legendy jako Bathory nebo Enslaved. Ve Finsku se „zapojení lidových prvků stalo módou“ a vznikaly další folkové metalové soubory jako Cadacross, Ensiferum, a později Turisas či Wintersun. Zejména Ensiferum se díky singlu „One More Magic Potion“ z roku 2007 vyšplhali na vrchol tamních hitparád. Úspěchu v domácím žebříčku se dočkali také Finntroll, Korpiklaani, Moonsorrow a Turisas.
Folk metal ovšem nekvete jen ve Finsku. Island reprezentuje Skálmöld, zatímco v Norsku najdeme nejen dříve zmíněné Storm a Windir, ale i novější projekty jako Kampfar, Lumsk, Ásmegin a Trollfest. Švédsko přispělo skupinami Thyrfing, Manegarm, Otyg či Vintersorg. Dánsko zastupují Wuthering Heights, Svartsot nebo Huldre. Faerské ostrovy pak přinášejí hrdý příspěvek v podobě Týr.
Z dalších evropských zemí stojí za zmínku Metsatöll, Raud-Ants a Skyforger z pobaltských republik, Alkonost, Arkona a Butterfly Temple z Ruska, Dimmi Argus a Balkandji z Bulharska, Equilibrium a Finsterforst z Německa, Dalriada z Maďarska, Ithilien z Belgie, Cruadalach z Česka, Litvintroll z Běloruska, Nightcreepers z Francie, Zaria ze Slovinska, Mägo de Oz a Saurom ze Španělska, Elvenking z Itálie a Eluveitie ze Švýcarska.
Folkearth je mezinárodní projekt, který sdružuje hudebníky z celé Evropy. Původní sestava čítala 14 členů z různých prostředí, a už na druhé desce »By the Sword of My Father« z roku 2006 se objevilo úctyhodných 31 hudebníků.
Mimo Evropu je folk metal stále spíše výjimkou. Výrazné jsou však formace jako The Lord Weird Slough Feg a jejich následovníci Agalloch – jejich drsný a atmosférický zvuk by posluchač očekával spíš ve Skandinávii než v americkém Portlandu. Další geografickou anomálií je Tuatha de Danann s keltským metalem z Brazílie. Ze zámoří stojí za zmínku i Skiltron z Argentiny (se skotským vlivem), Conrad z Barbadosu, Nine Treasures z Číny, Bloodywood z Indie, Orphaned Land z Izraele, Myrath z Tuniska, Tengger Cavalry z Číny, The Hu z Mongolska a Arka'n z Toga.
Podžánry a Regionální variace
Medieval (Středověký) metal
Medieval metal je subžánr folk metalu, který kombinuje heavy metalovou hudbu se středověkou lidovou hudbou. Tento styl je převážně rozšířen v Německu, kde je známý jako Mittelalter-Metal nebo Mittelalter-Rock. Žánr se objevil v polovině 90. let díky průkopníkům jako Subway to Sally, In Extremo a Schandmaul. Typické je pro něj výrazné využití široké škály tradičních lidových a středověkých nástrojů.
Mezi předchůdce patří středověká folková formace Corvus Corax, založená v roce 1989. Ve stejném roce vydali debutovou studiovku. Tato parta využívala historické nástroje jako cister, niněra, biniou, buccinu, davul, riq a cornetto curvo, přičemž nejvýrazněji dominovaly shawm a dudy. „Náš přístup je hlasitější, špinavější a silnější než jakákoli dřívější interpretace středověké hudby“, tvrdí sami členové. Výsledný zvuk tak evokoval spíše atmosféru středověkých krčem než královských dvorů či církevních prostor.
Roku 1992 vzniklo východoněmecké hudební uskupení Subway to Sally, které zpočátku zpívalo v angličtině a čerpalo inspiraci z irské a skotské tradice. Se svou druhou deskou MCMXCV z roku 1995 přistoupili k tradičnějšímu výrazu a přešli na německé texty. Ovlivněni britskými Skyclad začali Subway to Sally tvořit směs hard rocku a heavy metalu, propletenou středověkými melodiemi, které do písní vnášeli prostřednictvím dud, niněry, loutny, mandolíny, shalmu, houslí a flétny – a to vše v kombinaci s romanticko-symbolickou německou poezií. Díky úspěchu v domácích hitparádách jsou považováni za spouštěče celé vlny tzv. středověkého metalu.
V roce 1994 se v Berlíně uskutečnil koncert, kde formace Noah vystoupila společně s členy zmíněné folkové party Corvus Corax. Z této fúze středověké a rockové hudby vzešel nový projekt In Extremo. Začali dvěma akustickými deskami a v roce 1998 přišli s metalovým LP Weckt die Toten!. Zaujali nejen hudbou, ale i středověkými scénickými kostýmy a výstředními nástroji typu skotské dudy. Corvus Corax zareagovali v roce 1996 vydáním EP, na němž spojili dudy s metalovou hudbou. EP neslo název Tanzwut a stejnojmenný projekt se stal jejich paralelní odnoží. Jejich styl kombinuje středověkou hudbu s heavy metalem i industriálními a elektronickými beaty.
V roce 1999 spatřil světlo světa debut bavorských Schandmaul, kteří se sami nazývají „minstrely dneška“. Sestava využívá pestrý instrumentář zahrnující dudy, varhany, shawm, housle a mandolínu. Stejně jako Subway to Sally a In Extremo dosáhli i Schandmaul značného úspěchu na domácích žebříčcích. Na přelomu tisíciletí se ke scéně přidaly i další uskupení jako Letzte Instanz, Morgenstern, Saltatio Mortis či Schattentantz.
Úspěch této vlny pokračoval i ve 21. století. V roce 2005 dosáhla deska Mein Rasend Herz od In Extremo na třetí místo v německé hitparádě. Následující LP Sängerkrieg (2008) se dokonce vyšplhalo až na vrchol. Nahrávka Unendlich (2014) od Schandmaul si připsala druhé místo a později získala zlatou certifikaci. Zatímco průkopníci žánru slavili úspěchy, objevovaly se i nové formace jako Feuerschwanz nebo italští Folkstone.
Keltský metal
Počátky keltského metalu lze vysledovat k anglické kapele Skyclad. Jejich ambiciózní a průkopnické debutové album The Wayward Sons of Mother Earth vyšlo v roce 1990 i s písní „The Widdershins Jig“, která byla prohlášena za obzvláště významnou a určitě první v říších metalu. Toto debutové album mělo dopad na mladého Keitha Faya, který měl Tolkienem inspirovanou black metalovou kapelu jménem Minas Tirith. Keith Fay, inspirovaný hudbou Skyclad a Horslips, se rozhodl spojit black metal s irskou lidovou hudbou a založil v roce 1992 skupinu Cruachan. Stejně jako kapela Waylander, i Keith Fay oceňuje obrovský vliv irské rockové kapely Horslips. Dále poznamenal, že to, co dělali v 70. letech, je ekvivalentem toho, co oni dělají nyní. Debutové album Tuatha Na Gael vyšlo Cruachan v roce 1995 a kapela se od té doby proslavila tím, že prošla všemi možnými kroky ve snaze rozšířit žánr folk metalu. Díky zaměření na keltskou hudbu a použití keltské mytologie v jejich textech je jejich styl lidového metalu dnes známý jako keltský metal.
Souběžně s Cruachan vydali demo nahrávku v roce 1993 také black metaloví Primordial a stali se průkopníky v narůstající druhé vlně black metalu. V témže roce došlo také ke vzniku Waylander. V čele se zpěvákem Ciaranem O'Haganem vydali demo nahrávku v roce 1995. Debutové album Reawakening Pride Once Lost vyšlo v roce 1998. O'Hagan poznamenává, že byla náhoda, že Primordial, Cruachan a Waylander vznikly nezávisle na sobě během jednoho roku. Od té doby se objevilo několik dalších kapel z Irska, které hrají keltský metal, jako Geasa a Mael Mórdha.
Od přelomu tisíciletí se žánr rozšířil a dnes je v keltském metalu ponořena i řada neirských kapel. Patří sem třeba Eluveitie ze Švýcarska, Ithilien z Belgie, Mägo de Oz ze Španělska, Suidakra z Německa a Skiltron z Argentiny. Přes irský původ není keltský metal v Irsku výrazně populární. Ciaran O'Hagan z Waylander poznamenal, že i když je Primordial největší irská metalová kapela z hlediska prodeje a mezinárodního profilu, skupina by měla štěstí, kdyby prodala ve své vlastní zemi více než 500 kopií svých alb nebo přitáhla na koncert více než 300 lidí. Skupiny v tomto žánru zažily jinde nadšené přijetí, přičemž Mägo de Oz zaznamenali velký úspěch v hitparádách, zejména v Latinské Americe a jejich rodném Španělsku.
Orientální metal
V roce 1991 byla založena izraelská progresivní metalová skupina Orphaned Land. V roce 1993 vydala demo The Beloved's Cry, které okamžitě vyvolalo mediální rozruch a upozornilo na jejich neortodoxní styl. Jejich hudba si bere hodně prvků z hudebních stylů Středního východu a obsahuje tradiční elementy pocházející jak z židovské, tak i z arabské lidové hudby. Sestava proslula jako jedna z nejoriginálnějších a nejvíce průkopnických heavy metalových formací na světě. Styl hudby Orphaned Land byl od té doby pojmenován názvem orientální metal.
Další kapela Melechesh se zformovala v Jeruzalémě v roce 1995 a stala se nepochybně první zjevně protikřesťanskou skupinou, která existovala v jednom z nejposvátnějších měst na světě. Začínali jako přímočarý black metalový počin, jejich první vpád do folk metalu se uskutečnil až na titulní skladbě jejich EP z roku 1996 The Siege of Lachish. Na dalších studiovkách se sestava pohybovala na hranici mezi black, death a thrash metalem, s působivými, vkusně vykreslenými eposy přeplněnými vynikajícími riffy, melodiemi Středního východu a vokálními výměnami, které se přesouvaly od hrdelních výkřiků po čistý zpěv.
V roce 1996 vznikli Distorted, první izraelská metalová parta s frontwoman v čele. Další orientální metalové soubory se na Středním východě objevily kolem roku 2000 – například Myrath z Tuniska, kteří míchají blízkovýchodní a arabské melodie s power metalem a progresivním rockem. Kordz z Libanonu kombinují instrumentaci Středního východu se zpolitizovanými texty, Lazywall z Maroka a Andaz Uzzal z Alžírska pak propojují tradiční hudební formy tohoto regionu s heavy metalem. Egyptští Massive Scar Era mají několik ženských členek, které údajně čelí problémům kvůli své účasti na heavymetalové scéně.
Pagan metal
Pagan metal je žánr heavy metalové hudby, který spojuje extrémní metal s předkřesťanskými tradicemi specifické kultury nebo regionu prostřednictvím tematického konceptu, rustikálních melodií, neobvyklých nástrojů nebo archaických jazyků. Vychází z folk metalu nebo black metalu. Norská formace In the Woods ... byla jednou z prvních skupin, které byly považované za pohanský metal. Podle Marca Halupczoka z Metal Hammeru přispěla k definování žánru píseň "To Enter Pagan" z dema Dark Romanticism formace Primordial. Pagan metal je spíše nápad než žánr, a jednotlivá uskupení se proto od sebe navzájem divoce liší. Basista Jarkko Aaltonen z Korpiklaani poznamenává: „Kapely zpívající o Vikinzích nebo jiných starověkých kmenech lidí jsou všechny označovány jako pohanské, bez ohledu na to, zda používají lidové nástroje.“ Heri Joensen se vyjádřil podobně. Pohanský metal hrají soubory, které zpívají o předkřesťanských evropských tradicích, ať už historických nebo mytologických. Dále konstatuje, že scéna je hudebně extrémně rozmanitá, protože jde spíše o texty než o hudbu. O některých partách je známo, že jsou rozvážné a temperamentní, zatímco jiné jsou bezútěšné a doomové. Vokální styly se pohybují od melodického zpěvu až po nadpozemské vrčení a zatímco některé skupiny zpívají ve svém rodném jazyce, jiné volí angličtinu. Pagan metalová uskupení jsou často spojována s vikingským a folk metalem. Formace jako Moonsorrow a Kampfar lze bez problémů zařadit do všech tří proudů.
Již v 70. a 80. letech prozkoumali pohanská témata Led Zeppelin a Manowar, i když pohanské metalové soubory raději připisují vliv kapelám jako Bathory, Enslaved, Amorphis a Skyclad. Bathory a Enslaved jsou také známí jako vikingské metalové partičky, zatímco Amorphis a Skyclad jsou rovněž zařazováni do folk metalu. Jarkko Aaltonen konstatuje: „Black Sabbath byli také docela pohanský, ale na současné metalové scéně připisuji Skyclad, že začali směsicí tradiční folk-rockové hudby s mytologicky koncentrovanými texty.“ Chrigel Glanzmann z Eluveitie rovněž označuje Skyclad jako první pohanskou metalovou kapelu a poznamenává: „Skupina mísila těžkou metalovou hudbu s keltskou lidovou hudbou způsobem, který byl opravdu inspirativní.“ Autor Ian Christe také označil Skyclad za průkopníky pagan metalu. Naproti tomu Heri Joensen připisuje zásluhu Bathory jako první pohanské metalové partě, přičemž poznamenal: Bathory se unavil z dětinství satanských textů, takže přidáním severské mytologie získal určitou kulturní váhu. Alan A. Nemtheanga z Primordial poznamenává, že na albu Bathory Blood Fire Death z roku 1988 lze vidět vznik pohanského metalu. Tvrdí také: „Bathory kopírovali Manowar, což většina lidí nerada přiznává.“ Mathias Nygard z Turisas označil jako první pohanskou metalovou kapelu finské Amorphis.
Od roku 2009 se žánr stal fenoménem. Mikael Karlbom z Finntroll má pocit: „Pagan metal se stal trendem.“ Jarkko Aaltonen z Korpiklaani vyjadřuje podobný názor a lituje počtu lidí, kteří naskočili na vlak. Johan Hegg z Amon Amarth distancoval svoji sestavu od trendu a uvedl: „Opravdu se nevidíme jako jedna z těch kapel, které dělají pohanskou folklórní hudbu.“
Československá scéna
V roce 1985 vznikla ve Valašském Meziříčí originální folk metalová formace Ciment, zpívající ve valašském nářečí. Společně s partami jako Emerald Shine (1999) a End of Scream (2002) patřili k vůbec prvním tuzemským uskupením, která zkoušela propojit lidové motivy s heavymetalovým základem.
V Hranicích vznikla v roce 1995 jedna z nejzajímavějších českých sestav, doom/folk metalová parta Silent Stream of Godless Elegy. Řadí se mezi významné hráče na poli pomalého depresivního metalu. Pozornost si získali již svým prvním studiovým počinem Iron (1996) s výraznými melodiemi a dobře rozpoznatelným growlingem tehdejšího kytaristy a zpěváka Petra Staňka. Debutová deska dodnes patří mezi nejlepší nahrávky na tuzemské doommetalové scéně, ale směle snese srovnání i s mezinárodní produkcí. Na druhé studiovce Behind the Shadows formace rozšířila svůj repertoár o výraznější rytmické i stylistické postupy, díky čemuž se SSOGE dostali do širšího (mezinárodního) posluchačského povědomí. První etapa byla uzavřena třetí a patrně nejprogresivnější deskou Themes (2000), kombinující doom metal s death a blackmetalovými prvky, hymnickými vokály i chytlavými, téměř až „popovými“ momenty. Po personálních otřesech a odchodu Petra Staňka začali více akcentovat moravský folklór, nejprve na LP Relic Dances (2004), poté na desce Návaz (2011) i posledním počinu Smutnice (2018).
V roce 2003 spatřila světlo světa sestava Heiden. Band se na počátku své tvorby ubíral spíše k pagan/black metalu, od roku 2006 se stylově posunul a započal druhou éru postupného opouštění čistě blackmetalového znění a čím dál citelnějšího otevírání se novým výrazovým dobrodružstvím. Podobně experimentovali i Obereg (2005) nebo později Odraedir (2010), kteří do svého pagan-metalového projevu začlenili i deathmetalové riffy.
V roce 2008 vznikla osmičlenná folkcorová formace Cruadalach. Z nástrojů využívají housle, šalmaje, dudy, kytary a zobcové flétny. Pro tento band jsou typické velmi živelné show vedené energickým frontmanem. Repertoár byl zpočátku ovlivněn středověkými a irskými motivy, postupně ale formovali vlastní styl, v němž se prolíná více metalových odnoží. V širší vlně československého folk metalu se objevily i soubory Panychida (1999), Sandonorico (2001) a Wolfarian (2004), jež vnášely do žánru gotické a symfonické prvky.
Seznam českých a slovenských souborů hrajících folk metal – Adultery, Cales, Ciment, Cruadalach, Emerald Shine, End of Scream, Ertha, Euthanasia, Heiden, Obereg, Odraedir, Panychida, Sandonorico, Silent Stream of Godless Elegy, Wolfarian
Seznam nejvýznamnějších folk metalových skupin (podle data vzniku)
1974
José Carlos Molina-Ñu (ESP)
1985
Ciment (ČSSR)
1987
Primordial (IRL)
1988
Mägo de Oz (ESP)
1989
Falkenbach (NSR), Wuthering Heights (DNK)
1990
Skyclad (GBR), Slough Feg (USA), Subway to Sally (NSR)
1991
Orphaned Land (ISR)
1992
Cales (ČSSR), Cruachan (IRL), Obtest (LTU)
1993
Korpiklaani (FIN), Storm (NOR), Ulver (NOR), Waylander (IRL)
1994
Adultery (CZE), Borknagar (NOR), Empyrium (DEU), Euthanasia (CZE), Geasa (IRL), Kampfar (NOR), Nokturnal Mortum (UKR), Suidakra (DEU), Vintersorg (SWE)
1995
Agalloch (USA), Alkonost (RUS), Butterfly Temple (CZE), Ensiferum (FIN), Chthonic (TWN), In Extremo (DEU), Manegarm (SWE), Melechesh (ISR), Moonsorrow (FIN), Otyg (SWE), Silent Stream of Godless Elegy (CZE), Skyforger (LVA), Thyrfing (SWE), Tuatha de Danann (IRL)
1996
Letzte Instanz (DEU), Orden Ogan (DEU), Znich (CZE)
1997
Cadacross (FIN), Elvenking (ITA), Finntroll (FIN), Turisas (FIN)
1998
Ásmegin (NOR), Dalriada (HUN), Mael Mórdha (IRL), Schandmaul (DEU), Tanzwut (DEU), Týr (FRO)
1999
Balkandji (BGR), Battlelore (FIN), Coronatus (DEU), Falconer (SWE), Lumsk (NOR), Metsatöll (EST), Schattentantz (DEU)
2000
Saltatio Mortis (DEU), Shaman (RUS)
2001
Almora (DEU), Equilibrium (DEU), Glittertind (NOR), Myrath (TUN), Temnozor (RUS)
2002
Arkona (RUS), Eluveitie (CHE), Heidevolk (NLD), Midnattsol (NOR/DEU), Raud-Ants (EST)
2003
Folkearth (multinárodní), Heiden (CZE), Kroda (UKR), Nightcreepers (RUS), Trollfest (NOR), Wardruna (NOR), Wintersun (FIN)
2004
Feuerschwanz (DEU), Finsterforst (DEU), Folkstone (ITA), Panychida (CZE), Skiltron (ARG)
2005
Ertha (CZE), Evoking Winds (DEU), Hardingrock (NOR), Litvintroll (RUS), Massive Scar Era (EGY), Svartsot (DNK), Vexillum (POL)
2007
Aeternam (FRA), Andaz Uzzal (DZA), Dimmi Argus (BGR)
2008
Blackguard (CAN), Cruadalach (CZE), Stone of Erech (UKR)
2009
Huldre (NOR), Odraedir (CZE), Sylvatica (DEU)
2010
Nine Treasures (MNG), Tengger Cavalry (MNG)
2011
Wayfarer (USA), Zaria (POL)
2012
Brothers Of Metal (SWE), Imperial Age (RUS), Ithilien (BEL), Obereg (CZE), Wolfarian (CZE), Ymyrgar (FRA)
2013
Emerald Shine (CZE), End of Scream (CZE), Savn (DNK), Zmey Gorynich (RUS)
2014
Myrkur (DNK)
2016
Bloodywood (IND), The Hu (MNG)
2017
Sandonorico (CZE)
2022
Grymheart (CZE)