| Původ: | Londýn, Anglie |
| Aktivní roky: | 1968 - 1980 |
| Styl: | Hard rock, blues rock, folk rock, heavy metal |
| Vydavatelé: | Atlantic, Swan Song |
| Web: | merch.ledzeppelin.com |
| Podrobnosti: | Led Zeppelin - wikipedia |
LED ZEPPELIN byla anglická rocková kapela, která se stala jednou z nejvýznamnějších, nejúspěšnějších a nejvlivnějších v historii rockové hudby. V roce 1968 ji pod názvem THE NEW YARDBIRDS založil kytarista Jimmy Page. Sestavu tvořil zpěvák Robert Plant, hráč na bicí John Bonham a hráč na basovou kytaru John Paul Jones. Vliv čerpali z vícero hudebních zdrojů a žánrů. Díky stylu jejich hudby, který se zakládal na tvrdém blues rockovém kytarovém zvuku, jsou LED ZEPPELIN obecně považováni za předchůdce heavy metalu a jednoho ze zakladatelů hard rocku. Ve Spojeném království nepreferovali ze svých alb vydávání singlů, ale konceptem jejich hudební produkce byla orientace na ucelená rocková alba.
I přes více než čtyřicet let po rozpadu v důsledku smrti Johna Bonhama v roce 1980 jsou LED ZEPPELIN vzhledem k uměleckým a komerčním úspěchům obecně považování za vlivné. Nachází se na seznamu nejprodávanějších hudebních umělců na světě a v USA jsou na čtvrtém místě seznamu nejprodávanějších hudebních umělců všech dob. Podle některých zdrojů skupina na celém světě prodala více než 200 milionů hudebních nosičů, zatímco jiné zdroje uvádějí prodej 300 milionů. Podle Asociace amerického hudebního průmyslu se jich pouze ve Spojených státech prodalo 111 milionů.
Všechna původní alba LED ZEPPELIN se dostala do žebříčku Top 10 Billboard 200 a šest z nich se dostalo na jeho první místo. Časopis Rolling Stone je označil za nejtvrdší skupinu všech dob, za největší kapelu 70. let a za nesporně nejstabilnější kapelu rockové historie. V žebříčku 500 nejlepších alb všech dob, který v roce 2003 vydal časopis Rolling Stone, mají hned pět titulů. Podle vyjádření Rock and rollové síně slávy je jejich význam v 70. letech srovnatelný s významem BEATLES v předešlém desetiletí.
Po smrti bubeníka Johna Bonhama, který byl podle ostatních členů nenahraditelný, ukončila kapela v roce 1980 svoji činnost, ale i přesto se později účastnili některých akcí, jako např. v roce 1985 Live Aid na stadionu J.F.K. stadium ve Philadelphii. V roce 2007 zbývající hudebníci uspořádali jediný koncert, který měl být podle jejich vlastních slov posledním. Tam si na bicí zahrál Bonhamův syn Jason Bonham
V roce 1966 se londýnský studiový kytarista Jimmy Page stal členem skupiny The Yardbirds. V této kapele ovlivněné blues nahradil baskytaristu Paula Samwella-Smithe. Ve velmi krátkém čase se v její sestavě stal spolu s Jeffem Beckem druhým hráčem na sólovou kytaru. Netrvalo dlouho a Page následoval Jeffa Becka, který od The Yardbirds odešel v říjnu roku 1966. Byl unavený od neustálého koncertování a nahrávání a rozhodl se s tím skončit. Měl v plánu vytvořit superskupinu, kterou by kromě něj a Becka tvořili Keith Moon (bicí nástroje) a John Entwistle (basová kytara) z The Who. Počítal s tím, že zpívat v projektu by mohl Steve Winwood nebo Steve Marriott. Superskupina nakonec nevznikla. V roce 1966 spolu Page, Beck a Moon nahráli kompozici "Beck's Bolero", na níž s nimi spolupracoval baskytarista a hráč na klávesové nástroje John Paul Jones.
Poslední koncert The Yardbirds se konal v univerzitním kampusu v Lutonu v červenci 1968. Skupina měla stále ambice koncertovat ve Skandinávii a tak bubeník Jim McCarty a zpěvák Keith Relf potvrdili, že Page a baskytarista Chris Dreja mohou používat název The Yardbirds. Page s Drejem spolu začali skládat novou sestavu. Jako zpěvák byl osloven Terry Reid, ale jejich žádost odmítl a dal jim tip na Roberta Planta, který předtím účinkoval s kapelami Band of Joy a Hobbstweedle. Plant nabídku přijal a jako hráče na bicí doporučil svého kolegu z Band of Joy Johna Bonhama. Jones reagoval na účinkování ve skupině na popud manželky někdy v době, kdy od kapely odešel Dreja, který se rozhodl věnovat kariéře profesionálního fotografa. Dreja je autorem fotografie, kterou později kapela použila na druhou stranu obalu jejich debutového alba. Jones byl Pageovi známý jako jeden z kolegů, studiových hudebníků, proto neměl problém souhlasit s tím, aby se stal dalším, finálním členem, který uzavřel sestavu vznikající hudební skupiny.
Čtveřice hudebníků spolu poprvé hrála v místnosti pod nahrávacím studiem na londýnské Gerrard Street. Page říkal, že zkusili zahrát "Train Kept A-Rollin'"", skladbu, která byla původně ve stylu jump blues. Zpopularizoval ji Johnny Burnette ve verzi rockabilly, kterou hrávali na koncertech i The Yardbirds. Jones na to poznamenává, že jakmile ji slyšel hrát v Bonhamově podání, bylo mu jasné, že jejich společné účinkování musí fungovat. Ještě před odjezdem do Skandinávie se skupina stala součástí týmu, který pro P. J. Probyho nahrával album Three Week Hero. Skladba z alba, "Jim 's Blues", s Plantem, který hrál na harmoniku, je prvním zvukovým záznamem, ve kterém účinkují všichni čtyři budoucí členové Led Zeppelin společně.
Sedm koncertů skandinávského turné skupina absolvovala pod názvem The New Yardbirds. Poprvé spolu vystoupili 7. září 1968 na koncertním pódiu Gladsaxe Teen Clubs v Dánsku. Později v témže měsíci spolu začali nahrávat své první společné album, které bylo založeno na koncertním playlistu. Album, jehož náklad uhradil Page, bylo hotové za devět dní. Po skončení nahrávání je Dreja požádal, aby si změnili jméno. Argumentoval, že jako The Yardbirds měli povoleno vystupovat pouze na skandinávském turné. Jedna z verzí, jak vznikl nový název kapely, byla, že budoucnost původního záměru založit superskupinu Page a Becka, komentovali Moon a Entwistle, že skončí katastrofálním pádem, jako když se na zem sveze olověný balón: 'lead balloon'. Slůvko 'lead' na návrh manažera, Petra Granta, zkrátili na 'led'. Nechtěli, aby znělo jako 'LEED', což znamená 'zármutek'. Slovo 'balloon' bylo změněno na 'zeppelin' – slovo, které, jak se vyjádřil novinář Keith Shadwick, mělo vyjádřit dokonalou souhru síly a lehkosti, výbušnosti a grácií Pageovy mysli. V listopadu roku 1968 Grant skupině zajistil s vydavatelstvím Atlantic Records kontrakt na 143 tisíc dolarů, což byla tehdy v tomto žánru nejvyšší obchodní dohoda pro nově vzniklou hudební skupinu. Atlantic bylo vydavatelství s katalogem bluesové, jazzové a soulové hudby, ale koncem 60. let začalo mít zájem o hudebníky hrající progresivní rock. Se skupinou Led Zeppelin byla smlouva exekutivou podepsána, aniž se na ni její členové šli podívat.
Kapela začala své první koncertní turné ve Spojeném království 4. října 1968. Lístky na koncert byly prodávány ještě na New Yardbirds. Jako Led Zeppelin vystoupili 25. října na pódiu University of Surrey v Guildfordu. Hlavní postavou během organizování a v koncertním životě kapely byl Richard Cole. Koncem roku 1968 Cole skupině zařídil jejich první šňůru, která pokračovala i v následujícím roce. Začali v Denveru 26. prosince 1968, pak pokračovali západním pobřežím, později se přesunuli do Kalifornie, kde vystoupili v Los Angeles a v San Franciscu. Jejich debut, album Led Zeppelin, vyšlo v USA 12. ledna 1969 a dostalo se tam na desátou příčku žebříčku Billboardu. Poté vyšlo ve Spojeném království a 31. března se tam dostalo v žebříčcích 6. místo. Podle vyjádření hudebního kritika Allmusic, Stevena Erlewina, tato deska svými kytarovými riffy, krátkými rytmy, psychedelickým blues, směsí jazzových vlivů a prvků anglické lidové hudby může být považována za průlomové dílo hudebního vývoje k hard rocku a heavy metalu.
V prvním roce existence kapela absolvovala čtyři americká, čtyři britská koncertní turné a vydali své druhé studiové album, Led Zeppelin II. Nahrávali ho na cestách ve více severoamerických hudebních studiích. Komerční úspěch tohoto projektu převýšil to, co dosáhli vydáním debutu. Dvojka se dostala na první místo ve Spojených státech i ve Spojeném království. Album na svého předchůdce navazovalo v rozvoji blues-rockového hudebního stylu, mělo zvuk který byl 'heavy and hard, brutal and direct' a mělo vliv i na další hudebníky, kteří se ho snažili napodobit. Steve Waksman poznamenává, že Led Zeppelin II bylo hudební startovní čárou heavy metalu. Skupina desku považovala za celistvé nedělitelné dílo, které mělo být zážitkem při kompletním poslechu a byla proti úpravě stávajících nahrávek tak, aby je bylo možné vydávat jako singly. Grant měl také za to, aby se album udrželo celé, speciálně ve Spojeném království, kde nebyla rádia a televizní stanice výrazněji orientované na rockovou muziku. Hlavně ve Spojených státech i přes nesouhlas kapely některé písně z něj vyšly i na singlech. Singl skladby "Whole Lotta Love", který vyšel v USA, dosáhl prodejem přes milión kopií v lednu roku 1970 čtvrtou pozici žebříčku Billboardu a upevnil kapele popularitu na tomto hudebním trhu. Skupina se také vyhýbala účinkování v televizi. Vyjadřovali se k tomu, že preferují, aby je jejich fanoušci slyšeli a viděli na jejich koncertech živě.
V roce 1970 se Page a Plant uchýlili na venkovskou usedlost Bron-Yr-Aur, která se nachází ve Walesu. Jejich cílem bylo začít pracovat na třetím studiovém LP Led Zeppelin III. Výsledkem byla o mnoho akustičtější hudba, která přebírala prvky anglického folklóru a keltské hudby. Publikum bylo zaskočeno rozdílem oproti předešlým albům, na kterých zněla elektrická hudební aranžmá a spolu s hudební kritikou na tento počin reagovalo různorodě. Některé reakce publikované v tisku byly protichůdné. V obou žebříčcích: v USA i Spojeném království se album dostalo na vrchol, ale udrželo se na něm nejkratší dobu ve srovnání s pěti prvními alby, které na začátku kariéry kapela Led Zeppelin vydala. První nahrávka kolekce písní, "Immigrant Song", vyšla i přes výhrady členů skupiny v listopadu roku 1970 na singlu v USA, kde se v žebříčku Billboardu dostala do první desítky.
V průběhu 70. let 20. století dosahovali Led Zeppelin mety komerčního úspěchu a uznání hudební kritiky na takové úrovni, která jí dávala příznak nejvlivnější hudební formace své doby. I jejich image se měnila. Členové Led Zeppelin začali nosit komplikované, okázalé oblečení, a to hlavně Jimy Page, který svou okázalost zvýrazňoval třpytivými aplikacemi v oděvech. Jejich hudební show se zdokonalovaly i po vizuální stránce. Pro osvětlení scény využívali efekty laserových světel, profesionálních osvětlovacích systémů a zrcadlové koule. Led Zeppelin cestovali vlastní leteckou společností letadlem Boeing 720, které mělo přezdívku The Starship. Měli pronajaté celé hotelové bloky, jakým byl například Continental Hyatt House v Los Angeles, označovaný také jako 'Riot House' (Dům výtržností).
Led Zeppelin byli pověstní svým řáděním: známá byla historka o tom, jak Bonham brázdil na motocyklu pronajatým patrem Riot House, nebo demolice pokoje v hotelu Hilton, v hlavním městě Japonska v Tokiu, za kterou si od vedení společnosti vysloužily doživotní zákaz vstupu. Ačkoliv měli Led Zeppelin reputaci, která je popisovala jako ty, co demolují zařízení hotelových pokojů a vyhazují televizory z oken, někteří její členové naznačují, že tyto příběhy jsou přehnané. Hudební žurnalista Chris Welch říká, že s Led Zeppelin absolvoval turné a slyšel o nich všelijaké mýty o destrukčním a oplzlém chování, ale on o nich absolutně nic neví.
4. listopadu 1971 vyšlo Led Zeppelin jejich čtvrté album. Jako odpověď na reakce kritiků po vydání Led Zeppelin III se rozhodli vydat nahrávku bez názvu. Obecně je tento hudební projekt známý jako Led Zeppelin IV, Untitled, IV, ale i pro čtyři symboly, které jsou na obalu nahrávky i Four Symbols, Zoso nebo Runes. Kromě toho, že na obalu není název, nenajdeme na jeho původní verzi ani název kapely. Jednoduše si přáli, aby zůstali v anonymitě a neprodávali svůj projekt v 'krabici s potiskem'.
37 milionů prodaných nosičů dalo albu Led Zeppelin IV výsadu dostat se na historický Seznam nejprodávanějších hudebních alb na světě. Masivní popularita tohoto díla upevnila Led Zeppelin status superstar 70. let 20. století. Do roku 2006 se tohoto hudebního nosiče prodalo jen v USA 23 milionů kusů. Nahrávka "Stairway to Heaven", která nikdy nevyšla jako singl, je v některých zdrojích označována nejžádanější a nahranější song v rozhlasových stanicích hrajících album-oriented rock (AOR). V zimě roku 1971 po vydání alba následovalo koncertní turné Led Zeppelin po Spojeném království, které až do začátku roku 1973 v sérii pokračovalo od Austrálie, Asie, přes Severní Ameriku, Japonsko zpět do Spojeného království.
Následující páté LP Houses of the Holy vyšlo v březnu roku 1973. Vyznačovalo se experimentováním s hudbou, využitím syntezátorů a melotronu. Jeho obal, na kterém převažovala oranžová barva, navrhlo londýnské designérské studio Hipgnosis. Vyobrazuje nahé dětské postavy, které se plazí a šplhají po čedičovém povrchu severoirského přírodního útvaru Giant's Causeway. Přestože nahé postavy nejsou vyobrazeny zepředu, byl tento obal považován za kontroverzní. Podobně jako u čtvrtého alba i u tohoto designu chybí jeho název a název kapely.
Houses of the Holy bylo na vrcholech žebříčků zemí po celém světě. Koncertní turné, které ho následovalo po Severní Americe, lámalo rekordy návštěvnosti. Plnilo diváky koncertní sály a stadiony. Na Floridě, na stadionu Tampa Stadium, hráli Led Zeppelin před 56 800 návštěvníky, čímž prolomili americký rekord skupiny Beatles z roku 1965. Jen za toto jedno vystoupení měli Led Zeppelin zisk 309 000 dolarů. V New Yorku třikrát vyprodali Madison Square Garden. Z tohoto vystoupení vzniklo video, ale jeho vydání bylo pro svou teatrálnost odloženo až do roku 1976 pod titulem The Song Remains the Same. Peněžní obnos z posledního večerního koncertu této série, 180 tisíc dolarů, byl z hotelového trezoru hotelu Drake ukraden.
V roce 1974 Led Zeppelin přerušili koncertování a založili svou vlastní hudební značku, nazvanou po jedné jejich nevydané písni "Swan Song". Logo značky je inspirováno kresbou Evening: Fall of Day (1869) od Williama Rimmera. Je na ní zobrazen řecký bůh Apolón. Toto logo se nachází také na více suvenýrech souvisejících s Led Zeppelin, nejčastěji na tričkách. Hudební značka měla být používána k vydávání jejich vlastních projektů, ale měli smlouvy i s dalšími hudebníky, jako Bad Company, Pretty Things a Maggie Bell. Značka Swan Song měla úspěch v období existence Led Zeppelin a ani ne tři roky po jejím rozpadu zanikla.
V roce 1975 vyšlo Led Zeppelin dvojalbum, Physical Graffiti. Byl to jejich první hudební projekt, který vydali pod značkou Swan Song. Skládá se z patnácti nahrávek, z nichž osm nahráli v roce 1974 v Headley Grange a sedm dalších vzniklo v dřívějších dobách. Podle kritiky v časopise Rolling Stone je Physical Graffiti výsledkem snahy Led Zeppelin o prezentaci jejich uměleckých ambicí. Podle jejich vyjádření jim dává právo být v konkurenci spolu s The Rolling Stones a s The Who mít titul nejlepší rockové skupiny světa (The World Best Rock Band). Album bylo hudební kritikou masivně uznáno, ale mělo také výrazný komerční úspěch. Krátce po vydání Physical Graffiti se i všechny jejich předchozí desky v prodejních žebříčcích dostaly mezi prvních 200. Souběžně s vydáním následovalo koncertní turné Led Zeppelin po USA, na kterém se využily moderní komplikované postupy pro interpretaci zvuku a speciální světelné efekty. V květnu roku 1975 Led Zeppelin v Londýně pětkrát vyprodali v té době největší sál Spojeného království, Earls Court Arena.
Poté, co skupina Led Zeppelin v roce 1975 absolvovala úspěšné koncerty v Earls Court, rozhodla se dát si krátkou pauzu a na podzim pokračovat v turné v Americe. Plánovali začít dvěma koncerty pod otevřeným nebem v San Francisku. V srpnu roku 1975 byli na řeckém Rhodosu Plant a jeho manželka Maureen účastníky vážné dopravní nehody. Plant ji přežil se zlomeným kotníkem, vážně zraněná zůstala Maureen, která přežila i díky včas podané transfuzi krve. Zpěvák nebyl schopen koncertovat a zotavoval se v srpnu a září na Normanských ostrovech na Jersey. Přestávku tam s ním strávili i Bonham a Page. Pak se celé uskupení přemístilo na Malibu. Během této vynucené pauzy dala dohromady většinu materiálu, který vyšel na desce Presence. V této době byli Led Zeppelin světovou rockovou atrakcí číslo jedna, která svým ziskem překonávala většinu tehdejších formací včetně Rolling Stones. LP Presence, které spatřilo světlo světa v březnu roku 1975, bylo poznamenáno změnou hudebního zvuku Led Zeppelin na mnohem přímočařejší, improvizace na kytarovém základě, které se odkláněly od přednesu akustických balad a složitých kompozic jejich předchozích počinů. Přestože šlo o platinovou nahrávku, setkalo se Presence se smíšenou odezvou od hudebních publicistů, ale i ze strany fanoušků souboru. Někteří kritici poukazovali na to, že excesy hudebníky pomalu dobíhají. Během nahrávání ve studiu začal Page s heroinem, což mělo dopad na jeho pozdější účinkování na koncertním pódiu.
Z důvodu Pageova úrazu formace v roce 1976 nekoncertovala. Namísto toho zkompletovali a vydali koncertní film a soundtrack The Song Remains the Same. Film, který měl premiéru 20. října 1976, se nesetkal s pozitivním ohlasem kritiky a fanoušků. Obzvláště negativně ho přijala britská veřejnost, kde se kvůli rozhodnutí opustit zemi do daňového exilu rozhodli členové přestat koncertovat. Uskupení Led Zeppelin tak muselo začít vést těžký boj, aby si získalo sympatie tamního publika.
V roce 1977 se konal jeden z největších koncertů Led Zeppelin v Americe. 30. dubna na koncertě v Silverdome dosáhli účasti 76 229 návštěvníků. V té době to byl rekord zapsaný do Guinnessovy knihy rekordů. Přestože bylo turné finančně úspěšné, mimo pódia ho provázely problémy. 19. dubna se do vazby dostalo více než 70 lidí poté, co se asi tisíc fanoušků v Cincinnati pokusilo prorazit vstupní bránu do Riverfront Coliseum, zatímco další se probíjeli přes vchod házením lahví a kamenů přes skleněné dveře. 3. června musel být kvůli silné bouři přerušen koncert na Tampa Stadium, i přesto, že na vstupenkách bylo napsáno, že se bude konat za každého počasí. Po přerušení následovaly nepokoje, které měly za následek několik zatčených a zraněných výtržníků.
Po show na festivalu Day on the Green v kalifornském Oaklandu byli Bonham a členové štábu souboru Led Zeppelin zatčeni poté, co byl na koncertě brutálně zmlácen promotér z týmu Billa Grahama. Vystoupení v Oaklandu, které se konalo následující den, bylo jejich posledním živým vystoupením v USA. O dva dny později, během chvíle, kdy si vybavovali pokoj v hotelu French Quarter v Louisianě, se Plant dozvěděl, že jeho pětiletý syn Karac zemřel na virové onemocnění žaludku. Zbytek turné byl okamžitě zrušen, což vyvolalo rozsáhlé spekulace o budoucnosti Led Zeppelin.
V listopadu 1978 skupina Led Zeppelin nahrávala v Polar Studios ve Stockholmu desku In Through the Out Door. Obsahuje nahrávky se zvukovými experimenty, které se, podobně jako předešlý projekt, setkaly se smíšenou reakcí kritiky i fanoušků. Přesto se už ve druhém týdnu po vydání tento studiový počin vyšplhal na první místa hitparád v USA i Spojeném království. Zároveň se mezi 27. říjnem a 3. listopadem 1979 znovu všechna jejich alba objevila v americkém žebříčku Billboard Top 200.
V srpnu 1979, po dvou zahřívacích vystoupeních v Kodani, byli Led Zeppelin jedním z hlavních taháků na dvou koncertech festivalu v Knebworth. První večer odehráli před asi 140 tisíci diváky. Poté následovala v červnu a červenci 1980 krátká evropská šňůra. Tato série vystoupení byla strohá, bez výraznějších přídavků, improvizací a sólových exhibic. Dne 27. června byl koncert v Norimberku předčasně ukončen během třetí skladby poté, co Bonham zkolaboval přímo na pódiu a musel být převezen do nemocnice. Vzápětí se objevily spekulace o předávkování drogami či alkoholem, nicméně skupina incident vysvětlila tím, že se jednoduše přejedl.
Severoamerické turné souboru na tento rok (první od roku 1977) mělo odstartovat 17. října. Dne 24. září vyzvedl Johna Bonhama z domova asistent Led Zeppelin, Rex King, který ho měl dopravit do filmových a televizních ateliérů Bray Studios. Cestou požádal Bonham o zastávku na snídani, během níž do sebe nalil čtyři vodky a zakousl se do rolky šunky. Po jídle lakonicky pronesl směrem k asistentovi jediné slovo: „snídaně“. Po příjezdu do studia pokračoval v konzumaci alkoholu. Zkouška skončila pozdě večer a skupina se přesunula do Pageova domu – starobylého mlýna v areálu kláštera Clewer Abbey v hrabství Windsor. Po půlnoci Bonham, který usnul, vstal a odešel do svého pokoje. Ve 13:45 následujícího dne ho našli Benji Lefevre (koncertní manažer Led Zeppelin) a John Paul Jones mrtvého. Příčinou smrti bylo udušení zvratky. Pitva nepotvrdila přítomnost jiných drog. Bonhamova kremace proběhla 10. října 1980 a jeho popel byl uložen na hřbitově kostela svatého Michala v Rushocku v hrabství Worcestershire. Oficiální verdikt o příčině úmrtí byl vydán 27. října téhož roku.
Plánované severoamerické turné bylo zrušeno. Přestože se spekulovalo o možném nahrazení Bonhama bubeníky jako Cozy Powell, Carmine Appice, Barriemore Barlow, Simon Kirke nebo Bev Bevan, zbylí členové se rozhodli, že skupina Led Zeppelin ukončí svou existenci. Dne 4. prosince 1980 bylo vydáno oficiální prohlášení, které toto rozhodnutí stvrdilo. Namísto podpisu konkrétního člena se pod oznámením objevilo jediné slovo: „Led Zeppelin“.
Po rozpadu souboru byl prvním výraznějším počinem jeho členů projekt nazvaný The Honeydrippers. Skupinu, která vznikla v roce 1981, tvořili Robert Plant a Jimmy Page. Spolupracovali s nimi jejich přátelé a studioví hudebníci, mezi nimiž nechyběli Jeff Beck, Paul Shaffer ani Nile Rodgers. Repertoár tvořily standardy populární hudby, rock'n'roll, blues i prvky R & B. V roce 1984 vydali jediný hudební počin, The Honeydrippers: Volume One. Získali jeden výrazný hit – coververzi skladby Phila Phillipse "Sea of Love", která se v roce 1985 dostala na třetí příčku hitparády Billboard Hot 100.
V listopadu 1982 vyšla skupině Led Zeppelin deska Coda. Šlo o kolekci dříve nevyužitých nahrávek: dvě pocházely z koncertu v Royal Albert Hall (1970), další vznikly při natáčení alb Led Zeppelin III a Houses of the Holy, zbylé tři pak během produkce In Through the Out Door. Součástí kolekce je i instrumentální nahrávka Bonhamova bubenického sóla nazvaná "Bonzo's Montreux", které Jimmy Page později doplnil o elektronické efekty.
Dne 13. července 1985 se Page, Plant a Jones znovu sešli, aby společně vystoupili ve Filadelfii na koncertě v rámci celosvětové benefiční akce Live Aid. Během tohoto setu s nimi krátce účinkovali bubeníci Tony Thompson a Phil Collins a baskytarista Paul Martinez. Collins se podílel i na dvou prvních Plantových sólových albech a Martinez byl členem jeho první doprovodné kapely. Vystoupení bylo poznamenáno tím, že bubeníci neměli skladby dostatečně nacvičené, Page měl rozladěnou kytaru a Plantův hlas byl značně unavený. Page ho zpětně označil za „pěkný bordel“, zatímco Plant o něm prohlásil, že šlo o „ukrutnost“.
V roce 1988 se trojice opět spojila a spolu s Bonhamovým synem Jasonem 14. května vystoupili na koncertě uspořádaném ke 40. výročí hudebního vydavatelství Atlantic Records. Výsledek byl opět chaotický – Plant a Page se ještě před vystoupením dohadovali, zda budou hrát "Stairway to Heaven", a Jonesovy klávesy nebyly v televizním přenosu slyšet. Page koncert označil za jedno velké zklamání, zatímco Plant ho nazval propadákem.
První boxset Led Zeppelin vyšel v roce 1990 a obsahoval nahrávky, které remasteroval Jimmy Page. Opět tím podnítili spekulace fanoušků o možném obnovení činnosti. Součástí kolekce byly i čtyři dosud nevydané skladby, včetně "Travelling Riverside Blues" od Roberta Johnsona, která se vyšplhala na sedmé místo žebříčku Album Rock Tracks časopisu Billboard. V roce 1992, navzdory tradici skupiny Led Zeppelin, vyšel CD singl "Immigrant Song" s B-stranou "Hey, Hey, What Can I Do". O rok později následoval druhý boxset s názvem Led Zeppelin Box Set, Vol. 2. Oba komplety zahrnují všechny známé studiové skladby formace i některé raritní koncertní záznamy.
V roce 1994 se Page a Plant znovu sešli při účinkování v televizním pořadu UnLedded, který byl projektem stanice MTV. Následně vydali společnou desku No Quarter: Jimmy Page and Robert Plant Unledded, na níž se objevily nové aranže skladeb Led Zeppelin. V roce 1995 následovalo společné turné. John Paul Jones však zůstal mimo dění, což způsobilo napětí mezi bývalými spoluhráči.
V roce 1995 byli Led Zeppelin uvedeni do Rokenrolové síně slávy. Ceremoniálem je provázeli členové Aerosmith, Steven Tyler a Joe Perry. Jason a Zoë Bonhamovi se slavnostního uvedení zúčastnili za svého otce. O napjatých vztazích mezi někdejšími kolegy svědčí ironická poznámka Johna Paula Jonese, který během poděkování pronesl: „a děkuji svým přátelům, že nakonec našli i moje telefonní číslo“. Po slavnostním aktu si společně zahráli nejprve s Tylerem, Perrym a Jasonem Bonhamem, později se k Led Zeppelin přidal Neil Young a za bicí usedl Michael Lee.
V roce 1997 vyšla upravená verze singlu "Whole Lotta Love", která se poprvé objevila nejen v USA, ale i ve Spojeném království, kde dosáhla 21. místa v hitparádách – šlo tak o jediný oficiální singl skupiny vydaný v jejich domovině. V listopadu téhož roku byla uvedena na trh kompilace koncertních a studiových nahrávek Led Zeppelin pro BBC. Tento dvojdisk obsahoval záznamy, které převážně pocházely z let 1969 až 1971. V roce 1998 vydali Page a Plant společný studiový počin Walking into Clarksdale, obsahující zcela nové skladby. Kvůli slabé komerční odezvě se však rozhodli spolupráci ukončit ještě před plánovaným turné po Austrálii.
V roce 2003 spatřilo světlo světa koncertní trojalbum How the West Was Won. V květnu vyšlo i Led Zeppelin DVD, šestihodinová chronologická kolekce záznamů z živých vystoupení kapely mezi lety 1970–1979. Podle RIAA se DVD stalo třináctinásobně platinovým a v té době šlo o historicky nejprodávanější hudební DVD.
V červenci 2007 oznámily společnosti Atlantic/Rhino a Warner Home Video, že na hudební trh v listopadu uvedou tři nové tituly Led Zeppelin: kolekci Mothership s výběrem 24 nejzásadnějších skladeb mapujících kariéru skupiny, reedici soundtracku The Song Remains the Same s dříve nezveřejněnými materiály a jedno nové DVD. Led Zeppelin se navíc stali jednou z prvních významných rockových formací, která vytvořila oficiální digitální katalog pro legální stahování své hudby.
Dne 10. prosince 2007 se Led Zeppelin znovu sešli k vystoupení v londýnské O2 aréně při příležitosti koncertu Ahmet Ertegun Tribute Concert. Na bicí je opět doprovodil Jason Bonham. O tuto událost projevilo zájem přibližně 20 milionů lidí, čímž skupina získala zápis do Guinnessovy knihy rekordů 2009 v kategorii 'Nejvyšší zájem o hudební koncert'. Vystoupení bylo kritiky přijato velmi pozitivně a rozproudilo spekulace o možném návratu formace na scénu. Page, Jones a Jason Bonham vyjádřili ochotu absolvovat společné turné a připravit nový projekt pod hlavičkou Led Zeppelin. Plant však pokračoval v koncertní spolupráci s Alison Kraussovou a prostřednictvím médií popřel, že by měl zájem účastnit se nového projektu kapely. Jones a Page údajně zvažovali náhradu – mluvilo se o Stevenu Tylerovi z Aerosmith či Mylesi Kennedym ze skupiny Alter Bridge – ale v lednu 2009 oficiálně oznámili, že tyto plány opustili. Nečekané překvapení přinesla i olympiáda v Pekingu 2008, kde Jimmy Page zahrál rockovou klasiku "Whole Lotta Love" po boku popové zpěvačky Leony Lewisové při slavnostním zakončení her.
Film z koncertu v O2 aréně, Celebration Day, měl premiéru 17. října 2012 a na trh se dostal 19. listopadu. Během jediné noci vydělal 2 miliony dolarů. Koncertní dvojalbum z tohoto vystoupení dosáhlo ve Spojeném království 4. a v USA 9. příčky v hudebních žebříčcích. V souvislosti s premiérou filmu oznámil Page přípravu kompletně remasterovaných edic studiových alb Led Zeppelin. První vlna obsahovala LP Led Zeppelin, Led Zeppelin II a Led Zeppelin III, které vyšly 2. června 2014. Druhá série následovala 27. října 2014 a přinesla reedice Led Zeppelin IV a Houses of the Holy. Dvojalbum Physical Graffiti vyšlo v nové verzi 23. února 2015, téměř přesně čtyři dekády po původním vydání. Poslední, čtvrtá fáze, zahrnující nahrávky Presence, In Through the Out Door a Coda, spatřila světlo světa 31. července 2015. Celý projekt remasterovaných edic přinesl nejen nové CD verze, ale i vinylové nosiče a formáty Deluxe a Super Deluxe, které obsahovaly bonusový materiál, knihu, HD obaly a možnost stažení v kvalitním HD formátu. Dne 6. listopadu 2015 vyšla rozšířená remasterovaná edice kompilace Mothership. A 16. září se na trh dostala reedice BBC Sessions, obohacená o bonusový disk s devíti záznamy včetně dosud oficiálně nevydané skladby "Sunshine Woman".
Dne 21. října 2023 zazpíval Robert Plant na charitativním koncertě v anglickém Oxfordshire píseň "Stairway to Heaven", a to poprvé po 16 letech. Tento okamžik vzbudil mezi fanoušky velkou pozornost, protože se jednalo o jednu z nejikoničtějších skladeb Led Zeppelin.
V únoru 2025 měl premiéru dokumentární film Becoming Led Zeppelin, který je prvním oficiálním dokumentem o této kultovní kapele. Režisér Bernard MacMahon spolu s producentkou Allison McGourty vytvořili snímek, který sleduje vznik a vzestup skupiny v roce 1968. Film obsahuje dosud nepublikované záběry a rozhovory s žijícími členy kapely – Robertem Plantem, Jimmy Pagem a Johnem Paulem Jonesem – a také s rodinou zesnulého bubeníka Johna Bonhama. Dokument se zaměřuje na jejich ranou kariéru a vývoj hudebního stylu, který ovlivnil celou generaci. Film byl uveden v kinech a IMAX a očekává se, že bude k dispozici na streamovacích platformách, jako je Netflix, od června 2025.
Jason Bonham, syn zesnulého bubeníka Led Zeppelin, oznámil turné k 50. výročí vydání alba Physical Graffiti. Turné začalo 3. května 2025 a zahrnuje více než 50 koncertů po celé Severní Americe. Během vystoupení zazní skladby jako "Kashmir", "Trampled Underfoot" a "Ten Years Gone", stejně jako další klasiky Led Zeppelin. Turné je poctou odkazu jeho otce a kapely.
3. Robert Plant zazpíval "Stairway to Heaven" po 16 letech
Hudba Led Zeppelin měla základ v bluesové hudbě. Vliv amerických bluesmanů jako Muddy Waters a Skip James je nejlépe rozpoznatelný na jejich prvních dvou albech, ale jsou zde i ozvěny stylu country blues Howlin' Wolfa. Kromě jednoho se všechny studiové počiny této skupiny zabývaly nejen hudebně, ale i textově bluesovými tématy. Repertoár formace ovlivnila i lidová hudba — inspirovala je hlavně britská, keltská, ale i originální americká folklórní tvorba. Otevřený způsob hry na kytarových strunách skotského folkového hudebníka Berta Jansche byl inspirací pro techniku, kterou hrával Jimmy Page. Uskupení čerpalo i z několika dalších žánrů, například z world music, přebíralo prvky rokenrolu, jazzu, country, funku, soulu, a po vydání Houses of the Holy také z reggae.
Ve své tvorbě obvykle skupina nejprve rozvíjela hudební motivy a doplňovala je improvizovanými texty, které byly později přepsány do finální podoby konkrétní skladby. Poté, co se v roce 1970 společně uchýlili na usedlost Bron-Yr-Aur, se hlavními tvůrčími silami stali Plant a Page. Page dominoval jako autor hudební koncepce, jejíž první nápady předkládal na akustické kytaře, zatímco Plant se ujímal textové části. Jones a Bonham svým dílem přispívali především při studiové kompozici hotových skladeb. V pozdějších fázích vývoje produkce Led Zeppelin Pageova dominanta slábla. V oblasti skladeb nabýval na důležitosti Jones, který často přispíval i jako hráč na klávesové nástroje. Plant se nadále podílel jako textař a Bonham s Pagem rozvíjeli pasáže, v nichž dominovaly jejich hudební nástroje.
Materiál na jejich prvních dvou deskách se z velké části skládal z improvizací a variací na známé skladby — tzv. bluesové tradicionály — považované za žánrové vzory folkové hudby. Přístup spočívající ve spojování hudebních a textových prvků z různých písní a jejich verzí, spolu s improvizacemi na daná témata, vedl k obviněním z plagiátorství a porušování autorských práv. Členové Led Zeppelin tak museli čelit několika právním sporům.
První texty písní této formace vycházely z běžných bluesových a folkových témat. Často byly složeny z fragmentů více skladeb a zabývaly se motivy zamilování, neopětované lásky či sexuálního dobývání. Takové náměty byly typické i pro rock, pop a blues. Některé texty, zejména ty bluesové, bývají interpretovány jako misogynní. Na třetím albu převažovaly prvky mytologie a mysticismu, vycházející z Plantova zájmu o legendy a historii. Prolínaly se zde i Pageovy okultní inspirace, což vedlo k obviněním, že jejich tvorba obsahuje podprahové satanistické odkazy — některé údajně šířené pomocí backmaskingu. Tyto domněnky popírala nejen samotná skupina, ale i hudební kritici. Susan Plantová zdůrazňovala, že Robert Plant byl spíše spjat s kontrakulturou 60. let. V pozdější tvorbě se jeho texty stávaly osobnějšími, méně optimistickými a reflektovaly jeho náhodné životní zážitky.
Podle muzikologa Roberta Walsera byl zvuk Led Zeppelin poznamenán rychlostí a energií, neobvyklými rytmy, kontrastní vrstvenou dynamikou, trucovitým projevem Roberta Planta a zkresleným kytarovým zvukem Jimmyho Page. Tyto rysy vedly k označování skupiny za předchůdce hard rocku či heavy metalu. Někdy jsou dokonce popisováni jako 'skutečná heavymetalová kapela', ovšem s tímto zařazením mívávalo těleso samo výhrady. Argumenty pro toto zařazení zahrnují použití zkreslené kytary v nahrávkách "Whole Lotta Love" a "The Wanton Song". Často se také stávalo, že sólové kytarové riffy rytmicky nekorespondovaly s basovou linkou nebo bicími, ale vytvářely vlastní rytmické i melodické struktury. Ukázkovým příkladem je skladba "Black Dog", ve které se rytmy výrazně střídají.
Pageův kytarový přednes kombinoval bluesové stupnice s hudebními vlivy východních kultur. Plantův pronikavý hlas byl srovnáván se zpěvovou technikou Janis Joplin. Bonhamova hra na bicí se vyznačovala silou, plynulými rolly a rychlými údery do jednoho basového bubnu. Basové linky Jonese byly naopak melodické a jeho pozdější hra na klávesy dávala zvuku souboru klasický nádech.
Page říkal, že jeho snahou bylo produkovat hudbu, která by měla mít své světlo a také svůj stín. To se mu začalo více dařit od alba Led Zeppelin III, které přineslo více akustických pasáží. Tento přístup se rozvinul na čtvrtém LP, jehož příkladem je skladba "Stairway to Heaven". Tato kompozice se vyvíjí od čistého akustického úvodu dvanáctistrunné kytary k tvrdému a dynamickému finále s bicími a elektrickými nástroji. V průběhu kariéry se band posunul k měkčímu a progresivnějšímu výrazu, kterému začaly dominovat klávesové motivy Jonese. Tato fáze tvorby využívala vrstvené hudební techniky. Hudebníci hojně využívali vícestopé nahrávání a znásobování kytarových partů. Jejich důraz na smysl pro dynamiku a vzájemné sladění se odráží v jedinečném stylu, kterým dokázali překročit hranice žánrů. Spisovatel Ian Peddie o Led Zeppelin poznamenává, že byli hluční, plní energie, často těžkopádní, ale jejich hudba byla zároveň vtipná, sebereflektivní a uměla být i mimořádně jemná.
Led Zeppelin je hudební skupina, o níž převládá názor, že patří mezi nejvlivnější kapely v historii rocku. Kritik Mikal Gilmore o nich říká, že byli „Zeppelinovsky talentovaní, komplexní, úchvatní, krásní, nebezpeční, jedni z nejvíce přetrvávajících postav kompozice a projevu hudby 20. století, navzdory všemu museli soupeřit i se sebou“. Led Zeppelin ovlivnili hardrockové a heavymetalové skupiny jako Deep Purple, Black Sabbath, Rush, Queen, Aerosmith, The Black Crowes, a Megadeth, jako i progresivně metalové skupiny jako Tool, či Dream Theater. Byli vzorem i pro několik kapel, které řadíme k punkovému a post-punkovému žánru jako například Ramones a the Cult.
V alternativním rocku je pro některé kapely charakteristické přebírání tzv. „Zvuku Zeppelinů“ z poloviny 70. let. V tomto žánru měli vliv například na skupiny jako The Smashing Pumpkins, Nirvana, Pearl Jam a Soundgarden. K tomu, že je ovlivnili, se přiznali i umělci, kteří jsou známí z naprosto odlišných hudebních žánrů, mezi nimi například i Madonna, Shakira, Lady Gaga, Kesha a Katie Melua.
Led Zeppelin jsou vzorem i v jejich přístupu k charakteru hudebního byznysu. Jsou průkopníky toho, co se dnes nazývá rock orientovaný na alba (album-orientated rock, AOR), ale byli také významnou arena rockovou kapelou. V roce 1988 John Kalodner, v té době A & R a jednatel Geffen Records, se vyjádřil, že Led Zeppelin byli podle jeho mínění po skupině Beatles nejvlivnější kapelou hudební historie. Jejich přínosem pro hudbu byl způsob, jakým prezentovali své nahrávky. Písní "Stairway to Heaven" vyzvedli důležitost AOR, tím, jak nahrávka, která nesplňovala standardy pro vysílání v rádiích a ani nebyla v Top 40, se stala obrovským hitem pohybujícím rockovými stanicemi. Jsou zároveň mezi prvními, kteří reálně naplnili koncertní show ve velkých arénách a konzistentně je vyprodávali, i přesto, aniž by využívali nějakou výraznou podporu. Lidé i dnes mohou dělat to, co oni, ale nikdo je už nepřekoná. I bývalý producent a manažer The Rolling Stones, Andrew Loog Oldham, poznamenává, že Led Zeppelin měli velký vliv na vývoj hudebního průmyslu a ukázali, jak se mají koncerty prezentovat velkému publiku.
Podle některých zdrojů skupina Led Zeppelin prodala více než 200 milionů hudebních nosičů, jiné udávají, že to bylo více než 300 milionů. Jen v USA je certifikován prodej 111,5 milionu kusů. Podle údajů RIAA jsou v první čtyřce seznamu nejprodávanějších umělců v USA a jsou jedni ze tří umělců, kteří dosáhli více než pět diamantových alb. V řadě za sebou měla tato kapela osm alb, které se dostaly na první místo žebříčku UK Albums Chart. Takový rekord s nimi sdílí pouze skupina ABBA. Skupina Led Zeppelin je nejvíce pirátsky nahrávánou rockovou kapelou.
Led Zeppelin mají i význačný kulturní přínos. Vydavatel publikace Rolling Stone Illustrated History of Rock & Roll, dodává, že Led Zeppelin jsou reprezentanty finále květinového období psychedelie 60. let. I móda, kterou tato kapela přinesla, je pro kulturu důležitá. V době svého účinkování byli výrazní délkou vlasů a rozevlátými účesy, které později v 80. letech převzali i glam metalové skupiny jako Mötley Crüe a Skid Row. Skupiny a umělci jako Kings of Leon, bluesman Jack White z the White Stripes nebo kytarista Sergio Pizzorno přebírali i způsob, jakým se v Led Zeppelin nosilo oblečení či šperky...
