Události
Vznikla společnost Charvel
Charvel je značka elektrických kytar, kterou v 70. letech 20. století založil Wayne Charvel v kalifornské Azuse a jejíž sídlo bylo původně v kalifornské Glendoře. Od roku 2002 je Charvel ve vlastnictví společnosti Fender Musical Instruments Corporation.
Nové skupiny
The Angels
(AUS - hard rock, pub rock)
Dirty Tricks
(GBR - hard rock)
Helix
(CAN - hard rock, heavy metal)
José Carlos Molina-Ñu
(ESP - hard rock, folk rock, progresivní rock, latin rock)
Limelight
(GBR - 1974 - hard rock, NWOBHM)
Moxy
(CAN - hard rock, heavy metal)
Praying Mantis
(GBR - NWOBHM)
The Ramones
(USA - punk rock)
Raven
(GBR - NWOBHM, speed metal)
Stress
(BRA - heavy metal, speed metal)
Y&T
(USA - hard rock, heavy metal)
Inspirativní alba
Aerosmith – Get Your Wings (1.března)
The Amboy Dukes – Tooth Fang & Claw
Argent – Nexus (GBR hard rock/progresivní rock)
Bad Company – Bad Company (GBR hardrock/bluesrock)
Bachman-Turner Overdrive – Not Fragile (CAN blues rock/hard rock)
Blue Öyster Cult – Secret Treaties (5.dubna)
Budgie - In for the Kill! (17.května)
Buffalo – Only Want You for Your Body
Coven – Blood on the Snow (USA psychedelický rock/progrock/hardrock)
Deep Purple – Burn (15.února)
Deep Purple – Stormbringer (16.listopadu)
Elf – Carolina County Ball (USA blues rock/hard rock)
Epitaph – Outside the Law (DEU hard rock/progrock)
Faithful Breath – Fading Beauty (DEU progrock/hardrock)
Frijid Pink - All Pink Inside (USA psychedelický rock/blues rock/hard rock)
Geordie – Don't Be Fooled by the Name (GBR hard rock/blues rock)
Gift – Blue Apple (DEU hard/heavy)
Grand Funk Railroad – Shinin' On (USA hard rock)
Grand Funk Railroad – All the Girls in the World Beware!!! (USA hard rock)
Hawkwind - Hall of the Mountain Grill (GBR hard rock/progrock/space rock)
Heavy Metal Kids – Heavy Metal Kids (GBR hard rock/glam)
The Human Instinct - Snatmin Cuthin (NLZ blues rock/hard rock)
Humble Pie - Thunderbox (GBR hard rock/blues rock)
James Gang – Miami (USA hard rock)
Jethro Tull – War Child (GBR progrock/hard rock)
Judas Priest – Rocka Rolla (6.září)
Kansas – Kansas (USA hard rock/progrock)
King Crimson – Starless and Bible Black (29.března)
King Crimson – Red (6.října)
Kiss – Kiss (18.února)
Kiss – Hotter than Hell (22.října)
Les Variations – Moroccan Roll (FRA blues rock/hard rock)
Lucifer's Friend – Banquet (DEU hard rock/progresivní rock)
Mahogany Rush – Child of the Novelty (CAN progrock/hard/heavy)
Montrose – Paper Money (USA hard rock)
Mountain – Avalanche (USA hard rock)
Mott the Hoople – The Hoople (GBR hard rock)
Nazareth – Rampant (GBR hard/heavy)
Nektar – Down to Earth (DEU progrock)
Neon Rose – A Dream of Glory and Pride (SWE hard rock)
New York Dolls – Too Much Too Soon (USA hard/glam/protopunk)
Nutz – Nutz (GBR hard/heavy)
Primevil – Smokin' Bats at Campton's (USA hard rock)
Queen – Queen II
Queen – Sheer Heart Attack
Resurrection Band – Music to Raise the Dead (USA hard/heavy)
Rush – Rush (1.března)
Scorpions – Fly to the Rainbow (1.listopadu)
Slade – Old New Borrowed and Blue (GBR glam/hard rock)
Slade – Slade in Flame (GBR glam/hard rock)
Spooky Tooth – The Mirror (GBR hard rock rock/progrock)
Steppenwolf - Slow Flux
Stray – Move It (GBR progrock/hard rock)
Strider – Misunderstood (GBR hard rock)
Styx – Man of Miracles (USA hard rock/progresivní rock)
Sweet – Sweet Fanny Adams (GBR glam/hard rock)
Sweet – Desolation Boulevard (GBR glam/hard rock)
Synkopy 61 – Xantipa (CZE progresivní rock/art rock)
Thin Lizzy – Nightlife (8.listopadu)
Trapeze – Hot Wire (GBR hard rock/blues rock/progrock)
UFO – Phenomenon
Uriah Heep – Wonderworld (22.června)
Wishbone Ash – There's the Rub
Yes - Relayer (28.listopadu)
Československá scéna
SYNKOPY 61 vydávají debutové album
Brněnská rocková skupina Synkopy 61 vydáva ve vydavatelství Panton své debutové album Xantipa. Kromě původních skladeb napsaných Oldřichem Veselým a Petrem Smějou se na něm nachází i dvě coververze písní od Uriah Heep – "Bílý vrány" ("Easy Livin'“) a "Hrej se mnou fair" ("Look at Yourself").
Události podrobněji
DIRTY TRICKS
Dirty Tricks je jedno z velkých, avšak poněkud nedoceněných anglických hardrockových a heavymetalových uskupení, které si svou chvilku slávy užilo především v letech 1975–1977. Formace debutovala v roce 1974 v baru Randy's Rodeo v jižní části San Antonia a sklidila nadšené ohlasy. Zahráli tam skladby z připravovaného počinu a publikum rozvířili explozivní verzí písně "You Really Got Me" od The Kinks, rok před tím, než Van Halen vydali své první album se stejným songem. Debutové eponymní LP produkoval legenda Rodger Bain (Black Sabbath, Budgie, Judas Priest). Sestavu tvořili Kenny Stewart (zpěv), Terry Horbury (basa), John Fraser (kytara) a John Lee (bicí). Pro Polydor nahráli v letech 1975 až 1977 tři nahrávky, čtvrtý počin vydali až při reunionu v roce 2009.
Kenny a Johnny přiznávají, že jejich inspirací nebyla ani tak místní hudba, ale nahrávky, které slyšeli v nedělním odpoledním pořadu Johna Peela v roce 1967. Oba působili v různých rockových heavy soulových partách ve skotském Stirlingu. V roce 1968 byl Kenny členem kapely Cargo, zatímco Johnny stál v čele opoziční skupiny Susan Rams. V roce 1970 oba hráli v Aegis, jedné z těch avantgardních formací, které nadchly studenty umění. Po několika letech se rozpadla a oba kluci zamířili do Londýna. Zatímco Johnny zůstával doma a prohrabával desky Hendrixe a Doobie Brothers, Kenny se přidal k poloprofesionální sestavě Renia. Zůstal s nimi rok a půl, vyprodukoval album, které nic nepřineslo, a poohlížel se po náročnější práci. Terry, pocházející z Newarku v hrabství Nottinghamshire, založil ve svých šestnácti letech vlastní kapelu a objížděl místní kluby, až se jeho formace stala regionální jedničkou. Začátkem roku 1974 odjel do Londýna a připojil se k 'The Goose Fayre Show', partě horníků, herců a muzikantů.
Kenny se tehdy účastnil konkurzu do začínající bluesrockové kapely San Apple Pie. Byl přijat a o týden později se k němu zcela náhodou přidal Terry, který opustil 'cirkus' a začal hrát na baskytaru. Kapela jim ale neseděla, a tak odešli a spojili se s Johnnym a bubeníkem Davem z formace Renia. Zatím bezejmenná sestava doufala v podporu na německém turné, což se nepodařilo, přesto neohroženě pokračovali v zkoušení. Natočili demokazetu a během několika týdnů podepsali smlouvu s Polydorem.
Krátce poté musel Dave odejít a jako náhrada přišel John Lee, pocházející z Battersey, který hrál na bicí od třinácti let i v době, kdy se jeho rodina přestěhovala do Austrálie. Tam si zahrál s Blackfeather a Dingoes. S druhou jmenovanou formací absolvoval několik turné, vydal dva singly a album, které bylo vyhlášeno nejlepším počinem roku. Po vypršení smlouvy se rozhodl ji neprodloužit. Okamžitě přijal nabídku ke spolupráci s Ariel. Když kapela přijela do Británie na neúspěšné turné, John se rozhodl zůstat a během dvou dnů mu zavolal Paul Scott, aby přišel na konkurz do Dirty Tricks.
Nově sestavená formace šla rovnou do studia a vyšla z něj se singlem "Call Me Up For Love" a albem Dirty Tricks. To produkoval Rodger Bain a vyšlo pouze ve Velké Británii. Na doprovodných turné předskakovali kapelám Argent a Budgie.
Druhé studiové dílo Night Man bylo nahráno v londýnských Morgan Studios a Soundhouse Studios, provokativní obal (mimo jiné s fotografií nahého ženského těla) vytvořila známá firma Hipgnosis. Desku kapela produkovala sama s pomocí Tonyho Viscontiho a vyšla v roce 1976. Poprvé byla tvorba dostupná i v USA, ovšem s odlišným tracklistem. Na albu hostovaly tři zpěvačky, o lesní rohy se postaral Phil Kenzie a klavír nahrál Rod Argent. Toto LP lze považovat za vrcholné dílo Dirty Tricks.
S novým počinem se vydali na turné po USA a dostali se i do tamního rozhlasového éteru, zejména v Texasu. Ze vzpomínek pamětníka Zacha Hammocka vyplývá, že povědomí o kapele bylo mizerné – v Americe totiž vůbec netušili, že Night Man je druhým albem Dirty Tricks. Formace opět změnila bubeníka – Leeho na turné nahradil Andy Beirne, který se následně podílel na třetí desce z roku 1977. Ta vznikla pod producentskou taktovkou Tonyho Viscontiho v londýnských Zodiac Sound Studios a Sound House Studios. Kapela zůstala aktivní na pódiích – ve Velké Británii předskakovali Streetwalkers, v USA zase kapelám jako Cheap Trick, Blue Öyster Cult. V Americe zaznamenali jistý úspěch, ale nestačilo to, a parta se rozpadla.
Horbury, Beirne a Fraser-Binnie se pak spojili s Ozzym Osbournem, který opustil Black Sabbath, a stali se první inkarnací Blizzard of Oz, dokud Ozzy neopustil Británii kvůli daním a nezačal pokračovat ve spolupráci s Randym Rhoadesem za oceánem. Horbury později působil v Vardis, John Fraser-Binnie hrál v Rogue Male a Andy Beirne v Praying Mantis, Scorched Earth, Grand Prix, Scarlet a Dorian Gray. Kenny Stewart působil ve skupinách French Kiss a Informer.
V roce 2009 vyšlo překvapivě nové studiové album Up at the Nine Count, které kromě Fraser-Binnieho a Stewarta nahráli tři další muzikanti. Byli to baskytarista Fingerthumbs, skrytý pravděpodobně pod pseudonymem, a dvojice bubeníků Richard Marcanjelo a Reuben O'Donoghue. Deska obsahuje deset skladeb a podle četných internetových ohlasů může kvalitou konkurovat nahrávkám ze sedmdesátých let. Každopádně přímočarý hard rock Dirty Tricks nelze přehlédnout a stojí za připomenutí.
Podrobnosti: Dirty Tricks - Metal Music Archives
Diskografie (studiová alba):
Dirty Tricks (1975)
Nightman (1976)
Hit and Run (1977)
Up at the Nine Count (2009)
HELIX
Helix je kanadská hardrocková a heavy metalová formace, známá především díky singlu "Rock You" z roku 1984. Historie kapely byla poznamenána četnými změnami v sestavě, přičemž jediným stálým a posledním původním členem je zpěvák Brian Vollmer. Nejznámější sestava, která nahrála skladbu 'Rock You', byla verzí z 80. let: Vollmer zpíval, doprovázeli ho kytaristé Brent 'The Doctor' Doerner a Paul Hackman, baskytarista Daryl Gray a bubeník Greg 'Fritz' Hinz.
Skupinu založil v roce 1974 bubeník Bruce Arnold na soutěži Battle of the Bands v Kitcheneru v kanadském Ontariu. Původní sestavu tvořili kromě zpěváka Briana Vollmera ještě Arnold (bicí), kytaristé Ron Watson a Rick 'Minstrel' Trembley, klávesista Don Simmons a baskytarista Keith 'Bert' Zurbrigg, který na pódiu vždy nosil svůj charakteristický smoking. Jejich původní název zněl The Helix Field Band, který byl brzy zkrácen. Trembley po několika měsících odešel, takže kapela zůstala pětičlenná. Brzy poté Helix bodovali na některých kanadských koncertech jako doprovodná formace Dela Shannona. Původní sestava se však do roku 1976 rozpadla a do sestavy vstoupili tři noví členové. Simmonse, Watsona a Arnolda nahradili kytaristé Brent 'The Doctor' Doerner a Paul Hackman, kteří v Helixu zůstali až do 80. let, a bubeník Brian Doerner, Brentovo dvojče. Brian Doerner zůstal v sestavě pouze čtyři roky, ale několikrát se vrátil jako člen a host, než se v roce 2005 připojil ke kapele Saga.
S novým managementem pod vedením Williama Seipa z Kitcheneru vydali Helix v letech 1979 a 1981 u vlastních H&S Records dvě nezávislé desky Breaking Loose a White Lace & Black Leather. Druhé LP přineslo další změny v sestavě, kdy bubeníka Lea Niebudka vystřídal navrátivší se Brian Doerner. Místo baskytaristy Keitha Zurbrigga nakonec získal Mike Uzelac. Po odchodu Zurbrigga byl nyní posledním zbývajícím původním členem Brian Vollmer.
Poté, co Helix změnili svou image ze standardní barové kapely na imageově uvědomělejší metalovou formaci, podepsali po třech odmítnutích konečně smlouvu s Capitol Records. V roce 1983 vydali LP No Rest for the Wicked, na kterém hrál za bicí Greg 'Fritz' Hinz (ex-Starchild). Turné k tomuto počinu se neobešlo bez dramatu. Mike Uzelac, jehož užívání drog začalo být problematické, kapelu opustil a nahradil ho baskytarista Peter Guy z Londýna v Ontariu. Guy ale nemohl odcestovat do USA kvůli předchozímu odsouzení za drogy a Uzelac se vrátil, aby turné dokončil. Když Uzelac splnil závazek, přišel na baskytaru Mark Rector, který byl po skončení turné propuštěn. Po příchodu baskytaristy Daryla Graye, který doplnil klasickou sestavu z 80. let, vydali v roce 1984 LP Walkin' the Razor's Edge. V Kanadě se ho prodalo přes 100 000 kusů a v zahraničí přes 400 000.
V roce 1985 vydali Helix své páté album Long Way to Heaven, díky kterému absolvovali turné po Švédsku a stali se první kanadskou rockovou kapelou, která absolvovala rozsáhlé švédské turné. Po LP Long Way to Heaven následovalo v roce 1987 album Wild in the Streets, které obsahovalo titulní skladbu a coververzi písně "Dream On" od formace Nazareth. Jednu skladbu z tohoto počinu, "She's Too Tough", napsal Joe Elliot, zpěvák skupiny Def Leppard. Na konci dekády Brent Doerner kapelu opustil, unavený z náročného koncertování, a formace zůstala čtyřčlenná.
Devadesátá léta Helix zahájili deskou Back for Another Taste, na které se Doerner autorsky i kytarově podílel. Na turné přivedli svého prvního amerického člena Dennyho Balickyho. Po tomto turné začali Vollmer a Hackman psát písně s tím, že Hackmanův materiál bude použit pro další desku Helix a Vollmerův půjde na sólové album. Mezitím u A&M Records vyšlo album The Early Years, které poprvé zkompletovalo jejich první dvě samostatná alba na CD. Helix v této době sporadicky koncertovali, včetně speciálního reunionového koncertu v Kitcheneru, kde vystoupili Keith Zurbrigg a bratři Doernerovi. V roce 1992 proběhlo turné po západní Kanadě, na kterém Brian Doerner zaskakoval za bubeníka nedostupného Grega Hinze a Brent Doerner za Dennyho Balickyho. Během tohoto turné došlo ke katastrofě.
5. července 1992 se Paul Hackman, který nebyl připoután bezpečnostním pásem, zabil, když se dodávka skupiny po koncertě ve Vancouveru zřítila ze čtyřicetimetrového náspu. Po vzpamatování z šoku z jeho smrti se Vollmer znovu dal dohromady s Brentem Doernerem a kytaristou Gregem Fraserem. Vollmer vzal písně, které nahrál pro své sólové album, a vydal je jako další počin Helix, It's a Business Doing Pleasure (vyšlo u Aquarius v roce 1993, jejich smlouva s Capitolem už skončila).
Brent Doerner opustil kapelu podruhé po několika koncertech a Helix byli nuceni pokračovat s různými kytaristy. Do roku 1996 odešli také Greg Fraser a 'Fritz' Hinz. V roce 1997 pokračovali Brian Vollmer a Daryl Gray s novým bubeníkem Glenem 'Archie' Gamblem, který převzal část jejich pracovních povinností, například funkci road managera. Obměny sestavy pokračovaly i v dalších letech.
V roce 2004, kdy kapela slavila 30. výročí, vydala u této příležitosti několik titulů. Vyšlo jejich první nové studiové album s výhradně autorským materiálem po více než deseti letech s názvem Rockin' in My Outer Space a připravili také dvě kompilační desky, v USA Never Trust Anyone Over 30 a v Kanadě Rockin' You For 30 Years. Tato vydání se nesla ve znamení nové sestavy, poprvé od roku 1974 v šestičlenném složení: Vollmer, Gamble, Fountain a noví členové Jim Lawson (kytara) a manželé Rainer (kytara) a Cindy Wiechmann (akustická kytara a zpěv). Kapela odehrála speciální koncert k 30. výročí založení v Sanderson Centre v ontarijském Brantfordu. Na koncertě vystoupila současná sestava a její bývalí členové. Mezi hosty byli muzikanti z původní sestavy Helix z roku 1974, dále Brent Doerner, Brian Doerner, Leo Niebudek a Greg 'Fritz' Hinz. Koncert byl vydán na DVD a současně bylo zveřejněno dokumentární DVD 30 Years of Helix: No Rest for the Wicked. V prosinci 2005 vydal Brian Vollmer svou autobiografii Gimme An R, která popisovala četné změny v sestavě a vzestupy a pády formace během její třicetileté kariéry, doplněnou o mnoho vzácných fotografií.
Koncem roku 2005 opustil Helix Glen Gamble a založil vlastní partu The Joys. Na krátkou dobu jej nahradil navrátivší se Brian Doerner, který však zůstal jen několik měsíců. Nahradil ho Brent 'Ned' Niemi. Helix v této nové sestavě absolvovali turné, po kterém Rainer a Cindy Wiechmannovi přátelsky odešli a založili vlastní formaci Nail. Rainera nahradil na kytaru Rick VanDyk. Nakonec odešel i baskytarista Jeff Fountain, kterého nahradil Paul Fonseca. VanDyk, Fonseca a Niemi hráli částečně také v tribute bandu Metallica s názvem Sandman. Začalo nahrávání nového alba.
Album The Power of Rock and Roll vyšlo v létě 2007, kdy Helix vystoupili na Sweden Rock Festivalu. Píseň "Fill Your Head With Rock" z novinky byla vybrána jako znělka festivalu. V říjnu následujícího roku kapela vydala své první vánoční CD A Heavy Mental Christmas a začala pracovat na dalším studiovém počinu Vagabond Bones. Nahrávání se časově krylo s další novou sestavou: v únoru 2009 se ke kapele potřetí připojil Brent 'The Doctor' Doerner. Jako nový baskytarista nastoupil Sean Kelly, zpěvák a kytarista torontských Crash Kelly. Za bicí usedl bývalý člen Sven Gali Rob MacEachern, který nahradil Brenta Niemiho. Kytarista Jim Lawson zůstal, VanDyk odešel, aby uvolnil místo vracejícímu se Brentu Doernerovi.
Po vystoupení 10. července 2009 na Rocklahomě Sean Kelly nečekaně oznámil odchod a stal se novým kytaristou v kapele Nelly Furtado. Po jeho odchodu Brian Vollmer znovu spojil přeživší členy klasické sestavy z 80. let (Daryl Gray, Greg 'Fritz' Hinz a Brent Doerner). Reunionové turné trvalo až do roku 2010 a zahrnovalo koncerty v Kanadě i USA. Vollmer také naznačil, že by rád pokračoval v psaní budoucích alb s bývalým členem Seanem Kellym. V následujících letech kapela natočila dvě další studiová alba Bastard of the Blues (2014) a Old School (2019).
Bubeník Greg 'Fritz' Hinz zemřel 16. února 2024 ve věku 68 let na rakovinu.
Podrobnosti: Helix - wikipedia
Diskografie (studiová alba):
Breaking Loose (1979)
White Lace & Black Leather (1981)
No Rest for the Wicked (1983)
Walkin' the Razor's Edge (1984)
Long Way to Heaven (1985)
Wild in the Streets (1987)
Back for Another Taste (1990)
It's a Business Doing Pleasure (1993)
Rockin' in My Outer Space (2004)
The Power of Rock and Roll (2007)
A Heavy Mental Christmas (2008)
Vagabond Bones (2009)
Bastard of the Blues (2014)
Old School (2019)
JOSÉ CARLOS MOLINA-ÑU
Nu, známá také jako José Carlos Molina-Nu, je španělská hardrocková formace, která vznikla v roce 1974 v Madridu. Jejich hudební styl, často označovaný jako středověký rock, kombinuje prvky středověké hudby, keltského rocku a heavy metalu. Kapela prošla řadou personálních změn, přičemž zpěvák a flétnista José Carlos Molina zůstává jedinou stálou postavou.
Dominance flétny ve zvuku této party připomíná Jethro Tull, ovšem Nu hrají o poznání tvrdší muziku a jsou vlastně předchůdci folk metalu. Výrazně ovlivnili pozdější uskupení jako Celtas Cortos a Mägo de Oz. Jejich styl postupně směřoval k méně folkovému a více heavy zvuku. Texty obvykle pojednávají o středověkých hradech, rytířích, padouších a hrdinech.
Kapela původně vznikla v roce 1972 pod názvem Fresa, ale v roce 1974 změnila jméno na současné. Jejich první nahrávkou byl singl "Que nadie escape de la evolución" / "Volando en sociedad", vydaný bez souhlasu kapely o dva roky později. Rozpory mezi Rosendem Mercadem a Molinou vedly k odchodu Rosenda, který založil novou partu Leno. Neustálé změny v sestavě (na nahrávkách se objevilo až šedesát různých muzikantů) souvisely s povahou lídra, kterého jeden kritik popsal jako neústupného, soběstačného a nediplomatického.
Podrobnosti: José Carlos Molina-Ñu - wikipedia
Diskografie (studiová alba):
Cuentos de ayer y de hoy (1978)
A golpe de látigo (1979)
Fuego (1983)
Acorralado por ti (1984)
El mensaje del mago (1987)
Vamos al lío!! (1988)
Dos a?os de destierro (1990)
La danza de las mil tierras (1994)
La taberna encantada (1997)
Cuatro gatos (2000)
Réquiem (2002)
Títeres (2003)
Viejos himnos para nuevos guerreros (2011)
... Y nadie escapó de la evolución (2011)
Yo Estoy Vivo (2023)
LIMELIGHT
Nottinghamshirští Limelight jsou spojováni především s novou vlnou britského heavy metalu počátku 80. let, ale ve skutečnosti byli jednou z několika formací, jejichž počátky sahají ještě hlouběji a jejichž hudba si našla publikum právě v této zlaté éře heavy music. Bratři Mike (zpěv, baskytara, kytara, klávesy) a Glenn Scrimshawovi (kytara, baskytara) spolu začali psát písně už v roce 1967 a několik následujících let strávili hraním v řadě dávno zapomenutých uskupení (v roce 1972 vydali pár obskurních singlů), než se v roce 1974 dali dohromady s bubeníkem Patem Colemanem a přijali název Limelight.
V té době už bylo v domě rodiny Scrimshawových k dispozici funkční studio, což všestrannému triu (všichni hráli své nástroje s výraznou zručností) umožnilo začít pracovat na demosnímcích a zároveň koncertovat v klubech po celé severní Anglii, pak v Evropě a překvapivě i v Austrálii – to vše bez nahrávací smlouvy. Když se nakonec rozhodli pro spolupráci s malou nezávislou značkou Future Earth Records, ocitli se Limelight díky svému náhodně pojmenovanému singlu "Metal Man" z roku 1980 ve víru NWOBHM. Ne bezdůvodně, protože jejich technicky dokonalý heavy rock s progresivním nádechem nebyl výrazně vzdálen zvuku klasických NWOBHM kapel jako Iron Maiden, Diamond Head a Saxon, s nimiž Limelight toho roku absolvovali několikaměsíční turné.
Jako by to nestačilo, Limelight stihli v roce 1980 nahrát i své první eponymní LP, i když jeho mizerné první vydání u problémy sužovaného Future Earth brzy překonala reedice z roku 1981 u o něco méně zkrachovalého Avatar Records, přičemž obal byl bohužel nehezký, zelený a zcela nevhodný. Progresivnější, hardrockovější a obecně nemetalové písně – ačkoliv samy o sobě byly do značné míry zdařilé a poutavé – odhalily pravou tvář party, která se rodila, ale publikum metalu lačnící nemělo o tento zvuk zájem. Když pak kvůli krachu Avataru přišly další potíže a Limelight se na singlu "Ashes to Ashes" z roku 1982 odvážili koketovat s více radio-friendly zvukem připomínajícím UFO, jejich krátké přijetí mezi heavy metalovými fanoušky rychle vyprchalo.
Navíc se zdálo, že i samotní muzikanti postupně ztráceli elán, který je táhl za dlouhá léta anonymity, a kromě několika rozptýlených koncertů a polovičatých návratů do studia byla kariéra Limelight fakticky u konce. Dokonce i jejich údajná druhá deska, rovněž nazvaná Ashes to Ashes a vydaná v roce 1984 u Mausolea, byla ve skutečnosti pouze přebalem debutu, přetvořeným do nové podoby s titulní skladbou přidanou jako bonus. Kromě poslední snahy oživit jiskru přesunem do Německa, kde údajně nahráli materiál na celé album – které však dosud nevyšlo –, se bratři Scrimshawové věnovali jiným profesním aktivitám a s Colemanem se setkávali jen při příležitostných menších reunionových koncertech.
Podrobnosti: Limelight - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Limelight (1980)
Ashes to Ashes (1984)
MOXY
Moxy je kanadská rocková parta, která vznikla v roce 1974 v Torontu v provincii Ontario. Poté, co koncem roku 1975 prorazili hitem "Can't You See I'm A Star", absolvovali turné po Spojených státech a mimo Kanadu byli obzvlášť populární v oblasti Chicaga, St. Louis, Detroitu a San Antonia. Joe Anthony, 'Kmotr rocku' na sanantonském KISS-FM, významně přispěl k popularitě kapely v Texasu a pomohl jim k prvnímu velkému americkému vystoupení; v roce 1977 hráli jako předskokani AC/DC.
Uskupení vzniklo z většiny bývalých členů rockového seskupení Leigh Ashford a na scéně se poprvé objevilo v říjnu 1974 v legendárním scarboroughském klubu 'The Knob Hill Hotel'. V původní sestavě byli Buzz Shearman (zpěv), Earl Johnson (kytara), Bill Wade (bicí) a Terry Juric (baskytara), později se přidal kytarista Buddy Caine. Jejich první vydaný singl byl zkušební verzí skladby "Can't You See I'm A Star", kterou distribuovalo vydavatelství Yorkville Records. Singl získal silnou podporu torontského rádia CHUM (AM) a vedl k podpisu smlouvy s kanadským Polydorem. K uzavření kontraktu přispěla hlavně popularita bývalé kapely Leigh Ashford a pověst Buzze Shearmana.
Nezávisle produkované album MOXY, známé také jako Černé album, bylo nahráno během dvou týdnů začátkem roku 1975. Jako koproducent se na něm podílel Mark Smith ze sestavy Bachman-Turner Overdrive. Během nahrávání v kalifornském Sound City Studios pracoval v sousedním studiu kytarista Tommy Bolin. Původně měl všechny kytarové party nahrát Earl Johnson, ale po sporu s technikem byl ze studia vyhozen. Manažer Moxy Roland Paquin, který se s Bolinem znal z doby, kdy byl road manažerem James Gang, zajistil pomocnou ruku. Po skončení nahrávání pokračoval Bolin ve své sólové práci na albu Teaser a ještě téhož roku přijal nabídku Davida Coverdala a připojil se k Deep Purple. V Moxy usoudili, že potřebují dva kytaristy, druhým se stal Buddy Caine, přítel Earla Johnsona, a skupina mohla vyrazit na kanadské turné.
První deska se prosadila na hardrockových stanicích na jihu USA. V zimě 1975 měly skladby "Can't You See I'm A Star" a "Moon Rider" velkou podporu rádia KMAC/KISS v texaském San Antoniu. Tommy Bolin svou účast na albu vždy bagatelizoval, ale jeho příspěvek pomohl zaujmout americká média. Moxy poté vyjednali novou smlouvu s kanadským Polydorem o distribuci v kooperaci s Mercury Records. Obě vydavatelství patřila PolyGram Records, která v roce 1976 znovu vydala debut v Severní Americe i po světě. Na jaře 1976 se skladby "Fantasy" a "Sail On Sail Away" dostaly do první dvacítky hitparády rádia KISS-FM v San Antoniu.
Album Moxy II vzniklo v rodném Torontu ve studiu Sound Stage pod taktovkou slavného producenta Aerosmith Jacka Douglase. Pro kanadské fanoušky to bylo rok po debutu, ale jen tři měsíce po americké reedici. Deska přinesla kapele mezinárodní ohlas, většina kritik jí předpovídala úspěch a přirovnávala ji k Aerosmith, Rush a Deep Purple. Moxy II si získalo vysoké hodnocení i od Geoffa Bartona z britského magazínu Sounds, který je označil za kanadské Led Zeppelin.
Na podzim 1976 Moxy koncertovali v Ontariu, Quebecu a Maritimes, poté vyrazili do Texasu jako předskokani Black Sabbath a Boston. V březnu 1977, po intenzivním koncertování, se vrátili do torontského studia, aby nahráli další album Ridin' High, které opět produkoval Jack Douglas a obsahovalo výhradně autorský materiál členů skupiny s tvrdším, těžším zvukem než předchozí desky. Album mělo dobré recenze a bylo nominováno na cenu Juno Award pro nejslibnější kapelu roku 1977. Vysílání však bylo omezené, protože FM rozhlasové stanice v Kanadě a severních USA se přesunuly k měkčímu rocku.
27. července 1977 přivezl Joe Anthony Moxy do Texasu na jejich první vystoupení v USA v Austinu v Armadillo World Headquarters. Další večer hráli v sanantonském Municipal Auditorium a 29. července v Corpus Christi v Ritz Music Hall, přičemž na všech třech koncertech předskakovali AC/DC. Poté pokračovali v turné po Kalifornii, Illinois, Missouri a Michiganu s kapelami jako Styx, The Ramones, Hall & Oates, Rainbow, The Runaways a Trooper, které zakončili velkým koncertem v Massey Hall v Torontu.
Koncem roku 1977 začal náročný program kapelu pomalu vybíjet. Většina členů koncertovala už od konce šedesátých let v jiných sestavách a Moxy žili životem plným sexu, drog a rokenrolu. Po několika letech se formace pomalu rozpadala. Buzz Shearman začal mít problémy s hlasivkami, a proto se po turné k albu Ridin' High rozhodl odejít kvůli osobnostním konfliktům a také za účelem lékařské péče kvůli hlasivkám a alkoholovým problémům. Nahradil ho Michael Rynoski, který si později změnil jméno na Mike Reno.
Začátkem roku 1978 opustil kapelu i Bill Wade, kterého nahradil Danny Bilan. Titulní skladba alba "Under the Lights" a "High School Queen" se dostaly do kanadských hitparád, ale album postrádalo údernost dřívějších nahrávek a nabídlo spíše uvolněnější zvuk. Moxy pak absolvovali turné po celé Kanadě a hráli na mnoha festivalech, včetně Canadian World Music Festivalu, kde vystupovali s Aerosmith, Johnnym Winterem a Tedem Nugentem. Kapela však už nezískala takový ohlas ani v prodejích desek, ani u publika jako za Shearmanova vedení. Buzz mezitím založil vlastní skupinu Buzz Sawphoto s bývalým kytaristou Christmas Bobem Bulgerem a bubeníkem Frankem Russellem. Earl Johnson odešel z Moxy v létě 1978 krátce po vydání alba, a jeho místo zaujal Woody West.
Koncem roku 1979 se Shearman vrátil ke skupině a spolu s Buddym, Terrym a Dannym vyrazili na turné po Kanadě a Texasu, kde je doplnil nový kytarista Doug MacAskill. V březnu 1980 byl Buzz kandidátem na místo zesnulého Bona Scotta v AC/DC, ale kvůli svým opakovaným problémům s hlasivkami, které mu znemožňovaly absolvovat náročné turné, kapela nakonec vybrala bývalého zpěváka Geordie Briana Johnsona. V roce 1982 Buzz, Earl a Bill pomáhali kanadské zpěvačce a skladatelce Lee Aaronové na jejím debutovém albu The Lee Aaron Project. V roce 1983 už Buzz pracoval přes den ve společnosti Shaw Industries a jen stěží držel Moxy pohromadě, zatímco hledal novou nahrávací smlouvu. Buzz tragicky zemřel při nehodě na motocyklu severně od Toronta 16. června 1983 ve věku 33 let. Původní členové Moxy se brzy po jeho smrti sešli, aby uspořádali benefiční koncert a vydali retrospektivní album A Tribute to Buzz Shearman, jehož výtěžek šel pro vdovu Valerii a syna Jesseho. Tím kapela skončila.
V roce 1999 se Bill Wade spolu s Earlem Johnsonem a Buddym Cainem po dvacetileté pauze opět sešli ve svém domácím studiu, aby natočili páté studiové album Moxy V, které se vrátilo ke hardrockovému zvuku prvních tří nahrávek. Nový zpěvák Brian Maxim (bývalý člen skupin Stumbling Blind a The Passing Fancy) byl považován za plnohodnotného člena Moxy, protože na turné v roce 1977 již zpíval back-upy pro Buzze, spolupracoval s Buddym Cainem a Terrym Juricem ve skupině Voodoo a začátkem 80. let pracoval s Buzzem ve společnosti Shaw Industries. Bill Wade ale krátce po vydání alba vážně onemocněl a byl nahrazen Kimem Huntem, který byl v oblasti Toronta známý jako bývalý člen Zon. Bill podlehl rakovině 27. července 2001 ve věku 53 let. Brian Maxim kapelu opustil v roce 2003 a jeho místo zaujal Alex Machin. V prosinci 2008 odešel kytarista Buddy Caine do důchodu, aby mohl trávit více času s rodinou.
Ke 40. výročí založení sestavil zakládající člen Earl Johnson novou formaci Moxy. V roce 2015 vyšlo nové album a DVD 40 Years And Still Riding High, na kterém se podíleli zpěvák Nick Walsh, Alexis Von Kraven (bicí), Rob Robbins (kytara, doprovodné vokály) a Rod Albon (baskytara). Pro vydání v Severní a Jižní Americe podepsali smlouvu s Perris Records, pro Velkou Británii a Evropu pak vyšlo CD a DVD na značce Escape Music.
Podrobnosti: Moxy - wikipedia
Diskografie (studiová alba):
Moxy (1975)
Moxy II (1976)
Ridin' High (1977)
Under the Lights (1978)
Moxy V (2000)
40 Years And Still Riding High (2015)
STRESS
Stress patří mezi první brazilské metalové uskupení, jejich debutové album Stress je považováno za první brazilskou heavy metalovou nahrávku.
Vznikli v roce 1974 jako školní formace pod názvem Pingo D'água. Jejich kariéra začala hraním skladeb interpretů jako The Rolling Stones, Nazareth, Sweet, Led Zeppelin, Black Sabbath nebo Deep Purple. Tehdejší sestavu tvořili ChamoneI Andre (bicí), Leonardo Revenue (klávesy), Roosevelt Bala (zpěv), Wilson Mota (kytara) a Paulo Lima (baskytara). První koncert skupiny, pomineme-li živá vystoupení při školních výročích, se uskutečnil v roce 1977.
V roce 1978 začali pod vlivem metalových formací jako Judas Priest, Saxon a Iron Maiden pracovat na první skladbě zpívané anglicky i portugalsky. Vzhledem k přání fanoušků, kteří chtěli textům rozumět, byly nakonec všechny texty přepsány do portugalštiny.
Debutové album vyšlo v roce 1982 pod názvem Stress. Skládalo se převážně z těžkého speed metalu, místy hraničícího s thrash metalem, doplněného vlivy klasického metalu a hard rocku. Texty se zaměřovaly i na sociální otázky, například píseň "Stressencefalodrama" ostře kritizovala cenzuru a mučení brazilské vlády té doby. Mnoho skladeb muselo kvůli cenzuře projít úpravami textů či názvů. Úspěch alba byl značný, například "O Oráculo do Judas" patřila mezi nejhranější písně na rádiích v Rio de Janeiru, což přineslo skupině mnoho fanoušků a pozornost brazilských médií.
Tři roky po debutu se Stress vrátili s druhým albem Flor Atômica, čímž upevnili svůj kultovní status na brazilské metalové scéně, kterou později ovládly thrashmetalové partičky jako Mutilator, Atomic, Sepultura a Sarcofago. Po vydání alba skupina pokračovala v koncertování, ale další desku již nevydala a v roce 1987 došlo k jejímu rozpadu.
V roce 1995 se formace znovu sešla a následující rok vydala nové album Stress III, které obsahovalo zcela nové a dosud nevydané skladby. Následujících devět let kapela nevydala žádný materiál, až v roce 2005 přišlo demo s jedinou novou písní. V roce 2019 vyšlo čtvrté řadové album Devastação.
Podrobnosti: Stress - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Stress (1982)
Flor Atômica (1985)
III (1996)
Devastação (2019)
Y&T
Y&T jsou americká hardrocková a heavy metalová parta, která původně vznikla jako cover formace v roce 1972 v Oaklandu v Kalifornii, přičemž sestava, která nahrála první studiovku, se ustálila v roce 1974 (oficiální rok vzniku). V sedmdesátých letech vydali dvě studiová alba u London Records pod jménem Yesterday & Today, poté si zkrátili název na Y&T. Od roku 1981 vydávali několik nahrávek u A&M Records, později přešli k Geffen Records, Avex Records a dalším. Skupinu, kterou původně vedli Herbie Herbert a Louis 'Lou' Bramy, doposud prodala po celém světě přes 4 miliony kopií.
Už počátkem 70. let založili Leonard Haze (bicí), Bob Gardner (basa) a Wayne Stitzer (piano) v kalifornském Oaklandu nepojmenovanou partu, která jen jamovala coververze. V roce 1972 se připojil kytarista Dave Meniketti a brzy dostali pozvánku na první koncert. Potřebovali ale název. Podle Menikettiho a Hazeho si Haze vybral jméno alba, které právě hrálo na gramofonu – Yesterday and Today od Beatles. Tato první sestava hrála jen covery. Po odchodu Stitzera Gardner přešel z baskytary na rytmickou kytaru a klavír, a na basu nastoupil Phil Kennemore. Koncem roku 1973 odešel Gardner a v lednu 1974 ho nahradil Joey Alves. S touto sestavou začali psát vlastní skladby.
Kapela hrála s Journey a dalšími uskupeními, včetně Queen, a během koncertu v rámci turné Night at the Opera si je všiml prezident London Records, který s nimi podepsal smlouvu. U London vydali první dvě studiovky, debut Yesterday and Today (1976) a Struck Down (1978). Během dokončování druhého alba však London oznámili, že ruší rockový žánr, což Meniketti komentoval slovy, že album Struck Down 'nikam nepůjde'. Kapela pokračovala v koncertování a po předskakování formacím jako Wild Cherry, Kiss, AC/DC si vybudovala status headlinerů. V roce 1980 podepsali novou smlouvu s A&M Records, což přimělo kapelu zkrátit název na pouhé Y&T, odvozené od skandování fanoušků při přídavcích 'Y&T, Y&T, Y&T'.
První dvě studiovky pod A&M, Earthshaker (1981) a Black Tiger (1982), byly kritikou kladně hodnoceny, ale v USA se příliš neprosadily. Přesto písně z těchto alb tvoří základ živých setů. Black Tiger vzniklo ve studiu Ridge Farm v anglickém Dorkingu a produkoval ho Max Norman. Na jeho obalu se poprvé objevilo klasické logo Y&T. Během nahrávání kapela poprvé hrála mimo USA – v Nizozemsku a Velké Británii.
V roce 1983 začali Y&T koncertovat v arénách, stadionech a amfiteátrech po Americe i Evropě, s významnými jmény jako AC/DC, Alice Cooper, Blackfoot, Dio, Iron Maiden, Marillion, Mötley Crüe, Ozzy Osbourne, Twisted Sister a ZZ Top, a získali větší uznání v Evropě a Japonsku než v rodné Americe. S třetím albem u A&M, Mean Streak (1983), se i přes slabou propagaci nahrávací společnosti konečně zvýšila popularita i v USA.
Šestá studiovka In Rock We Trust z roku 1984 je nejúspěšnějším počinem kapely (prodáno přes 450 000 kopií), dosáhla 46. místa v Billboard 200 a byla jediným albem Y&T, které se umístilo v kanadském žebříčku RPM (77. místo). Přinesla první rádiový hit "Don't Stop Runnin'". Společnost Dr. Pepper použila píseň "She's a Liar" v rozhlasové reklamě. Pro toto album kapela využila spisovatele Geoffreyho Leiba, což byl poprvé externí autor. Publicita rostla, kapela koncertovala v arénách a stadionech, často předskakovala Rush a Dio na jejich turné k deskám Grace Under Pressure, respektive The Last in Line, a hrála také s Whitesnake, Twisted Sister, Ratt, Dokken a Night Ranger. V roce 1984 vystoupili také na Monsters of Rock v Donington Parku.
Hit "Summertime Girls" z roku 1985, původně jediná studiová skladba na živém albu Open Fire a později i na albu Down for the Count, je jejich největším komerčním úspěchem, když dosáhl 55. místa v Billboard Hot 100 a 5. místa v žebříčku Mainstream Rock Tracks. Skladba zněla po celém světě, často se objevovala v seriálu Baywatch, hrála v několika filmech včetně Real Genius, silně rotovala na MTV a dodnes je běžným hitem klasických rockových rádií v USA. Album Down for the Count bylo jejich posledním u A&M, protože kapela byla frustrovaná nedostatečnou propagací. Navzdory úspěchu hitu a turné s Mötley Crüe a Aerosmith vydavatelství odmítlo vydat další singl.
V roce 1986 přešla parta ke společnosti Geffen a v témže roce byl bubeník Haze propuštěn kvůli problémům s drogami a nahrazen Jimmym DeGrasso. O rok později vyšlo osmé studiové album Contagious. V roce 1989 byl kvůli zneužívání návykových látek propuštěn Joey Alves a nahradil ho Stef Burns. (DeGrasso a Burns později v 90. letech hráli společně s Alice Cooperem.)
Další studiovka Ten vyšla v roce 1990 a obsahovala balady jako "Don't Be Afraid of the Dark" (první a jediný singl z alba), "Ten Lovers" a "Come in from the Rain" spolu s několika přímočarými hardrockovými skladbami, včetně "Hard Times", "City", "Surrender" a "Goin' Off the Deep End", což je nejrychlejší skladba, kterou kdy Y&T nahráli. Podle Menikettiho byl klip k "Don't Be Afraid of the Dark" pravděpodobně nejlepším videoklipem, který kdy natočili, ale s nástupem grunge ho ani jednou neviděl na MTV. Vzhledem k rozhodnutí nahrávací společnosti nevydávat další singly z alba Ten se kapela v roce 1991 rozhodla odehrát sedm koncertů v Kalifornii a dát si pauzu, kterou zakončila živým počinem Yesterday & Today Live. Krátce po přestávce Meniketti odmítl nabídku vytvořit 'superskupinu' s Peterem Framptonem.
V roce 1995 Y&T obnovili činnost v sestavě Meniketti, Burns, Kennemore a DeGrasso a vydali alba Musically Incorrect (1995) a Endangered Species (1997). V polovině a na konci 90. let ale kapela vystupovala jen sporadicky.
Přišly další změny. V roce 2001 odešel Stef Burns a za bicí se vrátil Leonard Haze. V té době působil Burns ve třech kapelách (Y&T, Huey Lewis and the News a u italské rockové hvězdy Vasca Rossiho) a konflikty v rozvrhu ho přiměly jednu z kapel opustit, takže v roce 2003 odešel z Y&T. Nahradil ho kytarista a zpěvák John Nymann, přítel kapely z dětství, který předtím vystupoval pod jménem Rock the Robot jako doprovodný vokalista turné In Rock We Trust a zpíval doprovodné vokály na albu Down for the Count. Poté Y&T pokračovali v koncertování po celém světě. V roce 2006, kdy Haze opět řešil drogové problémy, byl požádán, aby odešel, a na bicí ho nahradil Mike Vanderhule.
V roce 2009 podepsali Y&T smlouvu s italským vydavatelstvím Frontiers Records a v květnu 2010 vydali dvanácté studiové album Facemelter, první po třinácti letech (od Endangered Species z roku 1997). V červnu 2010 absolvovali světové turné na podporu alba, vystoupili na velkých evropských festivalech jako Sweden Rock, Download Festival v Donington Parku a Hellfest ve francouzském Clissonu. Během turné měl baskytarista Phil Kennemore vážné zdravotní problémy – diagnostikovali mu rakovinu plic ve čtvrtém stadiu. Poté, co musel turné opustit a podstoupit léčbu, kapela angažovala Brada Langa z Jet Red, protože Kennemore chtěl, aby turné pokračovalo během jeho boje s nemocí. Dne 7. ledna 2011 však Phil Kennemore zemřel ve věku 57 let (on a Meniketti byli jedinými stálými členy kapely od roku 1974). Po jeho smrti byl Lang trvale přijat za baskytaristu.
19. října 2013 v italském Bellagiu se ke kapele na pódiu připojil Stef Burns a zahráli čtyři skladby ("Black Tiger", "Dirty Girl", "Midnight In Tokyo" a "Hurricane"), což bylo jednorázové shledání, protože Burns byl zaneprázdněn turné s Huey Lewis and the News a Vasca Rossim. Fanoušci ho přijali s nadšením.
V dubnu 2016 Lang kapelu opustil, aby řešil závislost na alkoholu (poslední vystoupení měl 2. dubna v klubu Fillmore v San Franciscu). Místo něj nastoupil jeho přítel Aaron Leigh (Frank Hannon Band), který debutoval 14. dubna v Canyon Clubu v Agoura Hills v Kalifornii. Dne 29. června 2016 Y&T i Lang na svých Facebookových stránkách oznámili, že se rozešli přátelsky, a potvrdili, že Leigh zůstává baskytaristou.
Autor písní a původní bubeník Leonard Haze zemřel 11. září 2016 ve věku 61 let po dlouhém boji s chronickou obstrukční plicní nemocí. Původní kytarista Joey Alves zemřel 12. března 2017 ve věku 63 let na ulcerózní kolitidu a zánětlivé onemocnění střev. Po jeho úmrtí zůstal Dave Meniketti posledním žijícím členem z klasické sestavy z let 1974 – 1986.
V lednu 2018 vydali Y&T své první akustické EP s názvem Acoustic Classix Vol. 1. V červnu Meniketti uvedl, že kapela možná v budoucnu vydá další akustická EP.
26. listopadu 2019 vyšel dlouho očekávaný dokumentární film, fanoušky podpořený na Kickstarteru, On With The Show.
Videoklipy k písním "Summertime Girls", "Mean Streak", "Lipstick & Leather", "Don't Stop Runnin'", "Don't Be Afraid of the Dark" a "Contagious" jsou dodnes uváděny na VH1 Classic. Klip Y&T k písni "I'm Coming Home" z roku 2010 je s více než 2 miliony zhlédnutí nejnavštěvovanějším videem kapely na YouTube.
Ve filmu Anvil! The Story of Anvil se Lars Ulrich z Metallicy v bonusovém rozhovoru detailně rozpovídal o tom, jak v prosinci 1980 v jednom hollywoodském klubu poprvé viděl jednu ze svých oblíbených formací Y&T. Ulrich považuje Y&T za důvod, proč se rozhodl stát muzikantem, a říká: „To byl pro mě zlomový okamžik, kdy jsem chtěl hrát hudbu. Bylo na nich vidět, že milují to, co dělají“.
Podrobnosti: Y&T - wikipedia
Diskografie (studiová alba):
Yesterday and Today (1976)
Struck Down (1978)
Earthshaker (1981)
Black Tiger (1982)
Mean Streak (1983)
In Rock We Trust (1984)
Down for the Count (1985)
Contagious (1987)
Ten (1990)
Musically Incorrect (1995)
Endangered Species (1997)
Facemelter (2010)
Výročí osobností
únor 1974
19.2.1974 - narodil se americký zpěvák TODD LA TORRE, člen skupin Crimson Glory a Queensryche
březen 1974
5.3.1974 - narodil se polský bubeník WAWRZYNIEC 'VAAVER' DRAMOWICZ, člen skupiny Destruction
7.3.1974 - narodil se český bubeník MAREK ŽEŽULKA, člen skupin Arakain, Törr a dalších
11.3.1974 - narodil se anglický klávesista ADAM WAKEMAN, člen skupiny Ozzy Osbourne a dalších, syn Ricka Wakemana
duben 1974
1.4.1974 - narodil se americký bubeník RICHARD CHRISTY, člen skupin Control Denied, Death a dalších
7.4.1974 - narodil se italský klávesista, zpěvák a skladatel MICHELE LUPPI, člen skupiny Whitesnake a mnoha dalších
16.4.1974 - narodil se švédský baskytarista TED LUNDSTRÖM, člen skupiny Amon Amarth
17.4.1974 - narodil se švédský kytarista, zpěvák a skladatel MIKAEL ÅKERFELDT, člen skupiny Opeth
květen 1974
6.5.1974 - narodil se finský klávesista SANTERI KALLIO, člen skupiny Amorphis
červen 1974
13.6.1974 - narodil se finský kytarista, bubeník a skladatel JAN RECHBERGER, zakládající člen skupiny Amorphis
červenec 1974
4.7.1974 - narodil se moravský zpěvák a kytarista RENÉ KRYSTYN (4.7.1974 - 23.9.2013), člen skupiny Dissolving of Prodigy
4.7.1974 - narodil se ukrajinský klávesista VITALIJ KUPRIJ (4.7.1974 - 20.2.2024), člen skupin Artension, Ring of Fire, Trans-Siberian Orchestra a mnoha dalších
12.7.1974 - narodila se nizozemská zpěvačka a skladatelka SHARON DEN ADEL, členka nizozemské skupiny Within Temptation
15.7.1974 - narodil se anglický kytarista a skladatel CARLO REGADAS, člen skupin Carcass, Blackstar a Devoid
28.7.1974 - narodil se švédský kytarista ANDERS HANSSON, člen skupin Amon Amarth, Gods Forsaken, Blood Mortized, Amon Amarth a dalších
září 1974
12.9.1974 - narodil se nizozemský bubeník STEPHEN VAN HAESTREGT, člen skupin Orphanage, Within Temptation a dalších
říjen 1974
24.10.1974 - narodil se brazilsko-švédský bubeník ANDERS NORDIN, člen skupiny Opeth
26.10.1974 - narodil se nizozemský baskytarista JEROEN VAN VEEN, člen skupiny Within Temptation
prosinec 1974
8.12.1974 - narodil se švédský basák STEFAN GUTEKLINT, člen skupiny Opeth a dalších
14.12.1974 - narodil se švédsko-indický basák a bubeník MARTIN PERSSON, člen skupiny Opeth a mnoha dalších
23.12.1974 - narodil se polský zpěvák a kytarista MIESZKO TALARCZYK (23.12.1974 - 26.12.2004), člen švédské grincorové skupiny Nasum
30.12.1974 - narodil se polský bubeník MARIUSZ 'ROGOL' PRĘTKIEWICZ, člen skupiny Kat
