Události
Vznikla společnost Charvel
Charvel je značka elektrických kytar, kterou v 70. letech 20. století založil Wayne Charvel v kalifornské Azuse a jejíž sídlo bylo původně v kalifornské Glendoře. Od roku 2002 je Charvel ve vlastnictví společnosti Fender Musical Instruments Corporation.
Nové skupiny
The Angels
(AUS - hard rock, pub rock)
Dirty Tricks
(GBR - hard rock)
Helix
(CAN - hard rock, heavy metal)
José Carlos Molina-Ñu
(ESP - hard rock, folk rock, progresivní rock, latin rock)
Limelight
(GBR - 1974 - hard rock, NWOBHM)
Moxy
(CAN - hard rock, heavy metal)
Praying Mantis
(GBR - NWOBHM)
The Ramones
(USA - punk rock)
Raven
(GBR - NWOBHM, speed metal)
Stress
(BRA - heavy metal, speed metal)
Y&T
(USA - hard rock, heavy metal)
Inspirativní alba
Aerosmith – Get Your Wings (1.března)
The Amboy Dukes – Tooth Fang & Claw
Argent – Nexus (GBR hard rock/progresivní rock)
Bad Company – Bad Company (GBR hardrock/bluesrock)
Bachman-Turner Overdrive – Not Fragile (CAN blues rock/hard rock)
Blue Öyster Cult – Secret Treaties (5.dubna)
Budgie - In for the Kill! (17.května)
Buffalo – Only Want You for Your Body
Coven – Blood on the Snow (USA psychedelický rock/progrock/hardrock)
Deep Purple – Burn (15.února)
Deep Purple – Stormbringer (16.listopadu)
Elf – Carolina County Ball (USA blues rock/hard rock)
Epitaph – Outside the Law (DEU hard rock/progrock)
Faithful Breath – Fading Beauty (DEU progrock/hardrock)
Frijid Pink - All Pink Inside (USA psychedelický rock/blues rock/hard rock)
Geordie – Don't Be Fooled by the Name (GBR hard rock/blues rock)
Gift – Blue Apple (DEU hard/heavy)
Grand Funk Railroad – Shinin' On (USA hard rock)
Grand Funk Railroad – All the Girls in the World Beware!!! (USA hard rock)
Hawkwind - Hall of the Mountain Grill (GBR hard rock/progrock/space rock)
Heavy Metal Kids – Heavy Metal Kids (GBR hard rock/glam)
The Human Instinct - Snatmin Cuthin (NLZ blues rock/hard rock)
Humble Pie - Thunderbox (GBR hard rock/blues rock)
James Gang – Miami (USA hard rock)
Jethro Tull – War Child (GBR progrock/hard rock)
Judas Priest – Rocka Rolla (6.září)
Kansas – Kansas (USA hard rock/progrock)
King Crimson – Starless and Bible Black (29.března)
King Crimson – Red (6.října)
Kiss – Kiss (18.února)
Kiss – Hotter than Hell (22.října)
Les Variations – Moroccan Roll (FRA blues rock/hard rock)
Lucifer's Friend – Banquet (DEU hard rock/progresivní rock)
Mahogany Rush – Child of the Novelty (CAN progrock/hard/heavy)
Montrose – Paper Money (USA hard rock)
Mountain – Avalanche (USA hard rock)
Mott the Hoople – The Hoople (GBR hard rock)
Nazareth – Rampant (GBR hard/heavy)
Nektar – Down to Earth (DEU progrock)
Neon Rose – A Dream of Glory and Pride (SWE hard rock)
New York Dolls – Too Much Too Soon (USA hard/glam/protopunk)
Nutz – Nutz (GBR hard/heavy)
Primevil – Smokin' Bats at Campton's (USA hard rock)
Queen – Queen II
Queen – Sheer Heart Attack
Resurrection Band – Music to Raise the Dead (USA hard/heavy)
Rush – Rush (1.března)
Scorpions – Fly to the Rainbow (1.listopadu)
Slade – Old New Borrowed and Blue (GBR glam/hard rock)
Slade – Slade in Flame (GBR glam/hard rock)
Spooky Tooth – The Mirror (GBR hard rock rock/progrock)
Steppenwolf - Slow Flux
Stray – Move It (GBR progrock/hard rock)
Strider – Misunderstood (GBR hard rock)
Styx – Man of Miracles (USA hard rock/progresivní rock)
Sweet – Sweet Fanny Adams (GBR glam/hard rock)
Sweet – Desolation Boulevard (GBR glam/hard rock)
Synkopy 61 – Xantipa (CZE progresivní rock/art rock)
Thin Lizzy – Nightlife (8.listopadu)
Trapeze – Hot Wire (GBR hard rock/blues rock/progrock)
UFO – Phenomenon
Uriah Heep – Wonderworld (22.června)
Wishbone Ash – There's the Rub
Yes - Relayer (28.listopadu)
Československá scéna
SYNKOPY 61 vydávají debutové album
Brněnská rocková skupina Synkopy 61 vydáva ve vydavatelství Panton své debutové album Xantipa. Kromě původních skladeb napsaných Oldřichem Veselým a Petrem Smějou se na albu nachází i dvě coververze písní od Uriah Heep – "Bílý vrány" ("Easy Livin'“) a "Hrej se mnou fair" ("Look at Yourself").
Události podrobněji
DIRTY TRICKS
Dirta Tricks je jedna z velkých, ale tak nějak trochu nedoceněných anglických hardrockových a heavymetalových kapel, která si zažila svou chvilku slávy především v letech 1975-1977. Skupina debutovala v roce 1974 v baru Randy's Rodeo v jižní části San Antonia a sklidila nadšené ohlasy. Zahráli tam písně z připravovaného alba a publikum dorazili výbušnou verzí písně "You Really Got Me" od The Kinks, rok předtím, než Van Halen vydali své první album se stejnou písní. Debutové eponymní album produkovala legenda Rodger Bain (Black Sabbath, Budgie, Judas Priest). Sestavu tvořili Kenny Stewart (zpěv), Terry Horbury (basa), John Fraser (kytara) a John Lee (bicí). Pro Polydor nahráli v letech 1975 až 1977 tři alba, čtvrté vydali až v rámci reunionu v roce 2009.
Kenny a Johnny přiznávají, že inspirací jim nebyla ani tak místní hudba, ale nahrávky, které slyšeli v nedělním odpoledním pořadu Johna Peela v roce 1967. Oba působili v různých rockových heavy soulových skupinách ve skotském Stirlingu. V roce 1968 Kenny působil v kapele Cargo, zatímco Johnny stál v čele opoziční skupiny Susan Rams. V roce 1970 už oba hráli v Aegis, jedné z těch avantgardních kapel, které nadchly studenty umění. Po několika letech se kapela rozpadla a oba kluci přijeli do Londýna. Zatímco Johnny zůstal doma a prohrabával desky Hendrixe a Doobie Brothers, Kenny se připojil k poloprofesionální skupině Renia. Zůstal s nimi rok a půl, vyprodukoval album, které nic nepřineslo, a poohlédl se po náročnější práci. Terry, který pochází z Newarku v hrabství Nottinghamshire, založil v šestnácti letech vlastní kapelu a objížděl místní kluby, až se jeho skupina stala jedničkou v regionu. Začátkem roku 1974 odjel do Londýna a připojil se k 'The Goose Fayre Show', skupině horníků, herců a hudebníků.
Kenny se v té době účastnil konkurzu do začínající bluesrockové kapely San Apple Pie. Byl přijat a o týden později se k němu zcela náhodou přidal Terry, který opustil 'cirkus' a začal hrát na baskytaru. Kapela jim ale neseděla a tak odešli a spojili se s Johnnym a bubeníkem Davem z kapely Renia. Zatím bezejmenná kapela doufala v support na německém turné, což se nepovedlo, přesto neohroženě pokračovali ve zkoušení. Byla natočena demokazeta a během několika týdnů byla podepsána nahrávací smlouva s Polydorem.
Krátce poté musel Dave odejít a jako náhrada byl přiveden John Lee, který pocházel z Battersea a na bicí hrál od svých 13 let i v době, kdy se jeho rodina přestěhovala o rok později do Austrálie. Tam si zahrál s Blackfeather a Dingoes. S tou druhou pak odehrál několik turné, vydal dva singly a album, které bylo vyhlášeno nejlepším albem roku. O rok později mu vypršela smlouva, ale rozhodl se ji neprodloužit. Hned dostal nabídku na spolupráci s Ariel, kterou přijal. Když přijeli do Británie na neúspěšné turné, John se rozhodl kapelu opustit a zůstat zde. Během dvou dnů pobytu v Londýně mu zavolal Paul Scott a požádal ho, aby se dostavil na konkurz s Dirty Tricks.
Nově sestavená kapela šla rovnou do studia a vyšla z něj se singlem "Call Me Up For Love" a albem Dirty Tricks. To produkoval Rodger Bain a vyšlo pouze ve Velké Británii. Na doprovodných turné kapela předskakovala skupinám Argent a Budgie.
Druhé album Night Man bylo nahráno v londýnských studiích Morgan Studios a Soundhouse Studios, provokativní obal (mimo jiné s fotografií nahého ženského těla) vytvořila známá firma Hipgnosis. Album vyšlo v roce 1976 a kapela si ho produkovala sama s pomocí Tonyho Viscontiho. Poprvé vyšla tvorba skupiny také v USA, ale s odlišnými skladbami. Na albu se podílela trojice hostujících zpěvaček, o lesní rohy se postaral Phil Kenzie a klavírní party nahrál sám Rod Argent. Album lze považovat za vrcholné dílo Dirty Tricks.
S novým albem v ruce se kapela vydala na turné po USA a dostala se i do rozhlasového éteru, zejména v Texasu. Ze vzpomínek pamětníka Zacha Hammocka lze vyčíst, že informační povědomí o kapele bylo mizerné. Vždyť v Americe tehdy vůbec netušili, že Night Man je druhým dílem Dirty Tricks. Kapela opět změnila bubeníka, Leeho na turné nahradil Andy Beirne, který se následně podílel na třetím albu z roku 1977. To bylo nahráno pod producentskou taktovkou Tonyho Viscontiho v londýnských studiích Zodiac Sound Studios a Sound House Studios. Kapela byla i nadále aktivní na pódiích. Zatímco ve Velké Británii předskakovali Streetwalkers, v USA to byly kapely jako Cheap Trick, Blue Öyster Cult. V Americe se dostavil určitý úspěch, ale nestačilo to a kapela se rozpadla.
Horbury, Beirne a Fraser-Binnie se následně spojili s Ozzym Osbournem, který opustil Black Sabbath a stali se první inkarnací Blizzard of Oz, dokud Ozzy neopustil Británii kvůli daním a nepokračoval ve spolupráci s Randym Rhoadesem za oceánem. Holbury poté působil ve Vardis, John Fraser-Binnie hrál v Rogue Male a Andy Bierne v Praying Mantis, Scorched Earth, Grand Prix, Scarlet a Dorian Gray. Kenny Stewart hrál ve skupinách French Kiss a Informer.
V roce 2009 se překvapivě objevilo nové studiové album Up at the nine count, které kromě Fraser-Binnieho a Stewarta nahráli tři další hudebníci. Byli to baskytarista Fingerthumbs, skrytý (pravděpodobně) pod pseudonymem, a dvojice bubeníků Richard Marcanjelo a Reuben O'Donoghue. Album obsahuje deset skladeb a podle poměrně četných reakcí na internetu se údajně může kvalitou rovnat nahrávkám ze 70. let. Každopádně přímočarý hard rock Dirty Tricks nelze přehlédnout a stojí za to si ho připomenout.
Podrobnosti: Dirty Tricks - Metal Music Archives
Diskografie (studiová alba):
Dirty Tricks (1975)
Nightman (1976)
Hit and Run (1977)
Up at the Nine Count (2009)
HELIX
Helix je kanadská hardrocková a heavy metalová skupina, známá především díky singlu "Rock You" z roku 1984. Historie kapely byla poznamenána mnoha změnami v sestavě, přičemž jediným stálým a jediným zbývajícím členem původní sestavy je zpěvák Brian Vollmer. Jejich nejznámější sestavou, která nahrála skladbu 'Rock You", však byla verze kapely z 80. let: Vollmer zpíval, doprovázeli ho kytaristé Brent 'The Doctor' Doerner a Paul Hackman, baskytarista Daryl Gray a bubeník Greg 'Fritz' Hinz.
Skupinu založil v roce 1974 bubeník Bruce Arnold na soutěži Battle of the Bands v Kitcheneru v kanadském Ontariu. Původní sestavu tvořili kromě zpěváka Briana Vollmera ještě bubeník Bruce Arnold, kytaristé Ron Watson a Rick 'Minstrel' Trembley, klávesista Don Simmons a baskytarista Keith 'Bert' Zurbrigg., který na pódiu vždy nosil svůj charakteristický smoking. Jejich původní název zněl The Helix Field Band, který byl ale brzy zkrácen. Trembley po několika měsících odešel, takže kapela zůstala pětičlenná. Brzy poté Helix zabodovali na některých kanadských koncertech jako doprovodná kapela Dela Shannona. Původní sestava se však do roku 1976 rozpadla a do kapely vstoupili tři noví členové. Simmonse, Watsona a Arnolda nahradili kytaristé Brent 'The Doctor' Doerner a Paul Hackman, kteří v Helixu zůstali až do 80. let, a bubeník Brian Doerner, Brentovo dvojče. Brian Doerner zůstal v kapele pouze čtyři roky, ale několikrát se vrátil jako člen a host, než se v roce 2005 připojil ke kapele Saga.
S novým managementem pod vedením Williama Seipa z Kitcheneru vydali Helix v roce 1979 a 1981 u vlastních H&S Records dvě nezávislá alba Breaking Loose a White Lace & Black Leather. Druhé album přineslo další změny v sestavě, kdy bubeníka Lea Niebudka vystřídal navrátivší se Brian Doerner. Místo baskytaristy Keitha Zurbrigga nakonec získal Mike Uzelac. Po odchodu Zurbrigga byl nyní posledním zbývajícím původním členem Brian Vollmer.
Poté, co Helix změnili svou image ze standardní barové kapely na imageově uvědomělejší metalovou kapelu, podepsali poté, co byli třikrát odmítnuti nakonec konečně smlouvu s Capitol Records. V roce 1983 vydali desku No Rest for the Wicked, na které hrál za bicími Greg 'Fritz' Hinz (ex-Starchild). Turné k tomuto albovému cyklu se neobešlo bez dramatu. Mike Uzelac, jehož užívání drog začalo být problematické, kapelu opustil a nahradil ho baskytarista Peter Guy z Londýna v Ontariu. Guy ale nemohl odcestovat do Spojených států kvůli předchozímu odsouzení za drogy a Uzelac se vrátil, aby turné dokončil. Když Uzelac splnil svůj závazek, byl na baskytaru přijat Mark Rector. Ten byl po skončení turné propuštěn. Po příchodu baskytaristy Daryla Graye, který doplnil klasickou sestavu kapely z 80. let, vydali v roce 1984 album Walkin' the Razor's Edge. V Kanadě se ho prodalo přes 100 000 kusů a v zahraničí přes 400 000 kusů.
V roce 1985 vydali Helix své páté album Long Way to Heaven, díky kterému se vydala na turné po Švédsku a stala se tak první kanadskou rockovou skupinou, která absolvovala rozsáhlé švédské turné. Po albu Long Way to Heaven následovalo v roce 1987 album Wild in the Streets, které obsahovalo titulní skladbu a coververzi písně "Dream On" od skupiny Nazareth. Jednu píseň z této desky, „She's Too Tough“, napsal Joe Elliot, zpěvák skupiny Def Leppard. Na konci desetiletí Brent Doerner opustil kapelu, unavený z náročného koncertování, a kapela zůstala čtyřčlenná.
Devadesátá léta Helix zahájili deskou Back for Another Taste, na které se Doerner podílel autorsky a kytarově. Na turné kapela přivedla svého prvního amerického člena Dennyho Balickyho. Po tomto turné začali Vollmer a Hackman psát písně s tím, že Hackmanův materiál bude použit pro další desku Helix a Vollmerův půjde na sólové album. Mezitím vyšlo u A&M Records album The Early Years , které poprvé zkompletovalo jejich první dvě samostatná alba na CD. Helix v této době sporadicky koncertovali, včetně speciálního reunionového koncertu v Kitcheneru, na kterém vystoupili Keith Zurbrigg a bratři Doernerovi. V roce 1992 se uskutečnilo turné po západní Kanadě, na kterém Brian Doerner zaskakoval za bicí za nedostupného Grega Hinze a Brent Doerner za Dennyho Balickiho. Během tohoto turné došlo ke katastrofě.
5. července 1992 se Paul Hackman, který nebyl připoután bezpečnostním pásem, zabil, když se dodávka skupiny po koncertě ve Vancouveru zřítila ze čtyřicetimetrového náspu. Po vzpamatování se z šoku z jeho smrti se dal Vollmer znovu dohromady s Brentem Doernerem a kytaristou Gregem Fraserem. Vollmer vzal písně, které nahrál pro své sólové album, a vydal je jako další desku Helix, It's a Business Doing Pleasure (vyšla u Aquarius v roce 1993, jejich smlouva s Capitolem již skončila).
Brent Doerner opustil kapelu podruhé po několika koncertech a Helix byli nuceni pokračovat s rúznými kytarista. Do roku 1996 odešli také Greg Fraser a 'Fritz' Hinz. V roce 1997 pokračovali Brian Vollmer a Daryl Gray s novým bubeníkem Glenem 'Archie' Gamblem, který převzal část jejich pracovní náplně, například povinnosti road managera. Obměny sestavy pak pokračovaly i v dalších letech.
V roce 2004, kdy skupina slavila 30. výročí, vydala u této příležitosti několik titulů. Vyšlo jejich první nové studiové album s výhradně autorským materiálem po více než deseti letech s názvem Rockin' in My Outer Space a připravili také dvě kompilační CD, v USA Never Trust Anyone Over 30 a v Kanadě Rockin' You For 30 Years. Tato alba se nesla ve znamení nové sestavy, poprvé od roku 1974 v šestičlenném složení: Vollmer, Gamble, Fountain a noví členové Jim Lawson (kytara) a manželé Rainer (kytara) a Cindy Wiechmann (akustická kytara a zpěv). Kapela odehrála speciální koncert k 30. výročí založení v Sanderson Centre v ontarijském Brantfordu. Na koncertě vystoupila současná kapela a její bývalí členové. Mezi hosty byli členové původní sestavy Helix z roku 1974, dále Brent Doerner, Brian Doerner, Leo Niebudek a Greg 'Fritz' Hinz. Koncert byl vydán na DVD a současně bylo vydáno dokumentární DVD 30 Years of Helix: No Rest for the Wicked. V prosinci 2005 vydal Brian Vollmer svou autobiografii Gimme An R. Kniha popisovala četné změny v sestavě a vzestupy a pády kapely během jejich třicetileté kariéry, spolu s mnoha vzácnými fotografiemi.
Koncem roku 2005 opustil Helix Glen Gamble a založil vlastní kapelu The Joys. Nakrátko jej nahradil navrátivší se Brian Doerner, v kapele ale zůstal jen několik měsíců. Nahradil ho Brent 'Ned' Niemi. Helix v této nové sestavě absolvovali turné, po kterém Rainer a Cindy Wiechmannovi přátelsky odešli a založili vlastní kapelu Nail. Rainera nahradil na kytaru Rick VanDyk. Nakonec odešel i baskytarista Jeff Fountain, kterého nahradil Paul Fonseca. VanDyk, Fonseca a Niemi spolu hráli na částečný úvazek v tribute kapele Metallica s názvem Sandman. Začalo nahrávání nového alba.
Album The Power of Rock and Roll vyšlo v létě 2007, kdy Helix vystoupili na Sweden Rock Festivalu. Píseň "Fill Your Head With Rock" z nového alba byla vybrána jako znělka festivalu. V říjnu následujícího roku kapela vydala své první vánoční CD A Heavy Mental Christmas a začala pracovat na dalším studiovém albu Vagabond Bones. Nahrávání se časově shodovalo s další novou sestavou Helix: V únoru 2009 se ke kapele potřetí připojil Brent 'The Doctor' Doerner. Jako nový baskytarista nastoupil Sean Kelly, zpěvák a kytarista torontských Crash Kelly. Brenta Niemiho nahradil za bicími bývalý člen Sven Gali Rob MacEachern. Zůstal kytarista Jim Lawson, VanDyk odešel, aby uvolnil místo vracejícímu se Brentu Doernerovi.
Po vystoupení 10. července 2009 na Rocklahomě Sean Kelly nečekaně oznámil, že odchází a stává se novým kytaristou v kapele Nelly Furtado. Po jeho odchodu Brian Vollmer znovu spojil přeživší členy klasické sestavy z 80. let (Daryl Gray, Greg 'Fritz' Hinz a Brent Doerner). eunionové turné trvalo až do roku 2010 a zahrnovalo koncerty v Kanadě i USA. Brian Vollmer také naznačil, že by rád pokračoval v psaní budoucích alb s bývalým členem Seanem Kellym. V následujících letech kapela natočila dvě další studiová alba Bastard of the Blues (2014) a Old School (2019).
Bubeník Greg 'Fritz' Hinz zemřel 16. února 2024 ve věku 68 let na rakovinu.
Podrobnosti: Helix - wikipedia
Diskografie (studiová alba):
Breaking Loose (1979)
White Lace & Black Leather (1981)
No Rest for the Wicked (1983)
Walkin' the Razor's Edge (1984)
Long Way to Heaven (1985)
Wild in the Streets (1987)
Back for Another Taste (1990)
It's a Business Doing Pleasure (1993)
Rockin' in My Outer Space (2004)
The Power of Rock and Roll (2007)
A Heavy Mental Christmas (2008)
Vagabond Bones (2009)
Bastard of the Blues (2014)
Old School (2019)
JOSÉ CARLOS MOLINA-ÑU
Ñu, známá také jako José Carlos Molina-Ñu, je španělská hardrocková skupina, která vznikla v roce 1974 v Madridu. Jejich hudební styl, často označovaný jako středověký rock, má vlivy středověké hudby, keltského rocku a heavy metalu. Kapela zažila několik změn v sestavě, přičemž zpěvák a flétnista José Carlos Molina byl v průběhu let jedinou stálou osobou ve skupině.
Převaha flétny ve zvuku kapely připomíná Jethro Tull, ale Ñu hrají o poznání těžší hudbu, ve skutečnosti jsou předchůdcem folk metalu. Zároveň měli výrazný vliv na pozdější skupiny jako Celtas Cortos a Mägo de Oz. Postupem času měl jejich styl tendenci být méně folkový a více heavy. Jejich texty se obvykle týkají středověkých hradů, jezdců, padouchů a hrdinů.
Původně vznikli v roce 1972 jako Fresa, ale v roce 1974 se rozhodli změnit název kapely. Jejich první nahrávkou byl singl "Que nadie escape de la evolución" / "Volando en sociedad" vydaný bez svolení kapely o dva roky později. Rozpory mezi Rosendem Mercadem a Molinou způsobily, že Rosendo skupinu opustil, aby založil novou, Leño. Neustálé změny v sestavě (v celé diskografii se na ní podílelo až šedesát různých hudebníků) souvisely s povahou lídra, kterého jeden z kritiků popsal jako neústupného, soběstačného a nediplomatického.
Podrobnosti: José Carlos Molina-Ñu - wikipedia
Diskografie (studiová alba):
Cuentos de ayer y de hoy (1978)
A golpe de látigo (1979)
Fuego (1983)
Acorralado por ti (1984)
El mensaje del mago (1987)
Vamos al lío!! (1988)
Dos a?os de destierro (1990)
La danza de las mil tierras (1994)
La taberna encantada (1997)
Cuatro gatos (2000)
Réquiem (2002)
Títeres (2003)
Viejos himnos para nuevos guerreros (2011)
... Y nadie escapó de la evolución (2011)
Yo Estoy Vivo (2023)
LIMELIGHT
Nottinghamshirští Limelight jsou spojováni především s novou vlnou britského heavy metalu počátku 80. let, ale ve skutečnosti byli jednou z několika kapel, jejichž počátky sahají ještě o něco dále a jejichž hudba si našla své publikum právě v této zlaté éře heavy music. Bratři Mike (zpěv, baskytara, kytara, klávesy) a Glenn Scrimshawovi (kytara, baskytara) spolu začali psát písničky už v roce 1967 a několik následujících let strávili hraním s mnoha dávno zapomenutými skupinami (a v roce 1972 vydali pár obskurních singlů), než se v roce 1974 dali dohromady s bubeníkem Patem Colemanem a přijali název Limelight.
V té době už bylo v domě rodiny Scrimshawových k dispozici funkční studio, což všestrannému triu (všichni hráli na své nástroje se značnou zručností) umožnilo začít pracovat na demosnímcích a zároveň hrát v klubech po celé severní Anglii, pak v Evropě a překvapivě i v Austrálii - to vše bez nahrávací smlouvy. Když se však nakonec rozhodli pro spolupráci s malou nezávislou nahrávací společností Future Earth Records, ocitli se Limelight díky svému náhodně pojmenovanému singlu "Metal Man" z roku 1980 ve víru NWOBHM. Ne bezdůvodně, protože jejich technicky dokonalý heavy rock s progresivním nádechem nebyl až tak odlišný od zvuku klasických NWOBHM kapel jako Iron Maiden, Diamond Head a Saxon, s nimiž Limelight toho roku absolvovali několikaměsíční turné.
Jako by to nestačilo, Limelight stihli v roce 1980 nahrát i své první eponymní album, ačkoli jeho mizerné prvotní vydání u s problémy se potýkající Future Earth bylo brzy překonáno reedicí z roku 1981 u o něco méně zkrachovalého (pro tuto chvíli) Avatar Records a neslavně zabaleno do hnusného zeleného obalu. Naneštěstí progresivnější, hardrockovější a obecně nemetalové písně - ačkoli samy o sobě byly do značné míry zdařilé a poutavé - odhalily pravou stylovou tvář kapely jejich rodícímu se, ale po metalu lačnícímu publiku. Takže když se opět dostali do potíží s nahrávací společností v důsledku krachu Avataru a poté se odvážili koketovat s ještě více radio-friendly zvukem na singlu "Ashes to Ashes" z roku 1982, který připomínal UFO, krátké přijetí Limelight mezi věrnými heavy metalisty se rychle vypařilo.
Navíc se zdálo, že i samotní členové kapely najednou ztrácejí něco ze svého elánu, který je poháněl po dlouhá léta anonymity, a s výjimkou několika rozptýlených koncertů a polovičatých návratů do studia v následujících letech byla kariéra Limelight fakticky u konce. Dokonce i jejich údajné druhé album, rovněž nazvané Ashes to Ashes a vydané v roce 1984 u Mausolea, nebylo ničím jiným než přebalem debutu, přetvořeným do nové nahrávky a s titulní skladbou přidanou jako bonus. A kromě poslední snahy o oživení ohně přesunem do Německa, kde údajně nahráli materiál na celé album - dosud nevydaný - se bratři Scrimshawové od té doby věnovali jiným profesionálním aktivitám a s Colemanem se scházeli jen na příležitostných malých reunionech.
Podrobnosti: Limelight - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Limelight (1980)
Ashes to Ashes (1984)
MOXY
Moxy je kanadská rocková skupina, která vznikla v roce 1974 v Torontu v provincii Ontario. Poté, co se jim koncem roku 1975 podařilo napsat hit "Can't You See I'm A Star" absolvovali turné po Spojených státech a mimo Kanadu byli velmi populární především v oblasti Chicaga, St. Louis, Detroitu a San Antonia. Joe Anthony, 'Kmotr rocku' v San Antoniu na KISS-FM, se velkou měrou zasloužil o popularitu skupiny v Texasu a pomohl k jejich prvnímu velkému vystoupení v USA; v roce 1977 vystoupili jako předskokani AC/DC.
Kapela vznikla v roce 1974 z většiny předchozích členů rockové skupiny Leigh Ashford a na hudební scéně se poprvé objevila v říjnu 1974 ve vyhlášeném scarboroughském rockovém klubu 'The Knob Hill Hotel'. V původní sestavě byli Buzz Shearman (zpěv), Earl Johnson (kytara), Bill Wade (bicí) a Terry Juric (basa), o něco později se přidal kytarista Buddy Caine. Jejich prvním vydaným singlem byla zkušební verze skladby "Can't You See I'm A Star", kterou distribuovalo vydavatelství Yorkville Records. Slibně znějící singl získal silnou podporu torontského rádia CHUM (AM) a vedl k tomu, že skupina v prosinci 1974 podepsala smlouvu s kanadským vydavatelstvím Polydor Records. k uzavření smlouvy s Polydor Records přispěla především popularita a úspěch bývalé skupiny Leigh Ashford a pověst Buzze Shearmana.
Nezávisle produkované album MOXY, známé také jako Černé album, bylo nahráno během dvou týdnů na začátku roku 1975. Jako koproducent se na albu podílel Mark Smith ze skupiny Bachman-Turner Overdrive. Zatímco v kalifornském Sound City Studios nahrávali toto album, ve vedlejším studiu byl kytarista Tommy Bolin. Původně měl všechny kytarové party nahrát Earl Johnson, ale dostal se do sporu s technikem a následně byl ze studia vyhozen. Manažér Moxy, Roland Paquin se s Bolinem znal z doby, kdy byl road manažerem skupiny James Gang a domluvil malou kytarovou výpomoc. Po skončení natáčení pokračoval Bolin v práci na svém prvním sólovém albu Teaser a ještě téhož roku dostal nabídku od Davida Coverdalea, aby se připojil k Deep Purple. Poté v Moxy usoudili, že budou potřeba dva kytaristé. Tím druhým se stal Buddy Caine, přítel Earla Johnsona, a skupina tak mohla vyrazit na kanadské turné.
První album se dostalo do vysílání hardrockových stanic na jihu USA. V zimě 1975 se skladby "Can' t You See I'm A Star" a "Moon Rider" těšily velké podpoře rádia KMAC/KISS v San Antoniu v Texasu. Příspěvek Tommyho Bolina měl albu získat potřebnou pozornost amerických médií, i když Bolin svou účast vždy bagatelizoval. Moxy znovu vyjednala novou smlouvu s kanadskou společností Polydor o distribuci ve spojení s Mercury Records. Obě vydavatelství v té době vlastnila společnost PolyGram Records, která v roce 1976 znovu vydala debutové album v Severní Americe a po celém světě. Na jaře 1976 se skladby "Fantasy" a "Sail On Sail Away" dostaly do první dvacítky hitparády rádia KISS-FM v San Antoniu v Texasu.
Album Moxy II bylo nahráno v rodném Torontu ve studiu Sound Stage se slavným producentem Aerosmith Jackem Douglasem. Pro kanadské fanoušky to bylo rok po vydání prvního alba, ale pouhé tři měsíce poté, co v USA vyšla reedice. Albem získala kapela mezinárodní ohlas v tisku, většina recenzí jí předpovídala úspěch a srovnávala ji s Aerosmith, Rush a Deep Purple. Moxy II bylo při svém vydání vysoce hodnoceno také Geoffem Bartonem z britského hudebního časopisu Sounds, který kapelu později označil za kanadské Led Zeppelin.
Na podzim roku 1976 Moxy koncertovali po Ontariu, Quebecu a Maritimes. Poté se přesunuli do Texasu jako předskokani Black Sabbath a Boston. V březnu 1977, po nepřetržitém koncertování, se vrátili do studia v Torontu, aby nahráli další album Ridin' High, které opět produkoval Jack Douglas a opět obsahovalo výhradně autorský materiál napsaný členy skupiny s tvrdším a těžším zvukem než první dvě alba. Album získalo dobré recenze a v roce 1977 bylo nominováno na cenu Juno Award pro nejslibnější skupinu roku. Nicméně vysílání bylo omezené, protože rozhlasové stanice na FM vlnách v Kanadě a na severu USA se přeorientovaly na měkčí rock.
27. července 1977 přivezl Joe Anthony Moxy do Texasu na jejich první vystoupení v USA v Austinu v Armadillo World Headquarters. Další večer zahráli v San Antoniu v Municipal Auditorium a 29. července v Corpus Christi v Texasu v Ritz Music Hall, přičemž na všech třech koncertech předskakovali AC/DC. Poté pokračovali v turné po Kalifornii, Illinois, Missouri, Michiganu s kapelami jako Styx, The Ramones, Hall & Oates, Rainbow, The Runaways a Trooper, které zakončili velkým koncertem v Massey Hall v Torontu.
Koncem roku 1977 si náročný program začal na kapele vybírat svou daň. Většina členů kapely koncertovala už od konce šedesátých let v jiných skupinách a Moxy žili životem plným sexu, drog a rokenrolu, po několik let se kapela pomalu rozpadala. U Buzze Shearmana se objevily problémy s hlasivkami a tak se rozhodl po turné k Ridin' High odejít kvůli osobnostním konfliktům a vyhledání lékařské péče kvůli svým hlasivkám a problémům s alkoholem. Buzze nahradil Michael Rynoski, který si později změnil jméno na Mike Reno.
Začátkem roku 1978 opustil skupinu také Bill Wade, kterého nahradil Danny Bilan. Titulní skladba nového albaU "Under the Lights" a "High School Queen" se dostaly do kanadských hitparád, ale album postrádalo údernost dřívějších nahrávek kapely, místo toho nabídlo uvolněný zvuk. Moxy poté absolvovali turné po celé Kanadě a hráli na mnoha festivalech včetně Canadian World Music Festival s Aerosmith, Johnnym Winterem a Tedem Nugentem, ale kapela již nezískala takový ohlas ani z hlediska prodeje desek, ani z hlediska publika, jako tomu bylo s Shearmanem jako zpěvákem. Shearman mezitím založil vlastní skupinu s názvem Buzz Sawphoto s bývalým kytaristou Christmas Bobem Bulgerem a bubeníkem Frankem Russellem. Earl Johnson opustil Moxy v létě 1978, těsně po vydání alba, a nahradil ho Woody West.
Koncem roku 1979 se Shearman vrátil ke skupině a společně s Buddym, Terrym a Dannym vyrazil na turné po Kanadě a Texasu, kde je doplnil nový kytarista Doug MacAskill. V březnu 1980 byl Buzz kandidátem na místo zesnulého Bona Scotta v kapele AC/DC, ale protože jeho opakované problémy s hlasivkami mu neumožňovaly absolvovat rozsáhlé turné, členové kapely se nakonec rozhodli pro bývalého zpěváka skupiny Geordie Briana Johnsona. V roce 1982 Buzz, Earl a Bill pomáhali kanadské zpěvačce a skladatelce Lee Aaronové na jejím debutovém albu The Lee Aaron Project. V roce 1983 už Buzz pracoval přes den ve společnosti Shaw Industries a jen stěží držel Moxy pohromadě, zatímco se poohlížel po nové nahrávací smlouvě. Buzz zemřel při nehodě na motocyklu severně od Toronta 16. června 1983 ve věku 33 let. Zbývající původní členové Moxy se brzy po Buzzově smrti sešli, aby uspořádali benefiční koncert a vydali retrospektivní album A Tribute to Buzz Shearman, jehož výtěžek byl určen pro vdovu Valerii a syna Jesseho. Tím kapela skončila.
V roce 1999 se Bill Wade spolu s Earlem Johnsonem a Buddym Cainem po dvacetileté pauze opět scházejí ve svém domácího studia, aby zde natočili páté studiové album Moxy V, na kterém se vrátili k hardrockovému zvuku prvních tří alb. Nový zpěvák Brian Maxim (bývalý člen skupin Stumbling Blind a The Passing Fancy) byl považován za skutečného člena Moxy, protože zpíval pro Buzze back-upy už na turné v roce 1977, spolupracoval s Buddym Cainem a Terrym Juricem ve skupině Voodoo a na začátku 80. let pracoval s Buzzem ve společnosti Shaw Industries. Bill Wade ale krátce po vydání alba vážně onemocněl a bylo nutné najít náhradu. Tou se stal Kim Hunt, který byl v oblasti Toronta známý jako bývalý člen skupiny Zon. Bill podlehl rakovině 27. července 2001 ve věku 53 let. Brian Maxim opustil kapelu v roce 2003 a na jeho místo nastoupil Alex Machin. V prosinci 2008 odešel kytarista Buddy Caine do důchodu, aby mohl trávit více času doma s rodinou.
Ke 40. výročí založení Moxy sestavil zakládající člen Earl Johnson novou kapelu. V roce 2015 vyšlo nové album a DVD s názvem 40 Years And Still Riding High, na kterém se podíleli zpěvák Nick Walsh, Alexis Von Kraven (bicí), Rob Robbins (kytara, doprovodné vokály) a Rod Albon (basová kytara). Pro vydání v Severní Americe a Jižní Americe podepsali Moxy smlouvu s Perris Records, ve Velké Británii a Evropě vyšlo CD a DVD na značce Escape Music.
Podrobnosti: Moxy - wikipedia
Diskografie (studiová alba):
Moxy (1975)
Moxy II (1976)
Ridin' High (1977)
Under the Lights (1978)
Moxy V (2000)
40 Years And Still Riding High (2015)
STRESS
Stress patří mezi první brazilské metalové kapely, jejich debutové album Stress je považováno za první brazilské heavy metalové album.
Vznikli v roce 1974 jako školní skupina pod názvem Pingo D'água. Jejich kariéra začala přehráváním písní interpretů jako jsou The Rolling Stones, Nazareth, Sweet, Led Zeppelin, Black Sabbath nebo Deep Purple. Tehdejší sestavu tvořili ChamoneI Andre na bicí, Leonardo Revenue na klávesy, Roosevelt Bala jako zpěvák, Wilson Mota na kytaru a Paulo Lima na baskytaru. První koncert skupiny, pomineme-li různá živá vystoupení k výročím školy, se uskutečnil v roce 1977.
V roce 1978 začala skupina pod vlivem metalových skupin jako Judas Priest, Saxon a Iron Maiden, pracovat na své první skladbě zpívané jak v angličtině, tak v portugalštině. Vzhledem k přání fanoušků, kteří chtěli textům rozumět, byly nakonec všechny texty přepsány do portugalštiny.
První album vyšlo v roce 1982 a jmenovalo se jednoduše Stress. Skládalo se převážně z poměrně těžkého speed metalu, občas hraničícího s thrash metalem, místy doplněného vlivy klasického metalu a hard rocku. Textová témata alba se zaměřovala také na sociální otázky, jako příklad lze uvést píseň "Stressencefalodrama", která ostře odsuzovala politiku cenzury a mučení, kterou v těch letech přijala brazilská vláda. Mnoho písní muselo ještě kvůli tehdejší cenzuře projít úpravami textů nebo názvů. Vydání alba následoval pro kapelu velký úspěch, například píseň "O Oráculo do Judas" byla jednou z nejúspěšnějších písní v rádiích v Rio de Janeiru, díky čemuž kapela získala mnoho fanoušků a dostala se do hledáčku brazilských médií.
Tři roky po vydání debutu se Stress vrátili na trh s druhým albem Flor Atômica a upevnili si tak status kultovní kapely na brazilské metalové scéně, kterou později ovládly thrashmetalové skupiny jako Mutilator, Atomic, Sepultura a Sarcofago. Po vydání alba skupina pokračovala v koncertování, ale nepodařilo se jí vydat další album, v roce 1987 tak došlo k jejímu rozpadu.
V roce 1995 se skupina dala znovu dohromady a v to následujícím vydala nové album s názvem Stress III, které obsahovalo zcela nové a dosud nevydané písně. Dalších devět let kapela nevydala žádný materiál, až v roce 2005 demo s jedinou novou písní. V roce 2019 vyšlo čtvrté řadové album Devastação.
Podrobnosti: Stress - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Stress (1982)
Flor Atômica (1985)
III (1996)
Devastação (2019)
Y&T
Y&T jsou americká hardrocková a heavy metalová skupina, která původně vznikla jako cover kapela v roce 1972 v Oaklandu v Kalifornii, přičemž sestava, která nahrála první album, se ustálila v roce 1974 (oficiální rok vzniku). V sedmdesátých letech vydala skupina dvě studiová alba u London Records pod jménem Yesterday & Today, poté si zkrátila název na Y&T. Od roku 1981 vydali několik alb u A&M Records, později přešli ke Geffen Records, Avex Records a dalším. Skupina, kterou původně spoluvedli Herbie Herbert a Louis 'Lou' Bramy, do dnešního dne prodala po celém světě přes 4 miliony alb.
Už počátkem 70. let založili Leonard Haze (bicí), Bob Gardner (basa) a Wayne Stitzer (piano) v kalifornském Oaklandu nejmenovanou kapelu, která pouze jamovala coververze. V roce 1972 se k nim připojil kytarista Dave Meniketti a brzy poté kapela dostala pozvánku na svůj první koncert. Potřebovala ale název. Podle Menikettiho a Hazeho si Haze vybral název alba, které mu v tu chvíli hrálo na gramofonu - Yesterday and Today od Beatles. Tato první sestavu ale hrála pouze covery písní jiných interpretů. Poté, co Stitzer skupinu opustil, přešel Gardner z baskytary na rytmickou kytaru a klavír a na basovou kytaru začal hrát Phil Kennemore. Koncem roku 1973 Gardner skupinu opustil také a v lednu 1974 ho nahradil Joey Alves. S touto změnou v sestavě v roce 1974 začala skupina psát původní materiál.
Kapela vystupovala s Journey a dalšími skupinami, včetně Queen, a právě během koncertu v rámci jejich turné Night at the Opera si Y&T všiml prezident London Records a následně s nimi podepsal smlouvu. U London pak vydali svá první dvě studiová alba, debut Yesterday and Today (1976) a Struck Down (1978). Během dokončování druhého alba ale London prozradili, že ze svého vydavatelství odstraní rockový žánr, což Meniketti komentoval slovy, že to v podstatě znamenalo, že album Struck Down 'nikam nepůjde'. Kapela nicméně pokračovala v rozsáhlém koncertování a poté co předskakovala kapelám jako Wild Cherry, Kiss, AC/DC a dalším se vypracovala na headlinery. V roce 1980 uzavřela novou smlouvu s A&M Records, která přiměla kapelu zkrátit svůj název na pouhé Y&T, což vzešlo z jejich přídavků, při kterých fanoušci skandovali 'Y&T, Y&T, Y&T'.
První dvě studiová alba skupiny vydaná pod hlavičkou A&M, Earthshaker (1981) a Black Tiger (1982), byla sice celosvětově kritikou kladně hodnocena, ale v Americe se do povědomí širší veřejnosti nedostala. Písně z těchto dvou alb ale dodnes tvoří významnou část živých vystoupení kapely. Album Black Tiger bylo nahráno na Ridge Farm v Dorkingu v anglickém hrabství Surrey a produkoval ho Max Norman. Na obalu tohoto alba se poprvé objevilo klasické logo Y&T. V polovině nahrávání tohoto alba skupina poprvé vystoupila mimo USA - v Nizozemsku a následně ve Velké Británii.
V roce 1983 začali Y&T hrát na arénách, stadionech a amfiteátrech po celé Americe a Evropě s řadou významných kapel, jako jsou AC/DC, Alice Cooper, Blackfoot, Dio, Iron Maiden, Marillion, Mötley Crüe, Ozzy Osbourne, Twisted Sister a ZZ Top, a získali mnohem větší uznání v Evropě a Japonsku než v rodné Americe. S třetím albem od společnosti A&M, Mean Streak (1983), se pak i navzdory slabé propagaci ze strany nahrávací společnosti zvýšila konečně také publicita v USA.
Šesté studiové album In Rock We Trust, vydané v roce 1984, se stalo nejlépe prodávaným albem kapely (Do dnešního dne se prodalo více než 450 000 kopií), když se dostalo na 46. místo v žebříčku Billboard 200 a jediným albem Y&T, které se umístilo v kanadském žebříčku RPM (na 77. místě). Přineslo také první velký rádiový hit "Don't Stop Runnin'". Společnost Dr. Pepper navíc získala práva na použití písně "She's a Liar" v rozhlasové reklamní kampani. Vydavatelství si pro toto album přizvalo spisovatele Geoffreyho Leiba, což bylo poprvé, kdy byl využit externí autor. Publicita rostla a kapela pokračovala v koncertování v arénách a na stadionech, včetně předskakování Rush a Dio na jejich turné k deskám Grace Under Pressure, respektive The Last in Line a koncertům s Whitesnake, Twisted Sister, Ratt, Dokken a Night Ranger. V roce 1984 vystoupili Y&T také na Monsters of Rock v anglickém Donington Parku.
Hit skupiny "Summertime Girls" z roku 1985, který se původně objevil jako jediná studiová skladba na prvním živém albu skupiny Open Fire a později i na albu Down for the Count vydaném téhož roku, se stal dosud nejlépe prodávaným hitem skupiny, když dosáhl 55. místa v žebříčku Billboard Hot 100 a 5. místa v žebříčku Billboard Hot 100. Skladba se hrála po celém světě, často zaznívala v televizním seriálu Baywatch, objevila se v několika celovečerních filmech (včetně Real Genius), silně rotovala na MTV a dodnes se pravidelně hraje na klasických rockových rádiích po celých Spojených státech. Album Down for the Count bylo posledním albem kapely pro A&M, protože kapela byla stále více frustrována nedostatečnou propagací ze strany vydavatelství v USA. Navzdory úspěšným turné s Mötley Crüe a Aerosmith a úspěchu skladby "Summertime Girls" v hitparádách vydavatelství odmítlo vydat následný singl.
V roce 1986 přešla kapela ke společnosti Geffen a v témže roce byl bubeník Haze propuštěn kvůli problémům s drogami a nahrazen Jimmym DeGrasso. O rok později vyšlo osmé album Contagious. V roce 1989 byl kvůli zneužívání drog propuštěn Alves a nahradil ho Stef Burns. (DeGrasso a Burns později v 90. letech hráli společně s Alice Cooperem.)
Další studiové album Ten vyšlo v roce 1990 a obsahovalo balady jako "Don't Be Afraid of the Dark" (první a jediný singl z alba), "Ten Lovers" a "Come in from the Rain" spolu s několika přímočarými hardrockovými skladbami, včetně "Hard Times", "City", "Surrender" a "Goin' Off the Deep End", což je nejrychlejší skladba, kterou kdy Y&T nahráli. Podle Menikettiho byl klip k "Don't Be Afraid of the Dark" pravděpodobně nejlepším videoklipem, který kdy natočili, ale s nástupem grunge ho ani jednou neviděl na MTV. Vzhledem k tomu, že se nahrávací společnost rozhodla nevydávat další singly z alba Ten, rozhodla se kapela v roce 1991 odehrát sedm koncertů v Kalifornii a dát si pauzu, kterou zakončila živým albem Yesterday & Today Live. Krátce po přestávce v roce 1991 Meniketti odmítl nabídku na vytvoření navrhované 'superskupiny' s Peterem Framptonem.
V roce 1995 Y&T obnovili činnost v sestavě Meniketti, Burns, Kennemore a DeGrasso a vydali alba Musically Incorrect (1995) a Endangered Species (1997). V polovině a na konci 90. let ale kapela vystupovala sporadicky.
Přišly další změny v sestavě. V roce 2001 odešel Stef Burns a za bicí se vrátil Haze. V té době Burns působil ve třech kapelách (Y&T, Huey Lewis and the News a u největší italské rockové hvězdy Vasca Rossiho) a konflikty v rozvrhu ho přinutily jednu z těchto tří kapel opustit; v roce 2003 proto odešel z Y&T. Nahradil ho kytarista a zpěvák John Nymann, který byl přítelem kapely z dětství a který předtím absolvoval pod jménem Rock the Robot jako doprovodný vokalista turné In Rock We Trust a zpíval doprovodné vokály na albu Down for the Count. Poté Y&T pokračovali v koncertování po celém světě. V roce 2006, kdy Haze opět řešil problémy s drogami, byl požádán, aby odstoupil, a na bicí nástroje ho nahradil Mike Vanderhule.
V roce 2009 uzavřeli Y&T smlouvu s italským vydavatelstvím Frontiers Records a v květnu 2010 vydali své dvanácté studiové album Facemelter, které bylo jejich prvním studiovým albem po třinácti letech (od alba Endangered Species z roku 1997). V červnu 2010 absolvovali na podporu nového alba světové turné, na kterém vystoupili na velkých evropských letních festivalech, jako byl Sweden Rock, Download Festival v Donington Parku ve Velké Británii a Hellfest ve francouzském Clissonu. Během tohoto světového turné měl baskytarista Kennemore zdravotní problémy a byla mu diagnostikována rakovina plic ve čtvrtém stadiu. Poté, co Kennemore dostal od lékaře příkaz opustit turné a zahájit léčbu, skupina angažovala Brada Langa, baskytaristu ze skupiny Jet Red,, protože Kennemore chtěl, aby turné pokračovalo i během jeho boje s rakovinou. Dne 7. ledna 2011 ale baskytarista Kennemore přes všechnu péči ve věku 57 let zemřel (Kennemore a Meniketti byli jedinými stálými členy kapely od roku 1974). Po Kennemorově předčasném odchodu obsadil pozici baskytaristy natrvalo Lang.
19. října 2013 v italském Bellagiu se ke kapele na pódiu připojil Stef Burns a zazněly čtyři písně ("Black Tiger", "Dirty Girl", "Midnight In Tokyo" a "Hurricane"), což byl jakýsi jednorázový reunion, protože Burns byl zaneprázdněn turné s Huey Lewis and the News a Vasco Rossim. Fanoušky byl, jak se dalo očekávat, přijat dobře.
V dubnu 2016 Lang kapelu opustil, aby řešil svou závislost na alkoholu (jeho poslední vystoupení s kapelou se uskutečnilo 2. dubna 2016 v klubu Fillmore v San Franciscu) a místo něj nastoupil jeho přítel Aaron Leigh (Frank Hannon Band), jehož první vystoupení se uskutečnilo 14. dubna v Canyon Clubu v Agoura Hills v Kalifornii. Dne 29. června 2016 oznámili Y&T a Lang každý zvlášť na svém Facebooku, že se jejich cesty vzájemně a přátelsky rozešly, a potvrdili, že Leigh zůstává baskytaristou kapely.
Autor písní a původní bubeník Haze zemřel 11. září 2016 ve věku 61 let po dlouhém boji s chronickou obstrukční plicní nemocí a původní kytarista Alves zemřel 12. března 2017 ve věku 63 let na ulcerózní kolitidu a zánětlivé onemocnění střev. Po jeho smrti zůstal Meniketti posledním žijícím členem z původní klasické sestavy skupiny z let 1974-1986.
V lednu 2018 vydali Y&T své vůbec první akustické EP s názvem Acoustic Classix Vol. 1. V červnu pak Meniketti uvedl, že kapela možná v budoucnu vydá další akustická EP.
26. listopadu 2019 vyšel dlouho očekávaný, fanoušky podporovaný (na Kickstarteru) dokumentární film On With The Show.
Videoklipy k písním jako "Summertime Girls", "Mean Streak", "Lipstick & Leather", "Don't Stop Runnin'", "Don't Be Afraid of the Dark" a "Contagious" jsou dodnes uváděny na VH1 Classic a videoklip Y&T k písni "I'm Coming Home" z roku 2010 je s více než 2 miliony zhlédnutími nejnavštěvovanějším videoklipem skupiny na YouTube.
Ve filmu Anvil! The Story of Anvil se Lars Ulrich z Metallicy v bonusovém rozhovoru podrobně rozpovídal o tom, jak v prosinci 1980 v jednom hollywoodském klubu poprvé viděl jednu ze svých oblíbených kapel Y&T. Ulrich považuje Y&T za důvod, proč se rozhodl stát se hudebníkem, a říká: „To byl pro mě zlomový okamžik, kdy jsem chtěl hrát hudbu. Bylo na nich vidět, že milují to, co dělají“.
Podrobnosti: Y&T - wikipedia
Diskografie (studiová alba):
Yesterday and Today (1976)
Struck Down (1978)
Earthshaker (1981)
Black Tiger (1982)
Mean Streak (1983)
In Rock We Trust (1984)
Down for the Count (1985)
Contagious (1987)
Ten (1990)
Musically Incorrect (1995)
Endangered Species (1997)
Facemelter (2010)
Výročí osobností
únor 1974
19.2.1974 - narodil se americký zpěvák TODD LA TORRE, člen skupin Crimson Glory a Queensryche
březen 1974
5.3.1974 - narodil se polský bubeník WAWRZYNIEC 'VAAVER' DRAMOWICZ, člen skupiny Destruction
7.3.1974 - narodil se český bubeník MAREK ŽEŽULKA, člen skupin Arakain, Törr a dalších
11.3.1974 - narodil se anglický klávesista ADAM WAKEMAN, člen skupiny Ozzy Osbourne a dalších, syn Ricka Wakemana
duben 1974
1.4.1974 - narodil se americký bubeník RICHARD CHRISTY, člen skupin Control Denied, Death a dalších
7.4.1974 - narodil se italský klávesista, zpěvák a skladatel MICHELE LUPPI, člen skupiny Whitesnake a mnoha dalších
16.4.1974 - narodil se švédský baskytarista TED LUNDSTRÖM, člen skupiny Amon Amarth
17.4.1974 - narodil se švédský kytarista, zpěvák a skladatel MIKAEL ÅKERFELDT, člen skupiny Opeth
květen 1974
6.5.1974 - narodil se finský klávesista SANTERI KALLIO, člen skupiny Amorphis
červen 1974
13.6.1974 - narodil se finský kytarista, bubeník a skladatel JAN RECHBERGER, zakládající člen skupiny Amorphis
červenec 1974
4.7.1974 - narodil se moravský zpěvák a kytarista RENÉ KRYSTYN (4.7.1974 - 23.9.2013), člen skupiny Dissolving of Prodigy
4.7.1974 - narodil se ukrajinský klávesista VITALIJ KUPRIJ (4.7.1974 - 20.2.2024), člen skupin Artension, Ring of Fire, Trans-Siberian Orchestra a mnoha dalších
12.7.1974 - narodila se nizozemská zpěvačka a skladatelka SHARON DEN ADEL, členka nizozemské skupiny Within Temptation
15.7.1974 - narodil se anglický kytarista a skladatel CARLO REGADAS, člen skupin Carcass, Blackstar a Devoid
28.7.1974 - narodil se švédský kytarista ANDERS HANSSON, člen skupin Amon Amarth, Gods Forsaken, Blood Mortized, Amon Amarth a dalších
září 1974
12.9.1974 - narodil se nizozemský bubeník STEPHEN VAN HAESTREGT, člen skupin Orphanage, Within Temptation a dalších
říjen 1974
24.10.1974 - narodil se brazilsko-švédský bubeník ANDERS NORDIN, člen skupiny Opeth
26.10.1974 - narodil se nizozemský baskytarista JEROEN VAN VEEN, člen skupiny Within Temptation
prosinec 1974
8.12.1974 - narodil se švédský basák STEFAN GUTEKLINT, člen skupiny Opeth a dalších
14.12.1974 - narodil se švédsko-indický basák a bubeník MARTIN PERSSON, člen skupiny Opeth a mnoha dalších
23.12.1974 - narodil se polský zpěvák a kytarista MIESZKO TALARCZYK (23.12.1974 - 26.12.2004), člen švédské grincorové skupiny Nasum
30.12.1974 - narodil se polský bubeník MARIUSZ 'ROGOL' PRĘTKIEWICZ, člen skupiny Kat
