|
| Vydáno | 25. září 1972 |
|---|---|---|
| Natočeno | Květen - červen 1972 | |
| Studio | Record Plant (Los Angeles, USA) | |
| Žánr | Heavy metal | |
| Délka | 42:18 | |
| Label | Vertigo (Evropa), Warner Bros. (USA) | |
| Producent | Black Sabbath, Patrick Meehan |
 |
| "Tomorrow's Dream" (22. září 1972) |
Skladba "Tomorrow's Dream" vyšla v roce 1972 jako jediný singl z alba Vol. 4. Na rozdíl od některých temnějších a experimentálních momentů desky působí přímočaře a energicky. Staví na hutném riffu Tonyho Iommiho, pevné rytmice Geezera Butlera s Billem Wardem a výrazné melodické lince Ozzyho Osbourna.
Textově se "Tomorrow's Dream" nese v duchu osobní nejistoty a hledání smyslu, což je motiv, který se na této studiové nahrávce objevuje opakovaně. Přestože nejde o nejexperimentálnější položku repertoáru, píseň dobře reprezentuje zvuk období, kdy se kapela začala odklánět od syrového doomového základu prvních nahrávek směrem k pestřejší a aranžérsky propracovanější podobě heavy metalu.
Jako singl pomohla "Tomorrow's Dream" upevnit pozici kvarteta na britské scéně a dnes bývá vnímána jako jedna z energičtějších a koncertně vděčných skladeb éry Vol. 4, která vyvažuje baladičtější či experimentální momenty této desky. Nedostala se však do klasických hudebních žebříčků a neumístila se ani v UK Singles Chart a ani v Billboard Hot 100.
Přesto je "Tomorrow's Dream" mezi fanoušky často hodnocena kladně a patří k energičtějším a koncertně vděčným skladbám z alba.
Vol. 4 je čtvrtá studiová deska britské kapely Black Sabbath, vydaná v září 1972 u Vertigo Records. Šlo o první album, které skupina nevypustila pod produkcí Rodgera Baina; produkční role převzal kytarista Tony Iommi. Patrick Meehan, tehdejší manažer souboru, byl uveden jako spoluproducent, i když jeho skutečná účast na nahrávání byla minimální.
Ačkoliv je produkce Vol. 4 oficiálně připisována Black Sabbath a Patricku Meehanovi, většinu skutečné produkce provedl kytarista Tony Iommi. „Je to první album, které jsme si produkovali sami,“ řekl zpěvák Ozzy Osbourne v roce 1972. „Předtím jsme měli Rodgera Baina jako producenta – a i když je velmi dobrý, opravdu necítil, co kapela dělá. Šlo o komunikaci. Tentokrát jsme to udělali s Patrickem (Meehanem), naším manažerem, a myslím, že jsme všichni velmi spokojení… Bylo skvělé pracovat v americkém studiu.“ Meehan se podle Iommiho skutečně na nahrávání podílel jen minimálně, přesto trval na uvedení jako producent.
Nahrávání provázely problémy, z velké části kvůli nadužívání drog. Kapela si pravidelně nechávala dovážet reproduktorové boxy plné kokainu.
Při nahrávání "Cornucopia" po „sezení uprostřed místnosti, a jenom fetování“ měl bubeník Bill Ward strach, že bude vyhozen: „Nenáviděl jsem tu píseň, některé vzorce byly prostě hrozné. Nakonec jsem to zvládl, ale reakce byla od všech chladná. Bylo to jako 'No, běž domů, teď nejsi k ničemu.' Měl jsem pocit, že jsem to pokazil, byl jsem na pokraji vyhazovu.“ Podle knihy Jak černý byl náš Sabbath Bill Ward „vždy pil, ale zřídka se zdál opilý. Zpětně to mohlo být varovným znamením. Teď se jeho sebeovládání jasně zhoršovalo.“ Iommi ve své autobiografii uvádí, že Ward téměř zemřel po žertu, který se při nahrávání zvrtl: sídlo v Bel Air, které si formace pronajímala, patřilo Johnu du Pontovi, a v jedné místnosti objevili několik sprejů zlaté DuPont barvy; našli Warda nahého a v bezvědomí po těžkém pití a nastříkali ho zlatou barvou od hlavy až k patě, což mu zablokovalo póry a způsobilo záchvat.
V autobiografii Jsem Ozzy Osbourne podrobně popisuje nahrávací sezení: „Navzdory všemu toulání se, hudebně byly ty týdny v Bel Air nejsilnější, jaké jsme kdy zažili.“ Přiznává ale: „Nakonec jsme se začali divit, odkud sakra všechen ten kokain přichází ... ten kokain byl nejbělejší, nejčistší a nejsilnější, jaký si lze představit. Jeden šnup a cítil jsi se jako král vesmíru.“ Během koncertu na podporu Vol. 4 v Hollywood Bowl se zneužívání kokainu projevil u Iommiho. „Tony už dny bral kokain. My všichni sice taky, ale Tony to přehnal. Odešel z pódia a zhroutil se,“ uvedl Osbourne. Během zvukové zkoušky tentýž den se fanatický křesťan pokusil vtrhnout na pódium a bodnout Iommiho dýkou, ale byl zadržen členy ochranky. Podle Butlera to stačilo: „chtěli jsme si dát pauzu“.
Ozzy také zmiňuje trvalou úzkost členů formace z možnosti zatčení, která se zhoršila po jejich společné návštěvě kina a shlédnutí filmu The French Connection (Francouzská spojka), o tajných policistech v New Yorku. „Když šly závěrečné titulky, hyperventiloval jsem.“ V roce 2013 Geezer Butler přiznal časopisu Mojo, že se do hry dostal i heroin: „Šňupali jsme ho, nikdy jsme si ho nepíchali ... Neuvědomil jsem si, jak moc jsme se zbláznili, dokud jsem nešel domů a dívka, se kterou jsem byl, mě nepoznala.“
Původně mělo být album pojmenováno Snowblind podle písně "Snowblind" a také odkazem na množství kokainu, který si kapela při nahrávání dopřávala. Podle Geezera však vydavatelství považovalo tento název za příliš odvážný a přejmenovalo desku na Vol. 4 a změnilo obal, zatímco byla kapela na dovolené. Konečný obal Vol. 4 zobrazuje černobílou fotografii Ozzyho Osbourna s rukama zvednutýma a dvěma prsty vystrčenými, pořízenou během koncertu Black Sabbath v Birmingham Town Hall v lednu 1972 fotografem Keithem McMillanem (uváděn jako Keef). Původní vydání desky (u Vertigo ve Spojeném království, u Warner Bros. ve Spojených státech a u Nippon Phonogram v Japonsku) obsahovalo gatefold obal s vloženou stránkou uprostřed. Každý člen formace měl vlastní stránku s fotografií, uprostřed se nacházela fotka skupiny na pódiu. Všechny fotografie byly pořízeny na zmíněném koncertu v Birminghamu.
Původní obal se stal ikonickým a byl mnohokrát napodoben a parodován, například na kompilaci Peaceville Volume 4 z roku 1992, na EP Volume Two kapely Sleep (1992), na nahrávce Longmont Potion Castle Vol. 4 prankera Longmont Potion Castle a na EP Planet Caravan kapely Pantera (1994).
Americké vydání na 8 písňové kazetě a klasické kazetě mělo alternativní obal: žluté pozadí s Ozzyho siluetou v černé barvě.
Vol. 4 ukázalo, že Black Sabbath rozšiřují svůj zvuk za hranice heavy metalu, pro který byli známí. V červnu 2013 časopis Mojo uvedl: „Pokud alkohol a drogy pomáhaly pohánět předchozí alba ´Sabatů´, »Vol. 4« je jejich kokain ... Přes jejich spirálovité závislosti je »Vol. 4« hudebně dalším ambiciózním počinem. Těžká hudba kapely zůstává zachována u skladeb jako "Tomorrow's Dream", "Cornucopia" a i seismický "Supernaut" (oblíbenec Franka Zappy, s Billem Wardem inspirovaným soulovým breakdownem), ale kytarový úvod u "St. Vitus Dance" už má hravou, ´Led Zeppelinovskou´ kvalitu, zatímco "Laguna Sunrise" je evokativní neo-klasický instrumentál Tonyho Iommiho.“ Iommi složil tuto skladbu po probdělé noci a sledování východu slunce na Laguna Beach. Ve studiu doprovázel jeho kytaru orchestr, i když odmítl hrát, dokud nebyly jeho party řádně notově rozepsané. Stejný orchestr hrál i na "Snowblind".
"Snowblind" je nejpřímější odkaz na kokain, jejich tehdejší oblíbenou drogu. "Snowblind" bylo také pracovní názvem alba, ale vedení Vertigo Records váhalo vydat desku s tak zjevnou drogovou narážkou. V liner notes však děkují „skvělé COKE-cola“ a Ozzy ve své autobiografii poznamenává: „'Snowblind' bylo jedno z nejlepších alb Black Sabbath – i když vydavatelství nám neumožnilo ponechat název, protože v těch dobách byl kokain velký problém a nechtěli jsme komplikace kvůli kontroverzi. Neprotestovali jsme.“
Ačkoliv většina desky odpovídá charakteristickému 'těžkému' stylu kapely, některé skladby ukazují citlivější přístup. "Changes", například, složená Iommim s textem Geezera Butlera, je klavírní balada s Mellotronem. Iommi se naučil hrát na klavír poté, co jeden našel v tanečním sále pronajatého sídla v Bel-Air. Právě na tomto klavíru byla skladba "Changes" složena. „Tony si jen sedl ke klavíru a přišel s tímto nádherným riffem,“ vzpomíná Ozzy ve svých memoárech. „Já jsem si k němu broukal melodii a Geezer napsal srdcervoucí text o rozchodu Billa s jeho ženou. Od okamžiku nahrávání mi to připadalo geniální.“
"FX" vznikla nečekaně ve studiu. Při kouření hašiše náhodou křížek visící na Iommiho krku udeřil do strun jeho kytary a kapela se začala zajímat o zvláštní zvuk, který tím vznikl. Bylo přidáno echo a členové pokračovali v úderech do kytary různými předměty, aby vytvořili zvláštní efekty (FX). Iommi označuje skladbu za „totální legraci“.
O písni "Wheels of Confusion" Henry Rollins řekl: „Je o odcizení a ztracenosti v kolech zmatení, což je stav, ve kterém se často nacházím. Sabbath by mohli být mou oblíbenou kapelou. Je to ultimátní rock pro osamělého člověka. Je na jejich hudbě něco tak bolestného a přitom tak mocného.“
O desce Tony Iommi uvedl časopisu Circus Raves toto: „Byla to tak kompletní změna – měli jsme pocit, že jsme jedno album přeskočili... Snažili jsme se jít příliš daleko.“
Vol. 4 vyšlo v září 1972 a ačkoli většina kritiků té doby nový počin spíše přehlížela, během méně než měsíce dosáhl zlatého statusu a stal se čtvrtou po sobě jdoucí deskou Black Sabbath, které se v USA prodala milion kopií. Studiovka se umístila na 13. místě v žebříčku Billboard pop album chart a na 8. místě v UK Albums Chart. Skladba "Tomorrow's Dream" vyšla jako singl, ale do hitparád se nedostala. Po rozsáhlém turné po Spojených státech soubor v roce 1973 poprvé koncertoval v Austrálii a později i v Evropě.
Rockový kritik Lester Bangs, který dříve zesměšňoval jejich předchozí počiny, ocenil Vol. 4 a v časopise Creem napsal: „Viděli jsme, jak Stooges narážejí na noc divoce a padají do propasti, a Alice Cooper to aktuálně využívá k cirkusovému efektu. Ale je tu jen jedna formace, která se s tím vypořádala poctivě a na způsob, který má smysl pro velké části publika – nejen že se s tím vypořádává v mýtické struktuře, která je osobní a silná, ale zároveň dokáže prosperovat. A tou kapelou je Black Sabbath.“ Bangs také přirovnal texty formace k dílu Boba Dylana a Williama S. Burroughse.
V červnu 2000 umístil časopis Q Vol. 4 na 60. místo v žebříčku 100 nejlepších britských studiových počinů všech dob a popsal jej jako „zvuk drogových, pivařských výrostků z britského často kritizovaného kulturního podpaží, kteří se vyřádili v LA“. V biografii kapely z roku 2013, Black Sabbath: Symptom of the Universe, Mick Wall tvrdí, že skladba "Under the Sun" se stala „sonickým vodítkem“ pro kapely, která po Sabatech následovaly, například Iron Maiden nebo Metallica. Frank Zappa označil "Supernaut" za jednu ze svých nejoblíbenějších písní. (V rozhovoru z roku 1994 pro Guitar for the Practicing Musician Geezer Butler přiznal: „Miluji Zappův přístup k textům. Ten mě lyricky ovlivnil, rozhodně.“) "Supernaut" byla rovněž jednou z oblíbených skladeb bubeníka Led Zeppelin Johna Bonhama.
Časopis Kerrang! zařadil desku na 48. místo v seznamu 100 nejlepších heavy metalových alb všech dob. Rolling Stone jej v roce 2017 umístil na 14. místo svého žebříčku '100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)'. Studiová nahrávka je také uvedena v knize 1001 Albums You Must Hear Before You Die. V roce 1991 Chuck Eddy umístil Vol. 4 na 139. místo v seznamu 500 nejlepších heavy metalových počinů. Poznamenal, že někteří raní fanoušci se s deskou 'odpojili', ale jiní ji považují za nejlepší studiovku Black Sabbath, což přisuzuje jazzovým prvkům počinu – vyzdvihuje části "Cornucopia" a pasáž ke konci "Wheels of Confusion" pro fascinující „trancové splétání rytmu“, a dodává, že "Supernaut" je „ohromující funk-frug“, srovnatelný s Miles Davisovou skladbou "Black Satin" (1972).
Na českém metalovém webu Fobiazine vyšla obsáhlejší recenze Vol. 4, kde autor popisuje desku jako zajímavý, ale pro něj zároveň mírně slabší moment v rané tvorbě Black Sabbath. Poukázal na to, že ačkoli se na této studiovce otevírá širší hudební prostor než na předchozích počinech, celkově se mu nedaří najít tolik výrazných 'hitů', které by se prosadily mezi klasiky jejich tvorby. Například skladbu "Tomorrow's Dream" považuje za solidní, ale bez výrazného momentu, zatímco baladu "Changes" označuje za příjemné osvěžení alba. V recenzi se rovněž objevují poznámky o experimentálních pasážích jako "FX" či akustické "Laguna Sunrise" a o tom, že některé skladby působí netypicky pro tehdejší heavy metalové pojetí souboru. Autor nakonec naznačuje, že možná kapela potřebovala po předchozích třech deskách více času, aby vytvořila desku silněji konkurující jejich největším úspěchům.
Původně se studiový počin měl jmenovat Snowblind – odkaz na skladbu "Snowblind" i na množství kokainu, které členové Black Sabbath užívali během nahrávání. Vydavatelství však titul považovalo za příliš provokativní a zatímco sestava byla na dovolené, název i obal byly změněny na Vol. 4. Píseň zůstává nejexplicitnějším odkazem na kokain v repertoáru kvarteta; pracovní titul nahrávky i texty ukazují, jak silně drogy ovlivnily atmosféru sezení a část textového obsahu.
Obal Vol. 4 tvoří ikonická černobílá fotka Ozzyho Osbourna se zvýšenýma rukama a vystrčenými dvěma prsty, pořízená fotografem Keithem McMillanem (Keef) během koncertu v Birmingham Town Hall v lednu 1972. Původní britské vydání mělo gatefold s vloženými stránkami, každému členovi byl věnován vlastní snímek.
Nahrávání v Bel Air provázely extrémní excesy s drogami — členové sestavy si do studia nechávali dovážet velká množství kokainu — a v liner notes se ironicky děkuje „the great COKE-cola“, což později přispělo k rozhodnutí vydavatelství přejmenovat vznikající LP.
Skladba "Changes" vznikla nečekaně na klavíru, který Iommi našel v tanečním sále pronajímaného domu v Bel Air; na tomto nástroji složil hlavní motiv a vznikla tak neobvyklá klavírní balada s Mellotronem, která repertoár alba výrazně obohatila.
Instrumentálka "Laguna Sunrise" byla složena po probdělé noci u východu slunce na Laguna Beach. Iommi se vrátil do ateliéru a napsal křehký, neo-klasický kus, do něhož pak orchestr přidal barvy (orchestr odmítl hrát, dokud nebyly party přesně notově rozepsané).
"FX" je experiment vzniklý náhodou: po požití hašiše náraz křížku na Iommiho krku do strun vyvolal zvláštní zvuk. Kapela přidala echo a začala do kytary bouchat různými předměty — Iommi to později popsal jako „totální legraci“.
Skladba "Supernaut" obsahuje tzv. 'soul breakdown' – improvizovaný úsek, vzniklý kombinací Iommiho riffu a Wardova spontánního groove, který by se těžko zopakoval při koncertu. Frank Zappa označil "Supernaut" za jednu ze svých nejoblíbenějších skladeb a John Bonham ji prý také řadil mezi své favority.
I při nahrávání "Cornucopia" členové sestavy občas hráli ve zcela tmavém studiu, aby se více soustředili na zvuk než vizuální vjemy, což podle Wardových vzpomínek přispělo k „těžšímu a hutnějšímu“ soundu skladby.
Iommi při komponování "Laguna Sunrise" použil fingerpicking, techniku běžnou spíše v akustickém folku než v metalu, a tím přidal instrumentálce meditativní atmosféru. Zároveň se jednalo o první použití Mellotronu u kapely, čímž se aranže obohatily o orchestrální barvy bez najímání celého orchestru.
Formace během nahrávání experimentovala s kytarovými efekty, fuzz pedály a wah-wah, někdy náhodně – zvuky a chyby byly ponechány ve výsledném mixu pro texturu a atmosféru. Album rovněž obsahuje dodatečné, téměř neslyšitelné klavírové vrstvy a zvukové detaily, které vznikly improvizací ve studiu.
Na prvních vinylových výliscích britského vydání byly vnitřní stránky obalu doplněny kresbami a symboly členů sestavy, odkazujícími na texty a osobní zájmy muzikantů – vizuální 'easter eggy' pro pozorného posluchače.
Během nahrávání některých skladeb (např. "FX" a "St. Vitus Dance") kapela vrstvením více kytarových stop a zpěvů zkoušela nové postupy, což vyžadovalo trpělivost při mixu a předznamenalo postupné rozšiřování experimentálních metod v pozdějších studiových počinech heavy metalu.
Skupina vytvořila také krátký promo film pro televizi s materiálem ze studia, koncertů a vizuálními efekty odpovídajícími psychedelickému zvuku některých skladeb.
Přes počáteční pochyby kritiků se studiový počin rychle komerčně prosadil: během méně než měsíce získal zlatou platinu a v USA se stal čtvrtým po sobě jdoucím milionovým hitem Black Sabbath. Experimentální momenty a jazzově laděné pasáže v "Cornucopia" a "Wheels of Confusion" pak přiměly část kritiků a fanoušků přehodnotit význam alba a označit jej za vlivný mezník ve vývoji těžké hudby.
(Produkční a interpretační údaje jsou převzaty z anglické verze Wikipedie)
| Číslo | Název skladby | Autoři textu / hudby | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Wheels of Confusion" | Butler / Black Sabbath | 8:02 |
| 2 | "Tomorrow's Dream" | Butler / Black Sabbath | 3:12 |
| 3 | "Changes" | Butler / Black Sabbath | 4:44 |
| 4 | "FX" (instrumental) | hudba: Black Sabbath | 1:44 |
| 5 | "Supernaut" | Butler / Black Sabbath | 4:50 |
| Číslo | Název skladby | Autoři textu / hudby | Délka |
|---|---|---|---|
| 6 | "Snowblind" | Butler / Black Sabbath | 5:33 |
| 7 | "Cornucopia" | Butler / Black Sabbath | 3:55 |
| 8 | "Laguna Sunrise" (instrumental) | hudba: Black Sabbath | 2:53 |
| 9 | "St. Vitus Dance" | hudba: Black Sabbath | 2:30 |
| 10 | "Under the Sun" | Butler / Black Sabbath | 5:53 |
| Celkový čas: | 42:18 | ||
| Číslo | Název skladby | Délka |
|---|---|---|
| 1 | "Wheels of Confusion" | 8:14 |
| 2 | "Changes" | 3:06 |
| 3 | "Supernaut" | 4:11 |
| 4 | "Snowblind" | 5:02 |
| 5 | "Laguna Sunrise" | 2:31 |
| 6 | "Under the Sun" (instrumental) | 3:44 |
| Celkový čas: | 24:26 | |
| Číslo | Název skladby | Délka |
|---|---|---|
| 1 | "Wheels of Confusion" (nepovedená verze se studijním dialogem) | 0:26 |
| 2 | "Wheels of Confusion" (alternativní verze 1) | 4:03 |
| 3 | "Wheels of Confusion" (alternativní verze 2) | 5:20 |
| 4 | "Wheels of Confusion" (alternativní verze 3) | 5:24 |
| 5 | "Wheels of Confusion" (alternativní verze 4) | 5:30 |
| 6 | "The Straightener" (nepovedená verze) | 3:18 |
| 7 | "Supernaut" (nepovedená verze) | 5:10 |
| 8 | "Supernaut" (alternativní verze s špatnými začátky) | 13:26 |
| 9 | "Snowblind" (alternativní verze 1 – neúplná) | 3:30 |
| 10 | "Under the Sun" (špatný začátek se studijním dialogem) | 2:00 |
| 11 | "Under the Sun" (alternativní verze s průvodním vokálem) | 3:44 |
| Celkový čas: | 51:53 | |
| Číslo | Název skladby | Délka |
|---|---|---|
| 1 | "Tomorrow's Dream" | 3:21 |
| 2 | "Sweet Leaf" | 5:31 |
| 3 | "War Pigs" | 7:52 |
| 4 | "Snowblind" | 5:17 |
| 5 | "Killing Yourself to Live" | 5:45 |
| 6 | "Cornucopia" | 4:55 |
| 7 | "Wicked World / Guitar Solo / Orchid / Into the Void / Sometimes I'm Happy" | 19:57 |
| 8 | "Supernaut / Drum Solo" | 3:57 |
| 9 | "Wicked World" (repríza) | 2:17 |
| 10 | "Embryo" | 0:23 |
| 11 | "Children of the Grave" | 5:37 |
| 12 | "Paranoid" | 4:11 |
| Celkový čas: | 69:04 | |
| Týdenní hitparáda | Vrchol | Rok |
|---|---|---|
| Austrálie (Kent Music Report) | 1 | 1972 |
| Kanada (Top Albums/CDs, RPM) | 5 | 1972 |
| Finsko (Oficiální finská hitparáda) | 2 | 1972 |
| Německo (Offizielle Top 100) | 8 | 1972 |
| Itálie (Musica e Dischi) | 18 | 1972 |
| Japonsko (Oricon) | 46 | 1972 |
| Norsko (VG-lista) | 7 | 1972 |
| Velká Británie (OCC) | 5 | 1972 |
| USA (Billboard 200) | 13 | 1972 |
| Rakousko (Ö3 Austria) | 58 | 2021 |
| Belgie (Ultratop Wallonia) | 142 | 2021 |
| Skotsko (OCC) | 32 | 2021 |
| Švédsko – Hard Rock (Sverigetopplistan) | 1 | 2021 |
| Švédsko – Fyzické nosiče (Sverigetopplistan) | 3 | 2021 |
| Švédsko – Vinyl (Sverigetopplistan) | 2 | 2021 |
| Švýcarsko (Schweizer Hitparade) | 17 | 2021 |
| Velká Británie – nezávislé (OCC) | 12 | 2021 |
| Velká Británie – Rock & Metal (OCC) | 4 | 2021 |
| Řecko (IFPI) | 94 | 2025 |
| Země | Ocenění | (potřebný počet prodaných kusů) |
|---|---|---|
| Kanada (Music Canada) | Platina | 100 000^ |
| Velká Británie (BPI) | Zlato | 100 000‡ |
| USA (RIAA) | Platina | 1 000 000^ |
^ Počty vycházejí pouze ze schválené certifikace (shipments).
‡ Počty vycházejí pouze ze schválené certifikace (prodeje + streamy).
