|
| Vydáno | 1. června 1993 (GBR), 22. června 1993 (USA) |
|---|---|---|
| Natočeno | Přelom 1992 - 1993 | |
| Studio | Morrisound Studio | |
| Žánr | Death metal | |
| Délka | 41:12 | |
| Label | Earache (GBR) / Giant (USA) | |
| Producent | Flemming Rasmussen, Morbid Angel |
Toto LP do jeho vydání a ani po něm neprovázel žádný singl.
Covenant je třetí studiová nahrávka americké death metalové formace Morbid Angel, vydaná 1. června 1993. Deska představovala pro kapelu průlom díky kontraktu se společností Giant Records a její široké propagaci na MTV v pořadu Headbangers Ball. Videoklip ke skladbě "God of Emptiness" se objevil také v populárním seriálu Beavis and Butt-head.
Covenant je často označováno za jednu z nejlepších death metalových desek všech dob a za milník v rámci žánru. Jeho vliv lze sledovat u mnoha pozdějších metalových uskupení, včetně Mithras, Portal a Dead Congregation. Podle údajů Nielsen Soundscan se Covenant stal do roku 2003 nejprodávanější death metalovou deskou, s více než 150 000 prodanými kopiemi pouze ve Spojených státech. V roce 2017 magazín Rolling Stone zařadil tuto nahrávku na 75. místo mezi nejlepší metalová alba všech dob.
Koncem 80. let si řada heavy metalových a thrash metalových uskupení jako Metallica, Slayer, Anthrax a Megadeth získala značnou popularitu v tehdejším mainstreamu. Zároveň se objevovaly experimenty – například Iron Maiden více využívali syntezátory a Testament napsali skladbu nazvanou "The Ballad". Podle hudebního novináře Michaela Nelsona panoval mezi fanoušky pocit, že „scéna je co-optována, změkčuje se a jde po penězích“.
Na počátku až polovině 90. let thrash metal většinou ustoupil death metalu, který pokračoval v posouvání hranic extrémního metalu. Jeho mainstreamová přijatelnost vzrostla částečně díky spolupráci labelů Earache a Columbia Records. Vydání Covenant prostřednictvím Earache a Giant Records (dceřiná společnost Warner Bros. Records) tak představovalo jednu z nejvýznamnějších nahrávek té doby, přičemž rok 1993 je obecně považován za jeden z vrcholů death metalu.
Úspěch Morbid Angel s předchozími dvěma nahrávkami jim zajistil smlouvu na jedno album (s opcí na pět dalších) s Giant Records na jaře 1992. Později téhož roku byl však druhý kytarista Richard Brunelle vyhozen kvůli údajnému zneužívání návykových látek, takže připravované Covenant bylo nakonec nahráváno pouze ve třech členech.
Album bylo produkováno Flemmingem Rasmussenem a členy kapely, zvuk zaznamenávali Rasmussen a Tom Morris v Morrisound Recording v Tampě na Floridě a finální mix proběhl v Sweet Silence Studios v dánské Kodani. Rasmussen je známý produkcí tří nejslavnějších desek Metallicy: Ride the Lightning, Master of Puppets a …And Justice for All. V rozhovoru pro Metal Hammer David Vincent uvedl, že kapela si jej vybrala kvůli jeho pečlivému přístupu a jeho možnosti a ochotě sledovat jejich zkoušky ještě před vstupem do studia: „chtěli jsme odlišný přístup a s Flemmingem se ukázalo být radostí spolupracovat. Navíc přišel dříve, než bylo plánováno, aby se mohl zúčastnit několika našich zkoušek před vstupem do studia. Nakonec se ukázal být velmi precizní, zejména ohledně zvuku bicích. Pak jsme nahráli zpěvy a kytary sami a Trey a já jsme letěli do Kodaně, abychom s ním smíchali celé LP.“
Skladba "Angel of Disease" byla původně napsána v roce 1985 pro desku Abominations of Desolation, ale byla znovu nahrána pro Covenant; Abominations of Desolation vyšla až v roce 1991. První písní, složenou přímo pro Covenant byla úvodní "Rapture", která podle Vincenta „nastavila tón“ pro celou desku. Závěrečná píseň "God of Emptiness" vznikla téměř jako vize – Vincent ji složil přímo po probuzení uprostřed noci, kdy si své nápady nahrával na malý kazetový magnetofon.
Label Giant Records a jeho mateřská společnost Warner Bros. Records věnovali desce velké promoční prostředky a nechali natočit dva hudební videoklipy ke skladbám "Rapture" a "God of Emptiness", oba režírované Tonym Kunewalderem. David Vincent v rozhovoru uvedl: „to byly doby, kdy labely ještě žily ve velkém stylu a nevadilo jim utrácet příliš mnoho peněz na dobrá videa.“
„Oba klipy byly propojené, i když natočené s odstupem šesti měsíců, a měli jsme pro ně stejného režiséra, Tonyho Kunewaldera. Byl to velmi umělecky založený člověk, který však metal vůbec neposlouchal, ale práce s ním byla opravdovou radostí. To nejpodivnější je, že krátce po natáčení "God of Emptiness" zemřel při požáru na jiném natáčení, takže to byla jedna z posledních věcí, kterou kdy dělal...“
Tyto hudební videa byly hojně vysílány na MTV, zejména v programu orientovaném na heavy metal Headbangers Ball. Videoklip ke skladbě "Rapture" měl premiéru právě v Headbangers Ball a následoval i video rozhovor s Davidem Vincentem. Klip k "God of Emptiness" se objevil také v seriálu Beavis and Butt-head. Podle Nielsen Soundscan se Covenant prodalo jen ve Spojených státech více než 150 000 kopií.
V listopadu 2013, při příležitosti 20. výročí, bylo album remasterováno a znovu vydáno společností Earache v edici 'Full Dynamic Rang' na CD a vinylu.
Po komerčním úspěchu LP a jeho propagaci na MTV kapela na začátku roku 1994 vyrazila na tour s Black Sabbath a Motörhead. Turné, které zahrnovalo více než 20 koncertů, začalo 8. února 1994 v New Britain v Connecticutu. David Vincent považuje Covenant za klíčovou nahrávku pro kapelu v této souvislosti: „Dostali jsme podporu od MTV a mohli jsme na turné s Black Sabbath a Motörhead začátkem '94 hrát na místech, kde jsme nikdy předtím nebyli, zatímco vycházela nová vlna agresivní hudby. Celkově nám to pomohlo oslovit zcela nové publikum. Bez »Covenant« bychom nebyli tam, kde jsme teď, a jsme hrdí, že album obstálo v testu času tak, jak obstálo.“
V letech 2013 a 2014 kapela absolvovala severoamerická a evropská turné k 20. výročí původního vydání desky. Covenant bylo během turné hráno kompletně na každém koncertě, následované výběrem skladeb z ostatních alb kapely.
Obal Covenant je první nahrávkou Morbid Angel, která používá coby motiv fotografii místo klasické ilustrace. Na fotografii je napravo stránka z The Book of Ceremonial Magic od Arthura Edwarda Waitea a nalevo reprodukce "The Pact" Urbaina Grandiera. Obal byl vytvořen ve společné spolupráci s kapelou a fotografii pořídil zaměstnanec labelu Earache Martin Nesbitt. Design měl reflektovat filozofii a témata desky.
David Vincent v rozhovoru pro Metal Hammer uvedl: „Chtěli jsme něco, co by bylo slavnostní a jakoby... (pauza) Ne pravidla, ale muselo to naznačovat myšlenku 'paktu', věrnosti, pokud chcete. Celkově jsme chtěli něco nadčasového a o závazku. Cítili jsme, že tato nahrávka, tím, čím jsme a o čem je její obsah, je jako náš 'covenant' sami k sobě. A jako bonus, pokud se dostatečně podíváte, najdete tam mnoho malých detailů odkazujících na konkrétní texty skladeb z tohoto alba.“
Uvnitř obalu jsou umístěny texty skladeb, fotografie kapely a informace o produkci a sestavě, čímž se design obalu stává součástí komplexního vizuálního vyjádření filozofie a atmosféry Covenant. Zadní strana obsahuje seznam skladeb s minutážemi, doplněný jemnými grafickými prvky ladícími s hlavním motivem přední strany.
Lyrika, kterou napsal David Vincent, čerpá silně z okultních, mytologických a satanistických témat, včetně teistického satanismu (teistický, neboli tradiční satanismus je náboženský směr uctívající Satana jako skutečnou, bytostnou entitu, božstvo či vyšší sílu, na rozdíl od ateistického laveyovského satanismu, který Satana bere jen jako symbol. Tento proud často zahrnuje okultismus, černou magii a odpor vůči křesťanským hodnotám, přičemž Satan je vnímán jako osvoboditel), sumerského náboženství (Sumerské náboženství bylo polyteistické a úzce spjaté s přírodními silami, kde bohové (Anunnakové) měli lidskou podobu, emoce a vládli jednotlivým městským státům. Ústředním prvkem byla chrámová teokracie s zikkuraty, obětování a přesvědčení, že lidé byli stvořeni, aby sloužili bohům. Klíčovými bohy byli An (nebe), Enlil (vzduch/vítr), Enki (voda/moudrost) a bohyně lásky Inanna) a filozofie Friedricha Nietzscheho. Podle hudebního novináře Michaela Nelsona byla část úspěchu alba dána schopností kapely reflektovat tato témata hudebně, zejména díky kytarové práci Treye 'Azagthotha'.
Nelson při výročí 20 let od vydání alba pro Stereogum popsal Azagthothovu hru: „Jeho kytary se zdály napodobovat surrealistické hrůzy přírody — víry nebo požáry — spíše než cokoliv, co dělali jiní hudebníci té doby. V té době byl nejvíce oslavovaný kytarista v death metalu Chuck Schuldiner z Death, úžasně schopný hyper-shredder s málo technickými rivaly. 'Azagthoth', naopak, předváděl znepokojující, 'nitrozdvihová' sóla, která připomínala nejextrémnější práci free-jazz/grindcore saxofonisty Johna Zorna.“
Podle AllMusic hraje kytarista Trey Azagthoth omplikované, silně podladěné riffy, některé s bleskurychlou technikou, jiné v pomalejším groovu. Jádro zvuku Morbid Angel pomáhá dotvářet bubeník Pete Sandoval, jeden z nejrychlejších v žánru, a jeho styl 'jackhammer'.
Hudebně deska zároveň odmítá mnoho mainstreamových hudebních konvencí. Nelson dále uvádí, že „»Covenant« není chytlavé album. To je částečně proto, že deska je v podstatě bez tradičního 'refrénu', ale hlavně kvůli vrchním vrstvám zvuku — věcem, na které se okamžitě zaměřuje ucho a představivost. »Covenant« kvílí a divoce se točí; neobvyklé a stále se měnící rytmické struktury ponechávají málo prostoru pro klasický groove.“
Covenant je všeobecně považováno za milník v žánru death metalu, představující jeho vrchol. Prodeje alba byly téměř bezprecedentní „pro kapelu, desku a žánr tak nekompromisně extrémní“. Úspěch Morbid Angel, a zvláště Covenant, vedl k tomu, že Columbia Records licencovala severoamerické smlouvy s několika dalšími kapelami Earache Records, včetně Carcass, Entombed a Napalm Death, ve snaze zopakovat úspěch alba Morbid Angel. Žádná z těchto nahrávek však nezaznamenala ani třetinu prodejů Covenant a ani nepřekonala prodeje předchozích alb těchto formací. V důsledku toho byly tyto kapely postupně vyřazeny ze 'soupisky' Columbie během tří let.
Dalšího alba Morbid Angel, Domination (1995), se prodalo přibližně 70 000 kopií, kapela však byla přesto vyřazena ze soupisky Giant Records, protože nedostatek nových, hranice posouvajících death metalových formací vedl k relativní stagnaci žánru. V komunitě rostlo napětí, neboť mainstream se zdál být ochoten „vyzkoušet death metal“, což bylo v rozporu s „esenciálně anti-mainstreamovou kulturou, která žánr zrodila a živila“. Růst a rozvoj norské black metalové scény lze chápat jako přímou reakci na dočasný mainstreamový a komerční úspěch death metalu, přímou „násilnou negativní reakci na death metal, kterou lze přímo vystopovat k Morbid Angel“.
Do konce roku 1995 vstoupil žánr definitivně do období útlumu. "Pohyb však nezanikl a další death metalové kapely pokračovaly ve svých extrémních nahrávkách. Scéna se jednoduše stáhla zpět do undergroundu." Podle Michaela Nelsona právě v tomto ústupu tento styl znovu získal vitalitu". Dnes žánr pohodlně koexistuje (a pravidelně se prolíná) s black metalem."
V roce 2017 magazín Rolling Stone zařadil Covenant na 75. místo mezi nejlepší metalová alba všech dob. V roce 2025 Joe DiVita z Loudwire označil Covenant za nejlepší death metalovou nahrávku roku 1993 a uvedl: „V roce 1993 death metal vstoupil do komerční sféry.. tak trochu. »Covenant« se stal první death metalovou deskou vydanou na velkém labelu, ale v atmosféře nebyl náznak komerčního kompromisu, album nabízelo dalších deset pekelných hymnů. Vincentův zpěv byl srozumitelnější, ale tento malý posun v přístupnosti přinesl výhody díky okamžitosti okultně směrovaných textů. 'Pokloň se mi s věrností, opravdu'."
AuxPortesDuMetal.com: recenze hodnotí album jako vrchol tvorby Morbid Angel a jednu z největších desek death metalu vůbec. Autor vyzdvihuje, že Covenant spojuje rychlost a intenzitu debutu Altars of Madness s temnou atmosférou a komplexností Blessed Are the Sick. Produkce, hraní a výkon všech členů jsou chváleny – Vincentův hlas, Azagthothovy brutální riffy i Sandovalovy bubny tvoří silný celek. Jedinou výtku recenzent zmiňuje u skladby "Angel of Disease", která zní trochu odlišně od zbytku desky, ale i tak album považuje za klasiku žánru a povinný poslech pro fanoušky death metalu.
MusicWaves.fr: tato recenze dává 5/5 hvězdiček a označuje Covenant za jednu z nejdůležitějších nahrávek v celé death metalové historii. Autor zdůrazňuje, že formace neztratila svou temnou a surovou identitu, ale nově vytvořila celistvý a monstrózní death metalový útvar. Zvuk je popisován jako hluboký, necitlivý a zároveň technický, a skladby jako "Rapture", "The Lion’s Den" či "Pain Divine" označuje za ikonické death metalové momenty. Instrumentálka "Nar Mattaru" a závěrečná "God of Emptiness" podle recenze výrazně přidávají mystickou atmosféru celku.
MetalReviews.com: chválí Covenant jako skvěle strukturované album, které není úplně nejčistší ani nejartističtější ze tří klasik Morbid Angel (Altars of Madness, Blessed Are the Sick, Covenant), ale je nejvypilovanější a nejzábavnější. Autor si pochvaluje chytlavé riffy, energii, hutnost zvuku i atmosféru zasazenou do okultních témat. Podle této recenze je deska vzorem pro mnoho dalších death metalových kapel a nabízí jak sílu, tak atmosféru, které málokterá jiná deska má.
Atmosféra a zvuk: Covenant kombinuje extrémní rychlost a technickou náročnost death metalu s pomalejšími, atmosférickými pasážemi, což vytváří pocit rituální a okultní napjatosti. Kytarové riffy Treye Azagthotha napodobují surrealistické hrůzy a přírodní katastrofy, zatímco bubny Petea Sandovala dodávají neúprosně energický základ. Výrazný, místy i melodický zpěv Davida Vincenta v některých skladbách, spolu s texty plnými mytologie, okultismu a satanismu, zajišťují, že deska působí temně, dramaticky a zároveň nadčasově. Tato kombinace techniky, temnoty a detailní práce s atmosférou je jedním z hlavních důvodů, proč je Covenant dodnes považováno za vrchol death metalu a milník žánru.
(Produkční a interpretační údaje jsou převzaty z anglické verze Wikipedie)
| Číslo | Název skladby | Autoři hudby / textů | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Rapture" | Azagthoth / David Vincent | 4:17 |
| 2 | "Pain Divine" | Azagthoth / David Vincent | 3:58 |
| 3 | "World of Shit (The Promised Land)" | Azagthoth / David Vincent | 3:20 |
| 4 | "Vengeance Is Mine" | Azagthoth / David Vincent | 3:15 |
| 5 | "Lions Den" | Azagthoth / David Vincent | 4:45 |
| Číslo | Název skladby | Autoři hudby / textů | Délka |
|---|---|---|---|
| 6 | "Blood on My Hands" | Azagthoth / David Vincent | 3:43 |
| 7 | "Angel of Disease" | Azagthoth / David Vincent | 6:15 |
| 8 | "Sworn to the Black" | Azagthoth / David Vincent | 4:01 |
| 9 | "Nar Mattaru" (instrumental) | Hudba: Trey Azagthoth | 2:06 |
| 10 | "God of Emptiness: I – The Accuser / II – The Tempter" | Azagthoth / David Vincent | 5:27 |
| Celkový čas: | 41:12 | ||
LP Covenant se navzdory absenci oficiálních umístění v národních albových hitparádách stalo jedním z komerčně nejúspěšnějších titulů v historii death metalu. Podle dat společnosti Nielsen SoundScan se ve Spojených státech prodalo více než 150 000 kopií(!), což bylo na počátku 90. let v rámci extrémního metalu mimořádné číslo. Významnou roli v tom sehrála silná podpora vydavatelství Giant Records a Warner Bros., stejně jako intenzivní rotace videoklipů "Rapture" a "God of Emptiness" na stanici MTV, především v pořadu Headbangers Ball.
Přestože prodejní výsledky nestačily na oficiální certifikaci ze strany RIAA ani BPI, Covenant představoval pro Morbid Angel zásadní průlom k širšímu publiku. Album otevřelo kapele cestu na rozsáhlé turné po boku Black Sabbath a Motörhead v roce 1994 a dlouhodobě upevnilo její pozici jako jedné z klíčových formací deathmetalové scény. Zpětně je deska často označována za jedno z komerčně nejúspěšnějších a zároveň nejvlivnějších alb žánru své éry.
