|
| Vydáno | 10. května 1984 |
|---|---|---|
| Natočeno | Únor - březen 1984 | |
| Studio | Record Plant (New York), Westlake (Los Angeles), Cherokee (Hollywood), USA | |
| Žánr | Heavy metal, glam metal | |
| Délka | 36:58 | |
| Label | Atlantic Records | |
| Producent | Tom Werman |
 |
 |
| "We're Not Gonna Take It" (Květen 1984) | "I Wanna Rock" (Říjen 1984) |
 |
| "The Price" (Prosinec 1984) |
"We're Not Gonna Take It" byla vydána jako singl (s "You Can't Stop Rock & Roll" na B-straně) v květnu 1984.
Singl dosáhl 21. místa v žebříčku Billboard Hot 100, což z něj činí jediný Top 40 hit skupiny. Jde o nejprodávanější singl Twisted Sister ve Spojených státech, který byl 3. června 2009 certifikován jako zlatý za prodej přesahující 500 000 kopií. Skladba byla zařazena na 47. místo v žebříčku 100 Greatest 80's Songs a na 21. místo v žebříčku VH1 100 Greatest One Hit Wonders of the 80s.
Ikonické hudební video režíroval Marty Callner. Začíná neposlušným chlapcem (hraným Callnerovým synem), který si ve svém pokoji pouští skladby Twisted Sister, zatímco zbytek rodiny večeří. Jeho přísný otec 'Douglas C.' (odkaz na postavu Marka Metcalfa z filmu Animal House) vstoupí do pokoje a vyčítá mu, že se zajímá pouze o rockovou hudbu. Požaduje, aby mu syn řekl, co chce v životě dělat, na což chlapec hlasem frontmana TS Dee Snidera odpoví: „I wanna rock!“ Poté brnkne na kytaru a zvuk otce vymrští z nedalekého okna. Chlapec se promění ve Snidera a skladba začíná. Snider zpívá ostatním dětem u jídelního stolu, které se změní ve zbytek kapely, a společně rozpoutají chaos v rodině. Otec je terčem největších naschválů kapely, přičemž jeho opakované tresty se střídají se záběry na vystupující skupinu. Hudební video bylo distribuováno do kin společností Music Motions.
"I Wanna Rock" vyšla jako druhý singl z alba Stay Hungry. Píseň napsal Dee Snider a byla vydána jako singl v říjnu 1984.
Patří mezi nejznámější písně formace a spolu s "We're Not Gonna Take It" představuje její typický styl 80. let. V roce 2009 byla zařazena na 17. místo v žebříčku VH1 100 Greatest Hard Rock Songs.
Hudebně jde o jednoduchý, energický hardrockový track, postavený na výrazných kytarových riffech a chytlavém refrénu. Kritici tehdy poznamenali, že skladba sice nepřináší nic nového, ale funguje velmi dobře ve svém stylu.
Hudební video navazuje na koncept "We're Not Gonna Take It" a opět v něm vystupuje herec Mark Metcalf. Tentokrát hraje přísného učitele, který peskuje studenta za kreslení loga Twisted Sister do učebnice. Když se ho zeptá, co chce v životě dělat, student odpoví: „I wanna rock!“ a spolu se spolužáky se promění v členy kapely. Následuje chaos ve škole, přičemž všechny pokusy učitele zastavit milovníky rocku selhávají.
Skladba se objevila i v popkultuře, například jako předloha pro parodii "Goofy Goober Rock" ve filmu The SpongeBob SquarePants Movie z roku 2004.
"The Price" byla vydána v prosinci 1984 jako třetí a poslední singl z alba Stay Hungry. Skupina očekávala, že půjde o jejich třetí po sobě jdoucí hit v USA, ale skladba se do žebříčku Billboard Hot 100 nedostala a v lednu 1985 se zastavila na 8. místě v žebříčku Bubbling Under the Hot 100.
Píseň zaznamenala úspěch alespoň v rockových rádiích, kde v únoru 1985 dosáhla 19. místa v žebříčku Billboard Top Rock Tracks. Ve své autobiografii Shut Up and Give Me the Mic: A Twisted Memoir z roku 2012 Dee Snider uvedl: „Skladba si v rádiích vedla dobře a video bylo poměrně vítanou změnou oproti naší obvyklé tvorbě na MTV, ale "The Price" neprorazila tak, jak jsme všichni doufali. Očekávali jsme, že posune prodeje desky na další úroveň (trojnásobná platina).“
Snider ve své knize připsal komerční neúspěch singlu absenci speciální rádiové verze. U předchozích singlů "We're Not Gonna Take It" a "I Wanna Rock" vytvořil producent Tom Werman tzv. radio mixy. "The Price" jej nikdy neobdržela, protože vydavatelství Atlantic Records chtělo singl vydat co nejrychleji a Wermana o jeho plánovaném vydání neinformovalo.
Ve Spojeném království byla skladba vydána jako singl 18. března 1985.
Hudební video režíroval opět Marty Callner, který stál i za předchozími klipy "We're Not Gonna Take It" a "I Wanna Rock". Protože "The Price" je procítěná balada, Callner a Snider se rozhodli nepokračovat v komediálním stylu předchozích videí a zároveň omezit důraz na make-up a kostýmy kapely. Výsledkem je performance video, které střídá záběry na Twisted Sister v civilním oblečení bez make-upu během zvukové zkoušky a v plné koncertní vizuální stylizaci během vystoupení. Klip byl natočen na začátku roku 1985 v Rochester Community War Memorial v Rochesteru ve státě New York během krátké pauzy na turné s Iron Maiden. Na MTV se video dočkalo 'střední' rotace.
Stay Hungry je třetí studiovka americké heavy metalové formace Twisted Sister, vydaná 10. května 1984 u vydavatelství Atlantic Records. Producentem byl Tom Werman, specializující se na podobné produkce, a deska obsahuje devět skladeb, kombinujících prvky heavy metalu a glam metalu, s celkovou stopáží necelých 37 minut.
Nahrávka znamenala pro kapelu komerční průlom, k čemuž výrazně přispěla rotace jejích hymnických singlů "We're Not Gonna Take It" a "I Wanna Rock" na MTV. Obě skladby se staly trvalými součástmi rockového rádia i video kultury. Album se dostalo na 23. místo žebříčku Billboard 200 a získalo trojnásobnou platinovou certifikaci od RIAA za prodej více než tří milionů kopií ve Spojených státech, zároveň dosáhlo multiplatinového statusu i v Kanadě a dalších zemích.
Přestože se zpočátku setkávalo s odporem některých rádií kvůli teatrální image formace, zahrnující výrazný make-up a převleky, Stay Hungry se celosvětově prodalo ve více než 3,5 miliónu kopií a dodnes představuje významný milník heavy metalu. Svými rebelantskými tématy a energickým pojetím ovlivnilo další generace hudebníků.
Úspěch desky byl později připomenut znovunahranou verzí s názvem Still Hungry z roku 2004, která zároveň odrážela napětí uvnitř Twisted Sister během původního nahrávání.
Twisted Sister si vybudovali oddanou fanouškovskou základnu díky neúnavnému koncertování na klubové scéně v oblasti New Yorku a New Jersey během 70. let a počátku 80. let, kdy odehráli tisíce vystoupení. Ta jim pomohla vybrousit jejich energický a teatrální styl, přestože postrádali prostor ve vysílání v rádiích i podporu velkého vydavatelství.
Skupina si vydávala vlastní nezávislé singly, jako "I'll Never Grow Up, Now" / "Under The Blade" (1979) a "Bad Boys (Of Rock 'n' Roll)" / "Tear It Loose" (1980), ještě před podpisem smlouvy s britským nezávislým labelem Secret Records v dubnu 1982. Ten vydal jejich debutovou studiovku Under The Blade později téhož roku. Tento undergroundový úspěch, zejména ve Velké Británii po koncertním turné, kontrastoval s opakovaným odmítáním ze strany amerických labelů.
Silná koncertní pověst a glamově laděná shock rocková image nakonec přece jen přitáhly pozornost velkých vydavatelství v době, kdy hair metal začal na počátku 80. let komerčně růst. Po výrazném vystoupení v britském televizním pořadu The Tube podepsali Twisted Sister v roce 1983 smlouvu s Atlantic Records, čímž se posunuli z nezávislé scény k velkému labelu a získali prostor pro ambicióznější, přístupnější hardrockové hymny. Tento posun se odrazil i na albu You Can't Stop Rock 'n' Roll, vydaném v květnu 1983.
Zpěvák Dee Snider koncipoval Stay Hungry jako kolekci hymnických skladeb, vycházejících z autentické mladické vzdorovitosti vůči autoritám, inspirované vlastními zkušenostmi s tlakem rodičů a společnosti během náročného klubového období. Titulní skladbu "Stay Hungry" napsal přibližně za 45 minut a popsal ji jako motivační výzvu k udržení ambicí a odporu, což rezonovalo s frustracemi mladé generace 80. let.
Před nahráváním alba:
Před natáčením Stay Hungry vyřešili Twisted Sister dlouhodobou nestabilitu na postu bubeníka, když v roce 1982 natrvalo angažovali A.J. Pera. Ten ukončil období častých změn, které komplikovaly zkoušení i koncertování, a umožnil soustředit se na tvorbu nového materiálu.
Tím se ustálila klasická pětičlenná sestava: Dee Snider (zpěv), Jay Jay French a Eddie Ojeda (kytary), Mark Mendoza (basa) a A.J. Pero (bicí). Tento krok zdůraznil spolehlivost a technickou jistotu, což umožnilo soustředěnou přípravu materiálu v roce 1983.
Tyto změny představovaly pragmatickou reakci na roky strávené na klubové scéně a pomohly udržet momentum bez narušení agresivní identity formace.
Nahrávání a produkce:
Nahrávání Stay Hungry začalo na začátku roku 1984 ve studiu Record Plant v New Yorku pod vedením producenta Toma Wermana, známého spoluprací s kapelami jako Cheap Trick či Mötley Crüe. Další nahrávání a overduby probíhaly ve studiích Westlake Audio a Cherokee Studios v Los Angeles během února a března 1984.
Werman kladl důraz na vrstvené aranže, které měly zesílit energii kapely, zatímco členové Twisted Sister usilovali o zachování syrovějšího zvuku. Inspirováni například tvorbou Saxon prosadili hutnější kytarové riffy a agresivnější zvuk. Zvukový inženýr Geoff Workman se snažil zachovat dynamiku a oddělení nástrojů, aniž by zcela potlačil jejich přirozenou dravost.
Celý proces, trvající přibližně dva měsíce včetně finálního mixu ve studiu Sterling Sound v New Yorku, představoval kompromis mezi požadavky vydavatelství na 'rádiovou přístupnost' a snahou kapely zachovat energii klubových vystoupení.
Produkční přístup a vlivy:
Produkce alba pod vedením Toma Wermana se zaměřila na uhlazený hardrockový zvuk vhodný pro rádia a MTV 80. let. Výrazným prvkem bylo vrstvení doprovodných vokálů a sborů, které posilovalo hymnický charakter skladeb, zejména u "We're Not Gonna Take It".
Inspirace vycházela z přímočaré energie AC/DC a teatrálnosti KISS, přičemž důraz byl kladen na souhru kytar a výraznou rytmiku bez zbytečných experimentů. Výsledný zvuk si zachoval tvrdost díky silné rytmické sekci a dvojici kytar Eddieho Ojedy a Jaye Jaye Frenche.
Nahrávání probíhalo s relativně omezeným rozpočtem, který byl překročen pouze o 4 500 dolarů. Kapela si prosadila zachování tvrdších skladeb, jako "I Wanna Rock", čímž si udržela kontrolu nad výsledným zvukem a podpořila rebelantský charakter desky, která se nakonec stala trojnásobně platinovou.
Stay Hungry vyšlo 10. května 1984 u vydavatelství Atlantic Records ve Spojených státech a znamenalo debut Twisted Sister u velkého labelu po jejich nezávislém úspěchu s předchozí deskou You Can't Stop Rock 'N' Roll.
Distribuce probíhala i mezinárodně prostřednictvím sítě Atlanticu, přičemž navazovala na již vybudovanou evropskou fanouškovskou základnu, kterou si Twisted Sister získali během turné ve Velké Británii a dalších zahraničních vystoupení, jež pomohla vytvořit očekávání ještě před vydáním.
Obal alba, který nafotil Mark Weiss, zobrazuje frontmana Dee Snidera v typickém make-upu a kostýmu, jak okusuje velkou kost na jednoduchém pozadí. Tento motiv evokuje primární hlad a konfrontační přístup Twisted Sister. Nápad vznikl na poslední chvíli právě od Weisse, kdy se upustilo od původního konceptu zobrazení celé skupiny a důraz se přesunul na dominantní postavu zpěváka; art direction měl na starosti Bob Defrin.
Počáteční marketingová strategie Atlantic Records cílila především na rockové rádiové stanice a importní trhy, přičemž těžila ze zdrojů labelu po podpisu smlouvy s Twisted Sister v roce 1982 navzdory tehdejší skepsi hudebního průmyslu.
Tento přístup zároveň reflektoval rostoucí význam hudebních videí díky MTV, kde byla vizuální stránka zásadní. Teatrální image Twisted Sister, vycházející z glam rocku a charakteristická výrazným make-upem a kostýmy, se tak stala klíčovým prvkem propagace, navazujícím na jejich kořeny v newyorské klubové scéně 70. let.
Stay Hungry představuje typický příklad glam metalového subžánru heavy metalu, který dominoval 80. létům. Kombinuje agresivní kytarové riffy a power akordy s přístupnými popovými melodiemi a hymnickými refrény určenými pro stadionové sbory. Zvuk nahrávky zahrnuje rychlejší tempa a technicky propracovaná kytarová sóla, zejména v podání Eddieho Ojedy, čímž se odlišuje jak od syrové jednoduchosti punk rocku, tak od epických struktur a 'klusavých' rytmů nové vlny britského heavy metalu reprezentované kapelami jako Iron Maiden.
Tento hybridní přístup, ovlivněný teatrálností glam rocku 70. let a zkresleným zvukem hard rocku, kladl důraz na komerční přitažlivost, aniž by zcela potlačil energii Twisted Sister. Producent Tom Werman se soustředil na vyvážení uhlazené produkce a dostatečné razance, což vedlo k výslednému zvuku kombinujícímu přístupnost s tvrdostí.
Textově se album zaměřuje na témata osobního vzdoru vůči autoritám, sebeurčení při naplňování vlastních ambicí a také na temnější varovné příběhy. Tyto motivy odrážejí frustrace mladé generace, která se potýkala se společenskými tlaky na přelomu 70. a 80. let. Dee Snider vycházel z vlastních zkušeností se střety s rodiči a školním prostředím, přičemž rebelii prezentoval jako individuální postoj, nikoli kolektivní protest.
Skladby jako "I Wanna Rock" oslavují osobní svobodu a odhodlání jít vlastní cestou navzdory tlaku okolí vzdát se hudebních snů ve prospěch konvenční kariéry. Naopak "Burn In Hell" využívá temnou, až pekelnou obraznost k varování před důsledky destruktivního chování, přičemž zdůrazňuje osobní odpovědnost.
Klíčové skladby a autorský přístup:
Dee Snider byl hlavním autorem materiálu pro Stay Hungry a stojí za texty i základními hudebními nápady songů jako "We're Not Gonna Take It" a "I Wanna Rock", které vznikly během krátké, intenzivní tvůrčí fáze, trvající přibližně 45 minut (!). Tyto skladby využívají jednoduchou strukturu sloka-refrén, optimalizovanou pro koncertní provedení a rádiovou přístupnost, přičemž "I Wanna Rock" čerpá i z rytmických postupů typických pro Iron Maiden.
Materiál byl dále rozpracován během společných zkoušek, kde Twisted Sister ladili aranže s důrazem na chytlavost a funkčnost při živém hraní. Refrén "We're Not Gonna Take It" přitom existoval už od roku 1980, finální podoby se však dočkal až během příprav desky.
Skladba "Horror-Teria (The Beginning)", rozdělená na části "Captain Howdy" a "Street Justice", představuje koncepčnější experiment. Jde o mini-příběh s hororovou tematikou, který kombinuje dramatické vyprávění s metalovou agresivitou a ukazuje širší autorské ambice Dee Snidera, i když původně váhal s jejím zařazením na album.
Po svém vydání 10. května 1984 zaznamenalo Stay Hungry smíšené přijetí kritiků. Ohlasy se pohybovaly mezi chválou za energické hymny a chytlavé refrény a kritikou mířící na přílišnou komerčnost.
Metalově orientovaná média oceňovala vybroušenou produkci, která přetavila dřívější syrovou agresi Twisted Sister do přístupnějších, ale stále energických skladeb, jako "We're Not Gonna Take It" a "I Wanna Rock". Album tak bylo vnímáno jako posun oproti předchozí desce You Can't Stop Rock 'n' Roll (1983).
Mainstreamová kritika však často zpochybňovala glam metalovou estetiku i údajné podlézání popovým trendům a označovala materiál za šablonovitý, přestože jeho úspěch byl zřejmý z rádiového vysílání i koncertní odezvy. Tento rozpor odrážel širší napětí mezi žánrovými puristy a běžnou kritikou, která kladla větší důraz na uměleckou hloubku než na reálný dopad u publika.
Od 2000. let začali kritici Stay Hungry přehodnocovat a oceňovat jeho silné skladatelské jádro a hymnický charakter. Často je označováno za vrchol diskografie Twisted Sister v rámci nostalgického návratu k hard rocku 80. let.
Server Ultimate Classic Rock jej v roce 2016 označil za „mainstreamový metalový triumf“ a vyzdvihl jeho „drzé, tvrdé a chytré“ kvality. Podle tohoto pohledu nejde o pouhý hair metal, ale o soubor rebelantských hymnů, které katapultovaly kapelu k milionovým prodejům.
Podobně AllMusic považuje desku za nejsilnější počin Twisted Sister, zejména díky průlomovým hitům, které skupinu posunuly z kultovního statusu do arénového mainstreamu.
Kritika původní produkce - kterou někteří členové, například kytarista Jay Jay French, označovali za příliš 'vyumělkovanou' - byla částečně řešena pozdějšími verzemi. Re-nahrávka Still Hungry z roku 2004 představila tvrdší a modernější zvuk a doplnila album o nové skladby, čímž potvrdila dlouhodobou životnost materiálu.
Také remaster k 25. výročí v roce 2009 přinesl lepší zvukovou kvalitu a bonusový materiál, aniž by zasahoval do původních nahrávek. Kritici jej hodnotili pozitivně a vyzdvihovali konzistentní kvalitu bez slabých míst.
Skladby z alba si udržely relevanci i díky cover verzím a dlouhodobému vlivu na další metalové interprety. Písně jako "We're Not Gonna Take It" zůstávají trvalou součástí metalové kultury, což potvrzuje i uživatelské hodnocení na platformách typu Rate Your Music, kde album dosahuje průměru kolem 3,5/5 z tisíců hlasů.
Celkově tak Stay Hungry představuje most mezi undergroundovou tvrdostí a komerčním metalem, který si i přes dobové kontroverze udržel silnou pozici v historii žánru.
V roce 1985 vedlo působení organizace Parents Music Resource Center (PMRC), kterou spoluzaložila Tipper Goreová, manželka tehdejšího senátora a dnešního 'vrchního oteplovače' Ala Gora, k veřejné kampani proti domnělé nevhodnosti textů rockové hudby. PMRC sestavila seznam 'Filthy Fifteen' (špinavá patnáctka), kde byla skladba "We're Not Gonna Take It" od Twisted Sister zařazena do kategorie 'V' (violence - násilí), přestože její text popisuje spíše metaforický vzdor vůči rodičovské autoritě než doslovné násilí.
Kampaň PMRC, vycházející z 'obav' o vystavení mládeže explicitnímu obsahu, vedla k slyšení před senátním výborem pro obchod dne 19. září 1985. Zde Dee Snider vystoupil po boku hudebníků jako Frank Zappa a John Denver, aby obhájil skladbu jako hymnu teenagerské nezávislosti a zdůraznil, že rozhodující by měla být rodičovská kontrola, nikoli státní regulace, cenzůra či ratingový systém.
Ve svém připraveném prohlášení Snider uvedl, že skladba nepropaguje fyzické násilí, a poukázal na verše typu „We're not gonna take it / No, we ain't gonna take it“ (Nebudeme to tolerovat / Ne, nebudeme to tolerovat) jako na rétorický vzdor, podobný historickým revolučním výrokům. Kritizoval také interpretaci PMRC jako selektivní a přehnanou, která omezuje uměleckou svobodu a osobní odpovědnost.
Tato slyšení se stala příkladem morální paniky části politických elit, které vnímaly populární hudbu jako potenciální hrozbu společenskému řádu, aniž by existovaly empirické důkazy o přímé souvislosti mezi texty a chováním posluchačů. Snider naopak argumentoval vlastní zkušeností z přísné výchovy, navzdory vlivu heavy metalu.
Přestože Kongres nepřijal závaznou legislativu, tlak PMRC vedl k tomu, že Recording Industry Association of America (RIAA) zavedla od roku 1985 dobrovolné 'Parental Advisory' štítky pro 'explicitní' nahrávky. Samotné album Stay Hungry však při vydání žádné varování neneslo.
Než omezení přístupu k hudbě vedla kontroverze k masivní mediální pozornosti, která přispěla k prodejnímu úspěchu alba, přesahujícímu 3 miliony kopií v USA a následné multiplatinové certifikaci. Celá situace ukázala, že snahy o cenzuru mohou paradoxně zvýšit zájem veřejnosti („Měli jsme dobrý úmysl, ale dopadlo to jako vždy...“)
Sniderovo vystoupení, zdůrazňující ochranu svobody projevu před institucionální kontrolou, se později stalo referenčním bodem v debatách o vlivu médií v 90. letech. Postoj Twisted Sister tak bývá vnímán jako příklad odporu umělců vůči moralistním tlakům, zatímco zastánci PMRC, včetně Tipper Goreové, argumentovali, že jejich cílem bylo pouze umožnit informovanou rodičovskou kontrolu (rozuměj: cenzůru - p.p).
Hymny "We're Not Gonna Take It" a "I Wanna Rock" vytvořily šablonu pro hardrockový vzdor, který zdůrazňuje osobní autonomii a odpor vůči vnucené konformitě. Tato témata silně rezonovala i v pozdějších žánrech, které staví na anti-autoritářských motivech.
"We're Not Gonna Take It", původně kritizovaná kvůli svému rebelskému obsahu, se postupně stala univerzálním protestním symbolem, který lze přizpůsobit různým společenským i politickým kampaním. Tím si upevnila roli skladby, která podporuje individuální odpor proti přehnané moci a kontrole.
Podobně "I Wanna Rock" využívá 'klusavé' metalové rytmy k oslavě nekompromisního následování vlastní vášně a přispěla k formování struktury rockových hymnů založených na výrazném refrénu a jednoduchém sdělení o sebeurčení.
Tyto songy pomohly změnit vnímání hair metalu - z čistě vizuální a stylizované show na legitimní formu expresivního a odolného hudebního projevu. Díky MTV a masivní rotaci singlů se ukázalo, že žánr může oslovit široké publikum i přes počáteční skepsi.
Širší společenský dopad:
Písně z desky se postupně staly součástí médií a různých událostí jako symboly posílení a energie, často využívané v reklamách nebo na veřejných akcích k vyjádření kolektivního, ale zároveň individuálního odhodlání.
"We're Not Gonna Take It" se objevila v reklamních kampaních zaměřených na mladistvou energii, čímž si upevnila svůj kulturní přesah daleko za původní vydání. Tato schopnost adaptace ukázala, že skladby sehrály roli v normalizaci rockového vzdoru vůči institucionálním tlakům, což se liší od pozdější grunge vlny, ale zároveň položilo základ pro motivy rebelie v 90. letech alternativní scény.
Dee Snider dále rozvíjel anti-konformní odkaz nahrávky i po rozpadu aktivní činnosti kapely. Od 90. let moderuje syndikovaný rádiový pořad House Of Hair, kde udržuje odkaz hard rocku a kritizuje moderní formy cenzury. Motto pořadu je: „If it ain't Metal, it's Crap!“ (Pokud to není metal, je to sračka!).
Jeho dlouhodobý aktivismus, včetně přirovnání cancel culture k dřívějším tlakům na regulaci hudby, pokračuje v duchu Stay Hungry jako obhajoby svobody projevu proti vnucenému konsenzu.
(Produkční a interpretační údaje jsou převzaty z anglické verze Wikipedie)
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Stay Hungry" | Dee Snider | 3:03 |
| 2 | "We're Not Gonna Take It" | Dee Snider | 3:38 |
| 3 | "Burn In Hell" | Dee Snider | 4:43 |
| 4 | "Horror-Teria (The Beginning): a) Captain Howdy / b) Street Justice" | Dee Snider | 7:45 |
| 5 | "I Wanna Rock" | Dee Snider | 3:06 |
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 6 | "The Price" | Dee Snider | 3:48 |
| 7 | "Don't Let Me Down" | Dee Snider | 4:26 |
| 8 | "The Beast" | Dee Snider | 3:30 |
| 9 | "S.M.F." | Dee Snider | 3:00 |
| Celkový čas: | 36:58 | ||
25. výroční edice Stay Hungry byla vydána 30. června 2009 u vydavatelství Rhino Records. První disk obsahuje remasterované verze devíti skladeb původního alba z května 1984.
Bonusový disk přináší 15 nevydaných outtakeů a raných demo nahrávek z původních sessions, které byly natočeny v prosinci 1983 ve studiu Nino's Studios v Baldwin (New York). Součástí je také nová skladba "30", nahraná speciálně pro tuto kolekci původní sestavou z roku 1984 ve studiu Audio Magic ve West Babylon (New York).
Kromě toho získali fanoušci, kteří zakoupili CD nebo vinyl této edice v zapojených nezávislých obchodech, zdarma DVD s koncertem Twisted Sister 1984 Uncut Live at San Bernardino. Záznam, původně odvysílaný na MTV pod názvem Stay Hungry Live, nebyl dlouhá léta komerčně dostupný ani vydaný na DVD. Nabídka platila pouze 30. června 2009 a byla dostupná výhradně v limitovaném množství u nezávislých prodejců.
Kytarista Jay Jay French k tomu uvedl: „Zatímco jiné kapely uzavírají exkluzivní dohody s velkými řetězci a diskonty, Twisted Sister nezapomínají na všechny nezávislé hudební obchody, které nás po léta podporovaly.“
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Death From Above" | Dee Snider | 2:42 |
| 2 | "Prime Motivator" | Dee Snider | 2:25 |
| 3 | "We're Not Gonna Take It" (early demo) | Dee Snider | 2:47 |
| 4 | "Death Run" | Dee Snider | 1:45 |
| 5 | "This One's for You" | Dee Snider | 2:00 |
| 6 | "S.M.F." (early demo) | Dee Snider | 2:14 |
| 7 | "We're Coming On" | Dee Snider | 1:42 |
| 8 | "Call My Name" | Dee Snider | 2:10 |
| 9 | "Burn In Hell" (early demo) | Dee Snider | 5:08 |
| 10 | "Pay The Price" | Dee Snider | 1:42 |
| 11 | "What's Love Without You" | Dee Snider | 1:44 |
| 12 | "Our Voice Will Be Heard" | Dee Snider | 1:29 |
| 13 | "You Got To Fight" | Dee Snider | 1:39 |
| 14 | "The Price" (early demo) | Dee Snider | 2:36 |
| 15 | "Stay Hungry" (early demo) | Dee Snider | 1:58 |
| 16 | "KMET Radio Spot" | Dee Snider | 0:24 |
| 17 | "30" | Dee Snider | 4:23 |
| 18 | "Lollipop Guild" (hidden track) | Dee Snider | 0:30 |
| Týdenní hitparáda 1984 - 1985 a 2024 | Vrchol |
|---|---|
| Austrálie (Kent Music Report) | 21 |
| Kanada (RPM Top Albums/CDs) | 6 |
| Finsko (The Official Finnish Charts) | 10 |
| Německo (Offizielle Top 100) | 48 |
| Nový Zéland (RMNZ) | 10 |
| Norsko (VG-lista) | 11 |
| Švédsko (Sverigetopplistan) | 3 |
| Spojené království (OCC) | 34 |
| USA (Billboard 200) | 15 |
| Maďarsko – fyzická alba (MAHASZ, 2024) | 15 |
| Roční hitparáda | Vrchol |
|---|---|
| Kanada (RPM Top Albums/CDs, 1984) | 40 |
| USA (Billboard 200, 1984) | 95 |
| Kanada (RPM Top Albums/CDs, 1985) | 31 |
| USA (Billboard 200, 1985) | 96 |
| Země | Ocenění | (potřebný počet prodaných kusů) |
|---|---|---|
| Austrálie (ARIA) | Platinum | 70,000 |
| Kanada (Music Canada) | 5× Platinum | 500,000 |
| Mexiko (AMPROFON) | Gold | 100,000 |
| Nový Zéland (RMNZ) | Platinum | 15,000 |
| Norsko (IFPI Norway) | Silver | 25,000 |
| Švédsko (GLF) | Platinum | 100,000 |
| Spojené státy (RIAA) | 3× Platinum | 3,000,000 |
| ^ údaje o zásilkách založené pouze na certifikaci | ||
