| Původ: | Hollywood, Kalifornie, USA |
| Aktivní roky: | 1981-2002, 2004-2015, 2018-současnost |
| Styl: | hard rock, glam metal, heavy metal |
| Vydavatelé: | Mötley, Beyond, Eleven Seven Music, Elektra, Leathür, Warner Music Group, Big Machine |
| Web: | www.motley.com |
| Podrobnosti: | Mötley Crüe - Metal Archives |
MÖTLEY CRÜE je americká heavy metalová kapela, kterou v roce 1981 v Hollywoodu v Kalifornii založili baskytarista Nikki Sixx a bubeník Tommy Lee; hned poté se přidali kytarista Mick Mars a zpěvák Vince Neil. Skupina prodala po celém světě přes 100 milionů desek a dosáhla sedmi platinových nebo multiplatinových certifikací, měla devět alb v Top 10 žebříčku Billboard 200 (včetně alba Dr. Feelgood z roku 1989, které je jediným studiovým počinem kapely, jež se dostal na první místo), dvaadvacet mainstreamových rockových hitů v Top 40 a šest popových singlů v Top 20.
Členové skupiny jsou známí svým hédonistickým životním stylem a androgynní osobností. Po hardrockových a heavymetalových počátcích na prvních dvou albech Too Fast for Love (1981) a Shout at the Devil (1983) se MÖTLEY CRÜE po vydání tojky s názvem Theatre of Pain (1985) připojili k první vlně glam metalu. Kapela je také známá svými propracovanými živými vystoupeními, při kterých se objevují kytary s plamenometem, bicí souprava na horské dráze a hojně se používá pyrotechnika. 24. června 2008 jim vyšlo zatím poslední studiovka s názvem Saints of Los Angeles. Poslední vystoupení skupiny (jak se původně plánovalo) se uskutečnilo na Silvestra 31. prosince 2015 a bylo natočeno pro vydání v kinech a na Blu-ray.
Po dvou a půl letech nečinnosti Neil v září 2018 oznámil, že se MÖTLEY CRÜE dali znovu dohromady a pracují na novém materiálu. 22. března 2019 vydali čtyři nové písně na soundtracku k životopisnému filmu The Dirt od Netflixu, který vznikl na základě stejnojmenné autobiografie kapely (bestseller New York Times). Soundtrack se dostal na první místo v žebříčku iTunes All Genres Album Chart, na třetí místo v žebříčcích Billboard Top Album a Digital Album sales, na desáté místo v žebříčku Billboard 200 a celosvětově do Top 10. Autobiografie se vrátila do žebříčku bestsellerů New York Times na šesté místo v kategorii Nonfiction Print a na osmé místo v kategorii Nonfiction Combined Print & E-Book. V létě a na podzim roku 2022 MÖTLEY CRÜE vyrazili na své první velké turné po sedmi letech, v rámci kterého společně s DEF LEPPARD vystupovali na severoamerickém turné.
V průběhu let došlo k několika změnám v sestavě, takže Sixx zůstal jediným členem, který ji nikdy neopustil; v letech 1992 až 1996 se v kapele vystřídali zpěvák John Corabi (který nahradil Neila) a bubeníci Randy Castillo a Samantha Maloney, kteří nahradili Leeho po jeho odchodu v roce 1999; vrátil se v roce 2004. V říjnu 2022, po 41 letech oznámil odchod Mick Mars a nahradil ho John 5 (dříve DAVID LEE ROTH, MARILYN MANSON a Rob Zombie).
Jádro nové formace vzniklo na začátku roku 1981, kdy se s cílem založit nový projekt dali po čase znovu dohromady bývalí členové Suite 19 – kytarista a zpěvák Greg Leon a bubeník Tommy Lee. Suite 19 se rozpadli v roce 1979 poté, co Leon nahradil Randyho Rhoadse v Quiet Riot. Rhoads mezitím začal nahrávat s Ozzym Osbournem. Leon vzpomínal, že Lee byl po jeho odchodu z partičky pořádně naštvaný: „On a jeho rodiče mě nechtěli vidět ani se mnou mluvit. Byl jsem pro něj mrtvý. Tak jsem mu řekl: 'Poslyš, Tommy, nech mě, ať si udělám jméno, a až to dotáhnu do konce, tak se pro tebe vrátím.'“
Leonovo působení v Quiet Riot však netrvalo dlouho. Podle něj se se zpěvákem Kevinem DuBrowem jednoduše nedalo vyjít. Přijal tedy pozvání Dona Dokkena a připojil se k rozjíždějícím se Dokken, se kterými odehrál několik koncertů po Evropě. Ale i toto angažmá bylo krátkodobé. Poté, co byl soubor odmítnut nahrávacími společnostmi upřednostňujícími vlnu britského heavy metalu, Leon Dokken opustil a jeho místo zaujal George Lynch. V té době si Leon mimo jiné přivydělával jako učitel kytary na hudební škole Musonia v Burbanku, kterou provozovala rodina Randyho Rhoadse.
Po odchodu od Dokken se Leon s Tommym Leem udobřil a znovu spojili síly. Společně se zúčastnili rozlučkového koncertu populární losangeleské party London (která byla mimo jiné první štací kytaristů Guns N' Roses – Izzyho a Slashe – stejně jako bubeníka Cinderella Freda Couryho). Lee byl tehdy ohromen vzhledem a pódiovým projevem baskytaristy Nikkiho Sixxe. Ještě než se osobně seznámili, měl Lee údajně plakáty London nalepené na stěnách ložnice. „Tommymu se prostě líbilo, jak Nikki vypadá,“ vzpomínal Leon. „Byl z něj nadšený a říkal: 'Tohohle chlapa bychom měli získat'.“ Sixx se dvakrát dostavil na konkurz, ale Leon byl přesvědčený, že je jako baskytarista tragický: „Vypadá skvěle. Na pódiu je skvělý. Ale vůbec neumí hrát na basu.“
Lee se se Sixxem následně spřátelil a navštěvoval ho doma, aby si poslechl nový materiál, který jeho londýnští kolegové odmítli jako příliš heavy. Lee později vzpomínal, že okamžitě začal bouchat do stolu do rytmu hudby – všechno začalo zapadat. Sixxe přizval do nové sestavy, což ale vedlo k odchodu Leona, který nesouhlasil s jeho účastí. „Viděl jsem to tak, že mě prosadí moje hra na kytaru. Nepotřeboval jsem, aby mě někdo jako Nikki táhl ke dnu. London jsem viděl mnohokrát a věděl jsem, že nic takového nechci. Nikdy jsem s Nikkim Sixxem nehrál na žádném koncertě. S Tommym jsme spolu hráli mnohokrát, ale jakmile se objevil Nikki, byl jsem pryč. Zpočátku ale nemohli najít kytaristu ani zpěváka, a tak mi neustále volali. Já jsem ale odmítl,“ vzpomínal později Leon, jenž následně založil uskupení The Greg Leon Invasion, s nímž vydal několik studiovek.
Sixx a Lee tedy začali hledat nové členy. Nejprve potkali kytaristu Robina Moora (Jeff Gill), a poté díky odpovědi na inzerát s textem: „K dispozici je hlasitý, hrubý a agresivní kytarista“ také Boba Deala, známého jako Mick Mars. Mars absolvoval zkoušku a byl přijat. Moore byl podle knihy The Dirt během stejného sezení vyhozen. Ve stejný den se ke formaci připojil i zpěvák Michael White, který dříve působil s Sixxem ve London, ale brzy odešel.
Tommy Lee se znal s Vincem Neilem už ze střední školy Charter Oak High v kalifornské Covině, kde oba hráli s různými partami z okolí. Když Lee viděl Vince vystupovat s Rock Candy v klubu Starwood, navrhl mu, aby se připojil k jejich novému projektu – ačkoli na konkurzu původně vybrali zpěváka jménem O'Dean Peterson. Neil zprvu nabídku odmítl, ale když se ostatní členové Rock Candy vydali hudebně jinam a začali se věnovat bočním projektům, Vince změnil názor. Lee jej znovu oslovil a 1. dubna Neil nabídku přijal. O necelý měsíc později, 24. dubna, odehrála sestava svůj první koncert v klubu Starwood. Tato klasická čtveřice – Neil, Sixx, Lee a Mars – zůstala pohromadě až do října 2022 (s výjimkou pauz v letech 1992–1996 a 1999–2004), kdy Mars kapelu opustil.
Nově vzniklá parta však zatím neměla název. Neil později uvedl, že navrhoval jméno Christmas, což ostatním příliš nevonělo. Mars si tehdy vzpomněl na příhodu z dob hraní ve White Horse, kdy je někdo označil za 'a motley looking crew'. Tento výraz si zapsal jako 'Mottley Cru' a po menší úpravě vznikl název Mötley Crüe. Stylové přidání dvoumetalových přehlásek údajně navrhl Neil, inspirován pivem Löwenbräu, které tehdy často pili. Brzy poté narazili na svého prvního manažera Allana Coffmana, jehož švagr Robert 'Stick' Crouch byl bedňákem a řidičem Micka Marse. Coffman vlastnil firmu Grass Valley a chtěl investovat do hudebního byznysu.
První singl formace "Stick to Your Guns"/"Toast of the Town" vyšel pod značkou Leathür Records, která měla distribuční a propagační dohodu se společností Greenworld Distribution v Torrance. Singl předcházel debutové desce »Too Fast for Love«, jejíž nahrávání s inženýrem Avi Kipperem proběhlo v říjnu 1981 v malém studiu Hit City West v losangeleské čtvrti Hollywood, přibližně půl roku po prvním vystoupení kapely v klubu Starwood.
Původní vydání studiovky u labelu Leathür Records proběhlo 10. listopadu 1981 v limitovaném nákladu 900 kusů. Coffman a jeho parťák Eric Greif mezitím připravili kanadské turné a zkoušeli zúročit rostoucí věhlas skupiny v klubech Los Angeles pro jednání s většími vydavatelstvími. Nakonec v roce 1982 podepsali smlouvu s Elektra Records.
Pod dohledem producenta Roye Thomase Bakera byla nahrávka remixována a znovu vydaná 20. srpna 1982 pod hlavičkou Elektry. Tato verze měla pozměněné pořadí skladeb, vypustila "Stick to Your Guns" a také první sloku titulní skladby. Reedice navíc obsahovala nově nahranou (a kratší) verzi písně "Come On and Dance". Zajímavostí je, že první vydání Elektry v Kanadě (na vinylu i kazetě) obsahovalo původní verzi z Leathür s logem Elektry a zahrnovalo i "Stick to Your Guns". To proto, že Mötley Crüe vyráželi na kanadské turné a Elektra chtěla mít produkt k dispozici.
Během turné 'Crüesing Through Canada Tour '82' se odehrálo několik incidentů, které se hojně propíraly v médiích. Nejprve byla skupina zatčena a později propuštěna na letišti v Edmontonu kvůli své pódiové výbavě s kovovými hroty (označené jako 'nebezpečná zbraň') a Neillovu příručnímu kufříku plnému pornočasopisů (označeno za 'neslušný materiál'). Šlo však o zinscenovaný PR tah. Zkonfiskované předměty nakonec celníci zlikvidovali.
Druhý incident nastal rovněž v Edmontonu – 9. června 1982 otiskl deník *Edmonton Journal* falešnou "bombovou hrozbu" cílenou na partu. Tommy Lee i asistent manažera Eric Greif byli kvůli tomu vyslýcháni policií. Později se ukázalo, že šlo opět o Greifovu PR hru. Aby toho nebylo málo, Lee vyhodil televizi z hotelového pokoje v horním patře Sheraton Caravan. Rockový magazín *Music Express* pak přinesl zprávu, že kapela dostala "doživotní zákaz vstupu do města".
Ačkoli turné skončilo fiaskem z finančního hlediska, z marketingového pohledu šlo o zásah do černého – zprávy o eskapádách přinesly skupině první větší pozornost v zahraničí. Ačkoliv se deska dostala "jen" na 77. místo žebříčku *Billboard 200* v USA, získala platinovou certifikaci. Kritik Steve Huey z portálu *AllMusic* udělil nahrávce čtyři hvězdy s poznámkou, že Mötley Crüe působí jako barový band, který svým zápalem vynahrazuje jisté technické rezervy. Každopádně šlo o první z celkem sedmi po sobě jdoucích studiových alb této party (až po »Generation Swine« z roku 1997), která obdržela zlatou nebo platinovou desku od RIAA.
V roce 1983 se kapela rozloučila s Coffmanem a přešla pod křídla Douga Thalera a Doca McGheeho (známého mj. jako manažera Bon Jovi a později Kiss, zejména od jejich reunionového turné v roce 1996). Greif následně zažaloval všechny zúčastněné u vrchního soudu v Los Angeles. Ironií osudu se později znovu objevil jako manažer Sixxovy bývalé party London. Samotný Coffman byl zase zažalován několika investory, jimž prodal 'akcie kapely', včetně Billa Larsona z Michiganu. Nakonec musel vyhlásit bankrot – dům měl údajně zastavený hned třikrát, aby vůbec uhradil výdaje spojené s činností formace.
Po vystoupení na americkém festivalu 29. května 1983 se Mötley Crüe ve Spojených státech stávali stále úspěšnější, k čemuž bezesporu přispělo i nové médium v podobě MTV. Jejich druhá deska Shout at the Devil, která vyšla koncem září 1983, přišla ve správný moment a nebylo žádným překvapením, že se stala jejich průlomovým počinem. Během prvních dvou týdnů se jí prodalo 200 000 kopií a nakonec získala čtyřnásobnou platinu (prodeje přesáhly čtyři miliony kusů). Shout at the Devil se vyšplhalo až na 17. příčku v žebříčku Billboard 200 a singly "Looks That Kill" a "Too Young to Fall in Love" obsadily v roce 1984 54., resp. 90. místo v žebříčku Billboard Hot 100.
Název studiovky a použití pentagramu na obalu vyvolaly okamžitě kontroverzi – křesťanské a konzervativní skupiny obvinily Mötley Crüe, že své fanoušky nabádají k uctívání Satana. Motiv pentagramu si Nikki Sixx přinesl z teatrální formace Sister, kde působil společně s budoucím frontmanem W.A.S.P. Blackiem Lawlessem, ještě před založením Mötley Crüe koncem 70. let. Sister kombinovali hudbu s okultní symbolikou a divadelní metalovou show, kde nechyběla spousta umělé krve a líčidla. Sixx požádal Lawlesse o svolení použít některé z těchto okultních motivů pro Shout at the Devil, protože Lawless se mezitím vydal jiným směrem. „Řekl jsem mu, ať si vezme, co chce,“ vzpomínal později Lawless, „protože jsem si uvědomil, že tyhle obrazy vás nakonec zahnají do kouta, ze kterého se těžko dostává.“
Skandály partu provázely neustále. Těsně před návratem do Los Angeles, kde chtěli začít nahrávat další materiál, byli Mötley Crüe neslavně vyhozeni z pozice předskokanů na turné KISS k jejich desce Creatures of the Night. Odohráli společně jen pět koncertů, než Gene Simmons požádal o jejich nahrazení kvůli 'nevhodnému chování'. Při nahrávání se baskytarista Nikki Sixx stal účastníkem vážné nehody, když opilý ukradl kamarádovi Porsche a havaroval. Utrpěl vážné poranění ramene a lékaři mu předepsali Percocet – směs paracetamolu a silného opioidu oxykodonu. Jeho užívání brzy přerostlo v ochromující závislost na heroinu, která ho v dalších letech stála až 3 500 dolarů denně a téměř mu vzala život.
Po úspěchu desky si Mötley Crüe získali pozornost Ozzyho Osbourna a připojili se jako support k jeho turné k LP Bark at the Moon, kde se proslavili nejen hudbou, ale i výstřelky v zákulisí, extravagantním oblečením, podpatky, výrazným make-upem a hlavně neutuchající spotřebou alkoholu a drog.
V rámci turné byli pozváni na festival Monsters of Rock 1984, kde doprovázeli Van Halen a headlinery AC/DC. Během jedné večeře údajně kytaristu Eddieho Van Halena pokousal Vince Neil a bubeník Tommy Lee se zahryzl do Malcolma Younga. Oba kytaristé byli pochopitelně rozzuřeni. Lee se následně popral i s Davidem Lee Rothem, což vedlo k vyhoštění Mötley Crüe z hotelu.
AC/DC i Van Halen požadovali, aby byli Mötley Crüe z koncertu vyškrtnuti, ale jejich popularita tomu bránila. Promotér tak přišel s kuriózním řešením: skupina byla po příjezdu zavřena do přívěsu, který pak jeřáb zvedl několik metrů nad zem, aby nemohli odejít a způsobit potíže. Po vystoupení museli okamžitě opustit areál. „Omlouvali jsme se každý den,“ vyprávěl manažer Doc McGhee, „nakonec jsme museli dávat zálohu 15 000 dolarů, než nám jakýkoli hotel dovolil pobyt.“ McGhee zavedl pravidlo, že každý člen musí před odhlášením z hotelu odevzdat seznam všeho, co zničil.
Navzdory komerčnímu úspěchu byly recenze rozporuplné. V dobové kritice pro 'The Village Voice' Robert Christgau Shout at the Devil odsoudil s tím, že přitažlivost kapely spočívá ve falešné frašce a že jde o slabý počin i na poměry metalu. Ani J. D. Considine z Rolling Stone nebyl nadšený – styl označil za šablonovitý a neškodný: „Smyslem kapel jako Mötley Crüe je poskytovat laciné vzrušení znuděným teenagerům, a právě v tom album selhalo.“ V The Rolling Stone Album Guide (2004) označili hudbu za mírnou destilaci klišé KISS a Aerosmith. V roce 2017 však tentýž časopis zařadil album na 44. místo žebříčku '100 Greatest Metal Albums of All Time'. Dave Constable z Metal Forces naopak napsal, že Mötley Crüe možná přišli s největší metalovou deskou roku 1983. Kanadský novinář Martin Popoff označil Shout at the Devil za slabší než debut, ale přesto za extrémně chytlavý 'punkrockový lobotomický metal'.
Začátkem roku 1985 se sestava vrátila do studia, aby po dvou divokých letech začala nahrávat následovníka úspěšné nahrávky. Produkce se opět ujal Tom Werman. Party životní styl, plný sexu a alkoholu, dosáhl vrcholu 8. prosince 1984, kdy Vince Neil v silně opilém stavu způsobil autonehodu, při níž zemřel Nicholas 'Razzle' Dingley, bubeník Hanoi Rocks. Neil byl obviněn z řízení pod vlivem alkoholu a neúmyslného zabití, za což dostal 30 dnů vězení (odseděl si pouze 18) a pokutu ve výši 2,5 milionu dolarů. Zároveň se u Nikkiho Sixxe zhoršila heroinová závislost a skupina vážně zvažovala výměnu kytaristy Micka Marse. S těmito problémy a nejistotami se Mötley Crüe v lednu 1985 pustili do nahrávání LP Theatre of Pain, které během práce neslo pracovní název Entertainment or Death, ale Sixx ho před vydáním změnil.
Třetí studiová nahrávka Theatre of Pain vyšla 21. června 1985 po Neilově zatčení a znamenala začátek přechodu Mötley Crüe od tradičního heavy metalu k glam metalu. Podpořena hitovými singly "Smokin' in the Boys Room" a power baladou "Home Sweet Home" vyšplhala na 6. místo v americkém žebříčku a na 36. příčku ve Velké Británii. O dekádu později, 5. června 1995, získala od RIAA čtyřnásobnou platinu. Byla věnována památce Nicholase 'Razzle' Dingleyho.
Posun ke glam metalu se ale u části fanoušků nesetkal s nadšením. Magazín People například označil zpěváka Vince Neila za „nejžhavějšího peroxidově blonďatého hermafrodita na okruhu head-bangerů“. Někteří příznivci byli v šoku, když se v metalových magazínech začaly objevovat snímky, na nichž členové formace místo černé kůže nosí růžové krajky. Kytarista Mars ke změně stylu poznamenal v roce 1985 pro The Georgia Straight: „Vždycky jsme byli trochu jiní než ostatní. A když teď všichni nosí kůži a cvočky a foukají si vlasy, nastal čas na změnu. Nechceme být součástí mainstreamu. Potřebujeme prostě něco jiného.“ Později ale přiznal, že mu tehdejší glam image vůbec neseděla: „Souhlasil jsem s tím líčením, ale nikdy se mi to nelíbilo. Vypadal jsem jako ošklivá stará ženská.“
Přestože deska slavila úspěch, názory samotných členů na ni byly v následujících letech dost kritické. Vince Neil označil Theatre of Pain za svou nejméně oblíbenou nahrávku a Nikki Sixx, který v té době bojoval s heroinem, ji popsal jako „hromadu odpadků“ a „zasranou desku s několika záblesky geniality“. Původní kytarista Greg Leon tvrdí, že Sixx na desce vůbec nehrál. Leon, který byl přítomen během natáčení, uvedl, že producent Tom Werman najal studiového basáka, protože Nikki nebyl ve stavu, aby svůj part vůbec nahrál. Mars naopak tehdy v roce 1985 prohlásil, že nahrávka je uhlazenější než předchozí počiny a odkazy na sex a násilí už nejsou tak křiklavé.
Videoklip k "Smokin' in the Boys Room" se stal v létě 1985 hitem MTV. Video rozvíjelo tehdy populární metalové téma – 'vesmír šprtů', v němž únik z útlaku představuje síla metalu. Podobně laděné byly i klipy k "We're Not Gonna Take It" a "I Wanna Rock" od Twisted Sister. Jak jinak, videoklip si okamžitě vysloužil kritiku od Tipper Goreové a Parents Music Resource Center (PMRC). Objevil se v něm i hororový veterán Michael Berryman, známý především díky roli v Cravenově The Hills Have Eyes (1977), a mimochodem se mihnul i v klipu k "Home Sweet Home". Další spojení s hororem? Skladba "Save Our Souls" zazněla v italském filmu Demons z roku 1985.
Světové turné k nové studiovce zahájili Mötley Crüe 7. července 1985 sérií sedmi koncertů v Japonsku, vyvrcholilo čtyřdenní šňůrou v Tokiu. Zájem byl tak obrovský, že pořadatelé přidali pátý koncert. Parta koncertovala osm měsíců a turné uzavřela 3. března 1986 v Paříži. V únoru málem došlo k tragédii – Sixx se během pobytu v Londýně téměř předávkoval heroinem, a dealer ho v bezvědomí odhodil do kontejneru. Tento incident se později stal inspirací pro píseň "Dancing on Glass" z dalšího alba.
Čtvrtý studiový počin Mötley Crüe, Girls, Girls, Girls, vyšel 15. května 1987. Debutoval na 2. místě v Billboard 200 a dosáhl čtyřnásobné platiny. Sixx později prohlásil, že by určitě dosáhl 1. místa, kdyby nahrávací společnost neprotlačila Whitney Houston.
LP přineslo hity "Girls, Girls, Girls", "You're All I Need" a mezi fanoušky MTV oblíbený track "Wild Side". Jednalo se o poslední spolupráci s producentem Tomem Wermanem, jenž měl na svědomí i dvě předešlé nahrávky. Styl se posunul ke špinavějšímu blues-rockovému zvuku a image se změnila z glamového lesku na motorkářský vzhled.
Nahrávka si vysloužila smíšené, ale převážně pozitivní recenze. Vydání z 12. června 1987 v kanadském týdeníku The Georgia Straight vyzdvihlo výraznější kytaru Micka Marse a označilo desku za nejlepší práci Mötley Crüe od Too Fast for Love (1981). Kritici ocenili obnovení energie debutu, zejména ve skladbách "Dancing on Glass", "Five Years Dead" a titulní "Girls, Girls, Girls", která nabídla chytlavý riff připomínající "Draw the Line" od Aerosmith. Podle Ultimate Classic Rock patří "Wild Side" mezi nejpropracovanější skladby formace, jak po hudební, tak textové stránce.
23. prosince 1987 se Sixx předávkoval heroinem a cestou do nemocnice byl prohlášen za klinicky mrtvého. Naštěstí jej zdravotník, který byl fanouškem Mötley Crüe, oživil dvěma dávkami adrenalinu. Tato událost inspirovala Nikkyho k napsání písně "Kickstart My Heart", která se umístila na 16. místě americké mainstreamové hitparády a objevila se na desce Dr. Feelgood z roku 1989, jejich prvním americkém albu číslo jedna. V letech 1986–1987 si Sixx psal deník o své závislosti na heroinu a nakonec v lednu 1988 nastoupil na odvykací kúru, což přimělo partu zrušit plánovaná turné.
Rok 1988 byl sice prvním rokem, kdy Mötley Crüe nevyrazili na koncertní šňůru, ale přesto přišly nové problémy v podobě žaloby Matthewa Trippeho. Trippe tvrdil, že Sixx byl v roce 1983 hospitalizován po autonehodě, v níž figurovaly drogy, a že byl najat jako Sixxův dvojník. Žaloba se týkala ztráty tantiém z období jeho údajného působení v Mötley Crüe (případ byl uzavřen až v roce 1993, kdy Trippe stáhl svá obvinění a zmizel z očí veřejnosti). Dekadentní životní styl málem rozložil celou sestavu, dokud manažeři Thaler a McGhee nezasáhli a nedovolili skupině vyrazit na evropské turné, protože se obávali, že někteří se vrátí v černých pytlích. Krátce poté všichni členové souboru ve snaze posunout se dál společně nastoupili na protidrogovou léčbu.
Po vystřízlivění dosáhli Mötley Crüe 1. září 1989 vrcholu popularity, když vydali svůj pátý studiový počin Dr. Feelgood, který se 14. října téhož roku stal číslem 1 a v hitparádě vydržel neuvěřitelných 114 týdnů. Producent Bob Rock přestěhoval formaci do Vancouveru a donutil její členy poprvé nahrávat party odděleně, aby omezil spory a zvýšil soustředění na individuální výkony. Zpěvák Aerosmith Steven Tyler, který ve stejném studiu nahrával Pump, přispěl na desku doprovodnými vokály.
Každý člen partičky v rozhovorech uvedl, že Dr. Feelgood je jejich hudebně nejpevnější nahrávkou – z velké části díky společnému vystřízlivění. Titulní píseň a "Kickstart My Heart" byly obě nominovány na cenu Grammy, ale obě prohrály se skladbami od Living Colour. Úspěch slavili také na American Music Awards: jejich studiovka byla dvakrát nominována na cenu Favorite Hard Rock/Metal Album – nejprve podlehla Appetite for Destruction od Guns N' Roses, o rok později však triumfovala nad Pump od Aerosmith a Flesh & Blood od Poison. Mötley Crüe byli rovněž dvakrát nominováni na cenu Favorite Hard Rock/Metal Artist.
V roce 1989 byl McGhee propuštěn poté, co sestava tvrdila, že porušil několik slibů souvisejících s Moskevským hudebním festivalem míru – zejména ten, že poskytl své další bandě Bon Jovi výhodnější podmínky ohledně vystoupení. Thaler poté převzal roli jediného manažera.
Na podzim 1989 a během většiny roku 1990 byli Mötley Crüe na rozsáhlém světovém turné – největším ve své dosavadní kariéře. Ačkoli bylo finančně velmi úspěšné, formace se cítila vyhořelá. V dubnu 1990 utrpěl Lee otřes mozku při nehodě, kdy se během koncertu v New Havenu ve státě Connecticut zřítil se zavěšenou bicí soupravou. Dne 1. října 1991 vyšla první kompilační deska této legendy s názvem Decade of Decadence 81–91, která dosáhla druhého místa v žebříčku Billboard 200.
Po úspěchu turné a alb Dr. Feelgood a Decade of Decadence byli členové Mötley Crüe vyčerpaní a potřebovali si odpočinout od neustálého cestování. Místo pauzy se však uskupení vrátilo do studia, aby začalo pracovat na pokračování Dr. Feelgood z roku 1989. Během skládání nového materiálu došlo ke konfliktu mezi Sixxem, Leem a Marsem na jedné straně a Neilem na straně druhé, což vyústilo v jeho odchod a Mötley Crüe zůstali bez frontmana.
Neil odešel v únoru 1992, právě v době, kdy většina tehdejších zásadních glammetalových part začala upadat kvůli nástupu grunge a alternativy. Není zcela jasné, zda byl Neil skutečně vyhozen, nebo odešel sám. Sixx opakovaně tvrdil, že zpěvák odešel dobrovolně, zatímco Neil zastává názor, že byl vyhozen. „Každá kapela má své malé spory,“ poznamenal Neil v roce 2000, „a tenhle v podstatě vznikl jen z několika 'fuck you' ve zkušebně. Z 'končím' se stalo 'máš padáka'... Bylo to idiotské. Management prostě nechal rozpadnout jednu z největších kapel na světě.“
Na uvolněné místo zpěváka se původně hlásil frontman Kik Tracee Stephen Shareaux, ale nakonec byl vybrán John Corabi, vokalista losangeleského hardrockového souboru Scream. Po přečtení rozhovoru s Nikki Sixxem v magazínu Spin, v němž Sixx chválil jejich debut Let It Scream, se Corabi rozhodl kontaktovat manažera Mötley Crüe Douga Thalera a poděkovat za kompliment — zároveň si chtěl otevřít dveře pro případnou spolupráci na nové desce Scream. Přes Thalerovu sekretářku zanechal kontakt, aniž by tomu přikládal větší význam, a pokračoval ve svých závazcích u Scream.
Krátce nato mu zavolali Sixx a Lee, oznámili mu Neilův odchod a pozvali ho na konkurz. Po několika zkouškách mu dali vědět, že je jejich volbou na pozici frontmana, ale požádali ho, aby vše držel v tajnosti kvůli nevyřešeným právním detailům. Vydavatelství Elektra Records totiž mohlo odstoupit od nové smlouvy, pokud by se předčasně dozvědělo o Neilově odchodu.
Pro novou studiovku se Mötley Crüe opět spojili s producentem Bobem Rockem, který stál za jejich nejúspěšnějším počinem Dr. Feelgood. Díky tomu, že Corabi ovládal i kytaru, mohl bandu nabídnout víc než Neil. Mars poznamenal, že mu spolupráce s druhým kytaristou umožnila experimentovat a víc si hudbu užívat, místo aby jen držel rytmus. Dodal také, že nikdy předtím neskládali písně formou jamování.
Během příprav studiové nahrávky se parta zavázala k naprosté střízlivosti – bez drog, alkoholu, cigaret, červeného masa i kofeinu. Každé ráno cvičili s trenérem a brali vitamíny. Navzdory občasným uklouznutím byla práce ve studiu produktivní – za deset měsíců vzniklo a bylo nahráno 24 skladeb.
Deska debutovala na sedmé příčce žebříčku Billboard 200 a 3. května 1994 získala zlatou desku od RIAA. Od vydání posledního plnohodnotného studiového alba Mötley Crüe uplynulo pět let a hudební krajina se mezitím dramaticky proměnila. Grunge a alternativní rock se dostaly do mainstreamu a většina hardrockových a glammetalových part z 80. let čelila propadu prodejů. I když se novinka zpočátku držela v TOP 10, rychle se propadla a nedosáhla prodejních čísel předchozích počinů.
Ačkoli se po odchodu oblíbeného Neila očekával určitý odpor fanoušků, slabý prodej měl i další příčiny. Kromě změn na hudební scéně formaci neprospěla ani hádka s MTV. Během rozhovoru Sixx pohrozil moderátorovi násilím kvůli "blbým otázkám" a s celou sestavou odešel uprostřed rozhovoru. Vydavatelství Elektra i mateřská Warner Bros. navíc v té době řešily vnitřní války související s výměnou šéfa Boba Krasnowa za Sylvii Rhoneovou. Bez podpory labelu a MTV skončilo původně plánované stadionové turné nejprve v menších sálech a nakonec bylo zrušeno úplně.
Po komerčním zklamání, které přinesla deska Mötley Crüe a následném zrušení turné byla Mötley Crüe natolik frustrována tlakem ze strany vydavatelství Elektra Records, že propustila řadu lidí ze svého týmu – včetně dlouholetého manažera Douga Thalera a producenta Boba Rocka. Formace následně najala Allena Kovaca jako nového manažera (kvůli jeho reputaci 'zachránce kariér' upadajících hvězd) a začala hledat nového producenta pro další studiovku, která se původně měla jmenovat Personality #9.
Po personálních čistkách byla parta pozvána na schůzku s generálním ředitelem Warner Bros Dougem Morrisem, aby s ním probrala své budoucí vyhlídky. Morris se tehdy pokusil přesvědčit Sixxe a Leeho, aby se zbavili Corabiho – prý protože není 'hvězdou' – a obnovili spolupráci s Vincem Neilem. Sixx a Lee ale o návrat Neila nestáli a trvali na tom, že Corabi ve skupině zůstane. Nakonec, po dalším nátlaku ze strany šéfky Elektry Sylvie Rhoneové, Morris ustoupil a skupina mohla pokračovat v práci.
Mötley Crüe se vrátili do studia s cílem natočit tvrdší rockovou nahrávku než předchozí desku. Po vyhazovu Boba Rocka (kvůli vysokým nákladům a přehnané produkci) si parta zvolila Scotta Humphreyho jako nového producenta, přičemž Sixx a Lee působili jako koproducenti. Proces se však rychle stal chaotickým: Humphrey postrádal zkušenosti a neustále se přel se Sixxem a Leem o výsledný zvuk. Mick Mars byl kvůli napjatým vztahům s Humphreym téměř odstaven a Corabi byl čím dál více frustrovaný, protože se učil nový materiál, jen aby zjistil, že po návratu do studia byl opět celý přepracován.
Frustrovaný Corabi nakonec sám navrhl návrat Vince Neila – což v konečném důsledku vedlo k jeho vlastnímu odchodu v roce 1996. Později k tomu poznamenal: „Moje deska byla první, která se nestala platinovou, nevyvolala žádný šílený poprask a všichni zpanikařili.“ Mezitím Neil po svém odchodu v roce 1993 vydal mírně úspěšné sólové LP Exposed, následované méně úspěšnou nahrávkou Carved in Stone o dva roky později.
Po zprávě v časopise Rolling Stone ze dne 26. listopadu 1996 o možném Neilově návratu se skupina v roce 1997 skutečně znovu spojila se svým bývalým frontmanem. Schůzku zorganizovali manažer Allen Kovac a Neilův zástupce Bert Stein. Po dohodě, že svá ega nechají za dveřmi, vyšla deska Generation Swine. I když debutovala na čtvrtém místě žebříčku a kapela zahrála na American Music Awards, komerční úspěch se nedostavil – mimo jiné kvůli slabé podpoře od vydavatelství.
Hudebně se Mötley Crüe pokusili aktualizovat svůj zvuk a vzhled, čímž se pustili do experimentů s elektronikou a alternativním rockem. První polovina desky je silně ovlivněna Cheap Trick, patrně i proto, že Rick Nielsen a Robin Zander zpívali doprovodné vokály. Neil měl problém přizpůsobit svůj hlas materiálu, který vznikl ještě za éry Corabiho. „Na tom albu je spousta věcí, které bych změnil, kdybych tam byl od začátku,“ uvedl později. „Nemyslím si, že producent opravdu věděl, co dělá – nedovolil mi zpívat způsobem, na který jsem byl zvyklý. Ani Mickovi nedovolil hrát po svém. Byla to noční můra.“
I s návratem Neila se album odklonilo od tradičního stylu souboru. Kromě zvukových pokusů se na nahrávce poprvé jako hlavní zpěváci objevili i Sixx a Lee: Sixx zpíval v "Rocketship" (baladě pro modelku Donnu D’Errico) a v části "Find Myself", zatímco Lee v "Brandon" (věnované synovi a Pamele Andersonové) a "Beauty".
Generation Swine debutovalo na 4. příčce Billboard 200, během prvního týdne se prodalo přes 80 500 kopií a 27. srpna 1997 získalo zlatou certifikaci RIAA. Přesto se nahrávce nepodařilo vrátit Mötley Crüe na výsluní, jak v to doufali. Podle Nielsen SoundScan se v USA prodalo přibližně 306 000 kopií. V roce 2008 Vince Neil s odstupem přiznal, že kvůli nadměrnému experimentování byla deska hrozná.
Generation Swine bylo poslední studiovkou uskupení pod Elektra Records – v roce 1998 smlouva vypršela, čímž Mötley Crüe získali plnou kontrolu nad svým katalogem. Po odchodu od Elektry si založili vlastní label Mötley Records a získali vlastnická práva ke svým nahrávkám.
Na konci roku 1998 vyšla kompilace Greatest Hits, doplněná o dvě nové skladby: "Bitter Pill" a "Enslaved". V roce 1999 následovalo reedice všech alb pod názvem Crücial Crüe – limitovaná edice digitálních remasterů obsahovala i dema, instrumentální verze, živé nahrávky a dosud nevydaný materiál. Téhož roku vyšlo i album Supersonic and Demonic Relics, upravená verze Decade of Decadence kombinující původní skladby s raritami a remixy, a první oficiální živák Entertainment or Death (původně pracovní název Theatre of Pain). Následovalo společné turné s Scorpions.
Přestože se formace dala znovu dohromady, mezi Leem a Neilem přetrvávaly problémy, protože Lee měl pocit, že od doby, kdy se Neil vrátil, se sestava ubírá opačným směrem. Lee měl také domácí potíže se svou manželkou, modelkou Pamelou Andersonovou, a po jedné z bouřlivých hádek byl dokonce nucen strávit nějaký čas ve vězení. Jeho problémy se zákonem donutily partu odmítnout pozvání na Ozzfest a různé rozhlasové festivaly, ačkoli se hudebnímu uskupení podařilo nahrát dvě výše zmíněné nové skladby pro desku Greatest Hits, které více navazovaly na jejich tvorbu z osmdesátých let.
Během pobytu ve vězení se Lee rozhodl Mötley Crüe opustit a založit vlastní projekt, z něhož se nakonec vyklubala formace Methods of Mayhem. Přesto zůstal se sestavou na turné k jejich albu největších hitů, ale po každém koncertu se stáhl do svého přenosného studia a pracoval na materiálu pro svůj nový projekt. Když Lee konečně odešel, najala parta jako náhradu Randyho Castilla, který předtím vystupoval s Litou Ford a Ozzym Osbournem. „Jediné, co jsme dostali, byl telefonát od jeho právníka, že se nevrátí,“ vzpomínal zpěvák, „už ho nebavil rock'n'roll. Dokonce řekl, že rock je mrtvý... Všechno se to stalo během prázdnoty v Mötley. Ani jsme nezkoušeli, takže o nic nešlo.“
Mötley Crüe se poté spojili s producentem Mikem Clinkem, aby nahráli desku, která měla být podle Sixxe nástupcem úspěšného počinu Dr. Feelgood z roku 1989. Dlouholetý kytarista Mick Mars tvrdí, že se na New Tattoo fakticky příliš nepodílel a uvádí, že mu ostatní spoluhráči odepřeli účast kvůli přetrvávajícím špatným pocitům z nahrávání Generation Swine. „Žádnou z těch skladeb jsem nenapsal, protože jsem nebyl pozván,“ vzpomínal Mars, „Myslím, že jsem si na té studiovce zahrál tak jeden lick.“
V červenci 2000 vydalo hudební uskupení desku New Tattoo, která debutovala na 41. místě žebříčku Billboard 200 a krátce poté klesla níže. Podle Nielsen SoundScan se v USA prodalo asi 203 000 kopií. Jako singly byly vydány písně "Hell on High Heels", ke které vznikl videoklip a která se umístila na 13. místě mainstreamové rockové hitparády, dále "New Tattoo" a "Treat Me Like the Dog I Am". Obal byl inspirován deskou Bruce Dickinsona Tattooed Millionaire, jehož titulní skladba údajně pojednává o Dickinsonově manželce, která ho podváděla s baskytaristou Nikki Sixxem, jak bylo odhaleno v biografii Mötley Crüe The Dirt.
Před zahájením následného turné onemocněl Castillo dvanácterníkovým vředem a soubor byl na Maximum Rock turné s Megadeth doplněn o bývalou bubenici Hole Samanthu Maloney, zatímco Castillo se zotavoval z operace žaludku. Situace se ale zkomplikovala, protože během rekonvalescence mu byl diagnostikován spinocelulární karcinom na čelisti. Randy Castillo zemřel 26. března 2002 a brzy poté Mötley Crüe přerušili činnost.
Během pauzy hrál Sixx ve vedlejších projektech 58 a Brides of Destruction, zatímco Neil se objevil v první sezóně reality show 'The Surreal Life' na VH1 a měl vlastní speciál 'Remaking Vince Neil', který se zaměřoval na jeho sólovou dráhu a snahy o lepší fyzickou kondici. Mars, trpící dědičnou artritidou způsobující bolest páteře, se v roce 2001 stáhl do ústraní a řešil své zdravotní potíže. Lee pokračoval ve formování sestavy Methods of Mayhem a občas vystupoval také jako sólista.
V roce 2001 vyšla autobiografie s názvem The Dirt, jejímž spoluautory jsou všichni čtyři členové a Neil Strauss. Kniha představila Mötley Crüe jako 'nejslavnější rockovou kapelu na světě' a dostala se do první desítky bestsellerů The New York Times, kde strávila deset týdnů. Po uvedení filmové adaptace na jaře 2019 se do žebříčku opět vrátila.
V roce 2003 vydala formace dva box sety Music to Crash Your Car To: Vol. 1 a Music to Crash Your Car To: Vol. 2, jejichž názvy byly ostře kritizovány mimo jiné zpěvákem Hanoi Rocks Michaelem Monroem kvůli možnému odkazu na Neilovu a Razzlovu smrtelnou autonehodu a proto, že Neil byl za tuto nehodu shledán vinným ze zabití.
Počátkem roku 2004 se anglický promotér Mags Revell začal dožadovat reunionu Mötley Crüe a údajně se prezentoval jako hlas nedočkavých fanoušků, kteří čekají na obnovení této formace. Po několika schůzkách s managementem Sixxe v září 2004 ukončil dohady a oficiálně oznámil, že se s Neilem vrátili do studia a začali nahrávat nový materiál. V závěru roku potvrdili čtyři původní členové, že se chystá reunionové turné, a uspořádali propagační akci, při níž přijeli do Hollywood Palladium v pohřebním voze.
Na Silvestra 2004 se hudební uskupení objevilo v živém vysílání pořadu The Tonight Show, což se samozřejmě neobešlo bez (aspoň malého) skandálu. Neil během vystoupení vykřikl obscénní nadávku, následovalo vyšetřování ze strany FCC a televize NBC reagovala zákazem účinkování souboru, což vedlo k tomu, že Mötley Crüe televizi zažalovali s tím, že byli nespravedlivě potrestáni. Žaloba byla nakonec vyřešena mimosoudně a band v televizi vystoupil ještě několikrát.
Reunionové turné začalo 14. února 2005 v portorickém San Juanu a ve stejné době vyšlo kompilační Red, White & Crüe, které kromě oblíbených hitů obsahovalo také tři nové skladby: originální "If I Die Tomorrow" a "Sick Love Song" a coververzi "Street Fighting Man" od The Rolling Stones. Japonské vydání desky obsahuje navíc další novinku s názvem "I'm a Liar (and That's the Truth)". Drobnou polemiku přitom vyvolala informace, že na nových písních nehráli ani Lee, ani Mars (jejich povinnosti údajně převzali bubeník Vandals Josh Freese a bývalý člen Beautiful Creatures, kytarista DJ Ashba). Pozdější dokumentární film stanice VH1 o reunionu ale dokázal, že Lee v některých skladbách skutečně hrál. Studiovka Red, White & Crüe se umístila na 6. místě hitparády a postupně získala platinový status.
Turné překvapilo a stalo se jednou z nejúspěšnějších akcí roku 2005, vydělalo 33 milionů dolarů a sestava musela přidat další šňůru koncertů, aby uspokojila požadavky fanoušků. Spolu s bandem Motörhead vystoupili Mötley Crüe 10. prosince také v australském Perthu, kde zahráli mimo jiné "Anarchy in the U.K.", první singl od Sex Pistols. Ve stejném roce se formace podílela na animované komediální parodii Disaster! jejíž autoři byli Paul Benson a Matt Sullivan a která sloužila jako úvodní film ke koncertům na turné (to bylo v následujícím roce připomenuto vydáním živého alba a DVD Carnival of Sins). Na podzim 2005 uskupení znovu nahrálo píseň "Home Sweet Home" jako duet se zpěvákem Linkin Park Chesterem Benningtonem a výtěžek věnovalo obětem hurikánu Katrina.
V roce 2006 se Mötley Crüe vydali na Route of All Evil Tour, kde vystupovali společně s Aerosmith a přivezli i interprety z cirkusové společnosti Lucent Dossier Experience. Ve stejném roce podepsali smlouvu s Paramount Pictures a MTV Films na filmovou adaptaci své autobiografie The Dirt. Tento projekt se však tehdy nepodařilo dotáhnout do konce, produkce se několik let odkládala a nakonec z dohody sešlo.
Červen 2007 zpestřilo malé evropské turné, které opět provázely hádky poté, co Neil, Mars a Sixx podali žalobu na manažera Carla Stubnera. Všichni tři ho žalovali za to, že Lee uzavřel smlouvu na účinkování ve dvou neúspěšných reality show, jež podle nich poškodily image uskupení. Později se na webu Motley.com objevila zpráva, že spor byl mimosoudně urovnán.
V té době vydal Nikky Sixx pod názvem The Heroin Diaries: A Year in the Life of a Shattered Rock Star své zápisky ze světového turné k albu Girls, Girls, Girls, které kromě života formace na cestách zmiňovaly také jeho předávkování v roce 1987. Sixxova vedlejší sestava Sixx:A.M. bestseller podpořila nahrávkou The Heroin Diaries Soundtrack, která měla k autobiografii tvořit hudební paralelu.
Začátkem roku 2008 pořádalo uskupení ve dnech 24. až 28. ledna Motley Cruise, na kterém vystoupily sestavy Ratt, Skid Row a Slaughter. Zbytek roku opět zpestřily soudní spory, když na sebe Mötley Crüe a manažer Burt Stein 11. června vzájemně podali žalobu. Stein byl Neilovým osobním manažerem a podle kapely i konkurenčního manažera Kovace působil také jako manažer bandu. Kapela a Kovac podali žalobu u vrchního soudu v Los Angeles a tvrdili, že Stein nemá nárok na podíl z výdělku Mötley Crüe. Téhož dne Stein zažaloval federální soud v Nashvillu s požadavkem na 1,875 % z toho, co uskupení vydělá. Další soudní spory probíhaly také v Nevadě. V červenci 2009 právníci obou stran oznámili, že spory byly "přátelsky vyřešeny" prostřednictvím "globálního urovnání".
Devátý studiový počin formace Mötley Crüe s názvem Saints of Los Angeles spatřil světlo světa v Japonsku 17. června 2008 a v USA 24. června téhož roku. Původní název desky byl The Dirt, jelikož volně vycházel z autobiografie sestavy, ale později byl přejmenován. V Americe distribuci zajistila firma Eleven Seven Music, která se také ujala vydání zpětného katalogu kapely.
Od 1. července do 31. srpna 2008 byli Mötley Crüe headlinery oblíbeného festivalu Crüe Fest, kde je doprovázely kapely Buckcherry, Papa Roach, Trapt a Sixx:A.M.. Podzim a zimu strávili na turné společně s formacemi Hinder, Theory of a Deadman a The Last Vegas.
V červnu 2009 vystoupili na Download Festivalu v Donington Parku (12. – 14. června) a následně odehráli svůj první koncert v České republice, 17. června v pražské O2 aréně. Dále vedli Crüe Fest 2, který probíhal od července do září, s předskokany jako Godsmack, Theory of a Deadman, Drowning Pool a Charm City Devils. Při příležitosti 20. výročí slavného alba Dr. Feelgood je zahráli na každém koncertě celá a vydali ve speciální deluxe edici. V roce 2010 byli Mötley Crüe hlavními hvězdami Ozzfestu spolu s Ozzym Osbournem a Robem Halfordem, zatímco Neil vydal své třetí sólové album a autobiografii, obojí pojmenované Tattoos and Tequila.
Koncertní aktivita pokračovala i v dalších letech. V roce 2011 uspořádali společně s Poison a speciálními hosty New York Dolls turné k 30. výročí kapely a 25. výročí Poison. V prosinci vyrazili na britské turné s Def Leppard a speciálními hosty Steel Panther. V březnu 2012 odehráli několik koncertů v Las Vegas a poté následovalo turné s legendárními KISS, které začalo 20. července v Bristow ve Virginii a trvalo do 23. září. Na jaře a v létě 2013 absolvovali kanadské turné se sestavou Big Wreck a na podzim se vrátili do Las Vegas na několik koncertů.
Koncem ledna 2014 na konferenci v Beacher's Madhouse Theater v Hollywoodu oznámili Mötley Crüe všechny detaily o svém odchodu do důchodu, včetně turné, které mělo začít 2. července 2014 v Grand Rapids ve státě Michigan, zahrnovat 70 koncertů v Severní Americe a mít jako speciálního hosta Alice Coopera. Členové také podepsali 'dohodu o ukončení turné', která jim bránila koncertovat pod jménem Mötley Crüe po roce 2015. Závěrečný koncert první části The Final Tour proběhl 22. listopadu 2014 ve Spokane Areně ve státě Washington.
15. ledna 2015 bylo oznámeno, že sestava ukončí kariéru mezinárodními koncerty v Japonsku, Austrálii, Brazílii a Evropě, a poté během roku 2015 absolvuje druhou část turné v Severní Americe zakončenou 27. prosince v MGM Grand Garden Aréně v Las Vegas a třemi koncerty ve Staples Center (28., 30. a 31. prosince). 19. září 2015 vystoupili na hlavním pódiu festivalu Rock in Rio. Na úplný závěr roku odehráli, jak bylo tehdy uváděno, poslední koncert ve Staples Center v Los Angeles. Silvestrovská show byla v roce 2016 vydána jako film Motley Crue: THE END.
V roce 2017 sice frontman Vince Neil v pořadu Rock and Roll Road Trip moderátoru Sammymu Hagarovi řekl, že Mötley Crüe úplně skončili, nicméně 13. září 2018 na Twitteru oznámil, že nahrávají čtyři nové písně, což později potvrdil i baskytarista Nikki Sixx, který dodal, že nový materiál byl natočen pro filmovou adaptaci biografie formace The Dirt. Neil upřesnil, že ačkoli kapela podepsala smlouvu, podle níž už nebude koncertovat, plánuje i nadále vydávat novou hudbu.
Životopisný snímek The Dirt podle stejnojmenné knihy vydal Netflix 22. března 2019 spolu s osmnáctipísňovým soundtrackem. Režisérem je Jeff Tremaine (Jackass), producenty Julie Yorn a Erik Olsen, výkonným producentem Rick Yorn a koproducentem manažer kapely Allen Kovac. Ve filmu hrají Daniel Webber jako Neil, Iwan Rheon jako Mars, Douglas Booth jako Sixx a Colson Baker jako Lee. Časopis Rolling Stone napsal, že The Dirt je skutečně zhýralý film, který hluboce proniká do historie formace od jejich vzestupu na metalové scéně Sunset Strip na počátku osmdesátých let až po období, kdy byli headlinery v arénách. Film zachycuje mnoho dobrodružství kapely, včetně turné s Ozzy Osbourne a k albu Theatre of Pain.
První novou písní ze soundtracku byla skladba "The Dirt (Est. 1981)", vydaná 22. února 2019. Další dvě nové skladby, "Ride With the Devil" a "Crash and Burn", doplnila coververze Madonniny písně "Like a Virgin" a čtrnáct dříve vydaných skladeb Mötley Crüe. Soundtrack vyšel 22. března 2019 u vydavatelství Mötley Records a Eleven Seven Music a produkoval jej Bob Rock. Umístil se na 10. místě v žebříčku Billboard Top 10, což bylo poprvé po více než deseti letech, kdy se Mötley Crüe dostali do této elitní desítky. Odkaz kapely byl představen i v epizodě dokumentárního seriálu Breaking the Band společnosti Reelz z roku 2019, na kterou ale Neil i Sixx reagovali negativně a oznámili, že kvůli ní podniknou právní kroky.
V listopadu 2019 se začaly šířit zvěsti, že se formace po úspěchu reunionového turné Guns N' Roses na pódiu znovu sejde s Def Leppard a Poison. Časopis Rolling Stone uvedl, že všichni čtyři členové kapely souhlasili s návratem na turné, přičemž využili mezery ve smlouvě o ukončení turné. Kapela všechny zprávy potvrdila prohlášením na svých webových stránkách, kde zveřejnila také video se zničenou smlouvou. Dne 4. prosince 2019 bylo oficiálně oznámeno, že Mötley Crüe vyrazí v létě 2020 na The Stadium Tour společně s Def Leppard, Poison a Joan Jett & the Blackhearts. Mick Mars navíc oznámil, že jeho debutové sólové album vyjde na jaře 2020.
1. června 2020 Mötley Crüe oznámili, že The Stadium Tour bude kvůli "pandemii COVID-19" přesunuto na červen až září 2021 (později bylo znovu odloženo na rok 2022). Mezitím prodali Mötley Crüe celý svůj zpětný katalog společnosti BMG Rights Management. V září 2022 Neil v rozhovoru pro Las Vegas Review-Journal oznámil, že se kapela v roce 2023 vrátí na turné po USA, zároveň ale vyloučil možnost dalších studiových počinů s tím, že zůstanou striktně koncertní sestavou.
26. října 2022 Mick Mars kvůli přetrvávajícím zdravotním problémům oficiálně ukončil koncertní činnost v sestavě a hned následující den formace potvrdila, že na Marsovo místo nastoupí jako nový koncertní kytarista John 5; později v dubnu 2023 byl potvrzen jako stálý člen uskupení. Co se týká budoucnosti, v prosincovém rozhovoru pro brazilské A Radio Rock potvrdil Nikki Sixx, že se parta v dohledné době nechystá odejít, a dodal, že kapela bude koncertovat ještě nejméně osm let.
V dubnu 2023 Mick Mars zažaloval svoji bývalou sestavu. V žalobě tvrdí, že po jeho odchodu z turné měli členové schůzku, na které se řešila jeho budoucnost jako člena, a on jasně uvedl, že bude stále schopen nahrávat ve studiu a hrát 'omezená vystoupení'. Tvrdil, že ho spoluhráči 'jednostranně' odstranili a snížili jeho podíl ze zisku z 25 % na 5 %, protože už nebude koncertovat. V rozhovoru pro časopis Rolling Stone z 3. července 2023 Mars dále upřesnil, že odmítl s jakýmikoliv členy kapely kdykoliv znovu mluvit a hodlá vymáhat svůj plný procentuální podíl na autorských honorářích. V září 2023 záležitost stále zůstávala předmětem soudního sporu.
Dne 19. dubna 2023 parta oznámila, že s Bobem Rockem pracuje na nové hudbě, čímž vyloučila možnost opětovné spolupráce s Marsem. V červnu navíc Neil potvrdil, že se v roce 2024 chystají na další stadionové turné. V dubnu následujícího roku bylo oznámeno, že Mötley Crüe podepsali smlouvu s Big Machine Records, a o tři dny později vydali "Dogs of War", první skladbu po pěti letech a první s Johnem 5. Ten samý měsíc Neil řekl časopisu Billboard, že další hudba Mötley Crüe by mohla vyjít do konce roku 2024 nebo v roce 2025, ale plnohodnotné studiové album nepotvrdil. 4. října 2024 bylo vydáno nové EP s názvem Cancelled.
Teprve druhé vystoupení Mötley Crüe v České republice proběhlo 2. června 2023 v Praze na Letišti Letňany.
4.října 2024 Kapela vydala nové EP s názvem Cancelled, produkované Bobem Rockem které obsahuje tři skladby: "Dogs of War", coververzi "Fight For Your Right" od Beastie Boys a titulní "Cancelled". Toto EP je jejich první spoluprací s kytaristou Johnem 5 a prvním počinem pod novou smlouvou s Big Machine Records.
Původně plánované koncerty v Las Vegas v březnu a dubnu 2025 byly přesunuty na září 2025 kvůli zdravotnímu zákroku zpěváka Vince Neila. Neil zdůraznil, že jeho zdraví je prioritou, aby mohl fanouškům nabídnout kvalitní vystoupení. Původní vstupenky zůstanou platné pro nové termíny. Mötley Crüe se také společně s Def Leppard představí v luxusním resortu Barceló Riviera Maya v Mexiku na festivalu Rock the Tides, který se uskuteční od 7. do 9. listopadu 2025. Kromě obou hlavních uskupení vystoupí také Bret Michaels z Poison, Extreme, Living Colour a další.
Osobní život členů kapely - Vince Neil se po 15 letech se rozešel se svou přítelkyní Rain Hannahovou kvůli podezření na nevěru. Tento rozchod následoval po tragické letecké nehodě v Arizoně, která vedla k úmrtí pilota a zranění Rain a dalších osob. Tommy Lee se po šesti letech manželství údajně rozešel s Brittany Furlanovou kvůli jejímu nadměrnému pití. Oba zveřejnili kryptické příspěvky na Instagramu, což vyvolalo spekulace o jejich vztahu.
Nová nahrávka zřejmě momentálně není na obzoru, Nikki Sixx potvrdil, že Mötley Crüe se v dohledné době nechystají vydat nové album a kapela se soustředí na živá vystoupení a plánuje rozsáhlé turné.
Mötley Crüe byli často označováni za protagonisty hair metalu a porovnáváni s takovými formacemi jako Warrant, Poison, Whitesnake nebo Faster Pussycat. Ve skutečnosti se ale jejich hudba více přibližovala k uskupením jako Cheap Trick nebo New York Dolls. Kapely jako Poison vznikly jako odezva na úspěch Mötley Crüe a jsou jim za mnoho dlužny.
Jako jedni z vůdčích protagonistů hair metalu byli Mötley Crüe často kritizováni hudebním průmyslem, přestože byli klíčovými strůjci rock and rollu v 80. letech, získali početnou základnu fanoušků a stali se inspirací pro mnoho pozdějších umělců. Například Green Day, Moby, Murderdolls, Wednesday 13 a Marilyn Manson je vyzdvihovali za desky Too Fast for Love a Shout at the Devil. Na druhou stranu byli častým námětem hudebních videoklipů, které parodovaly jejich glamrockový vzhled. Nastavili také laťku dekadentního rockového chování – po vydání biografie The Dirt byli známí jako jedna z nejdekadentnějších sebezničujících part v rockové historii, i když ne největší.
Vztahy Mötley Crüe k ostatním uskupením někdy nebyly nejvřelejší. Nejvíce nenávisti v tomto směru proudilo zřejmě ke čtveřici Metallica, Guns N' Roses, Godsmack a Steel Panther.
Na počátku 80. let, před přesunem Metallicy do Bay Area, se obě formace často střetávaly a soupeřily o dominanci na metalové scéně v Los Angeles. Jak zpěvák a kytarista James Hetfield, tak bubeník Lars Ulrich v té době vyjadřovali svou nenávist k losangeleské heavymetalové scéně a v mnoha rozhovorech útočili na několik nadějných místních uskupení, včetně Mötley Crüe. Bývalý kytarista Dave Mustaine během rozhovoru v roce 1983 prohlásil, že 'Crüe' a GLAM metal jsou zkratkou pro 'Gay LA Music'. Přestože Metallica glam metalem veřejně opovrhovala, produkce a komerční úspěch desky Dr. Feelgood z roku 1989 na ni udělaly dojem a později si najala producenta Boba Rocka, aby produkoval její 'Black album'.
O několik let později se mezi Sixxem a Ulrichem znovu rozhořela nevraživost poté, co Ulrich obvinil Mötley Crüe, že v roce 1997 na udílení American Music Awards vystupovali na playback. Sixx reagoval prostřednictvím internetového fóra, zkritizoval Load, tehdejší aktuální desku Metallicy a urazil několik členů kapely kvůli změně zvuku a image. Podobné přestřelky pokračovaly i v dalších letech. Situace se údajně uklidnila až v roce 2017, kdy Hetfield vystoupil v Sixxově rozhlasovém pořadu 'Sixx Sense'. Později, během rozhovoru v roce 2021, Sixx ocenil dlouhověkost Metallicy a pochválil několik jejích alb.
Ačkoli byli Guns N' Roses původně najati, aby v létě 1987 předskakovali Mötley Crüe, o rok později se vztahy mezi oběma stranami zhoršily, když Vince Neil prohlásil, že tehdejší kytarista Guns N' Roses Izzy Stradlin napadl v legendárním klubu Cathouse jeho manželku Sharise. Incident vyvrcholil na předávání cen MTV Video Music Awards v roce 1989, kdy Mötley Crüe předali Guns N' Roses cenu za nejlepší metalový videoklip; na pódiu se však objevili pouze baskytarista Duff McKagan a bubeník Steven Adler. Po jejich vystoupení s Tomem Pettym se Neil vrhl na Stradlina a udeřil ho, než ho ochranka zkrotila. To rozzuřilo frontmana Axla Rose, který poté, co je ochranka od sebe oddělila, Neilovi vyhrožoval. V rozhovoru z srpna 1990 Rose později vyzval Neila na souboj. Eddie Van Halen a tehdejší zpěvák formace Van Halen Sammy Hagar údajně nabídli peníze za uspořádání zápasu v Madison Square Garden v New Yorku. Rose ani Neil však z neznámých důvodů na nabídku nereagovali.
Neil tvrdí, že mu Stradlin zavolal s omluvou za incident, i když skladba "Shotgun Blues" od Guns N' Roses z roku 1991 byla údajně namířena proti němu. Napětí údajně opadlo krátce poté, co se Tommy Lee a bývalý kytarista Guns N' Roses Gilby Clarke zúčastnili spolu s bývalým baskytaristou Metallicy Jasonem Newstedem reality show s názvem 'Rockstar: Supernova'. Vztahy zůstaly srdečné až do roku 2009, kdy Neil v reakci na poslední desku Guns N' Roses Chinese Democracy pronesl na Roseovu adresu urážky, označil ji za propadák a kritizoval Rose za tehdejší vedení kapely. V roce 2014 časopis Revolver Rose ocenil jako 'nejlepšího zpěváka na světě'; Neil se tomuto uznání na Twitteru žertem vysmál, ale krátce poté reakci smazal.
Spor mezi alternativním metalovým uskupením Godsmack a Mötley Crüe vznikl během turné Crüe Fest 2 v roce 2009, kdy Godsmack vystupovali jako jeden z předskokanů. Frontman formace Godsmack Sully Erna a bubeník Shannon Larkin kritizovali chování hlavních hvězd vůči doprovodným kapelám a jejich fanouškům. Slovní přestřelky pak pokračovaly několik let. V roce 2015 během pořadu 'Jasta Show', moderovaného frontmanem Hatebreed Jameyem Jastou, Erna zaútočil na Nikkiho Sixxe a označil ho za tlustého a vymytého starce, přičemž prohlásil: „Řeknu to na rovinu: V životě jsem nepotkal většího čuráka, než je Nikki Sixx. Je to debil. Je to přímo debil a je mi úplně u prdele, co říká. Přesně ví, kde jsem, a přesně ví, jak mě může najít, pokud má ten zmrd koule na to, aby mě přišel hledat.“ Sixx na Ernovy poznámky reagoval v živém vysílání na Facebooku, kde ho označil za 'děcko'. Dodal také, že kapela odmítne jakékoliv budoucí festivaly, pokud by na nich vystupoval Godsmack.
Komediální glam metalová formace Steel Panther se dostala do sporu s Mötley Crüe po společném turné s Def Leppard v roce 2011. Ačkoliv členové Steel Panther tvrdí, že byli silně ovlivněni hudbou Mötley Crüe, na turné vzniklo nepřátelské prostředí, zejména ze strany Nikkiho Sixxe a Tommyho Lee. V následujících letech kytarista Satchel tvrdil, že Tommy Lee se k členům kapely choval spíše nepřátelsky kvůli obvinění, že on a zpěvák Michael Starr měli sex s Leeho tehdejší přítelkyní. Starr se také vyjádřil k jejich sporu s Godsmack, když prohlásil, že Sully Erna by Sixxe v pěstním souboji surově zmlátil.
Napětí vygradovalo v roce 2019, kdy se zpěvák Michael Starr a bubeník Stix Zadinia objevili ve videu na kanálu Little Punk People, kde byli dotázáni, které mrtvé hudebníky by chtěli oživit. Starr žertem prohlásil, že by chtěl oživit Vince Neila z osmdesátých let, čímž rozzuřil Sixxe, který později Starra za jeho komentář napadl na Twitteru. Krátce po Sixxově reakci zveřejnil účet kapely Steel Panther rozhovor, který Mötley Crüe poskytli v roce 1994 (v době, kdy Neil ještě nebyl členem sestavy), v němž se Sixx a kytarista Mick Mars posmívali Neillově váze po nehodě na vodním skútru.
V knize hudebního kritika Martina Popoffa The Top 500 Heavy Metal Songs of All Time je v žebříčku uvedeno sedm skladeb Mötley Crüe.
Mötley Crüe se umístili na desátém místě v žebříčku MTV 'Top 10 Heavy Metal Bands of All-Time', na devátém místě v žebříčku VH1 'All Time Top Ten Metal Bands' a hudební web Loudwire je označil za 22. nejlepší metalovou sestavu všech dob. V roce 2013 LA Weekly označil uskupení za třetí nejlepší hair metalovou formaci všech dob.
Hudební magazín Spin označil desku Shout at the Devil za jedenácté nejlepší metalové album všech dob a magazín Rolling Stone Too Fast For Love za 22. nejlepší metalovou studiovku všech dob.
V roce 2006 získala formace hvězdu na hollywoodském chodníku slávy.
V roce 2014 vyšlo tributní album Nashville Outlaws, na kterém hvězdy country hudby včetně Rascal Flatts, LeAnn Rimesové a Dariuse Ruckera hrají písně Mötley Crüe. Album debutovalo na druhém místě v žebříčku Billboard Country Album a na pátém místě v Billboard 200.
