| Původ: | Ho-Ho-Kus, Bergen County, New Jersey, USA |
| Aktivní roky: | 1972-1973 (jako Silver Star), 1973-1988, 1997-1998, 2001, 2003-2016 |
| Styl: | Heavy metal, glam metal, hard rock |
| Vydavatelé: | Secret, Atlantic, Spitfire, Razor & Tie |
| Web: | www.twistedsister.com |
| Podrobnosti: | Twisted Sister - Metal Archives |
TWISTED SISTER byla americká heavymetalová kapela původem z Ho-Ho-Kus ve státě New Jersey, později působící na Long Islandu ve státě New York. Mezi jejich nejznámější písně patří "We're Not Gonna Take It" a "I Wanna Rock", k nimž byly natočeny videoklipy, které se vyznačovaly smyslem pro slapstickový humor.
TWISTED SISTER se vyvinula ze skupiny SILVER STAR a prošla několika personálními změnami, než se v roce 1982 ustálila na klasické sestavě ve složení Jay Jay French (kytary), Eddie 'Fingers' Ojeda (kytary), Dee Snider (zpěv), Mark 'The Animal' Mendoza (baskytara) a A. J. Pero (bicí), která nahrála čtyři z prvních pěti alb kapely. První dvě, Under the Blade (1982) a You Can't Stop Rock 'n' Roll (1983), byla dobře přijata kritikou a zajistila kapele popularitu v undergroundu. Úspěchu v hlavním proudu dosáhla skupina se svým třetím albem Stay Hungry (1984) a singlem "We're Not Gonna Take It", který se stal jejím jediným hitem v Top 40 žebříčku Billboard Hot 100. Jejich další dvě desky, Come Out and Play (1985) a Love Is for Suckers (1987), nedosáhla úspěchu Stay Hungry a TWISTED SISTER se v roce 1988 rozpadli.
Koncem 90. let se kapela dala krátce dohromady a v roce 2003 se natrvalo reformovala. Vydala další dvě alba: Still Hungry (2004), které bylo reedicí jejich třetího desky, a vánoční A Twisted Christmas (2006). Po Perově smrti v roce 2015 se skupina vydala na rozlučkové turné, po jehož skončení v roce 2016 se opět rozpadla.
Ačkoli jsou TWISTED SISTER někdy označováni jako glam metal kvůli používání make-upu, Snider považuje tento termín za nevhodný. TWISTED SISTER se také umístili na 73. místě v žebříčku 100 největších umělců hard rocku sestavovaném televizní stanicí VH1.
Silver Star, kteří se záhy přejmenovali na Twisted Sister, vznikli poté, co byl koncem prosince 1972 John Segall, obyvatel Manhattanu (později přejmenovaný na 'Jay Jay French'), přibrán ke "třpytivé kapele" na základě konkurzu v kapelním domě, který se nacházel v Ho-Ho-Kus v New Jersey. Silver Star byla výtvorem bubeníka Mela Andersona ('Mel Star') jako newjerseyská verze New York Dolls, kterou tvořili Billy Diamond (sólová kytara), Wayne Brown (zpěv a kytara), Tony Bunn (baskytara) a Steve Guarino (klávesy).
Ve stejné době, kdy formace vznikla, byl bratr Mela Stara, Al Anderson, kytaristou Bob Marley and the Wailers. Segallovi se název Silver Star nelíbil a prosadil jeho změnu. Po odchodu Wayna Browna nastoupil zpěvák Michael O'Neill a ten přišel na zkoušce na Valentýna v únoru 1973 s názvem Twisted Sister. Spolu se změnou názvu došlo i k několika stylovým proměnám, které nakonec vyústily ve smírný odchod některých členů. Baskytarista Tony Bunn a klávesista Steve Guarino odešli brzy po prvním zpěvákovi Brownovi. Následující sestavu uskupení tvořili kytarista Billy Diamond, bubeník Mel Star, Johnny Heartbreaker (brzy si změnil jméno na Jay Jay French) a nový baskytarista Kenneth Harrison Neill.
Parta si okamžitě našla práci a začala hrát šest večerů týdně, většinou ve stejném klubu po celý týden. Na léto 1973 si uskupení zajistilo místo v klubu Mad Hatter v East Quogue ve státě New York. Odehráli zde 78 koncertů a vystoupili i v dalších klubech. Do prosince 1974, kdy se tato první verze rozpadla, odehrál Jay Jay téměř 600 večerů a okolo 3000 vystoupení – hráli totiž pět 40 minutových koncertů za noc, každý s výměnou kostýmů, přičemž některé šňůry končily až v osm ráno následujícího dne.
Druhá verze formace vyměnila zpěváka (Rick Prince) a kytaristu (Keith Angel) a pokračovala několik měsíců v roce 1975, než se Rick Prince nedostavil na zkoušku. Při třetí obměně sestavy převzal Jay Jay zpěv a také manažerské povinnosti. Sestava se rozpadla po víkendu Labor Day 1975.
V říjnu téhož roku začala čtvrtá verze působit po klubech. Jay Jay najal bývalého kamaráda ze střední školy Eddieho Ojedu, který se připojil jako spoluzpěvák a druhý kytarista, a bubeníka Kevina Johna Grace získal po přečtení inzerátu ve Village Voice. Baskytarista Kenny Neill (Kenneth Harrison Neill) zůstal a doplnil sestavu.
Hudební těleso se vydalo glamrockovým směrem, ovlivněným Davidem Bowiem, Slade, Mott the Hoople, The Rolling Stones a New York Dolls. Hráli v místních klubech, ale živořili v relativní neznámosti. Mnoho bývalých členů bylo z kapely vyhozeno, nebo ji opustili kvůli napjatým vztahům – zejména s Jay Jay Frenchem.
V únoru 1976 agent souboru Kevina Brenner vyzval Jay Jaye, aby najal Dannyho Snidera (Dee Snider), který působil v Peacock a Heathen. Danny si na Jay Jayův návrh změnil jméno na Dee – a tím začala sestava Twisted Sister číslo šest. Tahle verze vydržela pouhých šest týdnů, když odešel bubeník Kevin John Grace.
Když 1. dubna 1976 nastoupila sedmá sestava s novým bubeníkem Tonym Petrim, parta se vydala těžším hudebním směrem, ovlivněným Black Sabbath, Led Zeppelin, Slade a Alice Cooperem. V roce 1978 se Kenny Neill po odvykací kůře od alkoholismu stal znovuzrozeným křesťanem; jeho farnost však měla námitky proti jeho účasti v kapele, kterou považovala za satanistickou. Po jeho odchodu uskupení přijalo na jeho místo baskytaristu The Dictators Marka Mendozu.
Pro heavy metalový zvuk se formace rozhodla v roce 1978, kdy začala nahrávat své demosnímky. Dva z nich se dostaly na kompilační desky newyorského klasického rockového rádia WBAB a později byly znovu nahrány na první dvě studiovky skupiny. Legendárními se staly scénky s účastí publika 'Sweet Jane Gong Show' a 'Death to Disco'.
Kapela lámala rekordy v návštěvnosti velkých hal v oblasti Tri-State a její rostoucí fanouškovská základna začala používat název 'S.M.F.F.O.T.S.' (Sick Motherfucking Friends Of Twisted Sister), později zkrácený na 'S.M.F.' (Sick Mother Fuckers). NME informoval, že Twisted Sister vyprodali newyorské Palladium s kapacitou 3 000 diváků na koncertě 16. března – a to bez nahrávací smlouvy nebo vysílání jejich písní v rádiích. Hysterie fanoušků a zdánlivě ztracené umění zábavy se brzy staly charakteristickým znakem jejich show.
Po vyprodání Palladia začala sestava agresivně usilovat o smlouvu s cílem dostat se z klubového okruhu, který hrozil kolapsem kvůli blížící se změně minimálního věku pro konzumaci alkoholu z 18 na 21 let. Nakonec podepsali kontrakt s vydavatelstvím Secret Records.
V letech 1979 až 1982 prošla kapela ještě třemi obměnami. Bubeník Joey Brighton nahradil Tonyho Petriho, Brightona vystřídal někdejší bicman The Dictators Richie Teeter a nakonec, 1. dubna 1982, ho nahradil AJ Pero. Na tři dny v témže roce se v kapele objevil i budoucí bubeník Shark Island a The Scream, Walt Woodward III.
Hudební těleso si založilo vlastní firmu na výrobu triček a nahrávací společnost, přes kterou vydali dva singly. Ty se nakonec dostaly i do Velké Británie a upoutaly pozornost Martina Hookera – prezidenta nezávislého labelu Secret Records. Jay Jay zůstal manažerem až do roku 1981, kdy najal místního promotéra Marka Pumu, aby kapelu řídil.
Tato sestava – Dee Snider, Jay Jay French, Eddie Ojeda, Mark Mendoza a A.J. Pero – je považována za oficiální sestavu Twisted Sister, protože právě tahle verze má na svědomí téměř všechna studiová alba, singly, videoklipy i DVD.
Na popud dvou redaktorů z časopisů Sounds a Kerrang! se Twisted Sister přesunuli z New Yorku do Velké Británie, aby si tam našli vydavatelství. V dubnu 1982 konečně podepsali smlouvu s britským punkovým labelem Secret Records.
V červnu 1982 vydala formace na značce Secret Records své první EP Ruff Cuts, na kterém stále hrál Tony Petri na bicí. Krátce poté následovala první studiová nahrávka Under the Blade, kterou produkoval Pete Way z UFO. Navzdory poměrně nízké kvalitě produkce se tento počin stal ve Velké Británii undergroundovým hitem a zajistil partě dostatečné uznání, aby mohla předskakovat takovým metalovým ikonám, jako jsou Motörhead. Deska měla celkově syrový metalový zvuk a obsahovala "Tear It Loose", velmi rychlou speedmetalovou pecku s kytarovým sólem 'Fast' Eddieho Clarka z Motörhead. Plánovalo se vydání dalšího singlu, budoucího hitu "We're Not Gonna Take It", ale vydavatelství Secret Records zkrachovalo dřív, než Snider stihl dokončit text. "We're Not Gonna Take It" se později stal jedním z jejich největších hitů.
Po vystoupení v hudebním televizním pořadu The Tube kapelu oslovila společnost Atlantic Records a podepsala s nimi smlouvu. Ironicky právě Atlantic byl jedním z vydavatelství, která Twisted Sister dříve odmítla. První LP formace pod hlavičkou Atlanticu, You Can't Stop Rock 'n' Roll, produkované Stuartem Eppsem, vyšlo v roce 1983 a obsahovalo britský hit č. 19 "I Am (I'm Me)". Z produkčního hlediska zněla nahrávka lépe než její předchůdce a byla stejně tvrdá. Po úspěchu tohoto studiového počinu se společnost rozhodla partu intenzivněji propagovat. K titulní skladbě "You Can't Stop Rock'n'Roll" byl natočen videoklip, který se stal prvním ze série komediálních klipů, jež skupinu zpopularizovaly.
Mezinárodní věhlas přišel, když se 10. května 1984 na pultech objevila jejich třetí LP deska, Stay Hungry. Během úspěšného turné band podpořila mladá Metallica. Do léta 1985 se studiovky Stay Hungry prodalo více než dva miliony kopií a v následujících letech toto číslo překročilo tři miliony. Dodnes zůstává největším komerčním triumfem kapely.
Videoklipy k hitům "We're Not Gonna Take It" (hit č. 21 v USA) a "I Wanna Rock" (č. 68 v USA) běžely téměř nonstop na MTV. Fotbalový tým Naperville Central High School trénoval s deskou Stay Hungry během sezóny 1984 – 1985. Známý surrealistický komediální snímek Pee-wee's Big Adventure to dotáhl ještě dál — Twisted Sister se v něm objevili při natáčení fiktivního videoklipu k "Burn In Hell" v kulisách Warner Bros., dokud je nevyrušil procházející Pee-wee Herman. Přestože videa měla silně komediální nádech, objevilo se v nich násilí vůči rodičům a učitelům, což partu postavilo do hledáčku konzervativních organizací. V roce 1985 byla formace 'vyznamenána' organizací PMRC — jejich písně "Under the Blade" a "We're Not Gonna Take It" byly výslovně zmíněny při senátních slyšeních. Dee Snider spolu s Johnem Denverem a Frankem Zappou vypovídal před senátním výborem dne 19. září 1985.
9. listopadu 1985 vydala skupina své čtvrté studiové album Come Out and Play, které produkoval Dieter Dierks. Nebylo zdaleka tak úspěšné jako jeho předchůdce, i když kapele vyneslo zlatou certifikaci za prodej 500 000 kopií. Někteří spekulují, že neúspěch byl částečně způsoben tím, že se MTV rozhodla nevysílat videoklip k písni "Be Chrool to Your Scuel" s odůvodněním, že je vizuálně urážlivý. V této skladbě hostovali například Alice Cooper (který si zahrál i v klipu), Brian Setzer, Clarence Clemons a Billy Joel. Turné na podporu desky bylo téměř fiaskem, s nízkou návštěvností a mnoha zrušenými koncerty. Ani opětovné vydání remixu Under the Blade společností Atlantic nepomohlo formaci obnovit její popularitu. Come Out and Play bylo jedním z prvních CD, které se přestalo prodávat.
Po skončení turné odešel Pero do Cities. Nahradil ho bývalý bubeník uskupení Good Rats Joey 'Seven' Franco. Přezdívka 'Seven' pochází z toho, že byl sedmým bubeníkem kapely.
V roce 1986 se Snider pustil do sólového projektu, údajně oslovil budoucího kytaristu Iron Maiden Janicka Gerse, ale nevyšlo to. Janick na to vzpomíná takto: „Zavolal mi a povídali jsme si, ale já si pamatuju, že jsem mu řekl: 'V žádném případě se nebudu líčit nebo něco takového, na tyhle sračky prostě nejsem.' Ale popovídali jsme si a vypadal jako docela milý kluk. Ale už se mi neozval.“
Snider pak nahrál studiový počin, na kterém Franco programoval bicí automat a na němž se podílelo několik session muzikantů, například Reb Beach na kytaru, Kip Winger (těsně předtím, než založili partu Winger) a Steve Whiteman ze souboru Kix. Vydavatelství Atlantic Records jej odmítlo vydat, pokud nebude označeno jako deska Twisted Sister. A tak 13. srpna 1987 debutovala nahrávka Love Is for Suckers. Ačkoli se sestava nahrávání neúčastnila, na obalu desky bylo uvedeno, jako by ji nahráli, a některé skladby kapela zahrála i na následných koncertech. Produkce Beau Hilla dodala nahrávce velmi vybroušený popmetalový zvuk. Členové skupiny také odstranili make-up, který nosili od svých začátků. Videoklip k hlavnímu singlu "Hot Love", v němž se hudebníci objevili bez make-upu, měl na MTV mírný úspěch. Z komerčního hlediska však šlo o naprostý propadák a mnoho metalových fanoušků bylo popovým zvukem zklamáno. Dne 12. října 1987, téměř dva měsíce po vydání Love Is for Suckers, Snider formaci opustil, nahrávací společnost zrušila smlouvu a Twisted Sister se rozpadli. Veřejné oznámení o zániku kapely přišlo v lednu 1988.
Po rozpadu formace se její bývalí členové věnovali různým projektům:
Snider založil Desperado, Widowmaker a SMF. Ve skupině Widowmaker hrál na bicí také Joey Franco. Snider také napsal scénář a hrál ve filmu Strangeland.
Ojeda se připojil ke Scarerow a poté založil uskupení Prisoners of War. Pracoval také jako session kytarista a kytarový instruktor.
French přestal vystupovat s výjimkou několika hostování. Založil French Management a produkoval první stejnojmennou desku alternativního metalového souboru Sevendust.
Mendoza se krátce připojil k Blackfoot. Poté působil jako producent a manažer. Příležitostně se věnoval také sólovým projektům.
Pero se podílel na několika projektech a následně absolvoval turné se Sniderovými SMF. V tomto období také nějakou dobu pracoval v dnes již neexistujícím (od ledna 2017) obchodě se zvukovou technikou na Staten Islandu ve státě New York s názvem Clone Audio.
Franco pracoval jako session bubeník a hrál se Sniderovými Widowmaker.
V roce 1992 vydalo vydavatelství Atlantic Records best of kompilaci Big Hits and Nasty Cuts, která obsahovala i několik živých vystoupení z období Under the Blade. Tuto nahrávku sestavil French. V roce 1994 vyšlo u CMC International živé album z éry Stay Hungry s názvem Live at Hammersmith.
V roce 1998 parta nahrála píseň pro soundtrack Sniderova filmu Strangeland. V roce 1999 vydavatelství Spitfire Records znovu vydalo zpětný katalog Twisted Sister doplněný o dříve nevydané skladby. Následovala deska Club Daze Volume 1: The Studio Sessions, obsahující demonahrávky z doby před Under the Blade, na které jsou tři skladby napsané Frenchem; šlo o první příležitost, kdy autorem nebyl Snider. Poté vyšla i živá obdoba Club Daze Volume 2: Live in the Bars.
V roce 2001 vydalo Koch Records tributní album s názvem Twisted Forever: A Tribute to the Legendary Twisted Sister. Na albu se podílela celá řada umělců a souborů, které Twisted Sister ovlivnili, včetně Lit, Motörhead, Chucka D, Anthrax, Overkill, Cradle of Filth, Joan Jett, Sebastiana Bacha a HammerFall. Kupodivu se na desce Twisted Sister prezentovali také coververzí písně "Sin City" od AC/DC.
V listopadu 2001 se znovusjednocení Twisted Sister připojilo ke svým newyorským kolegům z metalové scény – Anthrax, Overkill, Sebastianu Bachovi a Ace Frehleymu – a společně uspořádali benefiční koncert pro NYPD a FDNY Widows and Orphans Fund po útocích z 11. září 2001. Akce nazvaná New York Steel vynesla více než 100 000 dolarů. Reakce na první vystoupení Twisted Sister po 14 letech byla ohromující. Poptávka po dalších koncertech byla okamžitá a parta podnikla první kroky k návratu na koncertní pódia.
V roce 2002 vyšla remasterovaná kompilace best of nazvaná Essentials, kterou fanoušci obecně považují za kvalitnější než tu, kterou předtím vydal Atlantic. Téhož roku zazněla skladba "I Wanna Rock" jako jedna z písní v rádiu ve videohře Grand Theft Auto: Vice City, konkrétně v playlistu fiktivní stanice "V Rock".
V roce 2003 Snider a Franco spolupracovali na halloweenském projektu Van Helsing's Curse. První deska s názvem Oculus Infernum vyšla u Koch Records a nabídla směs heavy metalu a orchestrálních prvků ve stylu Trans-Siberian Orchestra.
Twisted Sister, tentokrát včetně Marka Mendozy, se znovu sešli na Sweden Rock Festivalu v červnu 2003. V srpnu téhož roku odehráli vystoupení také na festivalu Wacken Open Air. Záznam z této show byl natočen pro vydání DVD, na němž se podílel i bývalý člen Violent Apathy a Spite, Tom Fuller.
V březnu 2004 kapela vstoupila do studia, aby pro Demolition Records kompletně znovu nahrála desku Stay Hungry. Členové oznámili, že nebyli spokojeni s produkcí původního alba, a tak si ho tentokrát produkovali sami. Nová verze vyšla pod názvem Still Hungry a nabídla sedm bonusových skladeb.
V červenci 2005 formace odehrála bezplatný koncert v Edmontonu na festivalu Klondike Days. Koncem téhož roku se Snider objevil na desce Numbers from the Beast: An All-Star Tribute to Iron Maiden, kde nazpíval vokály pro klasiku "Wasted Years". Připojili se k němu jeho současníci George Lynch (ex-Dokken) a Bob Kulick. V roce 2005 vydala skupina záznam koncertu z Wackenu 2003 na CD a DVD s názvem Live at Wacken. Vyjela také na turné s Alice Cooperem, kde působila jako support, ovšem se setem srovnatelným s hlavní hvězdou večera.
V roce 2006 Snider a French spolupracovali s kapelou Lordi na několika skladbách z jejich nové desky The Arockalypse. Snider propůjčil hlas do úvodní skladby "SCG3 Special Report", kde varuje před příchodem Arockalypse. French hostoval ve skladbě "Chainsaw Buffet". V červnu 2006 Twisted Sister oznámili, že podepsali smlouvu s americkým vydavatelstvím Razor & Tie a vydali své poslední studiové album – vánoční heavy metalovou kolekci s názvem A Twisted Christmas, která vyšla 17. října 2006 a slavila komerční úspěch. Dne 8. července 2006 hráli Twisted Sister před 80 000 diváky v kanadském Quebec City. Hlavní hvězdou večera byli Scorpions. Skupina také odehrála menší koncert ve Wolverhampton Civic Center.
15. října 2006 byli Twisted Sister uvedeni do Long Island Music Hall of Fame a 13. prosince téhož roku vystoupili v pořadu The Tonight Show with Jay Leno, kde předvedli rockovou verzi písně "O Come, All Ye Faithful", stylizovanou podle "We're Not Gonna Take It". Dne 22. prosince 2006 zahráli stejnou skladbu v pořadu The Late Late Show with Craig Ferguson na stanici CBS. V epizodě Sniderova syndikovaného rádiového pořadu "The House of Hair" prohlásil, že vzhledem k úspěchu vánočního alba a pozitivnímu ohlasu na turné ho propagující, zvažuje kapela svou budoucnost a možná se důchod zatím odkládá.
Dne 15. července 2007 vystoupili Twisted Sister na metalovém festivalu Rocklahoma.
Skladba "I Wanna Rock" se objevila ve hře Guitar Hero Encore: Rocks the 80s. Na rozdíl od několika jiných skladeb ve hře nešlo o coververzi, ale o verzi z remaku klasické desky Twisted Sister z roku 2004 s názvem Still Hungry.
Dne 25. února 2008 odehráli Twisted Sister koncert na akci "Aftermath – The Station Fire 5 years later" v Providence na Rhode Islandu. 10. května téhož roku pak odehráli bezplatné vystoupení v bulharském městě Loveč a 13. července 2008 v klubu Snatch Rock n Roll Lounge v Calgary v Albertě. Dne 1. září 2008 zahráli na festivalu Rock The Bayou v texaském Houstonu.
Dne 4. června 2009 odehráli Twisted Sister poprvé celé LP Stay Hungry na festivalu Sweden Rock Festival. Zahrnovalo i dosud nikdy nehrané kusy jako "Don't Let Me Down" a "Horror-Teria: Street Justice". V pořadu Live with Regis and Kelly dne 16. července Snider oznámil, že rok 2009 je posledním rokem, kdy parta vystupovala s make-upem a kostýmy.
Dne 16. února 2010 bylo potvrzeno, že Twisted Sister vystoupí na festivalu Bloodstock Open Air 2010.
Dne 15. července 2011 bylo ohlášeno jejich vystoupení na Masters of Rock. Dne 13. října sestava oznámila vydání pětidiskového DVD boxu s živými vystoupeními z celé kariéry, nazvaného From the Bars to the Stars, s plánovaným vydáním 8. listopadu.
Dne 10. dubna 2012 zemřel bývalý bubeník Twisted Sister Richard Teeter, který s formací hrál v letech 1980 a 1981, na komplikace způsobené rakovinou jícnu.
Na Copenhell 2014 v Dánsku vystoupila Twisted Sister před 20 000 diváky v rámci světového turné Stay Hungry 30th Anniversary World Tour. Šlo o jejich první vystoupení v Dánsku po 30 letech a show byla označena za jedno z nejlepších koncertních představení. Podle dánského tisku byla parta „...stejně ostrá, bláznivá a vtipná jako před 30 lety.“
Dne 20. března 2015 zemřel ve spánku na infarkt bubeník A. J. Pero. Twisted Sister vydali následující prohlášení: „Členové Twisted Sister s hlubokým zármutkem oznamují předčasný odchod našeho bratra A. J. Pera. Kapela, štáb a především rodina AJ Pera děkují za vaše myšlenky a modlitby v této chvíli.“ Krátce nato vydala formace Adrenaline Mob, v níž Pero rovněž působil jako bubeník, prohlášení, že zemřel ve spánku v autobuse během turné uskupení.
Dne 7. dubna 2015 server TMZ.com informoval, že Twisted Sister vyrazí v roce 2016 na své rozlučkové turné s příznačným názvem 'Forty and Fuck It'. Za bicí usedl Mike Portnoy (člen The Winery Dogs a Transatlantic, dříve Dream Theater a Adrenaline Mob). Skupina rovněž oznámila sérii koncertů na počest A. J. Pera. První proběhl 30. května v Las Vegas v Nevadě a byl zaznamenán pro CD/DVD Metal Meltdown – Featuring Twisted Sister Live at The Hard Rock Casino – Las Vegas, které vyšlo v červenci téhož roku.
Druhý koncert nesl název 'Twisted Sister – A Concert to Honor AJ Pero' a odehrál se 13. června v Sayreville, New Jersey. Během turné se na pódiové obrazovce promítalo Perovo bubenické sólo z jednoho z jeho posledních vystoupení s Twisted Sister, díky čemuž si fanoušci mohli naposledy vychutnat legendární sestavu pohromadě. Záznam pocházel ze Summarfestivalu na Faerských ostrovech.
Poslední koncert parta odehrála 12. listopadu 2016 v Monterrey.
Twisted Sister jsou obecně řazeni mezi heavy metal, glam metal, hard rock, shock rock a glam rock. Navzdory tomu, že bývají označováni jako glammetalová parta, přirovnal Greg Prato z AllMusic jejich debutovou desku Under the Blade k nové vlně britského heavy metalu z počátku 80. let.
Kromě toho se Twisted Sister navzdory tehdejšímu opovržení thrashmetalové scény vůči glam metalu podařilo oslovit fanoušky obou táborů. Thrashmetalová smečka Metallica dokonce v 80. letech Twisted Sister předskakovala – a to i přesto, že tehdy glammetalovou estetiku sama odmítala. Skladby Twisted Sister později přezpívaly i thrashmetalové formace Anthrax a Overkill.
Snider to komentoval slovy: „Twisted byla kapela, která lidi trochu mátla. Když jsme poprvé hráli v londýnském Marquee, bylo tam opravdu smíšené publikum. Byli tam metalisti, pankáči a skinheadi a všichni se rozhlíželi: 'Počkat? Co to tady uvidíme?' Na začátku nebyl žádný hair metal nebo glamové hnutí. V té době jsme byli prostě divná metalová kapela! Ale pak jsme začali prorážet a přitahovali jsme lidi ze všech oblastí.“
Snider odmítal nálepku glam metalu s tím, že formaci raději označuje jako 'hid metal' a sám ji popsal jako 'ohavnou': „Nemyslím si, že Twisted Sister jsou 'glam', protože to implikuje glamour, a my nejsme glamour. Měli bychom se jmenovat 'Hid', protože jsme ohavní.“
V rozhovorech uváděl Dee Snider jako své vlivy mimo jiné Slade, Beatles, Led Zeppelin, Grand Funk Railroad, Black Sabbath, Rolling Stones, Paul Revere & the Raiders, Monkees, Alice Coopera a AC/DC. Zejména Slade pak vyzdvihl slovy: „Nebýt anglické glamrockové skupiny Slade, nebylo by žádné 'We're Not Gonna Take It'.“
