Charakteristika industriálního metalu
Kontroverze – Důraz na háklivá témata učinil několik kapel tohoto žánru zranitelnými vůči útokům amerických sociálních konzervativců. Například senátor Bob Dole, tehdejší šéf Republikánské strany, ostře kritizoval Time Warner po setkání Michaela J. Fuchse (vedoucího Warner Music Group), Williama Bennetta a C. Delores Tuckera, na kterém Tucker a Bennett požadovali, aby Fuchs přečetl text písně "Big Man with a Gun" od kapely NIN . O rok později zahájili Bennett, Tucker a Joseph Lieberman podobnou kampaň proti MCA Records za distribuci hudby Marilyn Mansona. Mnoho jeho koncertů bylo po tomto rozruchu zrušeno. Dennis Cooper označil videoklip Ministry "Just One Fix", který obsahoval záběry Williama S. Burroughse, za raný příklad stylu 'chic heroin'.
Některé zprávy tvrdily, že střelci z Columbine High School Eric Harris a Dylan Klebold byli fanoušky Mansona, ve skutečnosti však preferovali KMFDM a Rammstein. Asa Coon, další školní střelec, byl fanouškem Mansona. Rammstein reagoval prohlášením, že nemají žádný textový obsah ani politické přesvědčení, které by mohly takové chování vyvolat. Kapela byla rovněž kritizována za použití nacistických snímků ve videu "Stripped", včetně záběrů natočených Leni Riefenstahlovou pro olympiádu 1936. Hudebník Alec Empire k tomu uvedl: „Rammstein jsou úspěšní ze všech špatných důvodů. Nemyslím si, že jsou fašistická kapela, ale v Německu je kolem toho spousta nedorozumění – i proto prodávají.“
V reakci na kontroverze Rammstein prohlásil: „Nejsme nacisté, neonacisté ani žádný jiný druh nacistů. Jsme proti rasismu, fanatismu nebo jakékoli formě diskriminace.“ V roce 2001 složila kapela píseň "Links 2-3-4", kterou reagovala na obvinění z nacismu a deklarovala své levicové smýšlení.
Film a video – Několik skupin hrajících industriální metal vytvořilo poutavá videa. Patří sem spolupráce Godflesh s fotografem Andresem Serranem, grafika Aidana Hughese pro KMFDM, práce Nine Inch Nails s Markem Romankem, vizuální tvorba Roba Zombieho pro White Zombie (za kterou obdržel cenu MTV Video Music Award za Best Hard Rock Video) a spolupráce Marilyn Manson s filmaři Richardem Kernem a Florií Sigismondi. NIN později spolupracovali s Billem Violou na živém vystoupení. Zpěvák Trent Reznor také produkoval soundtracky k filmům Natural Born Killers a Lost Highway a působil jako hudební konzultant pro Man on Fire. Rob Zombie režíroval tři filmy. Mezi další filmy, které zahrnují příspěvky industriálních metalových umělců, patří The Crow, Johnny Mnemonic, Spawn, The Matrix, Blair Witch a A.I. Artificial Intelligence.
Historie industriálního metalu
První inovátoři
Ačkoli elektrické kytary používali hudebníci hrající industrial už od raných dob žánru, archetypální uskupení jako Throbbing Gristle vykazovala silný anti rockový postoj. Britské post punkové uskupení Killing Joke pomohlo vytvořit přechod mezi žánry a mělo zásadní vliv na pozdější formace spojené s industriálním metalem, jako jsou Ministry, Godflesh a Nine Inch Nails. Další průkopnické industrial rockové seskupení, Big Black, rovněž ovlivnilo některé pozdější uskupení.
Na konci 80. let se industrial začal mísit s metalem, přičemž nejzásadnějšími díly byly eponymní EP Godflesh a album The Land of Rape and Honey od Ministry. Godflesh založil bývalý kytarista Napalm Death Justin Broadrick. Čerpal z rozmanitých vlivů – od power elektroniky zakladatelů Whitehouse, přes noise rock Swans, ambientních experimentů Briana Ena až po vliv Birminghamu v podobě Black Sabbath. Zvuk Godflesh byl jednou popsán jako „Pornography éra The Cure na Quaaludes“ – s odkazem na psychedelický styl alba The Cure Pornography. Přestože se jejich nahrávky neprodávaly masově, Godflesh se stali vlivnou entitou – jejich jméno jako své vzory uvedli např. Korn, Metallica, Danzig, Faith No More a Fear Factory.
Ministry se vynořili ze scény Wax Trax! Records, nezávislého labelu z Chicaga zaměřeného na industrial. První náznaky kytarového rocku se objevují v nahrávání The Land of Rape and Honey v Southern Studios v Londýně. Frontman Al Jourgensen, kubánský rodák, o tom řekl: „Znovuobjevení kytary na této desce bylo téměř jako první den, kdy jsem dostal svůj Fairlight. U něčeho, co se předtím zdálo tak omezující, se najednou možnosti staly nekonečné. Začínal jsem jako kytarista, ale kytary jsem se za pět let opravdu nedotkl. Pak jsem slyšel první zpětnou vazbu z Marshallu a najednou to bylo, jako by byl v samotné kytarové hře úplně nový parametr – zejména v kombinaci se zvuky z kláves.“ Po vydání The Land… pozval Jourgensen do sestavy kytaristu Mika Scaccii z texaské thrash kapely Rigor Mortis. Také prohlásil, že jeho oblíbenou skupinou byla Sepultura a že by rád dělal album Metallicy. Ačkoliv se vrátil k elektronice, založil vedlejší projekt Revolting Cocks, spolupracující s Richardem 23 z Front 242.
Další vlivnou kapelou se stala německá formace KMFDM. Ačkoliv Konietzko sám metal příliš neposlouchal, experimenty s E-mu Emax samplerem koncem roku 1986 vedly k vytvoření charakteristického stylu, který podle něj osvobodil heavy metal od „nudných temp a změn temp“. V rozhovoru pro Guitar World uvedl: „Fascinovalo mě použít riff jako druh bílého šumu – opakovat skvělý riff znovu a znovu.“
Švýcarské trio The Young Gods otřáslo scénou svým albem L'Eau Rouge (1989). Před jeho vydáním zpěvák Franz Treichler uvedl: „Chtěli jsme slyšet jen kytary. To je to, co teď chceme – čistou sílu. Metalický zvuk, který není revivalový, není motorkářský ani speed metalový, prostě je WHAP!“
Kanadská thrash-metalová formace Malhavoc se stala dalším raným průkopníkem, když na konci 80. let začala spojovat industrial s thrash metalem. S kolektivem Pigface, vzniklým z členů Ministry, Pigface, Trent Reznor a dalších, vznikla avantgardní industrial metalová superskupina, ve které se objevilo mnoho postav noise rocku a industrialu.
Nine Inch Nails, 'one man band' vytvořený Trentem Reznorem, přivedl industriální metal do mainstreamu s alby jako Broken (Grammy) a nejprodávanějším The Downward Spiral. Jejich průlomový koncert na Woodstocku ’94 pomohl rozšířit subžánr mezi širší publikum. V té době se vykrystalizovala také subkultura 'rivethead' a styl 'coldwave', který zahrnoval projekty jako Chemlab, 16 V a Acumen Nation. Elektroindustriálním směrem se vydaly kapely jako Skinny Puppy nebo Front Line Assembly. Britská formace Pitchshifter, založená bratry Jonem a Markem Claydenovými v roce 1989, začínala jako industriální metal, ovlivněna drum-and-bass zvukem.
Komerční vzestup
Industriální metal zažil svůj rozkvět na počátku 90. let, především v Severní Americe, kde se celkově prodalo téměř 35 milionů nahrávek tohoto stylu. Poprvé se stal výraznou obchodní silou v roce 1992, kdy se alba Psalm 69 Ministry a Broken Nine Inch Nails stala platinovými. Obě formace byly téhož roku nominovány na cenu Grammy za nejlepší metalovou nahrávku, přičemž vítězem se stali Nine Inch Nails. O dva roky později přišel jejich přelomový studiový počin The Downward Spiral, jenž debutoval na druhé příčce americké hitparády a nakonec obdržel čtyřnásobnou platinovou desku. Heavy rock se tehdy začal měnit a čím dál častěji zněl 'industrializovaně'. Po masivním úspěchu Nine Inch Nails se do popředí dravě vyšvihl i kontroverzní Marilyn Manson. Jeho živé show a provokativní estetika byly často probírány víc než samotná muzika.
Vrchol komerční slávy zažil industriální metal v druhé polovině 90. let — podle údajů RIAA prodali jeho nejúspěšnější interpreti dohromady přibližně 17,5 milionu nosičů. Desky významných uskupení pravidelně startovaly na předních místech žebříčku Billboard 200: Hellbilly Deluxe Roba Zombieho (č. 5), Antichrist Superstar Marilyn Mansona (č. 3) a The Fragile Nine Inch Nails (č. 1). Dařilo se i méně zavedeným souborům na žebříčku Billboard Heatseekers: Short Bus Filter (č. 3), Wither Blister Burn + Peel od Stabbing Westward (č. 1), Sehnsucht od Rammstein (č. 2), Candyass Orgy a Wisconsin Death Trip Static-X (č. 1). Trent Reznor, mozek Nine Inch Nails, byl dokonce magazínem Time zařazen mezi nejvlivnější Američany roku 1997. Popularita žánru narostla natolik, že i veteráni glam metalu jako Guns N' Roses nebo Mötley Crüe koketovali s jeho estetikou. Spolupráce se začaly rodit dokonce i napříč scénami — rappeři čím dál častěji vyhledávali remixy industriálních producentů.
Jakmile se industrial metal v závěru dekády usadil na výsluní, přišly i první ostré reakce zakladatelů původního industriálního hnutí. Peter Christopherson v rozhovoru pro The Wire přiznal, že se už s celou scénou neztotožňuje: „to nejsem já, o tomhle nejsem.“ Lustmord, jeden z průkopníků temného ambientu a industriálního zvuku, okomentoval směr Ministry slovy, že ho nezajímají a že nemá čas na všechny ty rokenrolové "sračky", co teď produkují. Nivek Ogre, frontman Skinny Puppy, šmahem označil Nine Inch Nails za "cock rock", ačkoliv později došlo k jejich usmíření a společnému vystoupení. Na přelomu tisíciletí začal žánr čelit silné kritice. V recenzi z dubna 2000 odmítl Jim DeRogatis z Chicago Sun Times nové nahrávky Nine Inch Nails jako generickou značku industriálního thrashe a obvinil Ministry, že jen opakují vyčpělý koncept z roku 1992. I přes to, že The Fragile vystřelilo na vrchol Billboard 200 a získalo dvojnásobnou platinovou desku, považoval jej DeRogatis za 'propadák'. Starší stálice jako Ministry, Godflesh či White Zombie začaly svou příslušnost k industriálnímu metalu raději popírat. Prodeje ale zůstaly v letech 2000 – 2005 silné — v tomto období se prodalo nejméně 10 milionů nahrávek. Mnohé partičky zároveň rozšiřovaly svůj vliv i do oblasti hip hopu a elektronické hudby. Důsledkem toho je, že formace jako Powerman 5000 bývají často zařazovány zároveň k industriálnímu i nu metalu.
Podžánry industriálního metalu
Industriální thrash death – Popularita industriálního metalu přiměla řadu úspěšných thrashových uskupení, jako Megadeth, Sepultura a Anthrax, k žádostem o remixy od průkopníků industrialu. Některé party vycházející z deathmetalové scény, například Fear Factory, Nailbomb, Autokrator a Meathook Seed, rovněž začaly experimentovat s tímto stylem. Fear Factory z Los Angeles byli původně ovlivněni sestavou Earache Records (zejména Godflesh, Napalm Death a Bolt Thrower). Německá formace Oomph! po vydání druhého alba Sperm přešla k industriálnímu metalu kombinovanému s death metalem a groove metalem až do svého počinu Plastik. Skupina Nailbomb, kterou založil zpěvák Sepultury Max Cavalera ve spolupráci s Alexem Newportem, rovněž zkoušela spojení extrémního metalu s industriálními vlivy. Méně známým příkladem industriálního death metalu je Meathook Seed, složený z členů Napalm Death a floridského deathmetalového souboru Obituary. Fanoušek industrialu, kytarista Obituary Trevor Peres navrhl použít bicí automat pro The End Complete, nejúspěšnější počin Obituary. Odmítnutí ostatních členů ho vedlo k založení Meathook Seed.
Industriální black metal – V prvních letech 21. století začaly party z blackmetalové scény začleňovat do své tvorby prvky industrialu. Kapela Mysticum, založená v roce 1991, byla první z těchto uskupení. Následovali ji DHG (Dodheimsgard), Thorns z Norska a francouzské formace Blut Aus Nord, N.K.V.D. a Blacklodge. Mezi dalšími představiteli industriálního black metalu najdeme Samael, Axis of Perdition, Aborym a ... And Oceans. Dále se skupiny The Kovenant, Mortiis a Ulver, původně vycházející z norské blackmetalové scény, rozhodly experimentovat s industriálními vlivy.
Progresivní industriální metal – Několik formací s kořeny v progresivní hudbě, byť nejsou přímo spojeny s industriálním metalem, začlenilo do své tvorby prvky tohoto stylu. Mezi příklady patří pozdní éra King Crimson, jejíž alba z nového tisíciletí byla označována za 'industrial art metal', a také OSI. Několik kapel z extrémních metalových subžánrů kombinuje progresivní a avantgardní metal s industrialem, mezi něž patří maďarský experimentální projekt Thy Catafalque, francouzští Blut aus Nord a norská parta Shining s kritikou uznávaným albem Blackjazz, které kombinuje progresivní rock, black metal, free jazz a industrial. Kanadský umělec Devin Townsend, zakladatel industriálně-thrashmetalové skupiny Strapping Young Lad, během své plodné sólové kariéry také spojoval industriál s progresivním metalem.
Československá scéna
Seznam českých a slovenských skupin hrajících industriální metal zahrnuje řadu uskupení, která různým způsobem přispěla k rozvoji žánru v regionu. Mezi nejvýznamnější patří Feel Machine, která patří k průkopníkům industriálního metalu v Česku. Jejich styl kombinuje hutné kytary s agresivními elektronickými prvky a temnou atmosférou. Kapela je aktivní od poloviny 90. let a na scéně je známa svými energickými koncerty i výraznou produkcí.
Kyberon je slovenská formace, která vnáší do svého industriálního metalu prvky elektroniky, noise a ambientních textur. Jejich tvorba je často experimentální a klade důraz na atmosféru a rytmickou složku. Další slovenskou kapelou, která kombinuje industriál s tvrdým metalem, je Virus in My Head, která si vybudovala pověst díky syrovému zvuku a výrazným živým vystoupením.
Mean Messiah je česká skupina, jež propojuje agresivní metalové riffy s industriální elektronikou, často v temném a atmosférickém podání. Jejich texty se věnují filozofickým i sociálním tématům a kapela si získala přízeň fanoušků undergroundové scény.
Minority Sound patří mezi kapely, které v posledních letech míchají industriální metal s alternativními vlivy a elektronickou hudbou, čímž vytvářejí moderní a svěží zvuk. Na scéně působí od poloviny 2000. let a jejich tvorba je charakteristická silným důrazem na rytmus a atmosféru.
War For War patří k významným jménům československé industriální scény, známí jsou zejména svými politicky laděnými texty a kombinací metalových riffů s elektronickými prvky. Jejich hudba je syrová a často provokativní, což je činí rozpoznatelnými v rámci domácí scény.
Kromě výše zmíněných existují i další významné skupiny, které se pohybují v širším spektru industriálního metalu a přilehlých stylů. Mezi ně patří například Hypnos, kteří experimentují s kombinací dark metalu, industriálu a gotiky, nebo Dyssomnia, což je formace s výraznými prvky industriálního metalu a post-metalu. Slovenská skupina Crematory (nezaměňovat s německou kapelou stejného jména) rovněž obohacuje scénu o specifický industriální sound.
Historicky byla československá industriální scéna ovlivněna nejen západními kapelami jako Ministry, Nine Inch Nails nebo KMFDM, ale také místními elektronickými a noise projekty, které si průkopnicky osvojily industrial v 80. letech a na začátku 90. let. Mezi významné počiny z této doby patří například projekt Emiter, který propojoval industriální zvuk s experimentální elektronikou.
Československá scéna má také silné propojení s industriální elektronikou a elektro-industrialem, kde lze zmínit skupiny jako Plastic People of the Universe v jejich industriálnějších fázích nebo Dymytry, kteří do své tvorby začlenili industriální prvky spolu s nu metalem a metalcorem.
V posledních letech lze pozorovat oživení žánru díky novým kapelám a projektům, které kombinují industriální metal s moderními žánry jako jsou djent, post-metal nebo elektronická taneční hudba. Aktivity jako festival 'Obscene Extreme' nebo klubové večery v Praze a Bratislavě často zahrnují industriální metalové kapely a pomáhají udržovat scénu aktivní a otevřenou novým vlivům.
Celkově je československá industriální scéna charakterizována menší, ale pevnou komunitou hudebníků a fanoušků, kteří se věnují nejen hudební tvorbě, ale také organizaci koncertů, vydávání nahrávek a rozvoji undergroundové kultury. Díky tomu se daří udržovat kontinuitu a zároveň podporovat inovace v rámci žánru.
Seznam industriálních metalových skupin (podle data vzniku)
1979
Killing Joke (GBR)
1981
Ministry (USA)
1982
Godflesh (GBR, oficiálně 1988, ale předchůdci od 1982), Big Black (USA)
1983
Malhavoc (CAN), Skinny Puppy (CAN)
1984
Dragon (CAN), KMFDM (NSR)
1985
Atrocity (NSR), Prong (USA), Stabbing Westward (USA), White Zombie (USA), Fear Factory (USA, založeno 1989, ale počátky od 1985)
1986
Front Line Assembly (CAN)
1987
Samael (CHE), Pitchshifter (GBR)
1988
Circle of Dust (USA), Mortal (USA), Nine Inch Nails (USA), Ministry (USA)
1989
... And Oceans (FIN), Marilyn Manson (USA), Oomph! (NSR), Nailbomb (USA/GBR)
1990
Meathook Seed (GBR)
1991
Crematory (DEU), Skin Chamber (USA), Mysticum (NOR)
1992
Aborym (ITA), Dodheimsgard (NOR), The Kovenant (NOR)
1993
Mortiis (NOR), Theatre of Tragedy (NOR), Apollyon Sun (CHE)
1994
Argyle Park (USA), Blut Aus Nord (FRA), Orgy (USA), Rammstein (NDR), Static-X (USA), Strapping Young Lad (CAN), The Berzerker (AUS)
1995
Geezer (SWE), Pain (SWE)
1996
Dagoba (FRA)
1997
Blacklodge (FRA), Tanzwut (GER), Thy Catafalque (HUN)
1998
Gothminister (NOR), Kyberon (SVK)
1999
Deathstars (SWE), War For War (CZE)
2000
Axis of Perdition (GBR), OSI (USA), Ruoska (FIN)
2002
Eisbrecher (DEU), Jesu (GBR)
2003
Dymytry (CZE), Neon Synthesis (CZE)
2004
In This Moment (USA), Motionless in White (USA), N.K.V.D. (FRA)
2005
Minority Sound (CZE)
2007
Code Orange (USA), Feel Machine (CZE), Heldmaschine (GER), Raubtier (SWE)
2008
Mean Messiah (CZE), The Algorithm (FRA)
2010
Crossfaith (JPN)
2012
Northlane (AUS)
2014
Spiritbox (CAN)