|
| Vydáno | 18. dubna 1980 |
|---|---|---|
| Natočeno | Prosinec 1979 - leden 1980 | |
| Studio | Criteria, Miami, USA / Ferber, Paříž, FRA | |
| Žánr | Heavy metal | |
| Délka | 39:46 | |
| Label | Vertigo rec. | |
| Producent | Martin Birch |
 |
 |
| "Neon Knights" (Červen 1980) | "Lady Evil" (Srpen 1980) |
 |
| "Die Young" (Listopad 1980) |
"Neon Knights" je skladba z alba Heaven And Hell, první nahrávky s americkým zpěvákem Ronnie Jamesem Diem, a zároveň i prvním singlem z této desky.
Byla poslední, kterou Black Sabbath napsali pro Heaven And Hell. Během ledna 1980 byla rychle složena a nahrána ve studiích Studio Ferber v Paříži, aby zaplnila prostor na první straně LP. Texty napsal Ronnie James Dio. "Neon Knights" je jedinou písní na desce, na které se podílel i baskytarista Geezer Butler, hlavní textař formace z éry Ozzyho Osbourna. Butler byl během většiny procesu psaní nepřítomen kvůli osobním problémům a nejistotě, zda chce ve skupině pokračovat.
Dio občas skladbu interpretoval během svých koncertů v následujících letech. B-stranou singlu byla živá verze "Children of the Sea" z nespecifikovaného data. Píseň se dostala na 22. místo britské hitparády, jinde se však neprosadila. Prvních 25 000 kopií vydání ve Velké Británii mělo speciální obal s obrázkem.
"Lady Evil" patří mezi výrazné ukázky spolupráce s novým zpěvákem Ronnie James Diem, který přinesl do hudby kapely svěží energii a melodický výraz a je zároveň druhým singlem z alba.
Dio v písni zkoumá motivy temné ženské postavy, kombinující smyslnost s nebezpečím. Instrumentálně skladba využívá typický těžký riff Tonyho Iommiho, doplněný dynamickými bicími Billa Warda a podmanivou basou Geezera Butlera. "Lady Evil" se stala oblíbenou položkou koncertních setlistů během turné k desce, kde Dio často interagoval s publikem prostřednictvím dramatického přednesu textu.
B-stranou singlu byla živá verze "Neon Knights". Přestože se singl nedostal do hlavních hitparád, skladba "Lady Evil" si získala u fanoušků uznání pro energii a charakterní riffy, které dobře reprezentují přechod Black Sabbath do éry s Diem.
"Die Young" je další skladba z alba Heaven And Hell z roku 1980, které představilo zpěváka Ronnieho Jamese Dia. Píseň se vyznačuje rychlým tempem a typickým těžkým riffováním, jež kontrastuje s melodickými vokály Diovy interpretace.
Text písně, napsaný Diem, pojednává o tématech pomíjivosti života a nevyhnutelného osudu, což odpovídá temnějšímu pojetí alba. Kompozice vznikla během nahrávání desky v Los Angeles a staví na spolupráci celého kvarteta, kdy Iommiho kytarové riffy, Butlerova basová linka a Wardovy bicí tvoří pevný a dramatický základ pro Diovy vokály.
"Die Young" byla vydána také jako singl, i když se nedostala do širších hitparád. Přesto se stala součástí koncertního repertoáru kapely během turné k desce a ukázala, že Black Sabbath s Diem dokáží spojit klasický těžký zvuk s novou energií a dramatickým narativem.
Heaven And Hell je devátý studiový počin anglické heavy metalové formace Black Sabbath, vydaný 18. dubna 1980. Jedná se o první desku kapely s vokalistou Ronniem Jamesem Diem, který v roce 1979 nahradil původního zpěváka Ozzyho Osbourna.
Album produkoval Martin Birch, známý spoluprací s Deep Purple a Iron Maiden. Heaven And Hell se stalo komerčně úspěšným, zejména v USA, kde se dostalo na 28. místo žebříčku Billboard 200 a získalo platinovou certifikaci za prodej jednoho milionu kopií. Ve Velké Británii se deska prodávala natolik dobře, že ji v dubnu 1982 ocenila Britská fonografická asociace stříbrnou certifikací.
První nahrávací seance, které později vedly k albu Heaven And Hell, začaly s Ozzy Osbournem krátce po skončení turné Never Say Die!. Kapela se sešla v Los Angeles, aby během 11 měsíců připravila novou desku – proces, který kytarista Tony Iommi popsal jako „vysoce frustrující a nekončící“. Osbourne v té době přiznal, že je unaven experimenty na předchozích albech Technical Ecstasy a Never Say Die! a preferoval těžší, klasický zvuk kapely. Iommi ve své paměti uvedl, že stále vlastní nahrávku s Osbournem zpívajícím ranou verzi skladby "Children of the Sea" s odlišným textem a melodií.
Ronnie James Dio byl představen Iommimu v roce 1979 Sharon Arden, která se později provdala za Osbournea. Původně diskutovali o vzniku nové formace, nikoli o pokračování Black Sabbath, ale náhodné setkání v The Rainbow na Sunset v Los Angeles vedlo k okamžitému propojení. Krátce poté Dio dorazil do Iommiho domu na jamování, během něhož dokončili skladbu "Children of the Sea", kterou Iommi předtím 'opustil'.
Dio později poznamenal: „'Sabbath' byla kapela, která se topila. A s mým příchodem jsme se zvedli, starali se o sebe navzájem a věděli, že to můžeme zvládnout znovu – zejména pod hlavičkou formace, která byla tak úspěšná.“
Sestava byla během příprav na studiovou práci v chaosu: kromě výměny zpěváka měl bubeník Bill Ward osobní problémy, které ho donutily skupinu brzy opustit. Demo nahrávky alba, zahrnující pracovní názvy jako "Lady Evil Blues", "Slap Back", "Lord She's Handsome" a ranou verzi titulní písně, nahrával Geoff Nicholls na basu, zatímco Geezer Butler řešil rozvod a jeho budoucnost v kapele byla nejistá. Dio krátce zastával roli baskytaristy a zpěváka, než se Butler vrátil, přičemž Nicholls zůstal neoficiálním klávesistou.
V té době také zkoušel spolupráci bývalý basista Elf a Rainbow, Craig Gruber. Podle Iommiho se Gruber účastnil jen krátce, on sám však tvrdil, že se spolupodílel na psaní většiny skladeb a hrál basu v "Die Young". Iommi ve své autobiografii přiznal, že všechny basové party byly nahrány Gruberem, ale Butler je po návratu přehrál bez poslechu Gruberovy práce.
Bubeník Ward nebyl spokojen s novým směřováním kapely. Ve svých pamětech uvedl, že album pro něj nebylo bod obratu, ale začátkem nové skupiny, v níž nevěděl, jaké místo zaujímá. Přesto si oblíbil bluesovou skladbu "Lonely Is the Word" a rád hrál i "Children of the Sea".
Deska byla nahrávána v Miami v Criteria Studios a ve Studiích Ferber v Paříži. Dio doporučil producenta Martina Birche, se kterým spolupracoval v Rainbow. Birch byl prvním externím producentem formace od doby, kdy se Black Sabbath rozešli s Rodgerem Bainem po Master of Reality (1971). Iommi poznamenal, že s Diem bylo možné zpívat přes riffy, což otevřelo nové hudební možnosti a kreativní pohled na tvorbu melodie.
Kapela si také udržovala tradici žertů na bubeníka Warda. Během jednoho pomalého dne v nahrávacím studiu Iommi polil Warda roztokem používaným k čištění páskových hlav, který byl mnohem hořlavější, než očekával, a zapálil jej. Ward utrpěl popáleniny třetího stupně a dodnes má jizvy na nohou. Kvůli alkoholismu si Ward údajně z tohoto období nic nepamatuje a během turné k Heaven & Hell se jeho chování stalo nevyzpytatelným, což nakonec vedlo k jeho odchodu a náhradě americkým bubeníkem Vinny Appicem. Heaven And Hell je tak jediné studiové album Diovy éry, na němž Appice nehraje.
Obal alba Heaven And Hell vychází z obrazu Lynna Curlee nazvaného Smoking Angels (Andělé kouřící cigarety), vytvořeného v roce 1979. Obraz byl inspirován fotografií z roku 1928, zobrazující ženy oblečené jako andělé, které si za scénou při přestávce v college pageantu (soutěž krásy a talentu, pořádaná na vysokých školách) zapalují cigaretu. Pro obal desky byl Curleův obraz mírně oříznut, aby lépe seděl do formátu LP.
Původně byl Smoking Angels galerijní kus ze série MASQUE; vedení kapely a nahrávací společnosti si jej vybralo jako rychlé řešení pro obal. Obraz pro titulní stránku byl upraven, například pravé křídlo anděla bylo zkráceno, a stal se ikonickým vizuálním symbolem období 'Dio Years'.
Zadní stranu obalu tvoří ilustrace členů skupiny, vytvořená americkým malířem Harrym Carmeanem, který je zobrazil v heroickém pojetí, které bylo využito i v propagačních materiálech a reklamních kampaních souvisejících s albem.
Grafické směrování a technické řešení obalu řídil art director Richard Seireeni. Některá vydání, včetně pozdějších reedic, byla vydávána jako picture disky nebo s upravenými obaly v propagačních sadách, přičemž design titulní a zadní strany byl zachován a doplněn o nové texty či fotografie v bookletu.
Obraz Smoking Angels vyvolal různé interpretace symboliky andělů kouřících za scénou – někteří viděli kontrast nevinosti a hříchu, formace i autoři obalu však detailní výklad významu odmítali. Přesto se stal vizuálně ikonickým motivem spojeným s touto érou Black Sabbath.
Hudebně je Heaven And Hell pevně zasazeno do heavy metalového rámce, ale oproti předchozím nahrávkám se objevují jasně patrné rozdíly ve struktuře skladeb, melodice a výkonu jednotlivých nástrojů. Kytara Tonyho Iommiho zůstává ústřední, s charakteristickými riffy a sóly, které kombinují temnější témata s výraznou melodií, má však mnohem modernější zvuk, než na předchozích nahrávkách. Produkce Martina Birche je čistší a dynamičtější než u většiny předcházejících desek, což umožňuje lépe slyšet detailní baskytarové linky Geezera Butlera a technickou hru bicích Billa Warda. Celkově lze album v rámci metalu zařadit mezi těžké a epické práce, které kombinují prvky doom metalu se svižnějšími a melodickými pasážemi.
Textová stránka je výrazně formována příchodem Ronnieho Jamese Dia jako hlavního autora. Dio posunul tematiku směrem k obrazné, alegorické a často introspektivní poetice, která se liší od často doslovnějších a konkrétních témat z období s Ozzym Osbournem. V titulní skladbě "Heaven and Hell" se objevuje motiv duality dobra a zla v lidské zkušenosti, a text zmiňuje, že tyto protikladné síly nejsou oddělené, ale spoluexistují a ovlivňují volby jednotlivce.
Další skladby na desce rovněž ukazují rozdílné tematické přístupy: "Children of the Sea" nese apokalyptický a obrazný charakter, "Die Young" reflektuje pomíjivost života a naléhavost jeho užití, zatímco "Lady Evil" využívá motivy temné ženské postavy jako symbolu pokušení. Zatímco některé texty působí více metaforicky a mysticky, jiné – jako "Wishing Well" nebo "Walk Away" – zůstávají blíže běžnějším rockovým tématům vztahů a osobních zkušeností, ačkoliv stále v rámci celkové poetiky alba.
Díky těmto prvkům a Diovu stylu psaní se LP jeví jako spojení klasického heavy metalového instrumentálního základu s lyrikou, která klade důraz na filozofické obrazy, introspekci a metaforické vyprávění, což jej odlišuje od předešlé éry skupiny a ukazuje nový směr v její tvorbě.
Album bylo komerčně úspěšným, když se stalo nejlépe umisťovaným LP kapely od roku 1975 (Sabotage) — v Británii dosáhlo 9. místa a v USA 28. místa na hitparádách. V USA bylo v roce 1986 oceněno platinovou certifikací za milion prodaných kopií. Ve Velké Británii získalo stříbrnou certifikaci už v listopadu 1980 a v dubnu 1982 jako jediné studiové album 'Sabatů' i zlatou certifikaci (100 000 prodaných nosičů). Album bylo znovu vydáno v box setu The Rules of Hell (2008) a v roce 2017 se umístilo na 37. místě v žebříčku '100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)' časopisu Rolling Stone.
Na turné Heaven & Hell Tour bylo šest skladeb z desky pravidelně zařazováno do setlistu; pouze "Walk Away" a "Wishing Well" se neobjevily. Čtyři z nich ("Children of the Sea", "Neon Knights", "Die Young" a titulní "Heaven and Hell") se později staly pevnou součástí koncertních setlistů během dalších období s Diem i později s Tony Martinem.
Někteří kritici i fanoušci diskutovali o tom, že příchod Ronnieho Jamese Dia zásadně změnil charakter skupiny. Rolling Stone napsal, že „ačkoliv Dio mohl zpívat s těmi nejlepšími, 'Sabbath' už nikdy nebude stejný“. Tony Iommi ve svých pamětech přiznává, že někteří fanoušci na koncertech na začátku nové složení odmítali a křičeli „Ozzy!!!“, ale Dio si je postupně svým přesvědčivým projevem získal.
„Tady opravdu není co řešit. 100 %... co song, to klenot.“ – komentář z české recenze na webu CrazyDiamond.cz, kde posluchači označovali album za velmi silné období v historii kapely a vyzdvihovali zejména Iommiho riffy a melodický rozměr skladeb.
„…temná nálada a skvělé muzikantské výkony … výborný zvuk!!“ – další česká recenze zaznamenaná na Zbozi.cz hodnotí desku jako kvalitní a oceňuje kombinaci ostrého zvuku s výraznými vokály Ronnieho Jamese Dia.
V souhrnu je Heaven And Hell vnímáno jako velmi důležité album pro heavy metalovou scénu přelomu osmdesátých let i pro samotnou tvorbu Black Sabbath, které pomohlo potvrdit životaschopnost formace i po odchodu původního vynikajícího zpěváka.
(Produkční a interpretační údaje jsou převzaty z anglické verze Wikipedie)
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Neon Knights" | Butler, Dio, Iommi, Ward | 3:53 |
| 2 | "Children of the Sea" | Butler, Dio, Iommi, Ward | 5:34 |
| 3 | "Lady Evil" | Butler, Dio, Iommi, Ward | 4:26 |
| 4 | "Heaven and Hell" | Butler, Dio, Iommi, Ward | 7:00 |
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 5 | "Wishing Well" | Butler, Dio, Iommi, Ward | 4:07 |
| 6 | "Die Young" | Butler, Dio, Iommi, Ward | 4:45 |
| 7 | "Walk Away" | Butler, Dio, Iommi, Ward | 4:25 |
| 8 | "Lonely Is the Word" | Butler, Dio, Iommi, Ward | 5:51 |
| Celkový čas: | 39:46 | ||
| Číslo | Název skladby | Poznámka | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Neon Knights" | – | 3:53 |
| 2 | "Children of the Sea" | – | 5:34 |
| 3 | "Lady Evil" | – | 4:26 |
| 4 | "Heaven and Hell" | – | 7:00 |
| 5 | "Wishing Well" | – | 4:07 |
| 6 | "Die Young" | – | 4:45 |
| 7 | "Walk Away" | – | 4:25 |
| 8 | "Lonely Is the Word" | – | 5:51 |
| Číslo | Název skladby | Původní vydání | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Children of the Sea" (Live) | B-strana singlu "Neon Knights" | 6:24 |
| 2 | "Heaven and Hell" (Live) | B-strana singlu "Die Young" | 7:19 |
| 3 | "Lady Evil" (Mono 7" Edit) | 7" mono singl "Lady Evil" | 3:54 |
| 4 | "Neon Knights" (Live) | Hartford, Connecticut, 1980 | 4:49 |
| 5 | "Children of the Sea" (Live) | Hartford, Connecticut, 1980 | 5:58 |
| 6 | "Heaven and Hell" (Live) | Hartford, Connecticut, 1980 | 12:34 |
| 7 | "Die Young" (Live) | Hartford, Connecticut, 1980 | 4:36 |
| Celkový čas: | 45:24 | ||
| Číslo | Název skladby | Délka |
|---|---|---|
| 1 | "Neon Knights" | 3:51 |
| 2 | "Children of the Sea" | 5:33 |
| 3 | "Lady Evil" | 4:24 |
| 4 | "Heaven and Hell" | 6:57 |
| 5 | "Wishing Well" | 4:06 |
| 6 | "Die Young" | 4:43 |
| 7 | "Walk Away" | 4:24 |
| 8 | "Lonely Is the Word" | 5:48 |
| Číslo | Název skladby | Délka |
|---|---|---|
| 1 | "Children of the Sea (Live)" | 6:25 |
| 2 | "Heaven and Hell (Live)" | 7:18 |
| 3 | "Lady Evil (Mono 7" Edit)" | 3:56 |
| 4 | "Neon Knights" | 5:11 |
| 5 | "Children of the Sea" | 5:52 |
| 6 | "Heaven and Hell" | 12:19 |
| 7 | "Die Young" | 4:36 |
| 8 | "E5150" | 1:16 |
| 9 | "Neon Knights" | 4:36 |
| 10 | "Children of the Sea" | 6:00 |
| 11 | "Heaven and Hell" | 14:30 |
| Týdenní hitparáda | Vrchol |
|---|---|
| Kanada (RPM Top Albums/CDs) | 23 |
| Německo (Offizielle Top 100) | 37 |
| Japonsko (Oricon) | 60 |
| Nový Zéland (RMNZ) | 44 |
| Norsko (VG-lista) | 22 |
| Švédsko (Sverigetopplistan) | 25 |
| Spojené království (OCC) | 9 |
| USA (Billboard 200) | 28 |
| Týdenní hitparáda | Vrchol |
|---|---|
| Polsko (ZPAV) | 47 |
| Týdenní hitparáda | Vrchol |
|---|---|
| Finsko (Suomen virallinen lista) | 39 |
| Řecko (IFPI) | 39 |
| Skotsko (OCC) | 48 |
| Spojené království – Independent Albums (OCC) | 20 |
| Spojené království – Rock & Metal Albums (OCC) | 8 |
| Země | Ocenění | (potřebný počet prodaných kusů) |
|---|---|---|
| Spojené státy (RIAA) | Platina | 1 000 000 |
| Spojené království (BPI) | Zlato | 100 000 |
| Kanada (Music Canada) | Zlato | 50 000 |
