|
| Vydáno | 30. března 1992 |
|---|---|---|
| Natočeno | Květen 1991 | |
| Studio | 321 Studios (New York City), USA | |
| Žánr | Groove metal, alternative metal | |
| Délka | 57:30 | |
| Label | Geffen Records | |
| Producent | Andy Wallace |
 |
 |
| "Thunder Kiss '65" (23. března 1992) | "Black Sunshine" (14. července 1992) |
Píseň "Thunder Kiss '65" vyšla v roce 1992 jako první oficiální singl z třetí studiové desky White Zombie La Sexorcisto: Devil Music Volume One. Tento track se později objevil i na kompilacích, například Past, Present & Future (2003) a The Best of Rob Zombie (2006).
Videoklip k této skladbě získal výraznou rotaci na MTV, což zásadně pomohlo zvýšit popularitu formace, mimo jiné i díky odvysílání v animovaném seriálu Beavis and Butt-Head v epizodě "Yogurt's Cool". Klip režírovala Juliet Cuming a zachycuje kapelu při hraní v pouštním prostředí, doplněnou o tanečnice a monstra. Podle frontmana Roba Zombieho šlo o nejlevnější videoklip, jaký kdy skupina natočila.
Mix skladby, společně s úvodem písně "Closer" od Nine Inch Nails, byl použit organizací Extreme Championship Wrestling pro jejich víkendový televizní pořad v letech 1994 - 1997.
Track byl také použit jako úvodní hudba pro postavu Pucka v původním vysílání reality show The Real World: San Francisco z roku 1994.
Skladba se objevila ve videohrách Guitar Hero (2005) jako cover verze od WaveGroup a True Crime: New York City (2005).
"Thunder Kiss '65" zazněla také ve filmu Wild Hogs (2007), ve kterém hráli Tim Allen, John Travolta, Martin Lawrence a William H. Macy.
Skladba "Black Sunshine" z desky La Sexorcisto: Devil Music Volume One byla v letech 1992 a 1993 vydána jako promo singl. Track lze nalézt také na kompilacích Past, Present & Future a The Best Of Rob Zombie. Úvod skladby obsahuje mluvené slovo, které namluvil Iggy Pop a které se stalo součástí finální verze.
Tento singl byl vydán po "Thunder Kiss '65", který zpočátku nezískal větší pozornost amerických rádií. "Black Sunshine" dosáhla menšího úspěchu a umístila se na 39. místě žebříčku US Mainstream Rock Tracks. Postupem času se však skladba stala velmi oblíbenou mezi fanoušky a pravidelně se objevovala na výběrových albech Roba Zombieho, přestože ji při svém sólovém vystupování hraje jen zřídka.
Videoklip, natočený černobíle, zachycuje kapelu při hraní ve sklepě starého zchátralého domu. Animované postavy Beavis a Butt-Head podpořily popularitu skladby tím, že videoklip 'recenzovaly' v epizodě Home Improvement. Iggy Pop se ve videu objevuje v roli spisovatele.
La Sexorcisto: Devil Music Volume One je třetí studiovka amerického hudebního uskupení White Zombie, vydaná 30. března 1992 prostřednictvím vydavatelství Geffen Records. Tato nahrávka představovala zásadní umělecký i komerční zlom v kariéře skupiny. Po příchodu kytaristy Jaye Noela Yuengera dokázala formace plně rozvinout metalový zvuk, o který se snažila už na předchozí studiovce Make Them Die Slowly (1989), přičemž do své tvorby začlenila výrazné groove prvky a postupně se vzdálila svým punk rockovým a noise rockovým kořenům. Zároveň jde o poslední studiový počin, na němž se podílel bubeník Ivan de Prume.
Tato studiová nahrávka znamenala pro White Zombie výrazný úspěch jak u kritiků, tak komerčně, zejména po nepříznivém přijetí předchozího alba Make Them Die Slowly. La Sexorcisto: Devil Music Volume One se stala první deskou formace, která se umístila v žebříčku Billboard 200, kde v roce 1993 dosáhla 26. příčky. Skladby "Thunder Kiss '65" a "Black Sunshine" se dočkaly silné rotace v rockových rádiích i na MTV, přičemž první jmenovaná přinesla uskupení také první nominaci na cenu Grammy v kategorii Best Metal Performance. Nahrávka byla ve Spojených státech oceněna dvojnásobnou platinou od Recording Industry Association of America (RIAA) a postupem času si vydobyla status jednoho z nejvýznamnějších heavy metalových alb všech dob.
White Zombie vznikli v New Yorku v roce 1985 a vzešli z tamní undergroundové noise-rockové scény, přičemž čerpali inspiraci z uskupení jako Swans a Sonic Youth. Jejich raná tvorba se vyznačovala experimentálním přístupem, vysokou hlasitostí a netradičními strukturami skladeb. Debutová studiovka Soul-Crusher (1987) plně odrážela tento syrový a konfrontační styl, zatímco druhá deska Make Them Die Slowly (1989) naznačila posun k tvrdšímu zvuku, když kombinovala hlukové experimenty s riffy inspirovanými tvorbou Slayer. Frontman Rob Zombie však později vyjádřil nespokojenost s její produkcí, která se podle něj vzdálila jeho představě přímočaré metalové nahrávky.
Tento vývoj nabral na intenzitě v roce 1989 s příchodem kytaristy Jaye Noela Yuengera, metalově orientovaného hráče, který se stal již pátým kytaristou v historii kapely. Jeho angažmá umožnilo skupině plně rozvinout groove metalové vlivy a přinést tvrdé, rytmicky výrazné riffy kombinované s thrashovou technikou, což se výrazně projevilo ve skladbách jako "Thunder Kiss '65" či "Warp Asylum". Yuenger později vzpomínal, že cílem bylo stát se „skutečnou metalovou kapelou“ a oslovit širší publikum, čímž se formace zároveň distancovala od svých noise-rockových vrstevníků, kteří ji vnímali jako outsidera.
La Sexorcisto: Devil Music Volume One (1992) představuje vyvrcholení tohoto vývoje, kdy se White Zombie proměnili v energickou, groove orientovanou metalovou formaci, aniž by ztratili svou typickou grindhouse estetiku. Zároveň jde o poslední studiový počin s původním bubeníkem Ivanem de Prumem, jenž byl součástí skupiny od jejího vzniku a podílel se na budování její rytmické identity. Během následujícího turné však po vyhroceném konfliktu s Robem Zombiem kapelu opustil a pro další nahrávku byl nahrazen.
Tématika desky, kombinující ďábelské a erotické motivy, vedla k domněnkám o plánovaném pokračování s názvem Devil Music Volume Two. Členové bandu však později objasnili, že žádné takové pokračování nebylo nikdy zamýšleno a označení 'Volume One' sloužilo pouze jako stylový prvek. Po vydání se téměř všechny skladby z této studiovky objevily v 'bojové' videohře Way of the Warrior (1994), což ještě posílilo její energický a „divokou jízdu po dálnici“ evokující charakter.
Nahrávání La Sexorcisto: Devil Music Volume One probíhalo v květnu 1991 ve studiu 321 Studios v New Yorku a znamenalo zásadní posun směrem k propracovanějšímu heavy metalovému zvuku. Produkce se ujal Andy Wallace, známý svou prací na deskách Reign in Blood od Slayer či Nevermind od Nirvany, který nahrávce vtiskl razantní, čitelný a zároveň agresivní zvuk.
Wallaceho přístup pomohl vyvážit syrovou energii kapely s profesionální produkcí, což vedlo k hutnému a údernému výsledku s nádechem industriálního metalu. Rob Zombie později vzpomínal na atmosféru ve studiu slovy: „Miloval jsem práci ve studiu. Nemohl jsem se dočkat každého dne, kdy se půjde nahrávat. Byl to skvělý pocit vědět, že tvoříš skutečnou desku!“
Produkce byla vedena snahou zdůraznit groove orientované rytmy a estetiku inspirovanou béčkovými horory, přičemž cílem bylo propojit metal s taneční, elektrizující energií. Tento přístup kontrastoval s dřívějšími noise-rockovými experimenty a kladl důraz na hutné riffy s výrazným dozvukem, chytlavé refrény a 'biker metal' atmosféru, ovlivněnou jmény jako KISS či Slayer. Nahrávání zároveň těžilo z podpory vydavatelství Geffen Records, ke kterému se kapela upsala v roce 1990, což umožnilo vznik jejich prvního velkého studiového počinu. Finální mastering měl na starosti Howie Weinberg ve studiu Masterdisk v New Yorku, čímž deska získala svůj charakteristický, vyváženě syrový i uhlazený zvuk.
Přední stranu tvoří stylizovaná fotografie členů kapely. Snímek je výrazně graficky upravený - využívá syté, kontrastní barvy, zrnitost a kolážové prvky, které evokují estetiku 'brakových' hororů, exploatačních filmů a starých magazínů. Výsledný vizuál působí jako kombinace fotografie, komiksu a retro plakátu, což odpovídá celkovému uměleckému směru kapely v tomto období.
Na grafickém zpracování se podílel Michael Golob, který měl na starosti art direction a digitální úpravy. Na celkové umělecké koncepci se podílela také baskytaristka Sean Yseult, která byla dlouhodobě zapojená do tvorby vizuální identity formace. Spolu s Robem Zombiem tak formovala charakteristický styl kombinující horor, sci-fi, exploitation estetiku a undergroundový komiks.
Booklet rozvíjí tento vizuální jazyk prostřednictvím koláží, stylizovaných fotografií kapely a grafických prvků připomínajících staré filmové plakáty a pulpové publikace. Obsahuje texty skladeb zasazené do vrstveného, záměrně chaotického layoutu, který odkazuje na DIY estetiku i vizuální přehlcenost béčkových médií. Vizuální stránka bookletu tak funguje jako rozšíření hudebního konceptu alba.
Zadní strana je laděna do výrazně exploatační estetiky. Dominují jí kreslené postavy dvou stylizovaných 'monster girls' s přehnanými, komiksově nadsazenými proporcemi, inspirované brakovými horory a pulpovými ilustracemi 50. a 60. let. Tyto postavy rámují tracklist a podtrhují celkovou béčkovou atmosféru vizuálu. Výrazným prvkem je také nápis 'ROUTE 666', stylizovaný podle amerického dálničního značení slavné Route 66, avšak upravený s ďábelským číslem 666. Tento motiv se stal výraznou součástí vizuální identity White Zombie a byl následně využíván i v souvislosti s koncertním turné Route 666 a oficiálním merchandisingem kapely.
Obal je považován za důležitou součást identity White Zombie, protože pomohl definovat jejich unikátní propojení hudby a vizuální kultury. Kombinace groove metalu s estetikou hororového braku a popkulturních koláží se stala jedním z jejich hlavních poznávacích znaků na počátku 90. let.
La Sexorcisto: Devil Music Volume One kombinuje těžké kytarové riffy s prvky funk metalu a jemnými industriálními vlivy, čímž vytváří energický a hutný zvuk. Zvuková paleta této desky staví na podladěných kytarách produkujících masivní riffy s nádechem sludge metalu, úderných bicích zdůrazňujících rytmickou intenzitu a vrstvené produkci, která vytváří hustou a agresivní strukturu připomínající jak tíživost Black Sabbath, tak tah na branku typický pro Metallicu.
Tento přístup vede ke skladbám, které kladou důraz spíše na groove a rytmické 'houpání' než na zběsilou rychlost, čímž vytvářejí atmosféru jakési 'diskotéky zatracených' s výraznou rytmikou a dunivou instrumentací. Nahrávka zároveň představuje zásadní posun oproti dřívějším noise rockovým a punkovým kořenům, patrným například na debutu Soul-Crusher (1987), směrem k přístupnějšímu, riffově orientovanému heavy metalu.
Formace, která dříve působila v newyorské experimentální undergroundové scéně s psychedelickými a komplikovanými strukturami inspirovanými uskupeními jako Swans či Sonic Youth, zde pod vedením producenta Andyho Wallace vsadila na přímočařejší metalový zvuk s širším komerčním potenciálem. Do výsledného projevu se promítá i funky rap-metalový podtón, kdy Rob Zombie využívá polozpěvný, štěkavý vokální projev zdůrazňující rytmus, místy připomínající tehdejší hiphopové postupy.
Jednotlivé skladby tuto žánrovou fúzi dobře ilustrují - "Thunder Kiss '65" kombinuje surf rockové groove prvky s energickými hardrockovými riffy a vytváří nespoutanou, silniční atmosféru. Naproti tomu "Black Sunshine" představuje ukázkový funk-metalový hybrid, který spojuje hutný tah s kolébavou rytmikou a doplňuje jej hostující mluvené slovo Iggyho Popa, čímž vzniká temná a znepokojivá nálada.
Texty celé nahrávky napsal zpěvák Rob Zombie, který čerpal především ze své fascinace béčkovými filmy, exploatační kinematografií, sci-fi a hororem. Tyto vlivy se promítají do hravého, ale zároveň morbidního vyprávění, které kombinuje campový humor s volnější strukturou veršů, často upřednostňující zvukomalebnost a obraznost před lineárním dějem. Například skladba "Thunder Kiss '65" vzdává hold exploatační klasice Faster, Pussycat! Kill! Kill (1965) a evokuje vysokorychlostní honičky, násilí i výrazné ženské postavy.
Opakujícími se motivy jsou sex, násilí, okultismus a apokalyptické vize, často podané s nadsázkou a ironickým odstupem, který si pohrává s klišé 'ďábelské hudby' i fanouškovské posedlosti. Skladby jako "Welcome to Planet Motherfucker/Psychoholic Slag" zachycují nihilistickou energii kontrakultury prostřednictvím chaotických obrazů a jízdy bez pravidel, zatímco "Cosmic Monsters Inc." přináší sci-fi hororové výjevy o monstrech plánujících ovládnutí světa.
Tento přehnaný narativní styl zároveň paroduje excesy exploatační kinematografie a proměňuje šokující prvky v zábavné a nadsazené spektákly. Rob Zombie svůj vokální projev staví na kombinaci hrdelních výkřiků, rytmických skandování a mluvených pasáží, čímž posiluje jak šokový efekt, tak ironický humor. Jeho zázemí ve vizuálním umění - kdy se podílel na grafické podobě desky, triček i propagačních materiálů s démonickými a komiksovými motivy - navíc propojuje textovou i vizuální stránku do jednotné hororově laděné estetiky.
Samply a vlivy - Na desce se výrazně pracuje se samplováním zvuků z béčkových hororů, sci-fi filmů, exploatační kinematografie, anime i televizních pořadů. Tyto ukázky, často ve formě dialogů či zvukových efektů, jsou vrstveny přímo do skladeb a vytvářejí kolážovitou, postmoderní atmosféru odkazující na kultovní produkci poloviny 20. století.
Úvodní skladba "Welcome to Planet Motherfucker / Psychoholic Slag" obsahuje ukázky z filmu Dawn of the Dead (1978), které navozují apokalyptickou atmosféru plnou nemrtvých. "Knuckle Duster (Radio 1)" čerpá z filmu High School Confidential (1958) a využívá beatnické dialogy stylizované jako undergroundové vysílání. "Thunder Kiss '65" pracuje se samply z již výše zmíněného Faster, Pussycat! Kill! Kill!, včetně dialogů a zvuků automobilových honiček.
V songu "Black Sunshine" se vedle mluveného úvodu Iggyho Popa objevují další ukázky z téhož filmu, které umocňují syrovou atmosféru. "Soul-Crusher" využívá dialog z klasiky Night Of The Living Dead (1968), zatímco "Spiderbaby (Yeah-Yeah-Yeah)" odkazuje na film Spider Baby (1968) a obsahuje samply z Hellraisera (1987) a The Exorcist (1973).
Další skladby pokračují v této kolážovité práci - "I Am Legend" čerpá z filmu Cosmic Monsters, Inc., "Cosmic Monsters Inc." kombinuje více zdrojů včetně Plan 9 from Outer Space (1959) či seriálu Batman (1966), a "Starface" obsahuje ukázky ze seriálu Star Trek. Závěrečná "Warp Asylum" pak přidává i anime vlivy z Urotsukidoji: Legend of the Overfiend (1989) spolu s dalšími zvuky, které vytvářejí znepokojivé finále.
Tyto samply rozbíjejí lineární strukturu vyprávění a posilují tematiku sexu, násilí a monstrozity, čímž podporují celkovou estetiku alba. V době svého vzniku se však kapela musela potýkat s otázkami autorských práv, protože rostoucí kontrola nad samplováním znamenala nutnost získat povolení pro většinu použitých ukázek; některé neautorizované materiály z raných verzí tak byly před finálním vydáním odstraněny.
Po svém vydání se La Sexorcisto: Devil Music Volume One setkalo s obecně příznivými recenzemi. Greg Kot z Chicago Tribune ho označil za „neladěný, ale zábavný chaos“ a vyzdvihl jeho kytarové a samplovací aranže. Podobně Peter Atkinson z Record-Journal popsal desku jako „záměrně nedbalou, jak naznačují skladby "Psychoholic Slag", "Cosmic Monsters Inc." a "Grindhouse (A Go-Go)", a právě díky tomu i okouzlující.“" Don Kaye z Kerrang! ocenil celkovou tvrdost alba a přirovnal poslech White Zombie k pocitu, jako byste byli zaživa uvězněni v rozmazané, poškrábané černobílé kopii hororu, který vás v dětství vyděsil k smrti. Denise Stillie z Metal Forces uvedla, že navzdory absenci výrazných skladeb je celková síla nahrávky nepopiratelná.
Retrospektivní recenze jsou taktéž převážně velmi pozitivní. Jacob N. Lunders z AllMusic uvedl, že »La Sexorcisto možná spoluutvářelo budoucnost heavy metalu a téměř se vyrovná významu klasik, jako jsou »Appetite For Destruction« od Guns N' Roses, »Electric« od The Cult a »Badmotorfinger« od Soundgarden“. John A. Riley z PopMatters popsal album jako ukázkové metalové dílo a zároveň ukázkovou postmoderní koláž, srovnatelnou s uznávanými nemetalovými deskami, jako jsou My Life in the Bush of Ghosts od Briana Ena a Davida Byrnea nebo Paul's Boutique od Beastie Boys. Chris Krovatin z Kerrang! tvrdil, že úspěch studiovky ukázal, že i když grunge a alternativní rock přinesly v 90. letech do tvrdé hudby větší introspekci, posluchači stále chtěli něco silného a zábavného. Podle něj White Zombie nabídli přesně ten temný, energický a vysokooktanový heavy metal, po kterém fanoušci toužili. U příležitosti 30. výročí vydání alba v roce 2022 označil server MetalSucks desku za monumentální moment v historii metalu a důkaz toho, jak divný, nespoutaný a zábavný mohl metal být v době, kdy se žánr měnil.
| Zdroj | Hodnocení kritiků |
|---|---|
| AllMusic | 4.5/5 |
| Chicago Tribune | 2.5/5 |
| Collector's Guide to Heavy Metal | 7/10 |
| The Encyclopedia of Popular Music | 4/5 |
| Kerrang! | 4/5 |
| Metal Forces | 80/100 |
| MusicHound Rock | 4/5 |
| Record-Journal | B+ |
| Rock Hard | 9/10 |
| The Rolling Stone Album Guide | 3/5 |
V roce 1995 zařadil magazín Raw La Sexorcisto... mezi 90 zásadních alb 90. let. V roce 2002 bylo umístěno na 85. místě v žebříčku Heavy Metal's All-Time Top 100 CDs magazínu Hit Parader. V roce 2004 bylo zvoleno 195. nejlepším heavy metalovým albem všech dob v knize The Top 500 Heavy Metal Albums of All Timeod Martina Popoffa. V roce 2005 se umístilo na 282. místě v žebříčku The 500 Greatest Rock & Metal Albums of All Time magazínu Rock Hard. V roce 2016 server Loudwire zařadil La Sexorcisto... na 89. místo v seznamu Top 90 Hard Rock + Metal Albums of the 90's. Magazín Rolling Stone ho umístil v roce 2017 na 93. místo v žebříčku '100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)'; v roce 2023 pak tentýž magazín zařadil song Thunder Kiss '65 na 84. místo mezi nejlepšími metalovými skladbami všech dob.
La Sexorcisto: Devil Music Volume One je třetí studiovka White Zombie, vydaná 30. března 1992 u Geffen Records. Nahrávala se v květnu 1991 ve studiu 321 Studios v New Yorku s producentem Andy Wallacem a jde o poslední desku kapely, na níž hrál bubeník Ivan de Prume.
Pro White Zombie šlo o zásadní průlom: La Sexorcisto: Devil Music Volume One se stalo prvním albem formace, které se dostalo do Billboard 200, kde v roce 1993 vystoupalo až na 26. místo. K úspěchu výrazně přispěly singly "Thunder Kiss '65" a "Black Sunshine", které dostaly silný prostor v rockovém rádiu i na MTV.
Skladba "Thunder Kiss '65" byla prvním oficiálním singlem z desky a později přinesla White Zombie první nominaci na Grammy v kategorii Best Metal Performance. Píseň se následně objevila i na výběrovkách Past, Present & Future a The Best of Rob Zombie.
"Black Sunshine" vyšla jako promo singl v letech 1992 a 1993 a ve finální verzi obsahuje mluvený úvod, který nahrál Iggy Pop. Tenhle detail je jedna z nejznámějších hostovaček spojených s albem.
Další zajímavost: podle dostupných zdrojů nebyl nikdy plánován žádný skutečný pokračovací projekt s názvem Devil Music Volume Two; označení 'Volume One' mělo být jen stylový prvek. A ještě jedna kuriozita - téměř každá skladba z alba se objevila ve videohře Way Of The Warrior z roku 1994.
(Produkční a interpretační údaje jsou převzaty z anglické verze Wikipedie)
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Welcome To Planet Motherfucker/Psychoholic Slag" | Rob Zombie / White Zombie | 6:21 |
| 2 | "Knuckle Duster (Radio 1-A)" | Rob Zombie / White Zombie | 0:21 |
| 3 | "Thunder Kiss '65" | Rob Zombie / White Zombie | 3:54 |
| 4 | "Black Sunshine" (featuring Iggy Pop) | Rob Zombie / White Zombie | 4:49 |
| 5 | "Soul-Crusher" | Rob Zombie / White Zombie | 5:07 |
| 6 | "Cosmic Monsters Inc." | Rob Zombie / White Zombie | 5:13 |
| 7 | "Spiderbaby (Yeah-Yeah-Yeah)" | Rob Zombie / White Zombie | 5:01 |
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 8 | "I Am Legend" | Rob Zombie / White Zombie | 5:08 |
| 9 | "Knuckle Duster (Radio 2-B)" | Rob Zombie / White Zombie | 0:25 |
| 10 | "Thrust!" | Rob Zombie / White Zombie | 5:04 |
| 11 | "One Big Crunch" | Rob Zombie / White Zombie | 0:21 |
| 12 | "Grindhouse (A Go-Go)" | Rob Zombie / White Zombie | 4:05 |
| 13 | "Starface" | Rob Zombie / White Zombie | 5:02 |
| 14 | "Warp Asylum" | Rob Zombie / White Zombie | 6:44 |
| Celkový čas: | 57:30 | ||
Některé vydání CD obsahují chybu v rozdělení skladeb 12 a 13, kdy je skladba 13 spuštěna už v čase 3:31 skladby "Grindhouse (A Go-Go)".
| Hitparáda 1993 – 1994 | Vrchol |
|---|---|
| US Billboard 200 | 26 |
| Heatseekers | 2 |
| Rok | Singl | Hitparáda | Pozice |
|---|---|---|---|
| 1993 | "Thunder Kiss '65" | US Mainstream Rock Tracks | 26 |
| 1993 | "Thunder Kiss '65" | New Zealand Albums Chart | 47 |
| 1994 | "Black Sunshine" | US Mainstream Rock Tracks | 39 |
| Země | Ocenění | (potřebný počet prodaných kusů) |
|---|---|---|
| Spojené státy (RIAA) | 2× platina | 2 000 000^ |
| Kanada (Music Canada) | Zlato | 50 000^ |
^ Počty vycházejí pouze z certifikací (dodaných kusů).
