|
| Vydáno | 27. července 1984 |
|---|---|---|
| Natočeno | 20. února - 14. března 1984 | |
| Studio | Sweet Silence (Kodaň), DNK | |
| Žánr | Thrash metal | |
| Délka | 47:26 | |
| Label | Megaforce Records | |
| Producent | Metallica, Flemming Rasmussen, Mark Whitaker |
 |
| "Creeping Death" (23. listopad 1984) |
"Creeping Death" je skladba americké heavymetalové kapely Metallica. Byla vydána 23. listopadu 1984 jako hlavní a zároveň jediný komerční singl z alba Ride The Lightning (skladby "Fade To Black" a "For Whom The Bell Tolls" z téže desky vyšly pouze jako promo singly).
Píseň je napsána z pohledu Anděla smrti a tématicky zpracovává desátou egyptskou ránu. Patří mezi nejpopulárnější skladby této formace a v současnosti jde o druhou nejčastěji hranou věc naživo v jejich repertoáru.
Singl vyšel prostřednictvím vydavatelství Music for Nations ve Velké Británii a Francii. Na B-stranách se objevily coververze "Am I Evil?" (původně od Diamond Head) a "Blitzkrieg" (původně od Blitzkrieg). Tyto nahrávky jsou na zadním obalu označeny jako Garage Days Revisited; název EP The $5.98 E.P. - Garage Days Re-Revisited z roku 1987 na toto označení přímo odkazuje.
B-strana byla později zařazena na reedici Kill ’Em All z roku 1988 vydanou u Elektra Records a také na kompilační album Garage Inc. z roku 1998.
Skladba se umístila na 1. místě žebříčku 10 greatest Metallica songs of all time magazínu Guitar World. V roce 2014 ji čtenáři magazínu Rolling Stone zvolili jako šestou nejlepší skladbu Metallicy v anketě The 10 Best Metallica Songs.
Ride The Lightning je druhé studiové album Metallicy, vydané 27. července 1984 u nezávislého vydavatelství Megaforce Records.
Deska byla nahrána během tří týdnů s producentem Flemmingem Rasmussenem ve studiu Sweet Silence v dánské Kodani. Obal, vycházející z konceptu samotné formace, zobrazuje elektrické křeslo zasažené bleskem vycházejícím z loga skupiny. Název pochází z románu The Stand Stephena Kinga, kde je tato fráze použita jako označení pro popravu na elektrickém křesle.
Přestože je nahrávka pevně ukotvena v thrash metalovém žánru, představuje výrazný hudební posun a vyspělejší skladatelský přístup. Baskytarista Cliff Burton přinesl do tvorby základy hudební teorie a výrazně se podílel na kompozicích. Oproti debutu Kill ’Em All rozšířila Metallica svůj styl o akustické kytary, rozsáhlejší instrumentální pasáže a propracovanější harmonie.
Celkové náklady na nahrávání hradilo evropské vydavatelství Music for Nations, jelikož Megaforce Records nebylo schopno produkci financovat. Jde o poslední studiovku, na níž se autorsky podílel bývalý kytarista Dave Mustaine, a zároveň první, kde se skladatelsky prosadil jeho nástupce Kirk Hammett.
Ride The Lightning se setkalo s velmi pozitivním ohlasem hudebních kritiků, kteří jej označovali za ambicióznější počin než jeho předchůdce. Metallica album podpořila evropským turné Bang That Head That Doesn't Bang na konci roku 1984 a následně severoamerickou částí v první polovině roku 1985. V témže roce vystoupila i na významných festivalech jako Monsters of Rock nebo Day on the Green.
Dva měsíce po vydání podepsala Metallica smlouvu s vydavatelstvím Elektra Records, které nahrávku znovu vydalo. V žebříčku Billboard 200 se titul dostal na 100. místo i bez výraznější podpory vysílání v rádiích a později dosáhl až na 48. příčku. Z původního nákladu 75 000 kusů pro americký trh se do listopadu 1987 prodalo půl milionu kopií. V roce 2012 získalo album od Recording Industry Association of America (RIAA) šestinásobnou platinovou certifikaci za šest milionů prodaných kusů ve Spojených státech.
Mnoho rockových publikací zařadilo Ride The Lightning mezi nejlepší desky všech dob a vyzdvihlo její zásadní vliv na vývoj thrash metalu. V roce 2016 byla nahrávka remasterována a znovu vydána jako rozšířený box set.
Metallica vydala své debutové album Kill ’Em All 25. července 1983 u nezávislého vydavatelství Megaforce Records. Nahrávka pomohla definovat thrash metal jako subžánr charakteristický rychlými riffy a intenzivní rytmikou.
Po skončení turné, propagující debut začala formace skládat nový materiál a od září téhož roku již na koncertech představovala skladby, které se později objevily na Ride The Lightning. Kvůli nedostatku financí si členové často vystačili s jedním jídlem denně a během koncertování po Spojených státech přespávali u fanoušků. Během jedné zastávky v Bostonu jim byla odcizena část vybavení, přičemž Anthrax jim zapůjčili vlastní aparaturu, aby mohli dokončit zbytek turné. Mimo koncerty pobývala skupina v pronajatém domě v kalifornském El Cerritu, známém jako 'Metallica Mansion'.
James Hetfield postupně získával jistotu v roli hlavního zpěváka, zatímco si ponechal i pozici rytmického kytaristy. Metallica zahájila nahrávání 20. února 1984 ve studiu Sweet Silence v dánské Kodani. Spolu s kapelou desku produkoval Flemming Rasmussen, zakladatel studia, kterého bubeník Lars Ulrich vybral na základě jeho práce s Rainbow na albu Difficult To Cure. Rasmussen, který do té doby Metallicu vůbec neznal, byl po poslechu demo nahrávek přesvědčen o jejím potenciálu. Před samotným nahráváním formace zkoušela materiál ve zkušebně Mercyful Fate v Kodani.
Před vstupem do studia shromažďovala parta nápady na tzv. 'riff tape' záznamech z jamování. Hetfield a Ulrich následně vybírali nejsilnější motivy a skládali z nich výsledné skladby. Základní stopy byly nahrány živě (rytmická kytara a bicí), zatímco Kirk Hammett a Cliff Burton doplnili své party později. Rasmussen spolu s technikem bicích Flemmingem Larsenem pomáhal Ulrichovi s pochopením temp a rytmických struktur, jelikož měl tendenci zrychlovat a postrádal hlubší znalost hudební teorie. Bicí byly nahrány v prázdném skladu bez zvukové izolace, což vedlo k výrazné ozvěně.
Ačkoli byly čtyři skladby připraveny předem, Metallica nebyla zvyklá komponovat přímo ve studiu, což byl rozdíl oproti Kill ’Em All. Skladby "For Whom The Bell Tolls", "Trapped Under Ice" a "Escape" vznikly převážně v Kodani, zatímco kompozice "Fight Fire With Fire", "Ride The Lightning", "Creeping Death" a "The Call Of Ktulu" už měly za sebou koncertní provedení a ve studiu byla pouze dokončeny.
Kytarista Kirk Hammett převzal název desky z románu The Stand Stephena Kinga. Obal zobrazující elektrické křeslo zasažené blesky vznikl ještě před začátkem nahrávání. Samotný proces provázely komplikace, mimo jiné kvůli krádeži vybavení krátce před příjezdem do Kodaně. Členové souboru přes den spali přímo ve studiu, protože si nemohli dovolit hotel, a nahrávali v noci, kdy bylo studio volné.
Protože se Metallica snažila získat smlouvu s velkým vydavatelstvím, studio navštěvovali pozvaní zástupci různých labelů. Nejprve to vypadalo na dohodu s Bronze Records, ta však ztroskotala kvůli neshodám ohledně finální podoby nahrávky. Vydavatel chtěl americkou verzi remixovat, případně celé album znovu nahrát, což bylo v rozporu s vizí kapely, a ta se proto rozhodla dál hledat jiného partnera.
Nahrávání probíhalo ve spěchu kvůli plánovaným evropským koncertům a bylo dokončeno 14. března 1984. Album vyšlo 27. července téhož roku. Původní rozpočet činil 20 000 dolarů, ale finální náklady nakonec přesáhly 30 000. Evropské vydavatelství Music for Nations nakonec pokrylo studiové výdaje, protože Megaforce nemělo dostatek prostředků.
Nespokojenost s propagací vedla Metallicu k ukončení spolupráce s Jonem Zazulou, jejich objevitelem a podporovatelem. Zlom nastal, když A&R zástupce Michael Alago z Elektra Records viděl a slyšel formaci na koncertě v San Franciscu a následně ji doporučil vedení labelu. Po vystoupení v newyorském Roseland Ballroom, kde sdílela pódium s Anthrax a Raven, získala kapela smlouvu - dne 12. září podepsala kontrakt s Elektra Records, které album znovu vydalo 19. listopadu. Novými manažery se zároveň stali Cliff Burnstein a Peter Mensch z Q Prime.
Ride The Lightning je poslední studiovka Metallicy s autorskými příspěvky bývalého kytaristy Davea Mustainea, jenž je takto uveden u skladeb "Ride The Lightning" a "The Call Of Ktulu". Zároveň jde o první nahrávku, na níž získal 'autorské kredity' jeho nástupce Kirk Hammett.
Po dokončení nahrávání chtěl zakladatel vydavatelství Music for Nations Martin Hooker uspořádat britské turné s trojicí Exciter, Metallica a The Rods. Plánovaná šňůra nazvaná Hell on Earth Tour se však nakonec neuskutečnila kvůli slabému prodeji vstupenek.
Aby Metallica podpořila Ride The Lightning, vyrazila 16. listopadu 1984 na evropské turné Bang That Head That Doesn't Bang, které odstartovalo ve francouzském Rouenu. Doprovod na této části koncertní série zajišťovala britská formace Tank. Série vystoupení pokračovala přes Belgii, Itálii, Německo a severské země, přičemž průměrná návštěvnost činila přibližně 1 300 fanoušků na koncert.
Po vánoční pauze se americká parta vydala na rozsáhlé severoamerické turné čítající zhruba 50 koncertů. Nejprve vystupovala jako co-headliner po boku W.A.S.P., později již jako hlavní hvězda večera s podporou Armored Saint.
Americká část šňůry skončila v březnu 1985, načež se uskupení pustilo do práce na následující studiovce Master of Puppets, jejíž nahrávání bylo naplánováno na září téhož roku. Mezitím se Metallica objevila na významných festivalech - například na Monsters of Rock v anglickém Doningtonu 17. srpna před 70 000 fanoušky. Zajímavostí bylo, že byla zařazena mezi glam metalové interprety Ratt a Bon Jovi, jejichž styl se od thrashmetalového projevu výrazně lišil. Frontman James Hetfield tehdy publiku vzkázal: „Jestli jste sem přišli vidět spandex, líčení kolem očí a slova 'oh baby' v každé zasrané písni, tak tohle není ta zatracená kapela!“
O dva týdny později následovalo vystoupení na festivalu Day on the Green v kalifornském Oaklandu před 90 000 lidmi. Posledním koncertem před zahájením nahrávání další desky byl Loreley Metal Hammer Festival v Německu, kde jako headliner vystoupili Venom. Právě zde zazněla vůbec poprvé živě skladba "Disposable Heroes".
Rok 1985 zakončila Metallica koncertem 29. prosince v Sacramento Memorial Auditorium jako předkapela Y&T, po němž následovalo silvestrovské vystoupení v San Franciscu. Na jednom pódiu se tehdy sešly formace Metal Church, Exodus a Megadeth, což znamenalo první sdílené vystoupení Metallicy a Megadeth. Během tohoto večera zazněla premiérově i skladba "Master Of Puppets" z připravovaného třetího alba...
Hudební publicisté se shodují, že Ride The Lightning vykazuje výrazně větší skladatelskou vyspělost než Kill ’Em All, které bylo často označováno za stylově přímočařejší. Tento posun je částečně připisován baskytaristovi Cliffu Burtonovi, jenž do tvorby Metallicy vnesl základy hudební teorie. Ukázal Hetfieldovi, jak rozšiřovat základní tóny pomocí doplňujících kontramelodií a jak funguje kytarová harmonie, což se výrazně promítlo do výsledných kompozic.
James Hetfield zároveň rozvinul textovou stránku, která začala reflektovat společenská témata, temnější nálady a částečně i filozofické přesahy. Lars Ulrich později uvedl, že se Metallica vědomě odklonila od výhradního spoléhání na vysoká tempa a snažila se hledat nové hudební přístupy, které by působily stejně silně a těžce.
Kevin Fisher z magazínu Grinder shrnul nahrávku jako „ultimátní thrash, destrukci a totální smršť“, která mu připomínala rychlost a energii debutu. Hudební novinář Martin Popoff naopak zdůraznil kombinaci sofistikovanosti a brutality, která byla v době vydání vnímána jako něco nového. Filozof William Irwin při analýze textů poznamenal, že po Kill ’Em All se agrese a rebelie staly cílenějšími, přičemž Metallica se soustředila na kritiku mocenských struktur a manipulace běžného člověka.
Titulní skladba "Ride The Lightning" pracuje s tísnivou atmosférou odpovídající morbidnímu tématu. Hetfield nahrál své kytarové party rychle a následně je doplnil dalšími dvěma živě zahranými stopami místo klasického overdubbingu.
Úvodní akustická pasáž "Fight Fire With Fire" ukazuje posun k harmoničtějším kompozicím. Jde o jednu z nejrychlejších skladeb v repertoáru Metallicy, postavenou na tremolo riffech a zakončenou dlouhým sólem, přecházejícím do efektu jaderné exploze. Text se zaměřuje na téma nukleární apokalypsy a kritiku doktríny vzájemně zaručeného zničení.
"Ride The Lightning" je první skladbou souboru, která reflektuje problematiku trestního systému. Text je psán z pohledu vězně čekajícího na popravu na elektrickém křesle. Kompozice začíná ve středním tempu a postupně zrychluje, přičemž obsahuje instrumentální pasáž zvýrazněnou sólem Kirka Hammetta.
"For Whom The Bell Tolls" otevírá zvuk zvonu následovaný pochodovým riffem a výraznou basovou linkou ve vyšších polohách. Chromatický úvod, který Burton napsal ještě před vstupem do Metallicy, bývá často mylně považován za kytaru, ve skutečnosti jde o zkreslenou baskytaru s wah-wah efektem. Text vychází z románu For Whom The Bell Tolls Ernesta Hemingwaye a popisuje hrůzy moderní války.
"Fade To Black" představuje power baladu s textem o sebevraždě. Hetfield ji napsal v období frustrace po krádeži vybavení kapely. Skladba začíná akusticky a postupně graduje do těžších a rychlejších pasáží, zakončených vrstvenými sóly. Její struktura předznamenává pozdější balady Metallicy.
"Trapped Under Ice" pojednává o člověku probuzeném z kryonického stavu, který si uvědomuje svou bezvýchodnou situaci. Hudebně je postavena na rychlém 'galloping' riffu a byla inspirována demem "Impaler" od Exodus.
"Escape" (původně "The Hammer") měla být vydána jako singl díky přístupnější struktuře. James Hetfield ji však dlouhodobě označuje za svou nejméně oblíbenou skladbu Metallicy, protože vznikla pod tlakem vydavatelství na rádiově přívětivější materiál. Stylově bývá spojována s vlivy formací jako Journey či Foreigner.
"Creeping Death" zpracovává biblický motiv desáté egyptské rány. Text reflektuje jednotlivé pohromy a obsahuje ikonický chorál „Die, by my hand!“ (Zemři, mou rukou!). Skladba je často označována za koncertní hymnu díky své epické atmosféře.
Instrumentální "The Call Of Ktulu", původně nazvaná "When Hell Freezes Over" (Až Peklo zamrzne), čerpá inspiraci z díla H. P. Lovecrafta. Název vychází z povídky The Call Of Cthulhu, upraveném kvůli výslovnosti. Kompozice obsahuje dvouminutové basové sólo a byla později přepracována dirigentem Michaelem Kamenem pro projekt S&M, za který Metallica získala cenu Grammy.
Ride The Lightning se po vydání setkalo s širokým uznáním hudebních kritiků. Podle magazínu Q album potvrdilo status Metallicy jako vedoucí heavymetalové formace moderní éry a zároveň redefinovalo hranice thrash metalu, mimo jiné i díky skladbě "Fade To Black", která bývá označována za první power baladu v rámci žánru.
Britský magazín Kerrang! vyzdvihl vyzrálost a hudební inteligenci nahrávky, díky nimž Metallica rozšířila mantinely heavy metalu. Greg Kot z Chicago Tribune popsal desku jako propracovanější pokračování debutu Kill ’Em All.
V retrospektivní recenzi označil Channing Freeman ze serveru Sputnikmusic desku za jednu z mála, která dokáže být zároveň podmanivá i silná. Zvláštní pochvalu si vysloužil vokální výkon Jamese Hetfielda, přičemž autor shrnul, že Metallica zde fungovala „na plný výkon“. Steve Huey z AllMusic pak označil nahrávku za ambicióznější a výraznější než předchozí studiovku a nazval ji „nadčasovou metalovou klasikou“ díky bohaté hudební představivosti a textům, které se vyhýbají žánrovým klišé.
The Rolling Stone Album Guide vnímá nahrávku jako zásadní krok vpřed, který zároveň definoval směr následujících dvou desek. Colin Larkin v Encyclopedia of Popular Music vyzdvihl skladbu "For Whom The Bell Tolls" jako ukázku rostoucího potenciálu formace. Martin Popoff označil Ride The Lightning za moment, kdy se extrémní metal proměnil v umění, a zdůraznil, že šlo o zásadní zlom podobný tomu, jaký přineslo Sad Wings Of Destiny od Judas Priest v roce 1976.
Jason Anderson z magazínu Uncut při hodnocení reedice z roku 2016 označil Ride The Lightning za druhé nejlepší LP Metallicy a zdůraznil jeho vliv na další směřování metalu. Samotná nahrávka byla spolu s Kill ’Em All znovu vydána v roce 2016 jako box set obsahující dema a živé nahrávky.
Mnoho rockových publikací zařadilo Ride The Lightning mezi nejlepší alba všech dob. Na seznamu Top 25 Metal Albums serveru IGN Music se umístilo na 5. místě, magazín Spin jej označil za esenci thrash metalu a Guitar World uvedl, že deska nejen změnila směřování Metallicy, ale přepsala samotný vývoj metalu. Corey Deiterman z Houston Press ji považuje za nejvlivnější desku skupiny, která zásadně ovlivnila žánry jako crossover thrash či hardcore punk.
V roce 2017 se Ride The Lightning umístilo na 11. místě v žebříčku '100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob) magazínu Rolling Stone. Baskytarista Jason Newsted v rozhovoru z roku 1991 dokonce uvedl, že jde - hned po LP Metallica - o „nejlepší album všech dob“.
Ride The Lightning bylo v době vydání vnímáno jako zásadní krok vpřed pro Metallicu, a to nejen hudebně, ale i textově. Nahrávka rozšířila hranice thrash metalu díky komplexnějším strukturám skladeb a větší důrazu na melodii a dynamiku.
Výrazný vliv na skladatelský posun měl baskytarista Cliff Burton, který do kapely přinesl základy hudební teorie a pomohl rozvinout práci s harmonií a kontramelodiemi, což se odrazilo ve výsledném stylu alba.
Poprvé v historii Metallicy se na desce objevuje plnohodnotná power balada - "Fade To Black", která je často uváděna jako jeden z prvních žánrových příkladů v rámci thrash metalu.
LP obsahuje dvě skladby, na kterých jsou autorsky podepsáni i bývalý kytarista Dave Mustaine - konkrétně titulní "Ride The Lightning" a instrumentální "The Call Of Ktulu", což patří mezi jeho poslední skladatelské příspěvky pro Metallicu.
Název desky pochází z knihy Stephena Kinga The Stand, kde je tato fráze použita jako metafora pro popravu na elektrickém křesle. Kirk Hammett ji objevil při čtení románu a navrhl ji jako titul alba.
Obal byl navržen ještě před samotným nahráváním a zobrazuje elektrické křeslo zasažené blesky vycházejícími z loga Metallica. V některých raných evropských výliscích došlo k tiskové chybě a vznikly vzácné zeleně zbarvené verze obalu, které jsou dnes sběratelsky velmi ceněnými kusy.
Během evropské části turné Bang That Head That Doesn’t Bang doprovázela Metallicu britská kapela Tank, zatímco v Severní Americe hráli po boku formací jako W.A.S.P. nebo Armored Saint.
Skladby jako "For Whom The Bell Tolls", "Fade To Black" a "Creeping Death" se staly dlouhodobými koncertními stálicemi, zatímco některé jiné (například "Escape") byly živě hrány jen výjimečně.
Ride The Lightning je dnes považováno za jedno z nejvlivnějších metalových alb vůbec a bývá pravidelně zařazováno do žebříčků nejlepších metalových desek historie.
(Produkční a interpretační údaje jsou převzaty z anglické verze Wikipedie)
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Fight Fire With Fire" | Hetfield, Ulrich, Burton | 4:44 |
| 2 | "Ride The Lightning" | Hetfield, Ulrich, Burton, Mustaine | 6:37 |
| 3 | "For Whom The Bell Tolls" | Hetfield, Ulrich, Burton | 5:11 |
| 4 | "Fade To Black" | Hetfield, Ulrich, Burton, Hammett | 6:55 |
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 5 | "Trapped Under Ice" | Hetfield, Ulrich, Hammett | 4:04 |
| 6 | "Escape" | Hetfield, Ulrich, Hammett | 4:24 |
| 7 | "Creeping Death" | Hetfield, Ulrich, Burton, Hammett | 6:36 |
| 8 | "The Call Of Ktulu" (instrumental) | Hetfield, Ulrich, Burton, Mustaine | 8:55 |
| Celkový čas: | 47:26 | ||
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 9 | "For Whom The Bell Tolls" (live) | Hetfield, Ulrich, Burton | 5:35 |
| 10 | "Creeping Death" (live) | Hetfield, Ulrich, Burton, Hammett | 8:12 |
| Celkový čas: | 61:15 | ||
Bonusové skladby na digitální reedici byly nahrány živě v Seattle Coliseum v Seattlu ve Washingtonu, ve dnech 29. a 30. srpna 1989. Později se objevily také na živém albu Live Shit: Binge & Purge (1993).
2016 deluxe box set
V roce 2016 bylo Ride The Lightning remasterováno a znovu vydáno jako limitovaný deluxe box set s rozšířeným obsahem a bonusovým materiálem.
Edice obsahuje původní album na vinylu a CD, doplněné o další vinyl s živým záznamem koncertu v Los Angeles. Součástí je také picture disc se singlem "Creeping Death".
Box set dále zahrnuje šest CD nosičů obsahujících živé nahrávky, rozhovory, hrubé mixy a dema z let 1984 - 1985.
Součástí vydání je rovněž jedno DVD s koncertními záznamy a rozhovory se členy Metallicy.
| Týdenní hitparáda 1984 - 2023 | Vrchol |
|---|---|
| Austrálie (ARIA) | 38 |
| Rakousko (Ö3 Austria) | 49 |
| Belgie (Ultratop Flanders) | 116 |
| Belgie (Ultratop Wallonia) | 145 |
| Kanada (Nielsen Soundscan – Metal Albums) | 33 |
| Nizozemsko (Album Top 100) | 20 |
| Finsko (Suomen virallinen lista) | 9 |
| Francie (SNEP) | 126 |
| Německo (Offizielle Top 100) | 21 |
| Maďarsko (MAHASZ) | 39 |
| Irsko (IRMA) | 55 |
| Itálie (FIMI) | 66 |
| Japonsko (Oricon) | 99 |
| Nový Zéland (RMNZ) | 32 |
| Norsko (VG-lista) | 40 |
| Polsko (ZPAV) | 4 |
| Portugalsko (AFP) | 35 |
| Španělsko (Promusicae) | 36 |
| Švédsko (Sverigetopplistan) | 31 |
| Švýcarsko (Schweizer Hitparade) | 35 |
| Velká Británie (OCC) | 87 |
| USA (Billboard 200) | 48 |
| USA (Top Rock Albums – Billboard) | 10 |
| Roční hitparáda | Vrchol |
|---|---|
| Polsko (ZPAV, 2020) | 53 |
| Polsko (ZPAV, 2021) | 59 |
| Země | Ocenění | Počet prodaných kusů |
|---|---|---|
| Austrálie (ARIA) | 3× Platina | 210,000‡ |
| Kanada (Music Canada) | Platina | 100,000^ |
| Dánsko (IFPI Danmark) | 2× Platina | 40,000‡ |
| Německo (BVMI) | Platina | 500,000‡ |
| Itálie (FIMI, prodeje od 2009) | Zlato | 25,000‡ |
| Polsko (ZPAV) | Platina | 20,000‡ |
| Velká Británie (BPI) | Platina | 300,000‡ |
| USA (RIAA) | 7× Platina | 7,000,000 |
|
^ Údaje o dodávkách založené pouze na certifikaci. ‡ Údaje o prodejích + streamingu založené pouze na certifikaci. |
||
