ROK 1982
Události
Zemřel Randy Rhoads
19. března zemřel v 25 letech kytarista skupin Quiet Riot a Ozzy Osbourne Randy Rhoads
Vychází album The Number of the Beast
22. března vyšlo The Number of the Beast britské skupiny Iron Maiden, jedno z nejuznávanějších a nejvlivnějších alb v historii heavy metalu. V roce 2017 se deska umístila na 4. místě v seznamu časopisu Rolling Stone '100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)'.
Vychází album Blackout
29. března vyšlo osmé studiové album Blackout od německé metalové skupiny Scorpions. V roce 2017 se deska umístila na 73. místě v seznamu časopisu Rolling Stone '100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)'.
Fast Eddie Clarke opouští MOTÖRHEAD
Z kapely Motörhead odchází během turné po Spojených státech kytarista 'Fast' Eddie Clarke. Poslední koncert odehrál 14. května v New York Palladium. Nahrazuje ho bývalý kytarista skupiny Thin Lizzy, Brian Robertson.
Vychází album Screaming for Vengeance
17. července vyšlo Screaming for Vengeance, osmé studiové album od britské skupiny Judas Priest. V roce 2017 se deska umístila na 12. místě v seznamu časopisu Rolling Stone '100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)'.
BUDGIE v Polsku
V srpnu navšívila Polsko velšská skupina Budgie. Byla to první heavy metalová smečka za železnou oponou. Během dvoutýdenního turné odehráli 16 koncertů, které přilákaly obrovské množství diváků a potvrdily jejich velkou popularitu v této zemi. To překvapilo i hudebníky, kteří během turné změnili program a přidali více klasických songů. Na nové album zařadili věnování v polštině a věnovali tucet kopií fanouškům v Bialystoku, kde se plánovaný koncert neuskutečnil.
Vychází první kompilace Metal Massacre
Metal Massacre je série kompilačních alb vydaných u Metal Blade Records. Je známá tím, že 'vrhá světlo' na kapely jako The Obsessed, Trouble, Overkill, Metal Church, Metallica, Slayer, Virgin Steele, Hellhammer, Voivod, Armored Saint, Lizzy Borden, Possessed a další.
Ace Frehley opouští KISS
Frehleyho posledními vystoupeními s kapelou byl videoklip k písni "I Love It Loud", série evropských propagačních vystoupení v listopadu 1982 a rozhovor s MTV propagující světové turné kapely. V prosinci 1982 zahájili Kiss turné k albu Creatures of the Night bez Frehleyho: nahradil ho Vinnie Vincent. Frehley si však ponechal čtvrtinový podíl ve společnosti Kiss až do roku 1985. Obdržel čtvrtinu zisku z desek Lick It Up a Animalize, ačkoli se na žádné z nich nepodílel.
Clive Burr je propuštěn z IRON MAIDEN
Bubeník skupiny Iron Maiden Clive Burr je v prosinci, během turné The Beast on the Road, propuštěn z kapely kvůli osobním problémům. Steve Harris uvedl, že k propuštění došlo proto, že jeho hraní na koncertech bylo ovlivněno aktivitami mimo pódium. Na jeho místo je najat Nicko McBrain ze skupiny Trust.
Ronnie James Dio odchází z BLACK SABBATH
Po zuřivé hádce kvůli mixu desky Live Evil opouští Dio a bubeník Vinny Appice Black Sabbath. Tony a Geezer pokračovali v produkci a album nakonec vyšlo v prosinci. I přes hořkost rozchodu a na léta pokažené vztahy ale Ronnie vždy tvrdil, že doba v Black Sabbath byla jedna z nejkrásnějších v jeho životě.
METALLICA se stěhuje do San Franciska
V posledním prosincovém týdnu se Metallica stěhuje z L.A. do San Franciska. Byla to podmínka Cliffa Burtona, aby se připojil ke kapele. 28. prosince strávili jamovaním s Cliffem svou první noc ve městě.
Nové skupiny
Abattoir
(USA - speed metal, power metal)
Ace Lane
(GBR - NWOBHM)
Ampér
(ČSSR, Praha - heavy metal)
Antisect
(GBR - crust punk, hardcore punk)
Arakain
(ČSSR, Praha - heavy metal, power metal, thrash metal, speed metal)
Argema
(ČSSR, Uherské Hradiště, Zlínský kraj - hard rock, heavy metal)
Armored Saint
(USA - heavy metal)
Artillery
(DNK - speed metal, thrash metal)
Avenger
(GBR - NWOBHM)
Baby Tuckoo
(GBR - hard rock, NWOBHM)
Bad Lizard
(BEL - hard rock, heavy metal, power metal)
The Blood
(GBR - punk, NWOBHM)
Corrosion of Conformity
(USA - alternativní metal, sludge metal, heavy metal)
Crumbsuckers
(USA - thrash metal, crossover thrash)
Dark Illusion
(SWE - power metal, heavy metal)
Death Angel
(USA - thrash metal)
Destruction
(SRN - 1982 - black metal, thrash metal)
Dio
(USA - heavy metal)
D.R.I. (Dirty Rotten Imbeciles)
(USA - thrash metal, hardcore punk)
Fastway
(GBR - hard rock, heavy metal)
Fates Warning
(USA - heavy metal, progresivní metal)
Final Warning
(USA - crust punk, hardcore punk, heavy metal)
Flatbacker
(JPN - heavy metal)
V roce 1986 se přejmenovali na Ezo
FN Guns
(BEL - heavy metal)
Glasgow
(GBR - NWOBHM)
Griffin
(USA - power metal, speed metal)
Guardian
(USA - hard rock, křesťanský metal)
Hazzard
(SRN - heavy metal)
H-Bomb
(FRA - heavy metal)
Hell
(GBR - NWOBHM)
Hellhammer
(CHE - black metal, thrash metal)
Hellion
(USA - heavy metal, speed metal)
Helstar
(USA - power metal, speed metal, heavy metal)
Hever
(ČSSR, Kolín, Středočeský kraj - heavy metal)
Holland
(GBR - NWOBHM)
Kreator
(SRN - black metal, thrash metal)
Krull
(ESP - hard rock, heavy metal, glam metal, latin metal)
Laaz Rockit
(USA - thrash metal)
Lethal
(USA - power metal, progresivní metal)
Liege Lord
(USA - speed metal, power metal)
Lita Ford
(USA - heavy metal, glam metal)
Mace
(USA - thrash metal, crossover)
McCoy
(GBR - NWOBHM)
Millennium
(GBR - NWOBHM, heavy metal)
Mob 47
(SWE - hardcore punk, crust punk)
Obsession
(USA - heavy metal, power metal)
Onslaught
(GBR - thrash metal)
Outrage
(JPN - speed metal, thrash metal)
Phasslayne
(GBR - NWOBHM)
Poison
(SRN - black metal, thrash metal, death metal)
Post Mortem
(USA - thrash metal, crossover)
Ruffians
(USA - heavy metal)
Saint
(USA - heavy metal, křesťanský metal)
Steelover
(BEL - heavy metal)
Tankard
(SRN - thrash metal)
Tarot
(FIN - heavy metal)
TNT
(NOR - hard rock, heavy metal, AOR)
Toranaga
(GBR - NWOBHM, thrash metal)
Tredegar
(GBR - heavy metal)
Tröjan
(GBR - NWOBHM)
Tublatanka
(ČSSR, Bratislava - hard rock, heavy metal)
Tyran' Pace
(SRN - heavy metal)
Voivod
(CAN - thrash metal, speed metal, alternativní metal, avantgardní metal, progresivní metal)
Warfare
(GBR - 1982 - NWOBHM)
Warlock
(SRN - heavy metal, speed metal, power metal)
Warrior
(USA - heavy metal, power metal)
Warriors
(YUG, CAN - heavy metal)
Vznikli v Bělehradě pod názvem Ratnici
WASP
(USA - heavy metal, shock rock)
Watchtower
(USA - thrash metal, progresivní metal)
Waysted
(GBR - hard rock, heavy metal)
Witch Cross
(DNK - heavy metal)
Wolfpack
(GBR - NWOBHM, thrash metal)
Wrath
(USA - thrash metal, progresivní metal)
X Japan
(JPN - hard rock, heavy metal, glam metal, power metal, progresivní metal, symfonický metal)
Znowhite
(USA - heavy metal, speed metal, thrash metal)
Alba
Accept - Restless and Wild (2.října. DEU heavy)
Aerosmith - Rock in a Hard Place (27.srpna, USA hard/heavy)
Alice Cooper - Zipper Catches Skin (25.srpna, USA hard/heavy)
Alkatrazz – Radio 5 (GBR NWOBHM)
Anvil - Metal on Metal (15.dubna, CAN heavy/speed)
April Wine – Power Play (CAN hard/heavy)
Arkangel – Rock nacional (28.února, VEN hard/heavy)
Axe - Offering (USA hard/heavy)
Barnabas - Find Your Heart a Home (USA hard/heavy)
Barón Rojo – Volumen brutal (22.února, ESP hard/heavy)
Bengal Tigers – Metal Fetish (AUS hard/heavy, EP)
Bleak House - Lions in Winter (GBR NWOBHM EP)
Bodine – Bold as Brass (NLD heavy)
Bow Wow - Asian Volcano (JPN hard/heavy)
Bow Wow - Warning from Stardust (JPN hard/heavy)
Budgie - Deliver Us from Evil (23.října, GBR hard/heavy)
Bitches Sin - Predator (GBR NWOBHM)
Cockney Rejects - The Wild Ones (duben, GBR punk, NWOBHM)
Crys – Tymor yr Heliwr (GBR NWOBHM)
Daniel Band - On Rock (CAN hard/křesťanský metal)
Demon - The Unexpected Guest (3.července, GBR NWOBHM)
Diamond Head - Borrowed Time (12.března, GBR NWOBHM)
Discharge - Hear Nothing See Nothing Say Nothing (GBR hard core/D-Beat/heavy)
Divlje Jagode – Motori (YUG hard/heavy)
E. F. Band – Deep Cut (SWE heavy)
The Exploited – Troops of Tomorrow (15.května, GBR punk/hardcore)
Fist - Back with a Vengeance (GBR NWOBHM)
FN Guns - Wild Child (leden, BEL heavy)
Gamma – Gamma 3 (únor, USA hard/AOR)
Gary Moore - Corridors of Power
Gaskin - No Way Out (GBR NWOBHM)
GBH - City Baby Attacked by Rats (15.dubna, GBR hardcore/punk)
Gillan - Magic (září, GBR hard/heavy)
Girl - Wasted Youth (GBR NWOBHM)
Girlschool - Screaming Blue Murder (7.června, GBR heavy)
Gordi – Kraljica smrti (YUG heavy)
Grand Prix – There for None to See (GBR NWOBHM)
Hanoi Rocks - Oriental Beat
Hanoi Rocks - Self Destruction Blues
Headpins - Turn It Loud (CAN hard/heavy)
Heaven - Twilight of Mischief / Bent (AUS hard/heavy)
Heavy Load – Death or Glory (SWE heavy)
Heritage - Remorse Code (GBR hard/NWOBHM)
The Hunt - The Thrill of the Kill (CAN hard/heavy)
Iron Maiden - The Number of the Beast (22.března, GBR NWOBHM)
Judas Priest - Screaming for Vengeance (17.července, GBR heavy)
Killer – Thriller (CHE -hard/heavy)
Killer - Wall of Sound (BEL heavy)
Killing Joke - Revalations (červenec, GBR punk/industrial)
King Crimson – Beat (18.června, GBR hard rock/progrock)
Kiss - Creatures of the Night (28.října, USA hard/heavy)
Krokus - One Vice at a Time (1.března, CHE hard/heavy)
Lee Aaron - The Lee Aaron Project (CAN hard/heavy)
Legend – Death in the Nursery (JEY NWOBHM)
Leño – Corre, corre! (ESP hard/heavy)
Los Suaves – Esta vida me va a matar (ESP hard/heavy)
Loudness - Devil Soldier
Mad Max - Heavy Metal (NSR heavy)
Magnum – Chase the Dragon (únor, GBR hard rock)
Mama’s Boys - Plug It In (GBR NWOBHM)
Manilla Road - Metal (srpen, USA hard/heavy)
Manowar - Battle Hymns (14.června, USA heavy/power)
Mercyful Fate - Mercyful Fate (8.listopadu, DNK heavy, EP)
Metal Massacre - Metal Massacre (kompilace)
Metal Massacre - Metal Massacre II (kompilace)
Misfits - Walk Among Us (březen, USA horror punk/hardcore)
More – Warhead (GBR NWOBHM)
Motörhead - Iron Fist (17.dubna, GBR hard/heavy)
MSG (Michael Schenker Group) - Assault Attack (říjen, GBR hard/heavy)
Night Ranger - Dawn Patrol (listopad, USA hard/glam)
Nightwing – Black Summer (GBR NWOBHM)
Obús – Poderoso como el trueno (25.října, ESP heavy)
Oz - The Oz (FIN heavy)
Picture - Diamond Dreamer (NLD heavy)
Plasmatics - Coup d'etat (USA punk/hardcore/heavy)
Queen – Hot Space (4.května, GBR hard rock/poprock)
Rage – Nice 'N' Dirty (GBR NWOBHM)
Rainbow - Straight Between the Eyes (14.dubna)
Raven - Wiped Out (3.června, GBR NWOBHM)
Resurrection Band – D.M.Z. (USA hard/heavy)
Riff – Contenidos (20.října, ARG hard/heavy)
Riot – Restless Breed (USA heavy)
The Rods - Wild Dogs (USA hard/heavy)
Rush - Signals (9.září, CAN hard/heavy)
Samson - Before the Storm (GBR NWOBHM)
Sapphire - Sapphire (listopad, GBR NWOBHM)
Sarcofagus (pod názvem Kimmo Kuusniemi Band) - Moottorilinnut (FIN heavy)
Saxon - The Eagle Has Landed (live, 10.května, GBR NWOBHM)
Scorpions - Blackout (29.března, DEU hard/heavy)
Shiva - Firedance (GBR NWOBHM, progresivní rock)
Sinner - Wild 'n' Evil (DEU heavy)
Sorcery (Hollywood) – Sorcery 2 (USA hard/heavy)
Starfighters – In-Flight Movie (GBR NWOBHM)
Stress – Stress (BRA heavy/speed)
Tank - Filth Hounds of Hades (16.března, GBR NWOBHM)
Tank - Power of the Hunter (říjen, GBR NWOBHM)
Trance - Break Out (5.května, DEU hard/heavy)
Triumph – Never Surrender (prosinec, CAN hard/heavy)
Trust – Savage (FRA hard/heavy)
Twisted Sister - Under the Blade (18.září, USA heavy)
Tygers of Pan Tang - The Cage (srpen, GBR NWOBHM)
UFO - Mechanix (únor, GBR hard/heavy)
Uriah Heep – Abominog (duben, GBR hard/heavy)
Vanadium - Metal Rock (ITA hard/heavy)
Vandenberg - Vandenberg (NLD hard/heavy)
Van Halen - Diver Down (14.dubna, USA hard/heavy)
Vardis – Quo Vardis (GBR NWOBHM)
Vatreni Poljubac – Živio rock 'n' roll (YUG hard/heavy)
Venom - Black Metal (1.listopadu, GBR black)
Viva – Dealers of the Night (DEU hard/heavy)
Virgin Steele - Virgin Steele (prosinec, USA heavy)
Voltz - Knight's Fall (GBR NWOBHM)
Warning – Warning II (FRA hard/heavy)
Warrior – Dead When It Comes to Love (GBR NWOBHM, EP)
Whitesnake - Saints & Sinners (15.listopadu, GBR hard/heavy)
Wishbone Ash - Twin Barrels Burning (8.října, GBR hard)
Witchfinder General – Soviet Invasion (GBR NWOBHM, EP)
Witchfinder General - Death Penalty (říjen, GBR NWOBHM)
Y&T – Black Tiger (USA hard/heavy)
Československá scéna
Vznikla skupina AMPÉR
V Praze vznikla heavy metalová skupina Ampér. V roce 2001 jim vyšlo album Exhumace, o dva roky později další album Sex vítězí.
Vznikla skupina ARAKAIN
V Praze vznikla zřejmě první ryze metalová smečka a legenda české metalové scény Arakain. Na své hudební pouti se Arakain potkal na jevištích s mnoha evropskými či světovými hvězdami (Coroner, Destruction, Europe, GammaRay, Guano Apes, Helloween, Hammerfall, King Diamond, Kreator, Running Wild, Saxon, Judas Priest, Anthrax, Soufly, Moonspell, Morbid Angel, Napalm Death, Rage, ProPain, Behemoth, Testament a mnoho dalších).
Kapela je také sedmým nejúspěšnějším interpretem v historii ankety Žebřík, kterou každoročně pořádá hudební periodikum iReport (dříve v tištěné podobě jako Report). Arakain zde byli jedenkrát první, dvakrát druzí a třikrát třetí. Její kariéru zdobí také několik zlatých desek.
Vznikla skupina ARGEMA
Argema je moravská rocková hudební skupina původem z Hodonínska. Začínala v Čejkovicích, odkud pochází zakládající člen, bubeník a aktuální frontman kapely Josef Pavka. Od roku 1993, kdy jim vyšlo první album Poprvé, mají na kontě ohromujících 21 studiovek (poslední Vzpomínky na 'Bobra' je z roku 2022). Původní heavy metalové zaměření časem vystřídal spíše hard rock a AOR.
Vznikla skupina HEVER
V Kolíně vznikla heavy metalová skupina Hever. Do roku 1995 natočili dvě živá dema, potom se rozpadli.
Vznikla skupina TUBLATANKA
Na podzim vznikla v Bratislavě hardrocková skupina Tublatanka. První album s eponymním názvem vydali už v roce 1985. Jejich úspěšná kariéra trvá dodnes.
Události podrobněji
Zemřel Randy Rhoads
Randall William Rhoads (6.12.1956 - 19.3.1982) byl americký heavy metalový kytarista, zakládající člen skupiny Quiet Riot a kytarista a spoluautor prvních dvou sólových alb Ozzyho Osbourna.
Rhoads původně vystudoval klasickou kytaru a tyto své rané vlivy spojil s heavy metalem, čímž pomohl vytvořit subžánr později známý jako neoklasický metal. S Quiet Riot si osvojil černobílý puntíkovaný motiv, který se stal symbolem skupiny. Svého vrcholu ale dosáhl jako kytarista sólové kariéry Ozzyho Osbourna, když se podílel na skladbách jako "Crazy Train" a "Mr. Crowley" na albu Blizzard of Oz. Píseň "Crazy Train" obsahuje jeden z nejznámějších heavy metalových kytarových riffů.
V roce 2021 byl uveden do Rock and Rollové síně slávy.
Svůj poslední koncert odehrál ve čtvrtek 18. března 1982 v Knoxville Civic Coliseum. Následující den se kapela chystala na festival v Orlandu na Floridě nazvaný Rock Super Bowl XIV. Osbourne vzpomíná, že v jeho poslední rozhovoru s Rhoadsem té noci v autobuse jej kytarista napomenul kvůli jeho chlastání. Poslední věc, kterou mu Rhoads té noci řekl, byla: „Jednou se zabiješ, víš?“
Po většině noci strávené na cestě se zastavili na letišti Flying Baron Estates v Leesburgu na Floridě, aby opravili nefunkční klimatizační jednotku v autobuse, zatímco Osbourne zůstal spát. Na pozemku, který vlastnila společnost Calhoun Brothers Tour Bus, byla přistávací dráha s vrtulníky a malými letadly. Řidič tourbusu a soukromý pilot Andrew Aycock si bez povolení vzal jednomotorové letadlo Beechcraft F35 registrované na jméno Mike Partin. Při prvním letu vzal s sebou jako pasažéry klávesistu Dona Aireyho a tour manažera Jakea Duncana. Duncan později prozradil, že během tohoto prvního letu Aycock nalétával nad autobus ve snaze probudit bubeníka Tommyho Aldridge. Skupina poté přistála a brzy se do vzduchu vznesl druhý let s Rhoadsem a maskérkou Rachel Youngbloodovou na palubě. Ačkoli se Rhoads létání bál, chtěl pořídit několik leteckých snímků krajiny pro svou matku. Neúspěšně se pokoušel přemluvit baskytaristu Rudyho Sarza, aby se k němu na let připojil; Sarzo se raději rozhodl, že se trochu prospí.
Během druhého letu došlo k dalším pokusům o nalétávání tourbusu. Aycockovi se podařilo provést dva těsné průlety, ale třetí pokus zpackal. Kolem desáté hodiny dopoledne, po přibližně pěti minutách pobytu ve vzduchu jedno z křídel letadla narazilo do horní části zájezdového autobusu, rozlomilo se na dvě části a letadlo se vymklo kontrole. Při prvotním nárazu do autobusu hlavy Rhoadse a Youngbloodové prorazily čelní sklo letadla. Letadlo poté oddělilo vrcholek borovice a narazilo do garáže nedalekého sídla, kde vypukly plameny. 25letý Rhoads zahynul na místě, stejně jako 36 letý Aycock a 58 letá Youngbloodová. Všechna tři těla byla spálena k nepoznání a Rhoads byl identifikován podle zubních záznamů a osobních šperků. Podle Sharon Osbourneové, která spala v autobuse a kterou náraz probudil, byli všichni na kusy, všude byly jen části těl.
Klávesista Don Airey byl jediným členem kapely, který byl svědkem nehody, protože ostatní v autobuse ještě spali. Ve své výpovědi vysvětlil, že stál vedle autobusu a pořizoval fotografie, které plánoval později předat Rhoadsovi. Vyprávěl, že viděl zápas mezi Rhoadsem a Aycockem v kabině, když se letadlo blížilo k autobusu, několik vteřin před havárií: „Měl jsem fotoaparát a fotil jsem letadlo, abych fotky později předal Randymu. Měl jsem nasazený teleobjektiv a poznal jsem, že na palubě letadla probíhá nějaký zápas. Křídla se rychle nakláněla ze strany na stranu. V jednu chvíli se letadlo dostalo téměř do kolmé polohy, ne více než šest stop nad zemí. V tu chvíli jsem odložil fotoaparát a uviděl letadlo přímo před sebou. Rychle jsem se přikrčil, abych se vyhnul nárazu, a podíval jsem se přes rameno a viděl, jak se přimáčklo k autobusu, narazilo do stromu a po nárazu do garáže explodovalo.“
Zatímco všichni členové kapely v autobuse byli nárazem zhozeni ze svých lůžek a snažili se zjistit, co se stalo, baskytarista Sarzo vzpomíná, jak bosýma nohama překračoval rozbité sklo a díval se skrz díru v autobuse, aby venku viděl manažera turné Jakea Duncana, jak se válí na zemi sem a tam a křičí: „Jsou pryč! Jsou pryč!“ Bubeník Tommy Aldridge vzal z autobusu hasicí přístroj a běžel k místu nehody v marné snaze uhasit oheň.
Manažer turné Duncan, který byl na palubě prvního letu, vysvětlil, že ačkoli byl znepokojen chováním pilota, neměl pocit předtuchy: „Všechno vypadalo tak nevinně. Když jsme ráno dorazili na místo, Andy nám s Donem nabídl, že nás vezme nahoru. Musím přiznat, že mě trochu vyděsilo, když začal nalétávat na autobus a snažil se Tommyho vzbudit. Ale po několika pokusech jsme prostě přistáli. To bylo všechno.“
Rhoads se bál létat a Youngbloodová měla špatné srdce. Rhoads původně neměl v úmyslu do letadla nastoupit. Duncan vysvětlil, jak se kytarista ocitl na osudném letu:
Celá skupina byla značně rozrušená a zbývající členové kapely a posádky museli zůstat v Leesburgu další dva dny, dokud nebylo dokončeno předběžné vyšetřování. Rhoadsův švagr přiletěl z Kalifornie do Leesburgu, aby identifikoval kytaristovy ostatky.
Oficiální prohlášení Ozzyho Osbourna pro vyšetřovatele nehody znělo: „Přibližně v 9:00 ráno v pátek 19. března 1982 mě ze spánku probudil hlasitý výbuch. Okamžitě mě napadlo, že jsme na silnici narazili do nějakého vozidla. Vstal jsem z postele a zakřičel na svou snoubenku Sharon: 'Vypadni z autobusu!'. Ona mezitím křičela na všechny ostatní, aby vystoupili z autobusu. Po vystoupení jsem uviděl, že se zřítilo letadlo. Nevěděl jsem, kdo v té době v letadle seděl. Když jsme si uvědomili, že v letadle jsou naši lidé, bylo pro mě velmi obtížné sehnat pomoc od kohokoli, kdo by nám pomohl. Ve skutečnosti trvalo téměř půl hodiny, než někdo přijel. Přijelo jedno malé hasičské auto, které podle všeho vystříklo na peklo tři galony vody. Požádali jsme o další pomoc, například o telefony, a žádné další pomoci jsme se nedočkali. Nakonec jsme konečně našli telefon a Sharon zavolala svému otci.“
Bob Daisley a Lee Kerslake, kteří s Rhoadsem nahráli Blizzard of Ozz a Diary of a Madman a kteří byli nedávno vyhozeni z Osbournovy kapely, byli později toho dne společně s Uriah Heep v texaském Houstonu, když se dozvěděli o nehodě. Kerslake vzpomínal na okamžik, kdy se zprávu dozvěděl: „Už jsem seděl u baru, když do něj vešel Bob Daisley. Otočil jsem se, podíval se na Boba a řekl: 'Kurva, ty jsi úplně zbělel. Co se děje?'' Bob řekl: 'Lee, dnes ráno spadlo letadlo a Randy byl v něm... a je mrtvý'. A bylo to. Bože, když jsem to slyšel - otočil jsem se a rozbrečel se. Bob a já jsme kvůli němu brečeli, protože jsme ho milovali. Byl to takový milý chlapík.“
Rhoadsova dlouholetá přítelkyně Jodi Raskinová vzpomíná, že byla v autě, když slyšela v rádiu blok písní z Blizzard of Ozz, než DJ oznámil nehodu a zprávu, že Rhoads zahynul. Byla příliš rozrušená na to, aby pokračovala v jízdě. Když se zprávu dozvěděl blízký přítel a budoucí bubeník Quiet Riot Frankie Banali, horečně se spojil s Rudym Sarzem, aby se ujistil, že je v pořádku. Okamžitě vycítil, že Sarzo má problém pokračovat bez Rhoadse.
Black Sabbath v té době také koncertovali v USA a v rádiu se dozvěděli zprávu, že členové Osbournovy kapely zahynuli při leteckém neštěstí. Podle baskytaristy Geezera Butlera zpanikařili, protože nevěděli, zda Osbourne byl jednou z obětí, nebo ne. Rychle kontaktovali Osbournův management, aby zjistili, co se stalo.
V hodinách následujících po havárii členové kapely a štábu volali svým blízkým, aby je ujistili, že jsou v bezpečí, protože zprávy ještě neuváděly jména obětí. Sarzo našel kostel poblíž hotelu, kam byli převezeni, a šel se dovnitř pomodlit. Kostel byl prázdný, až na jednoho muže vepředu, který u oltáře nekontrolovatelně plakal. Sarzo byl dojat obrovským zármutkem, s nímž se tento muž vyrovnával. Nakonec muž vykřikl:„Proč? Proč?“ a Sarzo si uvědomil, že je to Osbourne.
Aycockova bývalá manželka Wanda strávila onu poslední noc v autobuse a členové kapely věděli, že se s ní řidič snaží usmířit. Svědci popsali řidičův duševní stav v hodinách před smrtelnou nehodou jako rozrušený. Podle svědků vyšla Wanda z vnitřku autobusu krátce po startu druhého letu a stála ve dveřích a sledovala letadlo, když se Aycock blížil k cíli. Airey i Sarzo se domnívají, že Aycock, který náhle spatřil svou bývalou ženu, se mohl zlomit a učinit impulzivní rozhodnutí zabít ji nárazem letadla do autobusu. Odhlédneme-li od spekulací ohledně motivů, Sarzo se domnívá, že příčinou havárie byl řidičův/pilotův neklidný emocionální stav, který se toho dne zhoršil vlivem kokainu a tím, že nespal. Vzhledem k zápasu v kokpitu, který popsal očitý svědek Don Airey, dospěl Sarzo k závěru, že Rhoadsovo jednání v posledních vteřinách života zabránilo přímému nárazu do autobusu, který mohl potenciálně zabít pilotovu bývalou ženu a všechny ostatní na palubě.
Ozzy Osbourne později přiznal, že Aycock byl noc před nehodou viděn, jak bere kokain a po pitvě bylo potvrzeno, že Aycock měl ne něj pozitivní test. Rhoadsův toxikologický test odhalil pouze nikotin. Vyšetřování NTSB zjistilo, že Aycockovi vypršela platnost leteckého lékařského osvědčení, a bylo oznámeno, že Aycock byl pilotem při jiné smrtelné nehodě ve Spojených arabských emirátech o šest let dříve. Sharon o předchozí nehodě věděla, ale neinformovala o Aycockově minulosti manažera turné Jakea Duncana ani nikoho jiného. Ve chvílích po havárii údajně napomenula manažera turné Duncana za to, že dovolil jejich lidem nastoupit do letadla s pilotem, který byl celou noc vzhůru a bral drogy, a řekla mu: „Copak nevíš, že ten člověk už zabil jedno z Calhounových dětí při havárii vrtulníku?“.
Rhoadsův pohřeb se konal v Prvním luteránském kostele v Burbanku v Kalifornii. Jako nosiči rakve byli Osbourne, Aldridge, Sarzo a Rhoadsův bývalý spoluhráč z kapely Quiet Riot Kevin DuBrow. Na jeho rakvi byly květiny a dvě kytaristovy fotografie, na jedné z nich byl zachycen Rhoads s Osbournem na pódiu v San Franciscu. Rhoads byl pohřben na hřbitově Mountain View v San Bernardinu v Kalifornii. Na jeho hrobě je nápis 'Inspirace pro všechny mladé lidi'.
Vychází první kompilace Metal Massacre
V roce 1981 se Brian Slagel, zakladatel Metal Blade Records, rozhodl vydat kompilaci nepodepsaných undergroundových metalových kapel. V průběhu 80. a počátkem 90. let pokračoval ve vydávání dalších svazků těchto kompilací.
Metal Massacre XII vyšel v roce 1995 a byl posledním albem této série až do Metal Massacre XIII, který vyšel o 11 let později v roce 2006. Metal Massacre XIII se lišil od předchozích vydání, na nichž se objevovaly především nepodepsané kapely, a obsahoval převážně zavedené kapely ze seznamu Metal Blade.
První vydání vyšlo u Metal Blade Records (MBR 1001), druhé u Metalworks Records (MW 6363), obě v roce 1982. Skladba "Chains Around Heaven" od Black 'n Blue nahradila "Cold Day in Hell" od Steeler, která byla první skladbou na původní verzi kompilace.
Verze 2 skladby "Hit the Lights" od kapely Metallica je novou nahrávkou, protože James Hetfield nebyl s původní verzí spokojen. Na druhém výlisku hraje Dave Mustaine sám na sólovou kytaru namísto Lloyda Granta jako sólového kytaristy (první sólo) a Davea Mustaina (druhé sólo) - to byla verze 1. Verze 1 měla údajně Jamese Hetfielda na baskytaru a rytmickou kytaru, zatímco Ron McGovney ve skutečnosti na verzi 1 nehrál, i když byl připsán. Verze 2 s Dave Mustainem samotným na sólovou kytaru (a Ronem McGovneyem na baskytaru) je stejná jako ta, která je obsažena na demu No Life Til Leather (červenec 1982). Skladba "Tell the World" od Ratt byla na dalších výliscích vynechána, počínaje reedicí od Metal Blade z roku 1984.
Metal Massacre I (1982) - První vydání | ||
| Skupina | Název skladby | Délka |
|---|---|---|
| Steeler | "Cold Day in Hell" | 4:17 |
| Bitch | "Live for the Whip" | 5:19 |
| Malice | "Captive of Light" | 3:21 |
| Ratt | "Tell the World" | 3:16 |
| Avatar | "Octave" (instrumental) | 3:48 |
| Cirith Ungol | "Death of the Sun" | 3:56 |
| Demon Flight | "Dead of the Night" | 2:53 |
| Pandemonium | "Fighting Backwards" | 3:44 |
| Malice | "Kick You Down" | 4:28 |
| Metallica | "Hit the Lights" | 4:25 |
| Celkový čas: | 39:27 | |
(Na prvním vydání byla Metallica psána jako 'Mettallica')
Metal Massacre I (1982) - Druhé vydání | ||
| Skupina | Název skladby | Délka |
|---|---|---|
| Black 'N Blue | "Chains Around Heaven" | 3:45 |
| Bitch | "Live for the Whip" | 5:19 |
| Malice | "Captive of Light" | 3:21 |
| Ratt | "Tell the World" | 3:16 |
| Avatar | "Octave" (instrumental) | 3:48 |
| Cirith Ungol | "Death of the Sun" | 3:56 |
| Demon Flight | "Dead of the Night" | 2:53 |
| Pandemonium | "Fighting Backwards" | 3:44 |
| Malice | "Kick You Down" | 4:28 |
| Metallica | "Hit the Lights" (verze 2) | 4:12 |
| Celkový čas: | 38:42 | |
Metal Massacre I (1982) - Třetí vydání | ||
| Skupina | Název skladby | Délka |
|---|---|---|
| Black 'N Blue | "Chains Around Heaven" | 3:45 |
| Bitch | "Live for the Whip" | 5:19 |
| Malice | "Captive of Light" | 3:21 |
| Avatar | "Octave" (instrumental) | 3:48 |
| Cirith Ungol | "Death of the Sun" | 3:56 |
| Demon Flight | "Dead of the Night" | 2:53 |
| Pandemonium | "Fighting Backwards" | 3:44 |
| Malice | "Kick You Down" | 4:28 |
| Metallica | "Hit the Lights" (verze 2) | 4:12 |
| Celkový čas: | 35:26 | |
Metal Massacre II (1982) | ||
| Skupina | Název skladby | Délka |
|---|---|---|
| Armored Saint | "Lesson Well Learned" | 2:51 |
| 3rd Stage Alert | "Mind Invader" | 3:51 |
| Surgical Steel | "Rivet Head" | 3:03 |
| Obsession | "Shadows of Steel" | 4:31 |
| Savage Grace | "Scepters of Deceit" | 3:45 |
| Overkill | "No Holds Barred" | 4:12 |
| Warlord | "Lucifer's Hammer" | 3:18 |
| Trauma | "Such a Shame" | 2:53 |
| Dietrich | "It's Alright" | 3:26 |
| Molten Leather | "Inversion" | 4:04 |
| Hyksos | "Kings" | 6:11 |
| Aloha | "Heavy Metal Virgin" | 3:01 |
| Celkový čas: | 45:06 | |
(Ve skupině Surgical Steel hráli Jeff Martin a Greg Chaisson, kteří se na začátku 90. let spojili v Badlands.)
(Overkill na kompilaci není totožný s Overkill z východního pobřeží na Vol. 5.)
(V Trauma hrál Cliff Burton, který se později stal baskytaristou ve skupině Metallica.)
(V Aloha hrál Marty Friedman, pozdější člen kapel Cacophony a Megadeth.)
ABATTOIR
Abattoir je americká speed a power metalová formace z Los Angeles, která vznikla v roce 1982. Kapelu založil zpěvák John Cyriis, který se stal hlavním tvůrcem a lídrem bandu, a kytarista Jon Levasseur. Brzy se k nim připojili další muzikanti z místní metalové scény a Abattoir se rychle vyprofilovali jako jeden z průkopníků amerického speed metalu v 80. letech.
Formace byla od počátku známá agresivním a rychlým stylem, kombinující prvky heavy metalu s náročnými rychlými riffy a technickými sóly. V raných letech často koncertovali v Los Angeles a okolí, sdíleli pódia s kapelami jako Slayer, Metallica, Armored Saint, Lizzy Borden nebo Megadeth, což výrazně posílilo jejich reputaci na místní scéně.
Po řadě dem, která se šířila v metalovém undergroundu, Abattoir vydali v roce 1985 debutovou studiovou nahrávku Vicious Attack. Album představovalo typický americký speed metal s dravými vokály a výraznými kytarovými party a získalo kultovní status mezi fanoušky undergroundového metalu.
Druhá deska The Only Safe Place vyšla v roce 1986 a kapela pokračovala ve stylu rychlého, technického metalu, zároveň ale začala experimentovat s melodickými prvky, čímž ukázala širší hudební záběr. V této době se Abattoir potýkali s personálními změnami, kdy se střídali kytaristé i bubeníci, což ovlivnilo kontinuitu jejich koncertní i tvůrčí činnosti.
V průběhu 90. let byla činnost bandu nepravidelná. John Cyriis působil i v dalších projektech, ale jméno Abattoir zůstalo v metalovém undergroundu kultovní značkou. V novém tisíciletí se formace několikrát pokusila o obnovení činnosti a odehrála řadu festivalových vystoupení, zejména ve Spojených státech a Evropě, čímž si udržela spojení s fanoušky klasického speed metalu.
Nejvýznamnější koncerty a festivaly:
- V polovině 80. let vystupovali na legendárních festivalech, které definovaly americký speed a power metal, například: Metal Massacre Tour – série koncertů spojených s kultovní kompilací Metal Massacre, kde Abattoir prezentovali své debutové skladby široké fanouškovské základně.
- L.A. Metal Festival – pravidelná zastávka v Los Angeles, kde se představovali spolu s dalšími průkopníky amerického heavy a speed metalu.
- Klubové a regionální turné po západním pobřeží USA – zahrnovalo města jako Seattle, San Francisco a Portland; tyto koncerty upevnily jejich pověst mezi fanoušky undergroundového metalu.
I po konci 90. let, kdy byla činnost bandu nepravidelná, se Abattoir objevili na menších evropských festivalech a speciálních metalových akcích, často s novými line-upy vedenými Johnem Cyriisem. Tato vystoupení pomohla udržet kultovní status bandu a připomínala jejich vliv na americký speed/power metal.
Sestavy (významné epochy):
- RANÉ OBDOBÍ (1982 – 1984): John Cyriis (zpěv), Jon Levasseur (kytara), Rich Racci (baskytara), Mark Holmes (bicí)
- OBDOBÍ ALB (1985 – 1986): John Cyriis (zpěv), Danny White (kytara), Ron Gonzales (kytara), Rich Racci (baskytara), Mark Holmes (bicí)
- POZDĚJŠÍ LINE-UPY (1990 – současnost): John Cyriis s různými spoluhráči, pravidelné obměny kytaristů a bubeníků
Podrobnosti: Abattoir - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Vicious Attack (1985)
The Only Safe Place (1986)
ACE LANE
Ace Lane vznikli v roce 1982 v Kingston-Upon-Hull, když Stef Prokopczuk a Mick Clarke opustili skupinu Gaskin. Málem uzavřeli smlouvu s vydavatelstvím Genesis, ale nedokázali dát dostatečně rychle dohromady kapelu, která by předvedla jejich demosnímky.
Vrátili se do Mickova rodného města, do Barnsley v jižním Yorkshiru, přibrali Chrise Morrise, Paula Brooka a Roye Whykea a založili kapelu. Ace Lane byla kapela z Barnsley, i když se často uvádí, že pochází z Hullu. Ve skutečnosti tam pouze nahrávali. Zkoušeli přes léto 82, přehráli několik demosnímků vydavatelství Rondelet Records a byli odměněni rozpočtem na své jediné album See You in Heaven (1983). Také odehráli několik zahřívacích koncertů, které byly všechny vyprodané.
Jak Rondelet Records, tak Expulsion Records ale zlikvidovaly příslušné společnosti a odvezly si všechny peníze z prodeje a vydavatelství. Práva byla prodána Roadrunner Records a Mausoleum USA Records a společnostem v Evropě, Austrálii, Argentině a Japonsku, dokonce i v Číně. Kapela však nedostala nic a nakonec se později v roce 1983 rozpadla.
Podrobnosti: Ace Lane - Metal Music Archives
Diskografie (studiová alba):
See You In Heaven (1983)
ANTISECT
Antisect je britská crust punk a hardcore punková formace, která vznikla v roce 1982 v Chelmsfordu, Essexu. Kapelu založili vokalista Pete Lyons, kytarista Andy 'Wilf' Williams, baskytarista Doug McLellan a bubeník Pete 'Pinky' Byers. Band se rychle vyprofiloval na scéně anarcho-punku díky svým politicky angažovaným textům a brutálně energickému stylu.
Jejich hudba kombinovala tvrdý punk s prvky hardcore a raného crustu, často s anarchistickými a antikapitalistickými tématy. Antisect byli známi svými intenzivními živými vystoupeními, které zahrnovaly politické projevy, vizuální šokové prvky a silnou interakci s publikem. Kapela brzy získala pozornost undergroundových punkových labelů a v roce 1983 vydali EP In Defence of Our Future, které se stalo kultovní klasikou crust/hardcore punkové scény. V následujícím roce následovalo debutové LP In Darkness There Is No Choice, které 'zpečetilo' jejich postavení jako jednoho z nejdůležitějších britských crust/hardcore bandů 80. let.
V polovině 80. let, po několika personálních změnách, došlo k rozpadu formace, ale členové se zapojili do dalších projektů a Antisect si udrželi povědomí mezi fanoušky anarcho-punku. Kapela se znovu aktivovala v roce 2011 a od té doby pravidelně koncertuje po Evropě, účastní se festivalů a vydává nové nahrávky.
Nejvýznamnější koncerty a festivaly: - Antisect byli od počátku známí svými intenzivními a politicky angažovanými živými vystoupeními. Ve 80. letech pravidelně hráli po punkových klubech v Londýně, Chelmsfordu a okolí, kde se setkávali s fanoušky anarcho-punku a crust scény. Jejich koncerty byly často energické až agresivní, kombinovaly hudbu s vizuálními a politickými prvky a podporovaly interakci s publikem. Kapela sdílela pódia s dalšími vlivnými anarcho-punkovými a hardcore bandy, jako byli Crass, Conflict, Amebix, Rudimentary Peni či Discharge. Tyto společné koncerty posílily jejich pozici lídrů britského crust/hardcore hnutí a inspirovaly mladší generace punkových kapel.
Po obnovení činnosti v roce 2011 se Antisect objevili na řadě evropských festivalů:
- Obscene Extreme (Česká republika) – vystoupení s důrazem na klasický crust a hardcore styl.
- Rebellion Festival (Velká Británie) – prestižní punkový festival, kde kapela prezentovala svou historii a kultovní nahrávky.
- Klubová a regionální turné po Evropě – zahrnovala země jako Německo, Nizozemsko a Francie, udržující kontakt s fanoušky a představující nové nahrávky.
Sestavy (významné epochy):
- RANÉ OBDOBÍ (1982 – 1984): Pete Lyons (zpěv), And 'Wilf' Williams (kytara), Doug McLellan (baskytara), Pete 'Pinky' Byers (bicí)
- POZDĚJŠÍ LINE-UPY (2011 – současnost): Pete Lyons (zpěv), Andy 'Wilf' Williams (kytara), různá obsazení pro basu a bicí
Podrobnosti: Antisect - wikipedia
Diskografie (studiová alba):
In Darkness There Is No Choice (1984)
Out from the Void (1985, EP)
The Rising of the Lights (2017)
ARMORED SAINT
Armored Saint je americká heavymetalová skupina, která vznikla v roce 1982 v Los Angeles v Kalifornii. Od roku 1990 ji tvoří John Bush (zpěv), Joey Vera (baskytara), Jeff Duncan (kytara) a bratři Gonzo Sandoval (bicí) a Phil Sandoval (kytara). Do dnešního dne kapela vydala osm studiových alb, jedno EP, dvě živá alba a jedno kompilační album. Jako jeden z lídrů losangeleské heavymetalové scény dosáhla skupina mírného úspěchu v osmdesátých letech se svým EP z roku 1983 a prvními třemi studiovými deskami. Před vydáním čtvrtého studiového alba Symbol of Salvation (1991) kapelu trápila delší nečinnost způsobená problémy s nahrávací společností a smrtí původního kytaristy Davea Pricharda, který v roce 1990 zemřel na leukémii. Nakonec se rozpadli, když se Bush v roce 1992 připojil k Anthrax, kde nahradil Joeyho Belladonnu. V roce 1999 se dali znovu dohromady a od té doby pokračují v koncertování a nahrávání.
Skupinu založili v roce 1982 bratři Felipe 'Phil' Sandoval (kytara) a Gonzalo 'Gonzo' Sandoval (bicí), spolu s kytaristou Davem Prichardem, zpěvákem Johnem Bushem a baskytaristou Joey Verou. Phil, Gonzo, John a Joey spolu původně hráli na střední škole v krátce fungující rockové kapele Royal Decree.
Název kapely Armored Saint prý vymyslel Gonzo Sandoval poté, co na parkovišti místního kina v Monterey Parku v Kalifornii sledoval film Excalibur. Ještě v tom samém roce nahráli mladíci pětipísňové demo, jehož skladba "Lesson Well Learned" se dostala na kompilační album Metal Massacre II. Tři skladby z dema byly poté použity pro eponymní EP kapely, které vyšlo u Metal Blade Records v roce 1983.
V roce 1983 byl John Bush pozván bubeníkem Larsem Ulrichem na konkurz na zpěváka skupiny Metallica, protože frontman James Hetfield si nebyl jistý svými pěveckými schopnostmi a chtěl se soustředit na hru na kytaru. Bush však tuto nabídku odmítl, protože chtěl zůstat v Armored Saint.
V roce 1984 skupina podepsala smlouvu s Chrysalis Records a vydala své debutové album March of the Saint s menším MTV hitem "Can U Deliver?". Během nahrávání druhého desky Delirious Nomad je opustil kytarista Phil Sandoval, třetí album Raising Fear tak nahráli zbývající čtyři členové. V roce 1986 během nahrávání desky Metallica kontaktovala Joeyho Veru, aby nahradil baskytaristu Cliffa Burtona po jeho předčasné smrti, Vera ale nabídku odmítl a Burtona nakonec nahradil Jason Newsted z Flotsam and Jetsam.
V průběhu osmdesátých let Armored Saint absolvovali turné nebo odehráli vybrané koncerty s mnoha kapelami, jako jsou Judas Priest, Metallica, Aerosmith, Whitesnake, Ted Nugent, Alice Cooper, Saxon, Ratt, Testament, Exodus, W.A.S.P., Dio, Accept, Fates Warning, Y&T, Grim Reaper, Malice, King Diamond, Great White, Stryper, Leatherwolf, Lizzy Borden, Savatage, Helloween a Danzig. Koncem desetiletí však byla kapela nespokojena s nedostatečným úspěchem u labelu Chrysalis a vrátila se k Metal Blade. Krátce po vydání prvního živého alba Saints Will Conquer hrála krátkodobě v sestavě, v níž působili kytaristé Alan Barlam (tehdejší kytarista skupiny Hellion) a Jeff Duncan (dříve Odin) a bubeník Eddie Livingston, který načas nahradil Gonza Sandovala.
V roce 1989, během psaní a nahrávání hrubých čtyřstopých demosnímků pro další studiové album, byla kytaristovi Daveu Prichardovi diagnostikována leukémie a 27. února 1990, krátce před začátkem nahrávání alba Symbol of Salvation, Prichard nemoci podlehl. Po krátké přestávce se do kapely vrátili bratři Sandovalovi a Phil se ujal kytary místo Pricharda. Symbol of Salvation vyšlo v roce 1991 a sklidilo velký úspěch u kritiky. Bylo věnováno duchu a památce Davea Pricharda, jehož sólo na demo nahrávce písně "Tainted Past" bylo pečlivě přeneseno a použito na albu. Obsahovalo dva hity "Reign of Fire" a "Last Train Home".
Turné k albu bylo také úspěšné; předskakovali Suicidal Tendencies na jejich turné 'Lights...Camera...Revolution!'' a Savatage na jejich turné 'Streets'. Dále absolvovali turné s kapelami Scorpions, Wrathchild America, Sepultura a Overkill.
V roce 1992 kapela přispěla písní "Hanging Judge" na soundtrack k filmu Hellraiser III: Hell on Earth a také se ve filmu krátce objevila. O několik měsíců později byla Johnu Bushovi nabídnuta pozice zpěváka v thrashové kapele Anthrax a Bush, který si tentokrát nebyl budoucností Armored Saint jistý, nabídku přijal. Bratři Sandovalové se pokoušeli o konkurz na nové členy, ale po mnoha neúspěšných pokusech byla skupina oficiálně rozpuštěna.
Po rozpadu Armored Saint se Joey Vera věnoval hraní s kapelami jako Fates Warning, Lizzy Borden a Chroma Key. V roce 1994 vydal sólové album a zahájil druhou úspěšnou kariéru jako producent a inženýr. Bratři Sandovalové založili skupinu Life After Death a vydali vlastní desku na dnes již neexistujících labelech Indivision a Rising Sun. Jeff Duncan založil se svými bratry Shawnem a Mattem a bývalým kytaristou Dio Rowanem Robertsonem skupinu DC4.
V roce 1999, kdy Anthrax dočasně přerušili činnost, se John Bush a Joey Vera rozhodli Armored Saint reformovat. Do studia se vrátila celá sestava z doby alba Symbol of Salvation a v roce 2000 vydala novinku Revelation, která obsahovala první píseň skupiny se španělským textem ("No Me Digas"), kterou napsali Gonzo Sandoval a John Bush. Následovalo malé klubové turné, na kterém předskakovali skupinám Dio a Lynch Mob. Následující rok vydali Nod to the Old School, kolekci rarit a demosnímků s několika novými skladbami. Brzy poté se John Bush vrátil do studia k Anthrax a Armored Saint opět přerušili na neurčitou dobu činnost.
V roce 2004 se Vera dočasně na živé hraní přidal k Bushovi v Anthrax a nahradil baskytaristu Franka Bella. Počátkem roku 2005 ale Scott Ian oznámil, že se reformuje klasická sestava Anthrax z éry Among the Living, takže Bush a Vera u nich skončili. Tento krok dal mnohým naději, že Armored Saint budou opět nahrávat. V roce 2005 se uskutečnil jednorázový koncert v sestavě z doby Revelation a o rok později kapela vyrazila na nové turné.
16. března 2010 vydala kapela, po desetileté přestávce, své šesté album s názvem La Raza.
Dne 7. prosince 2011 byla kapela pozvána, aby odehrála jeden ze čtyř koncertů na oslavách 30. výročí založení skupiny Metallica. Koncert se konal v San Franciscu v Kalifornii.
Další album s názvem Win Hands Down vyšlo v červnu 2015 a debutovalo na 183. místě žebříčku Billboard Top 200. Prodalo se ho dvakrát více než jejich předchozího počinu. Dostalo se také na 33. místo německého žebříčku Top 100 alb.
V roce 2017 vydali Armored Saint album Carpe Noctum, své první živé album po 29 letech. Když byl ale Bush v březnu 2017 dotázán na pokračování alba Win Hands Down, uvedl: „Ještě jsme na ničem nezačali kolektivně pracovat. Jasně, všichni kluci si v hlavě hromadí nějaké věci. Já mám napsanou spoustu textových nápadů, ale ještě jsme nezačali psát žádné písně. Armored Saint se někdy nepohybuje zrovna nejrychlejším tempem. Myslím, že by bylo dobré, kdybychom chtěli udělat novou desku, abychom postupovali trochu rychleji. Už jsem mnohokrát říkal, že bych byl raději, kdyby pro mě byla hlavní motivací kvalita materiálu než pocit tlaku, že musím něco vydat v určitém čase."
V květnu 2019 Armored Saint na své instagramové stránce konečně oznámili, že začali psát písně pro své osmé studiové album. V prosinci téhož roku kapela začala nahrávat a v dubnu následujícího byla dokončena mixáž. Výsledné album s názvem Punching the Sky vyšlo 23. října 2020 a Metal Hammer ho označil za 33. nejlepší metalové album roku 2020. V říjnu také vydali upoutávku na dokumentární film Armored Saint: The Movie, v němž vystupují například James Hetfield ze skupiny Metallica nebo Scott Ian ze skupiny Anthrax.
V červenci 2023 Bush v rozhovoru potvrdil, že s Verou začali trochu psát nějaké písně pro další album.
V červnu 2024 vydali nový videoklip k písni "One Chain (Don't Make No Prison)", původně napsané Dennisem Lambertem a Brianem Potterem a poprvé nahrané kapelou People v roce 1970. Tato skladba byla původně napsána jako soulová balada a byla několikrát předělána různými umělci, včetně The Four Tops, Santany a The Doobie Brothers. Armored Saint ji přetvořili do metalové verze, která odráží jejich charakteristický zvuk. Zpěvák John Bush k této coververzi uvedl: "S nápadem udělat novou verzi této skladby přišel náš basák Joey Vera. Vždycky jsme byli velkými fanoušky oldschoolového soulu a R&B, takže jsme se toho nápadu hned chytli."
Podrobnosti: Armored Saint - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
March of the Saint (1984)
Delirious Nomad (1985)
Raising Fear (1987)
Symbol of Salvation (1991)
Revelation (2000)
La Raza (2010)
Win Hands Downt (2015)
Punching the Sky (2020)
ARTILLERY
Artillery je dánská thrashmetalová kapela, která se v první polovině 80. let podílela na vývoji tohoto žánru a byla průkopníkem dánské thrashmetalové scény se svou velmi energickou, riffovou a rychlou hudbou. Po vydání tří dlouhohrajících alb a intenzivním koncertování v průběhu 80. a počátkem 90. let se Artillery v roce 1991 rozpadli. O sedm let později se znovu sešli, ale pouze nakrátko, aby natočili jedno album a v roce 2000 opět ukončili činnost. Další reunion proběhl roku 2007, od té doby natočili sedm studiových alb.
Kapelu založili v červnu 1982 v Taastrupu na předměstí Kodaně bubeník Carsten Nielsen a kytarista Jorgen Sandau. K nim se připojili bratři Stützerové, kteří od roku 1980 hráli v kapele s Devil's Symphony (později ji pojmenovali Artillery podle skladby "Heavy Artillery" z alba Filth Hounds of Hades britských Tank).
Artillery nějakou dobu sdíleli zkušebnu s kapelami Mercyful Fate a Metallica, z čehož jejich zvuk čerpal inspiraci. Po vyzkoušení několika hudebníků se sestava ustálila na kytaristech Jorgenu Sandauovi a Michaelu Stützerovi, baskytaristovi Mortenu Stützerovi, bubeníkovi Carstenu Nielsenovi a zpěvákovi Carstenu Lohmannovi.
První koncert kapela odehrála 14. října 1983 společně s dalšími dánskými kapelami Dark Mission a Evil. Ještě v témže roce nahráli také demosnímek We Are the Dead, brzy následovaný další dvojicí demonahrávek - Shellshock (1984) a Deeds of Darkness (1984).
První komerční debut přišel na začátku roku 1985 se zařazením písně "Hey Woman" na první díl kompilace Speed Metal Hell, která vyšla u New Renaissance Records. Později téhož roku odešel Carsten Lohmann a nahradil ho Flemming Rönsdorf. Ještě téhož roku Artillery nahráli čtvrté demo Fear of Tomorrow, podepsali smlouvu s Neat Records a vydali své první album, nazvané stejně jako poslední demo. V roce 1986 Carstena Nielsena kontaktoval Quorthon s dotazem, zda by neměl zájem bubnovat s Bathory. Nielsen ale nabídku odmítl, protože si myslel, že Artillery se stanou mnohem větší kapelou než Bathory.
Druhé, vesměs slušně hodnocené, album Terror Squad vyšlo skupině na jaře roku 1987. V roce 1989 opustil skupinu kytarista Jorgen Sandau Putza a jeho pozici převzal baskytarista Morten Stützer; baskytaru propůjčil nováčkovi Peteru Thorslundovi. Téhož roku Artillery odcestovali do Taškentu v SSSR, kde vystoupili na místním hudebním festivalu. Vzpomínka na něj se objevila na jejich třetím albu By Inheritance, které vyšlo v roce 1990 na LP i CD u Roadrunner Records a obsahovalo píseň "7:00 from Tashkent". V roce 1991 se Artillery rozpadli a někteří členové kapely se po zbytek 90. let věnovali vlastním hudebním projektům.
Poté, co v roce 1998 vyšlo u Mighty Music kompilační CD Deadly Relics, které obsahovalo směs starých demo nahrávek a dvou písní z propagační kazety z roku 1989, se kapela reformovala a nahrála čtvrté album B.A.C.K, které vyšlo v roce 1999 u Die Hard Music. Vypadalo to na zdařilý comeback, o rok později se ale Artillery rozhodli opět ukončit činnost.
Ze spánku se skupina opět probrala až v srpnu roku 2007, kdy vydala v limitované edici boxset 4 CD s názvem Through the Years, který obsahoval čtyři studiová alba skupiny a veškerý demo materiál. Začátkem listopadu pak Michael Stützer na oficiálních stránkách potvrdil, že jsou opět aktivní. Dlouholetý zpěvák Flemming Rönsdorf se ale reunionu nezúčastnil, 27. listopadu téhož roku bylo potvrzeno, že novým frontmanem bude zpěvák Soren Adamsen. V této sestavě natočili Artillery dvě alba, konkrétně When Death Comes z roku 2009 a My Blood z roku 2011.
12. dubna 2012 bubeník Carsten Nielsen oznámil, že po květnovém turné po USA a Jižní Americe kapelu opouští. Nahradil ho Josua Madsen. Nebyla to ale jediná změna, 26. září téhož roku bylo oznámeno, že kapelu opustil také Soren Adamsen a nahradil ho Michael Bastholm Dahl. Nová sestava začala v únoru pracovat na novém albu s názvem Legions, které vyšlo 26. listopadu 2013 u Metal Blade. Už předtím, 7. října 2013 vydal Metal Blade první video z v podobě skladby "Chill My Bones (Burn My Flesh)". Po albu Legions následovalo o tři roky později album Penalty by Perception.
Dne 15. července 2018 Artillery na své facebookové stránce oznámili, že se chystají znovu do studia. Výsledek jejich práce, album s názvem The Face of Fear, vyšlo 16. listopadu 2018.
2. října 2019 náhle zemřel kytarista a zakládající člen Morten Stützer. Přeživší členové Artillery okamžitě oznámili, že budou pokračovat v koncertování na jeho počest, a nahradil ho Kran Meier. 16. října 2.října 2020 kapela vydala svou první píseň po dvou letech, "The Last Journey", digitálně i na vinylu. Píseň byla poctou věnovanou Mortenu Stützerovi a zpívají v ní dva bývalí zpěváci Flemming Ronsdorf a Soren Adamsen.
Dne 7. května 2021 vydala skupina Artillery své desáté album nazvané jednoduše X, které vzniklo v Medley Studios v Kodani. Na podporu alba kapela absolvovala celosvětové turné a od června 2022 začala pracovat na nové hudbě pro své jedenácté studiové album. Práce ale byly přerušeny 8. března 2023, kdy zemřel bubeník skupiny, Josua Madsen poté, co ho srazil autobus. Jeho náhradou se stal mladíček Frederik Kjelstrup Hansen. Zároveň s ním do kapely přišly také René Loua (kytara) a Martin Steene (zpěv).
Podrobnosti: Artillery - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Fear of Tomorrow (1985)
Terror Squad (1987)
By Inheritance (1990)
B.A.C.K. (1999)
When Death Comes (2009)
My Blood (2011)
Legions (2013)
Penalty by Perception (2016)
The Face of Fear (2018)
X (2021)
AVENGER
Avenger je anglická heavy metalová kapela z Newcastlu. V 80. letech vydali dvě alba a poté se rozpadli; znovu se dali dohromady v roce 2005.
Skupinu založili Brian Ross, Mick Moore a Gary Young koncem roku 1982 poté, co se Rossova a Moorova předchozí kapela Blitzkrieg rozpadla. Skupina začala okamžitě nahrávat demosnímky, "Hot 'n' Heavy Express" bylo jejich první nahrávkou, zařazenou na kompilační EP Neat Records. Jejich debutový singl pro Neat, "Too Wild to Tame", následoval v říjnu 1983 po připojení kytaristy Johna Brownlesse.
Krátce poté je opustil zpěvák Brian Ross, aby se připojil k Satan a jejich zpěvák Ian Swift se vzápětí připojil zase k Avenger. Po doplnění kytaristou Lesem Cheethamem vydali v roce 1984 svou první LP desku Blood Sports, čímž začalo období pravidelného koncertování skupiny v západní Evropě, která byla v té době centrem vznikající metalové scény.
Brzy následovalo druhé album u Neat s názvem Killer Elite o třech skladbách spolu s doprovodným videoklipem. V roce 1986 skupina absolvovala turné po Spojených státech, na kterém nahradila Lese Cheetama Gregem Reiterem. Bubenická povinnost na americkém turné připadla Darrenu Kurlandovi. Po čtyřech měsících, po návratu do Anglie, se kapela rozpadla, což dávala za vinu špatné podpoře nahrávací společnosti, která bránila využití potenciálu skupiny ve Spojených státech. Ian Swift se připojil k Atomkraft, Gary Young se později připojil k Blitzkrieg.
V roce 2007 se kapela dala opět dohromady a o pár let později vydala nové album The Slaughter Never Stops.
Podrobnosti: Avenger - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Blood Sports (1984)
Killer Elite (1985)
The Slaughter Never Stops (2014)
BABY TUCKOO
Baby Tuckoo byla anglická hardrocková skupina, která vznikla v Bradfordu v hrabství West Yorkshire v Anglii v roce 1982. Jejich název je převzat z první věty románu Jamese Joyce Portrét umělce jako mladého muže. Obecně jsou považováni za součást druhé generace nové vlny britského heavy metalu.
Vydali dvě alba, First Born (1984, Ultranoise) a Force Majeure (1986, Music for Nations), ve složení Rob Armitage (zpěv), Neil Saxton (kytara), Andy Barrott (klávesy, kytara), Paul Smith (baskytara) a Tony Sugden (bicí). Před jejich nahráváním ve skupině působili Steve Holton (zpěv) a Andy Tidswell (klávesy).
V roce 1987 Armitage odešel ke skupině Accept, ale v roce 1988 ho nahradil Američan David Reece, aniž by se podílel na jakýchkoli vydaných deskách skupiny, později se připojil k britské kapele Jagged Edge a založil skupinu Passion.
Podrobnosti: Baby Tuckoo - Metal Music Archives
Diskografie (studiová alba):
First Born (1984)
Force Majeure (1986)
BAD LIZARD
Bad Lizard byla heavy/power metalová kapela z Belgie, která vznikla v Bruggách v roce 1982 a ve stejném roce nahrála svůj první singl "Hot Girl". Následovalo propracované EP Killer on the Loose, které vyšlo v roce 1983 u Proma-Sound Recordings. Jejich nejznámějším počinem je solidní album Power of Destruction, které vyšlo v roce 1985 u evropské metalové stáje Roadrunner Records. Bohužel to byla jejich jediná velká nahrávka.
Na začátku kapela hrála covery svých oblíbených kapel pod názvem Gipsy. V roce 1986 nebo 1987 změnili název na License a pod tímto názvem nahráli alespoň jednu skladbu - "Conquer of Victory". Není známo, zda License vydali nějaké demo nahrávky.
Poslední známá sestava kapely:
- Guy de Nolf - zpěv
- Johan Vandenberghe - klávesy
- Frank Deprest - sólová kytara
- Lou Michot - basa
- Patrick de Troyer - bicí
Podrobnosti: Bad Lizard - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Power of Destruction (1985)
THE BLOOD
The Blood je londýnská kapela, založená v roce 1982 (původní název byl Comming Blood), která v osmdesátých letech míchala hardcore punk, Oi!, heavy metal a fotbalové skandování, stejně jako shock rock Alice Coopera. Mnoho jejich písní kritizuje náboženství nebo se zabývá politickými či filozofickými tématy. V kapele se vystřídalo poměrně značné množství členů. Jediné stálice byli zpěvák a později i kytarista Colin 'The Cardinal' Smith a kytarista J.J. Bedsore, ten ale zemřel v roce 2004 na selhání mnoha orgánů v důsledku dlouholetého chronického alkoholismu.
Jejich první singl "Megalomania" zesměšňoval papeže. Jejich druhý vydaný singl "Stark Raving Normal" kritizoval jednorozměrné vlastenectví, apatii a průměrnost. Debutové album False Gestures for a Devious Public se dostalo do britské top 30 a časopis Sounds ho zvolil za jedno z nejlepších alb roku.
V devadesátých letech natočili dvě desky - Smell Yourself a Spillage.
Dne 1. června 2008 vydali The Blood akustické CD punk@theopera. Toto koncepční album odhaluje cestu dvou mladých lidí, kteří se snaží osvobodit od pasáků obchodujících s lidmi a tyranské náboženské sekty. V roce 2010 vyšlo poslední dílo The Blood, album @thebodysnatchersball, které The Cardinal v podstatě spáchal sám.
8. června 2012 se skupina reformovala ve složení The Cardinal, Jesus Ruiz a Chema Zurita alias 'Sonic Offender', který je také pravidelným baskytaristou kapely Uk Subs. V prosinci 2012 a v průběhu roku 2013 kapela absolvovala turné po východním a západním pobřeží USA, Kanadě, Francii, Španělsku a Japonsku, na kterém oživila hymny z prvních let své existence jako poctu tvorbě The Cardinala a JJ Bedsora.
V březnu 2014 vydali "Chorus of Legends", hymnu složenou pro mistrovství světa ve fotbale v Brazílii 2014. V srpnu 2016 vydal The Cardinal knihu Vagabond Vendetta, autobiografickou fantasy, která se odehrává ve Frestonské republice. V jedenácté kapitole románu Cardinál popraví Jimmyho Savilea, Rolfa Harrise a Stuarta Halla na základě historického svědectví, které v roce 1978 poskytl BBC Johnny Rotten ze skupiny Sex Pistols.
Otázka je, jestli jejich tvorbu lze aspoň okrajově považovat za heavy metal, a to i v té nejexperimentálnější crossoverové podobě. Oni sami se ale zřejmě součástí této scény cítili. Jako producenta si přivlastnili Cronose, děkovali Alici Cooperovi, Ozzymu Osbournovi a Lemmymu a na zadní straně obalu se objevila odvážná prohlášení jako 'Roll over W.A.S.P. and tell Mötley Crüe the news!!!' a 'Sick kicks for shock rockers'. Záměrem bylo vytvořit pobuřující heavy metalovou miniaturu, jen jim chybělo know-how, aby to důsledně dokázali. Tyto aspirace z nich tedy zřejmě dělají dostatečnou součást metalového vesmíru 80. let.
Podrobnosti: The Blood - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
False Gestures for a Devious Public (1983)
Smell Yourself (1996)
Spillage (1999)
Punk@TheOpera (2008)
@Thebodysnatchersball (2010)
CORROSION OF CONFORMITY
Corrosion of Conformity (často zkracováno jako C.O.C.) je americká heavy metalová kapela z Raleigh, hlavniho města Severní Karolíny. Během své existence prošla formace několika změnami sestavy, přičemž jediným stálým členem zůstává hlavní kytarista Woody Weatherman. Weatherman, zakládající baskytarista Mike Dean, zakládající bubeník Reed Mullin a zpěvák/kytarista Pepper Keenan (který se připojil ke kapele v roce 1989) jsou všeobecně považováni za 'klasickou' sestavu.
Po přestávce v roce 2006 se Corrosion of Conformity vrátili v roce 2010 bez Keenana, který byl zaneprázdněn turné a nahráváním s kapelou Down, ale v prosinci 2014 byla ohlášena jejich obnovená spolupráce. Od té doby došlo k dalším změnám sestavy; Mullina po jeho smrti v roce 2020 nahradil John Green a Dean, který skupinu poprvé opustil v roce 1987 a vrátil se v roce 1993, z kapely opět odešel v roce 2024.
C.O.C. začínali jako hardcore punková formace, později se však její zvuk posunul k pomalejšímu, bluesově zabarvenému heavy metalu. K dnešnímu dni vydali deset studiových alb, čtyři EP, jednu kompilaci a jedno živé album.
První tři studiovky Eye for an Eye (1984), Animosity (1985) a Blind (1991) přilákaly pozornost vydavatelství Columbia Records, které s nimi podepsalo smlouvu v roce 1993. Úspěch přišel s vydáním čtvrtého studiového počinu Deliverance (1994), který se dostal na 155. místo žebříčku Billboard 200 a přinesl hity "Albatross" a "Clean My Wounds". Následovník Wiseblood z roku 1996 byl rovněž úspěšný a tehdy se stal nejvýše hodnoceným albem kapely v USA, když dosáhl 104. místa v žebříčku Billboard 200. Nejnovější deska No Cross No Crown vyšla v roce 2018 a stala se prvním albem kapely, které se dostalo do top 100 žebříčku Billboard 200, kde dosáhlo 67. pozice.
Kapela byla ovlivněna heavy metalovými uskupeními jako Black Sabbath, Iron Maiden, Scorpions a Judas Priest, stejně jako hardcore skupinami Black Flag, Bad Brains, Circle Jerks, Minor Threat, Discharge, Germs a 'mnoha staršími kapelami z D.C.'
V roce 1982 vydali C.O.C. skladby na MC kompilaci No Core pod stejnojmenným labelem spolu s dalšími punkovými kapelami ze Severní Karolíny a v roce 1983 na 7" kompilaci Why Are We Here?, rovněž u No Core. Shelton kapelu v roce 1983 opustil a vystřídal jej Eric Eycke z další raleighské smečky Colcor. S Eyckem natočila kapela své první album Eye for an Eye.
Debut Eye for an Eye, zaměřený na hardcore punk a obsahující 20 skladeb – jediný s Eyckem – vyšel původně v roce 1984 a později byl v roce 1989 znovu vydán u Caroline Records. Krátce poté Eycke kapelu opustil a C.O.C. pokračovali jako trio, přičemž Dean a Mullin se podělili o zpěv na následující desce Animosity z roku 1985, vydané u Metal Blade Records (Death Records). Přestože bylo album po vydání dobře přijato a dnes je považováno za důležité dílo v žánru crossover thrash, Metal Blade mu věnoval jen malou podporu, což vedlo Deana k odchodu z formace v roce 1987.
Kapela nabrala na Deanovo místo Simona 'Boba' Sinistra (po rozpadu jejich spolubandy Ugly Americans, rovněž z Karolíny a ze stáje Death Records). EP Technocracy z roku 1987 ukázalo hektickou crossover thrash hru C.O.C. s čistějším vokálním stylem než dříve (EP vydali, aby splnili smluvní závazky vůči Metal Blade). Bob brzy kapelu opustil a vrátil se k Ugly Americans, po čemž C.O.C. bez varování přestali na dva roky fungovat. Mullin uvedl, že protože Metal Blade účtovala Technocracy jako plnohodnotné album, „kapela ztratila hodně kontroly, ztratili jsme směr a byli jsme 'hotovi'“.
V roce 1989 Weatherman a Reed Corrosion of Conformity znovu oživili a začali hledat nového zpěváka, dokonce zveřejnili inzerát ve fanzinu Flipside s požadavkem na hlas podobný Jamesi Hetfieldovi nebo Ozzy Osbourneovi, aby ladil s jejich novým metalovým stylem. Byl přijat Karl Agell; na basu přišel Phil Swisher a Pepper Keenan se stal druhým kytaristou. V té době Caroline Records vydala některé starší skladby s Mikem Deanem jako zpěvákem na EP s názvem Six Songs with Mike Singing. Dean se rovněž podílel na projektu Snake Nation.
Nová sestava vydala v roce 1991 Blind, první desku C.O.C., která získala pozornost mainstreamu. Videoklip k písni "Vote with a Bullet" (jediná skladba na albu s Keenanovým zpěvem) se dostal do rotace MTV a album se na počátku roku 1992 dostalo na žebříček Billboard Heatseekers. Do roku 2011 se v USA prodalo více než 250 000 kopií.
V roce 1993 Agell a Swisher formaci opustili a založili Leadfoot, Dean se vrátil a Keenan převzal hlavní zpěv. Kapela začala pracovat na dalším studiovém počinu pro společnost Relativity a demo nahrávky se dostaly ke Columbia Records, která nabídla vykoupení jejich smlouvy od Relativity. Když Relativity odmítla, Sony/Columbia Relativity koupila, přeměnila ji na distribuční label a převedla kontrakt C.O.C. pod svá křídla.
Na albu Deliverance kapela začlenila do svého zvuku vlivy stoner a southern rocku, které zůstaly i na dalších deskách. V roce 1994 byla skladba "Big Problems" použita na soundtracku k filmu Clerks a píseň "Clean My Wounds" se objevila v anime filmu Tekken: The Motion Picture. Deliverance se stalo nejprodávanější deskou kapely, především díky hitům "Albatross" a "Clean My Wounds", které se dostaly do Top 20 rockových rádií. Album strávilo téměř čtyři měsíce v žebříčku Billboard 200, kde dosáhlo 155. místa. Na žebříčku Heatseekers se dostalo na 5. místo a vydrželo tam téměř rok.
další album Wiseblood vyšlo v říjnu 1996. Přestože přineslo hit žebříčku Top30 "Drowning in a Daydream" a světové turné s Metallicou, album nedosáhlo prodejů předchozí desky, do roku 2002 se ho prodalo přes 140 000 kopií. Píseň "Drowning in a Daydream" byla přesto v roce 1998 nominována na cenu Grammy za Best Metal Performance.
Krátce po vydání Wiseblood Columbia Records C.O.C. 'propustila' a kapela se přesunula k Sanctuary Records. S novým labelem vydala v září 2000 America's Volume Dealer. Deska byla komerčně ještě méně úspěšná než Wiseblood a nedostala se ani do Billboard 200. Singl "Congratulations Song" přesto přinesl kapele další Top30 hit.
Reed Mullin formaci opustil v roce 2001 a během následujících let kapela spolupracovala s řadou bubeníků: Jimmym Bowerem z Eyehategod, místním profesorem perkusí Merrittem Partridgem, Stantonem Moorem z Galactic a Reedovým bývalým technikem Jasonem Pattersonem, který dříve hrál v místní rockové formaci Cry of Love.
V dubnu 2005 vydali C.O.C. album In the Arms of God, které bylo kritiky velmi dobře přijato, debutovalo na 108. místě Billboard 200 a dokonce se dostalo na vrchol žebříčku Heatseekers. To vše bez jediného rádiového hitu, i když videoklip k písni "Stonebreaker" se objevil v rotaci na MTV2 v rámci obnoveného pořadu Headbanger's Ball.
Kapela strávila zbytek roku na turné po USA a Kanadě, přičemž vystupovala jako předkapela před Motörhead a Disturbed, a zároveň absolvovala jako hlavní hvězda turné s podporou skupin Crowbar, Fu Manchu, Alabama Thunderpussy a Danko Jones. Plánované evropské turné na září/říjen 2005 bylo zrušeno kvůli hurikánu Katrina, který zničil rodné město Keenana, New Orleans. V lednu 2006 se formace zúčastnila společného turné po Velké Británii s Clutch.
Corrosion of Conformity byli v klidu od roku 2006 do června 2010, zatímco Pepper Keenan nahrával a jezdil na turné s kapelou Down. Od března 2009 do června 2010 občas vystupovali Karl Agell a Reed Mullin s Jerry Barrettem, Scottem Littlem a Jasonem Browningem pod názvem COC-Blind a hráli celé album Blind. Reed Mullin a Mike Dean spolu s Jasonem Browningem také vystupovali s novou formaci Righteous Fool a vydali stejnojmenné EP u Southern Lord Records.
12. května 2010 oznámil Blabbermouth.net, že se reunion sestava z éry Animosity vrací a pracuje na novém počinu. Kapela plánovala několik vystoupení na západním pobřeží na začátek srpna, i když oficiálně nebyla tato data potvrzena. Pepper se připojil ke svým koleggům na pódiu 17. června 2011 na Hellfestu (Clisson, Francie) při hraní písně "Vote with a Bullet" a 19. června 2011 v Bilbau (Španělsko), kde zahráli také "Señor Limpio".
Osmé studiové album, nazvané Corrosion of Conformity, vyšlo 28. února 2012 u Candlelight Records. V září 2012 C.O.C. zveřejnili tři fotografie ze studia na Facebooku a uvedli, že pracují na pětipísňovém EP Megalodon s Mikem Schaeferem a Johnem Custerem. EP bylo vydáno a kompletně poskytnuto ke stažení 14. listopadu 2012 prostřednictvím Scion A/V.
Do ledna 2013 kapela skládala nový materiál pro deváté studiové album IX, které vyšlo 1. července 2014. V září 2014 bubeník Reed Mullin v rozhovoru pro Heavy Blog Is Heavy potvrdil, že Corrosion of Conformity se v roce 2015 spojí s kytaristou a zpěvákem Pepperem Keenanem, aby nahráli nové album, následované tour.
14. ledna 2015 kapela oznámila účast na šesti koncertech ve Velké Británii, které se uskutečnily v březnu a šlo o jejich první turné s lineupem z éry Deliverance po 14 letech a také první vystoupení s Pepperem po devíti letech. První koncert s obnovenou sestavou z období Deliverance byl odehrán 7. března 2015 v Manchesteru, Anglie. V létě následovalo americké turné jako support skupiny Clutch5.
6. června 2016 oznámila formace propuštění bubeníka Reeda Mullina - po dlouhodobém boji s alkoholismem, který vyústil v záchvat před jejich koncertem v Edmontonu (Kanada) během turné s Lamb of God a Clutch. Mullin se za bicí vrátil již 8. června během turné.
10. listopadu 2017 C.O.C. oznámili vydání desátého studiového počinu No Cross No Crown, plánovaného na 12. ledna 2018. Hlavní singl "Cast the First Stone" měl premiéru téhož dne.
Mullin zemřel 27. ledna 2020. Jeho náhradníkem se stal angličan John Green, který dříve působil jako jejich 'bedňák' a v roce 2019 již zasáhl jako dočasný bubeník na několika koncertech.
Dlouholetý baskytarista Mike Dean oznámil svůj druhý odchod 20. září 2024, přičemž uvedl, že obtíže po Mullinově smrti a vzdálenost stovek mil od zbytku kapely byly pro jeho konec rozhodující.
16. srpna 2025 kapela oznámila dokončení nahrávání dvojalba s plánovaným vydáním na začátku roku 2026. Některé kytarové party byly nahrány v soukromém studiu Barryho Gibba v Miami a na bubny přispěl Stanton Moore.
Kapela spolupracovala také s řadou dalších umělců: James Hetfield z Metallicy přispěl vokály do písně "Man or Ash" na Wiseblood; Warren Haynes z The Allman Brothers Band a Gov't Mule hrál na slide kytaru v "Stare Too Long" na America's Volume Dealer; a Stanton Moore z Galactic nahrál bicí na In the Arms of God.
Členové COC se rovněž účastnili dalších projektů: Keenan hraje na kytaru v metalové superkapele Down a Dean přispěl vokály do skladby "Access Babylon" v projektu Probot Dava Grohla . Pepper se také objevil na albu coverů Metallicy z roku 1998 Garage Inc., kde hrál na kytaru a zpíval druhou sloku písně Lynyrd Skynyrd "Tuesday's Gone". Objevil se i v dokumentu Some Kind of Monster, kde se účastnil konkurzu na místo Jasona Newsteda v Metallice...
Současná (2026) sestava
- Woody Weatherman - kytara a zpěv (1982-2006, 2010-současnost)
- Pepper Keenan - kytara a zpěv (1989-2006, 2014-současnost)
- Stanton Moore - bicí (2003-2005, 2024-současnost)
- Bobby Landgraf - basa (2024-současnost)
Podrobnosti: Corrosion of Conformity - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Eye for an Eye (1984)
Animosity (1985)
Blind (1991)
Deliverance (1994)
Wiseblood (1996)
America's Volume Dealer (2000)
In the Arms of God (2005)
Corrosion of Conformity (2012)
IX (2014)
No Cross No Crown (2018)
CRUMBSUCKERS
Crumbsuckers je americká thrash metal / crossover thrash formace, která vznikla v roce 1982 na Long Islandu v New Yorku. Band založili zpěvák Chris Notaro, kytarista Chuck Lenihan, baskytarista Gary Meskil a bubeník Dan Richardson. Sestava se krátce stabilizovala po sérii raných změn a soubor se rychle prosadil na newyorské hardcore a thrash scéně díky brutální energii, tvrdému zvuku a hutným riffům.
Jejich hudba spojovala klasický thrash metal s hardcore punkovou agresivitou, rychlostí a nespoutaností. Crumbsuckers si získali respekt díky intenzivním koncertům, dravému projevu a technicky přesvědčivé hře, která je odlišovala od mnoha dalších crossover formací té doby. Textově i hudebně šlo o kapelu, která tlačila na sílu, autenticitu a syrovost.
V roce 1986 vydali debutové album Life of Dreams, které je dnes považováno za jednu z klíčových nahrávek crossover thrash žánru 80. let. Nahrávka spojila thrashovou preciznost s hardcore živelností a otevřela skupině dveře k mezinárodní popularitě. V roce 1988 následovala druhá studiová deska Beast on My Back, která byla techničtější, progresivnější a ambicióznější, i když už komerčně nedosáhla stejného dopadu jako debut.
Na přelomu 80. a 90. let se Crumbsuckers 'postupně' rozpadli, přičemž několik členů pokračovalo v dalších projektech (nejvýrazněji Gary Meskil v kapelách jako Pro-Pain). Přesto si formace udržela kultovní status mezi fanoušky thrash a hardcore scény a je dodnes považována za jeden z nejdůležitějších crossover thrash bandů své éry.
Crumbsuckers se stali pevnou součástí newyorské hardcore/thrash scény, sdíleli pódium s kapelami jako Anthrax, Agnostic Front, Nuclear Assault či Cro-Mags. Typické byly energické, až chaotické koncerty, které kombinovaly metalovou preciznost s hardcore výbušností. Na scéně byli respektovaní jak metalisty, tak punkery, což jen posílilo jejich status jako jedné z nejdůležitějších crossover formací 80. let.
Sestava - klasická éra (1985 – 1988):
- Chris Notaro - zpěv
- Chuck Lenihan - kytara
- Robb 'CO2' Cabrera - kytara
- Gary Meskil - baskytara
- Dan Richardson - bicí
V dalších fázích a pozdějších sestavách vždy zůstávali základem Notaro, Lenihan a Meskil, doplňovaní různými kytaristy a bubeníky během krátkodobých reunionů.
Podrobnosti: Crumbsuckers - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Life of Dreams (1986)
Beast on My Back (B.O.M.B.) (1988)
D.R.I.
Dirty Rotten Imbeciles (často zkracováno a označováno jako D.R.I.) je americká crossover thrashová formace, která vznikla v roce 1982 v Houstonu, Texas, a později se přestěhovala do San Francisca v Kalifornii. Kapela v současnosti zahrnuje dva zakládající členy – zpěváka Kurta Brechta a kytaristu Spike Cassidyho – spolu s baskytaristou Gregem Orrem a bubeníkem Dannym Walkerem.
D.R.I. nikdy nezískali masovou popularitu, ale jejich spojení hardcore punkových kořenů s thrash metalovými vlivy se stalo stylistickým katalyzátorem pro jejich současníky – především Suicidal Tendencies, Corrosion of Conformity, Stormtroopers of Death, Cro-Mags, Nuclear Assault, Adrenalin O.D. a Cryptic Slaughter. Spolu s těmito soubory jsou považováni za hlavní průkopníky toho, co se později nazývalo 'crossover thrash'. Tyto kapely měly výrazný vliv na moderní thrash metal.
K roku 2025 vydali sedm studiových alb. Kromě tří nových skladeb na EP But Wait... There's More! (2016) kapela nevydala žádné studiové LP od Full Speed Ahead z roku 1995. Přesto formace pokračovala v téměř každoročních turné a pouze občas 'pauzírovala', zejména mezi lety 2004 a 2009, kdy byl Cassidymu diagnostikován nádor tlustého střeva. Od konce 90. let D.R.I. pracují na osmém studiovém albu, které však zatím nebylo vydáno.
Dirty Rotten Imbeciles (tehdy známí jako US D.R.I.) byli založeni v Houstonu v květnu 1982 bývalými členy hardcore punkové formace Suburbanites. Původní sestava zahrnovala Spike Cassidyho na kytaru, Kurta Brechta jako zpěváka, Erica Brechta na bicí a Dennise Johnsona na basu, což byla v podstatě původní kapela Suburbanites s Cassidyho kytarou.
Skupina začala zkoušet u rodičů Kurta a Erica. Hluk údajně vedl k pravidelným stížnostem jejich otce, který je popsal jako 'partu špinavých hňupů' – a právě odtud pochází název kapely. Tento moment inspiroval i píseň "Madman", která obsahuje záznam hlasu otce bratrů Brechtových, přerušujícího zkoušku a stěžujícího si na hluk (v lehce jiné podobě a s babičkou došlo k něčemu podobnému u naší legendy Master´s Hammer – viz album Vagus Vetus, song "Zvířecí Zvuky" - odkaz na domácí nahrávání jednoho z prvních demosnímků). Formace původně používala název US D.R.I., než ho zkrátila na D.R.I.; 'US' údajně označovalo kapelu, jak bylo zmíněno v rozhovorech k rozšířené verzi CD Dirty Rotten. Logo 'Skanker Man' navrhl původní bubeník Eric Brecht jako součást úkolu 'signage', když spolu s Kurtem navštěvovali stejný kurz designu na umělecké škole.
Dva měsíce po vzniku, 2. července 1982, odehráli svůj první koncert v Joe Star's OMNI v Houstonu. 6. a 7. listopadu 1982 nahráli své první EP Dirty Rotten, které obsahovalo 22 skladeb v 18 minutách na 7 palcovém vinylu. Bylo vyrobeno pouze 1000 kusů, což z EP učinilo sběratelský kousek. Vzhledem k poptávce bylo EP později převedeno na 12 palcové LP, vydané v roce 1983 pod názvem Dirty Rotten LP.
V roce 1983 se D.R.I. přestěhovali z Texasu do San Francisca, kde žili ve svém autě a mezi koncerty jedli v charitativních jídelnách. Dennis Johnson je opustil a vrátil se do Texasu, nahradil ho Sebastian Amok. Po několika měsících podnikli své první turné, zahrnující Rock Against Reagan tour s MDC a Dead Kennedys. Po turné byl Amok nahrazen Joshem Pappem, který později vstoupil do jiné texaské kapely The Dicks.
Dalším vydáním bylo čtyřskladbové EP Violent Pacification (1984). Po letním turné 1984 se Eric Brecht oženil a opustil kapelu, jeho místo zaujal sedmnáctiletý Felix Griffin. Rovněž v roce 1984 se jejich skladba "Snap" objevila na benefiční anti-válečné kompilaci P.E.A.C.E., společně s dalšími známými hardcore a punkovými smečkami, jako byli Crass, D.O.A., Dead Kennedys a MDC.
Své druhé studiové album Dealing with It! vydali v březnu 1985 u Metal Blade Records. Kapela podporovala desku intenzívním koncertováním. Už během nahrávání si Josh Pappe vzal pauzu. Basový post obsadil Mikey Offender z The Offenders, zatímco Cassidy hrál ve skladbách, které se Offender nestihl naučit. Písně na Dealing with It! mírně směřovaly k metalovému zvuku, ale zachovaly thrashcore charakter.
D.R.I. během let 1985 – 1986 vystupovali s thrash metalovými legendami jako Slayer, Anthrax, Exodus, Overkill a Hirax, zároveň pokračovali v koncertování i s hardcore punkovými kolegy, včetně Discharge, Corrosion of Conformity, Bad Brains, T.S.O.L., JFA, Descendents, Verbal Abuse, Gang Green a Cryptic Slaughter. Na tomto turné natočili také koncert 26. dubna 1986 v Olympic Auditorium v Los Angeles a vydali jej na videu pod názvem Live at the Olympic.
Když se Felix Griffin v roce 1984 připojil k D.R.I., přivedl tím kapele nové publikum. Během následujících tří let formace jezdila na turné a spolu s dalšími průkopníky začala rozvíjet nový žánr – crossover. Jejich třetí studiovka Crossover, vydaná v roce 1987, dostala název přesně vystihující hudbu na ní, protože skladby měly výrazný metalový zvuk. Jak kapela postupně přecházela k thrash metalu, songy se prodlužovaly, zpomalovaly a stávaly se složitějšími. Média označila D.R.I. za hlavní postavu crossoverového hnutí, což byl styl kombinující hardcore punk a thrash metal. Tato hudba přitahovala smíšené publikum – punkery, skinheady i metalové fanoušky. Díky crossoveru se popularita D.R.I. rozšířila po celém světě, včetně prvních turné po Evropě a Austrálii, a kapela otevírala koncerty různých formací, například The Exploited a Anthrax.
Video Live at The Ritz bylo natočeno 27. června 1987 v The Ritz v New Yorku během světového turné k albu Crossover.
V únoru 1988 se Dirty Rotten Imbeciles vrátili do studia, aby nahráli 4 of a Kind. Skladby na tomto albu pokračovaly v metalovém duchu. Bylo natočeno i video k písni "Suit and Tie Guy" a LP Dirty Rotten bylo remixováno, aby zahrnovalo skladby z EP Violent Pacification, a poté znovu vydáno. Formace opět podnikla světové turné na podporu 4 of a Kind, nejprve v Severní Americe s Kreator a Holy Terror, a v Evropě s The Exploited a Gang Green. Krátce před začátkem práce na další desce Josh Pappe odešel do Gang Green, a nahradil ho John Menor.
V říjnu 1989 vydali D.R.I. své páté album Thrash Zone. Pokračovalo ve stejném duchu jako 4 of a Kind a stalo se dalším úspěchem. Vznikla dvě hudební videa – "Beneath the Wheel" a "Abduction". Kapela koncertovala téměř dva roky po Evropě a Severní Americe, vystupovala s mnoha zvučnými jmény, například s Nasty Savage, Sick of It All, Corrosion of Conformity, Mordred, Excel, Uncle Slam, Cryptic Slaughter, Dead Horse, Atrophy a Bitter End.
V roce 1990 odešel Felix Griffin a nahradil ho Rob Rampy. Ve stejnou dobu D.R.I. ukončili spolupráci s Metal Blade Records a trvalo více než dva roky, než našli nové vydavatelství. Nakonec své šesté album Definition vydali v říjnu 1992 pod vlastní značkou Rotten Records. K písni "Acid Rain" bylo natočeno video, které se později objevilo v epizodě MTV Beavis and Butt-Head.
D.R.I. strávili po celou dobu let 1992 a 1993 na tour na podporu Definition, včetně koncertů jako předskokani pro Testament a vlastních headline show. Během tohoto turné natočili koncert 27. listopadu 1992 v Hollywood Palladium, který byl v roce 1994 vydán jako jejich první live album Live. To sloužilo jako 'mezistupeň' mezi Definition a Full Speed Ahead. Krátce po záznamu koncertu John Menor kapelu opustil a nahradil ho jejich dlouholetý přítel a roadie, Chumly Porter.
V listopadu 1995 vydali D.R.I. desku Full Speed Ahead, k němuž vzniklo video k písni "Syringes In The Sandbox".
V lednu 1996 zahájili turné po Severní Americe s formací Acid Bath jako předskokany. V dubnu však dva členové narazili na problémy s úřady při vstupu do Kanady, protože byli dříve obviněni z řízení pod vlivem alkoholu v USA. To vedlo ke zrušení všech kanadských koncertů.
V letech 1997 a 1998 D.R.I. pokračovali ve světových turné, zahrnujících evropské a jihoamerické zastávky. V roce 1998 kapela oznámila, že píše skladby pro pokračování Full Speed Ahead, včetně písní "Against Me", "As Seen on TV", "Bad News", "Brick Wall View", "Destructive Power", "Insanity Plea", "Saddam Insane", "Sweaty Deli Tray" a "Wrong as Usual"; první z nich vyšla až o 18 let později na EP But Wait... There's More!. Neustálé koncerty, pomalé tempo psaní a nahrávání, a hledání nového labelu vedly k tomu, že album bylo odloženo na více než půl dekády, než formace podepsala smlouvu s Beer City Records. Na jaře 2004 měli D.R.I. ve formě demonahrávek alespoň čtyři nové skladby pro potenciální osmou studiovou nahrávku, včetně "Against Me", která byla několik let dostupná ke stažení na jejich oficiálních stránkách.
V roce 1999 se D.R.I. objevili jako jedna z hlavních kapel na turné Social Chaos po Severní Americe. Jedna z jejich písní, "I'm The Liar", byla použita na kompilaci CD z tohoto turné. V srpnu 1999, ještě během tour, kapelu opustil Chumly Porter, unavený z koncertování, a nahradil ho Harald Oimoen, který s nimi dlouhodobě spolupracoval na různých pozicích – od fotografie a merchandisingu po technickou podporu baskytary. Kapela turné nakonec dokončila a vynechala pouze dvě vystoupení.
Na přelomu tisíciletí byli D.R.I. na Millennium 2000 Tour. Neustálý cyklus koncertů pokračoval do roku 2001, kdy skupina intenzivně koncertovala po Spojených státech na Old School Tour, zakončeném hlavním vystoupením na Milwaukee Metal Festu, a následovala další turné po USA, Japonsku, Evropě a Jižní Americe až do roku 2003.
V roce 2003 label Beer City znovuvydal Dirty Rotten CD, které obsahovalo původní LP Dirty Rotten a 7" EP Violent Pacification, spolu s několika dosud nevydanými bonusovými skladbami a rozhovory. Mezi bonusy byly také živé nahrávky z prvního koncertu D.R.I. a záznam z jediného vystoupení kapely v legendárním newyorském klubu CBGB během turné Violent Pacification v roce 1984. V témže roce Beer City také znovuvydal Dealing with It!; CD obsahovalo původní album plus dosud neslyšené bonusové skladby a živé videozáznamy včetně rozhovoru z poloviny 80. let z kabelové televize ve veřejném vysílání San Francisca.
o dalším turné v roce 2004 formace vydala CD a DVD Live at CBGB's a reedicii alba Crossover, opět u Beer City. Reedicie Crossover byla opožděna kvůli onemocnění Spikea Cassidyho.
V březnu 2006 byl Spike Cassidymu diagnostikován rakovina tlustého střeva, což vedlo k přerušení koncertů i nahrávání až do jeho zotavení. V prosinci 2006 Cassidy dokončil veškerou radio a chemoterapii; z jeho tlustého střeva byla odstraněna sekce o délce jedné stopy prostřednictvím osmipalcového řezu na břiše. Na webu kapely bylo v srpnu 2008 oznámeno, že Cassidy se uzdravil.
Cassidy o svém návratu na pódium uvedl: „Jsem velmi rád, že D.R.I. opět zahrají, bylo to už příliš dlouho. Momentálně plánujeme víkendové akce, abychom si vyzkoušeli formu a obnovili vytrvalost, kterou jsme byli známí. Všichni se těšíme, že navážeme přesně tam, kde jsme přestali.“
Dne 13. dubna 2010 Beer City Records znovuvydalo Crossover – Millennium Edition na LP a CD. Po mnoha letech bylo LP opět dostupné. Reedicie byla remasterována původním koproducentem a inženýrem Billem Metoyerem. CD verze obsahuje jedenáct bonusových skladeb, včetně pěti písní z vystoupení v newyorském The Ritz. Ve stejném roce label znovu vydal na vinyl The Dirty Rotten EP, The Dirty Rotten LP, Violent Pacification 7-inch a Dealing with It!.
V letech 2011 – 2019 formace pravidelně objížděla Spojené státy, dále Velkou Británii, Evropu a Jižní Ameriku. 'Pandemie' COVID-19 v roce 2020 zrušila nebo odložila některá vystoupení, ale kapela se vrátila na turné v roce 2021 a plánovala výroční turné ke svému 40. výročí vzniku v roce 2022 po Spojených státech, Kanadě, Evropě, Austrálii a Střední Americe.
Už v roce 2014 vstoupili do studia v jižní Kalifornii v říjnu 2014, aby nahráli EP s novým materiálem. Producentem byl Bill Metoyer, který produkoval i jejich pozdější studiová alba. EP s názvem But Wait... There's More! vyšlo 10. června 2016. Vokalista Kurt Brecht označil nahrávku za „více punkovou než metalovou“.
V roce 2015 jedno z jejich bývalých vydavatelství, Rotten Records, podalo žalobu u Federálního soudu v Massachusetts proti uživateli Comcastu, který měl údajně stahovat a sdílet šesté album skupiny. Podle žaloby Rotten Records najala firmu Rightscorp, aby monitorovala sítě BitTorrent pro porušení autorských práv. Firma tvrdí, že se připojila k BitTorrent klientům obžalovaných, stáhla kompletní kopii alba a později ověřila, že je identická s originálem.
Dne 17. září 2014 bylo oznámeno, že Rob Rampy formaci opustil kvůli vážnému zranění. Nahradil ho Brandon Karns, který však sestavu krátce na to opustil, a poté byl přijat Walter 'Monsta' Ryan. (Rampy se k D.R.I. vrátil v roce 2018). V roce 2017 kapela ukončila spolupráci s dlouholetým baskytaristou Haraldem Oimoenem, kterého nahradil Greg Orr (ex-Attitude Adjustment).
V roce 2024 odešel dlouholetý bubeník Rampy a nahradil ho Danny Walker.
V lednu 2019 Metal Addicts uvedli, že D.R.I. pracují na prvním plnohodnotném studiovém počinu od Full Speed Ahead z roku 1995, ale zatím (ke konci roku 2025) nebyl vydán žádný nový materiál
Hudba D.R.I. kombinuje prvky punk rocku, thrash metalu, speed metalu a heavy metalu, zatímco jejich rané materiály jsou označovány jako hardcore punk. Kapela je často uváděna jako jedna z klíčových formací, které pomohly vytvořit žánr crossover thrash, spolu s S.O.D., Suicidal Tendencies a Corrosion of Conformity. Allmusic.com uvádí: „Začínali jako rychlá, přímočará punková smečka, postupně však do svého zvuku začali míchat více prvků heavy metalu; jak se tak dělo, jejich skladby byly delší, obsahovaly více částí a větší variabilitu tempa. D.R.I. zvládli tehdy vzácný úspěch – oslovili metalové publikum, aniž by ztratili fanoušky skate-punku a hardcore, takže každý si u nich našel něco, co mohl milovat (nebo nenávidět).“
Mnoho kapel a umělců je označilo jako inspiraci nebo vliv, včetně Anthrax, Cryptic Slaughter, Dark Angel, Death Angel, Kreator, Municipal Waste, Nuclear Assault, Slayer a Vio-Lence.
Sestava (současná):
- Kurt Brecht – zpěv (1982 – současnost)
- Spike Cassidy – kytary, doprovodný zpěv (1982 – současnost)
- Greg Orr – baskytara, doprovodný zpěv (2017 – současnost)
- Danny Walker – bicí (2024 – současnost)
Bývalí členové:
- Dennis Johnson – baskytara (1982 – 1983)
- Sebastion Amok – baskytara (1983)
- Josh Pappe – baskytara (1983 – 1984; 1985 – 1989, zemřel 2020)
- Mikey 'Offender' Donaldson – baskytara (1984 – 1985; zemřel 2007)
- John Menor – baskytara (1989 – 1994)
- Chumly Porter – baskytara (1994 – 1999; zemřel 2011)
- Harald Oimoen – baskytara (1999 – 2017)
- Eric Brecht – bicí, doprovodný zpěv (1982 – 1984)
- Felix Griffin – bicí (1984 – 1990)
- Brandon Karns – bicí (2014 – 2016)
- Walter 'Monsta' Ryan – bicí (2016 – 2018)
- Rob Rampy – bicí (1990 – 2014, 2018 – 2024)
Podrobnosti: D.R.I. - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Dirty Rotten (1983)
Dealing with It! (1985)
Crossover (1987)
4 of a Kind (1988)
Thrash Zone (1989)
Definition (1992)
Full Speed Ahead (1995)
DARK ILLUSION
Dark Illusion je švédská heavy metal / power metal formace, která vznikla v roce 1982 ve Stockholmu. Kapela fungovala ve svém prvním období (1982-1985) spíše v undergroundu a po mnoha pauzách a proměnách se nakonec stala uznávaným jménem mezi příznivci tradičního melodického metalu až v novém tisíciletí.
Jejich hudba spojuje klasický heavy metal s evropským power metalem – typické jsou energické riffy, výrazné melodie, chytlavé refrény a celková atmosféra, která ctí metalovou tradici 80. let. Dark Illusion neexperimentují s moderními žánrovými odbočkami, ale spíše navazuje na poctivý, melodický a silně refrénový styl, který oslovuje fanoušky starších metalových vln.
Debutové studiové album Beyond the Shadows (2005) je často označováno jako podceňovaná nahrávka power metalu. Recenzenti chválili především vokální výkon Thomase Vikströma, silné melodické linky a energii celého materiálu, i když některé části zněly místy tradičně a bez výrazného překvapení. Následující deska Where the Eagles Fly (2010) nabídla solidní melodický materiál s rychlými tempy a výraznými refrény, ale posbírané reakce byly smíšené, protože album již nepůsobilo tak výrazně jako debut.
Celkově jsou Dark Illusion vnímáni jako formace, která se snaží o poctivé pokračování tradice heavy a power metalu, s jasným důrazem na melodii, sílu refrénu a klasický metalový feeling.
Dark Illusion vystupovali zejména na evropských pódiích, kde svou energickou a melodickou prezentací oslovili fanoušky tradičního heavy / power metalu a vybudovali si pevnou základnu příznivců, kteří oceňují 'old school' metalové pojetí bez kompromisů.
Sestava:
- Thomas Vikström - zpěv
- Pontus Egberg – baskytara
- Tomas Hultqist - kytara
- Niklas Tengblad- kytara
Podrobnosti: Dark Illusion - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Beyond the Shadows (2005)
Where the Eagles Fly (2009)
FASTWAY
Fastway byla britská skupina, kterou v roce 1982 založili bývalý kytarista Motörhead 'Fast' Eddie Clarke a baskytarista UFO Pete Way. Kapela prošla mnoha změnami v sestavě a počtu členů a zakládající člen a baskytarista Pete Way kapelu opustil poté, co dostal příležitost hrát s Ozzym Osbournem. Ačkoliv jsou většinou popisováni jako hard rocková kapela, jsou součástí Encyklopedie NWOBHM
V roce 1982 byli kytarista 'Fast' Eddie Clarke a baskytarista Pete Way nespokojeni se svými vlastními kapelami a rozhodli se spolupracovat v nové skupině. Přibrali bubeníka Humble Pie Jerryho Shirleyho a tehdy ještě neznámého zpěváka Davea Kinga. Jejich název vznikl spojením jmen zakládajících členů. Way však zjistil, že nemůže přerušit nahrávací smlouvu s Chrysalis Records, a poté dostal nabídku hrát pro Ozzyho Osbourna; skupinu opustil a žádné písně nenahrál. Kapela poté přibrala session baskytaristu Mickeyho Feata a nahrála debutové album Fastway (1983, Feat na albu nebyl uveden).
Po kritickém a komerčním úspěchu skupina podnikla turné na podporu alba s někdejším baskytaristou Fixx Alfiem Agiusem jako záskokem. Poté angažovali Richarda McCrackena, dříve působícího ve skupině Taste, jako stálého baskytaristu a následujícího roku vydali další úspěšné album All Fired Up. Po útrapách spojených s turné Shirley a McCracken následně odešli. V roce 1985 Clarke a King založili Fastway v nové sestavě. V této sestavě, která přibrala Shanea Carrolla (druhá kytara), Paula Reida (baskytara) a Alana Connora (bicí) z první kapely Davea Kinga, Stillwood, vydali desku Waiting for the Roar (Čekání na řev), která se namísto hnacího blues-metalu předchozích alb orientovala na rock. Úspěch desky byl omezený a mnoho fanoušků zklamala.
Ve stejném roce byli Fastway osloveni, aby vytvořili soundtrack k heavymetalovému hororu Trick or Treat. Film propadl, ale soundtrack znovu prosadil Fastway jako údernou metalovou kapelu. Soundtrack měl mírný úspěch a jedenáct měsíců se udržel v žebříčku Billboard Top 200. Úspěch soundtracku spolu s malým množstvím peněz, které sdostali, ale způsobil vnitřní spory a skupina se rozpadla. King vzal většinu kapely s sebou a založil skupinu Q.E.D., která se více orientovala na AOR. Vydali dvouskladbový singl.
Mezitím se Clarke rozhodl v roce 1988 znovu obnovit Fastway od nuly s pomocí zpěváka Ley Harta a nájemných muzikantů a ještě téhož roku rychle vydal album On Target, které se však špatně prodávalo. V roce 1990 vydala dvojice Clarke a Hart album Bad Bad Girls, na kterém se opět podíleli různí hudebníci včetně členek Girlschool. Album bylo všeobecně ignorováno a opět se moc neprodávalo. Poté, co to v roce 1991 zabalily, vydaly povrchní živé album Say What You Will LIVE (starší nahrávka, kupodivu s Kingem na vokálech).
V roce 1998 se Clarke a Hartová znovu sešli a vydali přepracovanou verzi On Target, ale komerční úspěch se stejně nedostavil.
Dne 25. května 2007 Toby Jepson, bývalý zpěvák skupiny Little Angels, oznámil, že přijal nabídku skupiny Fastway, aby během letošních festivalových vystoupení plnil roli hlavního zpěváka. Aktualizovaná sestava zahrála na Sweden Rock Festivalu, japonském Hard Rock Hell a na Download Festivalu v Castle Doningtonu. Kromě kytaristy Clarkea a Jepsona se v nové kapele objevili bubeník Steve Strange (nezaměňovat se zpěvákem Visage Stevem Strangem) a baskytarista John McManus (Mama’s Boys).
V rozhovoru pro Komodo Rock na festivalu Hard Rock Hell v listopadu 2007 Eddie Clarke potvrdil, že on a Toby Jepson budou pracovat na novém materiálu. Koncem roku 2010 se 'Fast' Eddie Clarke vrátil do nahrávacího studia, aby s Tobym Jepsonem natočil nové (a jak se ukázalo, poslední) album Fastway s názvem Eat Dog Eat. Album vyšlo 14. listopadu 2011 u vydavatelství SPV/Steamhammer a jedná se o vůbec první (a opět bohužel poslední, vzhledem k předčasnému odchodu Eddieho Clarkea na začátku roku 2018) album zcela nového materiálu skupiny za posledních více než dvacet let.
Clarke zemřel 10. ledna 2018 po boji se zápalem plic ve věku 67 let. Po jeho smrti nebylo vydáno žádné oficiální prohlášení o rozpadu nebo budoucnosti Fastway. O dva roky a sedm měsíců později, 14. srpna 2020, zemřel Way.
Podrobnosti: Fastway - Metal Music Archives, Fastway - wikipedia
Diskografie (studiová alba):
Fastway (1983)
All Fired Up (1984)
Waiting for the Roar (1986)
Trick Or Treat (1986)
On Target (1988)
Bad Bad Girls (1990)
Eat Dog Eat (2011)
FINAL WARNING
Final Warning je americká crust punk / hardcore punk / heavy metal formace z Portlandu v Oregonu, která vznikla v roce 1982 a patří mezi rané průkopníky crossoverového pojetí agresivního hardcore punku s hutnějšími metalovými prvky. Soubor byl výrazně ovlivněn politickým klimatem 80. let a jejich tvorbu charakterizovaly protiválečné texty, odmítání militarismu, kritika konzumu a ostré sociální komentáře.
Rané období sahá k době, kdy ještě vystupovali pod názvem Broken Trust. Hudebně šlo zpočátku o syrový hardcore punk inspirovaný britským d-beat hnutím a americkou undergroundovou scénou. Postupně se ale formace začala posouvat k těžšímu a temnějšímu zvuku – objevují se zpomalované riffy, kovově hutné pasáže a vlivy kapel typu Motörhead nebo rané Metallicy. Právě to vedlo k etablování názvu Final Warning a k jejich nejvýraznější tvůrčí éře.
Živé koncerty patřily k jejich silným stránkám – intenzivní energie, napětí, politický důraz a drsné podání přinesly formaci respekt v rámci severozápadní americké scény. Final Warning sdíleli pódium s předními punkovými i metalovými jmény své doby - Dead Kennedys, Hüsker Dü, The Exploited, GBH, Minutemen, Mercyful Fate - a i přes relativně krátkou původní existenci si vybudovali kultovní status v crust/hardcore undergroundu. Jejich nahrávky nejsou početné, ale mají silnou historickou hodnotu a pozdější reedice pomohly znovu připomenout význam této formace pro vývoj punk/metal crossoveru.
Sestava - rané období (1982 – 1983):
- Jeff 'Simon' Simoncini - kytara
- Dan Cunneen - bicí
- Tim Paul - zpěv, později basa
- Charlie Nims - basa
Klasická sestava (1983 – 1986):
- Jeff Paul - zpěv
- Jeff 'Simon' Simoncini - kytara
- Dan Cunneen - bicí
- Tim Paul - basa
V některých obdobích koncertně vypomáhal také Steve 'Thee Slayer Hippie' Hanford (Poison Idea)
Podrobnosti: Final Warning - wikipedia
Diskografie: Final Warning nevydali žádné klasické plnohodnotné studiové album. Jejich tvorba je založena především na demech, EP a pozdějších kompilacích archivních materiálů. Nejznámější skladba "I Quit" je typická ukázka rychlého, konfrontačního hardcore punku s politickým obsahem. Výstižnou prezentací jejich raného crossoverového zvuku je EP Final Warning (1984).
FLATBACKER
Flatbacker (později Ezo) je japonská heavy metalová formace, která vznikla v roce 1982. Kapelu založili zpěvák Masaki Yamada, kytarista Shoyo Iida, baskytarista Taro Takahashi a bubeník Hirotsugu Homma. Byla známá pro své energické riffy, melodické vokály a kombinaci japonské preciznosti s tradičním heavy metalem inspirovaným západní scénou.
Během své působnosti jako Flatbacker skupina hrála pravidelně po Japonsku, zejména v metropolitních klubech a na regionálních metalových akcích, kde si budovala věrné fanouškovské jádro už ve střední části 80. let. Jejich rané koncerty zahrnovaly vystoupení podporující vydání alba Accident a následného Esa, přičemž tyto živé sety pomohly zvýšit jejich viditelnost na domácí japonské metalové scéně.
Po přejmenování na EZO a podpisu smlouvy s americkým vydavatelstvím Geffen Records v polovině 80. let vyrazili na zahraniční turné, jehož součástí bylo rozsáhlé tour po USA, kde vystupovala i jako support skupiny Guns N' Roses během jejich raných východních zastávek. To výrazně zvýšilo jejich povědomí mezi metalovými a rockovými fanoušky v Severní Americe. Kapela také natáčela videoklipy k singlům, které byly uváděny na MTV, čímž doprovázela své koncertní aktivity.
Na domácí scéně v Japonsku se EZO/Flatbacker objevovali i na různých festivalech a metalových událostech, a jejich vliv přetrval natolik, že v roce 2023 se bývalý bubeník Hirotsugu Homma zúčastnil Hiro Festu - rockového festivalu, kde vystoupila speciální sestava hrající skladby z éry Flatbacker, připomínající jejich koncertní energii a odkaz.
Hudebně kapela kombinovala klasický heavy metal s melodickými vokály a výraznými kytarovými riffy, přičemž v jejich tvorbě byla patrná inspirace západními metalovými skupinami 70. a 80. let. Jejich styl se stal významnou součástí japonské heavy metalové scény a jejich alba pomohla otevřít dveře japonskému metalu na západní trhy.
Sestava:
- Masaki Yamada - zpěv
- Shoyo Iida - kytara
- Taro Takahashi - baskytara
- Hirotsugu Homma - bicí
Podrobnosti: Flatbacker - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Accident (1983, jako Flatbacker)
Esa (1985, jako Flatbacker)
EZO (1987, jako EZO)
Fire Fire (1989, jako EZO)
FN GUNS
FN Guns (také F.N. Guns nebo Again) je belgická hardrocková a heavy metalová skupina pocházející z Lutychu ve Valonsku, která byla aktivní hlavně v letech 1980 až 2000. Skupina získala svůj název podle lutychské společnosti FN, která vyrábí lovecké zbraně a pistole.
FN Guns byli založeni v roce 1982 basistou Christianem Forthomem a bubeníkem Marcem 'Vanegem' Van Neyghemem. První album Wild Child bylo nahráno ve stejném roce se zpěvákem Stevem Shorterem a kytaristou Danem Duboisem pod labelem Arpeges Records.
Na začátku roku 1986 Steve Shorter skupinu opustil a o několik měsíců později se jejím zpěvákem stal Steve Rodgers. Label Mausoleum, pod který kapela přešla, vydal nejdříve eponymní EP FN Guns, které obsahovalo remixované skladby z alba Wild Child a poté plnohodnotné LP Nightmare. V roce 1986, po likvidaci labelu Mausoleum, skupina podepsala smlouvu s labelem Stone Records a vydala album Burnin' Out. Na konci roku 1987 Dan Dubois opustil skupinu a byl rychle nahrazen kytaristou Patem Lemoine. V roce 1989 skupina podepsala smlouvu s labelem Rumble Records.
V roce 1990 vyšlo album Good Shot a v roce 1994 vydala kapela album Take It, na kterém se podílela zpěvačka Claudia Fontaine – doprovodná zpěvačka Dustyho Springfielda a na albu Pulse od Pink Floyd – a bubeník Alex Vesper, který na poslední chvíli nahradil bubeníka Marca Van Neyghema, který si při dopravní nehodě zlomil nohu.
V roce 2000, s Gérardem Fortempsem u kláves a Claudem Terwagnem, který měl na starost flétnu a kytaru, vydali album Ban the Guns pod labelem Mug Records. V roce 2001 hráli s německým kytaristou Robbym Mildenbergerem a skupina podepsala smlouvu s nizozemským labelem Concept Records.
Na začátku roku 2008 Steve Shorter (bývalý zpěvák FN Guns) založil bluesrockovou skupinu Stone Cold Blue.
V červnu 2014 se kapela zúčastnila jedinečného koncertu na Loaf Festivalu v Eupenu, který byl poctou jejich příteli Marcovi 'The Killer' Peteschovi.
Poslední sestava:
- Chris Forthomme - basa
- Marc Van Neyghem - bicí
- Claude Terwagne - kytara, flétna
- Gérard Fortemps - klávesy
- Steve Rodgers - zpěv
Podrobnosti: FN GUns - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Wild Child (1982)
Nightmare (1984)
Burnin' Out (1987)
Good Shot (1990)
Take It! (1994)
Ban the Guns (2001)
GLASGOW
Glasgow je NWOBHM kapela, která vznikla v roce 1982 ve stejnojmenném hlavním městě Skotska v sestavě Neil Russell (basa), Joe Kilna (bicí), Archie Dickson (kytara), Mick Boyle (zpěv). Joa Kilmu později u bicích, poté co ještě stihl natočit EP Glasgow's Miles Better, vystřídal Paul McManus.
V roce 1987 kapela vydala své jediné album Zero Four One. O rok později se rozpadla.
Joe Kilma zemřel v roce 2007.
V prosinci 2009 Neil, Archie a McManus oznámili, že se chtějí reformovat bez Micka Boylea a odehrát dva koncerty na počest Joe Kilny a jejich dlouholetého bedňáka Boba McBeana, kteří již zemřeli. Archie Dickson nyní přednáší na vysoké škole a specializuje se na fungování hudebního průmyslu.
Glasgow byli s písní "Stranded" zastoupeni na kompilacích: Neat Records - The First Strike of N.W.O.B.H.M. (Metal Hammer and Heavy Metal, 1996), The Essential Neat Records Singles Collection (Canyon Int., 1999), The Flame Burns On: The Best of Neat Records (Castle Music, 2002).
A s písněmi "Stranded" a "Heat of the Night" na kompilaci The Neat Singles Collection Volume Two (Castle Music, 2002).
Podrobnosti: Glasgow - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Zero Four One (1987)
GRIFFIN
Griffin je americká power a speed metalová formace z San Francisca v Kalifornii, která vznikla v roce 1982. Zakladatelé kapely – zpěvák William Roderick McKay, kytarista Rick Cooper a bubeník Rick Wagner – měli předchozí zkušenosti z jiných kapel a po rozpadu jejich dřívějších seskupení se rozhodli spojit síly ve vlastním projektu. Brzy poté se k nim připojil baskytarista Dan Levitan a později i druhý kytarista Michael 'Yaz' Jastremski.
Skupina nahrála počátkem 80. let dvě demo kazety, které jim pomohly získat pozornost labelu Shrapnel Records. To vedlo v roce 1985 k vydání debutové studiové nahrávky Flight of the Griffin, jež spojila melodický přístup k power metalu s energickými rychlými riffy typickými pro speed metal. Griffin se v té době prezentovali jako pevná součást americké metalové scény, jejich zvuk byl ovlivněn NWOBHM i dalšími aktuálními proudy metalové hudby. Kapela však po vydání druhé studiovky Protectors of the Lair v roce 1986 omezila aktivitu a nakonec se rozešla. Přestože její původní existence byla relativně krátká, kapela si vybudovala kultovní status mezi fanoušky osmdesátkového power a speed metalu a jejich nahrávky jsou dnes ceněné jako klasika tohoto období.
Griffin kombinovali prudké, rychlé pasáže s melodickými kytarovými linkami a dramatickými vokály. Jejich debutové ukázalo kapelu připravenou konkurovat velkým evropským i domácím metalovým jménům a obsahovalo skladby jako "Heavy Metal Attack" nebo "Fire in the Sky", které si získaly uznání fanoušků a sběratelů. Po vydání druhého alba se formace sice přestala věnovat vydávání nového materiálu, jejich nahrávky byly ale v pozdějších letech různě znovuvydávány a remasterovány, což svědčí o trvalém zájmu metalové komunity o jejich tvorbu. Griffin se objevili i později na festivalech jako Keep-It-True v letech 2011 a 2023.
Sestava
- William Roderick McKay – zpěv
- Rick Cooper – kytara
- Rick Wagner – bicí
- Dan Levitan – baskytara (rané období)
- Michael 'Yaz' Jastremski – kytara (období Flight of the Griffin)
Podrobnosti: Griffin - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Flight of the Griffin (1984)
Protectors of the Lair (1986)
GUARDIAN
Guardian je americká hard rocková a křesťanská metalová formace z Kalifornie, jejíž kořeny sahají až do roku 1982, kdy kytaristé James Isham a Paul Cawley, bubeník Rikk Hart a baskytarista David Bach založili kapelu Fusion. Později se její nazev změnil na Gardian, než jej v roce 1985 upravili na Guardian.
Skupina začínala ve španělsky mluvících komunitách, kde kombinovala klasický hard rock s křesťanskými texty, čímž si postupně vybudovala základnu fanoušků v rámci 'Christian metal' scény. Guardian se rychle etablovali díky svým energickým živým vystoupením a melodickým, přístupným riffům, čímž přitahovali i fanoušky mimo křesťanskou hudební scénu.
V polovině 80. let kapela podepsala smlouvu s labely Enigma Records a následně Epic Records, což jim umožnilo od přelomu 80. a 90. let, kdy se stabilizovala její sestava, nahrát několik studiových alb a získat širší distribuci. Guardian během své kariéry kombinovali melodický hard rock s heavy metalovými prvky a svými pozitivními texty si vybudovali pevnou pozici na křesťanské rockové scéně.
Kapela nahrála řadu studiových alb a během let spolupracovala s několika známými producenty, kteří jim pomohli zkombinovat komerčně přístupný sound s tvrdšími kytarovými riffy. Rovněž vystupovali na mnoha festivalech a turné v USA i v Evropě, čímž upevnili svou fanouškovskou základnu.
Poslední sestava
- Tony Palacios – kytara, doprovodné vokály (1986-současnost)
- Jamie Rowe – zpěv (1990-současnost)
- David Bach – baskytara, doprovodné vokály (1982-současnost)
- Karl Ney – bicí (1990 – současnost)
- Jamey Perrenot - kytara (2009-současnost)
Bývalí členové
- Rikk Hart – bicí (1982-1990)
- James Isham – kytara (1982-1984)
- Paul Cawley – kytara (1982-1990), zpěv (1982-1990)
- David Caro - kytara (1985-1988)
Podrobnosti: Guardian - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
First Watch (1989)
Fire and Love (1990)
Miracle Mile (1993)
Swing Swang Swung (1994)
Nunca te diré adiós (1995)
Buzz (1996)
Bottle Rocket (1997)
Promesa (1998)
Dime (2001)
Almost Home (2014)
HAZZARD
Hazzard byla německá heavy metalová formace, která vznikla v roce 1982 v Německu. Kapelu založil kytarista Herman Frank, známý z Accept, který se rozhodl rozjet vlastní projekt zaměřený na klasický heavy metal s melodickými riffy a silným vokálem. Hazzard patřili k druhé vlně německého heavy metalu, kdy mnohé formace navazovaly na tradici Accept a Scorpions, kombinující technickou preciznost s energickými skladbami vhodnými pro živá vystoupení.
Formace vydala pouze jedno studiové album a poté se rozpadla, protože Herman Frank odešel do kapely Victory. I přes krátkou existenci si Hazzard vysloužili respekt fanoušků heavy metalu díky svému klasickému heavy metalu s výraznými kytarovými riffy a melodickými vokály. Jejich jediná nahrávka kombinuje energii speed metalu s tradičními metalovými strukturami a byla nahrána během první poloviny 80. let, kdy heavy metalová scéna nejen v Německu zažívala svůj rozkvět.
Sestava
- Herman Frank – kytara
- Peter 'Peavy Wagner – zpěv
- Günter Sander – kytara
- Dieter Schmidt – baskytara
- Charles Orndorff – bicí
Podrobnosti: Hazzard - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Hazzard (1984)
H-BOMB
H-Bomb je francouzská heavy metalová formace založená v roce 1982 v Draveilu, Essonne. Kapelu založili baskytarista Philippe Garcia a kytarista Armando Ferreira, kteří předtím působili ve skupině Cyanure. Společně s bubeníkem Gérardem Michelem začali psát a hrát vlastní materiál, čímž položili základy zvuku, který kapela rozvíjela do poloviny 80. let.
Během své existence H-Bomb nahráli dvě EP a jedno plnohodnotné album, hráli na koncertech po celé Francii a získali si reputaci stabilního a energického heavy metalového uskupení. Jejich kariéra bohužel neměla dlouhé trvání, rozpadli se už po čtyřech letech v roce 1986.
Kapela zůstala věrná tradičnímu heavy metalu, inspirovanému britskou a evropskou scénou té doby a ačkoli nikdy nedosáhla výrazného mezinárodního komerčního úspěchu, byla přesto významnou součástí francouzské metalové scény 80. let a její nahrávky jsou dodnes ceněny mezi sběrateli a fanoušky žánru.
Poslední sestava
- Philippe Garcia - basa (1982-1986)
- Gérard Michel - bicí (1982-1986)
- Armando Ferreira - kytara (1982-1986)
- Paul Ferreira- kytara (1984-1986)
- Patrick Diamond - zpěv (1985-1986)
Podrobnosti: H-Bomb - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Coup de métal (1983, EP)
Attaque (1984)
To Feel Is Pain (1986, EP)
HELL
Hell vznikli ze zbylých členů kapel Race Against Time a Paralex v Derbyshire v roce 1982. Patřili mezi první uskupení, které v rámci své pódiové show, jež zahrnovala také hysterické řečnění z kazatelny ozdobené chrliči a použití pyrotechnické explodující Bible (při svém původním uvedení v roce 1983 vyvolala pobouření mezi duchovními), začaly nosit náznaky mrtvolného líčení (corpse paint).
Hell podepsali smlouvu s belgickým vydavatelstvím Mausoleum Records, které však dva týdny před nahráváním debutového alba zkrachovalo. Kytarista Kev Bower následně z kapely odešel a na krátkou dobu ho nahradil Sean Kelley, avšak uskupení se brzy poté rozpadlo, což vedlo k sebevraždě zpěváka a kytaristy Davea Hallidaye (otrava oxidem uhelnatým). Dave mimochodem učil hrát na kytaru Andyho Sneapa (později založil heavymetalovou skupinu Sabbat a stal se slavným producentem a koncertním kytaristou skupiny Judas Priest), který Hell zmiňuje jako jeden ze svých hlavních vlivů.
Ačkoli byli v 80. letech médii a nahrávacími společnostmi do značné míry ignorováni, jejich hudba se stala známou díky fenoménu undergroundového obchodování s kazetami a kapela dosáhla určitého kultovního statusu. Zbývající původní členové Hell se rozhodli v tomto odkazu pokračovat a v roce 2008 se dali znovu dohromady a podepsali smlouvu s vydavatelstvím Nuclear Blast, aby konečně nahráli album s názvem Human Remains.
Členové Sabbat, zpěvák Martin Walkyier a kytarista Andy Sneap souhlasili, že na albu budou hrát, přičemž Sneap působil také jako producent. Ačkoli Walkyier strávil několik večerů (nikoli 'několik měsíců', jak často tvrdí ve svých častých výrocích na sociálních sítích) nahráváním zkušebních vokálů pro různé písně na albu, byl tento proces zastaven, jakmile se ukázalo, že jeho hlasový styl a poněkud jízlivá povaha se pro tento úkol nehodí. Poté byl přizván bratr kytaristy Keva Bowera, David (známý jako divadelní a televizní herec známý David Beckford), k namluvení písně "Plague And Fyre" a ten se připojil ke kapele jako hlavní zpěvák a znovu nahrál všechny hlavní vokální party. Andy Sneap se také připojil jako stálý člen.
Jejich první dlouhohrající album Human Remains vyšlo 13. května 2011 (v prvním týdnu po vydání se umístilo na 46. místě německého albového žebříčku) a nová sestava odehrála svůj první koncert o týden později, 20. května 2011, v klubu MFN v Nottinghamu. Zde zahrála písně z alba a také skladbu "Bedtime" od Race Against Time jako poctu Davidu Hallidayovi. Následovala série festivalových vystoupení v Evropě a Velké Británii, včetně Metalfest Open Air ve Švýcarsku, Německu a Rakousku, Rockstad Falun ve Švédsku, britského Download Festivalu, Tuska Open Air Metal Festivalu ve Finsku, Summer Breeze Open Air v Německu a Bloodstock Open Air ve Velké Británii, za které obdrželi ocenění 'Nejlepší vystoupení na hlavní scéně 2011'.
Kapela poté vystoupila na Sweden Rock Cruise a rok 2011 uzavřela oceněním Human Remains jako Alba roku 2011 časopisu Sweden Rock Magazine a také dosažením 6. místa v žebříčku 'Best of 2011' časopisu Metal Hammer. Album také získalo ocenění 'Best of 2011' na mnoha internetových webzinech a bylo nominováno na 'Album roku 2011' na uživatelském fóru Bloodstock Open Air.
Svou koncertní šňůru v roce 2012 zahájili Hell vystoupením na hlavním pódiu Hammerfestu v Prestatynu v severním Walesu. Následně kapela získala prestižní místo jako support skupiny Accept na celém jejich evropském turné Stalingrad, které začalo 6. dubna v pařížském Le Bataclan. Odehráli také řadu dalších evropských koncertů, včetně festivalu Rock Hard v německém amfiteátru v Gelsenkirchenu, přičemž tento koncert byl natočen a následně odvysílán televizí WDR v dlouhodobém mainstreamovém pořadu Rockpalast. Skandinávské koncerty zahrnovaly vystoupení na festivalech Muskelrock ve Švédsku a Metal Magic v Dánsku, spolu s vystoupením na Sweden Stage na Sweden Rock Festivalu.
'Hell's 2012 tour run' zahrnovalo také jejich první vystoupení ve východní Evropě na festivalech Masters of Rock v České republice a Metalcamp ve Slovinsku. Na závěr roku vystoupili jako headlineři v Dublinu, na městském festivalu v Molins de Rei u Barcelony a poslední koncert roku 2012 odehráli na Rommelrocku v Maasmechelenu, čímž završili turné k albu Human Remains, v rámci kterého kapela navštívila 16 různých zemí. Koncem roku vstoupili do studia, aby zahájili práce na následovníkovi úspěšného alba.
Na začátku roku 2013 dokončili Kev Bower a Andy Sneap demo nahrávky většiny písní, které se měly objevit na druhém albu kapely, a na jaře začalo vlastní nahrávání. Protože tentokrát nebyly k dispozici žádné rané demo nahrávky, které by zaplnily bonusový disk, rozhodla se kapela natočit jako bonusový doplněk k albu živé DVD (bylo natočeno a na prvním koncertu kapely 23.února 2013 v Derby Assembly Rooms). Na vyprodané akci se představila kompletní pódiová sestava a pyrotechnická show Church of Hell, na kterou se sjeli fanoušci ze 13 různých zemí. Kapela zahrála také na R-Mine Metalfestu, Turock Open Air, Hammer Open Air, Bang Your Head Open Air a jako jedna z nejžádanějších kapel na uživatelském fóru BOA se vrátila na hlavní pódium Bloodstock Open Air a opět vyhrála hlasování o 'Nejlepší vystoupení na hlavní scéně'. Později se zjistilo, že technické problémy s nahráváním DVD v Derby způsobily, že se část materiálu nedala zachránit, a tak byl přidán dodatečný záznam z vystoupení kapely na tomto festivalu.
V srpnu bylo oznámeno, že druhé album ponese název Curse and Chapter a že Hell budou hlavní předkapelou Amon Amarth a Carcass na celém jejich rozsáhlém evropském turné, v rámci kterého odehrají 25 koncertů ve 13 zemích.
V prvních třech měsících roku 2014 měla kapela dočasnou přestávku, protože Andy Sneap měl produkční závazky v USA s kapelami Accept a Exodus. První velké vystoupení v roce 2014 proběhlo v londýnském Hyde Parku, kde kapela zahrála po boku Black Sabbath. Po koncertech na Leyendas Del Rock v Alicante a W.E.T.Stage na festivalu Wacken Open Air 2014 se Andy Sneap a Kev Bower jménem kapely převlékli do cyklistického a zúčastnili se 260 km dlouhé charitativní jízdy z Londýna na Download Festival, aby vybrali peníze pro NSPCC, Teenage Cancer Trust a Nordoff Robbins. Kapela také odehrála sérii koncertů v Evropě před Kreator a Arch Enemy a hned poté v listopadu a prosinci jako předkapela Saxon turné po Velké Británii. V předvečer koncertu v Newcastle 02 Academy byl však bubeník Saxon Nigel Glockler převezen do nemocnice s mozkovým aneurysmatem, což vedlo k odložení posledních pěti koncertů na únor 2015.
Po dokončení přeložené série koncertů se kapela představila ve Velké Británii jako speciální hosté hlavního pódia na festivalu Hammerfest 2015. Toto vystoupení bylo obzvláště náročné na realizaci, protože Kev Bower dočasně pobýval ve Španělsku u lůžka svého nemocného otce, na koncert přiletěl téměř bez časové rezervy a hned poté musel opět odletět. Jakmile se jeho otec uzdravil a byl repatriován, kapela pokračovala v práci na turné po celé Evropě, odehrála hlavní koncerty v Belgii, Holandsku a Německu, včetně headlinerských festivalových vystoupení na akcích jako Metalheadz Open Air v Oberndorfu, na nichž využila vzácnou příležitost využít kompletní pódiovou show a pyrotechnickou produkci. Kapela také opět zavítala na Sweden Rock Festival a zahrála si na hlavní scéně Rockharz Open Air v Německu. Dne 5. srpna 2015 Hell oznámili, že po předposledním koncertě roku 2015 ve Finsku (Jalometalli) začne pracovat na svém třetím studiovém albu.
První tři měsíce roku 2016 strávili téměř výhradně ve studiu, kde psali a zkoušeli nový materiál pro nadcházející album. Tato koncertní pauza byla způsobena také tím, že se kapela již potřetí ve své kariéře ocitla v situaci, kdy podepsala smlouvu s bookingovým agentem, který jí následně nezajistil žádnou práci. To se vyřešilo v březnu, kdy se Hell připojili k soupisce Loudnoise Productions se sídlem v Holandsku. K vydání nového alba ale nedošlo a Hell jsou od roku 2017 v podstatě neaktivní. Ačkoli se formálně nerozpadli, Andy Sneap prohlásil, že kapela pravděpodobně nebude znovu nahrávat ani koncertovat.
Hell bývají nejčastěji označováni za kapelu Nové vlny britského heavy metalu, ačkoli oni sami se od tohoto hnutí důrazně distancují s odkazem na to, že NWOBHM byla v době vzniku kapely již na ústupu. Jejich progresivní hudební styl zahrnuje různé prvky, jako je thrash, power, symfonický metal, gotický metal, speed, doom i black metal. Základní lyrická témata se ve většině zaměřují na okultismus a temné stránky lidské povahy. Typickými tématy jsou odpor k organizovanému náboženství, únosy mimozemšťany, politické věznění, duševní choroby a historické události jako černá smrt a dýmějový mor. Ačkoli je zvuk kapely založen především na kytaře, je obohacen o klávesy a digitální samplování, které dodávají materiálu hloubku a texturu. Jejich přístup k psaní písní je často neortodoxní, s četnými složitými změnami tempa, časových signatur a tónin, spolu s charakteristickou řadou atmosférických, teatrálních meziher a úvodů k písním.
Podrobnosti: Hell - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Human Remains (2011)
Curse & Chapter (2013)
HELLION
Hellion je americké heavy metalové hudební uskupení, které vzniklo v Los Angeles v roce 1982. Původní sestava zahrnovala Ann Boleynovou (zpěv), Raye Schencka (kytara), Seana Kelleye (bicí) a Peytona Tuthilla (baskytara). Kapela si rychle vybudovala reputaci díky silnému ženskému vokálu Boleynové a energickým kytarovým riffům, které kombinovaly tradiční heavy metal s prvky speed metalu. Uskupení se proslavilo svými energickými živými vystoupeními a schopností oslovit fanoušky jak hard rocku, tak metalového undergroundu. Formace prošla během let mnoha změnami, přičemž Boleynová zůstává jedinou konstantní členkou. Hellion vydali několik studiových počinů, včetně debutového EP a plnohodnotných alb, která definovala jejich zvuk. Formace také spolupracovala s různými producenty a hudebníky z metalové scény, čímž posílila svůj mezinárodní profil. Hellion nadále koncertuje a udržuje si věrnou fanouškovskou základnu, čímž potvrzuje svůj statut v americké heavy metalové historii.
Začali jako cover formace, hrající skladby Ozzy Osbournea, Scorpions a AC/DC. První vystoupení kapely, známá jako 'Mega-Parties', se konala v sídle v Tujunga v Kalifornii, kde bydlela Ann Boleynová. Během pobytu v domě Hellion nahráli domácí demo kazetu, díky níž si formace získala pozornost v undergroundových i mainstreamových hudebních časopisech. Koncem roku 1982 je oslovila Mystic Records, hollywoodské punkové vydavatelství, s nabídkou zařadit skladbu "Nightmares in Daylight" na kompilaci. Několik týdnů před nahrávacím sezením odešel baskytarista Peyton Tuthill, který jako důvod uvedl zájem Ann Boleynové o okultní praktiky; později se stal duchovním. Po Tuthillově odchodu se o místo ucházelo několik zkušených hudebníků, včetně Rika Foxe, zakládajícího člena W.A.S.P., který byl pozván na druhé kolo konkurzu. Jen pár dní poté však Fox přijal nabídku spolupráce se Steeler. Na poslední chvíli byl do nahrávací session přibrán Brian West (London), který dříve hrál s Ann Boleynovou v Power Program, a nahrávka proběhla na Silvestra.
Na začátku roku 1983 Mystic Records vydali první singl Hellion, který obsahoval cover verzi "Black Night" od Deep Purple a původní skladbu "Driving Hard For You". Jejich další píseň, "Nightmares in Daylight", byla umístěna na kompilaci Mystic Records s názvem The Sound of Hollywood Girls. Singl získal pozitivní recenze, díky čemuž vydavatel nabídl kapele plnou nahrávací smlouvu. Formace však nabídku odmítla, a tak Mystic Records vydalo "Nightmares in Daylight" na split singlu spolu s jinou ženskou skupinou Bitch, která rovněž nechtěla podepsat plnou smlouvu.
Do roku 1983 Hellion ustálili své složení příchodem baskytaristy Billa Sweeta a druhého kytaristy Alana Barlama a během léta 1983 byla formace čtenáři L.A. Street Scene Magazine zvolena Nejlepší místní heavy metalovou kapelou.
V té době se americké velké nahrávací společnosti snažily podepsat smlouvy s desítkami hard rockových a metalových kapel. Přestože Hellion často vystupovali jako hlavní hvězdy v klubech jako The Troubadour a The Whiskey a také otevírali koncerty pro slavnější kapely, velké labely je ignorovaly. Manažer Van Halen, Ed Leffler, a další však nabízeli, že ze zpěvačky Ann Boleynové udělají „další Pat Benatar“, pokud podstoupí kosmetickou operaci a skupinu opustí.
Ve snaze získat smlouvu u velkého labelu se Hellion nakonec rozhodli nahrát demo ve studiu Fiddler's Studio v Hollywoodu. Základní stopy byly nahrány během jednoho večera, kytarové sóla, vokály a mix pak následující noc. Po zničení dvou kazetových rekordérů při výrobě kopií dema, které prodávali na koncertech, se formace rozhodla nahrávku vydat na vinylu a založila vlastní label Bongus Loadus Records.
Poté, co Hellion se svým eponymním 12 palcovým singlem pronikli na importní žebříčky v časopisech Kerrang!, Sounds a Aardschok, londýnská nahrávací společnost Music for Nations nabídla kapele smlouvu a poskytla peníze na nahrání dvou dalších písní. Tyto skladby byly přidány k původnímu materiálu, čímž vzniklo šestiskladbové Mini-LP, které se vyšplhalo na 6. místo UK rockového žebříčku v Kerrang! a Sounds a bylo redaktory Kerrang! zvoleno druhým nejlepším EP roku. Následně Hellion vystupovali v Anglii a odehráli několik koncertů v USA jako spředkapela Alcatrazz, která zahrnovala bývalého zpěváka Rainbow Grahama Bonnetta a švédského kytaristu Yngwie Malmsteena.
V polovině roku 1984, poté co Ronnie James Dio slyšel živou nahrávku jednoho z koncertů Hellion s Alcatrazz, on a jeho manželka Wendy spolu s její obchodní partnerkou Curt Lorrainovou nabídli kapele produkci a management. V červenci 1984 vstoupili Hellion do Sound City Recording Studios ve Van Nuys v Kalifornii s renomovaným zvukovým inženýrem Angelem Arcurim a s produkcí Ronnieho Jamese Dia. Jedna skladba z těchto sessions, "Run For Your Life", byla později vydána pod Roadrunner Records a získala značnou popularitu na stanicích KMET a KNAC, stejně jako v zahraničí. V průběhu let 1984 a 1985 vystupovali Hellion jako předkapela Dio, Whitesnake, W.A.S.P., Rough Cutt a další uskupení. I tak však v USA nezískali smlouvu s velkým vydavatelstvím.
Na začátku roku 1985 se členové Hellion rozhodli rozejít se s vokalistkou Ann Boleynovou a nahradit ji zpěvákem Richardem Parricem. Poté, co Boleynová pohrozila soudem, přijali ale zbylí členové kapely spolu s Parricem raději nové jméno Burn. Jak Burn, tak Hellion nadále spravovaly Wendy Diová a Curt Lorraineová z Niji Management.
Boleynová dala brzy dohromady novou sestavu Hellion, ve které byli bývalý kytarista Romeo Chet Thompson, bývalý baskytarista Lion Alex Campbell a bývalý bubeník Dokken Greg Pecka. O několik měsíců později začali noví Hellion nahrávat dema ve studiu Brian Elliot Studios v North Hollywoodu. Jedna ze skladeb, která vzešla z těchto seancí, nazvaná "The Hand", se objevila na kompilaci California's Best Metal, kterou vydala firma Greenworld Records.
O pár měsíců později vstoupili Hellion do Total Access Recording Studios v Redondo Beach v Kalifornii, kde produkoval Ken Scott. Tehdejší manželka Kena Scotta, Patience Scottová, působila v té době jako manažerka Hellion. Ještě před dokončením dema ale narostly problémy mezi manžely Scottovými, kteří přestali spolupracovat. Ken Scott své vzpomínky na nahrávání s Hellion zaznamenal ve své knize From Abbey Road To Ziggy Stardust, která vyšla v roce 2012. Skladby z těchto seancí byly později vydány v různých formách jako bootlegy.
Poté už byloprokletí zlomeno a Hellion s inženýrem Mikey Davisem konečně nahráli debutové LP Screams in the Night, které bylo vydáno ve Velké Británii u Music For Nations Records a v Evropě u Roadrunner Records. Kapela však stále neměla nahrávací smlouvu v USA, Ann Boleynová proto založila vlastní hudební společnost, New Renaissance Records. Videoklip ke skladbě "Bad Attitude" z debebutového alba získal značný rozhlasový prostor v Americe a zároveň se video vysílalo na MTV, VH1 a Sky Channel. S výjimkou Plasmatics šlo o první příležitost, kdy byla metalová kapela s ženským vokálem prezentována na MTV.
Přestože Screams in the Night získalo značný rozhlasový a televizní prostor jak na národní, tak mezinárodní úrovni, ke konci roku 1986 začala nová sestava mezi sebou bojovat o směr hudebního vývoje. Členové vinili Ann Boleynovou z prosazování evropského stylu heavy metalu, zahrnujícího okultní a antisociální témata v textech a uváděli to jako hlavní důvod, proč se nepodařilo získat smlouvu u velkého labelu. Přibližně ve stejnou dobu Niji Management zrušili spolupráci s Burn a kapela se krátce poté rozpadla, což zanechalo Raye Schencka, Alana Barlama a Seana Kelleyho bez kapely.
Touha po návratu k práci přiměla původní členy Hellion k návratu. Výsledkem bylo mini-LP Postcards from the Asylum. V jednom okamžiku byla jejich coververze skladby Judas Priest "Exciter" zařazena do playlistů více než 124 rozhlasových stanic. Ve stejném roce se Hellion vrátili do Londýna, kde odehráli tři koncerty v The Marquee. Kapela rovněž absolvovala sérii úspěšných klubových vystoupení ve Velké Británii před nadcházejícím evropským turné.
Během turné na podporu Postcards From The Asylum se Hellion rozhodli natočit koncepční desku. Jakmile však Ann Boleynová začala psát texty, rozhodla se, že k albu by měl být vydán i román. Následovala lukrativní knižní smlouva a nová nahrávací smlouva s Enigma Records, která měla distribuci přes Capital. Smlouva s Enigmou měla za cíl zajistit kapele distribuci přes celký label v Americe. Kytarista Tim Kelly, později člen Slaughter, zastoupil Raye Schencka.
Kapela vstoupila do The Music Grinder studií v Hollywoodu kolem roku 1989, aby začala nahrávat novou desku s názvem The Black Book. Týden po podpisu smlouvy s Enigma Records však prezident labelu Wess Hein oznámil, že zakládá novou nahrávací společnost Hollywood Records a Enigma Records zkrachovala dříve, než bylo The Black Book vydáno, což způsobilo odklad vydání alba a převedení smlouvy Hellion k Medusa Records, divizi Restless Records, pro americké vydání. Jelikož formace měla rovněž podepsanou smlouvu s Music for Nations v Anglii a Pony Canyon v Japonsku, zpoždění způsobené Restless vedlo k odkladu vydání i u těchto labelů. Přibližně v té době se do kapely vrátili kytaristé Chet Thompson a Ray Schenck, právě včas na vystoupení Hellion na Monsters of Rock v SSSR.
S více než ročním zpožděním The Black Book začala být kapela netrpělivá. Brzy se ukázalo, že nový label měl rovněž finanční potíže. Koncem roku 1991, po zrušení pořadu Headbangers Ball na MTV a nástupu 'Seattle Soundu' a nu metalu, Restless zrušil editaci dvou videí i účast Ann Boleynové jako moderátorky pořadu Headbangers Ball. Restless nakonec The Black Book vydal, avšak obal byl výrazně nižší kvality než gate-fold verze prodávané v Anglii a Japonsku. Kvůli zpoždění vydání byla rovněž zrušena smlouva na knihu.
V roce 1990 Hellion vystoupili na prvním festivalu Monsters of Rock v bývalém SSSR. Ve stejném roce se kapela stala prvním americkým uskupením, které po bývalém SSSR absolvovalo turné, kde podporovali ruskou speed metal formaci Kruiz. S nástupem 90. let však Medusa Records ukončila svou činnost. Krátce po jednom vystoupení v klubu The Troubadour s několika novými členy začala zpěvačka Ann Boleynová čelit hrozbám několika stalkerů a přestala na několik let vystupovat poté, co policie nebyla schopná tyto hrozby eliminovat. Během této doby Ann získala titul v germanistice na UCLA a kytarista Chet Thompson začal studovat psychologii.
V roce 2001 se Ann Boleynová vrátila do studia Talon, aby nahrála Will Not Go Quietly. Na této nahrávce se objevili kytaristé Ray Schenck a Chet Thompson. Kvůli právním problémům producenta Mikey Davise nebylo album dokončeno téměř rok a půl a bylo nakonec vydáno v Německu v roce 2003 na labelu Massacre Records. V roce 2002 absolvovala Ann Boleynová sólové turné po Japonsku, při němž byla vydána limitovaná edice fanouškovského CD.
V roce 2003 se hudební manažer Hellion, James Paul Jr., přiznal k účasti v případu objednávky vraždy své ženy Bonnie. James Paul Jr. byl rovněž obviněn z pokusu o vloupání do domu Ann Boleynové. Kvůli bezpečnostním obavám, spojeným s tímto případem a přetrvávajícími problémy se stalkerem přestala zpěvačka opět vystupovat. Během přestávky se Boleynová věnovala studiu práv.
Hellion zůstávají aktivní i v současnosti. Nejnovější nahrávkou kapely je EP S.O.S, které vyšlo v březnu 2025 a je dostupné na hudebních platformách. Kromě tohoto EP nejsou k dispozici žádné informace o plánovaném dlouhohrajícím albu, větším turné nebo dalších projektech. Formace tedy pokračuje v hudební činnosti, ale bez větších veřejně oznámených aktivit v období 2025 – 2026.
Kromě zpěvu je Ann Boleynová také maratonskou běžkyní a desetkrát působila jako oficiální 'paceleader' pro Los Angeles Roadrunners v Los Angelesském Marathonu; několikrát byla rovněž registrovaná běžkyně v Bostonském Marathonu. Kytarista Chet Thompson vlastní nahrávací studio v Los Angeles, zatímco basista Alex Campbell se podílel na vývoji pacemakeru, schopného restartovat srdce.
Bývalý člen formace, Ted Days, zemřel 10. července 2013 ve věku 48 let.
Sestava v roce 2026
- Ann Boleynová - zpěv (1982-1991, 1998-současnost)
- Björn Englén - basa (2013-současnost)
- Simon Wright - bicí (2013-současnost)
- Maxxxwell Carlisle - kytara (lead) (2013-současnost)
- Scott Warren - klávesy (2014-současnost, koncertní hráč)
Podrobnosti: Hellion - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Screams in the Night (1987)
The Black Book (1990)
Will Not Go Quietly (2003)
Karma's a Bitch (2014, EP)
HELSTAR
Helstar je americká heavy metalová kapela založená v texaském Houstonu v roce 1982 kytaristou Larrym Barraganem. Byla významnou silou amerického power metalu, který se objevil zhruba v polovině 80. let.
Helstar začali s jednoduchým heavy metalovým stylem, který nejdříve zvěčnili na dvou demo nahrávkách. Po nich už následovalo první studiové album Burning Star (1984) pro label Combat Records, čímž se stali kolegy Megadeth a Exodus. Ani to však nezabránilo vnitřním problémům a potížím s managementem, které vedly ke změnám v sestavě. Přesto o rok později vydali u Combat Records další desku Remnants of War, produkovanou Randym Burnsem. V prosinci roku 1985 formace také odehrála svůj první 'arénový' koncert, když se představili jako předskokani Stryper v Sam Houston Coliseum.
V roce 1987 se skupina na krátkou dobu přesunula do Los Angeles, což bylo provázeno další změnou sestavy – kytarista Rob Trevino odešel, a je pravděpodobné, že píseň "Abandon Ship" z roku 1988 byla věnována jeho odchodu. Do sestavy nově přibyli kytarista André Corbin a bubeník Frank Ferreira. V roce 1988 se kapela vrátila do Houstonu, podepsala smlouvu s Metal Blade Records a nahrála LP A Distant Thunder, produkované Billem Metoyerem. Následně koncertovala jako předskokan Yngwie Malmsteena, Anthrax, Megadeth, Slayer, Exodus a Armored Saint.
V roce 1989 vyšlo album Nosferatu, považované mnoha fanoušky za jejich nejlepší. Deska byla inspirována raným filmem Dracula a obsahovala mluvené pasáže z adaptace z roku 1979. Krátce po turné k albu skupina nahrála čtyřpísňové demo, které však labely nezaujalo a napjatá situace vyústila v další změny sestavy. André Corbin, Frank Ferreira a Larry Barragan odešli v roce 1990 a kapela díky tomu prakticky skončila. Vydala sice v letech 1990 – 1993 několik demo nahrávek, ty ale opět nezískaly výraznější pozornost. Až v roce 1995 vyšlo studiové album Multiples of Black, produkované Davidem Ellefsonem (Megadeth). Kapela však poté opět upadla do nečinnosti a muzikanti se věnovali jiným projektů. Aktivní byl zejména James Rivera, který prošel kapely Seven Witches (1993), Distant Thunder (1995), Chaotic Order (1997) a Destiny's End, s kterými vydal dvě studiové nahrávky, Breathe Deep the Dark (1998) a Transition (2002).
Od roku 2001 procházeli Helstar několika znovusjednoceními, iniciovanými převážně Jamesem Riverou a baskytaristou Jerrym Abarcou. Během této doby vyšlo několik živých alb, ale nové studiové nahrávky chyběly. V roce 2006 se Rivera a Barragan opět spojili a Helstar byli oficiálně považováni za aktivní. Sestava zahrnovala také Roba Trevina a bubeníka Russella DeLeona. V roce 2007 vyšla Sins of the Past, kolekce přepracovaných skladeb, a v roce 2008 další studiový počin The King of Hell.
V roce 2013 Jerry Abarca odešel kvůli zdravotním problémům a koncertní baskytarové party převzali Mike Lepond a Garrick Smith. V následujícím roce vyšlo deváté studiové album This Wicked Nest.
Andrew Atwood se přidal jako druhý kytarista v roce 2016 a podílel se na desce Vampiro. V únoru 2021 byla vydána kompilace Clad In Black a 12. září 2025 jedenáctá studiová nahrávka The Devil's Masquerade.
Současná sestava
- James Rivera – zpěv (1982 - 1995, 2006 - současnost)
- Larry Barragan – kytara (1982 - 1993, 2006 - současnost)
- Michael Lewis – bicí (2010 - současnost)
- Garrick Smith – baskytara (2013 - současnost)
- Alan DeLeon Jr. – kytara (2024 – současnost)
V kapele se vystřídal značný počet dalších muzikantů
- Kytary:
- Tom Rogers (1982 - 1985)
- Rob Trevino (1985 - 1987, 2006 - 2016)
- André Corbin (1987 - 1990)
- Aaron Garza (1990 - 1995)
- Mike Heald (1993 - 1995)
- Andrew Atwood (2016 - 2024)
- Baskytara:
- Paul Medina (1982 - 1984)
- Jerry Abarca (1984 - 1995, 2006 - 2013, 2025 – na turné)
- Bicí:
- Hector Pavon (1982 - 1985)
- René Luna (1985 - 1987)
- Frank Ferreira (1987 - 1990)
- Russell DeLeon (1990 - 1995, 2006 – 2010)
Podrobnosti: Helstar - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Burning Star (1984)
Remnants of War (1986)
A Distant Thunder (1988)
Nosferatu (1989)
Multiples of Black (1995)
Sins of the Past (2007)
The King of Hell (2008)
Glory of Chaos (2010)
This Wicked Nest (2014)
Vampiro (2016)
The Devil's Masquerade (2025)
HOLLAND
Britská skupina Holland vznikla v roce 1982 v Clevelandu ve Velké Británii ve složení Marty Wilkinson (zpěv), Kenny Nicholson (kytara), Bob Henman (kytara), Graeme Hutchinson (baskytara) a Marty Day (bicí). Záhy podepsali smlouvu s pololegendárním vydavatelstvím Ebony Records, které v roce 1984 vydalo jejich jediné album Early Warning. Nebo spíše jedinou produkci, kterou vydali pod názvem Holland. Album se během prvního měsíce od vydání umístilo na prvním místě v heavymetalové hitparádě Melody Maker.
Ukázalo se, že jedna kanadská skupina se jmenuje stejně, a když je Kanaďani upozornili, že jsou ochotni podniknout právní kroky kvůli volbě názvu kapely, rozhodli se, že bude jednodušší změnit jméno. Po natočení LP tedy změnili název na Hammer a pod ním nahráli své druhé album Contract With Hell.
Počátkem roku 1985 se skupina rozloučila s kytaristou Kennym Nicholsonem a přivedla bývalého kytaristu Lazy Dog a Treason Artyho Fixtera. S novou sestavou bylo nahráno několik demosnímků, ale Ebony se rozhodli nevyužít opci na vydání třetího alba a kapela to nakonec v roce 1986 zabalila.
V roce 2015 se skupina reformovala s původním kytaristou Nicholsonem na jednorázovém reunionovém vystoupení na BroFestu 2015.
Podrobnosti: Holland - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Early Warning (1984)
KRULL
Krull je španělská hard rocková a heavy metalová formace z Las Palmas na Kanárských ostrovech, která vznikla v lednu 1982 (datum ze španělské verze wikipedie, na metal archives je uveden rok 1983) z iniciativy zpěváka Juanmy Rodrígueze, basisty Javiera Gonzáleze a kytaristy Gustava Alonsa. Kapela se proslavila kombinací melodického heavy metalu s výraznými latinskými rytmy a energickými kytarovými sóly, čímž si získala místo na domácí metalové scéně. Původní sestava začala hrát v místních klubech a rychle si vybudovala věrnou fanouškovskou základnu díky energickým živým vystoupením.
Krull se účastnili řady festivalů a klubových turné, sdíleli pódia s dalšími významnými španělskými metalovými kapelami a objevovali se na kompilacích té doby. I přes omezenou mezinárodní viditelnost si Krull udržují kultovní status mezi fanoušky španělského metalu. Kapela byla známá svými výraznými vizuálními a instrumentálními prvky, které doplňovaly jejich hudbu. V průběhu let docházelo k četným změnám v obsazení, nicméně jádro kapely si zachovalo kontinuitu v tvorbě a vystupování.
Své první demo s názvem Acero Canario nahrála kapela v roce 1985. Obsahovalo 6 skladeb se zvukem blízkým klasickému heavy metalu. O rok později se podíleli na kompilaci Canarias Me Suena Volumen 1. V roce 1987 opustil kapelu kytarista Juan Manuel Garcia opustil a nahradil ho Pedro Vallejo.
V roce 1988 vyšlo EP Hasta el Límite, které obsahovalo pět nových skladeb a bonusovou skladbu z předchozího demosnímku. V tomto případě se kapela začala trochu vzdalovat heavy metalovému zvuku prvního demosnímku a směřovala spíše k melodickému hard rocku a AOR. Toto album mělo velký úspěch a stalo se jedním z klenotů španělského AOR, s hity jako "Hijos de la Calle" a dalšími.
V roce 1992 se kapela z Kanárských ostrovů vrátila do studia, aby nahrála své první album s názvem Simplemente Fuerte. Tentokrát již ve spolupráci s Rafou Santanou, který přispěl klávesami a svým vlastním stylem a podílel se na kompozici prakticky všech skladeb na tomto albu. Toto debutové album mělo na Kanárských ostrovech velký úspěch, zejména skladby "Codo con Codo" a "Corazón de Medianoche". Díky tomuto prvnímu albu se kapele podařilo natočit několik videoklipů, vystoupit v televizi a rozšířit svou hudbu až na pevninu.
V roce 1994 vyšlo druhé album kanárské kapely s názvem Armas de Paz, které obsahovalo jedenáct skladeb. Toto druhé album produkoval Antonio Miguel Pérez a bylo blíže stylu AOR. Stejně jako předchozí dvě alba bylo i toto velmi dobře přijato veřejností a počet fanoušků rostl. Přesto se v roce 1995 kapela rozpadla kvůli špatnému managementu, nedostatku peněz, odchodu několika členů a hlavně kvůli konfliktům s nahrávací společností.
Patnáct let po rozpadu se Krull opět vrátili na pódia s novým složením, kde Juanma Rodríguez a Javier González byli jedinými původními členy. Ve stejnou dobu bylo oznámeno vydání nového alba, z něhož jako první singl představili skladbu "Cuando Perdemos el Norte". Nové album se jmenovalo Q-ARTO a vyšlo v roce 2012.
V současné době někteří členové kapely pracují na nových projektech. Zvláštní zmínku si zaslouží Ron Voodoo, kapela založená Juanmou Rodríguezem a Javierem Gonzálezem. Paco Santana a Fran Alonso založili kapelu Hackers.
Poslední známá sestava:
- Paco Santana – bicí
- Javier González – baskytara
- Juanma Rodríguez – zpěv
- Fran Alonso – kytara
- Zack Monzón – kytara
- Daniel Uche – klávesy
Podrobnosti: Krull - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Simplemente fuerte (1991)
Armas de paz (1994)
Q-arto (2012)
LETHAL
Kapelu založili bratři Eric a Glen Cook spolu s Jayem Simpsonem a Brianem Goinsem. Brian vymyslel název Lethal. V roce 1982 se ke kapele přidal druhý kytarista Chuck Gollar, který byl v roce 1983 nahrazen Dellem Hullem. Lethal se poté rozhodli, že chtějí jiný styl zpěvu, a v roce 1984 byl Brian Goins propuštěn a osloven Tom Mallicoat.
V roce 1985 Lethal vstoupili do studia, aby nahráli demo The Arrival. Písně byly nahrány, ale v době, kdy se kapela chystala na finální mix, se Simpson z osobních důvodů rozhodl kapelu opustit. Lethal původně dokončili mixáž s použitím Simpsonových bicích ale poté se vrátili do studia a přetočili bicí s novým bubeníkem Adrianem Powersem. Demo bylo vydáno v roce 1987.
V roce 1988 začala kapela vyjednávat o nahrávací smlouvě a poté, co bylo dosaženo dohody a nastal čas podepsat smlouvu, Adrian Powers změnil názor a nechtěl smlouvu podepsat, protože se nechtěl zavázat k turné. Eric Cook zavolal Jayi Simpsonovi, aby zjistil, zda by neuvažoval o návratu. Simpson, který se nedávno oženil, ale odmítl a novým mužem na bubenické stoličce se stal Jerry Hartman. V této sestavě vzniklo první album Programmed.
Poté, v roce 1993, krátce po rozchodu s kytaristou Dellem Hullem, byl osloven David McElfresh, který sebou do kapely přinesl i značné množství materiálu pro další demo s názvem Your Favorite God a značně přispěl i na další album Poison Seed, které vyšlo u Massacre Records v roce 1996. Tím ale byla první etapa existence kapely ukončenaV roce 2006 se Lethal znovu spojili a začali psát psát materiál pro nové album, které ale nikdy nevyšlo. Své první vystoupení po deseti letech odehráli v Chicagu na festivalu Powerfest 2007. Vystoupili také na festivalu Keep It True v roce 2007, na Bang Your Head!!! ve stejném roce a na Headbangers Open Air v roce 2008.
Zvuk kapely je často srovnáván s Queensrÿche a Crimson Glory.
23. srpna 2012 zemřel na rakovinu zakládající člen Eric Cook na rakovinu.
Sestava:
- Tom Mallicoat (zpěv)
- Dell Hull (kytara)
- Chris Brown (kytara)
- Glen Cook (baskytara)
- Jerry Hartman (bicí)
- David McElfresh (kytara)
Podrobnosti: Lethal - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Programmed (1990)
Poison Seed (1996)
LIEGE LORD
Liege Lord je americká power metalová kapela působící v 80. letech. Založili ji Matt Vinci, Anthony Truglio a Frank Cortese.
Liege Lord byla původně coverová kapela Judas Priest s názvem Deceiver (podle stejnojmenné skladby Judas Priest). Vliv Judas Priest je zvláště patrný v raných vokálech i v kytarových riffech prvního alba Freedom's Rise.
Kapela nejprve smlouvu s francouzským vydavatelstvím Black Dragon poté, co tuto společnost doporučil Christian Logue ze Savage Grace. Debut Freedom's Rise vyšel v roce 1985 u Black Dragon v Evropě a u Ironworks v Americe.
Druhé album Burn to My Touch vyšlo u Combat records v roce 1987. Třetí album Master Control bylo nahráno od 22. března do 11. dubna 1988 a vyšlo u Metal Blade v srpnu téhož roku. Producenty byli Terry Date a Liege Lord.
Od srpna 2012 je Liege Lord opět aktivní a vystoupil jako headliner na festivalu Keep It True XVI, který se konal od 19. do 20. dubna 2013 v Tauberfrankenhalle v Lauda-Königshofenu v Německu.
Kapela, která se svými třemi alby dosáhla kultovního statusu v metalovém světě, měla ve svém složení významné muzikanty. Joe Comeaua hrál později s thrash metalovými kapelami Overkill a Annihilator. Kytarista Anthony Truglio hrál v kapele Gandhi s Page Hamiltonem z Helmet a také v nové verzi Helmet. Kytarista Paul Nelson pokračoval v hraní s bluesrockovou ikonou Johnny Winterem, získal cenu Grammy a několik nominací na Grammy a podepsal smlouvu jako sólový umělec u Sony/EMI Records.
Zakládající člen Matt Vinci zemřel 9. září 2023 na rakovinu.
Reunionová sestava
- Tony Truglio - kytara
- Joe Comeau - zpěv
- Danny Wacker - kytara
- Matt Vinci - basa (zemřel v roce 2023)
- Frank Gilchriest - bicí
Podrobnosti: Liege Lord - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Freedom's Rise (1985)
Burn to My Touch (1987)
Master Control (1988)
MACE
Mace je americká thrash/crossover formace z Everettu, Washington, která vznikla v roce 1982 a patřila k poněkud opomíjeným, ale autentickým představitelům crossoverového thrash metalu 80. let. Skupina se prosadila syrovým, rychlým a energickým zvukem, kde se tvrdé thrashové riffy prolínaly s punkově přímočarými pasážemi a konfrontačními texty typickými pro undergroundovou scénu té doby.
V rané fázi vystupovala na lokálních akcích a objevila se také na kompilacích jako Metal Massacre V, čímž si získala pozornost fanoušků crossoverových žánrů. Kapela je charakteristická intenzivními rytmy a ostrými kytarami, které kombinují prvky metalu a hardcore punku do jediného agresivního stylu.
I když Mace nikdy nedosáhli velkého komerčního úspěchu, jejich nahrávky a živá vystoupení zůstávají ceněny fanoušky old-school thrash/crossover scény a reflektují vývoj této subkultury v 80. letech.
Klasická sestava:
- Kirk Verhey - zpěv
- Dave Hillis - kytara
- Shane White - bicí
- Vern White - basa
Podrobnosti: Mace - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Process of Elimination (1985)
The Evil in Good (1987)
MCCOY
Londýnskou skupinu založil John McCoy, baskytarista a producent (pracoval mimo jiné se Samson a UK Subs), po rozpadu skupiny Gillan v roce 1982. Byla aktivní do roku 1987, kdy rozjel skupinu Mammoth.
Hudební cesta Johna McCoye začala už v šesti letech, kdy začal hrát na violoncello. Když mu bylo 13 let, začal McCoy ještě během školní docházky hrát jako sólový kytarista v pracovní beatové skupině The Drovers. V roce 1966 odpověděl na inzerát v novinách Yorkshire Post, který hledal kytaristu do skupiny Mamas Little Children, která se chystala na turné po Německu. McCoy šel na konkurz, aby zjistil, že právě dali místo někomu jinému, ale stále potřebují baskytaristu. Zkusil si zahrát na náhradní baskytaru, která tam byla, a práci dostal. V roce 1968 musel z kapely odejít, protože pracoval načerno jako nezletilý. Po návratu do Británie odjel do Londýna, kde si našel práci jako session muzikant u bývalého člena Drifters Clydea McPhattera, který jezdil po turné po Velké Británii.
V roce 1974 hrál McCoy s londýnskou skupinou Scrapyard. Tady se potkal s kytaristou irského původu Bernie Tormém, později se oba znovu sešli v kapele bývalého zpěváka Deep Purple Iana Gillana.
Kořeny skupiny McCoy také prorůstají až do sedmdesátých let, k nahrávce z 16. července 1977, na které se podíleli Paul Samson (zpěv a kytary) a Roger Hunt (bicí). Někdy je tato nahrávka považována dokonce za první inkarnaci kapely, tenkrát to ale byl zřejmě jen jeden z četných projektů velkého Johna v sedmdesátých letech.
V období let 1982 - 1987 se v kapele McCoy sešlo několik muzikantů ze známých kapel, jako byli Samson (Paul Samson), Gillan (Colin Towns, Liam Genocky) nebo Iron Maiden (Ron Rebel Matthews). Kapela vydala dvě nahrávky, EP McCoy (183) a LP Think Hard (1984).
V roce 1998 vyšlo ještě album Brainstorm, které vypadá jako jednorázový projekt mezi jinými projekty, a které bylo vydáno a prodáváno pod diskografií McCoy. Podíleli se na něm ještě zpěvák a kytarista Al Romano (ex-Belladonna) a bubeník Michael Sciotto (From The Fire).
Podrobnosti: McCoy - wikipedia
Diskografie (studiová alba):
McCoy (1983)
Think Hard (1984)
Brainstorm (1998)
MILLENNIUM
Kapela Millennium vznikla v roce 1982 v anglickém městě Billingham v hrabství Durham, ale zpěvák Mark Duffy a kytarista Pete McArdle skládali písně od roku 1978, kdy spolu chodili na hodiny akustické kytary.
V roce 1984 vydali výborné eponymní album, ale už o rok dřív se objevili na kompilaci Pure Overkill (Guardian Records n' Tapes, 1983) se skladbami "Steal Your Heart" a "Rock Was Meant For Me".
Skladba "Caught In A Warzone" z jejich dema z roku 1985 se dostala na kompilaci Europe's Best Metal. Tato kompilace měla vyjít u New Renaissance Records v roce 1986, ale nikdy k tomu nedošlo. Existuje však několik zkušebních výtisků. Před rozpadem v roce 1988 se krátce přejmenovali na Major Threat.
V roce 2015 dal zpěvák Mark Duffy kapelu znovu dohromady a v následujících letech s ní natočil v různých sestavách tři nová alba - Awakening (2017), A New World (2019) a The Sign of Evil (2023).
Podrobnosti: Millenium - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Millennium (1984)
Awakening (2017)
A New World (2019)
The Sign of Evil (2023)
MOB 47
Mob 47 je švédská hardcore punková formace, která vznikla v létě roku 1982 ve Stockholmu, původně pod názvem Censur. V roce 1983, po příchodu zpěváka Mentise, skupina změnila jméno na Mob 47 — jméno, které se záhy stalo synonymem pro extrémně rychlý švédský D-beat a hardcore punk.
Už v raných letech kapela hrávala s dalšími ikonami švédské scény, jako byli Anti Cimex, a její styl byl přímo ovlivněn britskou a americkou hardcore tradicí, zejména kapelami jako Discharge, Crucifix, D.R.I. nebo B.G.K. — ta mixovala britský D-beat s energickou rychlostí amerického hardcore.
Mob 47 byli už od počátku vnímáni jako jedna z nejrychlejších a nejbrutálnějších skupin své doby, šířící r?punk s tématy často reflektujícími politickou frustraci a atmosféru studené války. Jejich texty a sound byli především punkově protestní, agresivní a bez kompromisů.
Formace brzy začala vydávat vlastní materiál na kazetách a EP, přičemž klíčové rané nahrávky jako Hardcore Attack a Kärnvapen Attack se rychle staly ceněnými mezi fanoušky drsného punku po celém světě. Některé z jejich skladeb se objevily i na legendárních mezinárodních kompilacích jako Cleanse the Bacteria (1985), což ještě více rozšířilo jejich vliv.
Po prvotním období mezi lety 1982 – 1987 následovalo dlouhé přerušení. V roce 2005 se Mob 47 v původní sestavě (s nepatrnými změnami) znovu dali dohromady a odehráli první koncert po téměř 20 letech v Stockholmu v roce 2006. Kapela od té doby občas vystupuje a vydává nový materiál, včetně singlu "Dom Ljuger Igen" z roku 2008, ale stále zůstává věrná svému původnímu hardcore punkovému pojetí.
Sestava
- Åke Henriksson - kytara a zpěv (1982–1987, 2005–současnost)
- Christer 'Chrille' Lindholm - bicí (1982–1987, 2005–současnost)
- Christoffer Larsson - basa (2017–současnost)
Podrobnosti: Mob 47 - wikipedie
Diskografie (nejvýznamější nahrávky):
Hardcore Attack (1983, demo/EP)
Kärnvapen Attack (1984, demo/EP)
U Mob 47 není v tradičním slova smyslu klasické 'studiové album' – jejich hlavní materiál byl vydáván jako dema a EP, což je typické pro švédskou hardcore punkovou scénu 80. let.
OBSESSION
Obsession je americká heavy metalová a power metalová formace z New Havenu v Connecticutu, která vznikla v roce 1982 a patří k pozdně 80.letým undergroundovým představitelům tradičního metalu ve Spojených státech. Kapela se poprvé objevila na kompilaci Metal Massacre II vydané Metal Blade Records, která ji otevřela dveře k prvnímu nahrávání a pozdějšímu kontraktu.
Obsession začala svým zvukem silně inspirovaným klasickým heavy metalem a postupem času získala fanoušky díky dramatickému vokálu Michaela Vescery, energickým kytarovým riffům a melodickým refrénům. Vescera si díky působení v Obsession vybudoval reputaci, která mu později otevřela dveře k mezinárodním projektům, včetně spolupráce s Loudness.
Formace se původně rozpadla v roce 1989 po třech vydaných nahrávkách, ale v roce 2004 se znovu sešla a pokračovala ve vydávání nových alb a vystoupení i v následujících desetiletích.
Obsession je ceněna jako klasický představitel amerického heavy/power metalu 80. let a její rané nahrávky – Scarred for Life a Methods of Madness – pomohly definovat melodický, ale stále tvrdý metalový styl, který byl paralelně s NWOBHM rozvíjen i v USA. Díky vokálnímu projevu Michaela Vescery a výrazné instrumentaci si kapela získala smysl u fanoušků tradičního metalu i díky pozdějším aktivitám v 2000. letech.
Sestava
- Michael Vescera – zpěv (1982 – 1989, 2004 – současnost)
- John Bruno – kytara (2004 – 2014, 2023 – současnost)
- Scott Boland – kytara (2004 – 2014, 2023 – současnost)
- Matt Karagus – basa (1982 – 1989, 2023 – současnost)
- Jay Mezias – bicí (1982 – 1989, 2004 – 2009, 2023 – současnost)
Podrobnosti: Kapela - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Scarred for Life (1986)
Methods of Madness (1987)
Carnival of Lies (2006)
Order of Chaos (2012)
ONSLAUGHT
Onsalught je britská thrash metalová kapela, která vznikla v Brightonu v Anglii v roce 1982. Patří k průkopníkům britské thrashové scény spolu s formacemi jako Sabbat, Acid Reign nebo Xentrix. Onslaught si vybudovali pověst agresivního a rychlého stylu, kombinujícího prvky klasického heavy metalu s thrashovým drive a energickými riffy. Kapela se proslavila zejména díky svému debutovému albu Power from Hell (1985) a kultovní desce The Force (1986), která je považována za klasiku britského thrash metalu.
Formace prošla během své historie několika přerušeními a změnami členů, přičemž hlavním hnacím motorem byl zpěvák a později i kytarista Nige Rockett. Po krátkém rozchodu na počátku 90. let se Onslaught v roce 2005 znovu sešli a od té doby pokračují v nahrávání nových alb a koncertování, čímž upevnili svůj status veteránů evropské thrashové scény.
Onslaught jsou považováni za klíčovou britskou thrashovou kapelu 80. let, kombinující rychlé riffy, agresivní vokál a melodické pasáže, což ovlivnilo celé britské thrashové hnutí. Debutové album Power from Hell i druhé The Force jsou dodnes ceněny mezi fanoušky klasického evropského thrash metalu. Kapela zůstává aktivní a pravidelně koncertuje na evropských festivalech.
Poslední sestava
- Nige Rockett – kytara
- Sy Keeler – zpěv
- Jeff Williams – basa
- James Perry - bicí
- Nik Sampson - kytara
Podrobnosti: Onslaught - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Power from Hell (1985)
The Force (1986)
In Search of Sanity (1989)
Killing Peace (2007)
Sounds of Violence (2011)
VI (2013)
Generation Antichrist (2020)
Origins of Aggression (2025)
Outrage
Outrage je japonská thrash metalová kapela, která vznikla v Nagoyi v roce 1982. S kariérou trvající více než čtyři desetiletí je jedna z mála japonských metalových skupin, které se nikdy nerozpadly ani nepřerušily činnost. Patří k průkopníkům japonské thrash a speed metal scény, přičemž jejich rychlé, technicky náročné riffy a energický zpěv je stavějí po bok dalších legend jako Loudness nebo Earthshaker. Kapela je známá kombinací evropského a amerického thrashového zvuku s typickou japonskou precizností a melodickými prvky, které jim zajistily respekt doma i v zahraničí.
Skupinu Outrage založili v roce 1982 teenageři Yosuke Abe (kytara), Yoshihiro Yasui (basa), Shinya Tange (bicí) a zpěvák Kazutoyo Ito, kteří byli v počátcích své kariéry ovlivněni především kapelami nové vlny britského heavy metalu. První personální změnou si formace prošla v roce 1986, kdy zpěvák Ito skupinu opustil a nahradil ho Naoki Hashimoto, s kterým se mladíci konečně dopracovali k prvním nahrávkám. Po nezávislém vydání stejnojmenného debutového EP v roce 1987 přišlo v roce 1988 první velké album s názvem Black Clouds u vydavatelství Polydor Records. Pak rychle následovala další, druhé album Blind to Reality vyšlo v roce 1989 a třetí The Great Blue v roce 1990.
Kvůli albu The Final Day z roku 1991 odcestovali Outrage do Německa, aby ho produkoval bubeník skupiny Accept Stefan Kaufmann. V roce 1992 pak byli předskokany na prvním japonském turné Pantery.
S vydáním alba Spit z roku 1993 přešli Outrage k vydavatelství East West Japan. Jejich další dvě alba, Life Until Deaf z roku 1995 a Who We Are z roku 1997, produkoval Michael Wagener.
V roce 1999 opustil kapelu zpěvák Hashimoto, ale kapela pokračovala jako trio, ve kterém se o zpěv dělili Yasui a Abe. Během tohoto období se ale jejich hudba poněkud změnila. Alba 24-7 z roku 2002 a Cause For Pause z roku 2004 se vyznačují spíše hardrockovým a stonerrockovým zvukem. U druhého jmenovaného kapela opět změnila vydavatele a podepsala smlouvu s Victor Entertainment.
Na oslavu 25. výročí kapely v roce 2007 se Naoki Hashimoto vrátil, aby odehrál několik koncertů, včetně vystoupení na festivalu Loud Park '07 a nakonec se k Outrage připojil naplno. Kapela poté vydala limitovanou edici dvojitého živého alba Awakening 2008, které obsahuje kompletní nahrávky alb The Final Day a Life Until Deaf. V roce 2009 pak vydali nové stejnojmenné album, které bylo nahráno ve Švédsku s Fredrikem Nordströmem a znamenalo návrat k jejich thrashovému zvuku. 23. března 2010 byla kapele udělena 'Cena prefektury Aichi za kulturu a umění' za jejich pokračující hudební činnost v jejich rodném městě Nagoya.
5. června 2013 vydala kapela, nyní pod hlavičkou vydavatelství Universal, album Outraged, na kterém opět spolupracovala s Nordströmem. V následujícím roce Outrage vystoupili 12. září 2014 na koncertě Yoko Fest The Final na počest nedávno zesnulého baskytaristy spřízněné thrash metalové kapely United. Skupina se také spojila s dalšími veterány Loudness a 2. května 2015 uspořádala první ročník festivalu Loud?Out Fest. V říjnu stejného roku vyšlo album Genesis I, které bylo rozděleno na dvě části: 'Genesis Side', která obsahuje coververze skladeb raných japonských rockových kapel, jako jsou Happy End, The Mops, Blues Creation a Ged?, a 'Exploring Side', která obsahuje vlastní skladby.
V roce 2016 se 1. května konal druhý ročník Loud?Out Fest, na kterém kromě dvou jmenovaných kapel vystoupily také Anthem a Lost Society. Outrage byli také jednou ze 100 kapel, které poskytly skladbu pro videohru Let It Die.
V roce 2017 uplynulo 30 let od vydání jejich debutového EP a Outrage tuto událost oslavili na jaře kompilací XXX Box obsahující 2 CD a 1 DVD a na podzim vydali své třinácté album Raging Out, které mixoval Peter Tägtgren.
Čtrnácté studiové album kapely s názvem Run Riot vyšlo 15. dubna 2020.
Na oslavu 35. výročí kapely v roce 2022 vydali 20. dubna kompilační album, 24. dubna uspořádali speciální koncert s orchestrem a v květnu uvedli film Hagane Iro no Sora no Kanata he (鋼音色の空の彼方へ), který vychází z příběhu skupiny Outrage a napsal jej hudební kritik Masanori Ito. Kompilační album Square, Triangle, Circle & Future obsahuje výběr skladeb z celé jejich kariéry, včetně dema s původním zpěvákem Kazutoyem Item a dvou nových skladeb napsaných pro film.
Sestava
- Yoshihiro Yasui - basa
- Shinya Tange - bicí
- Yousuke Abe - kytara
- Naoki Hashimoto - zpěv
Podrobnosti: Outrage - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Black Clouds (1988)
Blind to Reality (1989)
The Great Blue (1990)
The Final Day (1991)
Spit (1993)
Life Until Deaf (1995)
Who We Are (1997)
24-7 (2002)
Cause for Pause (2004)
Outrage (2009)
Outraged (2013)
Genesis I (2015)
Raging Out (2017)
Run Riot (2020)
PHASSLAYNE
Skupina Phasslayne vznikla koncem roku 1982 v Newcastlu upon Tyne ve složení Ian Mattimore (bicí), Micheal Maughan (kytara), Paul Gago (basa) a zpěvák Kev Wilkinson. Michael si později ke kytaře přibral i zpěv a hráli jenom ve trojici.
V roce 1985 natočili své jediné album Cut It Up a poté se rozpadli.
V roce 2014 se reformovali ve složení Michael Maughan, Ian Mattimore a basák Brian Morton. O rok později si zahráli na Brofestu. Kytarista Michael Maughan údajně spolupracoval s baskytaristou Kevem Charltonem (Fist, Hellanbach atd.) a kolem roku 1985 snad nahráli i nějaký materiál. Žádné další informace o této krátkodobé spolupráci však nejsou k dispozici.
Skladba "Inquisitor" vyšla na kompilaci Essential NWOBHM: The Best of Neat Records (Golden Core Records, 2019).
Podrobnosti: Phasslayne - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Cut It Up (1985)
POISON
Poison byla německá extrémní metalová formace z Ulmu v Baden-Württembergu, která vznikla v roce 1982 a patřila k raným tvůrcům death/thrash metalového undergroundu v tehdejším Teutonském prostoru. Kapela byla inspirována skupinami jako Venom, Hellhammer nebo Sodom, což se odrazilo v jejich kombinaci temného black metalového nastavení, death metalové brutality a thrashové agresivity — typického prvovývoje extrémních žánrů v 80. letech. Jejich nahrávky, především demo materiál z poloviny 80. let, byly šířeny tape-trading scénou a později jim přinesly uznání mezi fanoušky raného death/thrash metalu.
Během aktivní éry mezi lety 1982 a 1987 kapela natočila několik dem a nahrála materiál na kompilace, které pomohly vyprofilovat jejich syrový styl. Po rozpadu v roce 1987 byla jejich tvorba později souhrnně vydána jako album Into the Abyss, jež zachycuje rané nahrávky a později se stala ceněnou sběratelskou položkou mezi fanoušky klasického extrémního metalu.
Poison byli jedním z prvních německých death/thrash metalových uskupení, které ve své tvorbě kombinovaly temné prvky black metalu s tahy thrashových riffů a death metalovou intenzitou, což je řadí mezi rané pionýry těchto žánrů v Německu. Ačkoli jejich aktivita byla krátká a spíše undergroundová, jejich nahrávky ovlivnily pozdější vývoj extrémní metalové scény v regionu a staly se inspirací pro další tehdejší i následné projekty.
Sestava
- Uli 'Angel of Death' Hildenbrand - kytara
- Armin 'Virgin Slaughter' Weber - zpěv
- Andy 'Incubus Demon' Krampute - basa
- Alex 'Witchhammer' Gilliar - bicí
Podrobnosti: Poison - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Into the Abyss (1993, kompilace / album obsahující rané nahrávky a dema z let 1982 – 1987.)
POST MORTEM
Post Mortem je americká thrash/death metalová kapela z Bostonu, Massachusetts, založená v roce 1982. Kapela patří k průkopníkům undergroundového death metalu a byla známá kombinací thrashového tempa s brutálními a gore texty. Členové kapely tvořili hudbu už během střední školy a často skládali písně hned po vyučování. Frontman John McCarthy psal osobní texty, zatímco bubeník Rick McIver se staral o gore lyriku. Kytarista John Alexander se podílel na psaní většiny skladeb.
Kapela byla charakteristická tím, že „se nestarala, koho rozčílí“, díky čemuž bývá často spojována i s punkovým přístupem. „Celá naše filozofie spočívala v tom, že nám to bylo upřímně úplně jedno. Proto nás zařazují jak do punk rocku, tak do metalu,“ řekl McCarthy a dodal: „Je mnohem lepší naštvat lidi, kteří si myslí, že jsou naštvaní, než naštvat svou babičku, matku nebo otce.“
Kapelu tvoří John McCarthy (zpěv), John Alexander (kytara), Mark Kelley (baskytara) a Rick 'Ricky Magic' McIver (bicí). Na rozdíl od všeobecného přesvědčení se skupina Post Mortem nejmenuje podle skladby skupiny Slayer, která vyšla v roce 1986.
Debutové album Coroner's Office vyšlo v roce 1986 a dodnes je ceněno pro netradiční aranžmá a experimenty s jazzovými a punkovými vlivy. Ovlivnilo pozdější kapely, například Cephalic Carnage nebo The Dillinger Escape Plan.
Seth Putnam, zpěvák skupiny Anal Cunt, se několikrát ke skupině málem připojil, ale skutečně tak učinil až v roce 1990 po prvním krátkém rozpadu Anal Cunt. Putnam s kapelou odehrál několik koncertů a nahrál s ní jednu skladbu; existují také živé a zkušební nahrávky, na nichž zpívá právě on.
Post Mortem byli klíčovou kapelou americké thrash/death scény, jejich tvorba ovlivnila kapely jako Cianide, Grief, Disharmonic Orchestra či Anal Cunt. Album Coroner's Office je považováno za kultovní nahrávku, která kombinovala rychlý thrash, experimentální prvky a texty s brutální tematikou.
Sestava
- Mirai Kawashima – zpěv
- John Alexander – kytara
- Mark Kelley – basa
- Rick 'Ricky Magic' McIver – bicí
Podrobnosti: Post Mortem - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Coroner's Office (1986)
Festival of Fun (1991)
Destined for Failure (1993)
Message from the Dead (2009)
RUFFIANS
Ruffians je americká heavy metalová kapela pocházejíí z kalifornského Berkley. Vznikla v roce 1982 především na základě přátelství a společných hudebních zájmech tří zakládajících členů Craiga Behrhorsta (kytara), Luka Bowmana (bicí) a Chrise Atchisona (kytara). K nim se vzápětí přidali baskytarista Devin Lacey a zpěvák Rob Bonstin.
Kapela debutovala v prosinci 1983 ve slavném punkrockovém klubu Mabuhay Gardens v San Franciscu, nicméně období hledání ještě neskončilo. Krátce nato došlo ke změně sestavy a do kapely se přidal dlouholetý přítel Dan Moura na basu a hlavně legendární zpěvák Carl Albert. Díky zvuku kytar Craiga a Chrise spolu s Lukeovým energickým bubnováním a Carlovým silným a melodickým zpěvem tak kapela konečně získala zvuk, který od počátku hledala. Ruffians pak s velkým úspěchem vtrhli na klubovou scénu v oblasti Bay Area a zajistili si předskakování pro kapely jako UFO, Alice Cooper, Dokken, Queensrÿche, Saxon, Y&T nebo Slayer.
V lednu 1985 vstoupili Ruffians do studia D v Sausalitu v Kalifornii, aby nahráli skladby pro své stejnojmenné debutové EP. Vyšlo v květnu u Victory Records v Severní Americe, u SPV/Steamhammer Records v Evropě a u FEMS Records v Japonsku, a rychle si jej oblíbilo více než 200 vysokoškolských rozhlasových stanic ve Spojených státech a dostalo se také do hitparád v Evropě a Japonsku. Sklidilo rovněž skvělé recenze od mezinárodního i domácího tisku, díky čemuž se fanouškovská základna kapely výrazně rozrostla. Mimoto byla skladba "Run For Cover" zařazena také na kompilaci vydavatelství Restless Records s názvem Eastern Front – Live at Ruthie’s Inn a píseň "Wasteland“ zazněla ve filmu Americký Ninja II, který je dodnes klasikou kabelové televize.
Navzdory všem těmto úspěchům však Carl na konci roku 1985 pocítil potřebu kapelu opustit (nastoupil k Vicious Rumors) a s jeho odchodem tak Ruffians stáli opět před úkolem najít frontmana, který by převzal kormidlo. Po poslechu více než 50 zpěváků našli ideálního kandidáta v osobě Richa Wildea, rodáka z Aljašky, který se ke kapele připojil na začátku roku 1986 a jeho silný hlas a solidní skladatelské schopnosti pomohly formaci v jejich snaze udržet si dynamiku.
V roce 1987 se kapela vrátila do studia a výsledkem bylo nové čtyřskladbové demo obsahující skladby "Do or Die", "Unchained", "Through Your Eyes“ a "Only The Strong Survive". Tyto skladby se objevily na různých kompilacích a byly dobře přijaty heavy metalovým tiskem, přesto se skupina počátkem roku 1989 rozpadla.
Uběhlo dlouhých patnáct let, ale díky věrným fanouškům a příznivcům se reunion Ruffians stal nakonec skutečností. V červnu 2004 byli pozváni k vystoupení na legendárním německém festivalu Bang Your Heada a vydavatelství Hellion Records při té příležitosti vydalo reedici původního alba kapely z roku 1985 na CD s bonusovými živými nahrávkami, stejně jako limitovanou sběratelskou edici na vinylu s dosud nevydanými skladbami. Bylo to vůbec poprvé, co kapela vystupovala v zahraničí. Odměnou jí byli nadšené recenze, díky kterým si uvědomila, že její celosvětový kultovní status je i po 15 letech stále živý a silný!
V roce 2005 vyšlo u OSM Records dvoudiskové kompilační album There & Back a kapela se opět vydala do Evropy, kde odehrála 8 koncertů v 5 zemích. Všechny koncerty sklidily slibné recenze, přičemž posledním podařeným vystoupením turné byl německý festival Keep It True. Nasbíraná energie se přetavila i do nových skladeb. Dlouho očekávané studiové album Desert of Tears, první za posledních 20 let, vyšlo v říjnu 2006 v celé Evropě u Metal Heaven Records a v lednu 2007 v USA u OSM Records. Nahrávka sklidila poměrně slušné recenze, dostala se i do hitparád a kapela se v rámci propagace tohoto alba vydala znovu na turné po Evropě a odehrála také koncerty v USA.
V dalších letech byl v táboře kapely poměrně klid, až v roce 2025 rozčeřil vody příchod nové bubenické posily, kterou se stal uznávaný bubeník Mark Hernandez, dobře známý z kultovních thrash-metalových kapel Vio-lence nebo Forbidden. Nizozemské vydavatelství No Dust Records v tom roce navíc oficiálně vydalo raritní kompilaci Ruff Tracks Unearthed, která obsahuje vyčištěné a zremasterované raritní skladby z osmdesátých let, což kapelu definitivně nakoplo k tomu, aby v roce 2026 opět naplno obnovila koncertní činnost.
Sestava k roku 2026:
- Chris Atchison - kytara (1982-1988, od 2004)
- Craig Behrhorst - kytara (1982-1988, od 2004)
- Rich Wilde - zpěv (1986-1988, od 2004)
- Eric Wong - basa (2004-2005, od 2006)
- Mark Hernandez - bicí (od 2025)
Někteří bývalí členové:
- Devin Lacey - basa (1982-1983)
- Rob Bonstin - zpěv (1982-1983)
- Luke Bowman - bicí (1982-1988, 2004-2025)
- Dan Moura - basa (1984-1988, RIP 2006)
- Carl Albert - zpěv (1984-1985, RIP 1995)
Podrobnosti: Ruffians - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Ruffians (1985, EP)
Desert of Tears (2006)
SAINT
Saint je americká heavy metalová formace pocházející ze Salemu vOregonu, založená v roce 1982 (některé zdroje uvádí rok 1981, jiné 1984, některé dokonce 1979, pokud budeme brát v úvahu kapelu Power Faith jako první inkarnaci Saint). Kapela patří mezi nejvýraznější představitele křesťanského heavy metalu a je často označována za 'křesťanskou odpověď na Judas Priest', a to díky agresivnímu, tradičně metalovému zvuku, silným riffům a vysokému vokálu, přičemž textově se soustředí na biblická témata, duchovní boj, víru a morální otázky.
Formace vznikla z iniciativy kytaristy Richarda Lynna a zpěváka Joshe Kramera, kteří chtěli hrát nekompromisní heavy metal bez hudebních ústupků, ale s jasným křesťanským poselstvím. Už na debutu si Saint vybudovali pověst kapely, která hudebně snese srovnání s tehdejší světovou metalovou špičkou, a rychle se stali jedním z pilířů americké křesťanské metalové scény 80. let.
První EP Warriors of the Son (1984) se stalo kultovní záležitostí – nabídlo rychlý, melodický heavy metal s výraznými sóly a epickými refrény. V roce 1986 vyšlo koncepční album Time’s End, inspirované apokalyptickými tématy a knihou Zjevení.Následující deska Too Late for Living (1988) posunula zvuk do temnější a techničtější polohy a bývá považována za jedno z nejlepších křesťanských metalových alb vůbec.
Poté se Saint na delší dobu odmlčeli, což souviselo se změnami na hudební scéně i vnitřními personálními problémy. Kapela se však vrátila v roce 2004 s albem In the Battle, které navázalo na klasický sound a potvrdilo, že Saint neztratili nic ze své energie ani přesvědčivosti. Další nahrávky vycházely pravidelně v následujících letech a formace zůstává aktivní dodnes, zejména na festivalech zaměřených na křesťanský metal a tradiční heavy metal.
Saint patří mezi nejrespektovanější křesťanské metalové kapely vůbec. Na rozdíl od mnoha jiných formací tohoto subžánru nikdy neslevili z tvrdosti a metalové estetiky, díky čemuž si získali respekt i mimo křesťanskou scénu. Alba Warriors of the Son a Too Late for Living jsou dnes považována za klasiku 80. let a Saint si udržují kultovní status mezi fanoušky tradičního heavy metalu i US power metalu.
Sestava
- Richard Lynch -basa
- Jerry Johnson - kytara
- Jared Knowland - bicí
- Matthew P Smith - kytara
- Dave Nelson - zpěv
Podrobnosti: Saint - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Warriors of the Son (1984, EP)
Time's End (1986)
Too Late for Living (1988)
Warriors of the Son (2004)
In the Battle (2004)
The Mark (2006)
Crime Scene Earth (2008)
Hell Blade (2009)
The Revelation (2011)
Desperate Night (2012)
Broad Is the Gate (2014)
The Calf (2019)
Heaven Fell (2022)
Immortalizer (2024)
STEELOVER
Kapelu založili na začátku 80. let kytaristé Pat Freson a Mel Presti a baskytarista Nick Gardi, žijící v belgickém Lutychu. Při hledání bubeníka se zaměřili na Rudyho Lennerse, který se vrátil z Německa, kde právě opustil slavnou kapelu Scorpions. Rudy jim poté navrhl, aby kontaktovali zpěváka Vince Cardilla, ten měl na jedné straně zkušenosti a na druhé straně již nahrál album v Londýně.
Dvouletá společná práce vyústila v debutovou nahrávku Glove Me, která vyšlo pod značkou Mausoleum a do dnešního dne se jí prodalo více než 400 000 kusů, z toho více než 76 000 v Polsku. Poté kapela absolvovala turné po různých zemích, jako je Nizozemsko, Německo, Francie a Belgie, včetně předskování Bon Jovi a KISS ve Forest National.
Během roku 1985 se Vince rozhodl kapelu opustit a nahradila jej Dani Kleinová. Bylo nahráno i druhé album, ale nikdy nebylo vydáno. Dani proto kapelu po krátké době společně s Mel Prestim opustila, aby založili novou formaci pod názvem Vaya Con Dios.
V roce 2016 se Steelover vrátili s novým EP, nicméně bez Vince a Mela. Až v roce 2019, kdy Rudy Lenners naposledy pozdravil publikum, než ukončil svou hudební kariéru na festivalu Golden Age, se na pódiu objevil i Vince jako speciální host. Po koncertě se Vince, Pat a Nick rozhodli pokračovat v dobrodružné cestě Steelover a začali hledat nového bubeníka a sólového kytaristu. Po několika týdnech konkurzů se k nim připojili Calin (kytary) a Nikko (bicí), kteří přinesli do starých i nových písní moderní a silný nádech.
Od roku 2019 tak začala nová éra kapely, podpořená už dvěma alby - Stainless (2022) a Devil's Highway (2026).
Steelover zůstávají v belgickém kontextu jednou z nejznámějších heavy metalových formací 80. let, především díky propojení klasik NWOBHM s melodickými hard rockovými prvky a angažmá zkušeného Rudyho Lennersa. Jejich debut Glove Me je považován za kultovní kus belgické metalové historie a jejich comeback ukazuje trvalý zájem o tradiční metalové formy v Evropě.
Sestava k roku 2026
- Nico Gardi - basa (1982-1986, od 2016)
- Pat Fréson - kytara (1982-1986, od 2016)
- Vince Cardillo - zpěv (1982-1985, od 2019)
- Nikko Konikiewicz - bicí (od 2019)
- Lucio Farina - kytara (od 2026)
Podrobnosti: Steelover - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Glove Me (1984)
Stainless (2022)
Devil's Highway (2026)
TAROT
Ačkoliv se jedna z prvních metalových kapel ve Finsku těšila doma široké undergroundové popularitě, jinde se nikdy výrazněji neprosadila; nejvíce se proslavila s písní "Wings of Darkness" z debutového alba Spell of Iron z roku 1986. Úspěch zaznamenali až v posledních letech, když její zpěvák a baskytarista Marko Hietala působil téměř dvě desetiletí ve značně úspěšné skupině Nightwish. Díky tomu, že kapela získala více posluchačů po celém světě, nahrála k 25. výročí svého vzniku znovu své nejslavnější album Spell of Iron.
Skupinu založili bratři Hietalové původně pod názvem Purgatory, když ale dospěli do fáze, kdy získali nahrávací smlouvu, změnili si na naléhání vydavatelství Flamingo Records název na Tarot. Sestava se v té době ustálila do podoby Marko Hietala (basa/zpěv), Zachary Hietala (kytara), Mako H (kytara) a Pecu Cinnari (bicí).
První oficiální nahrávka, singl "Wings of Darkness", spatřila světlo světa v dubnu 1986 a v prosinci téhož roku vydala kapela své první řadové album Spell of Iron. O dva roky později, v dubnu 1988, po vydání singlu "Rose on the Grave", vyšlo jejich druhé album Follow Me into Madness. Po něm si kapela dala krátkou přestávku, během které se sestava trochu změnila s příchodem klávesisty Janne Tolsa, který nahradil druhého kytaristu Mako H.
Po dlouhých přípravách vyšlo v únoru 1993 třetí album To Live Forever, kterému se dostalo dobrého přijetí zejména v Japonsku, díky čemuž zde mohlo v listopadu 1994 vyjít To Live Again, první živé album kapely (bylo nahráno v klubu Tavastia v Helsinkách v srpnu 1994). O rok později vyšlo další studiové album Stigmata, jehož limitované bonusové CD obsahovalo také některé živé písně z této japonské edice.
Mezitím, v době nečinnosti Tarot hrál Marko také ve skupinách Conquest a Sinergy a společně s dalšími členy Conquest hráli také coververze pod názvem Metal Gods. Očekávané album For the Glory of Nothing vyšlo až v roce 1998. V roce 2001 se pak Marko stal členem skupiny Nightwish. Tolsa si také zahrál na klávesy na albu Secret Visions skupiny Virtuocity, na kterém několik písní zpíval i Marko.
V létě 2002 odehráli Tarot speciální koncert v Kuopiu, na kterém hráli pouze materiál z prvních dvou alb. Poté Tarot podepsali novou nahrávací smlouvu se Spinefarm Records a vydali nové studiové album Suffer Our Pleasures. Zatímco ve Finsku si album vedlo dobře, jinde si ho téměř nikdo nevšiml. Během těchto let byl Marko většinou zaneprázdněn nahráváním a koncertováním po celém světě s Nightwish. Tolsa pracoval také na albu se symfonickými deathmetalisty Eternal Tears of Sorrow a absolvoval turné s industriální metalovou skupinou Turmion Kätilöt.
Počátkem roku 2006 vydalo dřívější vydavatelství Tarot, Bluelight Records, kolekci prvních šesti alb kapely v remasterované podobě s velkým množstvím bonusového materiálu, nevydaných demosnímků, živých a speciálních verzí písní a některých coververzí. Některá alba byla také zremixována. Fanoušci očekávali reedici již několik let a kolekce byla tak úspěšná, že když Tarot v květnu 2006 vydal nový singl "You", dostal se poprvé v historii kapely na první místo finské hitparády.
V té době kapela formálně přijala za člena svého dlouholetého bedňáka a doprovodného zpěváka Tommiho Salmelu, který byl ve skupině více než deset let. Podepsali také smlouvu s finskou KingFoo Entertainment, zbytek Evropy měl na starosti Nuclear Blast. Během léta 2006 kapela nejen koncertovala v různých klubech a na festivalech, ale také skládala a nahrávala nový materiál. Album Crows Fly Black vyšlo v říjnu 2006.
Dne 11. června 2008 vydali Tarot své první koncertní DVD Undead Indeed, které mělo i svůj koncertní albový protějšek. Po vydání následovalo krátké turné na podporu nahrávky, které začalo na konci ledna 2009 a po jeho skončení přišel opět čas na návštěvu studia. Nové album s názvem Gravity of Light vyšlo ve Finsku 10. března 2010, v Evropě 23. dubna 2010, ve Velké Británii 26. dubna 2010 a v Severní Americe 8. června 2010.
11. září 2016 bylo na Facebooku oznámeno, že bubeník Pecu Cinnari zemřel v důsledku dlouhodobé nemoci. Od té doby měla kapela přestávku, během níž Marko odešel z Nightwish, ačkoli v jednom rozhovoru uvedl, že nový materiál Tarot stále visí 've vzduchu'.
V březnu 2023 kapela oznámila, že se znovu sejde na jednorázovém koncertu 26. července ve finském Kuopiu, přičemž Cinnariho nahradí bubeník Antero Seppänen z Turmion Kätilöt. Kapela také vystoupí na festivalu Tuska v červnu 2024.
Podrobnosti: Tarot - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
The Spell of Iron (1986)
Follow Me into Madness (1988)
To Live Forever (1993)
Stigmata (1995)
For the Glory of Nothing (1998)
Suffer Our Pleasures (2003)
Crows Fly Black (2006)
Gravity of Light (2010)
The Spell of Iron MMXI (2011)
TNT
TNT je norská hardrocková a heavymetalová formace z Trondheimu, založená v roce 1982, která patří k nejvýznamnějším skandinávským kapelám, pohybujícím se na pomezí hard rocku, heavy metalu a AOR. Skupina se velmi rychle prosadila nejen na domácí scéně, ale i mezinárodně, především díky mimořádnému hlasovému rozsahu zpěváka Tonyho Harnella a technicky precizní hře kytaristy Ronniho Le Tekrø. TNT byli jednou z prvních norských kapel, které dokázaly prorazit na americkém i japonském trhu, a získali pověst vysoce profesionální koncertní sestavy.
TNT sehráli klíčovou roli v internacionalizaci norské rockové a metalové scény. Dokázali, že skupina ze Skandinávie může uspět na globálním trhu bez kompromisů v hudební kvalitě. Spojení technické preciznosti, silných melodií a charismatického zpěvu jim zajistilo trvalé místo v historii evropského hard rocku a AOR.
Počátky TNT sahají do doby, kdy se dali dohromady kytarista Ronni Le Tekrø, bubeník Diesel Dahl, baskytarista Steiner Eikum a zpěvák Dag Ingebrigtsen. První inkarnace nahrála debutové album TNT (1982), které vyšlo v norštině a mělo silné vazby na domácí rockovou scénu. Když se prodávalo špatně, Eikum odešel a nahradil ho Morty Black. Zlom přišel v roce 1984, kdy se k nim místo Ingebrigtsena připojil americký zpěvák Tony Harnell. S ním TNT přešli na anglické texty a výrazně posunuli svůj styl k melodickému hard rocku s prvky AOR.
Mezinárodní průlom přišel s albem Knights Of The New Thunder (1984), které se stalo jejich nejslavnější deskou a dodnes je považováno za jeden z milníků evropského melodického metalu 80. let. Následující nahrávky Tell No Tales (1987) a Intuition (1989) potvrdily jejich pozici na světové scéně - formace koncertovala po Evropě, USA i Japonsku a sdílela pódia s velkými jmény žánru. TNT byli oceňováni za chytlavé refrény, technickou brilanci a Harnellův extrémní hlasový rozsah, který se stal jejich poznávacím znamením.
V průběhu 90. let se TNT postupně posunuli k uhlazenějšímu zvuku s výraznějšími prvky AOR, což je patrné na albech Realized Fantasies (1992) a Firefly (1997). Přestože komerční úspěch postupně slábl, parta zůstala respektovaným jménem a udržela si silnou fanouškovskou základnu. Po roce 2000 prošli několika pauzami, změnami v sestavě a návraty, přičemž se Tony Harnell opakovaně vracel a znovu odcházel.
Navzdory přerušované aktivitě zůstává jméno TNT synonymem pro kvalitní melodický hard rock se severským rukopisem. Jejich klasická alba z 80. let patří dodnes k nejcitovanějším norským rockovým nahrávkám a skupina je považována za zásadní vliv pro řadu pozdějších skandinávských hardrockových a AOR formací.
Současná sestava:
- Ronni Le Tekrø – kytara (od 1982)
- Diesel Dahl – bicí (1982 – 1988, od 1992)
- Tony Harnell – zpěv (1984 – 2006, 2013 – 2015, 2016 – 2017, od 2022)
- Sid Ringsby - basa (2004-2005, 2013, od 2022)
Podrobnosti: TNT - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
TNT (1983)
Knights of the New Thunder (1984)
Tell No Tales (1987)
Intuition (1989)
Realized Fantasies (1992)
Firefly (1997)
Transistor (1999)
My Religion (2004)
All the Way to the Sun (2005)
The New Territory (2007)
Atlantis (2008)
A Farewell to Arms (Engine v USA a Skandinávii, 2010)
XIII (2018)
TORANAGA
Ačkoliv kapela Toranaga jako zástupce NWOBHM existovala už od roku 1982, kromě dvou dem z roku 1983 o sobě nedala prakticky vedět. Klasická sestava (Andy Mitchell, Steve Todd, Andy Burton, Mark Duffy) se zkompletovala až v březnu 1988, kdy se ke kapele připojil zpěvák Mark Duffy, který odpověděl na inzerát v časopise Kerrang. Kapela již v té době měla podepsanou smlouvu s vydavatelstvím Peaceville Records a zpěvák Mark Duffy navrhl, aby album produkoval Kev Ridley, se kterým již dříve spolupracoval v jeho poslední kapele Millennium. Písně ještě nebyly dokončeny a Duffy tak mohl doplnit texty k mohutným riffům jejich debutového alba Bastard Ballads.
Po vydání alba začala kapela dostávat skvělé recenze za album i za své živé vystoupení. Zájem projevila také BBC Radio 1 Rock Show, která je pozvala k nahrávání session pro legendární 'Friday Rock Show' Tommyho Vance. To vyvolalo další zájem ze strany jiných nahrávacích společností, které podepsaly smlouvu pouze na jedno album s Peaceville, a v září 1989 podepsali smlouvu s Chrysalis Records. V roce 1990 vydali své další album God's Gift. K první skladbě z alba, "The Shrine", vzniklo i video.K apela opět sklidila skvělé recenze a absolvovala rozsáhlé turné po Evropě, aby ho propagovala.
Na konci roku 1990 a na začátku roku 1991 se začaly objevovat první trhliny, kapela byla s Chrysalis stále nespokojenější a vzhledem k dalším problémům, které kapelu obklopovaly, se Toranaga na konci roku 1991 s tímto vydavatelstvím rozloučila a Mark Duffy a Andy Burton na začátku roku 1992 kapelu opustili.
Toranaga pokračovala v 90. letech s různými zpěváky a baskytaristy, až se nakonec usadila se Seanem Dooleym, který se stal jejím stálým baskytaristou. Zpěvák Mark Duffy se ke kapele připojil znovu v roce 2001 a spolu s Andym Mitchellem, Stevem Toddem a Seanem Dooleym se pustili do psaní a nahrávání demoverzí písní spolu s písněmi napsanými v průběhu několika let. Na konci roku 2001 se Steve Todd rozhodl kapelu opustit a po dvou letech zkoušení několika bubeníků našel v roce 2003 Jamese Garbetta.
V září 2004 začala Toranaga nahrávat své nejnovější album. Bohužel bylo nahráno pouze sedm neúplných skladeb, protože James Garbett opustil kapelu, aby mohl studovat na hudební škole v Londýně. Kapela opět hledala bubeníka, ale bez úspěchu. Brzy poté Andy Mitchell oznámil, že se stěhuje do Austrálie, a album tak zůstalo nevydané. Andy Mitchell se přestěhoval v červnu 2006. Kapela se znovu dala dohromady v roce 2010 v následujícím složení: Andy Burton: baskytara Steve Todd: bicí Mark Duffy: zpěv John Rodgers: kytara Shane Haigh: kytara
Podrobnosti: Toranaga - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Bastard Ballads (1988)
God's Gift (1990)
TREDEGAR
Velšskou skupinu Tredegar založili bývalí členové Budgie, kytarista Tony Bourge a bubeník Ray Phillips. Jejich jediné eponymní album bylo nahráno v roce 1986 za pomoci Carla Sentance z Persian Risk jako hostujícího zpěváka, protože kapela v té době stálého zpěváka neměla. Russ North se ke kapele připojil včas, aby nahrál vokály pro jednu píseň, a zůstal s ní přibližně rok, než odešel spolu s kytaristou Andym Woodem ke skupině Cloven Hoof.
Kapela prošla mnoha změnami v sestavě, což nakonec vedlo k tomu, že jediným původním členem zůstal Ray Phillips. Phillips převzal i vokální povinnosti na dalším albu, které bylo nahráno v roce 1991, ale nebylo vydáno poté, co nahrávací společnost, která souhlasila s jeho distribucí, na poslední chvíli změnila názor.
Po rozpadu skupiny Phillips, jeho syn kytarista Justin a Tom Prince založili skupinu Six Ton Budgie. Remixovaná verze debutového alba, která předtím vyšla pouze v Německu, byla spolu s celým nevydaným druhým albem znovu vydána na jednom disku u Axel Records v roce 1994 pod názvem Remix & Rebirth.
Podrobnosti: Tredegar - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Tredegar (1986)
TRÖJAN
Skupina Tröjan pochází z Wiganu, který se nachází v metropolitním hrabství Velký Manchester, a vznikla v roce 1982.
Správně se píše s umlautem nad písmenem o, které světu hlásá jejich hlavní inspiraci. Bohužel přidáním umlautu změnili svůj název z obávaného antického válečníka na Tröjan, což švédsky znamená košile.
Než se zpožděním v roce 1985 vydali své debutové a jediné LP Chasing the Storm, které se nese ve speed metalovém duchu, stihli několik demosnímků a objevili se na jedné z nejdůležitějších NWoBHM kompilací Metal Maineaxe od Ebony Records. Budoucnost kapely se ale po vydání debutového alba stala nejistou, protože Pete Wadeson nahrál instrumentální sólové demo v naději, že se chytí na vlnu tehdy úspěšných shred kytaristů. Nakonec se rozhodli pokračovat pod novým jménem, a to kvůli potížím s jejich managementem. Název Lethal používali jen krátce, než se ustálili na Taliön a před rozpadem vydali ještě jedno album.
Wadeson a Graeme Wyatt se v roce 2019 přeskupili pod názvem Tröjan/Taliön, čímž spojili hudbu z obou alb pod jednu hlavičku, ale kvůli pandemii COVID-19 nemohli až do roku 2023 vystupovat živě. Po několika festivalových vystoupeních v tomto roce se rozhodli vrátit k používání původního názvu Tröjan.
Podrobnosti: Tröjan - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Chasing the Storm (1985)
TYRAN' PACE
Tyran' Pace byla německá heavy/speed metalová kapela ze Stuttgartu, silně ovlivněná stylem Judas Priest, kterou v roce 1983 založil kytarista Oliver Kaufmann. Po několika měsících, kdy se ve zkušebně prostřídala řada kamarádů, se k teprve 'lehce rozehřávajícímu se' uskupení připojil zpěvák Ralf Scheepers (první zkušenosti sbíral už ve formaci Beast Of Prey) a dodal mu tu 'pravou šťávu'.
Společně s dalšími kytaristy Michaelem D. Youngem a Frankem Mittelbachem (ano, v té době měli tři kytary), basákem Andym Ahuesem a bubeníkem Edgarem Patrikem, který dříve zahříval bubenickou stoličku v Sinner, debutovala slibná sestava v roce 1984 albem Eye To Eye. Young a Mittelbach však kapelu krátce poté opustili.
S novým kytaristou Calem Rapallem nahráli Tyran' Pace své druhé album Long Live Metal (1985) a vystoupili na festivalu Metal Hammer. Formace slušně šlapala, ale bohužel se nevyhnula dalším personálním změnám, které ji logicky srážely dolů. V roce 1986 nahradil Rapalla na kytaru Dewor Sertic a Patrika na bicí Andy Fallscheer (Patrik poté v letech 1987 až 1994 působil jako bubeník a frontman skupiny Bonfire) a energie začala slábnout. Ještě v témže roce formace po třetí desce Watching You (1986) ukončila činnost.
Zpěvák Ralf Scheepers se po rozpadu nadějné smečky na nějakou dobu ocitl bez angažmá, i když byl v jednu chvíli před příchodem Michaela Kiskeho v hledáčku hamburských Helloween. Až v roce 1989 dal s Kaiem Hansenem po jeho odchodu z Helloween dohromady Gamma Ray, v nichž působil do roku 1994 a natočil s nimi tři řadová alba. Později se proslavil jako frontman Primal Fear.
Čtvrté album v diskografii Tyran' Pace k původní trojici až tak úplně nepatří. Desku Take a Seat In The High Row vydala v roce 1998 zcela jiná sestava - Michael Dees (zpěv), Fabian Schwarz (kytara), Jochen Issing (basa), Rüz Löser (bicí) a Alex Schmidt (klávesy) - která od Olivera Kaufmanna získala práva nahrávat pod logem Tyran' Pace.
Členové z původní éry skupiny se 4. března 2005 sešli k jednorázovému vystoupení na festivalu 'Rock for One World' v Esslingenu, kde zahráli píseň "Eye To Eye".
Poslední sestava:
- Andy Ahues - basa (1983-1986, 2005)
- Frank Mittelbach - kytara (1983-1984, 2005)
- Ralf Schulz - bicí (1982-1983, 2005)
- Oliver Kaufmann - kytara (1982-1986, 2005)
- Ralf Scheepers - zpěv (1983-1986, 2005)
Podrobnosti: Tyran' Pace - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Eye to Eye (1984)
Long Live Metal (1985)
Watching You (1986)
Take a Seat in the High Row (1998)
WARFARE
Skupinu Warfare založil zpěvák a bubeník Paul Evans, obvykle známý jako Evo, který měl již zkušenosti s punkovými skupinami Angelic Upstarts a The Blood. Jeho záměrem bylo vytvořit směs metalu a punku. Dalšími členy se stali kytarista Gunner a baskytarista Falken. Zvuk skupiny bývá často přirovnáván ke směsici Motörhead, Tank a zejména Venom, ale v punkovějším podání.
V roce 1984 podepsali smlouvu s Neat Records a ještě téhož roku vydali svůj debut Pure Filth, který produkoval Algy Ward z Tank, přičemž ve skladbě "Rose petals fall from her face" se jako kytarista objevil Mantas z Venom. V roce 1985 následovalo EP Total Death a slavná deska Metal Anarchy, kterou produkoval Lemmy a na které hrál na kytaru Wurzel z Motörhead.
V roce 1985 byla také kapela požádána, aby předskakovala Metallice v Hammersmith Odeonu, ale měla si hradit vlastní náklady. Na protest hráli během koncertu na parkovišti, kde Evo hodil stojan s mikrofonem na auto manažera Odeonu a rozbil dodávku Warfare o sedm zaparkovaných aut, což mělo za následek dostatečnou škodu, aby se kapela dostala před soud kvůli obvinění z trestného činu.
Po albu Metal Anarchy byl baskytarista Falken nahrazen Zlaughterem, a to pro nové album Mayhem, Fuckin' Mayhem z roku 1986, jehož producentem byl Cronos z Venom. V roce 1988 kapela vydala album A Conflict of Hatred, na kterém se představil Lazer jako klávesista a na kterém se podílela eklektická řada hostů včetně Mantase z Venom, Martiho Craggse z Lindisfarne a Irene Humeové z Prelude.
Po rozchodu s Neat Records se Warfare spojili s Film Music a v roce 1990 nahráli album na motivy hororů, příznačně nazvané Hammer Horror. V roce 1991 vyšlo u Kraze Records album Crescendo of Reflexions, předělávka některých nejznámějších skladeb z raných alb kapely, na které se podíleli Evo, kytarista J.J. (ve skutečnosti Mantas z Venom) a baskytarista Zlaughter.
Od roku 2015 Paul Evans produkuje svou hudbu s hostujícími hudebníky pod přezdívkou 'Evo', i když nadále používá oficiální facebookový profil Warfare.
Podrobnosti: Warfare - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Pure Filth (1984)
Metal Anarchy (1985)
Mayhem, Fuckin' Mayhem (1986)
A Conflict of Hatred (1988)
Hammer Horror (1990)
A Crescendo of Reflections (1991)
Evo / Warfare (2017)
WARLOCK
Warlock byla německá heavy metalová kapela, kterou v roce 1982 v Düsseldorfu založili členové několika undergroundových kapel. V polovině 80. let si v Evropě získala značnou popularitu a dosáhla určitého komerčního úspěchu, a to především díky osobnosti a jevištnímu vystupování hlavní zpěvačky Doro Peschové. V té době doprovázeli na turné například W.A.S.P., Judas Priest, Dio nebo Megadeth. Na konci desetiletí zůstala Doro jedinou původní členkou a z právních důvodů byla nucena změnit název kapely na Doro. Na svých živých vystoupeních ale stále hraje i několik skladeb z původního repertoáru. Od roku 2003 se stará sestava schází k vystoupením na festivalech a při zvláštních příležitostech pod názvem Warlock 1986.
Warlock patřili v 80. letech (v době, kdy scénu ovládali takřka výhradně mužští zpěváci) k několika málo úspěšným heavy metalovým kapelám s ženskou zpěvačkou. Hlas a jevištní charisma Doro Peschové okamžitě upoutaly pozornost fanoušků i tisku a ona se stala hlavním propagačním tahákem kapely i její hlavní mluvčí. Hudba skupiny je nejčastěji popisována jako klasický heavy metal ovlivněný 70. lety a novou vlnou britského heavy metalu. Na druhém albu se styl skupiny posunul od tradičního heavy metalu k rychlejší a temnější formě která obsahuje prvky speed a power metalu a texty inspirované fantasy. Další album True as Steel už je komerčnější, přičemž v textech byly opuštěny jakékoli odkazy na fantasy a okultismus. Záverečné Triumph and Agony navazuje na prvky prvních alb, ale zároveň se ubírá směrem k melodickému zvuku vhodnému pro FM rádia, ovlivněnému americkou produkcí. Pro skupinu byly také charakteristické power balady, které se objevují na všech albech.
První jádro kapely vzniklo pod názvem Snakebite v Düsseldorfu v západním Německu v roce 1980 a tvořili ho Doro (zpěv), Michael Bastian (kytara), Frank Rittel (baskytara) a Thomas Franke (bicí), přičemž posledně jmenovaný přišel z kapely Stallion. Frankeho brzy nahradil bubeník Michael Eurich a těsně před rozpadem se v sestavě objevil levák Peter Szigeti ze skupiny Beast. Doro, Szigeti a Eurich absolvovali nejdříve zkoušky s jinými skupinami, aby v říjnu 1982 založili novou kapelu s basákem Thomasem Studierem a kytaristou Rudym Grafem, který přišel s názvem Warlock a spoustou písní. Manažera našli v osobě Petera Zimmermanna, který jim domluvil vystoupení před měmeckými hardrockery Trance, čímž přispěl k vybudování solidní reputace skupiny na místní undergroundové metalové scéně.
Poté, co kapela nahrála čtyřskladbové demo a rozeslala ho několika nahrávacím společnostem a hudebním časopisům, podařilo se jí získat smlouvu s belgickým nezávislým vydavatelstvím Mausoleum Records. Ale ještě předtím, než v roce 1984 začali s producentem Axelem Thubeauvillem, který se specializoval na objevování talentů mezi německými heavy metalovými skupinami, nahrávat své první album Burning the Witches se ke kapele připojil nový baskytarista Frank Rittel. Debut byl hotový za pouhých šest dní a před vydáním ho remixovali Rainer Assmann a Henry Staroste. Kladné přijetí nahrávky umožnilo skupině vyrazit poprvé i mimo Německo, často společně se svými kolegy z vydavatelství, skupinou Steeler. Bohužel špatná distribuce a nedostatečné financování turné ze strany nahrávacího vydavatelství ochromily komerční potenciál alba, což vedlo k hluboké nespokojenosti skupiny s vydavatelstvím Mausoleum.
Na počátku roku 1985 podepsala kapela smlouvu s velkým vydavatelstvím Phonogram a nahrála své druhé album Hellbound (produkoval jej opět Henry Staroste a vyšlo v květnu 1985 v Evropě u vydavatelství Vertigo Records). Kapela konečně začala přitahovat pozornost médií a vystupovala v televizních pořadech ve Velké Británii a v Německu. Jejich první kompletní evropské turné je zavedlo také do londýnského Camden Palace Theatre, kde vznikl první videozáznam skupiny s názvem Metal Racer. Živák sklidil nadšené recenze v britském časopise Kerrang! a skupina byla v čtenářské anketě tohoto časopisu zvolena „nejlepší novou kapelou“ roku 1985. Už předtím byla Doro čtenáři hudebního časopisu Metal Forces zvolena také nejlepší zpěvačkou. Kapela pak v září vystoupila na festivalu Metal Hammer v německém Loreley po boku skupin Metallica, Venom, Running Wild, Pretty Maids, Nazareth a Wishbone Ash.
Později téhož roku, po turné k albu Hellbound, opustil skupinu kytarista Rudy Graf, který se připojil k německé speedmetalové kapele Rage a nahrál s ní album Execution Guaranteed. Dnes působí jako studiový hudebník a skladatel. Nahradil ho Niko Arvanitis, bývalý Rittelův spoluhráč ze skupiny Stormwind. Tato nová sestava nahrála v květnu a červnu 1986 album True as Steel, které opět produkoval Henry Staroste a v USA namixoval Michael Wagener. Album sklidilo smíšené recenze, ale v německých hitparádách se umístilo nejlépe ze všech alb skupiny Warlock, když se vyšplhalo až na 18. místo, a díky singlu "Fight for Rock" se v USA dočkalo značného vysílání v rádiích. První hudební videoklip kapely byl natočen právě k této písni a objevil se na MTV.
16. srpna 1986 se Doro stala první ženou, která stála v čele kapely na festivalu Monsters of Rock v Castle Doningtonu v Anglii, kde Warlock vystoupili na stejném pódiu jako Motörhead, Def Leppard, Ozzy Osbourne a Scorpions. Warlock také zahajovali festival Monsters of Rock na Zeppelin Field v Norimberku v západním Německu a na Maimarktgelände v Mannheimu v západním Německu, a to v podobném složení jako na britském koncertě, k němuž se přidaly skupiny McAuley Schenker Group a Bon Jovi. V letech 1986 a 1987 kapela absolvovala turné, jehož součástí byla vystoupení ve Velké Británii jako předkapela skupiny W.A.S.P. a evropská vystoupení jako předkapela metalových superhvězd Judas Priest během jejich turné 'Fuel for Life'.
Po skončení turné k albu True as Steel strávila Doro nějaký čas v USA se svým novým manažerem Alexem Grobem, aby propagovala kapelu a domluvila tam turné a nahrávání. Ve stejné době se Szigeti a Rittel rozhodli kapelu opustit a společně s bývalým bubeníkem skupiny Snakebite Thomasem Franke se v roce 1987 podíleli na albu Animal House, prvním sólovém albu bývalého zpěváka skupiny Accept Udo Dirkschneidera. Okamžitě je nahradili američtí hudebníci Tommy Bolan (bývalý člen kapely Armed Forces) a Tommy Henriksen. V novém složení natočila skupina v USA v roce 1987 své čtvrté a poslední studiové album Triumph and Agony, které produkoval Joey Balin. Stalo se nejprodávanějším albem skupiny, v Německu získalo zlatou desku a v americké albové hitparádě Billboard 200 se umístilo na 80. místě. Videoklipy k singlům "All We Are" a "Für Immer", natočené v povodí řeky v Los Angeles, respektive v bažinách Baton Rouge, byly pravidelně vysílány v heavy metalovém pořadu MTV Headbangers’ Ball.
Skupina Warlock absolvovala evropské turné jako předkapela skupiny Dio a poté se vydala na své první a jediné rozsáhlé turné po USA, kde vystupovala jako předkapela skupiny Megadeth společně se skupinou Sanctuary. Odehráli také několik samostatných koncertů s různými předskokany, jako byli Fates Warning, Sword a Lillian Axe. Opět se ale měnila sestava, Eurich a Arvanitis po turné odešli a nahradili je Bobby Rondinelli (bývalý bubeník skupiny Rainbow) a kytarista Jon Levin.
Na konci roku 1988 zůstala Doro jedinou původní členkou a jedinou Němkou v kapele. V této době podal Peter Zimmermann, bývalý manažer kapely, žalobu o práva na název kapely a merchandising a vyhrál. Doro nejdříve pokračovala v boji o název, ale na žádost nahrávací společnosti ustoupila a souhlasila s přejmenováním kapely na Doro, aby mohla pokračovat ve své kariéře; první vydání LP Force Majeure, nahraného v poslední sestavě Warlock, bylo posledním, na kterém se vedle názvu Doro objevovila nálepka s názvem kapely, s výjimkou kompilace Rare Diamonds z roku 1991.
Doro se později znovu spojila se Szigetim, Arvanitisem, Rittelem a Eurichem, aby vystoupili jako Warlock na jejím koncertě k 20. výročí v Düsseldorfu 13. prosince 2003 a později na festivalu Wacken Open Air v roce 2004. Následovaly další právní spory ohledně používání názvu Warlock s bývalým členem Rudym Grafem a vystoupení obnovené kapely na festivalech a speciálních koncertech byla proto uváděna pod názvem Warlock 1986. Nakonec v roce 2011, po letech soudních sporů, získala Doro práva na název Warlockzpět. Frank Rittel v roce 2004 přestal hrát na baskytaru a odešel z hudebního průmyslu.
Poslední sestava:
- Doro Peschová - zpěv (1982-1989)
- Tommy Henriksen - basa (1986-1989)
- Tommy Bolan - kytara (1986-1989)
- Bobby Rondinelli - bicí (1988-1989)
- Jon Levin - kytara (1989)
Bývalí členové:
- Frank Rittel - basa (1983-1986)
- Thomas Studier - basa (1982)
- Michael Eurich - bicí (1982-1988)
- Rudy Graf - kytara (1982-1985)
- Peter Szigeti - kytara (1982-1986)
- Niko Arvanitis - kytara (1985-1989)
Podrobnosti: Warlock - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Burning the Witches (1984)
Hellbound (1985)
True as Steel (1986)
Triumph and Agony (1987)
WOLFPACK
Skupina Wolfpack vznikla zřejmě v roce 1982 v Boltonu. V letech 1982 a 83 (čísla 5+6) se o nich objevila zmínka v místním muzikantském časopise Town Hall Steps. Ve stejném roce vydali své první třípísňové demo.
V roce 1987 vydali pod společností Chain Reaction Records speed/thrash metalové album Total Head Removal. Poté se v srpnu 1987 přejmenovali na Salem, natočili jediné demo a vytratili se. Později se v roce 2008 reformovali pod původním názvem, ale zřejmě nenatočili žádný nový materiál.
Objevili se na těchto kompilacích: skladby "Death by Default" a "Traitor's Gate" na Metal Masters (Castle Communications, 1993). Skladba "Maniac" na albu Rock Out! 40 Classic Heavy-Rockers (Emporio, 1996, 2CD).
Nezaměňovat se švédskou crustovou skupinou, později přejmenovanou na Wolfbrigade.
Podrobnosti: Wolfpack - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Total Head Removal (1987)
ZNOWHITE
Znöwhite (později Znowhite) byla americká thrash/speed metalová skupina, která stála na počátku zrodu thrash metalu v Chicagu.
V roce 1982 založili dva afroameričtí bratři, kytarista Ian Tafoya a bubeník Sparks Tafoya (vlastními jmény Greg Fulton a Tony Heath), spolu s bratrancem a basákem Nickym Tafoyou (vlastním jménem Curtis Fulton) heavymetalovou skupinu Znöwhite. Nicole Lee (vlastním jménem Sue Sharp) se ke skupině připojila brzy poté jako zpěvačka. Skupina původně vystupovala pod názvem Snowhite, ale později nahradila písmeno S písmenem Z. V květnu 1983 natočili kazetu kazetu se třemi písněmi, na které se objevila také píseň "Hellbent". Ta upoutala pozornost zakladatele Metal Blade Records Briana Slagela. Na základě této nahrávky se Znöwhite dostali na třetí díl kompilace Metal Massacre, což kapele pomohlo ke zviditelnění a k vydání dvou EP All Hail to Thee a Kick 'Em When They're Down pod Enigma Records, na kterých už nehrál basák Nicky (Ian se ve studiu postaral i o basu).
Po počátečním úspěchu se Nicole, Ian a Sparks rozhodli nahradit tehdejšího baskytaristu Amp Dawga; v roce 1985 se k Znöwhite jako baskytarista připojil Scott Schafer. Po čtyřech letech koncertování v Americe a Kanadě vyšlo v té době nezávisle vydané živé album Live Suicide. Po návratu do rodného Chicaga začala kapela konečně pracovat na řádném LP i. Ke konci nahrávání, které vyšlo v roce 1988 u Roadrunner Records se ale Nicole Lee rozhodla Znowhite opustit a na následném rozsáhlém americkém turné se tak zpěvu byli nuceni ujmout zpěvačka Sentinel Beast Debbie Gunnová a bubeník John Slattery - dříve působící ve skupině Tools Of Ignorance. Po skončení turné se kapela rozpadla, Gunnová odešla k Ice Age, zatímco Fulton, Schafer a Slattery založili skupinu Cyclone Temple. Když se po šesti letech Cyclone Temple rozpadli, Fulton, Schafer a Fultonův bratr, bývalý bubeník Znowhite Tony Heath, založili novou skupinu Rebels Without Applause.
Podrobnosti: Znöwhite - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
All Hail to Thee (1984)
Act of God (1988)
AMPÉR
Ampér je československá heavy metalová formace, která vznikla v roce 1982 v Praze a patří k dlouhodobě působícím uskupením domácí scény. Skupina začala působit převážně na tanečních akcích se setlistem převzatých skladeb, ale postupně přecházela k vlastní tvorbě a tvrdšímu heavy metalovému zvuku.
V raném období se Ampér zúčastnil festivalů a akcí, jako byl festival politické písně v Sokolově, což představovalo jednu z mála příležitostí, jak se metalové formace mohly prosadit před širším publikem. Kapela navázala kontakty a vystupovala společně s dalšími domácími heavymetalovými jmény, například Arakain a Vitacit, čímž se postupně etablovala ve společenském povědomí tehdejší undergroundové scény.
Po rozpadu v roce 1987 se Ampér znovu oživil v roce 1997 v nové sestavě, která se zaměřila na vlastní autorský repertoár. V roce 2001 vydala kapela první studiovou nahrávku Exhumace a následně v roce 2003 další pod názvem Sex vítězí.
Ampér pravidelně koncertoval po České republice, zejména po svém obnovení v 90. letech. Vystupoval na klubových akcích a festivalech, kde hrál svůj vlastní repertoár z alb Exhumace a Sex vítězí. Mezi významná vystoupení patří:
- Na Slamníku, Praha (2011) – společně s dalšími místními kapelami
- Bunkr Parukářka, Praha (25. 8. 2011) – samostatný klubový koncert
- Bike Club, Praha (9. 7. 2011) – klubový koncert zaměřený na vlastní tvorbu
- Rock Club Prdel, Beroun (19. 4. 2014) – s kapelou Votchi
- Farní zahrada, Lanškroun (2012) – vystoupení s kompletní sestavou
- Ludvíkovický Růžák, Děčín (2013) – festivalové vystoupení
- Městské pivní slavnosti, Hostivice (2023) – festivalové vystoupení
Kapela Ampér je považována za součást pionýrské vlny československého heavy metalu 80. let, která pomáhala formovat domácí scénu a udržet živou undergroundovou tradici i po normalizačním období. Muzikantsky je propojena s další pražskou formací Anxiety.
Po smrti baskytaristy Richarda Slámy kapela v podstatě ukončila činnost, s vyjímkou několika významných akcí. Poslední se konala 1.9.2023 v Hostivicích na Městských pivních slavnostech.
Poslední sestava (1.9.2023)
- Zdeněk Hladovec - zpěv
- Milan Čejka - bicí
- Petr Hartman - kytara
- Filip Šimbera - kytara
- Richard 'Ritchie' Sláma - basa, zpěv
Sestava prošla od svých počátků mnoha změnami, přičemž se v ní objevili mimo jiné také David Panocha (kytara, zpěv), Richard 'Ritchie' Sláma (baskytara, zemřel v roce 2020), Marian Veselý (kytara), Honza Vrbata (kytara) nebo Luďek 'ludgi' Bruštík (kytara).
Podrobnosti: Ampér - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Exhumace (2001)
Sex vítězí (2003)
ARGEMA
V roce 1982 zakládá Josef Pavka (bicí) spolu s dalšími muzikanty Oldřichem Gistrem (baskytara), Jaroslavem Pavelkou (zpěv), Zbynem "Bobrem" Horákem (zpěv, kytara) a Stanislavem Borovičkou (kytara) skupinu, které dali název Argema, podle afrického tropického motýla. Kapela vznikla ze spojení několika hudebních nadšenců, kteří byli nuceni dokazovat tehdejším funkcionářům, co název Argema vůbec představuje, jelikož v té době byly anglické, eventuelně cizí názvy kapel zakázány. O rok později skupina podstupuje svoje první přehrávky před schvalovací komisí a už v březnu absolvuje první veřejné vystoupení v Čejkovicích. Hned od začátku si získává přízeň fanoušků, další koncerty na sebe nenechaly dlouho čekat a její úspěšná cesta hudebním světem se mohla naplno rozběhnout. Argema získává popularitu především na Jižní Moravě a začíná se prosazovat i svou vlastní tvorbou, které nebyla tehdejší nomenklatura nikterak nakloněna.
Z důvodu persekuce byla kapela postavena před dilema: buď zákaz vystupování nebo se přihlásí na festival Politická píseň Sokolov. Zvítězila druhá varianta a za skladbu "Proroctví" získala jednu z hlavních cen a zároveň i cenu diváků. Tímto, i když skladba nebyla politická, si kapela 'zachránila kůži'. Následuje další úspěch na Rockfestu 87 v Paláci kultury v Praze, kde Argema překvapivě postoupila až do finále a patřila, díky výrazné melodice a bohatým vokálním partům, k jednomu z nejpříjemnějších překvapení Pražského Rockfestu.
V roce 1988 skupina absolvuje koncertní turné s programem Velká Morava, obsazuje druhé místo v anketě Větrníku v kategorii Objev roku a získává i nejvyšší počet hlasů v Rockové lize v pražské Lucerně. Nátáčí svou první desku, která je však v zápětí zakázána. Obal této desky byl tehdejším cenzorem dokonce zabaven. Přichází i nabídka na koncertní šňůru v Polsku, která je však týden před zahájením zrušena z důvodu odchodu zpěváka, který psychicky neunesl zákaz LP desky. Skupinu provází smůla. Upravený hudební program se skladbami nového zpěváka se neprosadil a na konci roku si Argema dává oddech. Josef Pavka hledá cestu, jak dál.
V roce 1991 Argema překonává krizi a Josef Pavka zakládá novou sestavu. Ke konci roku je zcela jasná cesta, kterou se skupina bude ubírat dál. Mění svou dosavadní metalovou tvář a s příchodem nových členů začíná tvorba inklinovat k výrazným, někdy až popovým melodiím. O rok později odehrála kapela 72 vystoupení a zvolna znovu začala stoupat na žebříčku popularity. Zároveň přechází nabídka od gramofonové firmy PANTON na natočení debutového CD a v dalším roce se v ostravském Studiu 3 se rodí první nahrávky alba s názvem Poprvé. Natáčí se také videoklip k písni "Jarošovský pivovar" a 31. července se sjíždí sedm a půl tisíce fanoušků na křest alba.
Začátkem roku 1994 vzniká ve studiu Barbarella nové album Z Prlova do New York City a v dubnu je již připraven i videoklip k titulní písni "New York City". V květnu je v hitparádě ESO nasazen videoklip "Jarošovský pivovar" a drží se tam 10 týdnů (což bylo maximum). A v září se natáčí již třetí album s názvem Pomaláče. Argema se konečně začíná prosazovat i v mnoha televizních pořadech.
Příchází nominace v kategorii Skupina roku na Gramy v roce 1995. Na jaře vzniká maxisingl Jaroshow a písnička "Všední den" z alba Pomaláče je zařazena do Zlaté síně Rádia Zlín. S vydáním nového alba Tohle je ráj do života skupiny zasahuje tragická událost. 23. září umírá přímo na pódiu při vystoupení kytarista Bohdan Furch. Všichni členové měli chuť skončit, ale bylo spoustu závazků, které se musely splnit.
V únoru 1996 v Paláci kultury v Praze přebírá skupina Zlatou desku za album Pomaláče. V tomto roce také spatřilo světlo světa album Když sem šel z Hradišťa, které bylo pokřtěno v Děčíně, na lodi Ploučnice. V anketě Český slavík se kapela umístila v první desítce a přebírá ve Snídaní s Novou Zlatou desku za album Tohle je ráj.
V roce 1997 získává Argema v anketě časopisu Bravo - Zlatý Otto 5. místo a za ní zůstávají všechny domácí hudební skupiny, kromě pražské Lucie, od níž dělí Argemu pouhých 143 hlasů. V létě tohoto roku vychází nové album Pomaláče 2 a na křtu tohoto alba skupina zároveň přebírá Zlatou a Platinovou desku za prodej maxisinglu Jaroshow. V říjnu v Paláci kultury v Praze dostává další Zlatou desku, a to za album Poprvé. O rok později vychází album Modrý pondělí a skupina se již pravidelně objevuje na předních příčkách všech anket. Podepisuje novou exkluzivní smlouvu s vydavatelstvím Monitor-EMI a s úspěchem se prezentuje v TV i se svými videoklipy. Koncem tisíciletí se kapelníkovi konečně splnil sen a na trhu se objevuje nové album Milion snů, kde Argema představuje i pět cover verzí z doby, která se vztahuje k začátkům skupiny. V anketě časopisu Bravo - Zlatý Otto přebírá za třetí příčku bronzovou sošku. V tomto roce absolvuje rekordní počet vystoupení (156).
Na albu Pomaláče 3 s podtitulem Poprvé spolu zazpívali všichni zpěváci, kteří se za celou dobu existence Argema objevili jako frontmeni. Natočil se i společný videoklip v Karlínském divadle, za který skupina obdržela cenu časopisu Bigbít v anketě Největší překvapení roku. Už v pozměněné sestavě získala na mezinárodním festivalu Děčín 2001 se skladbou "Proč mu stačí tak málo" prestižní Cenu diváků a Cenu za umělecký dojem. K dvacetiletému výročí živého hraní Argema vychází další album s názvem Argema 20. V dubnu 2003 vyhrála Argema konkurs ve Slováckém divadle na roli Red Devils v muzikálu Šakalí léta a ve studiu vzniklo nové album, které spatřilo světlo světa v říjnu pod názvem Jak z toho ven.
V roce 2005 se vrátil na post zpěváka Jarda Plšek, který nejprve nastoupil jako záskok za Jirku Strážnického, ale nakonec zůstal nastálo. Během roku si skupina splnila dlouholetý sen a nahrála unplugged album, které vyšlo v září s názvem Láska na jednu noc a které se setkalo s výbornými ohlasy. Videoklip "Někdo tě trápí" několikrát vyhrál Hitparádu ESO na TV Nova a nakonec získal i ocenění Červené ESO. V průběhu roku odehrála skupina kolem stovky vystoupení, na kterých ji vidělo přes 50 000 fanoušků, to samé zopakovali i v dalších dvou letech a po dlouhé době se opět představila na různých festivalech. Na jaře se do Argema po letech vrátil zpěvák Jarek Filgas a nahrál s nimi CD Čas se zbláznil. Během 2 měsíců toto CD získalo ocenění Zlatá deska. Rok vyvrcholil úspěchem v anketě Český slavík, kde muzikanti přebrali cenu Skokan roku, za 13. místo. Rok ukončili úspěšným Vánočním turné.
Rok 2008 byl pro Argema mimořádně úspěšný. Na jaře se objevila na ČT v pořadu Souboj hitů, vyšlo jí 3CD Platinum collection a v létě natočili na festivalu Noc plná hvězd v Třinci DVD+CD Argema live, které bylo 14 dnů po vydání oceněno Zlatou deskou. Jarek se stal v Českém slavíkovi Skokanem roku a skupina se umístila na 9. místě. Na jaře příštího roku začala Argema pracovat na novém CD Scházím ti já, které vyšlo koncem roku a bylo na něm 17 novinek.
V roce 2010 vyšlo v listopadu DVD Best of video, na kterém jsou všechny natočené videoklipy. V listopadu Jardu Filgase vystřídal na postu zpěváka opět Jarda Plšek. V anketě Český slavík se Argema umístila na 11. místě, přičemž získala od fanoušků 2x tolik hlasů, jako v roce minulém. Úspěšný rok byl završen Vánočním turné, už s Jardou Plškem a s novým programem, který dle ohlasů byl hodně úspěšný.
V roce 2011 vyšlo další album s názvem Čím to je? s 11 písničkami, rok následující se pak nesl ve znamení oslav 30 let fungování skupiny. Při této příležitosti vyšel CD-box s názvem ARGEMA A-Z, který obsahuje 7 CD s převážnou většinou všech argemáckých skladeb a jedno DVD s klipy. Vyvrcholením oslav byl celodenní megakoncert v Hluku 16. června, na kterém vystoupily i kapely Nevím, Team revival, Kern, Exargema a Legendy se vrací. Během vystoupení se na pódiu vystřídali i bývalí členové (Zbyněk Bobr Horák, Rosťa Fojtík, Jirka Strážnický či Láďa Lysek). V srpnu začal s Argema zpívat nový zpěvák Jaromír Hnilica.
p>Od roku 2013 natočila Argema ve stejné sestavě (jedinou změnou byl v roce 2017 odchod dlouholetého klávesáka Daniela Škráška, který se chtěl věnovat naplno studiové práci) dalších 5 alb. Na podzim 2017 vyšla také dlouho očekávaná kniha s názvem Fenomén Argema.Podrobnosti: Argema - Metal Archives
Diskografie (studiová alba):
Poprvé (1993)
Pomaláče (1994)
Z Prlova do New York City (1994)
Tohle je ráj (1995)
Když sem šel z Hradišťa (1996)
Pomaláče 2 (1997)
Modrý pondělí (1998)
Milion snů (1999)
Pomaláče 3 (2000)
Motýlek (2002)
Jak z toho ven (2003)
Půlnoční den (2004)
Láska na jednu noc (2005)
Čas se zbláznil (2007)
Scházím ti já (2010)
Čím to je? (2011)
Pocity (2013)
Pomaláče 4 (2014)
Argema 2017 (2017)
Andělé (2020)
Vzpomínky na "Bobra" (2022)
HEVER
Československá heavy metalová formace Hever vznikla na podzim roku 1982 v Kolíně (nezaměňovat s kapelou Hever z Teplic v Ústeckém kraji, která byla aktivní v téže době) a upozornila na sebe zejména v druhé polovině 80. let jako součást tehdejší metalové undergroundové scény. Většinu repertoáru tvořila převzatá zahraniční rocková muzika, která byla opatřena českými texty, ale časem došlo i na vlastní tvorbu.
V dubnu 1985 začala skupina Hever vystupovat v pražské metalové baště, kterou byl KD Barikádníků, takzvaná 'Barča'. Zúčastnila se několika festivalů, byla velice oblíbená, nikdy však nevydala žádnou desku. Dochovalo se pouze několik amatérských live nahrávek. K ukončení činnosti došlo v roce 1995.
Původní sestava skupiny Hever v roce 1982:
- Miroslav Pokorný – zpěv
- Ivan Dvořák - kytara
- Miroslav Tulinger – kytara
- Jaroslav Uxa – basa
- Jaroslav Slavíček – bicí
V původním složení hrál Hever až do podzimu 1984, kdy byl úřady zakázána týnecká kapela Kyslík, ta se vzápětí přejmenovala na Klaxon a dochází k výměně na postu basisty. Do Heveru přichází Jaroslav Peroutka a Jaroslav Uxa odchází místo něj do Klaxonu V této době se Hever začíná proslavovat známými hity jako "Lucifer", "Zemědělec", "Pracovní" atd.
V roce 1988 odchází bubeník Jaroslav Slavíček a místo něj přichází do kapely Martin Roubíček. Zároveň s Roubíčkem přichází kytarista Djamel Kandoussi, aby zaplnil místo po Ivanu Dvořákovi, který odchází do Irasu. Tuto sestavu lze vidět na videu z festivalu v Kojicích 27.8.1988, kde včetně Heveru vystoupily i skupiny Coda, Arakain a Klaxon. Roku 1989 odchází Roubíček do nově vzniklé skupiny Derby.
Podrobnosti: Hever - Metal Archives
Diskografie:
Live (1986, demo)
Live in Veltruby (1992, demo)
Výročí osobností
leden 1982
17.1.1982 - narodil se americký bubeník MIKE HELLER, člen skupin Raven, Fear Factory a Malignancy
březen 1982
19.3.1982 - zemřel americký kytarista a skladatel RANDY RHOADS (6.12.1956 - 19.3.1982), člen skupin Quiet Riot a Ozzy Osbourne
duben 1982
15.4.1982 - narodil se holandský baskytarista JOHAN VAN STRATUM, člen skupin Stream of Passion a Blind Guardian a dalších
květen 1982
24.5.1982 - narodil se čilský bubeník SEBASTIÁN VIDAL (vlastním jménem SEBASTIÁN ANDRÉS VIDAL ROMERO). Člen kapel Massakre nebo Bleak Flesh.
29.5.1982 - narodila se španělská zpěvačka AILYN (vlastním jménem PILAR MARÍA DEL CARMEN MÓNICA GIMÉNEZ GARCÍA). V současné době (2026) je zpěvačkou Her Chariot Awaits a Trail of Tears. Dříve zpívala v norské gothic metalové kapele Sirenia.
srpen 1982
13.8.1982 - narodil se holandský baskytarista ROBIN ZIELHORST. Člen mnoha kapel, například Cynic, Crown Compass, Exivious nebo Obscura.
říjen 1982
24.10.1982 - narodil se americký baskytarista STEPHEN GOODWIN. Hrál v power metalových Vicious Rumors (2007-2013), v roce 2016 nastoupil do thrash/deathových From Hell.
26.10.1982 - narodil se britský kytarista a zpěvák LIAM THOMPSON. Člen anglických kapel Death in Blood a Avenger.
listopad 1982
9.11.1982 - narodil se anglický muzikant IAN FULTON (9.11.1982 - 2.6.2020). V letech 2009 - 2015 basák metalové kapely Avenger.
