| Původ: | Huntington Beach, Kalifornie, USA |
| Aktivní roky: | 1999-současnost |
| Styl: | metal core, heavy metal, progresivní metal. alternativní metal, hard rock |
| Vydavatelé: | Good Life, Hopeless, Warner, Capitol |
| Web: | oficiální stránky |
| Podrobnosti: | Wikipedia |
AVENGED SEVENFOLD (zkráceně A7X) je americká heavymetalová kapela z Huntington Beach v Kalifornii, založená v roce 1999. Současnou sestavu kapely tvoří zpěvák M. Shadows, kytaristé Zacky Vengeance a Synyster Gates, baskytarista Johnny Christ a bubeník Brooks Wackerman. Na svém debutovém albu Sounding the Seventh Trumpet se formace objevila s metalcorovým zvukem a pokračovala v něm do značné míry i na svém druhém albu Waking the Fallen. Od jejich třetího alba a prvního alba u velkého labelu, City of Evil, se jejich styl vyvinul do tradičnějšího heavymetalu. Kapela poté pokračovala v objevování nových zvuků se svým eponymním albem a těšila se neustálému mainstreamovému úspěchu. V roce 2009 zemřel jejich zakládající bubeník Jimmy 'The Rev' Sullivan a AVENGED SEVENFOLD byli nuceni pokračovat s pomocí člena DREAM THEATER Mika Portnoye. V roce 2010 vydali vydali páté album Nightmare, které debutovalo na vrcholu Billboard 200.
V roce 2011 se ke kapele připojil bubeník Arin Ilejay, ale následné šesté studiové album kapely Hail to the King, které vyšlo v roce 2013, bylo jediným albem, na kterém se Ilejay podílel. Album se vyznačovalo heavy metalovým a hard rockovým stylem a bylo napsáno jako pocta jejich vlivům. Hail to the King se umístilo na 1. místě v hitparádách Billboard 200, UK Albums chart a také ve finských, brazilských, kanadských a irských hitparádách. Ilejay kapelu opustil koncem roku 2014 a nahradil ho bývalý bubeník BAD RELIGION Brooks Wackerman, ale změna sestavy byla veřejnosti oznámena až v roce 2015. Kapela poté vydala v říjnu 2016 své sedmé studiové album The Stage, které debutovalo na 4. místě v americké hitparádě Billboard 200. The Stage je jejich první konceptuální album a znamenalo další stylistickou změnu kapely směrem k progresivnímu metalovému zvuku. V červnu 2023 vydala kapela své osmé studiové album Life Is But a Dream..., vysoce experimentální nahrávku.
AVENGED SEVENFOLD dosud vydali osm studiových alb, jedno živé album/dvd, dvě kompilační alba a osmnáct singlů a prodali přes 8 milionů alb po celém světě. Jejich nahrávky získaly řadu certifikačních ocenění, včetně pěti platinových. Vytvořili také čtyři originální písně pro sérii Call of Duty: Black Ops, které byly všechny sesbírány v EP Black Reign z roku 2018. Kapela se umístila na 47. místě v žebříčku 50 nejlepších metalových kapel všech dob Loudwire a Christina Fuoco z AllMusic označila AVENGED SEVENFOLD za „jednu z nejúspěšnějších a nejdostupnějších metalcorových kapel počátku 21. století“. V roce 2016 je Loudwire označil za 47. nejlepší metalovou kapelu všech dob.
Skupinu Avenged Sevenfold založili v roce 1999 v Huntington Beach v Kalifornii Matt Sanders, James Sullivan, Zachary Baker a Matt Wendt. Ačkoli se nejedná o náboženskou kapelu, Sanders vymyslel tento název jako odkaz na biblický příběh o Kainovi a Ábelovi, který se nachází v knize Genesis 4:24. Všichni čtyři členové již měli zkušenosti s hraním v kapelách: Sanders byl zpěvákem a Wendt baskytaristou v punkové kapele Successful Failure, Baker hrál na kytaru v punkových kapelách Society Down a MPA (zkratka pro Mad Porn Action/Addiction), a Sullivan byl bubeníkem ve ska kapele Suburban Legends (dříve známé jako Bomb Squad).
Prvním tvůrčím počinem Avenged Sevenfold bylo demo se třemi skladbami, které bylo nahráno v říjnu 1999 ve studiu A-Room Studios v Orange County v Kalifornii. Svůj první koncert pak kapela odehrála 11. února 2000 v radnici města Walnut v Kalifornii. Zhruba v této době je společnost Sadistic Records požádala o příspěvek na dvě kompilace a tak kapela nahrála dvě nové skladby a vydala je spolu s dříve nahranými skladbami na druhém demu. Toto demo poslali belgickému vydavatelství Good Life Recordings a následně s ním podepsali smlouvu.Následně se kapela podílela na dalších dvou kompilacích - GoodLife 4 svého vydavatelství a Scrape III vydavatelství Novocaine Records. Zhruba v této době odešel Matt Wendt na vysokou školu a k Avenged Sevenfold se přidal Justin Sane (Justin Meacham), bývalý baskytarista skupiny Suburban Legends.
Na konci roku 2000 si čtveřice zvolila svá první umělecká jména – M. Shadows, Zacky Vengeance, Justin Sane a The Rev – a nahrála během osmi dnů v listopadu 2000 s rozpočtem pouhých 2 000 dolarů své debutové album Sounding the Seventh Trumpet. Když členové kapely dorazili do studia, The Rev nahrál všechny bicí na jeden zátah a ostatní členové kapely k jeho nahrávce přidali své party. Na sólovou kytaru původně hrál Zacky Vengeance. Když se ale na začátku roku 2001 ke kapele přidal Synyster Gates, nahráli novou verzi skladby "To End the Rapture", ve které na sólovou kytaru hrál právě Gates. Tato verze se poprvé objevila na EP Warmness on the Soul a později byla zařazena i na reedici alba Sounding the Seventh Trumpet.
Album se stylově vyznačuje zvukem, který je charakterizován jako „odvozený od metalcore s gotickými prvky“ a jako „obohacení tradičního metalového zvuku o nehorázné výbuchy hardcoreové zuřivosti a hypnotizující výkřiky, které se spíše vyskytují v evropské linii death metalu.“ Časopis Revolver popsal tento zvuk jako „často neohrabanou, poněkud schizofrenní směsici metalcore a skate-punku.“ Nahrávka sklidila od kritiků smíšené až pozitivní ohlasy. AllMusic ohodnotilo album třemi hvězdičkami z pěti a napsalo: „»Sounding the Seventh Trumpet« je velkolepé album, které je vhodné pro každého fanouška metalové hudby, protože Avenged Sevenfold dokonale ovládají vše, co je extrémní.“
O datu vydání původní verze tohoto alba se v mnoha zdrojích vedou spekulace. Na oficiálních stránkách kapely je uvedeno datum 31. ledna 2001. V archivovaných verzích webových stránek však aktuality vysvětlují, že album, distribuované společností Lumberjack Distributions, mělo původně vyjít koncem dubna 2001. Z neznámých důvodů muselo být několikrát odloženo, nejprve na 10. června, poté na 20. června. Článek na webu Loudwire k 17. výročí alba uvádí jako skutečné datum vydání 24. července. Znovu bylo vydáno 19. března 2002.
Debut je jediné album, na kterém se podílel basista Justin Sane (nezaměňovat s Justinem Sanem z Anti-Flag). Kolem srpna 2001 se Justin pokusil o sebevraždu požitím nadměrného množství sirupu proti kašli, ve špatném stavu zůstal i během hospitalizace a musel kapelu opustit. V jednom rozhovoru zpěvák M. Shadows řekl: „Trvale si zničil mozek a dlouhou dobu strávil v psychiatrické léčebně. Když máte v kapele někoho, kdo se k něčemu takovému uchýlí, zničí to všechno, co se kolem vás děje, a vyvolá to ve vás touhu udělat něco, abyste zabránili tomu, aby se to stalo i jiným lidem.“ Jeho náhradou se stal Frank Melcom, vystupující pod uměleckým jménem Dameon Ash, který s kapelou vystupoval v několika následujících měsících, ale na žádné nahrávce se neobjevil.
18. ledna 2002 opustila kapela Avenged Sevenfold vydavatelství Good Life Recordings a podepsala smlouvu s Hopeless Records. 19. března znovu vydali své debutové album a v dubnu se také objevili na kompilaci Hopelessly Devoted To You Vol. 4. Skupina začala získávat uznání a vystupovala s kapelami jako Mushroomhead a Shadows Fall. Na turné na podporu svého debutového alba strávili mladíci celý rok strávili na turné a zúčastnili se také putovního festivalu Vans Warped Tour. V září odešel Dameon Ash a ke kapele se připojil baskytarista Johnny Christ, čímž se zkompletovala nejznámější sestava Avenged Sevenfold.
Poté, co si skupina našla nového basáka, vydala v srpnu 2003 u vydavatelství Hopeless Records své druhé studiové album s názvem Waking the Fallen. Album se vyznačovalo propracovanější a vyzrálejší zvukovou produkcí ve srovnání s předchozím albem. Hudebně bylo řazeno především do žánrů metalcore a tradiční heavy metal, přičemž stylově čerpá také z melodického death metalu, thrash metalu a power metalu. Skladby byly popsány jako hymnické a údajně v nich lze vysledovat gotický podtón. [16] Album se navíc vyznačuje propracovanější a vyzrálejší zvukovou produkcí ve srovnání s předchozím albem.
Jedná se o první nahrávku kapely, na které se ve všech skladbách podílel sólový kytarista Synyster Gates, což vedlo ke složitější instrumentaci s větším počtem kytarových harmonií a kytarových sól. Skladba "Chapter Four" obsahuje to, co bylo popsáno jako „riffy staré školy“. Skladba "Eternal Rest" byla přirovnávána ke kapele Pantera a Randymu Rhoadsovi. Robert L. Doerschuk z AllMusic napsal: „Ať už útočí na riff unisono nebo v harmonizovaných partech, dvojice kytaristů Synyster Gates a Zacky Vengeance plní svou úlohu jako komanda typu 'search-and-destroy' – rychle vtrhnou a zase zmizí, zanechávajíc za sebou spoušť.“
Album Waking the Fallen sklidilo velmi pozitivní ohlasy. Robert L. Doerschuk z AllMusic k nahrávce uvedl: „Za zmínku stojí zejména – a to doslova – kytarové sólo, které se proplétá závěrečnými okamžiky skladby "Second Heartbeat", a také závratná virtuozita Reverenda při hře single-strokeem, která provází celé album.“ Album získalo kladnou recenzi také v časopise Billboard, který kapelu přirovnal ke skupinám jako NOFX, Iron Maiden a Metallica. V dalších recenzích bylo album také srovnáváno s kapelou Misfits. Skladba "Chapter Four" zazněla ve videohrách jako NASCAR Thunder 2004, Madden NFL 04 a NHL 04, což kapele pomohlo získat uznání a podepsat smlouvu s Warner Bros. Records. Celkové recenze na webu Ultimate Guitar byly velmi pozitivní a spolu s albem The Stage z roku 2016 má toto album nejvyšší celkové hodnocení ze všech studiových alb Avenged Sevenfold na Ultimate Guitar.
Časopis Metal Hammer zařadil album Waking the Fallen v roce 2016 na 6. místo svého žebříčku 100 nejlepších alb 21. století a v roce 2020 zařadil John Hill z Loudwire toto album do svého seznamu '25 nejlepších metalcoreových alb všech dob'. Navíc podle serveru Loudwire považují fanoušci kytarové sólo ve skladbě "Second Heartbeat" za jedno z nejlepších v žánru metalcore.
Kapela opět vystupovala na turné Vans Warped a Take Action. Baker později vzpomínal: „Bylo nám jedno, jestli kapely, se kterými jsme hráli, byly heavy-metalové; bylo nám jedno, jestli to byly zasrané pop-punkové kapely; bylo nám to jedno, předskakovali jsme všem. A lidi si nás začali všímat. Víš, když tvoje kapela šílí, rozbíjí nástroje a hraje tu nejrychlejší a nejšílenější muziku na pop-punkovém koncertě, lidi si toho všimnou, ať už je to dobré, nebo špatné.“.
Na začátku listopadu 2003 kapela oficiálně podepsala smlouvu s Warner Bros. Records a poprvé ve své kariéře vyrazila na turné po Evropě. M. Shadows vzpomíná: „Bylo to přesně takové, jak si to dokážete představit: čistá zhýralost.“ Synyster Gates poznamenal: „Je neuvěřitelné, že jsme to turné přežili. Opravdu, každá noc se mohla vymknout z rukou – nejen kvůli nám, ale i proto, že jsme byli v cizí zemi a venku až příliš pozdě. Kolem nás byli lidé, kteří nám prostě nepřestávali kupovat panáky. Jednou jsem měl v ruce 10 panáků Aftershocku a vedle mě stál můj Snakebite s černým pivem. Měl jsem umřít na otravu alkoholem! Na konci toho prvního turné po Velké Británii jsme přibrali 10 liber a byli jsme pěkně v prdeli.“ V roce 2004 kapela opět vyrazila na Vans Warped Tour a natočila videoklip k písni "Unholy Confessions", který se dostal do vysílání pořadu Headbangers Ball na MTV2.
Album City of Evil, třetí album kapely a první u velkého vydavatelství, vyšlo 6. června 2005 a debutovalo na 30. místě žebříčku Billboard 200, přičemž se ho v prvním týdnu po vydání prodalo přes 30 000 kopií. Využívalo klasičtější metalový zvuk než předchozí alba Avenged Sevenfold, která byla zařazována do žánru metalcore.
Album je také pozoruhodné absencí křičeného a growlového zpěvu. Shadows se obrátil na Rona Andersona, hlasového trenéra, který dříve spolupracoval s Axlem Rosem a Chrisem Cornellem s tím, že chce dodat svému hlasu drsnější, chraplavější tón a před nahráváním alba City of Evil na tom s Andersonem několik měsíců pracoval. Tato změna vedla k novému způsobu vokálního projevu každého člena kapely při živých vystoupeních a zůstala charakteristická pro všechna alba, která kapela vydala od roku 2005. „Ron mě naučil, jak do hlasu vnést tu drsnost a zároveň si zachovat jeho tón. To vše mi předal a vnesl tuto techniku do mého hlasu. Spolupracuji s ním už asi rok a půl, ale před nahráváním alba to bylo devět měsíců,“ upřesnil Shadows. „Řekl jsem mu, že chci, aby můj hlas zněl jinak než hlasy ostatních, ale zároveň jsem v něm chtěl mít tyhle charakteristické rysy... Byla to jedna z těch věcí, do kterých jsme se prostě chtěli pustit naplno.“
Album bylo nahráno v místě, které Zacky Vengeance popsal jako „doslova uprostřed toho nejhoršího zasraného ghetta v Los Angeles“. Vzpomínal: „Nemohli jsme ani vyjít ven ze studia, aniž bychom se báli, že nás zastřelí, a byli jsme tam 14, 15 hodin denně, neměli jsme co dělat, jen pracovat na těch písních a o půlnoci jet domů k rodičům. A v 6 hodin ráno jsme vstávali a šli do toho znovu. Při psaní toho alba jsme se kurva úplně vyčerpali. Nebyla to zábavná zkušenost. Byla to doslova kurva tvrdá dřina, protože to byla naše jediná šance.“
"Burn It Down", první skladba napsaná pro album vyšla jako hlavní singl, ale fanoušci ji přijali špatně. M. Shadows vzpomínal: „Pamatuju si, že Thrice byla kapela, se kterou jsme v té době byli tak nějak na stejné úrovni – oni byli určitě větší než my, ale [...] pamatuju si, jak jsem šel na jejich diskusní fórum a viděl, jak se nám všichni smějí. Psali: 'To je tak špatné, že je to k smíchu.' A já tam jen tak seděl a říkal si: 'Páni, vážně?' V té době to pro nás bylo naprosto přirozené, ale pro ně to byl jako facka do obličeje – ten vysoký křik, jako by se Helloween spojili se Sonatou Arctica, ale v americkém stylu. A tak jsem si říkal: Jak to je? Možná to potřebuje jiné publikum, nevím. Lidé nenáviděli to, co jsme udělali.“ Později vyjádřil přesvědčení, že některé dlouholeté fanoušky, kteří se cítili odcizeni stylistickou změnou kapely, se nakonec podařilo získat zpět poté, co album získalo podporu bubeníka Dream Theater Mikea Portnoye.
"Bat Country" byl naproti tomu jedním z průlomových singlů roku 2005, který se umístil na 2. místě v žebříčku Billboard Hot Mainstream Rock Tracks, na 6. místě v žebříčku Billboard Modern Rock Tracks a na 1. místě v pořadu MTV Total Request Live. "Trashed and Scattered", další singl, který vyšel po "Burn It Down" byl rovněž přijat negativně.
Kritické ohlasy na album byly ale obecně pozitivní. Časopis Rolling Stone ocenil kytarovou hru a udělil albu tři z pěti možných hvězdiček. Johnny Loftus z AllMusic ohodnotil album třemi a půl hvězdičkami z pěti a uvedl, že experimentování na albu je „zcela v duchu metalu a osvěžujícím způsobem není narušeno pokusy vměstnat do něj příliš mnoho nesourodých žánrů. [...] Avenged Sevenfold mají všechny prvky správně a zní, jako by si to tady užívali víc než při roztříštěném přístupu prvních dvou desek.“ Britská verze německého časopisu Metal Hammer udělila albu hodnocení osm z deseti, přičemž Katie Parsons uzavřela: „Udělali to po svém, baví se a kdo jim to sakra může mít za zlé?“
Po vystoupení na festivalu Ozzfest v roce 2006 skupina památně porazila R&B zpěváky Rihannu a Chrise Browna, kapely Panic! at the Disco, Angels & Airwaves a Jamese Blunta v soutěži o titul Nejlepší nový umělec na cenách MTV Video Music Awards, a to částečně díky své skladbě "Bat Country", inspirované filmem Strach a hnus v Las Vegas. Vrátili se na turné Vans Warped Tour, tentokrát jako hlavní hvězdy, a poté pokračovali ve svém vlastním turné 'Cities of Evil Tour'. Kromě toho se díky umístění hlavního singlu "Bat Country" album dobře prodávalo, stalo se první zlatou deskou skupiny a v srpnu 2009 získalo i platinovou.
V roce 2006 byla skupina Avenged Sevenfold poprvé pozvána, aby se připojila k turné Ozzfest na hlavním pódiu po boku dalších známých rockových a heavy metalových kapel, jako jsou DragonForce, Lacuna Coil, Hatebreed, Disturbed a System of a Down. Ve stejném roce také absolvovali světové turné, které zahrnovalo USA, Japonsko, Austrálii a Nový Zéland. Po šestnáctiměsíční propagaci alba City of Evil kapela oznámila, že ruší své podzimní turné 2006, aby mohla nahrát novou hudbu. Mezitím ještě 17. července 2007 vydala své první DVD s názvem All Excess, které debutovalo na prvním místě žebříčku DVD v USA ( obsahovalo živá vystoupení a záběry ze zákulisí z osmileté kariéry kapely). V říjnu 2007 vyšla také dvě tribute alba: Strung Out on Avenged Sevenfold: Bat Wings and Broken Strings a Strung Out on Avenged Sevenfold: The String Tribute.
30. října 2007 vydala skupina Avenged Sevenfold své stejnojmenné album, čtvrté studiové album kapely. Debutovalo na 4. místě žebříčku Billboard 200 s více než 90 000 prodanými kopiemi. Před vydáním alba vyšly dva singly, "Critical Acclaim" a "Almost Easy". V prosinci 2007 vznikl animovaný videoklip k písni "A Little Piece of Heaven". Vzhledem ke kontroverznímu tématu písně jej však společnost Warner Brothers zpřístupnila pouze registrovaným uživatelům služby MVI přes internet. Třetí singl "Afterlife" a jeho videoklip vyšel v lednu 2008. Čtvrtý singl "Dear God" byl vydán 15. června 2008. Ačkoli ohlasy kritiků byly obecně smíšené, stejnojmenného alba se nakonec prodalo přes 500 000 kopií.
Tempo alba je výrazně pomalejší než u předešlého alba. M. Shadows vysvětlil, že rozhodnutí kapely vycházelo ze zkušeností, kdy viděli, jak kapely s pomalejším tempem než oni samí působí na živých vystoupeních lépe: „Důvod, proč byl Ozzfest tak zvláštní, spočíval v tom, že jsme se snažili oslovit nové publikum, a když nás na to turné oslovili, řekli: 'Chceme, abyste hráli před Disturbed, a v pořadí byste byli vy, Disturbed a System of a Down.' Ale když hraješ na takových velkých místech, v těch amfiteátrech, musíš znít fakt dobře, a na té desce hrajeme rychlostí milion mil za minutu a prostě se to ztratí. A pak přišli Disturbed a hráli prostě [brnká pomalý, pulzující riff], a my jsme si říkali: 'Kámo, tohle má šmrnc! Tenhle groove.' A pak přišli System of a Down, ti se sice trochu pohybují sem a tam, ale mají spoustu písniček, které jsou prostě fakt velkolepé. A my jsme si říkali: 'Kámo, vedle těchhle kluků vypadáme jako speed-metalová kapela.' Jako, nikdo to nepochopí. A tak jsme z toho byli trochu zklamaní, a pak nám nabídli turné s Metallikou, a udělali jsme to samé – hráli jsme v arénách před 70, 80 000 lidmi každou noc v Evropě. A Metallica hraje sakra "Sad But True", "The Unforgiven" nebo "Enter Sandman" – písničky, které mají tu sílu, co se prosadí. A tak jsme přišli na nápad natočit desku, která je zvukově prostě otevřenější. Odtud pocházejí skladby jako "Critical Acclaim", "Scream", "Afterlife" a "Almost Easy". Všechny jsou středně rychlé, ale mají mohutné riffy, ve kterých je spousta prostoru, a proto jsme takovou desku napsali. Byla to reakce na všechna ta turné.“
Po vydání se album Avenged Sevenfold setkalo s rozporuplnými ohlasy. Web Metacritic na základě třinácti recenzí na svém webu vypočítal průměrné skóre 56 ze 100. Jason Lymangrover z AllMusic udělil albu tři hvězdičky z pěti a napsal: „Ačkoli je jejich ochota experimentovat obdivuhodná, navzdory tomu, že to s přehráváním přehnali, nadměrná studiová propracovanost vyvolává otázku, zda to není proto, že písně tentokrát prostě nejsou tak silné.“ Pozitivnější recenzi napsal Andrew Earles z The A.V. Club, který poznamenal: „Chytlavá atmosféra ve stylu Stone Temple Pilots ve skladbě "Scream" stačí k tomu, aby se kapela vrátila do hitparád, ale to by se mohlo stát s více než polovinou tohoto alba… A pravděpodobně se tak i stane.“ Album ohodnotil známkou B.
Mnohem negativnější recenzi napsal Dave de Sylvia ze Sputnikmusic, který shrnul: „Avenged Sevenfold připomínají Hardcore Superstar pro chudé“ a ohodnotil album jednou hvězdičkou z pěti. Andrew Blackie z PopMatters ohodnotil album dvěma body z deseti a zavrhl ho jako „neoriginální, příliš dlouhé i na desetiskladbový setlist a plné banalit...“ Dokonce zašel tak daleko, že dodal: „…deska dokonce vychází den před Halloweenem, mohlo by to být ještě kýčovitější?“ Navzdory smíšeným reakcím získalo album v roce 2008 cenu Kerrang! Award za nejlepší album a v anketě fanoušků pořádané magazínem Revolver bylo označeno za nejlepší album v diskografii Avenged Sevenfold.
Při propagaci nové nahrávky byli Avenged Sevenfold hlavními hvězdami turné Taste of Chaos 2008 spolu s kapelami Atreyu, Bullet for My Valentine, Blessthefall a Idiot Pilot. Záznamy z jejich posledního koncertu v Long Beach byly použity pro další vydání kapely, Live in the LBC & Diamonds in the Rough, které vyšlo 16. září 2008. Jeho obsah zahrnuje živé DVD z jejich vystoupení v Long Beach a CD obsahující B-strany a další rarity, jako jsou coververze skladby "Walk" od Pantery a "Flash of the Blade" od Iron Maiden.
V lednu 2009 M. Shadows potvrdil, že kapela pracuje na pokračování svého čtvrtého alba s názvem Mötley Crüe. V polovině dubna předvedli na pódiu v Nokia Theater v Los Angeles společně se Slashem coververzi skladby "It's So Easy" od Guns N' Roses a ve dnech 16.–17. května vystoupili také na festivalu Rock on the Range.
Koncem roku, 28. prosince 2009, vstoupila do života kapely tragédie. Bubeník James 'The Rev' Sullivan byl nalezen mrtvý ve svém domě. Bylo mu 28 let. Kapela oznámila jeho smrt prohlášením, v němž uvedla: „S velkým smutkem a těžkým srdcem vám oznamujeme, že dnes zemřel Jimmy 'The Rev' Sullivan. Jimmy nebyl jen jedním z nejlepších bubeníků na světě, ale především byl naším nejlepším přítelem a bratrem. Naše myšlenky a modlitby směřují k Jimmyho rodině a doufáme, že v této těžké době budete respektovat jejich soukromí.“ Výsledky pitvy nebyly jednoznačné, ale 9. června 2010 byla jako příčina smrti uvedena „akutní intoxikace více látkami v důsledku kombinovaných účinků oxykodonu, oxymorfonu, diazepamu/nordiazepamu a etanolu“. Později kapela zveřejnila vzkaz od Sullivanovy rodiny, v němž vyjádřila vděčnost jeho fanouškům za jejich podporu. Členové kapely v řadě rozhovorů přiznali, že v té době nejdříve uvažovali o rozpuštění kapely, avšak 17. února 2010 oznámili, že vstoupili do studia spolu s bubeníkem skupiny Dream Theater Mikem Portnoyem, který nahrál bicí pro album namísto The Reva.
18. května 2010 vyšla v digitální podobě první ochutnávka nového alba, singl "Nightmare". Skladba sice unikla na internet už 6. května, ale brzy poté byla odstraněna. Mixování kompletního alba Nightmare bylo dokončeno v New Yorku a nahrávka vyšla ve Spojených státech 27. července 2010. U hudebních kritiků se setkalo s rozporuplnými až pozitivními recenzemi, ale fanoušci ho přijali velmi příznivě. Album s přehledem překonalo prodejní prognózy a v prvním týdnu se s prodejem 163 000 kusů umístilo na prvním místě žebříčku Billboard 200.
Hudebně v sobě album obsahuje jak prvky New Wave of British Heavy Metal, tak hair metalu a bývá často přirovnáváno k Metallice a Queensrÿche. Z hlediska textů bylo album Eli Enisem z časopisu Revolver popsáno jako „nesmírně emotivní“. Johnny Christ v rozhovoru pro Ultimate Guitar o procesu skládání a tématech alba později uvedl: „Rozhodli jsme se, že chceme natočit temné koncepční album, něco jako The Wall nebo Operation: Mindcrime. Zároveň jsme chtěli začlenit něco z toho, co jsme v minulosti dělali s kytarovou hrou. Chtěli jsme, aby to bylo celkově tvrdší. Přes to všechno byly skladby, které vznikly, hudebně už tak temné, jak jsme chtěli. Co se týče textů, došlo k odbočce, když Jimmy zemřel. Texty se pak většinou – ne na 100 procent – ale většinou týkaly jeho smrti a jeho života.
M. Shadows a Synyster Gates v rozhovoru pro The Pulse of Radio potvrdili, že se na albu objeví speciální host – The Rev. Podle členů kapely zanechal před svou smrtí několik vokálních nahrávek (naštěstí jasných a v tónině), které na albu použili. Díky zachovaným bicím fillům a vokálům se album stalo posledním albem kapely s The Revem. Stejní členové kapely prozradili některé podrobnosti o novém albu v rozhovoru pro rádio Hard Drive: „Nové album Nightmare je věnováno památce The Reva a ačkoli nejde přímo o koncepční album, točí se kolem něj. Nejzlověstnější na tom je, že na albu je skladba s názvem "Fiction" (přezdívka, kterou si The Rev sám dal), která původně měla název "Death". Byla to poslední skladba, kterou The Rev pro album napsal, a když ji odevzdal, řekl: 'To je ono, to je poslední skladba pro tohle album.'' A pak, o tři dny později, zemřel.“ The Rev se podílel na každé skladbě na albu a kapela uvedla, že více než 60 % alba napsal právě on.
Po dokončení nahrávání v prosinci zveřejnili Portnoy a kapela současně na svých webových stránkách prohlášení, v nichž uvedli, že Portnoy nebude náhradou za The Reva. Cestoval však v prosinci 2010 s kapelou do zahraničí na tři koncerty v Iráku a Kuvajtu, které sponzorovala organizace USO. Hráli pro americké vojáky v táborech Camp Adder, Camp Beuhring a na letecké základně Balad. 20. ledna 2011 skupina Avenged Sevenfold oznámila prostřednictvím Facebooku, že s nimi v tom roce začne koncertovat bývalý bubeník skupiny Confide Arin Ilejay. V té době ještě nebyl považován za stálého člena.
Avenged Sevenfold poté vystoupili ve dnech 3.–5. června 2011 na festivalech Rock am Ring a Rock im Park po boku dalších kapel, jako jsou Alter Bridge, System of a Down a In Flames. V dubnu 2011 byla kapela hlavním hostem udílení cen Golden God Awards pořádaného časopisem Metal Hammer. Téže noci získala tři ocenění v kategoriích 'Nejlepší zpěvák' (M. Shadows), 'Nejlepší kytarista' (Synyster Gates a Zacky Vengeance) a 'Album roku' za album Nightmare. Mike Portnoy získal za svou práci na albu cenu 'Nejlepší bubeník'. Avenged Sevenfold také vystoupili jako hlavní hvězda na festivalu Uproar 2011, kde je doprovázely mimo jiné kapely Three Days Grace, Seether, Bullet for My Valentine a Escape the Fate. V listopadu a prosinci 2011 kapela vyrazila na turné 'Buried Alive' s předkapelami Hollywood Undead, Asking Alexandria a Black Veil Brides.
11. dubna 2012 získala skupina Avenged Sevenfold na udílení cen Revolver Golden Gods ocenění v kategoriích 'Nejlepší koncertní kapela' a 'Nejoddanější fanoušci'. Následovalo turné po Asii až do dubna a začátku května a 23. a 24. června festival Orion Music + More v Atlantic City v New Jersey po boku skupin Metallica, Cage the Elephant a mnoha dalších.
24. září 2012 vydala skupina Avenged Sevenfold novou skladbu s názvem "Carry On", která zazněla ve videohře Call of Duty: Black Ops II. V polovině listopadu zpěvák M. Shadows prozradil, že kapela od nahrání skladby "Carry On" v srpnu pracuje na novém albu, samotné nahrávání začalo v lednu 2013. V květnu 2013 pak kapela začala na své nové rozhlasové aplikaci streamovat ukázky z alba. V té době byl také Arin Ilejay potvrzen jako oficiální člen kapely a náhrada za zesnulého The Reva. M. Shadows mimo jiné uvedl, že album bude více pod vlivem blues rocku a bude se více podobat klasickám jako jsou Black Sabbath a Led Zeppelin.
4. května 2013 kapela oznámila termíny svého evropského turné, na kterém je jako předkapely podpoří Five Finger Death Punch a Device. Bylo taképotvrzeno, že Avenged Sevenfold vystoupí 22. září 2013 na festivalu Rock in Rio 2013.
Album s názvem Hail to the King vyšlo 23. srpna 2013 a šlo o první album Avenged Sevenfold, na kterém se hudebně nepodílel zesnulý bubeník The Rev, bonusová skladba "St. James" byla napsána na jeho památku. Albu předcházel první singl s titulní skladbou, který vstoupil na trh už 15. července. Nahrávka se umístila na 1. místě americké hitparády Billboard 200 a vrcholu dosáhla také v britské albové hitparádě, stejně jako finské, brazilské, kanadské a irské, a sklidila úspěch jak u veřejnosti, tak u kritiků.
Synyster Gates o albu prohlásil: „Myslím, že se naše skladatelské schopnosti výrazně zlepšily. Zvukově je tohle album zdaleka naše nejmohutnější. Když si to pustíte, úplně vám to vyrazí dech.“ O hudbě samotné poznamenal: „Na této desce jsme chtěli velmi minimalistický přístup zaměřený na riffy. Protože pro nás je opravdu snadné říct: 'Ta melodie by tady zněla skvěle, přidej sem ten doprovodný vokál, tady je tahle harmonie.' Museli jsme se tomu bránit, aby to znělo drsněji a bylo to prostě přímočarý rock.“
Johnny Christ se v rozhovoru pro BraveWords k hudebnímu stylu alba vyjádřil takto: „Je to rozhodně naše dílo. Je to prostě další krok vpřed a pravděpodobně nejtvrdší deska, jakou jsme kdy vydali – v určitém smyslu. Reakce na singl "Hail to the King" jsou zatím skvělé, což podle mě dobře naznačuje, jak bude přijat zbytek alba. Pro fanoušky tam budou i nějaká překvapení, ale celkově jsem prostě nadšený.“ Dále uvedl, že album je více orientované na groove metal, s thrash metalovým zvukem s rychlými až středně rychlými tempy, silně zkreslenými kytarami a texty na témata války, náboženské nesnášenlivosti nebo korupce. Album bylo přirovnáváno k kapelám jako Iron Maiden, Metallica a Pantera.
V roce 2014 vystoupila kapela ve dnech 26.–27. dubna jako hlavní hvězda na dvoudenním hudebním festivalu Monster Energy’s Welcome to Rockville v Jacksonville na Floridě , kde se k ní připojilo více než 25 rockových kapel, jako například Motörhead, Rob Zombie, Chevelle, Korn, Staind, Alter Bridge, The Cult, Five Finger Death Punch, Volbeat, Black Label Society a Seether. A ve stejném duchu pokračovali Avenged Sevenfold i v dalších měsících. 13. června vystoupili jako hlavní hvězdy pátečního večera na festivalu Download Festival 2014 a byli hlavními hvězdami také festivalu Mayhem Festival 2014 společně s Korn, Asking Alexandria a Trivium.
V říjnu 2014 M. Shadows potvrdil, že kapela začne v polovině roku 2015 pracovat na svém sedmém albu.
V červenci 2015 kapela na svých webových stránkách oznámila, že se kvůli 'tvůrčím neshodám' rozchází s bubeníkem Arinem Ilejayem. Ilejay k tomu uvedl, že s tímto propuštěním nepočítal. Vzpomínal: „Byl jsem naprosto šokovaný a vyděšený k smrti, když mi zavolal Synyster Gates, aby mi dal výpověď. Říkal jsem si: 'Proboha – moje žena brzy porodí. Jak teď uživím svou rodinu?'“ M. Shadows popsal situaci z pohledu kapely pro Ultimate Guitar slovy: „Arin se s postupem času stále více odcizoval. Je to tak trochu jako když si všichni prožijí své líbánkové období a všechno je skvělé, ale pak si začnete uvědomovat, že jsme čtyři kluci, kteří mají svůj způsob, jak věci děláme, a pak je tu někdo další, kdo do toho prostě vůbec nezapadá. A i když je to moc milý kluk, bylo tam prostě spousta věcí, které nás vůbec nereprezentovaly, a to prostě nejde, zvlášť když jsme na tom, co děláme, pracovali tak dlouho a tak tvrdě. A to poslední, co nás zajímá, je, jak nás vnímá veřejnost a co bychom měli dělat se svým životem.“
Ačkoli byl Ilejay propuštěn v červenci 2015, jeho propuštění a nahrazení bylo údajně plánováno již v polovině roku 2014. V říjnu 2015 kapela na svých webových stránkách oznámila, že s novým bubeníkem spolupracuje již přes rok, aby se ujistila, že se k ní hodí, než dojde k náhlým změnám. Kytarista Zacky Vengeance pro časopis Kerrang! také prozradil, že kapela na novém albu pracuje již několik měsíců a že několik skladeb je již zcela hotových. V listopADU PAK kapela oznámila, že Arina Ilejaye na pozici bubeníka nahradí Brooks Wackerman. V dalším rozhovoru pro časopis Kerrang! ze 3. prosince kytarista Zacky Vengeance popsal nové album jako velmi 'agresivní'.
14. ledna 2016 magazín Billboard informoval, že společnost Warner Bros. podala na Avenged Sevenfold žalobu za pokus o odchod z vydavatelství. Kapela později vydala prohlášení, ve kterém objasnila, že chtěla odejít, protože většina manažerů, kteří pomohli podepsat smlouvu s Warner Bros., již v nahrávací společnosti nepůsobila. Rovněž prozradila, že se kapela velmi brzy chystá vstoupit do studia, aby nahrála své nové album, které hodlá vydat ještě v roce 2016.
18. srpna 2016 odehrála kapela bezplatný koncert pro 1 500 lidí v Minnesotě, což bylo první živé vystoupení s novým bubeníkem. Následovalo vystoupení jako předkapela Metallicy spolu s Volbeat v U.S. Bank Stadium dne 20. srpna 2016, což byl vůbec první rockový koncert v tomto stadionu. Dalším vystoupením byla pozice hlavních hvězd festivalu Monster Energy Rock Allegiance 2016 spolu s Alice in Chains, Slayer, The Offspring, Breaking Benjamin a dalšími. Počátkem října si Avenged Sevenfold stejnou roli zopakovali na festivalu 'Louder Than Life' po boku Slipknot, Slayer, Disturbed, Korn a dalších umělců. Avenged Sevenfold byli také oznámeni jako hlavní hvězda ročníku 2016 festivalu Knotfest Mexico.
Nové album The Stage vyšlo 28. října 2016 u vydavatelství Capitol Records a sklidilo obecně příznivé recenze. Kapela se proto rozhodla pro jeho ztvárnění připravit jedinečnou scénickou produkci, na jejíž realizaci najala režiséry z Cirque du Soleil. Nahrávka představovala hudební změnu a vyznačovala se progresivním metalovým zvukem. Jedná se také o první koncepční album skupiny, jehož hlavním tématem je umělá inteligence a sebedestrukce společnosti. S délkou 73 minut a 35 sekund je to také jejich nejdelší studiové album a obsahuje jejich dosud nejdelší skladbu "Exist" s délkou 15 minut a 41 sekund. Po vydání se album umístilo na čtvrtém místě žebříčku Billboard 200 a titulní skladba byla nominována na 60. ročníku cen Grammy (2018) v kategorii 'Nejlepší rocková skladba'.
Na podporu alba bylo naplánováno podzimní turné po USA s kapelami Volbeat, Killswitch Engage a Avatar a turné po Velké Británii v lednu 2017 s kapelami Disturbed a In Flames. V únoru a březnu 2017 pak vyrazili do Evropy společně s kapelami Disturbed a Chevelle. Na léto byli Avenged Sevenfold oznámeni jako hlavní předkapela na letním stadionovém turné Metallicy WorldWired 2017 v USA a Kanadě, po boku skupin Volbeat a Gojira. Kapela rovněž oznámila sérii letních koncertů v USA v rámci turné The Stage World Tour v roce 2017, na nichž se v různých termínech jako speciální hosté představí skupiny Volbeat, Motionless in White a A Day to Remember.
Na léto 2018 bylo naplánováno americké turné 'End of the World' s kapelou Prophets of Rage a kapela měla opět vystoupit jako jedna z hlavních hvězd festivalů Rock on the Range a Download Festival. Kromě toho se ve stejném roce měla objevit také na festivalech Hellfest, Graspop Metal Meeting, Rock am Ring a Rock im Park. Kvůli krvavé puchýři, který se M. Shadowsovi vytvořil v krku, byla ale kapela nucena zrušit některé termíny svého letního turné s kapelou Prophets of Rage.
V září 2018 kapela vydala singl s názvem "Mad Hatter", který byl vytvořen speciálně pro videohru Call of Duty: Black Ops 4. Později se stal součástí EP Black Reign, které vyšlo ještě téhož měsíce a obsahuje všechny čtyři skladby, které Avenged Sevenfold vytvořili pro sérii Call of Duty.
Na podzim roku 2018 Synyster Gates v rozhovoru pro Loudwire potvrdil, že kapela začala pracovat na svém osmém studiovém albu, nicméně řekl: „Je ještě brzy, ale už pracujeme na spoustě věcí.“ V březnu 2019 Zacky Vengeance uvedl, že si kapela vezme na zbytek roku pauzu od turné, aby se mohla opravdu soustředit na na nový materiál.
Během čekání na nové album vydala skupina v lednu 2020 skladbu "Set Me Free", dosud nevydanou píseň nahranou během nahrávacích seancí alba Hail to the King. Zároveň oznámila, že tato skladba bude součástí remasterované reedice alb Live in the LBC a Diamonds in the Rough, která vyšla 6. března. Byla také vydána limitovaná edice alba Diamonds in the Rough na průhledném vinylu.
14. března 2023, po několika dnech zveřejňování upoutávkových videí, kapela vydala první singl "Nobody" spolu s hudebním videoklipem. Současně oficiálně oznámila, že jejich osmé studiové album Life Is But a Dream... vyjde 2. června 2023; zároveň odhalila obal alba a seznam skladeb.
5. prosince 2025 kapela vydala nový singl "Magic", který není součástí žádného alba. Byl vytvořen jako součást propagace patche pro 1. sezónu hry Call of Duty: Black Ops 7. V červenci a srpnu 2026 se kapela chystá koncertovat společně s Good Charlotte.
Hudební styl skupiny Avenged Sevenfold se v průběhu celé její kariéry neustále vyvíjel. V důsledku toho byla skupina zařazována do několika žánrů tvrdé a extrémní hudby, především do heavy metalu, alternativního metalu a progresivního metalu (zejména díky albu The Stage). I vlivy působící na kapelu měly široký záběr - členové kapely uvádějí jako své vzory kapely In Flames, Metallica, Iron Maiden, Megadeth, Slayer, Mr. Bungle, Elton John, , At the Gates, Helloween, Dream Theater, Pennywise, NOFX, Pantera, Def Leppard, Guns N' Roses, Beatles, Anthrax, Testament, Black Sabbath, Led Zeppelin, Rolling Stones nebo Leonarda Cohena.
Počáteční styl kapely na jejích prvních dvou albech byl primárně zařazován do žánru metalcore, který podle Johnnyho Loftuse z AllMusic také „volně začleňoval prvky emo, screama a post-hardcore.“ Debutové album kapely Sounding the Seventh Trumpet, ačkoli se z velké části skládá z hardcoreového či metalcorového zvuku, vykazuje několik odchylek od tohoto žánru, nejvýrazněji v písni "Warmness on the Soul", která je klavírní baladou. Na albu Waking the Fallen kapela pokračovala v metalcorovém stylu, ale začlenila více čistého zpěvu a přiklonila se spíše k heavy metalu než k hardcore punku. Podle M. Shadowse „jsme měli dva záměry. Chtěli jsme být nejtvrdší a nejmelodičtější kapelou té doby.“ Zacky Vengeance na tuto změnu vzpomínal: „U alba »Waking the Fallen« jsme poprvé tlačili na Shadowa, aby víc zpíval. Pamatuju si, že na začátku pořád jen řval, a jednou tak nějak blbnul a místo řvaní zpíval melodii, a my jsme mu řekli: 'Kámo, to musíš zazpívat!'' A tak to udělal a bylo to úžasné. Takk jsme si řekli: 'OK, fajn, můžeme sakra zpívat. Když máš dobrý hlas, nemusíš řvát jen proto, abys řval.'“
Na třetím albu City of Evil se kapela rozhodla zcela opustit žánr metalcore a vytvořila zvuk, který je v souladu s hard rockem, heavy metalem a progresivním metalem. Sanders v této době čerpal pro svůj zpěv inspiraci z evropského power metalu. Stejnojmenné album Avenged Sevenfold experimentuje s ještě širší škálou hudebních žánrů než album City of Evil, zejména v písni "Dear God", která vykazuje countryový styl, a v písni "A Little Piece of Heaven", která je ovlivněna broadwayskými muzikálovými melodiemi a využívá především žesťové nástroje a smyčcový orchestr, které přebírají většinu role sólové a rytmické kytary. Album Nightmare obsahuje další odbočky, včetně klavírní balady "Fiction", skladby "Save Me" orientované na progresivní metal a heavy metalového zvuku s extrémním zpěvem a těžším instrumentálním doprovodem ve skladbě "God Hates Us". Šesté studiové album kapely Hail to the King se vyznačuje spíše klasickým metalovým zvukem a přístupem zaměřeným na riffy. Na svém sedmém albu The Stage se kapela dále věnuje progresivnímu metalu, který mísí s prvky thrash metalu. Jejich osmé album, Life Is But a Dream..., ukazuje, že kapela se ubírá spíše směrem k avantgardnímu metalu.
Charakteristickým rysem zvuku kapely po celou dobu její kariéry jsou duety kytarových sól. Podle Zacky Vengeance: „Co se týče našich kytarových soubojů, vybíráme tóny způsobem, jaký jsem u jiných kapel nikdy neslyšel. Myslím, že na některých našich dřívějších albech jsou harmonie přímočařejší. Ale jak jsme se během posledních tří alb vyvíjeli, staly se mnohem výraznějšími. Proplétají se způsobem, který není typický.“ Zacky Vengeance se domnívá, že jeho styl hry je 'surovější' a styl Synystera Gatese je 'trochu rafinovanější'. Styl hry Synystera Gatese na kytaru čerpá vlivy z jazzu a klasické hudby. Studoval jazzovou kytaru na GIT. Řekl: „Miloval jsem metal a jazz, i když to, co jsem studoval, bylo vlastně spíš zaměřené na fusion. A pak jsem se také hodně věnoval tradičnímu, oldschoolovému bebopovému jazzu.“ V jeho kytarových sólech se typicky objevuje technika sweep picking a shredding. Na pozdějších albech začal používat pomalejší, melodičtější sólové linky.
Texty Avenged Sevenfold se podle časopisu Alternative Press často zabývají emocionálními tématy, jako jsou vztahy na dálku a zármutek.[ Skupina také psala o pohlavním styku a ženách, ačkoli frontman M. Shadows některé z těchto textů zpětně označil za kýčovité. The Rev byl známý tím, že psal texty týkající se smrti a posmrtného života,[ stejně jako témata 'nevhodná pro práci', jako jsou vražda a nekrofilie. Texty kapely občas obsahují biblické obrazy. Na otázku, zda je Avenged Sevenfold křesťanská kapela, M. Shadows odpověděl: „Rozhodně ne. V tyhle věci nevěřím. Snažím se do toho nezasahovat, protože spousta našich fanoušků jsou křesťané a spousta jich není.“ Texty kapely občas zahrnují také politická témata, například v písni "Critical Acclaim". V roce 2006 M. Shadows řekl: „Většina lidí ví, že jsme v současnosti tak nějak jedna z mála kapel, která se přizná, že jsme republikáni. Když jsme loni jeli na Warped Tour – všechny ty kapely nejsou jen proti válce, jsou proti všemu, za čím naše země stojí. Řekli jsme si: ‚Sereme na to.‘ Budeme nosit naše trička s motivem Ameriky.“ Shadows uvedl, že kapela v roce 2020 mírně změnila svůj postoj, a v otevřeném dopise napsal: „Uvědomuji si, že v minulosti Avenged vyvolávali rozruch některými svými texty a vizuály. V našich obalech jsme také používali konfederační vlajky, ať už jako poctu umělcům, na kterých jsme vyrůstali, nebo prostě jen proto, abychom vyvolali kontroverzi. Jsem si jistý, že nás za to lidé, kteří toto čtou, oprávněně kritizují. Nemám žádné výmluvy. Ale každý jednou dospěje a jsem vděčný, že máme publikum, které nám umožnilo vyvíjet se spolu s ním.“
Avenged Sevenfold patří k významným skupinám nové vlny amerického heavy metalu. Jsou považováni za jednu ze 'čtyř velkých metalových kapel 2000. let', spolu se Slipknot, Lamb of God a System of a Down. Portál Loudwire je označil za „archetypální metalcoreovou kapelu, která se proměnila v 'dad-rock'“, a to kvůli jejich stylové proměně na albu Hail to the King.
Ačkoli je většina médií takto klasifikuje, někteří naznačují, že Avenged Sevenfold nejsou 'dostatečně metaloví'. Zpěvák M. Shadows řekl: „Hrajeme hudbu kvůli hudbě samotné, ne proto, abychom byli označováni za metalovou kapelu. To je jako by nám někdo říkal, že nejsme dost punkoví. Koho to zajímá?“ Podobně se vyjádřil: „Když nás někdo nazve hardcoreovou kapelou, řekneme si jen: 'No… jak chceš. Budeš poslouchat Hatebreed, nebo nás? Většina těch zasraných hardcoreových kapel chce být stejně metalová, ale prostě neumí hrát dost dobře.“
Sounding the Seventh Trumpet (2001)
Waking the Fallen (2003)
City of Evil (2005)
Avenged Sevenfold (2007)
Nightmare (2010)
Hail to the King (2013)
The Stage (2016)
Life Is But a Dream... (2023)
