| Původ: | Bellevue, Washington, USA |
| Aktivní roky: | 1982 - současnost |
| Styl: | Heavy metal, progresivní metal |
| Vydavatelé: | 206, EMI, Atlantic, Atco, Sanctuary, Rhino, Roadrunner, Century Media |
| Web: | queensrycheofficial.com |
| Podrobnosti: | Queensrÿche - Metal Atchivess |
QUEENSRŸCHE je americká heavy metalová skupina, která vznikla v roce 1982 v Bellevue ve státě Washington z místní formace THE MOB. Vydali 16 studiových alb, jedno EP a několik DVD a nadále koncertují a nahrávají. Původní sestavu tvořili kytaristé Michael Wilton a Chris DeGarmo, bubeník Scott Rockenfield, baskytarista Eddie Jackson a zpěvák Geoff Tate.
QUEENSRŸCHE prodali po celém světě přes 20 milionů alb, z toho přes šest milionů ve Spojených státech. Jsou považováni za jednu z vůdčích osobností progresivní metalové scény poloviny až konce 80. let a často jsou označováni za jednu z 'velké trojky' tohoto žánru, spolu s DREAM THEATER a FATES WARNING. Kapela získala celosvětové uznání po vydání konceptuálního alba Operation: Mindcrime v roce 1988. Jejich další LP Empire (1990) bylo rovněž velmi úspěšné a obsahovalo hitový singl "Silent Lucidity". Za písně z obou desek získala skupina tři nominace na cenu Grammy a v roce 1998 získal individuální nominaci na Grammy i bubeník Rockenfield.
V roce 1998 skupinu z osobních důvodů opustil kytarista a hlavní autor písní Chris DeGarmo, který se na krátkou dobu vrátil v roce 2003, aby napsal a nahrál album Tribe. V průběhu let ho postupně nahradili Kelly Gray, Mike Stone a Parker Lundgren. Po velmi medializované hádce v zákulisí před koncertem v brazilském Sao Paulu v dubnu 2012 byl ze sestavy vyhozen Geoff Tate a nahrazen tehdejším zpěvákem Crimson Glory Toddem La Torrem.
V reakci na propuštění Tate a jeho manželka Susan (která v letech 2005 - 2012 působila jako jejich manažerka) podali žalobu k soudu ve Washingtonu, v níž tvrdili, že byl propuštěn neoprávněně. V předběžném opatření bylo rozhodnuto, že obě strany mohou používat název QUEENSRŸCHE, dokud soudní rozhodnutí nebo dohoda nerozhodne o tom, komu nakonec názec připadne. 17. dubna 2014 bylo dosaženo dohody, v níž zakládající členové Wilton, Rockenfield a Jackson získali práva na ochrannou známku kapely a nadále vystupovali v sestavě, která navíc zahrnuje zpěváka La Torreho a kytaristu Lundgrena.
Během doby, kdy obě strany mohly používat název QUEENSRŸCHE, vytvořil Tate vlastní sestavu, v níž působil bývalý kytarista Gray a hudebníci z kapel jako BLUE ÖYSTER CULT, OZZY OSBOURNE, WHITESNAKE, DIO, AC/DC a QUIET RIOT. Tato verze QUEENSRŸCHE s Geoffem Tatem vydala 23. dubna 2013 desku Frequency Unknown, zatímco QUEENSRŸCHE (s La Torrem, který nahradil Tatea) vydali 24. a 25. června 2013 (evropské, resp. americké datum vydání) své stejnojmenné album. Obě seskupení absolvovaly v letech 2013 a 2014 turné, po kterém Tate změnil název své verze na OPERATION: MINDCRIME. Od té doby QUEENSRŸCHE v čele s La Torrem natočili další tři LP: Condition Hüman (2015), The Verdict (2017) a v roce 2022 album Digital Noise Alliance.
Základy Queensrÿche se začaly rodit koncem 70. let, kdy kytarista Michael Wilton založil s přáteli formaci Joker. V roce 1979 byl členem této party krátce i nový student druhého ročníku Chris DeGarmo, než se na konci školního roku 1979 – 1980 rozpadla. Po střední škole Wilton navštěvoval Cornish Institute of Allied Arts v Seattlu (nyní známý jako Cornish College of the Arts), kde studoval mimo jiné hudební teorii, jazzovou improvizaci, gamelanovou hudbu a klasiku (klavír a kytaru). To pro něj znamenalo zásadní životní krok, protože začal více oceňovat etnickou a improvizační hudbu, která ho později ovlivnila jako progresivního rockového muzikanta. Během studia se Michael seznámil s baskytaristou Eddiem Jacksonem a bubeníkem Scottem Rockenfieldem.
V roce 1980 Wilton spolu s Rockenfieldem založili formaci Cross+Fire, ke které se brzy připojili DeGarmo a baskytarista Eddie Jackson. Později se název bandu změnil na Mob podle skladby Black Sabbath "The Mob Rules". Kvarteto začalo hrát na večírcích coververze písní populárních heavymetalových uskupení jako Iron Maiden a Judas Priest, a cvičili v garáži Rockenfieldových rodičů, kterou vybavili kartony od vajec jako akustickým obložením a nazvali ji 'The Dungeon' (kobka).
Pro jednorázové vystoupení na místním rockovém festivalu angažovala sestava frontmana progresivního bandu Babylon, Geoffa Tatea. Tate nejprve působil v místní cover formaci Tyrant, kde hrál s Adamem Bombem a budoucím členem Culprit a TKO Scottem Earlem. Po prohře v soutěži 'Battle of the Bands' se Tyrant rozpadli a Tate přešel do progresivního uskupení Babylon.
Po rozpadu sestavy Babylon Tate s The Mob odehrál několik koncertů, ale odešel, protože neměl zájem hrát heavymetalové coververze. Poté se připojil k progresivní metalové partě Myth jako zpěvák a klávesista. Dalšími členy byli Kelly Gray (později jeden z náhrad za kytaristu Queensrÿche Chrise DeGarma) a Randy Gane, kteří se v roce 2012 přidali k Tateově verzi Queensrÿche.
V roce 1981 dali Mob dohromady dostatek financí na nahrání demokazety, ale stále byli bez zpěváka, a tak byl Tate (k nelibosti jeho tehdejší party Myth) opět přizván na pomoc. Skupina nahrála čtyři skladby – "Queen of the Reich", "Nightrider", "Blinded" a "The Lady Wore Black", z nichž k poslední napsal text Tate. Celý rok nosili demo různým vydavatelstvím, která je odmítala. Nakonec dostali nabídku od Kima a Diany Harrisových, majitelů Easy Street Records, na manažerskou smlouvu, ale protože Tate chtěl zůstat v Myth, formace neochotně hledala jiného zpěváka.
Poté, co zjistili, že název The Mob už není k dispozici, manažer je vyzval, aby si vybrali jiný název. Údajně jim došly nápady, a tak se rozhodli pojmenovat band podle první skladby na demokazetě "Queen of the Reich". Hláskování 'Queensreich' bylo upraveno, aby se zabránilo spojování s nacismem; 'ryche' je středoanglický výraz příbuzný s 'Reich', stejně jako německé slovo, které může znamenat 'království' nebo 'říše'. Název Queensrÿche se píše s umlautem nad písmenem 'y'. Jak formace později žertovala: „Umlaut nad písmenem 'y' nás pronásleduje už léta. Strávili jsme jedenáct let tím, že jsme se snažili vysvětlit, jak se to vyslovuje.“ Umlaut je použit na všech deskách bandu s výjimkou studiovky Dedicated to Chaos z roku 2011.
Kim Harris poslal demokazetu a fotografii kapely svému známému, který přispíval do časopisu Kerrang!, a výsledkem byla pochvalná recenze. Na základě rostoucího rozruchu, který se kolem sestavy strhl ve Spojených státech i v Evropě, vydali Harrisovi v roce 1983 demokazetu jako EP s eponymním názvem na své nezávislé značce 206 Records. Po tom, co EP získalo mezinárodní uznání, sklidilo značný ohlas a prodalo se na malé nezávislé labelem neobvyklé množství kopií, Tate nakonec souhlasil, že opustí Myth a stane se stálým zpěvákem Queensrÿche.
Ve dnech 29. a 30. června 1983 Queensrÿche předskakovali formaci Zebra v Portlandu, respektive v Seattlu. Kim Harris znal Mavis Brodeyovou, A&R manažerku EMI-America, která byla hudební ředitelkou rádia KZOK-FM, a přesvědčil ji, aby na jeden z těchto koncertů přišla. Brodeyová nabídla sestavě smlouvu s EMI na 15 let, zahrnující sedm studiových počinů. EMI znovu vydalo EP Queensryche, které zaznamenalo mírný úspěch a v žebříčku Billboard se umístilo na 81. místě. Uskupení absolvovalo turné s Quiet Riot po jihu a s Twisted Sister po východním pobřeží a Kanadě, a také předskakovalo Dio v Seattlu.
Po skončení turné k EP odjeli Queensrÿche do Londýna, aby nahráli svůj první dlouhohrající počin. Sestava spolupracovala s producentem Jamesem Guthriem, který předtím pracoval s Pink Floyd a Judas Priest.
Deska The Warning vyšla v září 1984 a ukázala skupinu v raném stádiu vývoje, hrající klasické heavy metalové skladby. Umístila se na 61. místě v žebříčku Billboard, což znamenalo mírný komerční úspěch. Žádný ze singlů se sice neumístil v domácích hitparádách, ale skladba "Take Hold of the Flame" se stala hitem mimo USA, zejména v Japonsku.
V roce 2013 se zpěvák Geoff Tate zmínil o nespokojenosti kapely s mixem desky: „Jediný případ, kdy jsem zažil omezování tvůrčí svobody nahrávací společností, bylo nahrávání prvního alba »The Warning«. Překročili jsme rozpočet o 300 000 dolarů a vydavatelství nám desku vzalo z rukou a dalo ji smíchat někomu jinému. Chlapík, který album míchal, neměl ani ponětí, co jsou Queensrÿche zač. Nikdy neposlouchal hardrockovou muziku a nenechal si do toho mluvit od nikoho z kapely. Prostě to smíchal podle toho, jak si myslel, že to má znít. Nikdo z kapely tu desku nedokázal poslouchat. Všichni jsme ji nenáviděli.“
Na podporu tohoto počinu se Queensrÿche vydali na celosvětové turné od srpna 1984 do července 1985. Během americké části turné předskakovali Kiss na jejich Animalize Tour 1984 – 1985 a Iron Maiden na World Slavery Tour 1984 – 1985, zatímco v Evropě předskakovali Dio na The Last in Line tour 1984. V roce 1985 předskakovali také sestavě Accept na Metal Heart Tour.
Prvotina Rage for Order, vydaná v roce 1986, představila mnohem uhlazenější vzhled a zvuk, zatímco management tlačil na formaci, aby přijala image více spojenou s glam metalem. V důsledku toho byli členové kapely na promo fotografiích a obalech nahrávek zobrazováni v trenčkotech, s těžkým make-upem a trvalou. Tate později toto období popsal slovy: „Opravdu jsme se tou image zabývali a moc se nám to nepovedlo.“
Album bylo progresivnější než předchozí studiové počiny Queensryche, s vrstevnatou a komplexní hudební strukturou, která využívala možnosti dvou kytar, ale zároveň přinesla zvýrazněné klávesy. Textově se nahrávka zabývala sociálními, osobními, politickými a technologickými tématy – mimo jiné zdůrazňovala nebezpečí umělé inteligence a vládních zásahů. Koncept robotiky byl podtržen použitím staccatových rytmů a vokálních efektů, jako je reverzní ozvěna.
Na Rage for Order se poprvé výrazně objevilo logo Tri-Ryche, které se následně objevovalo téměř na všech pozdějších obalech dalších studiových počinů, i když pokaždé s jemnými změnami. Ačkoli to není uvedeno, přední stranu obalu navrhl zesnulý metalový a rockový novinář anglického původu Garry Sharpe-Young, který později založil společnost MusicMight. Původně byl návrh vytvořen pro 12" picture disc, který nikdy nevznikl, ale společnost EMI-America jej bez povolení použila pro přebal alba. Několik tisíc prvních kopií neslo modrostříbrný banner, který byl později změněn na černý, aby byl interpret a název lépe čitelný. Původní kazetové vydání mělo navíc všechny zlaté akcenty na obalu změněny na bílé. CD s modrým kroužkovým obalem jsou ještě vzácnější – než byl kroužek změněn na černý, bylo vytištěno pouze několik set kusů.
Píseň "Gonna Get Close to You", kterou napsala a původně nahrála v roce 1984 Lisa Dalbello, byla vydána jako singl a byl k ní natočen videoklip.
Některé skladby nahrané během příprav tohoto LP nebyly zařazeny. Píseň "Prophecy" vyšla jako B-strana singlu "Gonna Get Close to You" a později se objevila na reedici EP Queensryche z roku 1989. Další songy jako "From the Darkside" a "The Dream" zůstaly pouze jako demosnímky. Formace také napsala "Rage for Order" jako titulní skladbu. Ačkoli se na tuto nahrávku nedostala, hlavní riff z této písně byl zpracován do instrumentální skladby hrané během některých koncertů na podporu zmíněné desky a nakonec se proměnil ve skladbu "Anarchy-X" na albu Operation: Mindcrime.
Queensryche propagovali nahrávku na turné, v rámci kterého předskakovali formacím jako AC/DC, Bon Jovi, Ozzy Osbourne a Ratt. Kromě toho sdíleli pódium i s dalšími partami jako Black 'n Blue, Fates Warning, Gang Green, Keel a Raven.
V roce 1988 vydali Queensrÿche studiovku Operation: Mindcrime, narativní koncepční nahrávku, která zaznamenala obrovský kritický i komerční úspěch. Soudobá kritika chválila muzikantské umění formace, hlas Geoffa Tatea, komplexní a dobře propracovaný děj i produkci Petera Collinse.
Recenzent časopisu Rock Hard poznamenal, že hudba Queensrÿche se vyznačuje chytrými breaky, neobvyklými strukturami písní a důmyslnými aranžemi, což je neklamnou známkou toho, že soubor necílí na vkus mas, ale především chce vydávat inteligentní, umělecky náročné studiové počiny. Derek Oliver z Kerrang! shledal určité nedostatky pouze ve zjevně neúplném příběhu a uvažoval, zda vysoce sociálně-politické téma může stačit k tomu, aby si získali trvalou podporu své stávající fanouškovské základny a zapálili spoustu dalších. Bernard Doe z Metal Forces uvedl, že Operation: Mindcrime si pro svou koncepční brilantnost zaslouží stát po boku takových děl jako Quadrophenia od The Who nebo The Dark Side of the Moon od Pink Floyd, a pochválil Queensrÿche za to, že vlili novou krev do starých myšlenek a vtiskli jim svou vlastní autoritu.
V roce 2011 zařadil LA Weekly Operation: Mindcrime na 14. místo v žebříčku 20 nejlepších hairmetalových alb všech dob a označil ho za 'opus magnum Queensrÿche' a mistrovské dílo. V roce 2016 jej časopis Classic Rock zařadil mezi '10 zásadních progresivních metalových alb' a v červnu 2017 jej časopis Rolling Stone zařadil na 67. místo v žebříčku '100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)'.
Stejně pozitivní jsou i novodobé recenze. Steve Huey z AllMusic byl někdy zaskočen texty a politickými postřehy, které byly příliš vážné a intelektuální, ale napsal, že je důkazem kreativity a talentu Queensrÿche, že dokázali uskutečnit projekt takového rozsahu. Kanadský novinář Martin Popoff ocenil, jak se angažované, těžkopádné vyprávění spojilo s nejnaléhavějším, nejpřímočařejším metalovým projevem uskupení od dob EP Queensrÿche, což považoval za docela úspěch na koncepční nahrávku zabalenou do drog a náboženství.
Píseň "I Don't Believe in Love" byla v roce 1990 nominována na cenu Grammy v kategorii 'Nejlepší metalový výkon'. Ve Spojených státech získala nahrávka 14. dubna 1989 zlatou desku a o dva roky později platinovou. Singly "Eyes of a Stranger" a "I Don't Believe in Love" přinesly souboru první hity v amerických hitparádách.
Nápad na koncepční dílo se zrodil poté, co se Geoff Tate přestěhoval do kanadského Montrealu a poslouchal proslovy členů militantního quebeckého separatistického hnutí, kteří se s ním spřátelili a z nichž někteří byli v organizacích, které se zabývaly bombovými útoky a terorismem. Zařadil do něj také některé své vzpomínky na přátele, kteří se stali troskami v důsledku těžkého užívání drog. K přijetí základní dějové linie musel Tate přesvědčit zbytek sestavy. Chris DeGarmo se o své nadšení pro projekt brzy podělil a zbytek party se o něj nakonec začal zajímat také.
Nahrávka začíná v nemocnici, kde leží hlavní hrdina Nikki. Je téměř v katatonickém stavu a nepamatuje si nic než útržky ze své minulosti. Najednou se jeho vzpomínky vracejí jako příval ("I Remember Now"). Vzpomíná, jak byl jako závislý na heroinu a rádoby politický radikál, frustrovaný současnou společností kvůli ekonomické nerovnosti, korupci a pokrytectví kolem sebe, vmanipulován do údajné tajné organizace, která se věnuje revoluci ("Anarchy-X", "Revolution Calling"). V čele této organizace stojí tajemný politický a náboženský demagog známý pouze jako Dr. X, který kombinací jeho závislosti na heroinu a technik vymývání mozku Nikkiho manipuluje, aby se stal vrahem. Kdykoli Dr. X použije slovo 'mindcrime', Nikki se stane jeho poslušnou loutkou, což je stav, který Dr. X využívá k tomu, aby mu přikázal provést jakoukoli vraždu, kterou si přeje ("Operation: Mindcrime").
S tím, jak roste jeho postavení v organizaci Dr. X, roste i Nikkiho ego a oddanost vizi budoucnosti jeho pána ("Speak"). Prostřednictvím jednoho ze spolupracovníků Dr. X, zkorumpovaného kněze jménem otec William, jsou Nikkimu nabídnuty služby mladistvé prostitutky, jeptišky jménem sestra Mary ("Spreading the Disease"). Díky přátelství a rostoucí náklonnosti k sestře Mary začne Nikki zpochybňovat podstatu toho, co dělá, a vidí, že Dr. X má své vlastní nekalé úmysly ("The Mission"). Dr. X si toho všimne, a protože v Mary vidí potenciální hrozbu pro svůj kult osobnosti, nařídí Nikkimu, aby ji i kněze zabil. Nikki se vydá do kostela za Mary a kněze zabije, ale po konfrontaci s Mary příkaz k její vraždě nesplní ("Suite Sister Mary"). Protože miluje Mary a rozhodne se s ní odejít z organizace, jde Nikki za doktorem X, aby mu řekl, že končí. Dr. X však Nikkimu připomene, že alternativou je návrat k bezútěšnému životu sebenenáviděného, ale bezmocného narkomana ("The Needle Lies"). Nikki odchází, rozpolcený a nejistý, a vrací se k Mary, jen aby ji našel mrtvou ("Electric Requiem").
Nikki se nedokáže vyrovnat se ztrátou, stejně jako s možností, že ji možná sám zabil, aniž by o tom věděl (později bylo na DVD Mindcrime at the Moore odhaleno, že Mary se zabila sama poté, co Dr. X vyhrožoval Nikkimu smrtí), a začíná propadat šílenství. Běhá po ulicích a volá její jméno ("Breaking the Silence"). Přijíždí policie a snaží se ho zkrotit. Najdou u něj zbraň a vezmou ho do vazby kvůli podezření z vraždy Mary a vražd, které spáchal pro Dr. X ("I Don't Believe in Love"). Nikki, který trpí téměř úplnou ztrátou paměti, je umístěn do psychiatrické léčebny, kde si v duchu přehrává poslední okamžiky s Mary ("Waiting for 22", "My Empty Room"). Zpět v přítomnosti v nemocničním pokoji na začátku příběhu se Nikkimu vrátila paměť, ale nyní se dívá na svůj obraz v zrcadle a není schopen rozpoznat, kým je a čím se stal ("Eyes of a Stranger").
Většinu let 1988 a 1989 Queensrÿche absolvovali na turné s několika dalšími partami, včetně Def Leppard, Guns N' Roses a Metallica.
Další studiovka Empire z 4. září 1990 katapultovala Queensrÿche na samotný vrchol komerčního úspěchu. Umístila se na 7. místě v žebříčku Billboard a jen ve Spojených státech se jí prodalo přes tři miliony kopií – víc než všech předchozích čtyř desek dohromady. Ve Velké Británii obdržela stříbrný certifikát. Power balada "Silent Lucidity", doprovázená orchestrem, se stala jejich prvním singlem v americké Top 10. V roce 1992 byla "Silent Lucidity" nominována na Grammy v kategoriích 'Nejlepší rocková píseň' a 'Nejlepší rockový vokální výkon dua nebo skupiny'. Samotná deska si v roce 1991 odnesla cenu Northwest Area Music Award za nejlepší metalovou nahrávku.
Nahrávka si vysloužila převážně pozitivní ohlasy. Server AllMusic ji pochválil a jako vrcholy Empire označil skladby "Jet City Woman", "Empire" a "Silent Lucidity". V recenzi se uvádí, že formace zvolila přístup zaměřený na písničky – méně metalový, více art rockový – s texty dotýkajícími se sociálních a fyzických omezení ve skladbě "Best I Can", témat chudoby a lítosti ve skladbě "Della Brown" a romantiky v písních "Another Rainy Night (Without You)" a "Hand On Heart". V závěru recenzent ocenil vyzrálý zvuk uskupení a práci producenta Petera Collinse.
Následné turné 'Building Empires' bylo prvním plnohodnotným koncertním tažením, na kterém Queensrÿche vystoupili jako hlavní hvězdy (předtím formace headlinovala pouze turné v Japonsku na podporu Operation: Mindcrime a mezi lety 1984–1988 hrála jako hlavní akt v několika klubových a divadelních vystoupeních v USA a Velké Británii). Turné trvalo 18 měsíců, tedy déle než jakékoli předchozí nebo následující. Přineslo však i temnou kapitolu do historie bandu – během koncertu ve sportovní hale v belgickém Ichtegemu 20. listopadu 1990 došlo mezi fanoušky k potyčce, při níž americký návštěvník smrtelně bodl belgického diváka do hrudi. Manažer turné Howard Ungerleider okamžitě přerušil show, přestože Queensrÿche měli za sebou teprve sedmou skladbu večera, "Roads to Madness".
Během tohoto turné vyšla také živá nahrávka Operation: Livecrime, která byla pořízena mezi 10.–12. květnem 1991. Součástí materiálu bylo i vystoupení pro MTV Unplugged, natočené 27. dubna 1992 ve Warner Hollywood Studios v Los Angeles.
Poté, co si formace vzala pauzu kvůli únavě a vyhoření po náročném turné 'Building Empires' a dalším osobním problémům, vydala v říjnu 1994 desku Promised Land (v březnu 1996 následoval doprovodný CD-ROM s interaktivní hrou na téma Promised Land). První ochutnávka alba se však objevila už v létě 1993 v podobě skladby "Real World", která zazněla na soundtracku k filmovému propadáku Last Action Hero (s Arnoldem Schwarzeneggerem) a patřila mezi nejsilnější momenty celé kompilace.
Promised Land je temný a silně osobní studiový počin, který odráží tehdejší duševní stav Queensrÿche. Ústředním motivem bylo téma úspěchu a způsob, jak se s ním kapela vypořádává – stejně jako tradiční kritika tehdejší americké společnosti. Pod vedením Jamese 'Jimbo' Bartona vznikla zvukově vytříbená nahrávka, která nejenže nesla klasické znaky tvorby skupiny, ale zároveň ji posunula dál. Stylově šlo o eklektičtější kolekci, méně připoutanou k hardrockové a heavymetalové scéně.
Hlavní rozdíl oproti předchozímu počinu Empire spočíval v méně bombastickém, avšak naprosto průzračném zvuku kytar, stejně jako v absenci hitparádových tutovek. Ty byly nahrazeny melancholičtěji laděnými skladbami s pomalejším tempem. Geoff Tate v několika skladbách sáhl po saxofonu, čímž kolekci dodal hypnotičtější odstín a větší žánrovou rozmanitost. Celkově jde o jeho hlasovou exhibici – často doslova vyždímanou do podoby emocionálních diamantů.
Osmiminutová titulní skladba je prvním kusem v katalogu formace, pod nímž je podepsána celá sestava. Jde o temnou kompozici, využívající Rockenfieldovy páskové efekty, sugestivní atmosféru kytarové dvojice DeGarmo/Wilton a představuje Tateův debut na saxofon. Text skladby reflektuje stinné stránky úspěchu a vrcholí scénou v baru, kde si lidé povídají a popíjejí – trochu to připomíná závěr skladby 'Welcome to the Machine' z Wish You Were Here od Pink Floyd, která se věnuje obdobnému tématu. Zvukové efekty plynule přecházejí do následné skladby "Disconnected" – odcizeného kusu o americké konzumní společnosti, kde se saxofon znovu vrací ke slovu.
Ačkoli kolekce debutovala na 3. místě hitparády a získala platinový status, nedosáhla komerčního úspěchu, jaký se od ní očekával. Stejně jako u mnoha jiných heavymetalových part, i u Queensrÿche začal zájem veřejnosti uvadat s nástupem alternativního rocku a grunge.
V březnu 1997 vydala skupina Hear in the Now Frontier, své šesté studiové LP. Nahrávka se dočkala smíšených reakcí kritiků i fanoušků. Částečně vznikla ve studiu Litho v Seattlu – vlastněném Stoneem Gossardem ze Pearl Jam – a technicky se na ní podílel Toby Wright, známý z produkce stejnojmenného alba Alice in Chains z roku 1995. Výsledkem byl suchý, odosobněný zvuk – zcela odlišný od masivní zvukové stěny, kterou si sestava vybudovala reputaci. Místo silových aranží nastoupil syrovější a střídmější přístup.
Deska debutovala na 19. pozici, ale rychle zmizela z žebříčků. Přesto se skladby "Sign of the Times" a "You" dočkaly hojného vysílání, a spolu s "Some People Fly" později pronikly i na výběrovky. Ve skladbě "All I Want" se hlavních vokálů ujal kytarista Chris DeGarmo – dosud jediný případ, kdy studiovou skladbu nenazpíval Tate.
K neuspokojivým prodejům přispěly i problémy na následném turné. Po necelém měsíci koncertování vážně onemocněl Tate a formace musela poprvé rušit vystoupení. Ještě větší komplikací byl krach vydavatelství EMI America Records. Queensrÿche si tak museli zbytek dvouměsíčního turné financovat sami. Kvůli závazkům odehráli několik prosincových koncertů v Jižní Americe, během nichž zakládající člen Chris DeGarmo oznámil svůj odchod – ten byl oficiálně potvrzen 24. ledna 1998.
Členové uskupení později uvedli, že za jeho odchodem stálo vyhoření a touha věnovat se jiným zájmům. DeGarmo se naplno přeorientoval na kariéru profesionálního pilota dopravních letadel a k hudbě se vrací jen výjimečně. V očích fanoušků však zůstává nedotknutelnou legendou skupiny.
DeGarmo byl nahrazen kytaristou a producentem Kelly Grayem, jehož vazby na formaci sahaly až do počátku 80. let, kdy působil v Myth, sestavě, kterou Tate vedl ještě před nástupem do Queensrÿche. Gray se navíc dříve podepsal jako producent pod nahrávkami skupin Dokken a Candlebox.
S Grayem vznikl jediný studiový počin Q2K z roku 1999, který zároveň znamenal debut této party pod hlavičkou Atlantic Records. Zvukově se Q2K jen vzdáleně přibližoval progresivnímu metalu, jímž byla skupina proslulá, a navazoval spíše na odosobněnou atmosféru předchozí nahrávky.
Tate popsal novinku jako pokračování experimentů z Hear in the Now Frontier. Kvůli klesající popularitě byla parta nucena přesunout svá vystoupení do klubů a menších divadel, místo dříve obsazovaných arén a open-air scén. Po šňůře koncertů založili Rockenfield a Gray spolu s členy Brother Cane projekt Slave to the System, s nímž nahráli stejnojmennou desku.
Po vydání kompilace největších hitů v roce 2000 vyrazili Queensrÿche na turné jako předkapela Iron Maiden, což jim poprvé otevřelo dveře do Madison Square Garden. Vzrostlá nespokojenost se slabou podporou ze strany Atlantic Records vedla skupinu v roce 2001 k přechodu pod značku Sanctuary Records. V červenci toho roku odehráli sérii vystoupení v seattleském Moore Theatre. Tyto koncerty byly zaznamenány a v září 2001 vyšly jako živák Live Evolution, druhý živý počin formace. V téže době pracoval Tate také na svém prvním sólovém albu, jež spatřilo světlo světa 25. června 2002.
V květnu 2002 byl Gray z formace vyhozen – podle Rockenfielda kvůli jeho osobním návykům a přetrvávajícím problémům.
Na jaře 2003 se skupina vrátila do studia, tentokrát ve čtyřech, aby nahrála své osmé řadové LP. V téže době vyšla i druhá kompilace hitů v sérii Classic Masters.
Kvůli blížícímu se deadlinu a napjatým vztahům uvnitř uskupení, jež způsobily nedostatek nového materiálu, oslovila sestava bývalého člena Chrise DeGarma, zda by měl chuť přispět svými skladatelskými schopnostmi. Po osobním setkání s Tatem souhlasil a podílel se na písních "Falling Behind", "Doin' Fine", "Art of Life", "Desert Dance" a "Open". Přestože se DeGarmo zúčastnil i focení s formací a plánoval účast na evropské části turné, nakonec odešel ještě před dokončením nahrávky – údajně kvůli obdobným osobním sporům, které vedly i k jeho odchodu v roce 1997.
Deska Tribe, kterou si Queensrÿche produkovali sami s asistencí Scotta Olsona (mixoval Adam Kasper), vyšla v červenci 2003. Vydavatelství Sanctuary Records následně účast DeGarma zveličilo jako 'reunion' Queensrÿche, což mnozí vnímali jako marketingový trik. Přestože deska nebyla propadák, komerčního úspěchu nedosáhla – do roku 2007 se prodalo jen kolem 75 000 kusů dle SoundScan, a šlo tak o jediný studiový počin kapely pro toto vydavatelství. Skladby jako "Open" a "Losing Myself" rotovaly na satelitní stanici Ink'd a "Open" se objevila i na soundtracku k PC portu hry True Crime: Streets of LA. V tomto období se Wilton věnoval svému bočnímu projektu Soulbender a stejnojmennému albu.
Novým kytaristou se stal Mike Stone, který dříve spolupracoval na Tateově sólovce. Stone pak vyrazil se skupinou na turné k Tribe, kde působil jako druhý kytarista, ačkoli nikdy nebyl oficiálně přijat za stálého člena.
V červnu 2003 vyrazili Queensrÿche na společné turné s další progresivně-metalovou legendou Dream Theater. Oba soubory se střídaly v pozici headlinera a společně zakončovaly koncerty několika společnými skladbami. Speciálním hostem se stali Fates Warning. Záznam z této koncertní série vyšel na CD a DVD s názvem The Art of Live. DVD obsahovalo i dva covery nahrané společně s Dream Theater.
V červenci 2004 oznámili Queensrÿche, že pracují na pokračování alba Operation: Mindcrime. Pro zvýšení zájmu fanoušků vyrazili na podzim 2004 na turné 'An Evening With Queensryche', které odstartovalo výběrem hitů a pokračovalo zmodernizovanou verzí původního alba. Pamela Moore si opět střihla roli sestry Mary. Jako bonus formace pustila přes PA skladbu "Hostage" z připravovaného pokračování. Druhá část turné odstartovala začátkem roku 2005. Před třetí částí, která se rozjela na podzim, absolvovala formace severoamerické turné s Judas Priest, kde předvedla hodinový set složený převážně ze starších klasik.
Deska Operation: Mindcrime II byla mezinárodně vydána 31. března 2006 a šlo o první počin Queensrÿche pod hlavičkou nového labelu Rhino Entertainment, se kterým podepsali kontrakt v roce 2005. Zároveň šlo o první studiovku, kterou produkoval Jason Slater. Nahrávka debutovala na 14. místě žebříčku Billboard 200 s prodejem 43 773 kopií během prvního týdne – nejvyšší umístění formace od roku 1994, kdy »Promised Land« dosáhla na 3. příčku. Skladby "I'm American" a "The Hands" vyšly jako singly s doprovodnými videoklipy. Také kritiky zněly převážně pozitivně.
Příběh navazuje na koncepční dílo z roku 1988. Po osmnácti letech je Nikki propuštěn z vězení, ale jeho nenávist vůči Doktoru X přetrvává – manipulátor mezitím zůstává bohatý a vlivný. Nikki zároveň nenávidí vládu, kterou vnímá jako chamtivou, zkaženou a beznadějně ztracenou. Přestože ho minulost – výcvik a vymývání mozku – dál svírá, zmítá se mezi pomstou a vzpomínkami na Mary.
Nikki se znovu dostává do křížku se zákonem. Jeho žádost o shovívavost padá na neúrodnou půdu u poroty i soudce – jejich verdikt ho utvrzuje v pohrdání systémem. Po útěku, pronásledovaný vizí Marie (možná halucinací?), plánuje zabít Doktora X.
Ve chvíli, kdy Nikki konečně vystopuje X a dojde na zúčtování, ho začnou pronásledovat pochybnosti. Ptá se sám sebe, zda není také vinen, že jeho život dopadl takto. Doktora X sice zabije, ale úleva nepřichází – místo toho se propadá do zoufalství. Zjevení Mary jej vede k myšlence, že překročil hranici šílenství. Nakonec spáchá sebevraždu a jeho duch se v posmrtném životě znovu setkává s Mary – domněle šťastný konec dvou ztracených duší, které si uvědomují, že štěstí prožili jen tehdy, když byli spolu.
Příběh kapela naživo rozšířila pomocí videoprojekcí a hereckých vystoupení. Pamela Moore si zopakovala roli sestry Mary a postavu Doktora X ztvárnil heavymetalový bard Ronnie James Dio (na původní desce Anthony Valentine). Hlavní postavu opět nazpíval Geoff Tate.
Nahrávání provázela značná vnitřní tenze. Zbytek uskupení byl k pokračování příběhu skeptický a aktivně se na něm podíleli jen minimálně – kromě Tatea a Mikea Stonea vše obstarávali studioví muzikanti. Wilton označil celý proces za 'nahodilý'.
9. srpna 2007 oznámili Queensrÿche vydání další kolekce hitů Sign of the Times, která vyšla 28. srpna. Sběratelská edice navíc obsahovala bonusové CD s demoverzemi a novou písní "Justified", na níž hostoval Chris DeGarmo. 13. listopadu pak následovalo coverové LP Take Cover s předělávkami písní od Queen, U2, The Police, Black Sabbath, Pink Floyd a Petera Gabriela – druhé album u Rhino Records.
3. února 2009 Stone oznámil, že partu opouští kvůli svému projektu Speed-X. Pozdější soudní dokumenty ale odhalily, že ho Geoff a Susan Tateovi jednoduše vyhodili kvůli 'příliš velkým požadavkům', aniž by s tím seznámili zbytek sestavy.
Na jedenácté studiové desce American Soldier, vydané 31. března 2009, nahrál Wilton jak sólovou, tak rytmickou kytaru. Šlo o první studiovku, kterou Queensrÿche kompletně pořídili jako kvartet. Zároveň jde o první původní nahrávku souboru, na níž zakládající kytarista Michael Wilton nepřispěl žádnou kompozicí. Na navazujícím turné nahradil Stonea Parker Lundgren (dříve člen The Nihilists a Sledgeback, jenž doprovázel Tatea i na jeho sólové šňůře a měl vztah s Tateovou nevlastní dcerou Mirandou).
American Soldier je koncepční počin zkoumající válku z pohledu těch, kdo stáli v prvních liniích amerických konfliktů od druhé světové války až po současnost, zejména tu iráckou. Nabízí i osobní duet Geoffa Tatea s jeho dcerou Emily. Píseň "Home Again" reflektuje návrat otce po dlouhé nepřítomnosti zpět do kruhu rodiny – paralela jak k Tateovu životu koncertního muzikanta, tak k realitě vojáků.
Při přípravách desky vedl Tate několik let rozhovory s veterány (včetně vlastního otce), kteří sloužili ve všech amerických válkách od WWII po Irák, a sbíral jejich příběhy.
Ke zdroji inspirace Tate uvedl: „Queensrÿche měli vždy obrovskou podporu od příslušníků ozbrojených sil. Po každém koncertě jsem končil v rozhovoru s fanouškem, který sloužil nebo slouží v armádě. Čím víc jsem jejich příběhy poslouchal, tím silněji jsem cítil potřebu je vyprávět. Za poslední dva roky jsem absolvoval desítky rozhovorů s veterány nejrůznějších amerických válek. Naslouchal jsem jejich strhujícím a emotivním výpovědím a snažil jsem se válku vnímat jejich očima.
Úplně první rozhovor jsem vedl se svým otcem. Byl v armádě – sloužil v Koreji, Vietnamu... Povídali jsme si o jeho vojenském životě. A moje žena Susan jednou řekla, proč nenapíšu písničku o svém otci. Tak jsme mluvili o životě v armádě… a já si uvědomil, jak málo víme o tom, jak vojáci prožívají různé věci...“
Na přelomu let 2009 a 2010 podnikla formace turné 'The Queensrÿche Cabaret', a v listopadu 2010 odehrála několik koncertů pro americké vojáky nasazené v Iráku. Během jejich pobytu základnu zasáhl bombový útok a začaly dopadat granáty. Ačkoli některé zprávy uváděly zranění členů skupiny, Tate v několika rozhovorech objasnil, že byl chybně citován – nikdo ze souboru zraněn nebyl.
Dvanáctý studiový počin Dedicated to Chaos vyšel 28. června 2011 pod hlavičkou Roadrunner/Loud & Proud Records, s nimiž parta uzavřela kontrakt 25. srpna 2010. Deska znamenala výrazný odklon od předchozích nahrávek – dominovaly jí baskytarové linky, bicím se dalo více prostoru a kytary zůstaly upozaděny. Debutovala na 70. místě žebříčku Billboard 200, čímž se stala nejhůře umístěným studiovým albem Queensrÿche v jejich historii.
Reakce na nahrávku byly smíšené – část kritiků byla nadšená, jiní ji zavrhli kvůli radikálnímu stylovému obratu. Rustyn Rose z Metalholic ji označil za nejlepší nahrávku skupiny za poslední roky a doporučil posluchačům: „Zahoďte předsudky o tom, jak mají Queensrÿche znít, a poslouchejte ji s otevřenýma ušima.“ Naproti tomu Eduardo Rivadavia z Allmusic uvedl, že Queensrÿche jsou na desce téměř k nepoznání, což je podle něj „možná ještě horší než vykrádat sám sebe“. S kritikou se přidal i Trey Spencer ze Sputnikmusic: „»Dedicated to Chaos« je úplně nová kapitola zvuku kapely, o níž si většina věrných fanoušků pravděpodobně bude přát, aby nikdy nevznikla.“
Nejtvrdší recenzi poskytl Murat Batmaz z webu Sea of Tranquility, když napsal: „Netušil jsem, že Queensrÿche dokážou vydat tak příšerné album. Tohle je dno hudebního bahna, totální propadák. Tahle skupina je Queensrÿche už jen podle názvu.“ Dodal také, že už je nikdo nezachrání – dokonce ani Tate.
Stejně jako American Soldier, i Dedicated to Chaos nahráli Queensrÿche jako čtveřice. Parker Lundgren, který se na desce podílel jako hostující kytarista, se následně stal plnohodnotným členem sestavy. Nahrávka byla zároveň posledním studiovým počinem s původním vokalistou Geoffem Tatem. Zatímco Tate tvrdil, že především Rockenfield a Eddie Jackson přispěli autorsky výrazně, podle Rockenfielda Tate jejich písně smetl ze stolu ve prospěch skladeb, jež vytvořil s externími tvůrci Jasonem Slaterem a Kellym Grayem, kteří zároveň desku produkovali.
Parker Lundgren k tomu poznamenal: „Předtím to vypadalo, jako by se vedla válka o to, které písně použít – hlavně mezi producenty. Měl jsem pocit, že kapelu z toho chtěli vyšachovat, i když jsme byli součástí procesu. Na desce skončily skladby, které jsem nikdy předtím neslyšel. Deska vyšla a já si říkal: tuhle písničku jsem snad ani neznal. Bylo to fakt bizarní.“
V období pěti studiovek (Q2K, Tribe, Operation: Mindcrime II, American Soldier a Dedicated to Chaos) po odchodu DeGarma prošla sestava pěti vydavatelstvími, čtyřmi manažerskými agenturami a vystřídala tři kytaristy. Po šňůře k desce Tribe byl také propuštěn manažer Lars Sorensen, a jeho místo zaujala Tateova manželka Susan, která působila u skupiny od roku 2001 jako jeho asistentka.
Na schůzi kapely 12. dubna 2012, které se Tate nezúčastnil, sestava vyhodila jak Tateovu nevlastní dceru Mirandu, jež vedla fanklub, tak jeho manželku Susan, která byla od roku 2005 jejich manažerkou. Podle Wiltona byly důvody následující: „Poslední tři roky to v podstatě dospělo do bodu, kdy už jsme v bandu neměli hlas. Všechno řídil zpěvák a jeho manželka manažerka.“
Dne 14. dubna 2012 před zvukovou zkouškou na koncert v brazilském Sao Paulu se Tate kvůli vyhazovu své rodiny pohádal s ostatními členy. Tato konfrontace se vyhrotila, což vedlo k tomu, že shodil bicí soupravu a fyzicky napadl Rockenfielda a Wiltona. Během následujících tří koncertů měli Wilton, Rockenfield a Jackson pocit, že se Tate nadále chová špatně, a došli k závěru, že s panem Tatem nemohou dále spolupracovat ani vystupovat. Na 5. června (některé zdroje uvádějí 6. června) svolali schůzi. Tate z tohoto konferenčního hovoru odstoupil, načež ostatní členové odhlasovali, že považují Geoffa Tatea za vyloučeného z kapely a že budou nadále používat jméno Queensrÿche s novým zpěvákem, což Tatea přimělo podat žalobu.
Zatímco Tate pokračoval v práci na připravovaném sólovém studiovém počinu Kings & Thieves a následném turné, ostatní členové sestavy založili vedlejší projekt, pozdější Rising West.
Wilton k tomu řekl: „Původně to bylo považováno za vedlejší projekt, protože nám náš management řekl, že příští rok nebudeme nic dělat, takže hele, musíme přežít.“
Wilton, který stále hledal frontmana pro tehdy ještě nepojmenovaný projekt, doporučil svým spoluhráčům Todda La Torreho, tehdejšího frontmana Crimson Glory, s nímž se seznámil několik měsíců předtím na NAMM Show v lednu 2012. Jejich setkání vyústilo v autorskou spolupráci, mimo jiné na skladbě "Don't Look Back", která se v roce 2013 dostala na stejnojmennou desku Queensrÿche.
Formace si poslechla na YouTube několik La Torreho demosnímků a ještě předtím, než se La Torre se členy seznámil, se odhodlala k riskantnímu kroku a zamluvila a ohlásila dva koncerty v Hard Rock Cafe v Seattlu na 8. a 9. června 2012, přičemž projekt se měl zpočátku jmenovat West, což byla zkratka pro čtyři členy sestavy: 'Wilton, Eddie, Scott a Todd', ale později byl na návrh Jacksona přejmenován na Rising West. Kapela byla tímto doplněním původního názvu nadšená, protože to odráželo pocit, že projekt je pro všechny zúčastněné něco opravdu čerstvého; navíc odkazoval na členy hudebního uskupení žijící na západním pobřeží, lépe zněl jako název formace a potvrzoval, že se na projektu bude podílet i Parker Lundgren, jehož jméno nebylo ve zkratce uvedeno.
Koncerty byly veřejně oznámeny 29. května 2012 a bylo jasné, že se zaměří na starší tvorbu Queensrÿche. Obě akce byly vyprodány během 48 hodin, mimo jiné i pro fanoušky z Japonska, Austrálie a Nového Zélandu. Než sestava devět dní před koncertem přiletěla s La Torrem z Floridy do Seattlu, aby u Rockenfielda zkoušeli, nehráli spolu ani notu a nevěděli, zda to bude fungovat. Ačkoli byl La Torre velkým fanouškem starších desek, skladby od Promised Land příliš neznal. A protože na přípravu koncertů měli jen omezený čas, tak se zaměřili na materiál od EP Queensrÿche po čtvrté studiové album Empire, které jsou obecně považovány za nejsilnější nahrávky souboru.
První společná zkouška proběhla podle Wiltona velmi hladce: „Odpálili jsme 18 až 20 skladeb a všichni byli ohromeni z profesionality, muzikantství a barvy Toddova hlasu.“ I po nadšeném ohlasu během těchto prvních vystoupení zůstávala ale znovu se rozjíždějící sestava v následujících dnech stále bez smlouvy. To se ale mělo brzy změnit, Glen Parrish z PGM Management, který je oslovil po jejich vystoupení 9. června 2012 a nabídl se jako manažer souboru, se po několika jednáních rozhodl podepsat smlouvu s Century Media.
Mezitím Tate spolu se svou ženou pokročili v soudním sporu, který podali proti svým bývalým spoluhráčům, požadovali ukončení spolupráce, uznání za nezákonné a trvali na vydání předběžného opatření, které by jemu i zbývajícím členům znemožnilo používat jméno Queensrÿche, dokud nebude záležitost vyřešena. Nadřízený soud státu Washington sice 13. července 2012 tento návrh zamítl, ale zároveň zamítl i protinávrh na vydání předběžného opatření, který podala obhajoba (Wilton, Jackson a Rockenfield); tato rozhodnutí společně umožnila oběma stranám používat značku 'Queensrÿche', dokud soudní rozhodnutí nebo smír celou záležitost dále nevyjasní.
Po tomto dočasném rozsudku absolvovaly oba subjekty v období od června 2012 do dubna 2014 turné se samostatnými uskupeními pod názvem Queensrÿche, přičemž jednu inkarnaci tvořili zbývající členové sestavy v čele s La Torrem a ve druhé vystupoval Tate s vlastní formací. Obě verze hudebního uskupení navíc v tomto období vydaly studiové nahrávky. Inkarnace Geoffa Tatea vydala v dubnu 2013 studiový počin Frequency Unknown a sestava s La Torrem v čele vydala o dva měsíce později LP s eponymním názvem Queensryche.
Dne 17. dubna 2014 došlo k dohodě a 28. dubna 2014 bylo vydáno prohlášení obou stran, v němž bylo oznámeno, že Tate přišel o značku Queensrÿche ve prospěch Rockenfielda, Wiltona a Jacksona, kteří spolu s La Torrem a Lundgrenem budou jedinou sestavou nahrávající a koncertující jako Queensrÿche, zatímco bývalý zpěvák Tate má výhradní právo na názvy Operation: Mindcrime a Operation: Mindcrime II v jejich úplnosti na jedinečných vystoupeních. Dne 5. května 2014 byla prostřednictvím Wiltonovy facebookové stránky zveřejněna tisková zpráva, která dále upřesnila specifika dohody.
7. listopadu 2014 zahájila formace prostřednictvím služby PledgeMusic kampaň, která umožnila fanouškům přispět na nahrávání a předobjednat si jejich další studiový počin, který měl být jejich druhým s La Torrem a celkově čtrnáctým. Kampaň používala motto 'Building The Empire' a nabízela pravidelné odměny pro přispěvatele, jako jsou CD, exkluzivní přístup a vybavení, ale také investiční příležitost ve výši 50 000 dolarů ve společnosti Queensrÿche Holdings a LLC pro akreditované investory. Stránka kampaně prozradila, že nahrávání proběhne pravděpodobně mezi 1. prosincem 2014 a 28. únorem 2015 a že deska by měla být připravena k vydání koncem jara nebo začátkem léta 2015.
V lednovém rozhovoru z roku 2015 zpěvák Todd La Torre datum natáčení posunul a prozradil, že snad začne v únoru. O tři měsíce později kytarista Michael Wilton na festivalu Welcome to Rockville 2015 mluvil s tazatelkou Jennifer Kessinger o průběhu psaní skladeb na studiovou nahrávku, která se nahrávala ve studiu Uberbeatz ve Washingtonu s producentem Zeussem. Wilton uvedl, že na ní je všechno, co by fanoušek Queensrÿche od bandu chtěl, a dodal, že na nejnovějších koncertech a festivalech fanoušci vyjádřili spokojenost se současnou sestavou formace. V dalším rozhovoru Wilton potvrdil, že nahrávání bylo dokončeno a právě probíhá mix a mastering před odesláním do vydavatelství Century Media Records. Název ani datum vydání však neprozradil.
Dne 17. července 2015 uskupení oznámilo, že fanouškům, kteří se zúčastnili jejich kampaně PledgeMusic, zveřejní klip k nové písni "Arrow of Time", úvodní skladbě z nové desky Condition Hüman. Dne 3. srpna byl odhalen seznam skladeb a obal, o kterém Todd La Torre uvedl, že zobrazuje krásnou nevinnost obklopenou temnotou vyčerpaného a nepředvídatelného světa. Studiová nahrávka vyšla o dva měsíce později, 2. října 2015, a v žebříčku Billboard Top Rock Albums debutovala na 5. místě s prodejem 14 000 kusů v prvním týdnu.
Alan Yarborough, přispěvatel KNAC, udělil desce čtyři a půl hvězdičky z pěti, napsal, že formace rozhodně zní jako znovuoživená, a pochválil mnoho skladeb jako nejlepší materiál, který od bandu slyšel za dlouhou dobu, možná už od jejích začátků. Jeff Cornell z časopisu Loudwire poznamenal, že studiovka se vrací ke kořenům a zahrnuje měnící se časové signatury a progresivní struktury. Cornell ji označil za nejlepší počin uskupení za poslední desetiletí a zároveň nejtěžší nabídku formace. Dále vyzdvihl skladby jako "Guardian", "Hellfire", "Hourglass", "Eye9" a titulní "Condition Hüman" jako materiál, který by neměl uniknout fanouškům raného repertoáru bandu.
V týdnech před vydáním Condition Hüman absolvovala kapela turné po Severní Americe s německými hardrockovými veterány Scorpions a po vydání nové studiovky vyrazila na začátku roku 2016 na turné po Spojených státech. V září téhož roku čekalo formaci evropské turné a v říjnu 2016 vystoupila v Austrálii a na Dálném východě.
28. března 2017 kapela oznámila, že bubeník Scott Rockenfield si vezme otcovskou dovolenou, aby se mohl starat o novorozeného syna, a jeho místo na nadcházejících koncertech zastoupí bubeník Kamelot Casey Grillo. V srpnu 2018 se na pár měsíců vrátil kytarista Mike Stone, který zaskakoval za Parkera Lundgrena, jenž se musel věnovat osobním záležitostem.
Dne 1. května 2017 Todd La Torre odhalil plány na další studiový počin. Uvedl, že bylo hotových asi 15 písní, které budou možná rychlejší než na předchozí nahrávce. Formace doufala, že do studia vstoupí v září 2017, aby mohla desku vydat začátkem roku 2018 přes Century Media. Tento termín však nebyl dodržen.
V červenci 2018 kapela na Facebooku nabízela připravovanou studiovku k předobjednávkám a oznámila, že vyjde až v roce 2019. Dne 29. října 2018 prozradila, že deska ponese název The Verdict a vyjde 1. března 2019.
První singl z desky, "Man the Machine", byl vydán 16. listopadu 2018 a 11. ledna 2019 následoval druhý "Dark Reverie". K tomu byl natočen videoklip k písni "Blood of the Levant". Louder Sound popsalo studiovku jako vylepšení Condition Hüman z roku 2015 s heavy metalovou silou, progrockovou jemností, majestátní harmonií dvou kytar a vokály tříštící sklo.
Producent Chris 'Zeuss' Harris přispěl k tomu, že zpěvák Todd La Torre hrál na bicí kvůli absenci bubeníka Scotta Rockenfielda, takže jde o první desku od American Soldier z roku 2009, nahranou ve čtyřčlenné sestavě. V listopadu 2019 Wilton prohlásil, že by na příští desce chtěl vidět koncertního bubeníka Grilla.
V červenci 2021 Parker Lundgren oznámil, že opustil band, aby se mohl věnovat jiným podnikatelským záměrům. Na následujícím turné za něj zaskočil Mike Stone, který se později stal opět stálým členem.
V lednu 2022 Queensrÿche potvrdili vstup do studia, kde se Zeuss znovu ujal produkce, a začali nahrávat šestnáctý studiový počin s předběžným termínem vydání na konec roku 2022. Casey Grillo rovněž potvrdil, že bude hrát na bicí. První singl z alba, "In Extremis", vyšel 23. června 2022. Následoval druhý singl "Forest" (21. července 2022) a třetí singl "Behind The Walls" (31. srpna 2022). Deska Digital Noise Alliance vyšla 7. října a sklidila vcelku příznivé recenze. V Evropě bylo přijato velmi dobře a dostalo se do Top 20 v Německu a Švýcarsku a do Top 40 v Nizozemsku. V USA se však překvapivě stalo jejich prvním albem, které se zcela nedostalo do hitparád.
V blabbermouth.net dostalo album výborných 8,5 z 10 a Dom Lawson o něm napsal: „V těch nejtěžších chvílích se vždy můžeme utěšovat vědomím, že Queensrÿche to zvládli. Před deseti lety se seattleské legendy potácely s alby jako »Dedicated To Chaos« - docela slušným počinem, ale natolik vzdáleným zvuku, který kapelu proslavil a učinil milovanou, že i ti nejvěrnější fanoušci začali být nespokojení. Vše se změnilo v roce 2013. Poté, co přečkali ostrý rozchod se zpěvákem Geoffem Tatem, se dali znovu dohromady s Toddem LaTorrem u mikrofonu a se společným cílem znovu navázat na minulost Queensrÿche a hrdě ji přenést do budoucnosti.“
„O tři alba později by málokdo zpochybnil, že tato inkarnace kapely přinesla kvalitní zboží. Jejich poslední album, »The Verdict« z roku 2019, bylo všeobecně označováno za absolutní pecku, a to právem. Queensrÿche sice v žádném případě nezůstali připoutáni k nějakému posvátnému trademarkovému zvuku, ale naučili se z obou světů vytěžit to nejlepší, když napsali hudbu, která evokovala nedotčený prog metal jejich raných klasik, a zároveň se neúprosně posouvala kupředu a v hlavách jim hučely čerstvé nápady.“
„»Digital Noise Alliance« opět vznikla ve spolupráci s producentem Zeussem, což je patrné hned od úvodních taktů "In Extremis". Svižná, těžká a vzrušující skladba je přesně tím typem odvážně tázavého melodického metalu, který je definoval v jejich začátcích, ale zvukově je aktuální a prostá jakéhokoli pocitu sázky na retro. LaTorre jako vždy zní úžasně. Stejně silný je i ve svižné, rádiové rychlovce "Chapters", která využívá zádumčivou melancholii, jež byla základem většiny »Operation:Mindcrime« a »Empire«, a spojuje ji s ústředním refrénem, který je stejně obrovský jako cokoli v katalogu kapely.
„Hudebníci, kteří srší energií a vyhřívají se v záři vlastního progmetalového vzoru, jsou v zajetí přítomného okamžiku, ale pevně se soustředí na budoucnost své kapely. Jsou tu těžké skladby jako "Sicdeth" a "Out of the Black", které znějí jako chytré vylepšení minulé slávy, přičemž LaTorreho melodie vždy táhnou písně nečekaným směrem. Jsou tu ale i expanzivnější momenty: hranaté oldschoolovosti a operní shovívavost "Behind the Walls" a přerývavě drtivý riffový nářez závěrečné "Tormentum". Zejména druhá jmenovaná je těžší a otevřeněji progresivní než cokoli, co Queensrÿche vydali od LaTorreho příchodu, a elektrizující podání jako by potvrzovalo, že kytarista Michael Wilton a jeho souputníci si užívají každou vteřinu. Nejpřekvapivější ze všeho je "Forest", povinná (a velmi vítaná) balada na albu, ale je to klikatá, psychedelická záležitost s odstíny desek Trouble z počátku 90. let a tesknou atmosférou ve stylu Pink Floyd, která LaTorreho vokálu dokonale sedí. Zbytek je tak strohý a imperiální, jak bychom asi od Queensrÿche v této chvíli měli očekávat. Je opravdu radost slyšet je opět v tak konzistentní, špičkové formě. Slavný comeback pokračuje.“
Kytarista Michael Wilton uvedl, že kapela na cestách nahrává nový materiál a doufá, že někdy v roce 2025 vstoupí do studia, aby nahrála pokračování alba Digital Noise Alliance.
Logo Queensrÿche, známé jako Tri-Ryche (psané bez umlautu na 'y'), pochází také z počátků kapely. Výtvarník Wes 'Grizz' Griswold, který vytvořil obálku pro EP Queensryche, podepisoval svá díla čmáranicí vzniklou z hrubé kresby sokola stěhovavého, kterou použil i jako kulisy a pozadí scény pro první turné, jež navrhl.
Poté, co formace podepsala smlouvu, nahrávací společnost přijala čmáranici jako oficiální logo. Kvůli dlouholetému sporu o to, kdo vlastně tuto čmáranici vytvořil, však Queensrÿche nikdy nezískali ochrannou známku na Tri-Ryche. Todd Rockenfield, bratr bubeníka, jenž navrhl písmo nápisu 'Queensrÿche' na přední i zadní straně EP, tvrdil, že finální podobu Tri-Ryche navrhl on, a kapela jeho zásluhy při vývoji loga uznává. Tri-Ryche je výrazně zobrazeno na většině obalů desek uskupení.
