| Původ: | Weil am Rhein, Bádensko-Württembersko, Německo |
| Aktivní roky: | 1982 - současnost |
| Styl: | Black metal (v začátcích), speed metal, thrash metal |
| Vydavatelé: | Profile, Steamhammer, Nuclear Blast, AFM, Napalm |
| Web: | destruction.de |
| Podrobnosti: | Metal-archives - Destruction |
DESTRUCTION je německá thrash metalová kapela založená roku 1982. Původní jméno bylo KNIGHT OF DEMON, ale jelikož se kluci domnívali, že dostatečně nekoresponduje s jejich hudbou, bylo změněno. Po většinu devadesátých let neměli DESTRUCTION podepsanou smlouvu s žádnou nahrávací společností a byli tak nuceni si produkovat svá alba sami. Společně s kapelami KREATOR, SODOM a TANKARD jsou považováni za 'velkou čtyřku' (big teutonic four) německého thrash metalu. Těmto kapelám je často přisuzován vliv na rané death metalové skupiny, protože jejich hudba obsahovala některé prvky, které se následně vyvinuly v death metal.
Kapela byla založena v roce 1982 pod názvem Knight Of Demon. Původní sestavu tvořili Schmier (zpěv a baskytara), Thomas 'Tommy' Sandmann (bicí) a Michael 'Mike' Sifringer (kytara). Brzy poté si změnili jméno na Destruction a vydali první demo nahrávku Bestial Invasion of Hell (1984). Na základě této demonahrávky získali kontrakt s vydavatelstvím Steamhammer Records. Ještě téhož roku spatřilo světlo světa debutové EP Sentence Of Death. Destruction si rychle získali pozornost metalové scény a vyrazili na evropské turné se Slayer.
V roce 1985 přišel první dlouhohrající studiový počin Infernal Overkill, který přinesl nové logo formace s ikonickou praskající lebkou – motivem, jenž se následně objevoval v různých obměnách na dalších titulech. Podle serveru Classic Thrash jsou skladby na desce konzistentní, byť částečně repetitivní; styl skupiny je již v plném rozkvětu a charakterizují jej agresivní vokály. Daniel Bukszan v knize The Encyclöpedia öf Heavy Metal sice kritizuje nízkou kvalitu zvuku, ale oceňuje surovou energii a zápal kapely. Martin Popoff ve své příručce The Collector's Guide of Heavy Metal Volume 2: The Eighties píše, že nahrávka trpí přehnanou tvrdostí a příliš vysokým tempem. Produkci hodnotí jako problematickou. Kytarista Euronymous označil Destruction za vliv pro svou skupinu Mayhem a jejich rané počiny za 'mistrovská díla smrdutého black metalu'. Server Rock Hard zařadil debut mezi klíčové milníky žánru black metal.
O rok později vyšla deska Eternal Devastation (1986), na níž se formace začala odpoutávat od blackmetalového zvuku a pevně se usadila v čele evropské thrashové vlny. Následovalo úspěšné turné po starém kontinentu společně s Kreator a Rage.
Roku 1987 opustil sestavu bubeník Tommy a jeho místo zaujal Oliver 'Olly' Kaiser. Kromě něj přibyl i druhý kytarista Harry Wilkens. Posílena o další kytaru vydala skupina EP Mad Butcher (1987) a absolvovala první turné po USA, Jižní Americe a jižní Evropě.
V roce 1988 spatřila světlo světa nahrávka Release from Agony, která díky nově příchozím členům přinesla techničtější přístup k thrash metalu. Studiová práce probíhala pod taktovkou producenta Kalleho Trappa. Od 1. září 1987 se Destruction přesunuli do studia Karo v Münsteru, kde zůstali čtyři týdny a vše si financovali sami. Základní hudební kostru připravil Michael 'Mike' Sifringer, kterou pak uskupení dále rozvíjelo. Texty obstaral Marcel 'Schmier' Schirmer. Novic Wilkens přispíval vlastními riffy, přičemž se držel klasických struktur. Schmier jej později označil za 'fetišistu stupnic'.
Bubeník Kaiser, jenž měl jazzové kořeny, přinesl do formace nové rytmické impulzy. Sifringer popsal tehdejší tvůrčí proces slovy: „Přistupovali jsme k tomu úplně jinak než dříve. Přiřadili jsme riffy k bicím, promysleli jsme, jak přesně by riffy mohly být doprovázeny bicími, a prošli jsme notu po notě. S novým bubeníkem Olliem to fungovalo, ale s Tommym to tehdy nefungovalo. Myslím, že právě v této oblasti jsme udělali největší pokrok.“ Schmier později kritizoval progresivní směřování a přístup Sifringera jako 'fidlání' a upozornil, že změna stylu mohla být riskantní.
Doprovodné vokály na albu nazpíval Mille Petrozza z Kreator. Následovalo turné s Motörhead a účast na významných festivalech. Z této koncertní šňůry vznikl živý záznam Live Without Sense (1989).
Během nahrávání dalšího studiového počinu Cracked Brain (vyšel v roce 1990) došlo k tvůrčím neshodám uvnitř skupiny a roku 1989 byl ze sestavy vyhozen Schmier. Po svém odchodu založil power metalové uskupení Headhunter. LP Cracked Brain nakonec nazpíval host André Grieder ze švýcarských Poltergeist. Do sestavy zároveň přibyl baskytarista Christian Engler, který později působil i v německé formaci Necronomicon.
O průběhu nahrávání desky Sifringer uvedl: „Abychom ušetřili trochu peněz, nahrávali jsme basu a vokály v Berlíně ve Sky Track. Za pultem tam seděl takový legrační chlapík jménem Gerdy, víc si nepamatuju. Nakonec jsme to s producentem Guyem Bidmeadem, Oli, Harrym a mnou celé smíchali zpátky v Mnichově.“ Destruction začali znovu nahrávat krátce poté, co na místo Schmiera najali Andrého Griedera z Poltergeist. Bubeník Oliver Kaiser vzpomínal: „André byl náš dlouholetý kamarád – a stále je. Zeptali jsme se ho, jestli by s námi nechtěl dokončit Cracked Brain, protože se nám líbil jeho melodický přístup k thrashi, jeho styl byl trochu ovlivněný Testament, dalo by se říct. Věděli jsme, že další Schmier už nikdy nebude, takže jsme si řekli, že bude lepší vydat se jiným směrem, co se týče vokálů. André odvedl opravdu skvělou práci.“ Dodal: „Když André přiletěl do Berlína na nahrávání, měl jsem pro něj už všechno připravené. Nazpíval jsem mu písničky a on je jen tak tak zvládl.“
Na začátku devadesátých let opustil sestavu kytarista Harry. Mike a Olly se rozhodli pokračovat s projektem dále pod jménem Destruction. Bylo však nutné vyřešit problém s postem zpěváka. Vydavatelství přišlo s návrhem, že by Robert Gonella z německé formace Assassin mohl být tím pravým, skupina ale s jeho výkonem nebyla spokojena. Později oslovili vokalistu dánských Artillery, Flemminga Rönsdorfa. Ten s nimi dokonce i zkoušel, ale nakonec se nepřipojil, protože mu label odmítl vyplatit finance před nadcházejícím turné. Za mikrofon se nakonec v roce 1993 postavil zpěvák Thomas Rosenmerkel a na post druhého kytaristy přišel Michael 'Ano' Piranio (oba ze skupiny Ephemera's Party).
Formace během devadesátých let procházela komerčně neúspěšným obdobím. V době explozivního rozmachu grunge ztratila podporu své nahrávací společnosti a byla tak nucena vydávat a produkovat materiál na vlastní náklady. Výsledkem byla dvě EP – Destruction (1994) a Them Not Me (1995) – a jedna dlouhohrající nahrávka The Least Successful Human Cannonball (1998).
Později toto období muzikanti označovali jako Neo-Destruction, tedy Destruction bez Schmiera. Desky vydané v tomto čase nejsou součástí oficiální diskografie formace.
Kvůli nátlaku ze strany fanoušků nastal v roce 1999 reunion a Schmier se po několika letech přemlouvání vrátil ke Destruction. Skupina opět jako trio (Schmier – zpěv a baskytara, Mike – kytary a nový bubeník Sven Vormann) podepsala smlouvu s nahrávací společností Nuclear Blast Records a tím nastartovala svůj návrat na největších německých festivalech: Bang Your Head, With Full Force a Wacken Open Air.
První návratový studiový počin vyšel v roce 2000 pod názvem All Hell Breaks Loose. Produkoval ho Peter Tägtgren, se kterým se Destruction seznámili na festivalu With Full Force v roce 1999. Tägtgren tehdy prohlásil, že by pro ně rád vydal CD. Když se měla nová deska skutečně nahrávat, ačkoli kapela obdržela nabídky od řady zavedených producentů, rozhodla se přijmout právě Tägtgrenovu. Kapelník Marcel 'Schmier' Schirmer: „Od začátku pro něj hovořily Tägtgrenovy hudební kořeny, které jsou dosti podobné těm našim, dobrý poměr cena/výkon a jeho vynikající sluch. Kromě toho je ten člověk opravdu metalový!“ Nahrávání probíhalo v prosinci 1999 ve švédském Pärlby v jeho studiu Abyss. Tägtgren navíc nahrál druhou kytaru a přispěl vokály při nové verzi klasiky "Total Disaster".
Na Destruction byl kladen velký tlak ze strany fanoušků i médií. Nové písně vznikaly spontánně. Ačkoli se Schmier držel svého hesla, že thrash musí být přímočarý, umožnil Sifringerovi, jenž nechtěl sklouznout pod určitou úroveň, aby skladby technicky vylepšil – přece jen se za ta léta zvýšila celková instrumentální úroveň žánru. Schmier si také uvědomoval, že pouhé kopírování Infernal Overkill by bylo vnímáno jako samoplagiátorství. S písní "The Butcher Strikes Back" však vytvořili novou hymnu ve starém stylu s 'povrchní chytlavostí', zatímco ostatní skladby vyžadovaly více poslechů, aby plně zapůsobily. Nová verze "Total Desaster" vznikla spontánně díky volnému času ve studiu. Schmier přiznal: „Vykradli jsme klasiku.“ Tägtgrena bylo třeba k účasti přemlouvat. Jako skrytá stopa byla na album přidána coververze "Whiplash" od Metallicy, aby posluchači neměli pocit, že kapele chybí nové nápady.
V lednu 2000 pozval Schmier novináře do svého tehdejšího bistra Barracuda v obci Istein (součást Efringen-Kirchen), kde proběhla prezentace nové nahrávky. Následně se neuskutečnilo žádné rozsáhlé turné, jak bylo v minulosti zvykem – skupina odehrála pouze tři koncerty s Raise Hell.
Následník návratové desky, pojmenovaný The Antichrist, vyšel v roce 2001 a je mnohými považován za moderní thrash metalovou klasiku. Na podporu desky bylo na konec téhož roku naplánováno velké turné po boku kapel Kreator a Sodom. Ještě během roku 2001 však Sven Vormann ze sestavy odešel – důvodem byla náročnost koncertního programu.
Jako náhrada za Svena přišel na doporučení Schmierových přátel nový bubeník Marc Reign. Již s ním Destruction v roce 2002 vydali živé album Alive Devastation, původně určené pouze pro japonský trh. Později bylo znovu vydáno jako bonusové CD k DVD Live Discharge. V následujícím roce kapela přinesla novou studiovou desku Metal Discharge (2003). Rok 2004 byl ve znamení oslav dvacetiletého výročí – vyšlo DVD Live Discharge se záznamem vystoupení z Wackenu a bonusovým historickým materiálem.
V roce 2005 Destruction přešli pod label AFM Records a nahráli LP Inventor of Evil. Ve skladbě "The Alliance Of Hellhoundz" se objevila plejáda hostujících zpěváků – například Biff Byford z britských Saxon, Messiah Marcolin z Candlemass, Peavy Wagner z Rage, Peter Tägtgren z Hypocrisy, Paul Di’Anno, původní hlas Iron Maiden, a další.
Začátkem roku 2007 Destruction znovu nahráli vybrané skladby ze své předreunionové éry. Kompilace Thrash Anthems obsahuje mimo jiné dvě zcela nové písně a také verzi "Cracked Brain", kterou Schmier původně nenazpíval. Na albu hostuje i bývalý kytarista Harry Wilkens.
V srpnu 2008 vyšla deska D.E.V.O.L.U.T.I.O.N., po které následovalo světové turné. Na nahrávce se objevili tři hostující kytaristé – Gary Holt (Exodus, Slayer) a Jeff Waters (Annihilator) hrají sóla v písni "Urge (The Greed of Gain)", třetím hostem byl Vinnie Moore z UFO. První písmena jednotlivých skladeb tvoří slovo 'devolution'.
Destruction oslavili v roce 2009 25. výročí založení skupiny vydáním živého záznamu The Curse of The Antichrist – Live In Agony. Záznam tvoří koncerty z festivalu Wacken Open Air a vystoupení v Tokiu. Původně měl být součástí i koncert z Los Angeles, ale ten byl ztracen při poškození datového disku. V září 2009 nemohl kvůli zlomenému prstu vystoupit Mike Sifringer na portugalském festivalu Caos Emergente – jeho roli převzal Oliver 'Ol' Drake z britské formace Evile.
Oslavy 25. výročí Destruction uzavřeli vydáním DVD A Savage Symphony – The History of Annihilation (2010) se záznamem vystoupení na festivalu ve Wackenu z roku 2007. Během koncertu se k formaci připojili všichni bývalí členové. V březnu 2010 odešel z ansámblu bubeník Marc Reign, a dané DVD tak představuje jeho rozloučení s fanoušky. Jako důvody uvedl osobní i hudební neshody, způsobené stresem z neustálého cestování a soustředěním se na svou rockovou skupinu Volcano.
V polovině roku 2010 se kapela vrátila pod křídla Nuclear Blast Records a v listopadu oficiálně oznámila nového bubeníka – stal se jím Wawrzyniec 'Vaaver' Dramowicz z polské progresivní formace Indukti. S ním připravila nový studiový počin Day of Reckoning, jenž vyšel na konci února 2011. Nahrávka znamenala návrat k vyšší rychlosti a přímočarosti. V březnu následovalo evropské turné po boku Overkill a Heathen, zatímco v dubnu a květnu pokračovali koncerty po Jižní a Severní Americe. O rok později spatřilo světlo světa album Spiritual Genocide.
V létě 2015 oznámila skupina na své oficiální facebookové stránce zahájení prací na nové desce. Ještě před koncem roku odtajnila název, obal a datum vydání. Nové LP dostalo název Under Attack a vyšlo 13. května 2016. Podle Schmiera jde o jedno z nejklasičtějších děl, které kdy Destruction od 80. let nahráli. Od předchozí desky se liší především rychlostí a důrazem na thrashmetalový feeling, zatímco minulé nahrávky zněly spíše heavy metalově. Materiál vznikal postupně mezi koncertními šňůrami. Vydání Under Attack doprovodilo světové 'Down Under Attack' turné, v jehož rámci se představili i na festivalu Brutal Assault v Josefově. Turné probíhalo, s několika přestávkami, až do podzimu 2017. Na jaře 2018 pokračovali koncerty v Austrálii.
Krátce po skončení koncertní šňůry oznámila skupina (opět přes Facebook) vydání další nahrávky – tentokrát šlo o nově nahrané klasiky z prvních sedmi alb. Kompilace navazovala na předchůdce z roku 2007 Thrash Anthems a vyšla 18. července 2017 pod názvem Thrash Anthems II. O výběru skladeb rozhodovali sami fanoušci prostřednictvím hlasování v aplikaci Pledge.
23. ledna 2018 opustil formaci bubeník Vaaver, podle Schmiera z rodinných důvodů. Již v roce 2015 si dal pauzu, aby mohl trávit více času s rodinou po narození druhého dítěte. Randy Black ho měl původně zastupovat pouze dočasně, ale později byl potvrzen jako plnohodnotný člen. 28. února 2019 se k sestavě připojil švýcarský kytarista Damir Eskic. Tato nová formace nahrála patnácté studiové album Born to Perish, které vyšlo 9. srpna 2019. Opírá se o tradiční thrashmetalový styl skupiny a získalo pozitivní recenze. Již 31. května byla na YouTube zveřejněna titulní píseň "Born to Perish", následovaná klipem ke skladbě "Betrayal", zveřejněným 19. července. Destruction v den vydání alba 9. srpna 2019 vystoupili na festivalu Brutal Assault.
Páté živé album Born to Thrash vyšlo 8. května 2020.
16. července 2021 vystoupili Destruction na festivalu Area 53 v rakouském Leobenu bez svého dlouholetého rytmického kytaristy Mikea Sifringera. Schmier ve facebookovém příspěvku uvedl, že Sifringer přestal reagovat na e-maily, čímž zpochybnil svůj další status v kapele. Situace vyústila v rozhodnutí pokračovat bez něj. Oficiální prohlášení bylo ohlášeno na 19. srpna. V ten den byl Sifringerův odchod potvrzen a jeho náhradou se stal nový kytarista Martin Furia. Vzápětí následovalo vydání nového singlu "State of Apathy", na němž se uskupení poprvé objevilo ve studiu právě s Furiou.
Už 13. srpna spatřilo světlo světa šesté živé album Live Attack. Dne 16. prosince pak kapela zveřejnila videoklip k titulní skladbě ze šestnácté studiové desky Diabolical, která vyšla 8. dubna 2022 u příležitosti 40. výročí založení Destruction.
Šestnáctý studiový počin Birth of Malice, vydali Destruction 7. března 2025 pod hlavičkou Napalm Records. Deska přináší dvanáct skladeb, jež kombinují klasický thrash s moderními aranžemi a temnější náladou.
Mezi novými písněmi vynikají:
LP bylo nahráno ve švýcarském Little Creek Studiu, produkci obstarali Schmier, Martin Furia a V.O. Pulver. Obal vytvořil renomovaný maďarský výtvarník Gyula Havancsák, známý spoluprací s kapelami jako Accept, Kreator nebo Blind Guardian .
Uskupení zároveň oznámilo evropské turné na podporu novinky, včetně zastávek na festivalech Metal Frenzy Open Air, Wacken Open Air a Summer Breeze v Německu.
Destruction patří bezesporu k nejvýznamnějším thrashovým uskupením a zakladatelům tohoto stylu. Jedním z jejich nejcharakterističtějších poznávacích znaků byl Schmierův vokál. Na demu Bestial Invasion of Hell zněl podle Jaedikeho ještě křiklavěji než později a působil zcela asociálně. Schmier vzpomíná na komentáře typu „prašivý pes a tak“, ale zároveň dodává, že jeho extrémní projev byl pro některé fanoušky právě tím, co na hudbě kapely obdivovali. V inzerátu v časopise Metal Hammer charakterizovalo trio svou hudbu jako 'Black Satanic Hardcore Speed Metal'. První EP Sentence of Death se vyznačovalo obrovskou dávkou nespoutané energie, kterou jednotlivé skladby sršely; tehdy formace sama sebe označovala jako 'black speed metal' a děkovala všem fanouškům posedlým tímto stylem. Jaedike považuje jejich projev za poměrně originální už na demu, přičemž na EP se pouze skladba "Devil's Soldiers" výrazněji podobala instrumentálně Venom.
Euronymous uvedl Destruction jako inspiraci pro svou kapelu Mayhem a označil jejich první nahrávky za „mistrovská díla smrdutého black metalu“. Samotná skupina však o svém kultovním postavení v rámci blackmetalového podhoubí nevěděla — uvědomila si ho až po Schmierově návratu v roce 1999.
Debutové LP Infernal Overkill nabídlo skladby vyrovnané kvality, přesto poněkud repetitivní. Vlastní styl Destruction zde nabyl konkrétnějších obrysů, i když Schmierův zpěv působí oproti dřívějšku zdrženlivěji. Zvuková stránka byla syrovější než na EP. Následující počin Eternal Devastation se v mnohém držel nastaveného směru, i když se produkce posunula k větší přehlednosti, byť stále bývala označována jako 'řídká'. EP Mad Butcher představovalo styl kapely v typické podobě. Deska Release from Agony byla do té doby nejambicióznější nahrávkou. Zatímco úvodní písně vycházely z dřívější tvorby, skladby jako "Sign of Fear" ukázaly temnější a techničtější polohu skupiny. Podle Johna Chedseyho z časopisu *Satan Stole My Teddybear* měli Destruction zvláštní schopnost napsat výborné písně, ale bez jistoty, že je dokáží dobře zahrát.
Deska Cracked Brain, pořízená bez Schmiera, působí podle kritiků šablonovitěji než předchozí nahrávky a nevyniká jako některé z dřívějších titulů. Nový vokalista se prezentoval výrazně chraplavým hlasem.
Album All Hell Breaks Loose, na němž se Schmier vrátil ke zpěvu, bylo pravděpodobně nejenergičtější a nejpřímočařejší nahrávkou skupiny po dlouhé době, i když hudebně poněkud repetitivní. Následná deska The Antichrist byla některými označena za moderní klasiku žánru. Naproti tomu počiny Inventor of Evil a D.E.V.O.L.U.T.I.O.N. nabídly spíše osvědčený thrashový model, který byl v recenzích kritizován jako neinvenční.
V souladu s významem kapely pro formující se blackmetalovou scénu obsahovala jejich raná tvorba prvky satanismu. Podle Jaedikeho byly první texty tematicky blízké Venom. Schmier později vzpomínal, že jejich cílem bylo hlavně urazit katolické okolí. Na desce D.E.V.O.L.U.T.I.O.N. se kapela vymezila vůči náboženství a politice. Sifringer zastával názor, že heavy metal má být protestní formou, a proto odmítal 'metalové sračky z mateřské školky a texty o rytířích, hradech a dracích', přičemž výjimkou byl pouze Ronnie James Dio, jehož texty podle něj měly smysl.
Phil Freeman z Allmusic napsal, že texty na Day of Reckoning sice nejsou zvlášť zapamatovatelné, ale názvy jako "Hate Is My Fuel", "Armageddonizer", "Sheep of the Regime" či "Sorcerer of Black Magic" jasně naznačují, co lze od nich čekat: trochu zloby a politické nenávisti a trochu rutinního okultismu.
Píseň "City of Doom" z alba Spiritual Genocide se věnuje tématu Osvětimi, kterou ve skladbě zmiňují pod polským názvem Oświęcim i německým Auschwitz. Kompozice vrcholí německými verši: „Osvětim – město utrpení až do konce tohoto světa / Osvětim – hanba celé generace / ... a dál!!!“
