| Původ: | Old Bridge Township, Middlesex County, New Jersey, USA |
| Aktivní roky: | 1980 - současnost |
| Styl: | Thrash metal, groove metal |
| Vydavatelé: | Megaforce, Atlantic, CMC, Metal-Is Records, Spitfire, Regain, Bodog, Entertainment One Music, Nuclear Blast, Azra/Metal Storm |
| Web: | wreckingcrew.com |
| Podrobnosti: | Overkill - Metal Archives |
OVERKILL je americká thrashmetalová kapela, která vznikla v roce 1980 v New Jersey. Prošli mnoha změnami v sestavě, takže jedinými stálými členy zůstali baskytarista D. D. Verni a zpěvák Bobby 'Blitz' Ellsworth. Kromě Verniho a Ellswortha tvoří současnou sestavu Dave Linsk na sólovou kytaru, Derek Tailer na rytmickou kytaru a Jason Bittner na bicí. Spolu s NUCLEAR ASSAULT a ANTHRAX, jejichž někdejší kytarista Dan Spitz byl také raným členem OVERKILL, je kapela jednou z nejúspěšnějších thrashmetalových kapel východního pobřeží a často bývá nazývána 'MOTÖRHEAD thrash metalu', a to na základě svého jedinečného stylu hry, který byl ovlivněn punkrockem a novou vlnou britského heavy metalu. Kapela má pozoruhodného maskota jménem 'Chaly', kostlivého netopýra s obličejem připomínajícím lebku, rohy, kostěnými křídly a zelenýma očima, který se objevil na většině obalů jejich alb.
K dnešnímu dni vydali dvacet desek, album coververzí, dvě EP, jednu demokazetu a tři živá alba. Byli jednou z prvních thrashmetalových kapel, které podepsaly smlouvu s velkým vydavatelstvím (v roce 1986 podepsali smlouvu s Atlantic Records), a proslavili se jako součást žánrového hnutí poloviny až konce 80. let spolu s 'velkou čtyřkou' (METALLICA, MEGADETH, SLAYER a ANTHRAX) a kapelami EXODUS a TESTAMENT. Prvního mainstreamového úspěchu dosáhli svým druhým studiovým albem a zároveň debutem společnosti Atlantic, Taking Over (1987), které se umístilo na 191. místě žebříčku Billboard 200. Dalších pět studiových počinů kapely - Under the Influence (1988), The Years of Decay (1989), Horrorscope (1991), I Hear Black (1993) a W.F.O. (1994) - bylo rovněž úspěšných v žebříčcích Billboard, přičemž poslední dva jmenované se dostaly do první desítky žebříčku Top Heatseekers. Po rozchodu s Atlanticem v roce 1995 prošli OVERKILL několika změnami vydavatelství, ale i nadále se těšili mírnému undergroundovému úspěchu, zejména v Evropě a Japonsku. V USA zažili obnovení popularity po roce 2010, přičemž tři z jejich studiových alb vydaných v tomto desetiletí - The Electric Age (2012), White Devil Armory (2014) a The Grinding Wheel (2017) - dosáhla v hitparádách na první stovku; prodali celosvětově přes 16 milionů desek; odhaduje se, že od začátku éry SoundScan prodali také více než 625 000 desek ve Spojených státech.
Skupina Overkill vznikla v roce 1980 z popela punkového uskupení The Lubricunts, ve kterém působili baskytarista D. D. Verni a bubeník Rat Skates. Verni a Skates podali inzerát, v němž hledali kytaristu a zpěváka, na který odpověděli kytarista Robert Pisarek a zpěvák Bobby Ellsworth, a vznikla první inkarnace Overkill. Po odmítnutí několika názvů, včetně Virgin Killer, se formace nakonec ustálila na jménu Overkill, jehož předlohou byl název druhé studiové nahrávky sestavy Motörhead.
Rané covery, zejména ty vzniklé pod názvem Virgin Killer, byly punkové písně od Ramones, Dead Boys a dalších. Koncem roku 1980 se setlist formace skládal ze skladeb uskupení jako Motörhead (desky Overkill a poloviny desky Ace of Spades), Judas Priest ("Tyrant" byla jejich závěrečná skladba) a Riot. Vedle nového přílivu heavymetalových coververzí hrála parta stále ještě smršť punkových verzí s extra zkreslením, intenzitou a rychlostí. V roce 1981 se v sestavě po odchodu Roberta Pisareka vystřídalo několik kytaristů, nejprve je nahradili Dan Spitz a Anthony Ammendola, poté Rich Conte a Mike Sherry, než se na přelomu let 1982 a 1983 sestava ustálila s Bobbym Gustafsonem. V té době začala formace psát původní písně, včetně "Grave Robbers" (později přejmenované na "Raise the Dead"), "Overkill" a "Unleash the Beast (Within)". Následovaly další skladby, například "Death Rider" (1981) a "Rotten to the Core" (1982). Jak sestava pokračovala v tvorbě, stala se stálicí v newyorských a newjerseyských klubech, například v L'Amours.
V roce 1983 vydala sestava Verni, Skates, Ellsworth a Gustafson demo Power in Black, nahrávku, která v undergroundovém obchodě s kazetami udělala stejný dojem jako dema tehdejších nastupujících thrashmetalových formací z Bay Area, jako byli Exodus a Testament (tenkrát ještě Legacy). Demo Power in Black kapele vyneslo dvě účasti na kompilacích. Skladba "Feel the Fire" byla zařazena na kompilaci New York Metal '84 a skladba "Death Rider" se objevila na pátém dílu série Metal Massacre vydavatelství Metal Blade Records. Úspěch dema umožnil uskupení získat malou nahrávací smlouvu s Azra/Metal Storm Records, jejímž výsledkem bylo čtyřskladbové EP Overkill z roku 1985, které se rychle vyprodalo a okamžitě posunulo formaci do popředí rodícího se thrashmetalového hnutí. Dlouho nevydávané EP, které vyšlo pouze na vinylu, je dnes považováno za vzácný sběratelský kousek a všechny skladby se o jedenáct let později objevily na kompilační desce !!!Fuck You!!! and Then Some.
Ačkoli se říká, že uskupení z tohoto vydání nikdy nevidělo žádné peníze, EP Overkill zajistilo partě obrovský zájem undergroundu a pozornost Jona Zazuly, majitele Megaforce Records, jednoho z nejvýznamnějších nezávislých heavymetalových vydavatelství té doby. Megaforce podepsali s Overkill smlouvu na několik studiových počinů a v roce 1985 vydali jejich debutovou desku Feel the Fire. Tato studiovka, kterou mnozí kritici i fanoušci označili za mistrovské thrashmetalové dílo, upevnila pozici partičky jako jedné z hybných sil thrashového hnutí na východním pobřeží. Formace strávila větší část let 1985 a 1986 na turné na podporu desky, koncertovala v Evropě s Anthrax a Agent Steel a předskakovala Slayer na jejich turné Reign in Blood v Severní Americe. Vyčerpávající turné a rostoucí ohlas Feel the Fire vedly k tomu, že se o band ucházelo několik velkých vydavatelství; nakonec podepsali smlouvu s Atlantic Records, čímž se Overkill stali jednou z prvních thrashmetalových formací, které uzavřely smlouvu s velkým vydavatelstvím.
Druhé studiové dílo Overkill, Taking Over, vyšlo v březnu 1987; bylo prvním, které vydala společnost Megaforce ve spolupráci s Atlantic Records. Deska obsahovala delší skladby a vylepšenou produkci. Taking Over také přineslo kapele uznání veřejnosti, stalo se jejím prvním počinem, který se dostal do žebříčku Billboard 200, zatímco vůbec první videoklip uskupení "In Union We Stand" se dočkal mírného vysílání v pořadu Headbangers Ball na MTV. Následovalo další evropské turné, tentokrát předskakovali Helloween. Overkill také hráli před Megadeth na jejich turné Peace Sells v Severní Americe a poté byli headlinery svého vlastního amerického putování, na kterém je doprovázeli jejich kolegové z labelu Megaforce/Atlantic Testament.
Koncem roku 1987 vydala formace EP !!!Fuck You!!!!, které obsahovalo nahrávku písně punkové party Subhumans "Fuck You" a několik živých skladeb pořízených dříve téhož roku v Clevelandu. V roce 1987 také odešel zakládající bubeník Rat Skates. Na krátkou dobu ho nahradil Mark Archibole, poté natrvalo dánský bubeník Bob 'Sid' Falck, dříve působící v sestavě Battlezone Paula Di'Anna. Rok Overkill uzavřeli jednorázovým vystoupením na festivalu Christmas on Earth v anglickém Leedsu, kde vystoupili společně s Megadeth, Kreator, Nuclear Assault, Voivod, Cro-Mags, Lȧȧz Rockit a Virus.
V červenci 1988 vydali Overkill své třetí dílo Under the Influence. Desku opět produkoval Alex Perialas, který stál za prvotinami kapely. Nahrávka byla mnohem syrovější a thrashovější, postrádala většinu epické atmosféry, která byla slyšet na albu Taking Over. Skladba "Hello from the Gutter" vyšla jako singl a videoklip k ní se pravidelně vysílal v pořadu Headbangers Ball. Album se umístilo na 142. místě amerického žebříčku Billboard 200 a v tomto žebříčku se udrželo třináct týdnů. Je také třetím nejprodávanějším počinem sestavy, kterého se od roku 1997 prodalo celosvětově přes 300 000 kopií. Overkill pokračovali v neustálém koncertování po celém světě a prohlubovali svou pověst jedné z nejaktivnějších metalových part na pódiích; předskakovali tak například Slayer na jejich turné k albu South of Heaven ve Spojených státech i v Evropě a vystupovali i s dalšími kapelami, jako jsou Anthrax, Motörhead, Anvil, Nuclear Assault, M.O.D., Testament, Vio-lence, King's X, Prong, Murphy's Law, Ludichrist a Znöwhite.
V říjnu 1989 vydali Overkill své čtvrté studiové dílo The Years of Decay. Deska, kterou produkoval Terry Date (později spolupracoval s kapelami Pantera, White Zombie a Soundgarden), představovala do té doby nejlepší produkční hodnotu a zároveň nejprogresivnější a nejrozmanitější tvorbu ve srovnání s předchozími počiny. Kombinovala syrovost alba Under the Influence se složitějšími písňovými strukturami a epickými prvky alba Taking Over, což vyústilo ve vážnější atmosféru a delší skladby, včetně osmiminutové titulní skladby a desetiminutové "Playing With Spiders/Skullkrusher", přičemž druhá jmenovaná je nejdelší skladbou, kterou Overkill doposud nahráli.
Ačkoli se deska umístila v žebříčku Billboard 200 níže než Under the Influence, na 155. místě, The Years of Decay bylo pro Overkill průlomovým počinem, kterého se během následující dekády a půl prodalo přes 67 000 kopií a obsahuje jednu z nejznámějších písní formace "Elimination", k níž byl pravidelně vysílán videoklip v pořadu Headbangers Ball na MTV. Tato skladba se stala oblíbenou u fanoušků a zůstává základem koncertního repertoáru sestavy.
V období od listopadu 1989 do června 1990 Overkill opět neúnavně koncertovali na podporu desky, a to s kapelami jako Testament, Wolfsbane, Dark Angel, Vio-lence, Mordred, Powermad, Whiplash a Excel.
Nedlouho po skončení turné The Years of Decay v létě 1990 se Gustafson s Overkill rozešel. Výpovědi o tom, jak přesně a proč se s uskupením rozešel, se různí: buď ho vyhodili Verni a Ellsworth, nebo kapelu opustil po hádce ohledně hudebního směřování party. Gustafson uvedl, že jedním z důvodů jeho rozchodu s Overkill byly neshody ohledně honorářů, během nichž se zapletl do ostrého sporu s Vernim a Ellsworthem. Zbývající formace doplnila sestavu o dva nové kytaristy: Roba Cannavina, který byl Gustafsonovým kytarovým technikem, a Merritta Ganta, dříve působícího ve Faith or Fear. Ellsworth v rozhovoru pro Invisible Oranges po letech uvedl, že důvodem, proč Overkill najali dva kytaristy, bylo hlavně to, že chtěli dělat něco jiného: „Věděli jsme, že kdybychom Bobbyho nahradili jedním kytaristou, srovnávali by nás s tím, čím jsme byli. Takže nám přišlo jako logická věc přivést dva hráče. Nechtěli jsme, aby někdo říkal: 'Bobby byl lepší než tenhle nový kluk'. A chtěli jsme hrát staré věci se dvěma kytarami, aby to bylo svěží. Uvědomili jsme si, že změna není špatná věc.“
V roce 1991 nahráli 'noví' Overkill svou pátou studiovku Horrorscope, opět s Terrym Dateem. Deska, na níž se objevily zuřivé riffy a výměnná sóla nových kytaristů Cannavina a Ganta a vytříbené písničkářství Verniho a Ellswortha, rychle umlčela obavy fanoušků, že se sestava nevzpamatuje z rozchodu s Gustafsonem. Dnes je tato nahrávka všeobecně považována za jeden z rozhodujících momentů formace a je pravděpodobně jejich nejtěžším počinem. Album se zaměřilo na temnější a těžší styl a vznikl z něj ponurý singl "Horrorscope", který se odklonil od dřívějších hitů uskupení, jež byly tradičně uptempo písněmi. Horrorscope bylo také prvním studiovým počinem Overkill, který doprovázel více než jeden videoklip nebo singl; vznikly klipy k titulní skladbě a "Thanx for Nothin'" (obě se dočkaly častého vysílání v pořadu Headbangers Ball), zatímco další skladby jako "Coma", "Infectious" a coververze skladby "Frankenstein" Edgara Wintera si vysloužily zvláštní pozornost (ať už prostřednictvím rádií nebo jinak), čímž rozšířily popularitu kapely v heavymetalové komunitě a pomohly desce dostat se do Top 30 v žebříčku Billboard Heatseekers.
Overkill podpořili Horrorscope v roce 1991 turné po Severní Americe s Anacrusis a Galactic Cowboys a v roce 1992 s Armored Saint, po kterém partu opustil Sid Falck. Falck, který přiznal, že nikdy nebyl velkým fanouškem thrashmetalové muziky, uvedl, že původně chtěl posunout své bubnování na hranici možností hraním nejsložitějšího typu hudby (té doby) a časem se rozhodl věnovat jiným hudebním zájmům.
Falcka nahradil bývalý bubeník M.O.D. Tim Mallare, s nímž bylo nahráno další LP I Hear Black, vydané v březnu 1993 a produkované Alexem Perialasem (který předtím produkoval jejich počiny Taking Over a Under the Influence). Šlo o první desku Overkill vydanou přímo u Atlantic Records. Album opět představilo změnu stylu, od těžkého thrashe z Horrorscope k více stoner/blues rockovému stylu ovlivněnému Black Sabbath. Eklektický charakter nahrávky je často připisován skutečnosti, že se na ní podílelo mnoho různých autorů. Verni a Ellsworth se na následujících deskách starali o většinu skladeb sami, ostatní členové přispívali jen v menší míře. Ke skladbě "Spiritual Void" byl natočen videoklip a píseň si vysloužila občasné vysílání v pořadu Headbangers Ball. Na evropské části turné 'World Of Hurt Tours' v roce 1993 vystoupily jako support kapely Savatage a Non-Fiction.
Sedmé studiové LP W.F.O. (zkratka pro 'Wide Fuckin' Open', běžný motorkářský výraz), které si Overkill sami produkovali, vyšlo 15. července 1994 jako odpověď na kritiku, jež se snesla na I Hear Black. Album představilo rychlý, hlavy protřepávající, oldschoolový thrashmetalový styl bez experimentálních prvků přítomných na předchozím počinu ve prospěch zvuku orientovaného na groove. Videoklip k písni "Fast Junkie" se kvůli měnícímu se mainstreamovému vkusu a omezené dostupnosti vysílání pro metalové uskupení dočkal jen malého nebo žádného prostoru na MTV. Overkill pokračovali ve větších úspěších v zámoří a na podzim uspořádali rozsáhlé evropské turné, na kterém je podpořily kapely Jag Panzer a Massacra.
Vzhledem k tomu, že ve Spojených státech převládl grunge, mnoho heavymetalových rádií změnilo formát a Headbangers Ball přestal vysílat, W.F.O. si nenašli své publikum a v roce 1995 kapela opustila Atlantic Records. Overkill byli rádi, že opustili mainstreamové vydavatelství, kde se jim podle jejich názoru dostávalo jen malé nebo žádné pozornosti, a podepsali smlouvy s různými nahrávacími společnostmi po celém světě (CMC International v USA).
Koncert v březnu 1995, opět v Clevelandu v Ohiu, byl zaznamenán pro první plnohodnotné živé LP Overkill, 100 minutové dvoj CD s názvem Wrecking Your Neck. Album vyšlo v dubnu 1995, přičemž první výlisek obsahoval bonusové CD s EP Overkill, které se deset let nevydávalo. K písni "Bastard Nation" byl vydán také videoklip, který se však v USA opět neujal.
Koncem roku 1995 se Cannavino i Gant rozhodli odejít; Rob Cannavino, aby se mohl věnovat motocyklovým závodům, a Merritt Gant, aby mohl trávit více času se svou rodinou. K překvapení všech pak Overkill najali Joea Comeaua, bývalého zpěváka uskupení Liege Lord (nyní hrajícího na kytaru). Comeau s sebou přivedl bývalého kytaristu Anvil Sebastiana Marina, s nímž v minulosti spolupracoval.
Nová sestava nahrála v roce 1996 album The Killing Kind, které si opět sama produkovala a mixoval ho Chris Tsangarides (v). Deska se sice držela thrashového žánru, ale zároveň se odklonila od tradičnějšího thrashmetalového stylu svého předchůdce a objevily se na ní různé prvky, například hardcore, zatímco vokály byly ovlivněny širokým spektrem hudby. Vzhledem k tomu, že Comeau byl také zpěvák, byly doprovodné vokály na The Killing Kind a následujících nahrávkách propracovanější a častější než dříve, což zvuku kapely dodalo další rozměr. Ohlasy tisku na desku byly velmi pozitivní, ale mezi fanoušky zůstává The Killing Kind ostře diskutovaným tématem, přičemž někteří dlouholetí posluchači se brání novým moderním prvkům, zatímco jiní album oslavují jako jeden z nejlepších momentů kapely.
Na podporu alba absolvovali Overkill dvakrát evropské turné, nejprve v únoru 1996 s formacemi Megora a Accu§er a poté v listopadu s Anvil a Stahlhammer. V létě 1996 se Overkill objevili na druhém díle kompilace Legends of Metal - A Tribute to Judas Priest vydavatelství Century Media, na kterou přispěli skladbou "Tyrant".
V létě 1997 kapela vydala album !!!Fuck You!!! and Then Some. Obsahovalo EP !!!Fuck You!!!, které už několik let nebylo k dispozici, spolu s klasickým EP Overkill a dvěma živými skladbami z promo singlu z roku 1990. V říjnu téhož roku vyšlo deváté studiové dílo Overkill nazvané From The Underground And Below. Tato deska si zachovala některé moderní vlivy z The Killing Kind a zároveň znovu začlenila prvky z dřívějších počinů kapely. Některé skladby z From The Underground And Below, včetně "Save Me", měly lehce industriální metalový zvuk. Údajně byl natočen videoklip ke skladbě "Long Time Dyin'", který se však nedočkal televizního uvedení. V roce 1998 se kapela rozhodla absolvovat na podporu desky pouze evropské turné, na kterém vyrazila společně s Nevermore, Angel Dust a Nocturnal Rites.
V roce 1998 byla Ellsworthovi diagnostikována velmi agresivní forma rakoviny nosu a podstoupil okamžitou operaci, která zastavila nemoc dříve, než se rozšířila. Po jeho uzdravení začala kapela pracovat na svém desátém studiovém počinu. Vlastnoručně produkované album Necroshine vyšlo v únoru 1999, čímž se Overkill stali první thrashmetalovou formací, která kdy vydala deset plnohodnotných studiových desek (ostatní thrashové kapely první vlny, jako Sodom nebo Kreator, dosáhly tohoto milníku až o dva roky později). Ačkoli se album výrazně lišilo od předchozích nahrávek a hudebně nebylo považováno za „klasické“ dílo Overkill, bylo vokálně ještě experimentálnější než The Killing Kind a bylo dobře přijato jak fanoušky, tak kritikou.
Před vydáním Necroshine opustil sestavu Sebastian Marino, aby se mohl více věnovat rodině. Nahradil ho Dave Linsk z poměrně neznámé newjerseyské hardcore/thrashmetalové party Anger On Anger, která v roce 1996 natočila své jediné album Beyond a Man a o rok později se rozpadla. V červnu 1999 byl uspořádán dvoutýdenní výlet do Evropy, který měl vyplnit mezeru mezi vystoupeními na festivalech Dynamo a With Full Force.
V září 1999 vyšlo Coverkill, album sestávající výhradně z coververzí kapel, které měly na Overkill mimořádný vliv, například Black Sabbath (tři písně na desce), Deep Purple, Jethro Tull, KISS, Motörhead, Judas Priest, Sex Pistols, The Dead Boys, Manowar a The Ramones. Některé skladby už byly dříve k dispozici na kompilacích nebo jako bonusy, jiné ležely roky na dně šuplíku (nejstarší nahrávka pocházela ze sessions Under the Influence) nebo vznikly krátce před vydáním desky.
V únoru 2000 se uskutečnilo kompletní evropské turné na podporu desek Necroshine a Coverkill, na kterém Overkill vystoupili společně s kanadskou thrashmetalovou formací Annihilator, přičemž předskokanem byla německá parta Dew-Scented. Během evropského turné Annihilator vyhodili zpěváka Randyho Rampage kvůli jeho rušivému chování. O několik měsíců později byl jako jeho náhrada potvrzen Joe Comeau, čímž jeho působení u Overkill fakticky skončilo. Soubor se vrátil do studia, tentokrát jako čtyřčlenná sestava, a na podzim roku 2000 vydal studiový počin Bloodletting. Desku opět produkovali sami a mixoval ji Colin Richardson.
V listopadu téhož roku se band opět vydal na evropské turné jako speciální host Halfordova světového koncertního kola k jeho debutové nahrávce Resurrection. Jelikož Overkill ještě nenašli nového rytmického kytaristu, ke sestavě se na turné dočasně připojil odpadlík Joe Comeau. Na posledních pár vystoupení využili také dalšího session muzikanta. Vzhledem k tomu, že manželka D. D. Verniho se chystala porodit jejich druhé dítě, měl Verni zmeškat týden a na dva koncerty potřeboval záskok. O tuto práci byl požádán Derek Tailer z bandu zpěváka Twisted Sister Dee Snidera. V roce 2002 pak byl Tailer oznámen jako stálý člen Overkill, i když ne na baskytaru, ale na uvolněné místo rytmického kytaristy.
Po pauze se Overkill znovu objevili v roce 2002 s druhým plnohodnotným živým počinem Wrecking Everything, nahraným v Paramount Theatre v Asbury Parku v New Jersey. Deska obsahovala pouze skladby, které se neobjevily na Wrecking Your Neck, některé jednoduše proto, že byly vydány na pozdějších studiovkách, ale i několik raných skladeb z nahrávek jako Taking Over a Under the Influence. Stejná show byla použita pro vůbec první DVD, Wrecking Everything - An Evening in Asbury Park, které vyšlo rovněž v roce 2002.
Na evropském turné v červnu 2002, které podpořilo jak Bloodletting, tak Wrecking Everything, předskakovali uskupení Blaze a Wicked Mystic. Během předposledního koncertu turné v německém Norimberku utrpěl Blitz na pódiu mrtvici a zkolaboval. Téměř tři dny kolovaly různé fámy, které hlásily vše od toho, že Blitz je v kómatu, trvale ochrnutý, nebo dokonce že zemřel. Nakonec po třech dnech formace oznámila, že mrtvice byla velmi lehká a neměla žádné trvalé následky, stejně jako žádnou příčinu, kterou by lékaři mohli určit.
Koncem roku 2002 Overkill podepsali smlouvu s vydavatelstvím Spitfire Records a nastoupili do studia, aby natočili další studiový počin Killbox 13. Nahrávka produkovaná bandem a Colinem Richardsonem a vydaná v březnu 2003 byla ve skutečnosti teprve jejich dvanáctou regulérní studiovkou, ale k dosažení čísla 13 se počítalo i první EP Overkill. Tato deska se setkala s příznivým ohlasem kritiků, protože kombinovala 'nové' Overkill s jejich dřívějším syrovým stylem, který představili na debutové desce Feel the Fire.
Turné k desce zahrnovalo v létě řadu evropských festivalů a v listopadu následovalo kompletní evropské koncertní kolo se Seven Witches a After All. Uskupení hrálo bez Dereka Tailera, který chyběl z nezjištěných důvodů. Nebyl najat nikdo, kdo by ho zastoupil, a tak Overkill poprvé od roku 1990 koncertovali ve čtyřčlenné sestavě. Tailer byl ale stále považován za plnohodnotného člena party.
Koncem roku 2004, po japonském turné s Death Angel a Flotsam and Jetsam, začal band pracovat na další desce ve vlastním nahrávacím studiu D. D. Verniho. Studiovka s názvem ReliXIV si sami produkovali a mixovali a vyšla v březnu 2005. Z této nahrávky vzešla populární skladba "Old School", kterou Overkill od jejího vydání hrají na každém svém koncertě. Koncem roku 2007 se v USA prodalo přes 16 000 kopií ReliXIV.
V dubnu 2005 absolvovali Overkill turné po východní části USA a těsně před květnovým koncertním kolem po Evropě bylo oznámeno, že Tim Mallare se tohoto turné nezúčastní. Na turné ho nahradil bývalý bubeník Hades Ron Lipnicki. O několik týdnů později band oznámil, že Mallare odešel natrvalo a na jeho místo nastoupil Lipnicki.
V létě 2005 uspořádali Overkill své první turné po více než deseti letech po západním pobřeží USA, kde hráli od západní Kanady po jižní Kalifornii. Koncertní kolo mělo takový úspěch, že skupina byla zařazena do programu Gigantour 2006 jako headlineři druhého pódia, což znamenalo první celonárodní turné po USA od roku 1994.
Band u vydavatelství Bodog Music znovu spojil síly s Jonnym a Marshou Zazulovými, předchozími majiteli Megaforce Records, kteří jsou nyní součástí týmu Bodog ve Spojených státech. Overkill u Bodogu vydali 9. října 2007 své patnácté studiové album Immortalis. Na této nahrávce se podíleli zakladatelé Bobby 'Blitz' Ellsworth a D. D. Verni, kytaristé Dave Linsk a Derek Tailer a nový bubeník Ron Lipnicki. Zpěvák Lamb of God Randy Blythe přispěl vokály v písni "Skull and Bones".
30. října 2009 bylo oznámeno, že Overkill uzavřeli smlouvu na několik desek se společností Nuclear Blast Records. Patnáctá studiovka formace, Ironbound – která je popisována jako skutečný 'thrashter-piece' – vyšla 9. února 2010. Tento počin znamenal pro Overkill jakýsi 'comeback' po letech nevalných prodejů a úpadku popularity v USA od poloviny devadesátých let. Šlo zároveň o jejich první LP, které se po albu I Hear Black z roku 1993 znovu objevilo v žebříčku Billboard 200, a to na 192. místě.
Kapela náhodou vystupovala 1. května 2010 na Times Square v New Yorku v rámci svého turné k desce Ironbound, když se někdo poblíž neúspěšně pokusil vyhodit do vzduchu auto pomocí zábavní pyrotechniky. Koncert proběhl bez přerušení, ale některým držitelům vstupenek, kteří přišli později, zabránila policie reagující na incident ve vstupu do divadla. Overkill koncertovali téměř dva roky v rámci propagace Ironbound; začali evropským turné v únoru 2010 (podpořili je Suicidal Angels, Savage Messiah a Cripper), o dva měsíce později následovalo americké turné. Na podzim parta znovu zamířila na turné po USA (tentokrát s Forbidden, Evile, Gama Bomb a Bonded by Blood), a v březnu 2011 objeli Evropu s Destruction, Heathen, After All a Bonded by Blood. Šňůra k desce Ironbound skončila na podzim 2011 v Jižní Americe.
V červenci 2011 začali Overkill natáčet demosnímky šesti skladeb a v říjnu plánovali začít nahrávat svůj šestnáctý studiový počin, který měl vyjít začátkem roku 2012. Výsledná deska The Electric Age spatřila světlo světa 27. března 2012 a stala se jejich první nahrávkou, která se dostala do první stovky Billboard 200 – konkrétně na 77. místo.
V roce 2013 se parta vydala na severoamerické turné The Dark Roots of Thrash spolu s Flotsam and Jetsam, 4Arm a labelovými kolegy Testament. Koncert 15. února v Paramount Theatre v Huntingtonu byl však zrušen, neboť Blitz měl diagnostikován 'chodící zápal plic'. Dne 18. února bylo oznámeno, že Overkill turné oficiálně opouštějí kvůli mírnému zhoršení Blitzova zdravotního stavu po vystoupení ve Worcesteru (Massachusetts).
Dne 31. srpna 2013 se Overkill zavřeli do Gear Recording Studios, aby začali nahrávat svou sedmnáctou studiovou nahrávku. Původně měla vyjít 7. března 2014, ale 14. ledna bylo oznámeno, že vydání se posouvá na červenec. 15. března byl odhalen název nové desky – White Devil Armory. Po několika odkladech vyšla konečně 22. července 2014 a stala se jejich nejúspěšnějším počinem – obsadila 31. místo v žebříčku Billboard 200 a sklidila převážně pozitivní recenze. Gregory Heaney z AllMusic jí udělil tři a půl hvězdičky z pěti a označil ji za pomník klasického thrashe, který dokazuje, že forma skupiny rozhodně není dílem náhody. George Nisbet napsal pro All About The Rock: „Pokud budou pokračovat ve vydávání desek tohoto kalibru, pak se máme na co těšit. Pokud máte rádi kvalitní thrash, tohle si naprosto zamilujete!“. V roce 2014 získala cenu Metal Storm Award za nejlepší thrashmetalové album.
Dne 5. listopadu 2015 bylo oznámeno, že Overkill odehrají 16. dubna 2016 v Oberhausenu speciální koncert, během kterého zazní celá alba Feel the Fire a Horrorscope. Show byla profesionálně natočena a vydána jako DVD Live in Overhausen, které vyšlo 18. května 2018.
16. října 2015 vydala formace box set s názvem Historikill: 1995 – 2007. Na podporu kolekce se Overkill vydali na severoamerické turné s Symphony X (září–říjen 2015) a na britské turné v dubnu 2016.
V rozhovoru ze září 2015 Blitz prozradil, že již začali psát osmnácté studiové LP, pro které měli do března 2016 hotové demo jedenácti skladeb. V březnu 2016 Ellsworth uvedl, že nahrávání začne začátkem května s plánovaným vydáním v říjnu.
16. dubna 2017 oznámila sestava, že její bubeník Ron Lipnicki vynechá evropské turné kvůli naléhavé rodinné situaci. Nahradil ho Eddy Garcia, přičemž později bylo potvrzeno, že šlo o 'osobní záležitost'.
13. srpna 2016 byl oznámen název nového počinu – The Grinding Wheel. Ellsworth tehdy uvedl, že hledají termín vydání na začátek listopadu, ale ten byl posunut na 10. února 2017. The Grinding Wheel se stal dalším úspěšným albem – v žebříčku Billboard 200 obsadil 69. místo, čímž se stal druhým nejvýše umístěným počinem po White Devil Armory. Na podporu studiovky absolvovala parta turné po Severní Americe s Nile a v Evropě podpořili bývalé členy Sepultury – Maxe a Igora Cavalery – na šňůře Return to Roots. Zároveň byli headlineři Metal Alliance Tour 2017, na které je doprovázeli Crowbar, Havok, Black Fast a Invidia.
Dne 4. května 2017 Overkill oznámili, že Lipnického na postu bubeníka nahradil Jason Bittner, bývalý člen formací Shadows Fall a Flotsam and Jetsam. Lipnicki se později připojil k další ikoně thrash metalu z New Jersey, sestavě Whiplash.
Dne 9. února 2018 Overkill uvedli, že jsou ve studiu a pracují na demosnímcích své devatenácté studiové nahrávky. Předprodukce desky začala v dubnu téhož roku a Ellsworth oznámil, že vyjde v únoru 2019. Dne 1. června 2018 skupina potvrdila zahájení nahrávání. Dne 10. října 2018 během rozhovoru s Eddiem Trunkem v pořadu Trunk Nation baskytarista D. D. Verni prohlásil, že deska je hotová. Dne 28. listopadu 2018 bylo oznámeno, že ponese název The Wings of War a vyjde 22. února 2019.
Kapela propagovala studiovku jako headliner na turné Killfest Tour 2019, na němž ji doprovázely Destruction, Flotsam and Jetsam a Meshiaak. Na jaře pak absolvovala severoamerické turné s Death Angel a Mothership a v říjnu téhož roku se objevila na historicky první MegaCruise Megadeth v Tichém oceánu. Roku 2020 pokračovali v koncertním tažení na podporu The Wings of War, včetně amerického turné po boku Exhorder a Hydraform a několika festivalových zastávek po Evropě.
V červnu 2019 se objevila zpráva, že Overkill plánují začít tvořit materiál pro svůj dvacátý studiový počin začátkem roku 2020. V říjnovém rozhovoru pro Metal Exhumator Ellsworth uvedl: „Právě jsme si sedli a mluvili o tom, že začneme psát na jaře. Možná koncem jara, začátkem léta, prostě si řekneme, že bychom si na to měli naplánovat nějaký čas. Ale zatím nebyly žádné nápady, co se týče toho, kam se to bude ubírat.“ Bittner v dubnovém rozhovoru pro Metal Pilgrim prozradil, že Verni napsal devět skladeb pro novou desku, ale dodal, že plány na vstup do studia byly odloženy kvůli pandemii COVID-19: „Takže náš plán byl začít pracovat na novém materiálu, ale vzhledem k tomu, že teď musíme zůstat v našich prostorách, děláme věci tak nějak elektronicky a D.D. to dalo víc času na psaní. Protože jsme byli tak trochu v časové tísni, protože jsme - no, dobře, řeknu, že jsme měli plán, ale každý měl plán před minulým měsícem.“
Bittner také zmínil plánované evropské turné na podporu nahrávky v březnu 2021: „Vůbec netušíme, jestli to teď bude vůbec možné, protože časové plány, které jsme měli pro nahrávací společnost a kdovíco ještě, už nejsou ty tam, protože nahrávací společnost je zavřená a nikdo s ní právě teď neobchoduje.“ Ellsworth v rozhovoru pro A&P Reacts z června 2020 uvedl, že nová studiovka by měla vyjít v dubnu 2021 a následovat ji má turné. Bittner doplnil, že vzniklo 11 demosnímků a dodal: „Myslím, že právě teď, když jsem naposledy mluvil s D.D., naše představa je, že se pokusíme začít dělat bicí tak v září, podle toho, co se bude dít. Problém je, že teď opravdu nemůžeme dělat běžnou předprodukci, protože všichni nežijeme ve stejném státě.“ Později dodal, že vydání alba se posouvá na únor 2022. V srpnovém rozhovoru v pořadu Trunk Nation With Eddie Trunk Verni prozradil, že Overkill stále pracují na nové nahrávce a plánují její mix na podzim, aby vyšla souběžně s turné v březnu 2022. Ellsworth však v březnu 2022 uvedl, že se nahrávka neočekává dříve než v dubnu 2023.
Dne 9. prosince 2022 skupina během vystoupení na festivalu Ruhrpott Metal Meeting v Oberhausenu představila novou skladbu "Wicked Place" z tehdy očekávaného dvacátého studiového alba, které nakonec vyšlo 14. dubna 2023 pod názvem Scorched. Na podporu desky se Overkill vydali na evropské turné společně s Exhorder a Heathen. Po návratu na americký kontinent kapela vystoupila mimo jiné na parkovišti stadionu MetLife v East Rutherfordu ve státě New Jersey 6. srpna 2023, tedy ve stejný den, kdy na tomto místě hrála Metallica v rámci svého světového turné M72 World Tour. Overkill pokračovali v turné na podporu alba Scorched po Latinské Americe v dubnu 2024 (bývalý baskytarista Megadeth David Ellefson zaskakoval za Verniho, který nemohl vystupovat kvůli zotavování se z operace ramene). Verni odehrál svůj první koncert po návratu z rekonvalescence 17. května 2024 na festivalu Milwaukee Metal Fest.
V srpnu 2024 oznámil bubeník Jason Bittner svůj odchod z Overkill, aby se mohl plně věnovat kapelám Shadows Fall a Category 7. Jeho poslední vystoupení s kapelou proběhlo 1. srpna 2024 na Vagos Metal Festu v Portugalsku. Na jeho místo nastoupil Jeramie Kling, bývalý člen Venom Inc., který s Overkill odehrál své první vystoupení 30. srpna 2024 na festivalu Posada Rock v Rumunsku.
Během letního a podzimního evropského turné kapely v roce 2024 zaskakoval za Verniho, který opět nemohl vystupovat kvůli přetrvávajícím problémům s ramenem, bývalý baskytarista Kreator Christian 'Speesy' Giesler. Od října do prosince 2024 se Overkill zúčastnili severoamerického turné 'Saint Lucifer's Hospital 1920' jako předkapela King Diamond. Během tohoto turné nahradil baskytaristu D.D. Verniho, jehož potíže stále přetrvávaly, Christian Olde Wolbers, bývalý člen Fear Factory a Vio-lence. Kapela také odehrála jedno vystoupení bez kytaristy Dereka Tailera, který chyběl kvůli nemoci.
Overkill plánují vydání svého 21. studiového alba až v roce 2026. Frontman Bobby 'Blitz' Ellsworth uvedl, že kapela začne s psaním nového materiálu v první polovině roku 2025, nahrávání by mělo proběhnout do konce téhož roku a vydání je plánováno na rok 2026. Ellsworth také zmínil, že pravděpodobným vydavatelem bude opět Nuclear Blast, se kterým má kapela ještě jednu smluvní možnost.
V březnu 2025 oznámil projekt Inhuman Condition, ve kterém působí Jeramie Kling (Overkill), Taylor Nordberg (Deicide) a Terry Butler (Obituary), vydání své třetí desky s názvem Mind Trap. Album má být vydáno v dubnu 2025 pod hlavičkou Listenable Insanity Records a tématicky reflektuje aktuální globální krize a společenské napětí.
Ačkoli jsou Overkill méně populární než 'větší' kapely stejného žánru, patří mezi nejstarší thrashmetalová uskupení, která dnes stále koncertují. I když jejich debutová deska spatřila světlo světa až v roce 1985, počátky této party předcházely vzniku všech thrashmetalových ikon 'velké čtyřky' (Metallica, Megadeth, Anthrax a Slayer) nejméně o jeden rok. Jak šel čas a Overkill vydávali další materiál po boku rychle rostoucí konkurence, proslavili se svým zběsilým a těžkým stylem. Jejich hudba možná postrádala dostatečnou pestrost, aby mohla držet krok s 'velkou čtyřkou', ale Overkill si po celou kariéru tvrdohlavě hájili svůj charakteristický zvuk, místo aby podléhali komerčním trendům. Tato newyorská formace je často zmiňována jako jeden z nejvýznamnějších zástupců východopobřežního thrash metalu a zároveň patří mezi nejaktivnější soubory v žánru – na rozdíl od mnoha kolegů se totiž nikdy nerozpadli, nedali si pauzu ani nezanedbali vydávání studiovek déle než tři roky.
Spolu s kapelami Exodus a Testament se Overkill stali předmětem debaty o tom, kdo by měl být přidán do rozšířené 'velké čtyřky'. Na otázku, zda by Overkill, Exodus nebo Testament mohli být v září 2014 zařazeni do 'Velké pětky' thrash metalu, frontman Bobby Ellsworth odpověděl: „Ach jo, to mě zahání do kouta! Náš úspěch měříme ve dnech, ne v dolarech! Ale možná najdeš odpověď v tom, co ti teď řeknu. Když [hraní thrash metalu] v devadesátých letech s grungeovou hudbou přitvrdilo, nikdy jsme neměli otázku, jestli s tím přestaneme a půjdeme pracovat pro maminky a tatínky nebo tak něco. Prostě jsme to potřebovali uskutečnit. Nehodlali jsme se nechat grunge zastavit. A kdyby ano, prostě bychom se vrátili do undergroundu. Stejně se mi tam líbilo!“ K tomu, že se Overkill nikdy nestali součástí 'velké čtyřky', Ellsworth poznamenal: „Pokud jde o to, zda byli vybráni a nebyli vybráni, je to jednoduchá účetní záležitost. Když mluvíte o číslech, čísla hýbou světem, čísla dávají jídlo na stůl a čísla dostávají 'Velkou čtyřku' do arén. A k tomu prodávají dostatek desek. Pro mě to není problém. Už jen to, že mi tu otázku položíte, je docela kompliment s ohledem na, řekněme, naši dlouhověkost nebo vytrvalost v tom, co děláme rádi. Ale tohle je jednoduše účetní záležitost. Ten, kdo prodá nejvíc, získá pole position.“
Zvuk Overkill výrazně ovlivnil thrashmetalovou scénu. Jejich styl čerpá z punku, hard rocku i NWOBHM – tyto vlivy se proměnily v dravý, úderný projev, který je pro tuto sestavu naprosto typický. I díky tomu si vysloužili přezdívku 'Motörhead thrash metalu'. Čerpali inspiraci z různých směrů: heavy metalu, hard rocku, progresivního rocku i klasického rocku..
Mnoho současných thrashmetalových skupin nové vlny bylo ovlivněno průkopníky žánru jako Overkill. Například Mantic Ritual ve své hudbě mísí stylistické znaky připomínající právě tuto formaci a další legendy staré školy. Overkill bývají rovněž zmiňováni jako jedna z inspirací pro vznik groove metalu. Kytarista Pantery Dimebag Darrell se odvolával na práci Bobbyho Gustafsona na deskách Under the Influence a The Years of Decay, ale i na samotnou produkci The Years of Decay, kterou měl na svědomí Terry Date – ten následně v roce 1990 produkoval zásadní studiovku Pantery Cowboys from Hell.