| Původ: | Londýn, Anglie |
| Aktivní roky: | 1968 - 1983, 1984 - 1989, 1991 - současnost |
| Styl: | Hard rock, heavy metal, progresivní rock, space rock (v začátcích) |
| Vydavatelé: | Beacon, Chrysalis, Cleopatra, Metal Blade, Steamhammer |
| Web: | ufo-music.info |
| Podrobnosti: | UFO - wikipedia |
UFO je anglická rocková kapela, která vznikla v Londýně v roce 1968 a stala se přechodnou fází mezi raným hard rockem a heavy metalem a novou vlnou britského heavy metalu. Současnou sestavu tvoří zpěvák Phil Mogg, hlavní kytarista Vinnie Moore, rytmický kytarista a klávesista Neil Carter, baskytarista Rob De Luca a bubeník Andy Parker. Prošli několika změnami v sestavě, takže jediným stálým členem zůstal Mogg, a měli dvě přestávky (1983 - 1984 a znovu 1989 - 1991). Kapela je pozoruhodná také tím, že v ní působí bývalý kytarista SCORPIONS a zakladatel MSG Michael Schenker, který byl členem UFO v letech 1973 - 1978 a ke kapele se sporadicky vracel v letech 1993 - 2003, poté ho nahradil Moore. V květnu 2018 Mogg oznámil, že po posledním turné jako člen skupiny v roce 2019 z UFO odejde. Kapela však pokračovala v rozlučkovém turné i v roce 2022.
Během 54 let trvající kariéry vydali UFO 22 studiových alb, 14 živých nahrávek, 16 kompilačních alb a jedno album coververzí. Koncem 70. a začátkem 80. let dosáhli mírného úspěchu, když se jejich několik desek a singlů dostalo do britské a americké Top 40 hitparády a celosvětově prodali přes 20 milionů výlisků. Mezi jejich nejznámější písně patří "Doctor Doctor", "Rock Bottom", "Natural Thing", "Lights Out", "Too Hot to Handle" a "Only You Can Rock Me". UFO jsou považováni za jednu z největších klasických hardrockových kapel a často jsou uváděni jako jeden z klíčových vlivů na hardrockovou a heavy metalovou scénu 80. a 90. let 20. století. Umístili na 84. místě v žebříčku "100 Greatest Artists of Hard Rock", který sestavila stanice VH1.
Zpěvák Phil Mogg, kytarista Mick Bolton, basista Pete Way a bubeník Andy Parker založili skupinu UFO v říjnu 1969. Počátky této formace však sahají o rok zpět do seskupení The Good, the Bad and The Ugly, Acid a Hocus Pocus, v nichž společně působili Mick Bolton, Pete Way a bubeník Tic Torrazo. Na konci 60. let Way spolupracoval s Boltonem i ve formaci The Boyfriends. Během roku 1969 nejprve Torraza za bicími vystřídal Colin Turner, a následně kvartet doplnil zpěvák Phil Mogg. Původní sestava, která vystupovala pod jménem Hocus Pocus, si v říjnu téhož roku změnila název na výraznější UFO, na počest slavného londýnského hudebního klubu, kde si jich všiml Noel Moore, který s nimi podepsal smlouvu pod svou značkou Beacon Records. V jejím čele stál rodák z Antiguy Milton Samuel. Rok poté, v zimních měsících, došlo k finální výměně bubeníka, kdy se místo Turnera stal členem sestavy Andy Parker.
Kapela vydala svůj studiový debut, eponymní desku UFO 1, která vyšla v roce 1970. Jde o typický příklad hard rocku s kořeny v blues a boogie, jehož zvuk spíše připomíná garážový rock 60. let než pozdější fanoušky oblíbený hard rock. Přesto už v tomto raném období formování se objevují náznaky budoucího směru. Deska obsahuje těžkou verzi klasiky Eddieho Cochrana "C'mon Everybody". Mnohé rané heavy metalové prvky UFO byly silně ovlivněny space rockem. Zajímavá je úvodní instrumentální skladba "Unidentified Flying Object", která představuje vzorek raného "space rocku" sestavy, na který fanoušci populárnějšího materiálu téměř zapomněli, stejně jako na "Treacle People".
Druhá studiovka Flying, včetně 26 minutové titulní skladby a 19 minutového opusu "Star Storm", měla dokonce podtitul "One Hour Space Rock". Byla mnohem konzistentnější a vyladěnější než debut, což lze považovat za vrchol období před příchodem Michaela Schenkera do studia. Na nahrávce se 'space rock' z náznaků na prvotině dostal do popředí, a formace se vzdala většiny stop svého garážového rockového zvuku. Zásadní rozdíl spočívá i v počtu skladeb – na desce jich je pouhých pět! Obsahuje dvě z nejdelších písní v historii souboru, "Star Storm" a "Flying". První trvá téměř 20 minut, druhá téměř 30 minut. Obě jsou sice zajímavé, ale je nepravděpodobné, že by je i ti nejvytrvalejší posluchači poslouchali víckrát než jednou. Nejlepším kouskem je "Prince Kajuku", která nabízí skvělé hardrockové riffy a nezapomenutelný zvuk i text. Jde pravděpodobně o nejslavnější píseň z období před Schenkerem, a to zcela zaslouženě. Následuje instrumentálka "The Coming Of Prince Kajuku", jež začíná jemně a melodicky, ale ke konci vybuchne tvrdým rockem.
Space rock byl tehdy poměrně populární, ale sestava brzy pochopila, že tento styl je poměrně limitující. Ani UFO 1, ani jeho následovník Flying nebyly příliš úspěšné, zaznamenaly ohlas především v Japonsku, zejména singl "C'mon Everybody", který tam dosáhl velkého hitu. V Německu pak bodovala skladba "Boogie For George" z debutu, která se vyšplhala na 30. místo singlových žebříčků, a "Prince Kajuku" z Flying, která se umístila na 26. pozici. Tyto písně však vzbudily jen slabý zájem v Británii a USA. V roce 1972 vyšla třetí nahrávka formace, tentokrát živé LP Live. Nejprve bylo vydáno jen v Japonsku a později v několika zemích pod různými názvy (UFO Lands In Tokyo, také UFO Landed In Japan). Sestava zde čerpala z vrcholů prvních dvou studiovek a předvedla je živě s vysokou energií před nadšeným japonským publikem. Skladby z tohoto počinu jsou mnohem živější a energičtější než studiové verze. Jedná se o značně podceňovaný živý počin z raného období uskupení, a je smutné, že byl po Schenkerově éře a kultovním živém albu poněkud zapomenut.
Ještě v roce 1972 byl vydán singl "Galactic Love". Tato skladba se nikdy neobjevila na žádné skutečné studiové nahrávce, ačkoli byla v různých vydáních zařazena jako bonusová. Jde v podstatě o poslední studiovou skladbu, kde se představil Mick Bolton, a určitě stojí za poslech.
Po vydání živého počinu v lednu 1972 Mick Bolton sestavu opustil, a band začal hledat kytaristu, který by dodal standardnější rockový zvuk. Na jeho místo měl nastoupit Larry Wallis, kytarista z uskupení Shagrat Stevea Tooka (později Pink Fairies, Bloodwyn Pig, a v roce 1975 jeden ze zakládajících členů Motörhead). Wallis v sestavě vydržel méně než rok, od února do října 1972. Po rozepřích s frontmanem Moggem byl navzdory nesouhlasu ostatních členů v listopadu vyhozen a jeho místo zaujal budoucí kytarista Coverdalových Whitesnake, Bernie Marsden (později také Wild Turkey, Hammer od Cozy Powella či Paice-Ashton-Lord), který pak s UFO koncertoval po Evropě a nahrál ukázky "Oh My" a "Sixteen".
S Marsdenem v sestavě začali UFO na jaře 1973 pracovat na svém novém albu, ale poté kapelu na jednom z koncertů zaujali předskokani Scorpions s kytaristou Michaelem Schenkerem a pro Marsdena najednou nebylo v sestavě místo. Skupina v červnu 1973 Michaela, kterému v té době bylo 18 let, přijala do svých řad a on se rychle stal hnacím motorem UFO. Na novém labelu Chrysalis Records a s novým producentem Leem Lyonsem nahrála formace v roce 1974 LP Phenomenon, na kterém Schenker debutoval a i díky jeho přispění se deska stala bombou, když představila těžší partu s ostře vyhraněným kytarovým zvukem. Schenkerovi bylo v době natáčení pouhých 19 let, ale už byl uznávaným kytaristou.
Album se nestalo okamžitě klasikou, ale obsahovalo mnoho oblíbených skladeb fanoušků, jako "Doctor Doctor", jejíž refrén se prozpěvoval na mnoha večírcích a tanečních zábavách i u nás v dobách tehdejšího Československa, kdy si hard rocková formace UFO razila vítězně cestu hudebním nebem. Psal se rok 1974 a LP se poprvé vydrápalo i do ankety Billboard. Podobným hitem se stala i skladba "Rock Bottom", která byla na koncertech protažena, aby se Schenker mohl představit publiku. Jejich debut se nakonec ukázal jako omračující a přinesl dvě hlavní metalové klasiky "Doctor Doctor" a "Rock Bottom", písně, které vyvolaly handbanging mnoha dospívajících mladíků napodobujícího jejich idoly v rockových klubech po celém světě.
Na doporučení Mogga byl pro následné koncertní turné najat jako druhý kytarista Paul "Tonka" Chapman (ex-Universe, Skid Row, Kimla Taz), aby posílil jejich živý zvuk. Stal se jím po odpovědi na inzerát v časopise Melody Maker. Paul však po skončení turné v lednu 1975 zase odešel a založil sestavu Lone Star.
Na dalším studiovém albu Force It z roku 1975 parta experimentovala s klávesami, se kterými jim jako studiový hráč s vypomohl Chick Churchill (ex-Ten Years After). Deska byla těžší než předchůdce, podle jejich standardů to bylo rozhodně nejtěžší dílo UFO 70. let. Melodická stránka se zvýraznila, ale našlapané skladby jako "Let It Roll", "Mother Mary" a "Shoot Shoot" či "This Kid's/Between The Walls" předvedly, jak vzácné je pro heavymetalové uskupení hrát ohnivé elektrické kytarové party s jemnějšími pasážemi a smyslem pro dynamiku.
Když formace vyrazila na další šňůru, v sestavě se už od srpna 1975 nacházel nový hráč na klávesové nástroje a zároveň doprovodný kytarista Denny Peyronnel (ex-Heavy Metal Kids) pocházející z Buenos Aires. Ten v kapele vydržel i pro nahrávání další desky No Heavy Petting (1976), krátce po jejím vydání však v létě odešel do nově založených The Blue Max. Některé písně na albu výrazně reflektovaly náladu 70. let. Je to ten druh skladby, která je dobrým soundtrackem, když se díváte na něčí ročenku ze střední nebo vysoké školy z roku 1976. Přesto zde byly stále obsaženy standardní prvky: ženoucí těžké rytmy, Schenkerova nasekaná kytarová sóla, a smysl pro energii a ducha na rozdíl od drsnějších Deep Purple a Black Sabbath. Pádivé rytmy "Can You Roll Her" a "Reasons Love" byly rozhodně heavy metalové standardy, ale temperované v rytmu Me Decade. Jediným standardem z alba je "Natural Thing", i když obecně to bylo velmi dobré album, jsou na něm i některá z nejlepších Schenkerových kytarových sól za dobu strávenou v UFO. Skladba "Martian Landscape" přinesla snad jednu z nejjemnějších skladeb, i když to není tak docela balada. Píseň "Belladonna" byla velmi populární i v tehdejším SSSR na základě cover verze od Alexandra Barykina. Ale byl rok 1976 a No Heavy Petting nezískalo velké komerční uznání. Peyronnel stal obětním beránkem a byl v důsledku toho propuštěn.
V červenci 1976 jej nahradil nástrojově shodně zaměřený Paul Raymond (ex-Plastic Penny, Chicken Shack, Savoy Brown), s nímž UFO vydali další studiovku Lights Out (1977). Album bylo vrcholem studiové kariéry formace, je považováno za skutečnou rockovou klasiku ze 70. let a jedná se o nejtypičtější a nejsilnější dílo UFO, přinášející i průlom v Americe. Pod vedením špičkového amerického producenta Rona Nevisona se ukázaly skladby jako "Too Hot To Handle", "Lights Out" a 7-minutový opus "Love To Love" jako jedny z nejlepších písní kapely, které napsali. Poprvé se zde také představily lesní rohy a smyčce v klasické strašidelné baladě "Try Me", téměř epickém "Love To Love", Macleanově coveru "Along Again Or" a "Just Another Suicide". Sestava Mogg, Schenker, Way, Raymond a Parker je uváděna jako "klasická sestava" uskupení. S albem se dostalo kapele značného ohlasu i u kritiků. Skupina byla opravdu pořádně rozjetá a 23. místo v Billboard žebříčku a průnik do anket v Anglii už něco znamenaly. Byli také stále více žádáni jako koncertní formace. Kreativita však přinesla i svoji cenu a Schenker, i když byl mimořádně nadaným kytaristou, byl také výstřední týpek s poněkud nepředvídatelným charakterem a jednáním. Jednou v předvečer velkého turné po USA v roce 1977 po vydání Lights Out kapelu opustil. Kytarista Paul Chapman byl znovu povolán, aby za něj nouzově dokončil kytarové party pro zbývající koncerty, než se Schenker znovu objevil na pokračujícím turné. Chapman pak odešel zpátky k Lone Star kvůli rozdílům postojům se zbytkem kapely a také chtěl více propagovat jejich první album.
Povzbuzena svým úspěchem se parta vrátila do studia, aby v roce 1978 nahrála nové LP Obsession. Mělo být posledním studiovým počinem, na němž se podílel německý kytarista. Podobně jako předchozí deska vznikla opět v produkci Nevisona a je plná smyčců a rohů, které doplňují některé z jejich polo-balad. Jedním z nejintenzivnějších momentů nahrávky je Schenkerovo sólo ve skladbě "Born To Lose".
Formace mezitím intenzivně cestovala, což přineslo UFO větší zájem u amerického publika a udělalo z nich obrovské hvězdy v Anglii. Na konci roku 1978 však bylo vše jinak, Schenker zmizel z bandu a zdálo se, že nadobro, poté co na konci 70. let začalo růst napětí a mezi Moggem a Schenkerem vyvrcholily osobní problémy a dlouhotrvající vnitřní neshody. Problémy byly pravděpodobně kvůli Schenkerovi, který často odcházel před nebo během koncertů. Brzy po show v Palo Alto v Kalifornii dne 29. října 1978 Schenker sestavě definitivně dal dvouměsíční výpověď a odešel.
Krátce se vrátil ke Scorpions, než vytvořil vlastní sestavu MSG (Michael Schenker Group). Deska Obsession však zůstala další klasikou těžké váhy, přinášející záhadný rock ve skladbě "Only You Can Rock Me", která zůstala součástí jejich živého setu dodnes.
Ještě předtím, v roce 1978, se uskupení vydalo na turné po USA, kde převážně v Chicagu nahrálo živé dvoj-album nazvané Strangers In The Night, jež vyšlo v lednu 1979 a zachycuje koncerty na podporu desky Obsession ještě se Schenkerem v sestavě. Tato studiová nahrávka je mnoha kritiky považována za jedno z nejlepších živých alb v historii rocku. Živá verze písně "Rock Bottom" přinesla rozšířené sólo od Schenkera, což bylo samo o sobě představením. Schenkerova obratnost hraní, kombinující pentatonické a dorianové změny, vyvrcholila v souladu s Paulem Raymondem a patří mezi Top 10 elektrických kytarových výkonů všech dob, společně s Van Halenovým "Eruption", výkonem Randy Rhoadse v "Over The Mountain" či Yngwieho sólem v "Now Your Ships Are Burned".
Živá deska Strangers In The Night měla jak recenzní, tak komerční úspěch, když v únoru 1979 dosáhla na 8. místo v UK Albums Chart. Mělo jít na nějakou dobu o poslední nahrávku klasické sestavy. Po Schenkerově odchodu zůstal ve skladatelském procesu díra, kterou se snažil zacelit již osvědčený Chapman, jenž přinesl i nepoužité nápady na skladby od bubeníka Lone Star Dixieho Lee.
UFO začali pracovat na své první studiové desce po osmi letech bez účasti tohoto německého kytaristy. Album No Place To Run z roku 1980 představovalo první část trilogie a bylo produkováno slavným Georgem Martinem. Skladby jsou docela dobré a chytlavé, i když ve srovnání s Schenkerovou érou mají trochu zjevnější popovou příchuť, jako u "Youngblood", a ani produkce nebyla dost heavy. Jedna z nejlepších skladeb je "Lettin 'Go", která má silné riffy, spalující sólo i Moggovy chytlavé vokální libůstky. Album prostě přineslo odlišný zvuk formace a nepodařilo se mu vyrovnat úspěchu jeho předchůdců, i když ve Spojeném království jen částečně, když deska získala 11. místo. Hudební směřování se vůbec nelíbilo klávesistovi Raymondovi, který v červenci téhož roku odešel posílit Schenkerovu novou sestavu MSG. Po asi měsíc trvajícím intermezzu s Chapmanovým kamarádem Johnem Slomanem (ex-Lone Star, Uriah Heep) se k UFO připojil kytarista a hráč na klávesové nástroje, a dokonce i saxofony, Neil Carter (ex-Wild Horses), se kterým parta opět nabrala správné obrátky, když pomohl vyplnit prázdno v psaní písní, které zanechal Schenkerův odchod.
Carter debutoval s UFO na jevišti na třídenním Reading Festivalu dne 23. srpna 1980, kdy kapela vystupovala jako hlavní akt sobotního večera. Na začátku roku 1981 UFO uvedli ve vlastní produkci další povedenou desku The Wild, The Willing And The Innocent, druhou část trilogie formace, které mělo lehčí poprockový zvuk, jenž začínal trochu sklouzávat do mainstreamu, i když se snažili vrátit zpět hard rockový styl při zachování smyčců a rohů či přidáním Carterova sladkého saxofonu ve snové "Lonely Heart". Píseň "Profession Of" je možná nejstrašidelnější baladou v katalozích Phila Mogga a Paula Chapmana. Byla tak zajímavá, že ji Chapman krátce před tragickým pádem Rhoadsova letadla dokonce ukázal Randymu Rhoadsovi. Pete Way poskytl další chytlavou melodii skladbou "It Killing Me", která, jak se zdá, skvěle zachycuje těžký smysl pro pop. Původní fanoušky to trochu vylekalo, ale formace fungovala i nadále, navíc se vezla na tehdy propukající módní vlně důrazu na melodiku a harmonickém obcházení základního motivu či riffu. Deska dosáhla mírného úspěchu ve Velké Británii, když se dostala do britské Top 20, z níž byl vydán singl "Lonely Heart".
V únoru 1982 parta vydala další studiovku Mechanix, zakončující trilogii, která byla úspěšná ve Velké Británii, kde se umístila na 8. místě, což bylo vůbec nejvyšší dosažené místo uskupení. Deska se nahrávala ve studiu Queens ve švýcarském Montreux. Poté vyjeli na dlouhé turné po USA s Ozzym Osbournem, setkali se s Rainbow a mnoha dalšími souputníky jako Heart, Iron Maiden, Mötley Crüe, Blue Öyster Cult či Foreigner. Pomalu, ale stabilně se však klasická identita UFO ředila pokračujícími změnami v sestavě. Později téhož roku odešel basista Pete Way, jehož maniakálně energická vystoupení byla pro živá vystoupení nesmírně důležitá, když byl znepokojen zjevně komerčním směrem kapely, jehož příkladem jsou skladby jako "We Belong To The Night" a "Let It Rain". S uvolněným místem na basovém postu se formace vypořádala šalamounsky, když basu na následující desce obstaral Chapman a po dobu turné se ke kapele připojil jako basista Billy Sheehan (ex-Talas, později Mr. Big), po jeho návratu také Paul Gray (ex-Eddie and The Hot Rods, The Damned).
V roce 1983 UFO vydali další počin Making Contact, ale setkal se s kritickým a komerčním neúspěchem. Z původní klasické sestavy let 1974–1978 už zůstali jen Mogg a Parker. Skladby jako "Blinded By A Lie" a "When It Time To Rock" dokázaly sice udržet formaci nad vodou, ale nedokázaly stmelit chybějící mezery. UFO mělo vážné potíže a napětí se v neustálé práci začalo projevovat. Mogg se nervově zhroutil v Řecku a bylo zrušeno evropské turné, aby mu umožnili úplné uzdravení. Jeho jevištní problémy v Aténách vyvolaly téměř nepokoje. V březnu 1983 se členové rozhodli, že je čas všechno přerušit a kapelu rozpustili. Ještě odehráli britské rozlučkové turné s Paulem Grayem (ex-The Damned), poté se kapela rozešla a Mogga ponechala opuštěného.
Objevil se však náznak, že to nemusí být natrvalo, když vydali kompilační album se skladbami od UFO, stejně jako od jiných uskupení představujících bývalé členy UFO, s názvem Headstone, jehož přebal zobrazoval náhrobek označující UFO s jejich datem vzniku, ale neúplným datem ukončení.
Chapman, Carter a Parker se rozhodli založit vlastní formace, protože Mogg potřeboval nějaký čas na zotavení. Chapman zformoval sestavu DOA a později se připojil k Waysted, u Peta Waye po krátké spolupráci s kapelou Scarlett zakotvil také Parker. Carter odešel posílit spřízněný Gary Moore Band a Gray se přidal ke kapele Sing Sing. Odtud si jej na začátku roku 1984 vytáhl Phil Mogg, který začal mezitím pracovat na vlastní partě s názvem The Great Outdoors. Phil Mogg se pak pohyboval po Los Angeles. Pete Way dělal své věci ve Waysted a Andy Parker pracoval s kapelou jménem Scarlett Fox. Neil Carter byl pravděpodobně ve velkých kytarových projektech Garyho Moora. Michael Schenker svým mistrovským dílem "Captain Nemo" vyvolával závratě fanoušků elektrické kytary. To vše bylo někde mezi lety 1983 a 1984.
Třebaže *Hit Parader* prohlásil, že „zlatá hodina UFO uplynula“, nakonec se ukázalo, že to byla jen krátká přestávka. Už o dva roky později, na konci roku 1984 k překvapení všech, Mogg představil novou sestavu UFO. Spolu s ním v ní působili na basu opět Paul Gray, na bicí bývalý bubeník Diamond Head Robbie France, který byl brzy v roce 1985 nahrazen bývalým bubeníkem Magnum Jimem Simpsonem, a japonský kytarista Atomik Tommy M (Tommy McClendon), bývalý roadie, který také psal texty pro Loudness a hrál na kytaru s Paulem Raymondem, který se krátce poté připojil.
Ještě dlouho předtím, když byl Phil v Kalifornii, doslechl se na předměstí San Franciska ve Stocktonu o někom jménem Tommy McClendon. Tommy byl rodilý Japonec, ačkoli jeho starší bratr Danny mluví japonsky, on sám to bohužel neumí. Vypadá ale na Japonce a má způsoby Japonce. Kolem roku 1981 založil Tommy trio Boy Wonder, což byla místní rocková parta, a ve své domácí Atomik Tommy M garáži nahráli osm melodií pro demo kazetu, která se stala horkým tématem rozhovorů jeho nadšených kolegů. V té době se však Tommyho formace Boy Wonder rozpadla po dokončení demo nahrávky, protože nemohli získat smlouvu. Tommy pak použil pouze rytmický stroj a vytvořil novou demo pásku kytarových sól, která odhalila jeho úžasnou techniku. Šéf sanfranciského podhoubí Mike Varney představil Tommyho prostřednictvím magazínu *Guitar Player* a Tommy se rychle stal středem pozornosti. V San Francisku byl tím, čím byl Yngwie v Los Angeles. Tato demo nahrávka byla velkou šancí pro Tommyho připojení k UFO. Phil a Tommy se seznámili prostřednictvím Mika Varneyho, kterého oba znali jako objevitele Yngwie Malmsteena, černého kytaristy Tonyho McAlpina a devatenáctiletého Paula Gilberta. Mike měl na starosti novou kytaristickou rubriku v americkém časopise, do které nové talenty posílaly demo kazety v naději, že debutují na Shrapnel Records. Phil potřeboval pro reunion UFO talentovaného kytaristu, a tak požádal Mika o konzultaci a seznámení s Tommym.
Nejdříve se Phil spojil s Yngwie Malmsteenem, ale ten se rozhodl odejít ke Grahamu Bonnetovi (Rainbow) do Alcatrazz. Znovu konzultoval situaci s Mikem a dozvěděl se o Tommym McClendonovi ve Stocktonu. Phil odletěl z Los Angeles do San Franciska, aby se s Tommym setkal, uspořádal jam session a když viděl, jak dobře si Tommy vede, pozval jej, aby se připojil k uskupení. Pak se rozhodl nazvat novou sestavu UFO. Zatímco Tommy zůstal v Stocktonu, Phil se vrátil do Anglie, aby se poradil s právníkem ohledně návratu k Chrysalis. Právník však upozornil na potíže s minulými autorskými právy a licenčními poplatky Chrysalis. Pokud by podepsali smlouvu s jinou nahrávací společností, mohli začít s čistým štítem. Tommy mezitím v Americe usmíval pod sluncem a denně volal Philovi, aby se ptal na srazy a termíny nahrávání. Téměř o rok a půl později Tommy (jako Atomik Tommy M) odletěl do Birminghamu, kde mu život a ubytování působilo úzkost. Po zkoušce v Birminghamu šli do studia s veteránským producentem Nickem Tauberem. Hodně mu tehdy pomohlo přátelství zaměstnanců studia. Michael Schenker tehdy napsal dopis britskému rockovému magazínu Kerrang na protest proti tomuto vzkříšení a podepsal jej jako 'rozzlobený fanoušek UFO'. Pete Way jednoduše pokrčil rameny a v témže časopise v jiném čísle řekl: „Waysted pisses all over UFO“ (Waysted chčijou na celé UFO).
Na post klávesisty Mogg nejdříve hodlal angažovat sestru Michaela Schenkera Barbaru, nakonec však příchod z Waysted ohlásil jeden ze ztracených synů nejúspěšnější sestavy UFO, kytarista Paul Raymond, jehož cílem bylo oživit osvědčenou značku UFO a učinit odvážný pokus vrátit bývalou slávu. V prosinci 1984 absolvovali turné po Velké Británii. Recenze koncertů nové sestavy byly pozitivní a Tommyho originální hra na kytaru přesvědčila zejména britský tisk. Tehdy se UFO rozhodli vrátit do svého staronového domova Chrysalis. Bubeníka Franceho v průběhu roku vystřídal Jim Simpson (ex-Magnum).
S novým bubeníkem se pustili do přípravy nahrávání. UFO přizvali zkušeného producenta Nicka Taubera, který měl zkušenosti s Thin Lizzy, a v poslední době s Marillion a Girlschool. Studiový počin se nahrával v Holandsku, základní skladby byly dokončeny v Anglii a mix opět proběhl v Holandsku. V roce 1985 pak vyšlo Misdemeanor. Nová deska má kytarový zvuk, který nepřipomíná ani Michaela Schenkera, ani Paula Chapmana, ale je to dokonalý Atomik Tommy M. Zvuk UFO je opakem sladké melodické éry Michaela Schenkera a vyjadřuje moderní hard rock. Někteří říkali, že sbírka je drastickým odklonem od Chapman/Schenker éry, ačkoli mnoho kritiků nesouhlasí. Kromě melodického citu má Atomik Tommy McClendon styl velmi LA a okázale vyspělý. Nemá smysl pro náladovost euro-metalu, přítomnou spíš u Schenkera a v menší míře u Chapmana. Písně napsané McClendonem a Moggem odrážejí odlišný pocit zralosti a vzrušení. Moderní atmosféra melodie z konce 80. let jako "Heaven's Gate" přináší vizi jízdy městem za nočních světel. To platí i pro nadpřirozené konstrukce jako "Night Run" a "This Time". Studiovka byla jiná, osvěžující a pulzující, a píseň v H-moll "Meanstreets" odráží hard rock v nejlepší kvalitě. Některým fanouškům se však AOR vkus "nových" UFO nelíbil. Americká verze byla remixována Daveem Wittmanem, který povýšil kytaru dopředu a změnil zvuk. Přesto si UFO získali vynikající ohlas u kritiků a při podpoře Deep Purple v Knebworth Parku v létě téhož roku předvedli ohromující výkon, ale komerční úspěch se jim vyhnul a skončil i jejich dlouhodobý vztah se značkou Chrysalis. Uskupení vydalo ještě živý koncertní záznam Misdemeanor Tour (1986). Během turné v roce 1986 nahradil odcházejícího
V následujícím období UFO pokračovali znovu pouze ve čtyřech a ještě před odchodem Grayse kapela nahrála EP nazvané Ain't Misbehavin, které vyšlo v roce 1988. Navzdory obnovené činnosti kapely nebylo ani jedna nahrávka finančně úspěšná a v roce 1989 se kapela znovu oficiálně rozpadla poté, co řada se u nich vystřídala řada kytaristů, aby nahradili McClendona: Myke Gray (ex-Dorian Gray, Jagged Edge) na konci roku 1987, bývalý kytarista Rik Sandford (ex-Electric Warrior, Starfighters) a Tony Glidewell v roce 1988. Nakonec to byl v roce 1989 i budoucí kytarista skupiny Cold Sweat Erik Gamans. Součástí personálního kolotoče byla i výměna bubeníka Simpsona za Fabia Del Ria. Největší ohlas však zaznamenala obměna na postu basové kytary, kdy Paula Graye nahradil navrátilec Pete Way. Zakrátko z kapely zmizel i druhý z Grayů Myke, který nemá žádný příbuzenský vztah s Paulem Grayem. Bohužel kapely upadla do nečinnosti právě v době, kdy začala vrcholit renesance zájmu o klasické kapely konce 60. a začátku 70. let. A UFO byli v tomto okamžiku mimo.
Mogg se snaží rychle reagovat na nastalou změnu na hudební scéně a kapelu obnovit. V roce 1991 se společně s Wayem rozhodli dát dohromady novou sestavu UFO společně s bývalými členy Wild Horses Clivem Edwardsem na bicí a Laurencem Archerem (ex-Stampede, Grand Slam, Rhode Island Red) na kytaru. Společně pak vydali po dlouhých pěti letech další studiovku UFO, nazvanou High Stakes & Dangerous Men. Pro následné turné kapelu doplnil klávesista Jem Davis (ex-Stranger, Tobruk) a záznam z této šňůry vyšel jako Lights Out In Tokyo (1992). Přestože deska vyšla pouze na malém nezávislém labelu, stačilo to k tomu, aby vzbudila vážný zájem o plnohodnotné obnovení formace.
K Moggovi, Wayovi, Raymondovi a Parkerovi se měl původně přidat Paul Chapman, ale nakonec se k návratu v roce 1995 nechal přemluvit samotný Michael Schenker. Následující rok se znovu sešla klasická sestava UFO z konce 70. let – Mogg, Schenker, Way, Raymond a Parker – a výsledkem bylo album Walk On Water (1995), jehož zvuk byl ohromující. Přivedlo to zpátky i jejich producenta z klasické éry, Rona Nevisona, který opět zapracoval na jejich magii. Po mnoha letech to byl znovu Schenker, kdo přinesl do soukolí UFO zpátky těžší zvuk svých MSG, a Mogg s ním okamžitě obnovil jejich chemii. Paul Raymond dokonce přivezl svůj Hammond Organ, což vyústilo v moderní znějící studiovku, ale s jemnou atmosférou 70. let. Úvodní skladba "Self Made Man" je zcela moderní metalová píseň s velmi melodickým sborem, druhá "Venus" je emocionálně výbušný rock, "Darker Days" je také silný moderní rock, který navíc vkusně zachycuje trochu atmosféry minulých 70. let. Poslední novinkou je "Dreaming Of Summer", která je v pozici epické polo-balady v duchu "Look Out For Number One" z desky Obsession z roku 1978.
Andy Parker, který se nějakou dobu nevěnoval hudebnímu průmyslu, už nebyl tak výbušný bubeník jako kdysi, proto se po vydání desky rozhodl věnovat více rodině a vrátil se ke správě textilního podnikání své rodiny v Anglii. Na světové turné místo něj musel vyjet bubeník Simon Wright (ex-AC/DC, Dio). Znovu však narostlo napětí a nevypočitatelný Schenker opustil soubor pouze po čtyřech koncertech a odešel z pódia uprostřed stejného města v Palo Alto v Kalifornii, kde jejich turné v říjnu 1978 skončilo. Jelikož během reunionu v roce 1993 se stal spoluvlastníkem značky UFO, bez něj to najednou dál nešlo. Poté se ostatní členové opět vydali každý svou cestou. Jednou z podmínek sjednocení UFO totiž byla legální podmínka, která vyžadovala, že Schenker musí být v sestavě, aby mohli používat název UFO.
Zbylí členové UFO se nějakou dobu věnovali vlastním formacím, jako byli Mogg/Way nebo Paul Raymond Project. Pete a Phil podepsali dohodu na tři alba se společností Shrapnel Records a získali kytaristu George Bellase. V březnu 1997 pak sestava Mogg, Way, Bellas, bubeník Aynsley Dunbar a klávesista Matt Guillory pracovala ve studiích Prairie Sun v Kalifornii. Nemohli se však nazvat UFO, takže album Edge Of The World z roku 1997 vyšlo pod názvem Mogg/Way. V roce 1999 vyšel jeho následovník Chocolate Box s kytaristou Jeffem Kollmanem, bubeníkem Simonem Wrightem a Paulem Raymondem na klávesy.
Projekt Paul Raymond (PRP) byl poprvé vytvořen v roce 1989 v Japonsku. V původní sestavě se objevili zpěvák Frank Di Mino a Masoyoshi Yamashita (Loudness) na basu. Uskupení nahrálo mini album Under The Rising Sun (1989) pro Teichi Ku Records, ale životnost této sestavy byla relativně krátká. Paul strávil rok 1990 psaním nového materiálu, inspirovaného oživením přímočarého blues-rocku a kapelami jako Black Crowes a Quireboys. V roce 1991 znovu založil sestavu s neznámým zpěvákem Akim Fukasawou a zachoval si původního kytaristu Reibuna Ohtaniho. Nahráli několik demo skladeb a cestovali po Japonsku, ale až v roce 1996 se tyto písně reinkarnovaly do desky Raw Material. Po návratu do Velké Británie se Paul soustředil na psaní nového materiálu pro PRP a nahráli album Man On A Mission (1999) s kytaristou Andy Simmonsem a bubeníkem Stefanem Kadarem. Tato studiovka vydaná společností Zoom Club Records se vrátila k hard rockové atmosféře původního počinu PRP.
Mezitím se v létě 1997 Schenker vrátil k odehrání evropských koncertů, přičemž Parkera opět nahradil nový bubeník. V roce 1998 si zahráli i v klubu Astoria na Charing Cross Road v Londýně. Na další odchod si německý kytarista vzpomněl uprostřed turné v Japonsku, krátce po něm kapelu opustili i Raymond s Wrightem a značka UFO se zdála být definitivně pohřbená.
Jádro uskupení mělo ale celkem tuhý kořínek. Již v roce 1999 se začaly šířit zvěsti o chystaném reunionu klasické sestavy UFO ze 70. let. Schenker byl dvojicí Mogg a Way opět přemluven k návratu a spolu s bubeníkem Ansleym Dunbarem (ex-Journey, Ansley Dunbar Retaliation) nahráli v roce 2000 2CD Covenant, které obsahovalo disk s novým materiálem a disk s živou klasikou. Zdá se, že deska produkovaná Schenkerem má tvůrčí energii, jako by do ní přenesl atmosféru ze své sólové nahrávky Adventures Of The Imagination. Sólové party to odrážejí ve skladbách "Smell Of Money", "The World And His Dog", "Cowboy Joe", "Midnight Train" a "Fool's Gold".
Na turné se k nim připojil kytarista a klávesista Luis Maldonado (ex-Mogg/Way) a bubeník Jeff Martin (ex-Badlands, Racer X). V následujícím roce se sestava z alba Covenant (Mogg, Schenker, Way a Dunbar) sešla podruhé, aby natočila jeho následovníka z roku 2002 nazvaného Sharks. Skupina se na něm představila jako kvartet a více se orientovala na své kořeny. Deska je hardrocková se vším všudy, Schenker zde exceluje, ale je to jeho labutí píseň. Krátce po jejím vydání počátkem roku 2003 znovu opustil kapelu, což byl nejspíše poslední z odchodů Michaela Schenkera, neboť se zároveň vzdal podílu na značce UFO a nabídl tak Moggovi s Wayem prostor pro další fungování party. Ti okamžitě pozvali zpátky Raymonda, na bicí získali Jasona Bonhama a navzdory zvěstem o příchodu Johna Noruma (ex-Europe, Dokken) se nakonec novým kytaristou UFO stal Vinnie Moore, který přesvědčivě nahradil Schenkera. V roce 2003 Michael Schenker a Pete Way ještě vydali album The Plot s bubeníkem Jeffem Martinem.
Když se Michael vzdal svých práv na značku UFO, aby mohl pokračovat ve svých sólových projektech, umožnilo to Philovi a Petemu znovu se spojit s Paulem Raymondem a zaplnit další dvě volná místa novými členy — kytaristou Vinnie Moorem a bubeníkem Jasonem Bonhamem (ano, je to syn slavného Johna Bonhama z Led Zeppelin). Reorganizovaná formace vydala v roce 2004 své 17. studiové album You Are Here. Deska přinesla novou chemii a nakonec i vynikající nahrávku, která se docela šťastně usadila vedle mnoha klasických alb, která jsme si od tohoto uskupení oblíbili. V listopadu 2005 UFO nahráli svůj živý set a vydali nahrávku jako 2 DVD s názvem Showtime (2005). V listopadu 2005 se vrátil ke kapele Andy Parker a hrál na rockovém festivalu Piorno ve španělské Granadě. Osmnácté studiové album UFO s názvem The Monkey Puzzle vyšlo v roce 2006.
Andy Parker se vrátil na začátku roku 2007 poté, co se zotavil z operace nohy. Na turné v roce 2008 ale nemohl Pete Way získat pracovní vízum pro vstup do Spojených států, zaskočil za něj tedy Rob De Luca. V červnu 2009 vydali UFO své 19. studiové LP The Visitor a následovalo turné po Velké Británii, ale opět bez Peta Waye, který trpěl zdravotními problémy. Basové party na albu odehrál Peter Pichl a Pete Way nebyl uveden jako člen kapely ani na obalu, stejně jako žádný jiný baskytarista. Nicméně deska znamenala poprvé po téměř 15 letech návrat UFO do UK Albums Chart. V červenci 2009 vydali UFO CD box, který obsahoval záznamy šesti koncertů z let 1975 až 1982 a také dříve nevydané živé písně. Na turné v roce 2011 je doprovázel na baskytaru Barry Sparks.
Mezitím uplynulo 9 let a Paul Raymond a Andy Simmons znovu spojili své síly a nahráli desku Virtual Insanity (2008), dvě skladby si na ní zazpíval dokonce Phil Mogg, jenže opět se ozvali UFO. Během turné s touto formací v roce 2010 Paul album představil svým přátelům — basistovi Markovi Colesovi a bubeníkovi Tonymu Steelovi z Workingtonu v severozápadní Anglii. Spolu s kytaristou Andym Simmonsem začali pracovat na desce Terms & Conditions Apply. Michael Schenker souhlasil, že v jedné ze skladeb zahraje sóla, a nedávno obnovené přátelství se zpěvákem Stampede Reubenem Archerem vyvrcholilo ve spolupráci na několika písních, z nichž jedna je obsažena na novém počinu. Album vyšlo v roce 2013.
V prosinci 2010 UFO pracovali na dvacáté studiovce, která měla vyjít v červnu 2011. Nakonec vyšla 27. února 2012 pod názvem Seven Deadly s Larsem Lehmannem na baskytaru a dočkala se téměř všeobecně dobrých recenzí a vyššího umístění než The Visitor, které se umístilo také v Německu, Švédsku a v žebříčku Billboard Indie. V roce 2011 se bývalí členové party Danny Peyronel, Laurence Archer a Clive Edwards spojili s baskytaristou Rockym Newtonem a založili skupinu s názvem X-UFO. Při živých vystoupeních hráli X-UFO sety s historickými písněmi UFO, později se přejmenovali na House Of X a hráli vlastní materiál. Jejich eponymní LP vyšlo 24. října 2014.
V roce 2013 Paul Raymond prozradil, že se pracuje na novém LP UFO, ale nebyly k dispozici žádné podrobnější zprávy. Deska s názvem A Conspiracy Of Stars byla vydána 23. února 2015. Dne 10. září 2016 oznámil kytarista Vinnie Moore na Facebooku, že UFO bylo opět ve studiu a nahrávali nový materiál. Album vyšlo po necelém roce, 29. září 2017, pod názvem The Salentino Cuts.
V únoru 2019, po padesáti letech své kariéry, oznámili UFO své poslední americké turné. Zpěvák Phil Mogg využil tato vystoupení jako svoji labutí píseň a oslavil pět desetiletí v kapele jako nejdéle sloužící člen UFO. Před skupinou stálo rozhodnutí ukončit činnost jako jedna z nejvlivnějších formací své doby (konkrétně pro New Wave of British Heavy Metal), ale mohlo také dojít k jejímu rozdělení nebo pokračování s náhradou za Mogga. „Toto rozhodnutí se rodilo dlouho. Uvažoval jsem o odstoupení už na konci předchozího turné UFO v roce 2016,“ vysvětlil Mogg. „Nechci to nazývat turné na rozloučenou, protože to slovo nesnáším, ale letošní koncerty budou představovat moje poslední vystupování s kapelou. Rok 2019 si připomíná 50. výročí UFO, takže načasování je správné. Bude se konat závěrečné turné po Velké Británii a odehrajeme také několik koncertů ve vybraných dalších městech, se kterými má kapela silné spojení. Ale mimo Velkou Británii to nebude dlouhé turné. Být na cestách není vždy tak luxusní, a i když je hraní tak skvělé jako kdykoli předtím, věci, které jej obklopují, se stávají velmi únavnými. Vždy jsem si říkal, že až do té fáze dojdu, odstoupím, a udělám to. To je ten pravý čas, abych přestal. Možná nejlepší slovo, které se dá použít, je hořkosladký. Ale nastal můj čas kapelu opustit a zbývá už jen zajistit, abychom měli skvělé turné.“
Závěrečné turné UFO začalo 10. října 2019 v Anaheimu v Kalifornii a skončilo 2. listopadu v Uncasville v Connecticutu. Na některých koncertech se k nim připojily také formace Armored Saint a Blue Öyster Cult. V listopadu 2019 UFO uzavřeli první severoamerickou část turné "Last Orders", ale to ještě neskončilo a skupina s potěšením oznámila nová data severoamerických koncertů pro rok 2020. Tyto vystoupení začala 13. února v Medině, Minnesota, a potáhla se do 2. března. Součástí byl i společný koncert s Blue Öyster Cult a účast na okruhu "Rock Legends".
Dlouholetý klávesista a kytarista Paul Raymond zemřel na infarkt 13. dubna 2019 ve věku 73 let. O dva týdny později bylo oznámeno, že Raymondův původní nástupce Neil Carter se k UFO připojí na zbytek jejich posledního turné. Bývalý kytarista Paul Chapman zemřel v den svých 66. narozenin — 9. června 2020. Chapmana následoval o dva měsíce později původní baskytarista Pete Way, který zemřel na následky zranění při nehodě ve věku 69 let.
Za více než padesátiletou historii za sebou UFO zanechali bohaté dědictví – na jedné straně třiadvacet studiových alb, čtrnáct živých desek a téměř dvacítku kompilací, na straně druhé neuvěřitelné množství personálních změn. A stihli prodat přes deset milionů desek po celém světě. Největší vliv na heavy metalovou scénu měli UFO v 80. letech a všeobecně se ví, že zásadně ovlivnili Stevea Harrise z Iron Maiden, Kirka Hammetta ze skupiny Metallica, Davea Mustainea z Megadeth, Franka Hannona z Tesla a mnohé další později začínající umělce.
Na jedné straně tak byli vzorem pro řadu skupin, jako Metallica, Iron Maiden, Def Leppard, Tesla, Dokken a mnohé další. Na straně druhé byla formace působištěm mnoha hudebních legend – od Michaela Schenkera přes Aynsleyho Dunbara, Bernieho Marsdena a Neila Cartera až po Vinnieho Moorea, jejich současného kytaristu. UFO byli – a po přešlapování v druhé dekádě 80. let opět jsou – prostě legendou, která sice nehýří leskem mnoha platinových alb, ale vysloužila si statut kvalitní a stále životaschopné trvalky.
V roce 2003 vyšla publikace High Stakes and Dangerous Men – The UFO Story od Neila Danielse, věnující se jejich historii. Jedná se však o neoficiální biografii, kterou formace ani její členové neautorizovali.
