| Původ: | Torquay, hrabství Devon, Anglie |
| Aktivní roky: | 1969 - současnost |
| Styl: | hard rock, progresivní rock, folk rock, blues rock |
| Vydavatelé: | MCA, AVM, Neat, IRS, Invisible Hands Music, Permanent, Talking Elephant, Decca, Steamhammer/SPV |
| Web: | wishboneash.com |
| Podrobnosti: | Wishbone Ash - wikipedia |
WISHBONE ASH je britská rocková kapela, která dosáhla úspěchu na počátku a v polovině 70. let. Mezi jejich populární alba patří Wishbone Ash (1970), Pilgrimage (1971), Argus (1972), Wishbone Four (1973), There's the Rub (1974) a New England (1976).
Proslavili se rozsáhlým používáním harmonické dvojkytary, která přitahovala elektrické bluesové kapely už od roku 1966, kdy Jeff Beck a Jimmy Page hráli společně v YARDBIRDS. Díky jejich přínosu byli Andy Powell a Ted Turner zvoleni dvěma z deseti nejvýznamnějších kytaristů v historii rocku (časopis Traffic 1989) a objevili se v žebříčku '20 nejlepších kytaristů všech dob' (Rolling Stone). Časopis Melody Maker (1972) označil Powella a Turnera za nejzajímavější dvojici kytaristů od dob, kdy Beck a Page zdobili THE THE YARDBIRDS. Několik významných kapel uvedlo WISHBONE ASH jako svůj vliv, včetně skupin jako IRON MAIDEN, VAN HALEN, LYNYRD SKYNYRD, THIN LIZZY, METALLICA, DREAM THEATER, OVERKILL či OPETH.
Vznikli v roce 1969 v Torquay v Devonu z popela tria THE EMPTY VESSELS (původně známého jako THE TERIONES, později krátce přejmenovaného na TANGLEWOOD v roce 1969), které v roce 1963 založil zakládající člen WISHBONE ASH Martin Turner (baskytara a zpěv) a v roce 1966 s ním začal spolupracovat Steve Upton (bicí a perkuse). Původní sestavu doplnili kytaristé/zpěváci Andy Powell a Ted Turner. V roce 1974 Ted Turner skupinu opustil a nahradil ho Laurie Wisefield. Kapela pokračovala s velkým komerčním úspěchem i ohlasem kritiků až do roku 1980. Následovaly sestavy, v nichž hráli bývalí baskytaristé skupin KING CRIMSON (John Wetton), URIAH HEEP (Trevor Bolder) a TRAPEZE (Mervyn Spence), Wisefield odešel v roce 1985. V roce 1987 se však původní sestava dala znovu dohromady a nahrála několik alb - Nouveau Calls, Here to Hear a Strange Affair - až do roku 1990, kdy ze skupiny odešel Upton. Poté, co byl v roce 1991 nahrazen Martin Turner, nahrála kapela v Chicagu desku The Ash Live, než Ted Turner v roce 1993 odešel, a tak zůstal jediným původním zakládajícím členem Andy Powell, který pokračoval dále i v budoucnu.
Wishbone Ash vznikli v říjnu 1969 zásluhou baskytaristy Martina Turnera a bubeníka Stevea Uptona. Když Glenn Turner, bratr Martina a tehdejší kytarista Tanglewood, opustil trio a vrátil se do rodného Devonu, jejich manažer Miles Copeland III vyhlásil konkurz na kytaristu a klávesistu. Po rozsáhlém hledání se kapela nedokázala rozhodnout mezi posledními dvěma kandidáty – Andym Powellem a Tedem Turnerem (není příbuzný s Martinem). Nakonec padl návrh vyzkoušet oba, jen aby viděli, jak to zní. Wishbone Ash se odlišovali od dvojitého sólového zvuku průkopníků jižanského rocku The Allman Brothers Band a ve své tvorbě kombinovali prvky progresivního rocku, folku a vážné hudby. Když členové souboru sepsali na papír několik návrhů názvů, Martin Turner vybral z každého listu jedno slovo – 'Wishbone' a 'Ash'.
Začátkem roku 1970 si parta zajistila roli předskokana Deep Purple. Jejich kytarista Ritchie Blackmore později doporučil Wishbone Ash producentovi Dereku Lawrencovi, čímž jim pomohl získat smlouvu s Decca/MCA Records. Jejich prvotina Wishbone Ash vyšla v prosinci téhož roku. O rok později následovala studiovka Pilgrimage. Největšího komerčního úspěchu dosáhli v roce 1972 s deskou Argus, která se vyšplhala na třetí místo v žebříčku UK Albums Chart a získala ocenění čtenářů časopisu Sounds jako nejlepší rockové album roku a zároveň nejlepší britské album (Melody Maker). Uskupení si začalo budovat reputaci i díky silným živým vystoupením a získávalo popularitu po celém světě.
V tomto období začali koncertovat jako hlavní hvězda ve velkých arénách. Deska Wishbone Four z roku 1973 byla první nahrávkou bez producenta Dereka Lawrence, protože se rozhodli ji produkovat sami. V prosinci téhož roku vyšlo dvojalbum Live Dates. Vznikla také nahrávka Wishbone Ash Live in Memphis, určená jako promo materiál pro FM rádia, která se ovšem nikdy oficiálně neprodávala. Krátce nato odešel kytarista Ted Turner. Po jeho odchodu jej nahradil Laurie Wisefield z Home a formace se přestěhovala do Spojených států, kde nahrála LP There's the Rub (1974). Studiová nahrávka Locked In (1976), produkovaná Tomem Dowdem, přinesla posun směrem k americkému soft-rocku a sestava začala vystupovat s klávesistou.
Počin New England z roku 1976 znamenal návrat ke klasickému stylu Wishbone Ash. Následující titul Front Page News (1977) byl poslední deskou tohoto období nahranou v USA. V roce 1978, po sérii experimentálních počinů, se parta rozhodla vrátit ke kořenům s albem No Smoke Without Fire, prvním, které po šesti letech znovu produkoval Derek Lawrence. Tento počin obsahoval především skladby, jejichž autory byli Laurie Wisefield a Martin Turner. Formace pak strávila půl roku přípravou dalšího LP Just Testing, které spatřilo světlo světa v únoru 1980. Pod tlakem vydavatelství MCA, které tlačilo na komerčnější směr, se Andy Powell, Laurie Wisefield a Steve Upton rozhodli navrhnout Martinu Turnerovi, že najmou samostatného zpěváka/frontmana, čímž by jeho role zůstala pouze u baskytary. Po interní schůzce u Turnera doma se s formací rozloučil. Ironií osudu je, že navrhovaného frontmana nikdy nenabrali a Turner ve své autobiografii z roku 2012 situaci popsal jako konstruktivní propuštění. Tento názor ovšem nesdíleli ostatní členové ani tehdejší management.
Martina Turnera nahradil baskytarista a zpěvák John Wetton, dřívější člen formací Family, King Crimson, Roxy Music, Uriah Heep a U.K.. Deska Number the Brave vyšla v dubnu 1981 a Wetton na ní zpíval pouze jednu skladbu, přestože během nahrávání nabídl písně jako "Here Comes the Feeling", která později slavila milionové prodeje na debutu superkapely Asia z roku 1982. Wetton však po dokončení nahrávky s Wishbone Ash nepokračoval a stal se spoluzakladatelem zmíněné Asia.
Během turné k albu Number the Brave nahradil Wettona bývalý baskytarista Uriah Heep Trevor Bolder. K ansámblu se připojila také doprovodná vokalistka Claire Hamill, která už dříve hostovala na deskách Just Testing a Number the Brave. V roce 1982, po jejím odchodu, uskupení experimentovalo s heavy metalem na nahrávce Twin Barrels Burning, která se stala jejich nejprodávanější studiovkou za poslední roky (22. místo v britském žebříčku).
V roce 1983 Bolder kapelu opustil, aby se znovu přidal k Uriah Heep, a jeho místo zaujal baskytarista a zpěvák Mervyn Spence z Trapeze. V roce 1985 pokračovala parta v hardrockovém stylu s albem Raw to the Bone, které se stalo první nahrávkou Wishbone Ash, jež se nedostala do hitparád. Krátce nato odešel kytarista Laurie Wisefield po jedenácti letech ve formaci a dál se věnoval pestré kariéře, zahrnující spolupráci s Tinou Turner, Joem Cockerem, Rogerem Chapmanem, Jeffem Waynem a také muzikálem We Will Rock You skupiny Queen. Nahradil ho Jamie Crompton, kterého brzy vystřídal Phil Palmer. Začátkem roku 1986 odešel i Mervyn Spence a jeho místo zaujal někdejší baskytarista The Kinks Andy Pyle.
V roce 1987 zahájil zakladatel I.R.S. Records a původní manažer Wishbone Ash Miles Copeland III sérii alb pod názvem No Speak, která obsahovala výhradně instrumentální hudbu. Aby projekt získal pozornost, potřeboval Copeland známé jméno – a tak oslovil čtyři zakládající členy Wishbone Ash, aby společně nahráli čistě instrumentální studiovku. Poprvé po čtrnácti letech spojili Andy Powell a Steve Upton síly s Martinem Turnerem a Tedem Turnerem a nahráli LP Nouveau Calls, které vyšlo v únoru 1988. Turné původní sestavy v témže roce mělo velký úspěch, protože formace poprvé od konce sedmdesátek hrála ve větších sálech. V srpnu 1989 vyšla reunionová deska s vokály pod názvem Here to Hear, na které převažovaly písně od Teda a Martina Turnerových.
V roce 1990 se Wishbone Ash vrátili do studia, aby nahráli pokračování alba Here to Hear. Sestava zažila šok, když zakládající bubeník Steve Upton – jediný člen, který s partou vydržel po celou její existenci – oznámil odchod z hudebního průmyslu. Dočasně ho nahradil bubeník Robbie France, kterého však kvůli neřešitelným osobním třenicím s Martinem Turnerem brzy vystřídal Ray Weston. Nová kolekce s názvem Strange Affair spatřila světlo světa v květnu 1991 a obsahovala hlavně skladby Andyho Powella a Teda Turnera.
Ještě téhož roku se formace rozhodla pokračovat bez Martina Turnera – jeho baskytaru a zpěv převzal navrátilec Andy Pyle, který v uskupení působil už dříve. Skupina koncertovala po celou sezónu 1992/93 a vydala koncertní záznam The Ash Live in Chicago. V roce 1994 následoval druhý (a zároveň poslední) odchod Teda Turnera, po kterém sestavu opustili také Pyle a Weston.
V této fázi byl Andy Powell jediným původním členem Wishbone Ash. Powell přizval kytaristu a skladatele Rogera Filgatea, baskytaristu a zpěváka Tonyho Kishmana a bubeníka Mikea Sturgise. Nově sestavená parta debutovala na krátkém britsko-evropském turné na jaře 1995. V době oslav 25. výročí skupiny koncem téhož roku měl Tony Kishman potíže s koncertováním kvůli závazkům v USA. Dočasně ho zastoupil zakládající člen Martin Turner, který se ujal baskytary a zpěvu. Kishman se později vrátil, aby nazpíval hlavní vokály pro další studiový počin. Deska Illuminations vyšla v roce 1996 a hráli na ní Powell, Filgate, Kishman a Sturgis. Powell při jejím financování spoléhal na podporu fanoušků a externí pomoc.
V roce 1997 Filgate, Kishman a Sturgis odešli a Powell přivedl zpět bubeníka Raye Westona, kytaristu Marka Birche a nového basáka Boba Skeata. Wishbone Ash poté vydali dvě tanečně-elektronické nahrávky pod britským nezávislým labelem Invisible Hands Music. Obě kolekce míchaly elektronické beaty s klasickými kytarovými riffy. První deska Trance Visionary přinesla 12" singl se čtyřmi remixy, který se stal klubovým hitem a vystoupal na 38. místo britské taneční hitparády. Následovala nahrávka Psychic Terrorism. Poté vyšlo akustické album s klasickými i novými skladbami pod názvem Bare Bones. V roce 2000 se parta vydala na turné ke 30. výročí. Na koncertě v londýnském Shepherd's Bush Empire přivítali speciální hosty – Wisefielda, Hamilla a další – a výsledkem byla hvězdná show, z níž vzešly Live Dates 3 a živé DVD.
V roce 2001 nahradil Marka Birche finský kytarista Ben Granfelt a skupina vyrazila na své nejrozsáhlejší turné za poslední léta. V roce 2002 se Wishbone Ash vrátili do studia, kde natočili LP Bona Fide. O rok později absolvovali světové turné po boku Savoy Brown a odehráli nejvíce amerických koncertů od osmdesátek. Granfelt odešel v roce 2004, aby se věnoval sólové kariéře, a jeho místo zaujal jeho mentor Muddy Manninen. Ke konci roku 2006 parta vydala novou desku Clan Destiny. O rok později odešel dlouholetý bubeník Ray Weston – unavený z neustálého cestování – a nahradil ho Joe Crabtree, známý z účinkování se Pendragon a houslistou King Crimson Davidem Crossem. Ještě téhož roku kapela vydala studiový počin Power of Eternity, první s Joem Crabtree.
Dne 25. listopadu 2011 spatřilo světlo světa 23. studiové album Elegant Stealth, které bylo dobře přijato a zároveň se jednalo o první nahrávku od roku 1989 se stejnou sestavou jako předchozí album.
V roce 2004 začal Martin Turner koncertovat s uskupením Martin Turner's Wishbone Ash, které se zaměřovalo na repertoár klasických období kapely. Příležitostně se na pódiu připojili Ted Turner a Laurie Wisefield. V roce 2012 vydal Turner svou autobiografii. O rok později podnikl Andy Powell právní kroky s cílem ochránit registrovanou ochrannou známku Wishbone Ash a zabránit Turnerovi používat zvolený název. Soud rozhodl ve prospěch Powella a zamítl Turnerovu žádost o odvolání. Od té doby koncertuje a vydává hudbu jako Martin Turner – (Ex Wishbone Ash). Rozsudek obsahuje i podrobný historický přehled existence této legendární sestavy.
Dne 19. února 2014 vyšlo 24. studiové album Blue Horizon, které získalo převážně pozitivní recenze. Od tohoto roku se daná sestava, fungující nepřetržitě od roku 2007, stala nejstabilnějším složením Wishbone Ash v celé jejich historii. Dne 16. května 2015 kapela nahrála v Metropolis Studiu živý vinylový záznam.
Ve dnech 21. –23. května 2015 natočili Wishbone Ash koncertní DVD Live in Paris v Le Triton ve Francii. Do vystoupení přispěl i Andyho syn Aynsley Powell, který přidal bicí i kytarové party. V květnu 2017 bylo oznámeno, že nový kytarista kapely se stane Mark Abrahams – dlouholetý fanoušek a bývalý majitel kytarového obchodu Vision Guitars v Castlefordu (West Yorkshire, Anglie).
Dne 24. září 2019 bylo oznámeno, že Wishbone Ash podepsali smlouvu s vydavatelstvím Steamhammer/SPV. Dne 28. února 2020 vyšlo studiové album Coat of Arms – první po šesti letech. Hlavní singl "We Stand as One" měl premiéru k 50. výročí vzniku skupiny a byl vydán 10. ledna 2020. Následoval druhý singl "Back in the Day", který spatřil světlo světa 7. února 2020. Obal desky navrhl heraldik Olaf Keller ze studia Regal Coat of Arms. Na vybraných koncertech turné v roce 2021 zaskočil za Crabtreeho bubeník Mike Sturgis. V únoru 2022 se oficiálním bubeníkem Wishbone Ash stal Mike Truscott.
V roce 2024 se Wishbone Ash vydali na turné s názvem Wishlist Tour, které pokračovalo i v roce 2025. Během koncertní šňůry vystoupili mimo jiné v Německu, Francii, Nizozemsku a Velké Británii. Repertoár zahrnoval nejen klasické skladby jako "Blowin’ Free" či "The King Will Come", ale i méně známé raritní kousky vybírané fanoušky. V březnu 2025 skupina oznámila další evropské termíny, včetně vystoupení v České republice.
Dne 28. března 2025 vyšel rozsáhlý boxset s názvem At The BBC 1970 – 1988, který obsahuje jedenáct CD s koncertními nahrávkami a vysíláními BBC, bonusové DVD a sedmdesátidvoustránkovou knihu s fotografiemi, rozhovory a archivními dokumenty. Tento komplet poskytuje unikátní pohled na vývoj kapely během jejích nejvlivnějších let.
V roce 2024 vyšla rovněž exkluzivní obrazová publikace No Easy Road, která mapuje klíčové období kapely mezi lety 1970 a 1980. Kniha je doplněna o CD s raritními záznamy a patří mezi sběratelsky ceněné edice.
Andy Powell představil limitovanou edici podpisového modelu kytary »Andy Powell Signature ’67 V Flying V«, kterou vyrobila firma Tatalias Custom Guitars. Tento nástroj je poctou Powellovu ikonickému nástroji, který se stal vizuálním symbolem Wishbone Ash.
Od roku 2024 tvoří kapelu stále nejdéle trvající sestava v její historii. Nadále aktivně koncertují a rozvíjejí svůj odkaz kombinací klasického twin-lead soundu s moderním přístupem k fanouškům i vydávání archivního materiálu.
